3.3 Území chráněná před povodněmi

3.3 Území chráněná před povodněmi Stejně jako téma kapitoly 3.2.3., je i zde určitá nejasnost ohledně správného výkladu. Předpokládá se, že jde o území chráněná před povodněmi prvky protipovodňové ochrany (ochrannými hrázemi nebo ochrannými zdmi), tedy jakási potenciální záplavová území a dále o území chráněná retenčním účinkem vodních nádrží. Je třeba si uvědomit, že v mnoha případech byly postupně již od 19. století podél toků budovány ochranné zemní hráze nebo zemní valy, dříve jakési tzv. selské hrázky nebo tzv. lesácké hrázky, které měly zvyšovat stupeň protipovodňové ochrany a tedy chránit co nejvíce k tokům přilehlé zemědělsky využívané pozemky nebo lesní pozemky. Příkladem jsou doposud patrné hrázky podél břehů řeky Svratky pod Židlochovicemi, kde v úseku nad Nosislaví zůstalo původní klikaté a neupravené koryto z důvodů hnízdišť břehulí říčních. Na levém břehu jsou podél soukromých políček situovány tzv. selské hrázky, na pravém břehu při okraji lesních pozemků pak tzv. lesácké hrázky. Tyto původní jednoduché hrázky, většinou tvořené z výkopků zeminy při pročišťování nebo rozšiřování původních klikatých koryt, nebyly většinou budovány na ochranu obydlí vlastníků těchto polních a lesních pozemků, neboť lidé si ze zkušenosti u přirozených neupravených toků nestavěli svá obydlí v záplavovém území, ale zemědělská stavení si téměř vždy vystavěli na vyvýšeném území, tj. ve vyšších úrovních údolních svahů, kam až historicky známé povodně nedosáhly. Příkladem dostatečné chráněné zástavby je i ve zmíněné lokalitě v Nosislavi původní historická zástavba rodinných domků a stavení, rovněž i objekty sakrální pro potřeby dvou různých církví, jsou situovány ve svahu až za silniční komunikací, tj. dále od vlastního koryta řeky Svratky. Teprve až při zvýšeném osídlování údolních niv v rámci rozvoje zemědělské a průmyslové výroby, především v době intenzivního socialistického hospodaření, se rozšiřovala orná půda do snížených území blíže ke korytům řek a potoků a následně i zástavba do záplavových území. Pro ochranu obydlí, zemědělských a průmyslových areálů, se začaly budovat poměrně vyšší ochranné hráze blíže ke korytu, a tyto hráze pak chránily a doposud chrání i zemědělsky využívané plochy, mnohdy i na vyšší N leté průtoky (Q 50 až Q 100 ). V úzkých údolích jsou vybudovány většinou hráze přisazené blíže ke korytu nebo až na břehové hrany, v širokých údolích pak jsou hráze více odsazeny od vlastních, původně silně meandrujících koryt, někdy i do vzdálenosti několika desítek až set metrů. Hráze byly budovány nízké i vyšší a dá se říci, že na jaký stupeň byly chráněny zemědělské pozemky, na takový stupeň byla ochráněna i přilehlá či vzdálená zástavba, případně i naopak. V mnoha případech, především u větších vodních toků, jsou vytvořeny ochranné hráze, které sice chrání dostatečně zemědělské pozemky, chrání také zástavbu za hrázemi, ale ochrana obydlí, průmyslových areálů a ochrana infrastruktury je však nízká a diskutabilní. Rozšiřování zástavby do údolních niv větších i menších řek (Letovice, Svitávka, Rájec-Jestřebí, Blansko, Adamov a Brno na Svitavě, Nedvědice, Předklášteří, Tišnov, Veverská Bítýška, Brno a Židlochovice na Svratce, Znojmo a Břeclav na Dyji, Pohořelice a Ivančice na Jihlavě, apod.) a do těsné blízkosti ke korytům potoků a řek v mnoha dalších obcích bylo nešťastným řešením. Následky jsou patrné především v posledním desetiletí s častějšími extrémními srážkami regionálními, ale i lokálními. Je však zarážející, že i po stresujících zkušenostech z extrémních povodní v letech 1997, 2000, 2002 a 2006, stále vyrůstají rodinná obydlí, bytové domy, průmyslové a obchodní areály v blízkosti řek a dokonce i v záplavovém území v aktivních zónách. 3_zprava_JM_X.doc strana 403

V dnešní době je chráněná zástavba za stávajícími ochrannými hrázemi a tedy jsou chráněná i rozsáhlá území kolem zástavby před povodněmi na poměrně vysoký stupeň, avšak mnohdy ochrana nedosahuje požadovaných hodnot dle ČSN, tedy před povodněmi od průtoků Q 50 až Q 100. Především je vykazován poměrně vysoký stupeň protipovodňové ochrany zástavby podél větších řek, jako jsou Morava, Dyje, Svratka v Brně a pod Brnem, Svitava v Brně a pod Brnem, apod. vlivem původních rekonstruovaných a také novějších ochranných hrází přisazených ke korytu nebo odsazených dále od koryta. Území dnes již chráněných, ať už dostatečně nebo nedostatečně, je podél stávajících velkých, středních a menších toků na území Jihomoravského kraje několik desítek až stovek, proto přehled těchto území a lokalit zde neuvádíme. Především se jedná o řeku Svratku v úseku od Veverské Bítýšky přes město Brno a pod Brnem až po Uherčice, tj. prakticky až po výustní trať nad Novomlýnskou nádrží. Rovněž sídla podél řeky Dyje ve Znojmě a v úseku pod ním až po Břeclav mají dnes poměrně vysoký stupeň protipovodňové ochrany, což bylo patrné v minulém století, kdy si již málokdo z obyvatel podél toků větších i menších pamatoval poslední povodňové stavy, neboť převládaly především ve druhé polovině minulého století tzv. suché roky. Většinou při pochůzkách podél toků, když se připravovaly projekčně plánované stavby ochranných hrází podél doposud neupravených a neohrázovaných koryt, konstatovali místní i starší obyvatelé zbytečnost budovat ochranné hráze podél toků a zásah do přilehlých soukromých pozemků. První a rovněž poněkud nevhodné úpravy klikatých koryt vodních toků ve větším rozsahu byly prováděny na řece Svratce a na řece Svitavě v městě Brně a pod Brnem v 50 tých letech 19. století. Meandrující koryta byla v rozvíjejícím se Brně zahlubována a napřímována, což je dnes patrné již od Maloměřic na řece Svitavě až po zaústění do řeky Svratky v Přízřenicích. Koryto Svitavy s poměrně hlubokým korytem lichoběžníkového profilu bylo a zůstalo přes Brno neohrázované. Strmé a dlouhé svahy jsou pro správce toku těžko přístupné a v mnoha úsecích až nepřístupné, neboť podél toku je především průmyslová zástavba přisazena až k břehovým hranám. Zkapacitnění koryta Svitavy tak prakticky není možné v celém úseku od Husovic až po Černovice. Rovněž koryto řeky Svratky bylo zúžené a sevřené v nejstarší části zástavby Brna na Starém Brně do svislých opěrných zdí, podél nichž se vybudovaly komunikace a hned za nimi zástavba činžovních domů a průmyslových areálů. Rovněž pod Brnem se koryto jakoby zkapacitnilo zahloubením, napřímením a rovněž pod Přízřenicemi ohrázováním. Podél toku se na obou březích vybudovaly kanalizační stoky, které pak brání dalšímu rozšiřování koryta a jeho zkapacitňování ve směru až po čistírnu odpadních vod v Modřicích. Z těchto důvodů je i v tomto úseku koryto prakticky nepřístupné s dlouhými a strmými svahy. Navíc podél ochranných hrází se využívají zemědělské plochy v místních zahrádkách až po paty vzdušných svahů hrází. Rovněž i na polních pozemcích pod Modřicemi je orba provozována doposud velice intenzivně až k hrázím. I hráze jsou úzké a neprůjezdné, porostlé hustým křovím a mnohdy i vzrostlými a přestárlými stromy. Tedy další rozšíření a zkapacitnění koryta je podél těchto uvedených toků velice problematické. Kdysi byly ochranné hráze budovány v Brně a pod Brnem a v mnoha dalších lokalitách i na jiných větších tocích (na Moravě, na Dyji, na Jihlavě, apod.) i na menších a drobných vodních tocích pro ochranu rozsáhlejší zástavby na stoletý průtok. V dnešní době jsou původní hodnoty vyšších N letých průtoků mnohdy zvýšeny, takže stupně protipovodňové ochrany jsou sníženy. Je třeba tedy ochránit okolní zástavbu ve městech a ve větších obcích dalšími protipovodňovými opatřeními, které jsou poměrně nákladné a problematické, neboť je nutno zabírat pro hráze patřičných parametrů další soukromé pozemky a ve stísněných poměrech je možné budovat už jen drahé betonové ochranné zídky a zdi. V horším případě je nutno z břehových částí odstraňovat původní i novější zástavbu. 3_zprava_JM_X.doc strana 404

Problematické jsou rovněž na všech tocích původní vzdouvací objekty. Ty nejstarší byly většinou dlouhé a pevné (srubokamenné) na Dyji, Svratce, Jihlavě a Oslavě, případně i na řece Svitavě. Avšak ty novější vzdouvací jezy jsou pohyblivé a především na řece Svitavě jsou to stavidlové jezy, které jsou většinou boční a málo kapacitní. Náhon bývá prakticky vždy v přímé trase původního upraveného toku z důvodů vhodnějšího hydraulického nátoku na vodní kola v lokalitách původních mlýnů, hamrů a pil nebo nověji přímého nátoku na turbíny malých vodních elektráren. Z hlediska převádění vyšších povodňových průtoků a ledochodů jsou takovéto jezy nevhodné, neboť mají nedostatečnou kapacitu, vzdouvají se nad nimi nejen hladiny nízkých průtoků, ale i hladiny vyšších průtoků, vody pak jez obtékají a v neopevněných úsecích podemílají nábřežní zdi a porušují stabilitu celého objektu. Dlouhé pevné jezy a úzké stavidlové jezy bude tedy nutno ve výhledu rekonstruovat pro zlepšení odtokových poměrů a pro zajištění protipovodňové ochrany zástavby v přilehlém okolí snížením hladin povodňových průtoků pomocí pohyblivé hradící konstrukce. Nedostatečně doposud chráněná území byla vytipována správcem povodí a jsou v této studii popsána v rámci návrhů řešení protipovodňové ochrany obcí a měst v různých lokalitách viz kapitola 3.2.4. v této zprávě Návrhy opatření na omezení negativních účinků povodní a ke splnění cílů ochrany před povodněmi. 3_zprava_JM_X.doc strana 405

TABELÁRNÍ A GRAFICKÉ PŘÍLOHY 3_zprava_JM_X.doc strana 406

MAPOVÉ PŘÍLOHY 3_zprava_JM_X.doc strana 407