ideologicko-politické orientace

Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut politologických studií Bakalářská práce Otázka evropské integrace v programatice KDU-ČSL a KDH v kontextu jejich ideologicko-politické orientace Autorka: Karolína Šafránková Konzultant: PhDr. Petr Just PhD. Akademický rok: 2006/2007

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila pouze uvedené prameny a literaturu. V Praze dne 20. července 2007 Karolína Šafránková ii

Poděkování: Ráda bych poděkovala svému konzultantovi PhDr. Petru Justovi PhD. a doc. PhDr. Lubomíru Kopečkovi PhD. za věcné připomínky a podnětné návrhy. iii

Obsah Úvod... 1 1. Rokkanova a Lipsetova teorie cleavages... 4 1.1 Cleavages v postkomunistických systémech střední Evropy český a slovenský případ... 7 1.1.1 Cleavage církev stát v české a slovenské společnosti... 10 1.1.1.1 Geneze křesťanské demokracie v českém prostředí... 13 1.1.1.2 Geneze křesťanské demokracie ve slovenském prostředí... 16 2. Beymeho koncepce ideologických rodin a Lewisova aplikace teorie na státy středo - východní Evropy... 19 2.2 Programatika křesťanskodemokratických politických stran... 22 2.2.1 Programatika křesťanské demokracie v českém prostředí... 26 2.2.2 Programatika křesťanské demokracie ve slovenském prostředí... 32 3. Europeizace politických stran... 37 3.1 Typologie postojů politických stran k evropské integraci... 39 3.1.1 Taggartovo a Szczerbiakovo vymezení euroskepticismu... 39 3.1.2 Kopeckého a Muddova typologie postojů stran k evropské integraci... 41 3.1.3 Contiho a Verzichelliho typologie euroskepticismu a eurooptimismu... 44 3.2 Stanoviska křesťanské demokracie v českém a slovenském prostředí k evropské integraci a Evropské unii... 47 3.2.1 KDU ČSL a evropská integrace... 48 3.2.2 KDH a evropská integrace... 57 3.3 Evropská otázka jako nová štěpná linie?... 64 Závěr... 67 Shrnutí... 70 Summary... 71 Zdroje... 73 iv

Seznam tabulek Tabulka 1. Kopeckého a Muddova typologie postoje politických stran k evropské integraci a Evropské unii... 43 Tabulka 2. Contiho a Verzichelliho typologie postojů politických stran k evropské integraci a Evropské unii... 46 Tabulka 3. Postoje KDU-ČSL a KDH k evropské integraci a Evropské unii... 64 v

Úvod Studium Evropské unie a dílčích aspektů evropské integrace nabývá stále na významu. V tomto směru předkládá politická věda poměrně široké spektrum témat, která reflektují vliv evropské politiky na národní systémy a celkově na chod jednotlivých členských i nečlenských států Evropské unie. Mezi jednu z oblastí výzkumu vlivu evropské integrace patří politické strany a jejich programová agenda. Strany ve svých programových dokumentech rozšiřují prostor pro evropskou otázku. Zaujímají stanoviska k jednotlivým tématům evropské integrace i k preferovanému stupni a charakteru jejího dosažení. Na základě postoje k Evropské unii a evropské integraci jsou politické strany klasifikovány na škále euroskepticismus eurooptimismus. V tomto kontextu vyvstává otázka, zda politické strany stejné nebo velice podobné ideologickoprogramové orientace zastávají totožné pozice ve vztahu k evropské integraci, tedy zda obsazují tutéž kategorii postoje k evropské problematice. V návaznosti na Rokkanovu a Lipsetovu teorii cleavages se v politické vědě začalo diskutovat o profilaci možné nové štěpné linie, která by dělila společnost na základě postoje k evropské integraci a Evropské unii. Štěpení na bázi stanoviska k evropské problematice je prezentováno především na postoji politických stran. Vzhledem k aktuálnosti tématu formování možného cleavage evropská otázka a jeho dopadu na národní politické systémy jsem problematiku postojů vybraných stran k evropské integraci a Evropské unii zvolila jako ústřední téma této práce. Prostřednictvím metody komparace, programové analýzy a aplikace vybraných teorií se pokusím přiblížit stanoviska dvou křesťanskodemokratických stran Křesťanské a demokratické unie Československé strany lidové (KDU-ČSL) a Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) k evropské integraci a Evropské unii. Budu sledovat, zda se tato ideologicky blízká dvojice stran shoduje ve stanoviscích k dílčím aspektům integračního procesu i k evropské integraci jako takové. Pro studium ideologicko-politické podobnosti KDU-ČSL a KDH využiji Rokkanovu a Lipsetovu teorii cleavages, 1 kterou budu aplikovat na české a slovenské prostředí. Zaměřím se zvláště na konfliktní linii církev stát, ze které se obě 1 LIPSET, Seymour M., ROKKAN, Stein. Party Systems and Voter Alignments: Cross National Perspective. New York London: The Free Press and Collier MacMillan Limited, 1967. 1

křesťanskodemokratické strany zrodily. Pokusím se tak ukázat, že KDU-ČSL a KDH vycházejí ze stejného štěpení, což může být považováno za jeden z předpokladů pro konstatování ideologické blízkosti stran. Rovněž zmíním možnost formování konfliktní linie evropská otázka. Teorie cleavages tvoří předpoklad pro aplikaci Beymeho koncepce ideologických rodin, 2 jejímž prostřednictvím budu českou a slovenskou křesťanskou demokracii klasifikovat. Na základě aplikace teorie ideologických rodin a analýzy programů KDU- ČSL a KDH zařadím sledované strany do křesťanskodemokratické ideologické rodiny a poukáži na ideovou blízkost KDU-ČSL a KDH s Evropskou lidovou stranou, která představuje pro křesťanskodemokratické strany v evropském prostoru zastřešující organizaci a v jistém směru ji lze považovat za institucionalizaci ideologické rodiny křesťanských demokratů. V poslední části práce se budu věnovat europeizaci politických stran. Toto téma zahrnuje vliv evropské integrace na programovou složku a identitu národních politických stran. V návaznosti na zmíněné teorie, které nastínily ideologické směřování KDU-ČSL a KDH, přistoupím k analýze jejich postojů k evropské integraci a Evropské unii. Bude mě zajímat, zda se česká a slovenská křesťanská demokracie ve stanovisku k evropské problematice shodují, popř. zda se názorově rozcházejí. Cílem této práce je dokázat, že přestože česká a slovenská křesťanská demokracie reprezentovaná KDU-ČSL a KDH jsou si ideologicko-politicky blízké, tzn. vycházejí se stejného cleavage a náleží k téže ideologické rodině křesťanských demokratů, liší se postojem k evropské integraci. Pokud by měly být tyto strany zjednodušeně umístěny na škálu euroskepticismus eurooptimismus, KDU-ČSL by zastávala eurooptimistické stanovisko, zatímco KDH by patřilo mezi euroskeptiky, kteří ale zcela neodmítají evropskou integraci. Rozdílnost v postoji KDU-ČSL a KDH k evropské otázce spočívá v různém pohledu na dílčí problémy evropské politiky a na stupeň a charakter integrace. Záměrem práce je prostřednictvím teorie cleavages, koncepce ideologických rodin a aplikace typologií postojů politických stran k evropské integraci a Evropské unii dokázat, že i když KDU-ČSL a KDH představují ideologicko-politickou dvojici s podobnými názorovými východisky, téma evropské integrace tuto dvojici rozbíjí. Politické strany 2 BEYME, Klaus. Political Parties in Western Democracies. New York: St. Martin's Press, 1985. 2

stejné či podobné identity nemusí sdílet blízká stanoviska ke všem politickým problémům. Evropská otázka je toho důkazem. Literatura k obecnému vymezení teorie cleavages, koncepce ideologických rodin, europeizace politických stran a k typologizaci jejich postojů je poměrně obsáhlá. Využiji především dnes již klasická díla jako je Rokkanova a Lipsetova kniha Party Systems and Voter Alignments: Cross National Perspectives, Beymeho Political Parties in Western Democracies a práce, které prezentovaly typologie stanovisek politických stran k evropské problematice. V české politické vědě až na výjimky 3 neexistuje originální klasifikace postojů politických stran k evropské politice. Proto využiji práce, které koncipovaly typologie stanovisek politických stran v obecné rovině a budu je aplikovat na sledované politické strany. V kontextu klasických teorií uplatním pro studium českých s slovenských podmínek hlavně díla brněnských politologů Lubomíra Kopečka, Víta Hlouška, Petra Fialy, Maxmiliána Strmisky a dalších, kteří se tématu cleavages, ideologických rodin a europeizace postkomunistických společností věnují poměrně detailně. Analýza pozic politických stran čerpá z programových dokumentů KDU-ČSL a KDH, zvláště z volebních programů. V jistém směru lze považovat za problém, že postoj KDU-ČSL a KDH k evropské integraci a Evropské unii je v dokumentech z první poloviny 90. let vymezen pouze v obecné rovině. Strany prezentují detailněji svoje stanoviska k dílčím aspektům evropské integrace v programech především až od konce 90. let. Vzhledem k tomu, že se KDU-ČSL a KDH nevyjadřují k jednotlivým otázkám evropské integrace ve stejně koncipovaném dokumentu, je obtížné nalézt podobný materiál o postojích stran k evropské integraci a Evropské unii, který by bylo vhodné prezentovat v přílohách. Názory českých a slovenských křesťanských demokratů na problematiku Evropské unie jsou obsaženy v množství dokumentů, jejichž primárním cílem není představení stanoviska k evropské integraci a Evropské unii, ale zviditelnění základních názorů na různé politiky. 3 Výjimkami jsou Jakub Dürr, Dan Marek a Pavel Šaradín (DÜRR, Jakub, MAREK, Dan, ŠARADÍN, Pavel. Europeizace české politické scény politické strany a referendum o přistoupení k Evropské unii. Mezinárodní vztahy. 2004, roč. 39, č.1.) a dvojice Lubomír Kopeček a Jakub Šedo (KOPEČEK, Lubomír, ŠEDO, Jakub. Czech and Slovak Polical Parties and their Vision of European Integration. Středoevropské politické studie. jaro 2003, roč. 5, č. 5.) 3

1. Rokkanova a Lipsetova teorie cleavages Při studiu politických stran a jejich vzniku se tradiční metody výzkumu opírají o zkoumání cleavages (konfliktních linií), 4 z nichž politické strany vyrůstají. Rozlišením konfliktních linií ve společnosti se lze dobrat k začlenění jednotlivých politických subjektů do ideologických rodin. To znamená, že skrze teorii cleavages a prostřednictvím konceptu ideologických rodin identifikujeme politické strany na ideologické stupnici. Za klasickou práci, která zavedla koncept cleavages, je považována studie Steina Rokkana a Seymoura Martina Lipseta z roku 1967. 5 Prostřednictvím analýzy historického vývoje západní společnosti konstatovali, že intenzivní a dlouhotrvající konfliktní linie se vykrystalizovaly v průběhu národní a průmyslové revoluce. Tyto revoluce rozdělily společnost dále funkčně a teritoriálně. Na základě funkční a teritoriální dimenze Rokkan a Lipset rozlišili konfliktní linie centrum periferie, město venkov, církev stát, vlastníci - pracující. Průmyslová revoluce ve funkční dimenzi dala vzniknout štěpení vlastníci pracující, teritoriální dimenze cleavage město venkov. Národní revoluce vytvořila ve funkční dimenzi konfliktní linii církev stát a v teritoriální dimenzi štěpení centrum periferie. 6 Takto Rokkan rámcově zobrazil zrod konfliktních linií na vývojové ose. Etablování cleavages v politických systémech mělo jisté historické mezníky, které Rokkan nazval kritickými zlomy (critical junctures). Prvním z nich byla reformace, jež zrodila cleavage centrum - periferie a morální/náboženské odmítnutí centrálního kultu. Národní revoluce jako druhý kritický zlom podnítila vznik konfliktní linie církev sekulární stát. Třetím kritickým okamžikem 4 Termín cleavages (do češtiny překládán jako konfliktní linie (Fiala, Strmiska 1998), štěpení (Říchová 2000), rozštěpení (Novák 1997), rozpor (Klíma 1998)) se v politické vědě ustálil v 60. letech 20. století. Cleavages znamená veškeré politické soupeření působící intenzivně a dlouhodobě. Společnost je na základě těchto štěpení rozdělena na různé segmenty, jejichž reprezentanty jsou politické strany. (HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 34.) Tato definice cleavages vychází z Rokkanova a Lipsetova vymezení konfliktních linií a dnes je v politické vědě považována za obecně akceptovanou. Vedle Rokkana a Lipseta prezentovala svoje odlišné pojetí cleavages řada dalších politických vědců. Např. J. Lane a S. Ersson definovali štěpení jako rozdíl mezi lidmi (jednotlivci, skupinami a organizacemi), který má tendenci přerůstat v konflikt. Cleavages vymezili jako širokou kategorii zahrnující štěpení v sociální struktuře, stranickém systému a na vládní úrovni. (KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 56.) 5 LIPSET, Seymour M., ROKKAN, Stein. Party Systems and Voter Alignments: Cross National Perspective. New York London: The Free Press and Collier MacMillan Limited, 1967. 6 NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, s. 39 40. 4

byla průmyslová revoluce. Jejím vlivem se ve společnosti koncipovalo štěpení město - venkov a vlastníci pracující. Čtvrtý a poslední kritický zlom nastal s příchodem tzv. mezinárodní revoluce, kterou iniciovala bolševická revoluce v Rusku v roce 1917. Jejím působením se postupně ustálilo cleavage komunismus socialismus a pacifismus/neutralismus přihlášení se k národu/ větší mezinárodní alianci. 7 Poté, co objasnili kritické zlomy, tedy vlivy, které zapříčinily vznik těchto cleaveges, přišli s teorií o tzv. zamrznutí (freezing) politického systému. Tato koncepce měla ukázat, proč se tehdejší politické strany chovaly určitým způsobem, tzn. jak ovlivňovaly zamrznuté konfliktní linie identitu politických stran. Jejich ideologie nebyla dílem jedné generace, ale postupně krystalizovala na základě štěpení, která dlouhodobě působila ve společnosti. Konfliktní linie po svém ustálení tzv. zamrzly a jako takové se uchovaly do konce 60. let 20. století. Svůj vliv ve společnosti uplatňovaly prostřednictvím politických stran, které z nich vyrostly. 8 60. léta přinesla nový pohled na společnost. Revoltující mládež se začala vyčleňovat z tradičních sociálních struktur svých předků a dění ve společnosti se rovněž odrazilo i v politické sféře. Staré konfliktní linie tzv. rozmrzly (unfreezing hypothesis) a politické strany se začaly koncipovat v daleko složitějších podmínkách. Přitom v jednotlivých západoevropských zemích měl proces rozmrznutí a vytvoření nových politických subjektů zcela rozdílný průběh. Společenské změny na přelomu 60. a 70. let přinesly nové pojetí hodnot. Do popředí se dostaly tzv. postmateriální hodnoty v politickém a občanském slova smyslu. Nové hodnotové klima zapustilo ve společnosti hluboké kořeny a dalo vzniknout cleavage materiální postmateriální hodnoty, které fakticky přeťalo původní konfliktní linie. Řadě tradičních stran se podařilo v oslabené podobě spojit jak klasické materialistické, tak nové postmaterialistické hodnotové systémy. 9 7 Rokkan, Stein. Mass Politics. In: FLORA, Peter, KUHNLE, Stein, URWIN, Derek, et al. State Formation, Nation Bulding. And Mass Politics in Europe. The Theory of Stein Rokkan. Oxford: Oxford University Press, 1999, s. 305. 8 LIPSET, Seymour M., ROKKAN, Stein. Party Systems and Voter Alignments: Cross National Perspective. New York London: The Free Press and Collier MacMillan Limited, 1967, s. 54. 9 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 44. 5

Téma cleavages upoutalo pozornost mnoha jiných autorů. 10 Politologická obec se soustředila na problémy, které s sebou štěpení společnosti nese a které nebyly reflektovány v klasické práci Rokkana a Lipseta. 11 Uznání nové štěpné linie materiální postmateriální hodnoty otevřelo pole pro diskuse o tom, zda je možné neustále rozšiřovat oblast štěpných linií o nová cleavages. Například Arend Lijphart představil v 80. letech studii, kde původní čtyři rokkanovské cleavages rozšířil o další tři, tedy jeho konečný výčet zahrnoval štěpení socioekonomické, náboženské, kulturně etnické, urbálně rurální, materialismus postmaterialismus, cleavages reflektující podporu režimu a konfliktní linii odrážející odlišné směřování v zahraniční politice. Jako podmnožinu posledního cleavages je možné chápat rozpor v otázce evropské integrace. 12 Současná reálná politika stran a hnutí ve vztahu k Evropské unii a stupni integrace dává podnět k debatám o možnosti uznání evropské otázky jako nové štěpné linie. 10 Rokkan a Lipset sice představili dnes již klasickou teorii cleavages, nicméně paralelně k této teorii vznikla řada dalších koncepcí cleavages. Jejich autoři rozlišovali jiné konfliktní linie než jaké vymezili Rokkan a Lipset. Např. D. Rae a M. Taylor stanovili tři typy štěpení: 1) popisné neboli znakové (rasa nebo kasta), 2) postojové neboli názorové (ideologie nebo preference) a 3) behaviorální neboli akční (zjištěné z hlasování nebo členství v organizaci). Jinou typologii konfliktů představil S. Flanagan. Mezi cleavages se podle něho řadí 1) segmentační štěpení (rasové, jazykové nebo náboženské rozdíly), 2) kulturní štěpení (mladý starý, městský venkovský, tradiční moderní, autoritářský svobodomyslný) a 3) ekonomicko funkční štěpení (rozdíly v třídním a společenském postavení). H. Daaler rozlišil cleavages na základě faktorů, kterými jsou 1) sektorální zájem (strany reprezentující sektory průmyslu, obchodu, zemědělství), 2) náboženství (modernisté, katolíci, protestanti, klerikálové, antiklerikálové, anglikáni a nonkonformisté), 3) geografické štěpení (město venkov, centrum periferie), 4) národnost nebo nacionalismus (etnické strany a národnostní hnutí) a 5) režim (reformní strany, revoluční strany a kontrarevoluční strany. J. Lane a S. Ersson vymezili čtyři cleavages 1) náboženské, 2) etnické, 3) třídní, 4) regionální. (KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 56-57.) 11 Diskutovali např. o otázce křížících se štěpných linií a jejich vlivu na posilování politické a společenské polarizace, popř. na rozhodování voliče a jeho loajalitu politické straně. Tomuto problému se věnoval např. H. Daalder a A. Lijphart. (HLOUŠEK, Vít. Koncept konfliktních linií v západní politické vědě a jeho proměny. Politologický časopis. 2002, roč. 9, č. 4, s. 402.) 12 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 46. 6

1.1 Cleavages v postkomunistických systémech střední Evropy český a slovenský případ Rokkan a Lipset vypracovali svoji teorii cleavages na základě pozorování západoevropských společností. Ve středovýchodní Evropě, tedy v bývalém východním bloku, šel však historický vývoj jinou cestou. Koncept cleavages vychází z předpokladu, že se jednotlivá štěpení v západní Evropě vyvíjela kontinuálně a zapouštěla kořeny ve společnosti. V sovětské sféře vlivu tomu ale bylo jinak. Jednotlivá štěpení, která se dlouhodobě historicky formovala a začala ovlivňovat politický život společnosti, byla přeťata nástupem komunistického režimu. Komunismus nejen přerušil kontinuitu původních cleavages, ale naopak přinesl i nová štěpení. Postkomunistické státy počátkem 90. let stály před formováním a reformováním stávajících štěpení, respektive před obnovou štěpení přerušených komunistickým režimem. Politologové řešili počátkem 90. let problém, jak přistupovat ke cleavages v postkomunistických zemích, tedy zda je možné přenést známé štěpné linie ze západní Evropy na státy bývalého východního bloku, nebo zda by měli aplikaci přístupu západoevropského cleavages na středovýchodní realitu odmítnout. 13 Brněnští politologové Vít Hloušek a Lubomír Kopeček označují změny v souvislosti s přechodem postkomunistických společností k demokracii jako tzv. konfliktní linii transformace. 14 Po pádu komunistického režimu v zemích bývalého sovětského bloku se politika soustředila na vyrovnání se s komunistickou minulostí. Formovala se tak konfliktní linie 13 M. Roskin radikálně odmítá aplikaci klasických rokkanovských cleavages na postkomunistické společnosti. Naopak D. L. Seiler a spolu s ním český politolog M. Novák zastávají názor, že se v zemích střední Evropy formují stejná štěpení jako v západní Evropě, ale je otázkou času, kdy se projeví. Došli k závěru, že se v nejrozvinutějších státech střední Evropy Polsku, Maďarsku, Slovinku a České republice ještě před nástupem komunistického režimu vytvořily zárodky konfliktních linií jako v západní Evropě. Tato předkomunistická štěpení režim pouze zmrazil a po jeho pádu se konfliktní linie obnovují. Podle Nováka byl komunistický režim pouze slupkou, pod kterou se skrýval sociální, kulturní, náboženský a národní život bez úhony. (NOVÁK, Miroslav. Utváření stranického systému v českých zemích. Analýza dosavadních trendů a výhledů do budoucna. Politologický časopis. 1999, roč. 6, č. 2, s. 135.) V ostatních postkomunistických státech však původní zárodky štěpení podobných západoevropským neexistovaly, proto současné cleavages nejsou restituovanými štěpeními z předkomunistické éry. Uprostřed mezi Roskinovým a Steinerovým přístupem stojí koncepce R. Herbuta, která počítá s tzv. segmentovanými společnostmi v postkomunistické středovýchodní Evropě. Existuje zde mnoho štěpných linií, ty se ale díky homogenizačním tendencím komunistického režimu nemohly plně rozvinout. Cleavages v tomto smyslu jsou teprve ve stavu nepříliš rozvinuté institucionalizace. (HLOUŠEK, Vít. Konfliktní linie v postkomunistických systémech politických stran. Politologický časopis. 2000, roč. 8, č. 4, s. 74.) Ve stejné podobě se pokusil aplikovat rokkanovský západoevropský model např. Klaus von Beyme. 14 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 48. 7

mezi komunistickým režimem a jeho opozicí. Toto cleavage bylo počáteční a základní štěpnou linií a obsahovalo v sobě zárodky dalších štěpení, která z něho vyrostla. Štěpení o podobu režimu zpravidla nepřežilo první svobodné volby. Jak dlouho se tato linie uchovala, záleželo na tzv. procesu sociáldemokratizace. 15 Ve státech, kde sociáldemokratizace proběhla rychle, byl otevřen prostor pro formování dalších štěpných linií. Naopak tam, kde se komunistická strana v sociální demokracii transformovala pomalu, popř. vůbec, spor o podobu režimu působil déle. Mnohdy tato konfliktní linie komunismus - antikomunismus existuje v některých postkomunistických zemích dodnes v určité reziduální podobě. Z linie komunistický režim - antirežimní opozice vzešla další dvě důležitá štěpení. Jednalo se o socioekonomickou linii transformace, která v sobě zahrnovala tradiční západoevropské cleavage vlastníci pracující, a nacionalistickou konfliktní linii transformace, která odrážela cleavage centrum periferie. 16 Obecně tak platí, že socioekonomická konfliktní linie se začala přibližovat rokkanovskému cleavage vlastníci pracující u těch transformujících se států, které úspěšně přešly od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství. Proces institucionalizace linie vlastníci pracující v západoevropské podobě není v postkomunistických státech ještě u konce. 17 V západní Evropě je socioekonomické cleavage jedním z hlavních štěpení. Tato konfliktní linie proto zaujímá dominantní postavení v zemích postkomunistického světa, které nejhlouběji a relativně nejúspěšněji provedly ekonomickou transformaci a demokratizaci společnosti. Do této kategorie spadá i Česká republika. Naopak na Slovensku převládala dlouho vedle socioekonomického štěpení linie nacionalistická. 18 Politologové Hloušek a Kopeček došli k závěru, že stranické systémy, v nichž jako hlavní převažuje socioekonomická konfliktní linie transformace, jsou svými charakteristikami bližší stranickým systémům západní Evropy, než je tomu v případě systémů, v nichž převažuje nacionalistická konfliktní linie transformace. Stranické 15 Proces sociáldemokratizace znamená přechod komunistické strany v zemích bývalého východního bloku na ideologicko-politické pozice sociální demokracie. Tato transformace komunistické ideologie se odráží v programových dokumentech, v projevech a rétorice čelních představitelů strany. 16 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 49. 17 HLOUŠEK, Vít. Konfliktní linie v postkomunistických systémech politických stran. Politologický časopis. 2000, roč. 8, č. 4, s. 378. 18 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 50. 8

spektrum v zemích s převažující socioekonomickou konfliktní linií transformace se v podstatě koncentruje kolem osy levice - pravice. Dá se předpokládat, že v takových stranických systémech bude ideologická profilace jednotlivých stran článků tohoto systému standardnější ve smyslu blízkosti klasickým západním modelům. 19 Socioekonomická a nacionalistická cleavages na rozdíl od dalších dvou základních rokkanovských konfliktních linií (církev stát, město venkov) se v éře transformace projevily ve všech postkomunistických společnostech. Poslední dvě zmiňovaná štěpení upadla na významu v důsledku působení sekularizace a urbanizace komunistického režimu. Po nastíněném vývoji konfliktních linií v období transformace dominuje v současné době v české a slovenské společnosti socioekonomické cleavage, které se blíží západoevropskému pojetí štěpení vlastníci pracující. Určitou dobu hrála v českém prostředí roli nacionalistická konfliktní linie, která ale ztratila na síle s úpadkem moravistického hnutí. 20 Na Slovensku bylo nacionalistické štěpení v 90. letech 20. století výraznější. Souviselo s existencí sporu o žádoucí podobu státu. Postupně však začalo ztrácet na významu, když se dostalo do stínu revitalizovaného sporu o podobu režimu, nazývaného cleavage mečiarismus antimečiarismus. Konfliktní linie město venkov nesehrála v obou státech výraznější roli. Naproti tomu cleavage církev stát zaujímá poměrně významné postavení. V České republice není tato konfliktní linie tak silná jako na Slovensku, kde její význam ještě vzrostl po volbách 2002. 21 Vedle těchto cleavages se v na české a slovenské politické scéně začaly projevovat nové spory. Jedním z nich je v České 19 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní linie v současné české a slovenské politice: mezi stabilitou a změnou. Working paper č. 10, Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005, s. 8. 20 Po listopadové revoluci se na Moravě objevilo několik stran, popř. hnutí, které usilovaly o politizaci, respektive uznání moravské (popř. slezské) otázky pro připravovanou teritoriálně administrativní reformu státu. Díky zmíněné společné charakteristice moravských stran se v tomto kontextu souhrnně hovořilo o moravistickém hnutí. Výraznějšího politického vlivu nedosáhlo nikdy, přesto viditelněji se projevovalo v první polovině devadesátých let. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 2004. II. Díl: Období 1938 2004. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 1436.) 21 Poté, co na Slovensku upadl význam cleavage mečiarismus antimečiarismus, jenž dominoval slovenské politice po celá 90. léta a znamenal konflikt o podobu režimu, nastoupila po volbách 2002 nová témata k politické diskusi. Krátce po volbách 2002 propukl mezi stranami vládní koalice, křesťanskodemokratickým a konzervativním Křesťanskodemokratickým hnutím (KDH) a liberální Aliancí nového občana (ANO) spor ohledně povolení, respektive zákazu interrupcí. Dalším konfliktem mezi stranami, do kterého se rovněž zapojily i ostatní slovenské politické formace, byla debata o registrovaném partnerství a problematika rozvodů. Vyhraněné postoje k těmto morálně etickým otázkám, které byly prezentovány často optikou náboženského, respektive liberálního přesvědčení, znovu nastartovaly cleavage církev stát. (HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní linie v současné české a slovenské politice: mezi stabilitou a změnou. Working paper č. 10, Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005, s. 22.) 9

republice štěpení materialismus postmaterialismus. 22 Další konflikt zřetelný v obou státech je otázka evropské integrace, tedy rozdílné názory na pojetí, hloubku a intenzitu evropského integračního procesu, a v tomto kontextu pojetí národního státu. 23 Dominantním sporem je tedy v současnosti v České republice a na Slovenku socioekonomická konfliktní linie a cleavage církev stát, přičemž v českém prostředí je druhé štěpení slabé, zatímco na Slovensku představuje jednu za dvou hlavních konfliktních linií. 1.1.1 Cleavage církev stát v české a slovenské společnosti Křesťanskodemokratické strany, které jsou předmětem této práce, se formovaly na základě cleavage církev stát. Tato konfliktní linie se koncipovala po staletí z náboženských střetů v Evropě. Významným mezníkem se stala francouzská revoluce a její myšlenka sekularizace. Křesťanská ideologie se tak musela poprvé vyrovnávat s problémem postavení státu a jeho výrazné role ve společnosti. Osvícenství, negativní sociální důsledky průmyslové revoluce a postupný rozmach liberálního hospodářství prohloubily spor mezi světskou a duchovní mocí a položily tak základy pro formování štěpné linie církev stát. Náboženská konfliktní linie však zahrnula nejen cleavage církev stát, ale také konflikt mezi jednotlivými církvemi, který souvisí s evropskou reformací. 24 Vlivem změn, které otřásly postavením církve ve společnosti, se zrodila institucionalizovaná podoba konfliktní linie církev stát, křesťanská demokracie. Devatenácté století přineslo řadu křesťansky orientovaných politických spolků a sdružení, které měly obhajovat pozice církve. Významnější roli v zakládání křesťanských stran sehrála katolická církev díky své lepší organizaci, nadnárodnímu charakteru a propracované sociální doktríně. 25 Odůvodnění významnější úlohy katolické církve při 22 Produktem štěpení materialismus postmaterialismus je v českém prostředí např. Strana zelených. 23 K formování možné nové konfliktní linie, která má základ v přístupu k evropské integraci a Evropské unii, se vrátím v poslední kapitole práce. 24 Co se týče rozložení sil jednotlivých křesťanských proudů, tak v jižní Evropě dominovalo římskokatolické náboženství, ve střední Evropě byl katolicismus a protestantismus víceméně v rovnováze a v severní Evropě dominoval protestantismus.( KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 75.) 25 KOPEČEK, Lubomír. Aplikace Rokkanovské teorie cleavages na české politické strany na počátku éry masové politiky. Středoevropské politické studie. jaro léto 2002, roč. 4, č. 2 3, s. 3. 10

stát. 28 Protestantské politické strany nedosáhly takového postavení jako strany katolické. zakládání politických stran přinesly empirické výzkumy. Bylo zjištěno, že země s významnou katolickou populací dosahují vysokého stupně náboženského vědomí. V katolických státech, nebo v zemích, kde je koncentrovaná silná katolická menšina, se pravděpodobněji vyskytuje náboženské štěpení v podobě politických stran, než je tomu v protestantských státech. 26 První konfesně, a to katolicky organizovaná politická strana Zentrum byla založena v Německu na podzim 1870. 27 Před rokem 1945 byly v kontinentální Evropě křesťanskodemokratické myšlenky prezentovány jak katolickým, tak protestantským náboženstvím. Nejvíce politických stran však vzniklo na bázi katolicismu. Katolické strany byly úspěšné především v nábožensky smíšených regionech, kde katolická církev horlivěji usilovala o zapojení obyvatel do svých struktur, a v zemích s ostrým střetem církev Význam protestantských stran byl spíše okrajový. V severní Evropě se dokonce ustavily v podstatě až po roce 1945 jako výraz obrany proti sekularizačním tendencím. 29 Po druhé světové válce se situace vlivem zkušenosti z válečných zážitků a hrůz totalitního režimu změnila. Křesťanskodemokratické formace zaznamenaly největší rozmach a jejich preference neustále vzrůstaly. Podařilo se jim překročit hranice konfesního politického uskupení a v mnoha státech se transformovaly v masovou stranu, tzv. catch all party. 30 26 KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, 82. 27 Strana Zentrum nevznikla na zelené louce, ale měla svůj základ v katolickém klubu a později v katolické parlamentní skupině pruského parlamentu ještě před vypuknutím prusko rakouské války v roce 1866. (KAISER, Wolfram, WOHNOUT, Helmut, et al. Political Catholicism in Europe 1918 45, Vol. 1, London New York: Routledge, 2004, s. 47.) 28 Vyostření konfliktu církev stát probíhalo především v katolických zemích. Protestantské církve většinou vznikaly jako státu loajální organizace, zatímco katolicismus se státem soupeřil o vliv nad prakticky všemi oblastmi života obyvatel, zvláště nad vzděláním. Katolická církev svoji loajalitu často nevyjadřovala státu, v rámci něhož působila, ale nadnárodnímu katolickému centru, Vatikánu. (KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 75-76.) 29 KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 85. 30 Catch-all party neboli strana pro všechny či všelidová strana má podle O. Kirchheimera za funkci integrovat veškeré politicko názorové skupiny včetně těch, které nebyly dříve zahrnuty do oficiální politické společnosti, a vytvořit z nich plnoprávné a rovnoprávné účastníky politického procesu. Všelidové strany vznikly po 2. světové válce transformací stran mas. Evropské strany pro všechny se rozšiřují v době dezideologizace, která mocně přispívá k jejich rozmachu. (NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, s. 33.) Paralelní teorii ke konceptu cleavages, koncepci tzv. sociálně morálních milieu, vytvořil nizozemský historik D. Kruijt a rozpracoval ji německý sociolog M. Rainer. Teorie staví na existenci nábožensky nebo společensky oddělených subkultur, které na základě konfliktu církev stát produkují křesťanskodemokratické politické strany. V řadě evropských států došlo k oslabení tohoto cleavage, nicméně sociálně morální milieu se zachovalo, takže se křesťanskodemokratické strany přizpůsobily novým 11

Od 60. letech se v různé intenzitě projevuje v některých státech západní Evropy oslabení konfliktu církev stát, jehož vlivem došlo v těchto západoevropských zemích k rozrušení tradičních venkovských společenstev. V tomto kontextu se křesťanská demokracie dostala na některých územích západní Evropy do krize. Dominanci si ale nadále udržel katolický proud křesťanskodemokratických stran, popř. strany zahrnující oba směry křesťanskodemokratického vyznání, protože i u nich se navazuje především na katolickou minulost. 31 Pádem komunistického režimu ve středovýchodní Evropě se otevřel prostor pro formování staronových křesťanskodemokratických stran v tomto prostoru. Ve všech postkomunistických zemích se počátkem 90. let zformovaly křesťanskodemokratické nebo křesťanskonacionální politické strany. Některé z nich vznikaly tzv. na zelené louce, tzn. jako zcela nové strany, jiné navázaly na dědictví historických politických stran, jejichž činnost byla přerušena komunistickým režimem, popř. kontinuálně přešly z podzemního hnutí do nově vytvořeného pluralitního demokratického politického prostoru. 32 Obnova křesťanskodemokratických uskupení v postkomunistické Evropě v 90. letech vyzývala ke komparaci s restaurací stran křesťanskodemokratického typu v poválečné západní Evropě. Situace postkomunistických křesťanských demokracií však byla komplikovanější, proto pro ně nebylo snadné vyprofilovat se jako hlavní síla pravého středu. Křesťanskodemokratické strany ve čtyřicátých letech měly vlivem válečné zkušenosti výhodu v politické legitimaci a volební mobilizaci. Důležitým aspektem, který zajistil jejich dominantní postavení v poválečných politických systémech západní Evropy, byla ostrakizace pravicových subjektů, jež se zkompromitovaly ve válce. Naopak v postkomunistickém světě vyrostla hned po revoluci řada konzervativních a liberálních podmínkám a staly se stranami masovými, které se ve svém programu zaměřily také na jiné otázky než problematiku náboženství. Naopak v některých zemích západní Evropy i přes jejich vysokou religiozitu se konfliktní linie církev - stát nevyostřila, žádná ze stran se nevyhranila antiklerikálně, a proto bylo pro politický systém rozhodující jiné štěpení. (Fiala, Petr. Identita křesťanských stran. In: FIALA, Petr, et al. Křesťanské alternativy v politice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1997, s. 80.) 31 KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 87. 32 V následujících dvou kapitolách přiblížím okolnosti vzniku dvou hlavních křesťanskodemokratických stran v České republice a na Slovensku. Na tomto místě je však třeba poznamenat, že zatímco slovenská křesťanskodemokratická strana je produktem jedné z nastíněných možností, hlavní křesťanskodemokratická politická formace v České republice vznikla zcela jiným způsobem a to částečnou návazností na historickou politickou stranu. (FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Spřízněny volbou? Křesťansko demokratické a křesťansko nacionální strany v postkomunistických pluralismech. Politologický časopis. 2001, roč. 8, č. 3, s. 280-281.) 12

konkurentů formujících se křesťanskodemokratických stran. 33 Křesťanské demokracie v postkomunistickém světě si musely svoji pozici v politickém systému vydobýt. Na závěr je třeba konstatovat, že se moderní křesťanskodemokratické strany jak v západní Evropě, tak v postkomunistickém prostoru, podstatně odlišují od původních křesťanskodemokratických politických stran vznikajících v 19. století. V současné době již mnohé konflikty, které stály u zrodu těchto stran, se většinou pozitivně vyřešily a pozbyly na aktuálnosti. Tyto strany se už nestaví do opozice vůči státu. Zpravidla se řadí mezi hlavní centristicko-pravicové strany a v některých případech splývají s konzervativním typem stran. To, co je dnes odlišuje, je samozřejmě jejich důraz na aktuální náboženské problémy (obrana tradičních hodnot) přerůstající v politický konflikt. 34 1.1.1.1 Geneze křesťanské demokracie v českém prostředí V českých zemích se subjekty křesťanskodemokratické orientace formovaly nejdříve v rámci rakousko uherského politického prostoru. Rakouská monarchie pod vládou Habsburků byla pevně spjata s katolicismem. Proto české národní obrození, které bylo v podstatě snahou odprostit se od nadvlády Habsburků, směřovalo proti politickému a společenskému vlivu církve. Katolíci v českých zemích se tak dostali do izolovaného postavení, přestože matrikově byl jejich počet za dob Rakousko Uherska vysoký. Jakési antirakouské tendence se projevily ihned po vzniku samostatného Československa. Již v prvních měsících nového státu vystoupila z katolických matrik řada obyvatelstva, aby tím deklarovala odtržení se od rakouské nadvlády. 35 Křesťansky orientovaná uskupení katolické konfese se ustavovala v českém prostředí už v 90. letech 19. století, do vzniku samostatného státu však prakticky nedošlo k vytvoření křesťanskodemokratické politické strany s působností na celém území českých zemí. 33 FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Spřízněny volbou? Křesťansko demokratické a křesťansko nacionální strany v postkomunistických pluralismech. Politologický časopis. 2001, roč. 8, č. 3, s. 282 283. 34 KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. [s.l.], 1997. Vysoká škola ekonomická. Habilitační práce, s. 88. 35 Katolickou církev opustil milion a tři čtvrtě dřívějších věřících. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 2004. I. Díl: Období 1861 1938. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 655.) 13

V roce 1918, kdy v důsledku odlivu obyvatel ze seznamů věřících katolického vyznání hrozil téměř zánik katolické církve v Československu, vzešla z katolických kruhů snaha vytvořit jednu křesťanskodemokratickou stranu pro celé české země. 36 Touto stranou se stala Československá strana lidová (ČSL), která vznikla krátce po vyhlášení Československa spojením několika křesťanskodemokratických formací dříve působících izolovaně v české a moravské oblasti. 37 Do čela ČSL byl zvolen zkušený politik Jan Šrámek. Díky jeho strategii být vždy při tom a jeho politickému působení se ČSL stala součástí mnoha vládních koalic za první československé republiky a díky přerušení přímé vazby na katolickou hierarchii dokázala spolupracovat i se sekulárními stranami. ČSL se zrodila na základě cleavage církev stát jako dominantní konfliktní linie, přičemž reprezentovala katolickou konfesi. Vedlejšími štěpeními, která se podílela na formování ČSL, byly centrum periferie, kde se ČSL vyprofilovala jako centralistická strana, a spor město venkov, v němž ČSL zastupovala venkov. 38 Druhá republika, nacistická okupace a třetí republika přinesly omezení politického a stranického života. Katolický tábor sice zůstal v jistém ohledu zachován, 39 nicméně rok 1948 přinesl další zásahy do demokratické struktury společnosti. Komunistický režim deformoval veškerá dřívější cleavages a přestože formálně v rámci Národní fronty 40 zachoval pluralitu politických stran, jejich působení bylo omezené. ČSL nebyla sice zrušena, ale stanula pod dohledem komunistické moci. Konfliktní linii církev - stát, stejně 36 BALÍK, Stanislav HLOUŠEK, Vít HOLZER Jan ŠEDO, Jakub. Politický systém českých zemí 1848 1989. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 70. 37 V září 1918 se sjednotily nejdříve křesťanskonárodní a křesťanskosociální strana na Moravě do tzv. Moravsko-slezské strany lidové, v jejímž čele stanul dosavadní předseda křesťanskosociální strany Jan Šrámek. Tyto strany pak byly sloučeny s českými katolickými stranami v lednu 1919 do ČSL. Na Slovensku zřídila ČSL v roce 1927 zemskou organizaci zvanou Československá strana ľudová. ČSL rozšířila svoji působnost i na Podkarpatskou Rus, kde se k ní volně přičlenila zdejší Křesťansko-lidová strana Podkarpatské Rusi. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 2004. I. Díl: Období 1861 1938. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 655 656.) 38 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 87. 39 Za druhé republiky nebyl katolický tábor zlikvidován, přestože ČSL byla jako celek spojena s vládní Stranou národní jednoty. Tento akt však prohloubil spory uvnitř ČSL, které trvaly od první republiky. ČSL nebyla ideologicko-politicky jednotná, neboť byla eskalovaným konfliktem rozštěpena na dvě křídla moravskou frakci v čele s předsedou J. Šrámkem a konzervativní křídlo předsedy české sekce strany B. Staška. (BALÍK, Stanislav HLOUŠEK, Vít HOLZER Jan ŠEDO, Jakub. Politický systém českých zemí 1848 1989. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 93.) 40 ČSL vstoupila již v roce 1945 do uskupení zvané Národní fronta, které sdružovalo veškeré povolené politické strany v poválečném Československu. Postupně v Národní frontě sílila moc Komunistické strany, která ji po únoru 1948 fakticky ovládla stejně jako veškerý společensko politický život. (ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha: Libri, 1999, s. 277.) 14

jako další předkomunistické cleavages, se komunistický režim pokoušel zlikvidovat eliminací protivníka. Po sametové revoluci v roce 1989 se postupně začaly obnovovat konfliktní linie přerušené komunistickým režimem. Po iniciačním cleavage komunismus antikomunismus potvrdily volby v roce 1990 existenci zárodků nových obnovených štěpení, mezi které patřilo také církev stát. 41 Na základě této linie se vyprofilovaly především dvě křesťanskodemokratické formace 42 ČSL, která později přejala značku KDU (Křesťanská a demokratická unie) a přejmenovala se na KDU ČSL, 43 a Křesťanskodemokratická strana (KDS). 44 41 FIALA, Petr, HERBUT, Ryszard, et al. Středoevropanské systémy politických stran. Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003, s. 19 20. 42 V jistém smyslu se dá hovořit o 3 stranách formovaných na bázi štěpení církev stát. Kromě zmiňované KDU-ČSL a KDS patřila do této skupiny stran také Křesťanskosociální unie (KSU). KSU vytvořili někteří bývalí členové KDU-ČSL a po volbách 1992 do ní vstoupilo téměř celé Bartoníčkovo křídlo lidové strany, jež nesouhlasilo s vývojem v KDU-ČSL a ostrakizací bývalého předsedy J. Bartoníčka za spolupráci s StB. (PŠEJA, Pavel. Stranický systém České republiky. Politické strany a jejich vývoj 1989 1998. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, s. 117 118.) 43 ČSL se po listopadové revoluci snažila získat kredit akceptované strany a smýt stigma spolupráce s Komunistickou stranou v rámci Národní fronty. Nové vedení strany rozhodlo o účasti strany v předvolební koalici zvané Křesťanská a demokratická unie, kterou kromě ČSL tvořily strany Křesťanskodemokratická strana (KDS), Svobodná rolnická strana, Křesťanskodemokratické hnutí, Masarykovo demokratické hnutí, Sdružení československých podnikatelů, Moravské občanské hnutí, Svaz vojáků z povolání, PTP Svaz černých baronů a Klub seniorů ČSL. (PŠEJA, Pavel. Stranický systém České republiky. Politické strany a jejich vývoj 1989 1998. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, s. 186.) V roce 1991 ČSL nechalo zaregistrovat politické hnutí s názvem Křesťanská a demokratická unie, jež neslo stejné jméno jako volební koalice z roku 1990. ČSL chtěla integrovat do jednoho politického subjektu pod svým vedením veškeré skupiny křesťanské orientace. Na 6.sjezdu ČSL na přelomu března a dubna 1992 bylo rozhodnuto o vzniku strany KDU-ČSL jako právní nástupkyně KDU, která zároveň slíbila zachovat její právní kontinuitu. Subjekt se měl profilovat jako moderní křesťanskodemokratická strana západoevropského typu. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 2004. II. Díl: Období 1938 2004. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 1436.) 44 KDS byla založena v prosinci 1989 skupinou křesťansky orientovaných disidentů kolem Václava Bendy, jež se institucionalizovala jako Křesťanskodemokratický klub Hnutí za občanskou svobodu. (MALÍŘ, Jiří, MAREK, Pavel, et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 2004. II. Díl: Období 1938 2004. Brno: Nakladatelství doplněk, 2005, s. 1557.) V roce 1990 se společně s ČSL podílela na volební koalici KDU. KDS kritizovalo ČSL zvláště za aféru Bartončík, neboť KDS vzešla z antikomunistických disidentských kruhů. Dopad kritiky se projevil na vztahu mezi KDS a ČSL v rámci koalice KDU. Zhoršení vztahu mezi křesťanskodemokratickými stranami ještě prohloubily snahy ČSL o spojení křesťansky orientovaných stran do jednoho subjektu pod vedením ČSL. KDS odmítala připojení k takové politické formaci. Dala přednost volební koalici s Občanskou demokratickou stranou (ODS), se kterou se nakonec v roce 1996 sloučila. ČSL se přesto podařilo získat asi polovinu poslaneckého klubu KDS a část jejího členstva. (PŠEJA, Pavel. Stranický systém České republiky. Politické strany a jejich vývoj 1989 1998. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, s. 118.) 15

Současný jediný český reprezentant křesťanskodemokratické tradice, KDU ČSL, nevznikla jako zcela nová politická strana, ale částečně navázala na historickou stranu s nepřerušenou organizační kontinuitou. 45 Vzhledem k nízké religiozitě České republiky nemá katolicky konzervativní strana předpoklady vybudovat si relevantní postavení v politickém systému. To si KDU ČSL uvědomila, a již od poloviny 90. let se snažila spíše o profilaci na ose pravice levice. 46 1.1.1.2 Geneze křesťanské demokracie ve slovenském prostředí První slovenské politické formace se rodily ve výhradně uherském politickém rámci. Z toho později plynula odlišná politická tradice od českého prostředí a následné spory mezi oběma národy jednoho státu. Kořeny cleavage církev stát se neformovaly, jak tomu bylo v případě českých zemí vůči Habsburkům, tedy v opozici vůči Uhrám, ale základním problémem této konfliktní linie byl od jejího zrodu na konci 18. století spor mezi evangelíky a katolíky. To rovněž zkomplikovalo prosazení jednotné slovenské politiky. Katolický proud ve slovenské politice pod vedením Andreje Hlinky působil od 90. let 19. století původně jako součást maďarské Katolické lidové strany, se kterou se shodoval v odporu k vládnoucím maďarským liberálům, katolickém vyznání a v silném antisemitismu. Národní požadavky katolické slovenské formace uvnitř maďarské Katolické lidové strany byly odmítány, proto Hlinka přistoupil v roce 1905 k založení vlastního subjektu Slovenské lidové strany. 47 Postupná profilace nezávislé katolicko konzervativní formace byla způsobena existencí silného náboženského pnutí uvnitř slovenské politické elity (tzv. martinské centrum SNS bylo převážně evangelické). Demonstrovalo to krystalizaci cleavage stát církev. 48 V souvislosti se slovenskými 45 FIALA, Petr, STRMISKA, Maxmilián. Spřízněny volbou? Křesťansko demokratické a křesťansko nacionální strany v postkomunistických pluralismech. Politologický časopis. 2001, roč. 8, č. 3, s. 280-281. 46 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 93. 47 SLS se záhy inkorporovala do Slovenské národní strany (SNS). Její činnost jako samostatné politické strany byla obnovena v roce 1912, nicméně vypuknutí války přerušilo její působení. (LIPTÁK, Lubomír. Politické strany na Slovensku 1860 1989. Bratislava: Archa, 1992, s. 90 95.) 48 HLOUŠEK, Vít, KOPEČEK, Lubomír. Konfliktní demokracie. Moderní masová společnost ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2004, s. 129. 16