Obecná charakteristika luskovin Luskoviny rostliny, jejichž plodem je lusk Luštěniny semena bobovitých rostlin užívaná v potravinářství Význam pěstování: Krmivářství: zdroj bílkovin pro krmné směsi hospodářských zvířat - obsah bílkovin je proměnlivý v závislosti na odrůdě, půdních a povětrnostních podmínkách, stupni zralosti a agrotechnice nadzemní hmota sláma luskovin součást směsí zdroj bílkovin konzumní účely: produkty suchých semen, nezralá semena a lusky jako zelenina meziplodina na zelené hnojení Pozitiva pěstování luskovin vysoký obsah dusíkatých látek, vysoký obsah vitamínů A, B1, B2, C, E a zdroj minerálních látek, především Ca, P zlepšují půdní úrodnost kořeny luskovin sahají až do 1,5m vynášení nedostupných živin, mobilizace hůře přístupných živin a rozšiřují tak koloběh živin schopnost fixovat v symbióze s hlízkovými bakteriemi na kořenech vzdušný dusík. Asimilovaný dusík využívají nejen pro svou potřebu, ale obohacují jím i půdu. Při vyšších dávkách minerálního dusíku tato schopnost klesá odplevelující účinky 1
Negativa luskovin zvýšená citlivost na průběh počasí a na choroby a škůdce vysoké sklizňové ztráty, náchylnost k poléhání postupně kvetou a dozrávají po sobě nesnášenlivé (4 roky) obsah hořkých látek (bob, žlutá lupina) pomalý počáteční růst Perspektiva pěstování luskovin osevní plochy klesají v důsledku snižování počtu chovaných zvířat významu nabývá pěstování tzv. Amylozních hrachů získává se z nich amylóza, která slouží na výrobu biologicky nezávadných plastů Biologická charakteristika Čeleď bobovité (nebo také vikvovité, motýlokvěté) Kořen silný, kůlový, mohutný (nejmohutnější lupina, bob, hrách a vikev; nejméně vyvinutý fazol, soja, čočka) na kořenech je přítomnost hlízkových bakterií Stonek stonek je dělen uzlinami (nody) na články (internodia) Nelze jednoznačně charakterizovat celou skupinu Listy Nelze jednoznačně charakterizovat celou skupinu 2
Květenství hroznovité, samo (většinou) i cizosprašné (je vzácná bob, vikev huňatá, vlčí bob žlutý), kvetení odspodu rostlin Plod lusk (1-11 semen) složený ze dvou chlopní, na vnitřní straně pergamenová blána. Jsou náchylné k pukání - větší odolnost k pukání má čočka, cizrna, sója a některé formy fazolu a lupin. Šlechtěním se omezuje. Semeno složené z osemení a klíčku s velkými dělohami endosperm chybí nebo je vyvinut málo šev (1), pupek (2), chaláza (3), mikropyle (4), obrys kořínků (5) Dělohy (7)- zásobní látky, Klíček- zárodek (8), základy listů (10), zárodek kořínku (9), Osemení (6)- barva semene Vzcházení luskovin velká potřeba vody k nabobtnání 90 140% hmotnosti suchých semen. S tím u jarních luskovin souvisí potřeba včasného setí. Teplomilné luskoviny (fazol, sója) lze však vysévat až později, při teplotách půdy 8 10 o C. Luskoviny jsou dvouděložné rostliny s dvojím charakterem vzcházení: 3
A. vzcházení epigeické ( fazol, sója, lupina) - vynáší nad její povrch dělohy, které se rozevírají a svým obsahem chlorofylu plní po určitou dobu i asimilační roli, po vyčerpání živin zasychají a opadávají B. vzcházení hypogeické (všechny ostatní druhy) - dělohy zůstávají v půdě a na povrch prorůstá prodlužující se epikotyl se základy pravých listů Obecně platí, že s větší velikostí semen se zvětšuje potřebná hloubka setí. Epigeicky vzcházející druhy se však musí vysévat relativně mělčeji než druhy vzcházející hypogeicky. dělohy HYPOGEICKÉ Hrách, bob, vikve, čočka EPIGEICKÉ Fazol, sója, lupiny 4
Kvetení a zrání Květní poupata se zakládají postupně s růstem rostliny v úžlabí listů Postupné kvetení a dlouhé období zrání se projevuje v nerovnoměrném dozrávání luskovin. To ztěžuje stanovení vhodného začátku sklizně i vlastní sklizeň a je příčinou vysokých sklizňových ztrát a zvýšených nákladů na posklizňové ošetření. U luskovin rozlišujeme 3 stupně zralosti: zelená, žlutá, plná. Nejobjektivnější metodou určení zralosti luskovin je k stanovení vlhkosti semen. Zvláštnosti vývoje luskovin Luskoviny náleží převážně k jarním plodinám. Ozimé formy má vikev huňatá, vikev panonská a ozimá peluška. Ani tyto plodiny nelze charakterizovat jako pravé ozimy, neboť i při jarním setí kvetou a poskytují výnos semen. Pěstování přezimujících luskovin je v našich podmínkách značně rizikové. Požadavky na podmínky prostředí Teplota: výrazné rozdíly - k teplomilným luskovinám náleží v našich podmínkách fazol a sója. Nejotužilejšími druhy jsou vikve, hrách a bob. Vláha: reagují citlivě na přebytek i nedostatek vláhy. Přemokřené půdy nesnášejí žádné luskoviny. Všechny druhy vyžadují přiměřený dostatek vláhy v období klíčení a vzcházení. Půdní podmínky: v nárocích na půdu jsou mezi luskovinami značné rozdíly. Přizpůsobivý je hrách, který se může pěstovat téměř na všech půdách za předpokladu vláhové jistoty. Pro pěstitelský úspěch má u všech luskovin význam ph půdy. S výjimkou lupin, vyhovuje neutrální až slabě alkalická půdní reakce. 5
Výnosové prvky luskovin počet rostlin na jednotce plochy počet lusků na jedné rostlině a na jednotce plochy počet semen v lusku hmotnost semen (HTS) Zařazení luskovin v osevních postupech Malá náročnost na předplodinu umožňuje zařazovat luskoviny po většině předplodin. Až na výjimky je nevhodné jejich pěstování po sobě, jiných luskovinách a jetelovinách. Snášenlivost pěstování po sobě je známá pouze u sóji, lupin a hrachoru. Ostatní luskoviny by měly být pěstovány na stejném pozemku nejdřív po 3-6 letech. Obvykle se pěstují po obilninách, kterým by měla předcházet hnojem vyhnojená okopanina. V osevním postupu představují luskoviny velmi kvalitní předplodiny. Základní zpracování půdy a předseťová příprava půdy je klasické jako pro jiné jařiny, tj. podmítka (dle předplodiny) a orba na podzim. Hlavním cílem předseťové přípravy půdy na jaře je vytvoření seťového lůžka v optimální hloubce, šetření půdní vláhou a redukce plevelů. Po usmykování pozemku následuje kypření na hloubku setí (brány, kombinátor). Pro později vysévané teplomilné luskoviny (fazol, sója) je nutné udržovat půdu v bezplevelném a kyprém stavu až do doby setí. 6
Hnojení Hnojení luskovin má specifické zvláštnosti, vyplývající z biologické fixace N hlízkovými bakteriemi. Na minerálním hnojení N je většina druhů luskovin téměř nezávislá. I když celková potřeba N se pohybuje mezi 100 150kg.ha-1, dodává se s minerálními hnojivy pouze startovací dávka 0 20 30kgN.ha-1 potřebného po vzejití pro první období růstu. o Vyššími dávkami se hnojí sója (80 120kg.ha-1). Fosfor a draslík luskoviny lépe využívají ze staré půdní síly než z přímého hnojení a proto bilančním hnojením pouze vyrovnáme odběr živin úrodou. P a K hnojiva je výhodné zapravit již na podzim před orbou anebo ve formě zásobního hnojení. Dobré využití živin a činnost hlízkových bakterií jsou vázány na vhodnou půdní reakci. Pro správnou výživu luskovin mají značný význam stopové prvky v půdě, např. molybden. Založení porostu - doba, způsob, výsevek Podmínkou k založení produktivního porostu je kvalitní osivo s vysokou klíčivostí a vitalitou. Úprava osiva: a) Moření - nejlépe formou inkrustace. b) Očkování osiva vhodnými preparáty se může zlepšit virulence hlízkovými bakteriemi v půdách, kde luskovina nebyla po dlouhou dobu pěstována. Kvalitní setí znamená dodržet výsevek, termín setí a hloubku setí. O hloubce setí rozhoduje: velikost semen - velkosemenné druhy a odrůdy se sejí hlouběji, 7
forma vzcházení rostlin - epigeicky vzcházející druhy se sejí relativně mělčeji, půdní druh a vláhové podmínky - v sušších oblastech a na lehčích půdách se seje hloubějí. Termín výsevu : ozimé luskoviny - sejí se koncem srpna až do poloviny září, termín má vliv na přezimování, jarní luskoviny - termín setí se řídí teplotou pro klíčení a citlivostí vzešlých rostlin k poškozování nízkými teplotami. Ochrana a ošetřování porostů za vegetace Válení: za sucha Vláčení: Herbicidy Sklizeň luskovin Specifické vlastnosti rostlin a semen vyžadují velmi citlivý přístup ke sklizni. Sklizňové ztráty se mohou pohybovat od 5-6 % při šetrné sklizni až po 20 a více % za nevhodných podmínek. Ke kvalitativním stránkám sklizně náleží stupeň poškozování semen. O rozsahu ztrát a poškození rozhoduje: zvolená technologie sklizně sklizňová zralost porostu a vyrovnanost ve zralosti rostlin délka období sklizně použitá technika a její seřízení (strojů, nářadí) povětrnostní podmínky 8
Technologie sklizně Pro sklizeň suchých semen luskovin se nevyrábí speciální sklízecí stroje, ale převážně se využívá upravených kombajnů určených ke sklizni obilnin. Hlavní technologií je sklizeň přímá. Porost lze ke sklizni připravit předsklizňovou desikací, která napomůže ukončení převodu asimilátů a rychlému vyschnutí veškeré biomasy. Využívá se u porostů zaplevelených a nevyrovnaně zrajících. Potřebné je dodržení termínu desikace, dávky přípravku a doby mezi desikací a sklizní. Kvalitu sklizně ovlivňuje vlhkost semen a celých rostlin a seřízení a úpravy sklízecích mlátiček (např. snížení otáček mlátícího bubnu). Posklizňové ošetření Po výmlatu mají semena značnou vlhkost, ve sklizené hmotě se vyskytuje mnoho semen nedozrálých, která aktivně dýchají a tak za přítomnosti dalších rostlinných zbytků může docházet k rychlému znehodnocování produkce. Proto zásadním opatřením je úprava vlhkosti na hodnotu 15 16%, umožňující bezpečné uskladnění. Před sušením se na předčističce odstraňují hrubé nečistoty. Úprava vlhkosti semen luskovin sušením Semena luskovin, zejména velkosemenných druhů, lze označit za obtížně a pomalu sušitelná. Sušení ztěžuje heterogennost materiálu ve velikosti semen, stupni zralosti a vlhkosti. 9