Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

Podobné dokumenty
Epitely a jejich variace

velmi těsně na sebe naléhajících buněk bezcévná mechanická sekreční

Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace

Funkční klasifikace epitelů. Epitely v organismech plní více funkcí, ale většinou k výkonu pouze jedné jediné jsou specifickým způsobem upraveny.

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Živá soustava, hierarchie ž.s.

:25 1/5 1. přednáška

Seminář pro maturanty

Studijní opora Základy obecné histologie pro zdravotní laboranty. Jaroslava Chyliková Tereza Carbolová Vojtěch Kamarád

ČLOVĚK. Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Kožní pokrývka integumentum commune

Anatomické členění. Horní cesty dýchací. Dolní cesty dýchací. Nosní dutina Paranasální dutiny Nasopharynx

Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN

Epitely jako bariery 142

Cytologie. Přednáška 2010

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

Druhy tkání. Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová. Datum (období) tvorby: Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: přírodopis

Žlázový epitel vytváří žlázy těla (játra, slinivka, slinné žlázy), jeho funkcí je tvorba sekretu, který má bohaté biologické funkce.

Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ

Oběhový systém. Oběhový systém. Tunica intima. Obecná stavba cév. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru

ší šířen FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka - základní stavební a funkční jednotka těla

organismus orgány tkáně buňky

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Úvod do předmětu fyziologie

Obsah Úvod Základní vlastnosti živé hmoty

Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Variace Soustava tělního pokryvu

GIT1. Slinné žlázy a pankreas Játra a žlučník. Preparáty: B6-9, B Ústav histologie a embryologie. Doc. MUDr. Zuzana Jirsová, CSc.

Histologie pro bakalářské studium Fyzioterapie. 1. Buňka. Jádro

Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Velikost živočišných buněk

Dýchací cesty: - horní. - dolní. Respirační oddíl plic

Vazivo. Chrupavka. Kost

oběma.tkáně jsou spojeny dohromady v různých kombinacích a tvoří funkční jednotky - orgány

Zdravotní nauka 1. díl

ŽLÁZY S VNIT SEKRECÍ

HORMONY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Úloha mezenchymu, VAZIVO A JEHO DETOXIKACE

Vylučovací soustava. 1) Ledvina

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Organizace buňky Cytoplasmatická membrána a specializace buněčného povrchu

Ženský pohlavní systém

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

Histogeneze příklady. 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání

2. Histologie: pojivové tkáně

Diferenciace tkání. Diferenciace blastocysta: Cytotrofoblast. Trofoblast. Syncytiotrofoblast. Epiblast. Embryoblast. Hypoblast

Prvotní organizmy byly jednobuněčné. Rostla složitost uspořádání jednobuněčných komplikované uspořádání uvnitř buňky (nálevníci).

Úvod do preklinické medicíny NORMÁLNÍ FYZIOLOGIE. Jan Mareš a kol.

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Pohyb buněk a organismů

Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.)

Buňka --- tkáň --- orgán --- org. soustava --- organismus

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_18_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA

Anatomie kůže. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Trávicí soustava. 1) Jazyk

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

Oběhový systém. Oběhový systém. Obecná stavba cév. Tunica intima. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.

Praktikum z histologie. Modul B

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

Ivana FELLNEROVÁ 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Histologie. 1. Buňka. Jádro. Cytoplazma. Buněčná membr ána. Histologie

vysoká schopnost regenerace (ze zachovalých buněk)

Histologie pro bakalářské studium. 1. Buňka. Jádro

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

FUNKČNÍ ANATOMIE. Mikrocirkulace označuje oběh krve v nejmenších cévách lidského těla arteriolách, kapilárách a venulách.

Schéma epitelu a jeho základní složky

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Samčí pohlavní soustava. 1) Varle. Stavba

Téma: Tkáně. Epitely. Praktické cvičení č. 1. Příklady epitelů histologické preparáty. Teoretický úvod:

Funkční anatomie ledvin Clearance

Popis anatomie srdce: (skot, člověk) Srdeční cyklus. Proudění krve, činnost chlopní. Demonstrace srdce skotu

Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota

Tkáně. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Chrupavka a kost. Osifikace 605

4.2.1 Molekulární podstata svalové kontrakce Klidové napětí svalu a jeho význam Typy svalové kontrakce

Transkript:

Charakteristika epitelů Epitelová tkáň Textus epithelialis buňky podkladem je bazální lamina těsně nahloučené s minimem mezibuněčné hmoty množství pevných mezibuněčných spojů různé tvary určující pro klasifikaci velká rozmanitost funkcí Bazální lamina tenká vrstva mezibuněčné hmoty kolagen IV. typu, laminin, proteoglykan dvouvrstevná lamina rara, lamina densa lamina reticularis patří k pojivu podklad pro epitelové buňky tvořena epitelovými, svalovými, Schwannovými a tukovými buňkami Bazální membrána dvě k sobě přiložené bazální laminy na rozhraní epitelů plíce, ledviny dvě lamina rara, jedna lamina densa basální lamina a lamina reticularis viditelná ve světelném mikroskopu PAS pozitivní Funkce basální laminy bariérová selekčně transportní - proteoglykany selekčně buněčná laminin regenerační hojení ran, NM spojení polarizace a migrace epitelových buněk Polarita apikální povrch buňky lumen orgánu, povrch orgánu bazální (bazolaterální) povrch buňky bazální lamina naléhající na lamina propria 1

Lamina propria přivádí cévní a nervové zásobení mechanická opora epitelové vrstvy připojení epitelu k hlubším vrstvám často zvlněný povrch papily Specializace povrchu buňky volný povrch mikroklky, stereocilie, kinocilie boční povrch mezibuněčná spojení, interdigitace bazální povrch spojení s BL, bazolaterální labyrint Mikroklky, stereocilie, kinocilie mikroklky nevětvené výběžky cytoplasmy zvětšení povrchu buňky stereocilie větvené výběžky cytoplasmy, nepohyblivé kinocilie nevětvené pohyblivé výběžky posun mimobuněčného materiálu Mezibuněčná spojení adhesní zonula adherens desmosom (macula adherens) hemidesmozom utěsňující zonula occludens (tight junction) komunikační gap junction Mezibuněčné spoje (pásové) Zonula occludens bun. membrány bez mezibb. prostoru pět vrstev membrány Zonula adherens mezibun. prostor cca 20 nm zesílená membrána úpon myosinu, aktinu, mikrofilament a intermed. filament Mezibuněčné spoje (bodové) Desmosom mezibun. prostor cca 30nm může být temná ploténka úpon intracelulárních filament hemidesmosom úpon buňky k basální lamině Nexus mezibun. prostor cca 2 nm konexony - tvoří póry pro průchod iontů 2

Regenerace epitelové tkáně rychlá a úplná rychleji při zachované BL neustálá obměna buněk kmenové buňky tenké střevo 3 dny kůže 27 dní Typy epitelových buněk transportující buňky signalizující buňky buňky syntetizující a exportující myoepitelové buňky kmenové buňky Transportní buňky buňky přenášející ionty (aktivní transport) mikroklky, basolaterální labyrint prox. a dist. tubulus ledv.,žíhané vývody slin. žl. buňky transportující pomocí pinocytózy přenos větších molekul pinocytární váčky endotel Signalizující buňky uvolňují signální molekuly neurokrinní bb. (neurony) distribuce přes synapsi parakrinní bb. (DNES) distribuce - difúze v ECT sekretorická granula při bazi pod jádrem endokrinní (nadledviny) distribuce - transport krví ultrastruktura podle typu hormonu BB. syntetizující a exportující: proteiny syntéza, úprava, skladování serózní bb. slinných žláz, serózní bb. pankreatu mucinové glykoproteiny mucin (světlejší než bb. produk. proteiny) mucin. bb. slinných žláz, pohárkové bb. steroidy tukové kapénky, ser, tubulární MIT Myoepitelové buňky cytokeratiny, ale i kontraktilní mikrofilamenta aciny a vývody žláz potních, slzných, mléčných, slinných 3

Kmenové buňky mateřské nediferencováné obnovuje se z nich epitel Klasifikace epitelů podle prostorového uspořádání plošný trámčitý retikulární podle funkce Plošný epitel podle počtu vrstev jednovrstevný vícevrstevný víceřadý, přechodní podle tvaru buněk plochý (dlaždicový) kubický cylindrický rohovějící vs. nerohovějící Trámčitý epitel buňky seřazeny v trámce trámce vytvářejí síť mezi trámci kapiláry, vazivo játra, nadledviny, hypofýza Retikulární epitel buňky jsou spolu v kontaktu pouze svými výběžky buňky tak tvoří síť v okách jiné buňky, kapiláry, vazivo thymus, kostní dřeň Klasifikace epitelů podle funkce epitel krycí epitel resorpční epitel respirační epitel smyslový epitel svalový epitel zárodečný epitel sekreční 4

Žlázový epitel buňky vytvářejí sekret, který pak vylučují tyto sekrety jsou využívány organismem typy sekrece merokrinní (pankreas) apokrinní (mléčná žláza) holokrinní (mazová žláza) Typy žláz exokrinní exkrece do lumen orgánu mají vývody endokrinní nemají vývody exkrece do krevních kapilár Typy exokrinních žláz sekretorické a vývodné části jednoduché žlázy složené žlázy tubulární alveolární tuboalveolární 5