PRODUCENTI biotické faktory KONZUMENTI DESTRUENTI ENTI
Ekosystém Ekosystém představuje soubor všech v organismů v daném prostoru, propojených s abiotickým prostřed edím m koloběhem látek a tokem energií,, které procházej zejí jasně vymezenou sítís potravních (= trofických) závislostí. tvoří základní strukturně funkční jednotku krajiny i celé biosféry vedle živé složky (= biocenóza) zahrnuje i neživ ivé prostřed edí (stanoviště) je prostorový útvar, v němž biotické a abiotické složky jsou vzájemně propojené rozmanitými vztahy ekosystémy jsou více či méně výrazně prostorově ohraničené a mohou se značně lišit i svými rozměry příklady ekosystémů: rybník, mokrá louka, lužní les, biosféra Země aj. 2
Schéma ekosystému mu: Atraktivní atmosféra EKOSYSTÉM stanoviště (biotop) pedosféra vlivy vnější šího prostřed edí ekotop biocenóza reakce ekosystému rostliny houby mikro- organismy živočichové všechny ekosystémy jsou charakterizovány především tokem energie koloběhem látek vývojem 3
prostorové rozmístění druhových populací (hlavně rostlin) v ekosystému (základ prostorové struktury, vytvořené již na úrovni fytocenózy); souhrn potravních závislostí (vztahů) určuje trofickou strukturu ekosystému mu. Ekosystémy jsou otevřen ené systémy my, které se svým okolím vyměňují energii i látky: jsou závislé zejména na neustálém přísunu slunečního záření, oxidu uhličitého, vody (hlavně v podobě srážek) a živin prostřednictvím vstupů (patří sem i minerály uvolňované do půdy zvětráváním horninového podloží, atmosférický spad nebo příchod nových druhů organismů či jejich diaspor) současně část energie a látek z ekosystémů uniká do okolního prostředí a tvoří výstupy; k výstupům z ekosystémů dochází nejvíce vyzařováním (odpadní teplo), vymýváním látek z půdy, povrchovým odtokem, větrnou erozí, vystěhováním organismů a sklizní biomasy z obdělávaných ekosystémů (pole, louky) 4
Podle míry ovlivnění člověkem rozlišujeme přirozené ekosystémy (bučina, rašeliniště aj.) umělé ekosystémy (smrková monokultura, pole, vinice atp.) přirozený smíšený listnatý les (PR Třesín) 5
horské rašeliniště (NPR Rejvíz) bulty tvořené hlavně ploníkem obecným (Polytrichum commune) vinice kukuřičné pole 6
PRODUCENTI Základní složky ekosystému a jejich vzájemn jemné vazby biotické faktory KONZUMENTI DESTRUENTI ENTI podle funkčního postavení v ekosystému a podílu na přeměně látek a energie lze organismy rozdělit na producenty konzumenty destruenty Producenti (P) autotrofní organismy tvořící z jednoduchých anorganických látek látky organické, buď prostřednictvím fotosyntézy (zelené rostliny, sinice), nebo chemosyntézy (některé bakterie, např. sirné či nitrifikační). 7
Konzumenti (K) heterotrofní organismy (většina živočichů), živící se přímo či nepřímo organickými látkami vytvořenými producenty. Podle typu výživy se dělí na (1) býložravce (= herbivoři, fytofágové, K 1 ), (2) masožravce (= karnivoři druhého řádu - K 2, třetího řádu - K 3 atd., příp. (3) všežravce (= omnivoři). Atraktivní Destruenti (rozkladači, dekompozitoři, D) různé skupiny organismů živící se mrtvou organickou hmotou (detritem); tu postupně rozkládají až na jednoduché látky CO 2, H 2 O, aminokyseliny, minerální živiny, které mohou být opět využity producenty. patří sem heterotrofní organismy makroskopických i mikroskopických rozměrů (hlavně houby a bakterie, dále žížaly, hmyz (např. chvostoskoci), prvoci, roztoči, mnohonožky, stonožky aj.) žijípřevážně vpůdě (kde tvoří součást edafonu), zčásti též na povrchu rostlin i na různých odumřelých organických zbytcích stonožka škvorová chvostoskok 8
Dřevokazné houby Atraktivní způsobují velké ztráty v důsledku hnilob dřevad eva, smolotoku, klejotoku i tzv. tracheomykóz (= onemocnění vodivých pletiv, při kterém se ucpávají cévy; př. grafióza jilmů) Hnědá hniloba Troudnatec kopytovitý 9
Produkce ekosystému Autotrofními organismy (tj. producenty) vyprodukované organické látky tvoří primárn rní produkci ekosystému. Produkce = vytvořená biomasa [kg.m -2 ; g C. m -2 ; J. m -2 ] Fotosyntézou vzniká určité množství biomasy, tzv. hrubá primární produkce (P G ), která je závislá na výkonnosti fotosyntetického aparátu porostu či rostliny; nelze ji však v v přírodě přímo měřm ěřit, protože rostlina část asimilované energie ztrácí v podobě tepla dýcháním - v průměru kolem 50 [- 75] %. P G = P N + R R ztráty dýcháním rostlinných orgánů P = čist N istá primárn rní produkce Čistá primárn rní produkce s rostoucím stářím rostlin klesá, protože se zvyšuje respirace (velmi zřetelné u lesních ekosystémů, kdy s rostoucím stářím porostu se zmenšuje podíl fotosyntetizujících pletiv na celkové hmotnosti dřevin). 10
Primárn rní produkce obecně roste od pólů k rovníku v závislosti na růstu: intenzity světla průměrné teploty délky vegetační periody Atraktivní Roční čistá primárn rní produkce Země (g sušiny. m -2. rok -1 ) 11
Organické látky vytvořené v tělech všech heterotrofních organismů (konzumentů a destruentů) odpovídají sekundárn rní produkci ekosystému. Atraktivní Ve většinv ině suchozemských ekosystémů sekundárn rní produkce destruentů výrazně převyšuje produkci konzumentů. Produktivita představuje množstv ství energie vázanv zané do nové biomasy (sušiny) vztažen ené na určitou itou plochu za jednotku času, např. za celý rok, nebo jen za vegetační periodu [kg.m -2. rok -1 ; g C. m -2. rok -1 ]. v terestrických ekosystémech produktivita obecně klesá s rostoucí nadmořskou výškou a rostoucí ariditou klimatu, a zpravidla stoupá s rostoucím m množstv stvím m dostupných živin (hlavně N, P, K) asi 3/4 plochy Země pokrývají málo produktivní ekosystémy otevřené oceány, pouště a polopouště, tundra, oligotrofní jezera nejvyšší produktivitu mají tropické deštné lesy, monzunové lesy, korálové útesy; intenzivně obdělávaná půda 12
vyšší produktivita většinou úzce koreluje s vyšší šším m druhovým bohatstvím; výjimkou jsou druhově velmi bohatá společenstva na chudých půdách v jižní Africe a v Austrálii zdá se, že druhové bohatství je největší při i středn ední úrovni primárn rní produkce Vmořích a oceánech jsou nejproduktivnější vody při p pobřeží (dokonalé promíchání díky bouřím a mořským proudům), výstupné proudy lokálně výrazně zvyšují produktivitu mořského ekosystému! chladné vody jsou produktivnější než teplé (zřejmě proto, že jsou bohatší na živiny (např. fosfáty jsou více rozpustné v chladnější vodě) Energie se v ekosystému zpravidla nemůže výrazněji hromadit ( fosilní paliva) jednostranný tok energie, který je realizován prostřednictv ednictvím m trofických vztahů. 13
Využit ití čisté primárn rní produkce v ekosystému zpravidla největší část P N se stane opadem a vstupuje do detritového potravního řetězce jako potrava herbivorů počátek pastevně-kořistnického řetězce (např. v lesích je zkonzumováno jen ca 1%, u pastvin kolem 60% roční P N ) export z ekosystému mu; u přirozených ekosystémů odplavením vodou či odnosem větrem, u umělých těžba, sklizeň Hlavní způsoby soby zvýšen ení sklizně: snížením ztrát způsobených na produkci herbivory zvýšením P G zlepšenou výživou, hnojením, speciálními pěstebními technikami, používáním vyšlechtěných odrůd apod. živé části rostlin (= fytobiomasa) Biomasa neživé části rostlin (= fytonekromasa) stařina opad 14
Stařina = mrtvé části pletiv, které jsou ještě součástí rostliny. Opad tvoří odumřelé části rostliny, oddělené od jedince (na povrchu či pod povrchem půdy). Atraktivní opad tvoří významnou složku studia primární produkce (= zdroj látek i energie pro dekompozitory). kvantita i kvalita opadu spolu s rychlostí dekompozice výrazně ovlivňují cyklus živin a nepřímo i stabilitu ekosystémů větvičky V lesních ekosystémech se opad zjišťuje pomocí lapáků rozmístěných náhodně po studované ploše; je nutný pravidelný odběr zachycených vzorků v určitých časových intervalech (týden, měsíc v závislosti na vegetační dynamice) tak, aby bylo možno stanovit hmotnost, příp. asimilační povrch opadu; zvlášť se sleduje listový a nelistový opad. listy květy Lapák k opadu úlomky borky aj. 15