IMUNOHISTOCHEMIE

Podobné dokumenty
Základem je vazba molekul imunoglobulinů s molekulami antigenů ve tkáni.

Principy a příklady imunohistochemie

IMUNOCYTOCHEMICKÁ METODA JEJÍ PRINCIP A VYUŽITÍ V LABORATOŘI

Protokol 04. pšeničná bílkovina. masné výrobky. zkrácená verze

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček

histologie je nauka o mikroskopické skladbě organismu zkoumá skladbu těla živočišného i rostlinného, důležitá v humánní medicíně histologický preparát

Přehled histologických barvení včetně imunohistochemie

1 Popis vzorku. 2 Detekční limit vyšetření. 3 Časová náročnost. 4 Zpracování vzorku. 4.1 Množství vzorku. 4.2 Odběr vzorků

Fluorescenční vyšetření rostlinných surovin. 10. cvičení

Popis N-Histofine Simple Stain MAX PO (MULTI) (Univerzální imuno-peroxidázový polymer, anti-myší a antikráličí):

Histochemie. Histochemie. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty. Histochemie Příklady histochemických metod: Ionty

Struktura a skladba potravin Magisterský studijní program. Přednáška 4.

Metody v histologii Mikroskop Vj. 4

Praktický kurz Příprava nanočástic metodami syntézy v žížalách, charakterizace - Imunohistochemické barvení

Histochemie a imunohistochemie, elektronová mikroskopie

Protokol 04. pšeničná bílkovina. masné výrobky. plná verze

5. BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ PŘI POUŽITÍ A MANIPULACI

Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky

Zoologická mikrotechnika - FLUORESCENČNÍ MIKROSKOPIE

Fluorescenční mikroskopie

(cv04) Metody výroby mikroskopických preparátů z rostlinných pletiv (2. část) Preparáty pro dokumentaci tvorby dřeva a lýka

IZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I. Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek

(cv03) Metody výroby mikroskopických preparátů z rostlinných pletiv

Histologické techniky

Dle tohoto postupu se vyšetřují vzorky drobných masných výrobků, měkkých salámů a trvanlivých masných výrobků.

Speciální metody v histologii

1 Popis vzorku. 2 Detekční limit vyšetření. 3 Časová náročnost. 4 Zpracování vzorku. 4.1 Množství vzorku. 4.2 Odběr vzorků

ÚVOD DO HISTOLOGICKÉ TECHNIKY A ZPRACOVÁNÍ VZORKŮ PRO SVĚTELNOU A ELEKTRONOVOU MIKROSKOPII ÚHE LF MU, 2016

F l u o r e s c e n c e

Fluorescenční mikroskopie

Využití a princip fluorescenční mikroskopie

2) Připravte si 3 sady po šesti zkumavkách. Do všech zkumavek pipetujte 0.2 ml roztoku BAPNA o různé koncentraci podle tabulky.

IMUNOFLUORESCENČNÍ SOUPRAVA K DIAGNOSTICE AUTOIMUNITNÍCH ONEMOCNĚNÍ JATER A ŽALUDKU

Metoda Live/Dead aneb využití fluorescenční mikroskopie v bioaugmentační praxi. Juraj Grígel Inovativní sanační technologie ve výzkumu a praxi

Aglutinace Mgr. Jana Nechvátalová

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

MIKROBIOLOGIE. Grampozitivní kokovitá bakterie STAPHYLOCOCCUS AUREUS bakteriální kmen dle ATCC 1260 (CCM 888).

Precipitace, radioimunodifúze (RID), nefelometrie, turbidimetrie

Precipitace, radioimunodifúze (RID), nefelometrie, turbidimetrie

Western blotting. 10% APS 20,28 µl 40,56 µl 81,12 µl 20,28 µl 40,56 µl 81,12 µl

IMUNOENZYMOVÉ METODY EIA

Implementace laboratorní medicíny do systému vzdělávání na Univerzitě Palackého v Olomouci. reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Moderní nástroje pro zobrazování biologicky významných molekul pro zajištění zdraví. René Kizek

Izolace nukleových kyselin

2) Připravte si 7 sad po pěti zkumavkách. Do všech zkumavek pipetujte 0.2 ml roztoku BAPNA o různé koncentraci podle tabulky.

Diagnostika amyloidózy z pohledu patologa Látalová P., Flodr P., Tichý M.

Fixace Uzavírací média

Rozdělení imunologických laboratorních metod

Metody testování humorální imunity

Části postižených tkání či orgánů / záněty, benigní či

IMUNOFLUORESCENCE. Mgr. Petr Bejdák Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařská fakulta MU

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

EnVision FLEX+, Mouse, High ph, (Dako Autostainer/Autostainer Plus)

EnVision FLEX, High ph, (Link)

METODY VYŠETŘOVÁNÍ BUNĚČNÉ IMUNITY. Veřejné zdravotnictví

ZytoChem Plus HRP Polymer Kit

EnVision FLEX Mini Kit, High ph, (Dako Autostainer/Autostainer Plus)

IMUNOHISTOCHEMIE JAKO NÁSTROJ PRO FENOTYPIZACI BUNĚK

Histochemické techniky u rostlin. Fixace Zalévání Krájení řezů Inkubace řezů

FIA fluorescenční imunoanalýza (fluorescence immuno-assay) CIA chemiluminiscenční imunoanalýza

Fluorescence (luminiscence)

LABORATOŘ OBORU I. Příprava diagnostického testu na bázi lateral flow immunoassay ÚSTAV ORGANICKÉ TECHNOLOGIE (111)

ELISA ENZYME-LINKED IMMUNOSORBENT ASSAY. Tatiana Košťálová, Tereza Leštinová

Téma: Testy životaschopnosti a Počítání buněk

LRR/BUBCV CVIČENÍ Z BUNĚČNÉ BIOLOGIE 3. TESTY ŽIVOTASCHOPNOSTI A POČÍTÁNÍ BUNĚK

IMUNOCHEMICKÉ METODY

Stanovení koncentrace (kvantifikace) proteinů


Nové metody v průtokové cytometrii. Vlas T., Holubová M., Lysák D., Panzner P.

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti ELEKTROMIGRAČNÍ METODY

Metody testování humorální imunity

Enzymy v diagnostice Enzymy v plazm Bun né enzymy a sekre ní enzymy iny zvýšené aktivity bun ných enzym v plazm asový pr h nár

Praktikum z histologie a embryologie

Inovace bakalářského studijního oboru Aplikovaná chemie CZ.1.07/2.2.00/

Renáta Kenšová. Název: Školitel: Datum:

Kultivační metody stanovení mikroorganismů

Základy světelné mikroskopie

Objednací číslo Určení Ig-třída Substrát Formát EI M Chlamydia pneumoniae IgM Ag-potažené mikrotitrační jamky

RADIOIMUNOANALÝZA (RADIOIMMUNOASSAY) Převzato: sciencephoto.com Test krve hepatitis virus

Využití metody ELFA při stanovení bakterií Salmonella spp. v potravinách

Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely

Spektroskopické é techniky a mikroskopie. Spektroskopie. Typy spektroskopických metod. Cirkulární dichroismus. Fluorescence UV-VIS

Nejčastější úskalí a omyly v imunohistochemické diagnostice HER2

FLUORESCENČNÍ MIKROSKOP

PLANÁRNÍ (PLOŠNÁ) CHROMATOGRAFIE

CHEMIE. Pracovní list č žákovská verze Téma: Bílkoviny. Mgr. Lenka Horutová

1 Popis vzorku. 2 Detekční limit vyšetření. 3 Časová náročnost. 4 Zpracování vzorku. 4.1 Množství vzorku. 4.2 Odběr vzorků.

Serologické vyšetřovací metody

Luminiscenční analýza Použití luminiscenční spektroskopie v analytické chemii

Cvičení 4: CHEMICKÉ SLOŽENÍ BUŇKY, PROKARYOTA Jméno: PROKARYOTA PŘÍPRAVA TRVALÉHO PREPARÁTU SUCHOU CESTOU ROZTĚR BAKTERIÍ

KATALOG DIAGNOSTICKÝCH SETŮ S K A L A B 2018

MTI Cvičení č. 2 Pasážování buněk / Jana Horáková

Tvorba trvalých mikroskopických preparátů

Praktikum z histologie a embryologie

Mendělejevova tabulka prvků

Objednací číslo Určení Třída IgG Substrát Formát EI G Parainfluenza viry typu 1. Ag-potažené mikrotitrační jamky

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

Biologické materiály k biochemickému vyšetření

Precipitační a aglutinační reakce

Protilátky proti Helicobacter pylori (IgG) Návod na použití ELISA testu

Transkript:

Obrázek: www.fingerland.cz/aktivity.php?view=diagnostika&part=imunohistochemie IMUNOHISTOCHEMIE http://gold.uni-graz.at

Základem je vazba molekul imunoglobulinů s molekulami antigenů ve tkáni. Jsou techniky, které využívají mono- či polyklonální značené protilátky, kterými lokalizujeme a vizualizujeme příslušné tkáňové antigeny.

Význam Patologie: diagnostický = určení diagnosy prognostický = určení terapie (predikce) (karcinom prsu, karcinom tlustého střeva, maligní lymfomy)

Historie imunohistochemie 30. léta XX.století (histologie, Ach, Bi) histochemie lokalizovat chemické látky v místě výskytu v tkáni na úrovni histologické nebo cytologické 40. léta XX. století první průkaz Ag ve tkáni pomocí fluoresceinem značené Ab 50. léta patologická diagnostika 70. léta XX. století - monoklonální Ab - značka na Ab je enzym

Význam IHC v diagnostické praxi u řady chorob v rostlinné biochemie - přesná lokalizace Ag v rostlinném pletivu - analýza kinetických parametrů v jejich přirozeném prostředí - změny aktivit enzymů způsobené regulačními mechanismy nebo stresovými faktory

ZÁKLADNÍ TYPY IMUNOHISTOCHEMICKÝCH METOD

Přímá metoda Primární Ab je přímo označena fluoresceinem, enzymem nebo kovem Ag ve tkáni ve vysoké koncentraci konjugované Ab dostupné pro široké spektrum Ag a využívají se zejména v nativních řezech. při použití v parafinovaných řezech je metoda málo citlivá

Nepřímá dvoustupňová metoda Provedení je komplikovanější, ale metoda je citlivější. Na tkáňové řezy se aplikuje neoznačená Ab specifická proti prokazovanému Ag (primární Ab) na ni se nanáší Ab proti Fc-fragmentu imunoglobulinů zvířete, jež byl dárcem primární Ab, která je značená

Nepřímé trojstupňové metody slouží k zesílení signálu, když množství Ag ve tkáni nízké první krok: reakce specifické Ab s Ag ve tkáni druhý krok: aplikace neznačená Ab proti imunoglobulinů zvířete, jehož protilátky se používají v první a třetí fázi. Sekundární Ab = spojovací, tvoří můstek,který se přidává v nadbytku. třetí fáze nanáší se značený komplex

Dva typy nepřímé trojstupňové metody metoda PAP nebo APAAP metoda ABC Metoda PAP nebo APAAP třetí krok nanáší se značený komplex, např. PAP - peroxidasa-anti-peroxidasový komplex. nebo značený komplex s alkalickou fosfatasou APAAP - alkalická fosfatasa-anti-alkalická fosfatasa ( když preparáty obsahují vysokou aktivitu endogenní peroxidasy a nelze spolehlivě zaručit její inaktivaci)

Metoda ABC (avidin-biotin komplex) Založená na tvorbě pevné irreverzibilní vazby mezi biotinem a avidinem Avidin bílkovina vaječného bílku Biotin vitamin H Avidin může vázat až 4 molekuly biotinu. některá vazebná místa avidinu jsou volná jiná jsou obsazená biotinem značeným peroxidasou nebo biotin-alkalická fosfatasa volná místa avidinu jsou připravena pro navázání biotinylované protilátkové molekuly (můstku).

Metoda SABC avidinu z bakterie Streptomyces avidini, který dává lepší reakci se tento komplex K dispozici jsou citlivé detekční soupravy, poskytující uspokojivé výsledky při minimálním množství komplexu antigen-protilátka.

Metoda ABC v praxi Ab somatostatin v D-buňkách Langerhansových ostrůvků

Postup při imunohistochemii rostlinný či živočišný materiál nařezat napínání řezu fixace eliminace endogenních enzymů blok pozadí vazba Ab a detekčního systému odvodňování a montování preparátů

Krájení a napínání řezů Každou tkáň lze krájet mikrotomem na jinou minimální tloušťku řezů úspěch 5 mm (u tkání je zachycena jedna vrstva buněk) Nakrájené řezy napnout na kapce vody na podložním sklíčku potaženém vhodnou lepivou substancí: směs bílek-glycerin želatina poly-l-lysin APES (3-amino-propyl-triethoxysilan)

Zalití tkáně Aby bylo možné tkáň krájet je třeba ji upevnit: bezová duš prosytit tkáň zalévacím médiem a nechat ztuhnout pak teprve lze upnout do mikrotomu a krájet zalévací média nejsou mísitelná s vodou, je třeba napřed tkáň odvodnit odvodnění tkáně: stoupající řadou alkoholů, která tkáň projasní (methylsalicylát, methylbenzoát) zalití tkáně: parafin (56 C) směs plastických polymerů = paraplast v zalévací komůrce v chládnoucím paraplastu odstraňovat bubliny jehlou

Fixace tkáně Cíl fixace: je zachování struktury buněk a tkání ve stavu, který je co nejpodobnější tomu, v němž se vyskytují zaživa. Fixace zastaví nebo zpomalí metabolické děje (v případě zmrazení) Stabilizace enzymů či proteinů působením činidel Způsoby fixací: fixačními roztoky zmrazením tkáně teplem

fixační roztoky nebo páry: aldehydy (pufrovaný vodný roztok formaldehydu) alkoholy (ethanol, methanol odnímají vodu z tkáně) kyseliny (octová, trichloroctová, pikrová) glutaraldehyd soli těžkých kovů zmrazení tkáně: zpomalení metabolických procesů teplem fixace tkáně pomocí mikrovln

Artefakty Chemické fixativum proniká do hloubky tkáně, jeho čelní hranice představuje výrazný fyzikálně-chemický gradient, což může změnit distribuci některých typů molekul ve tkáni (natlačit je na biomembrány). Difunzibilní malé rozpustné molekuly během klasického způsobu fixace nejsou imobilizovány a jejich původní distribuce je setřena. Při výběru způsobu fixace je třeba dbát: zachování morfologie tkáňových struktur zachovat antigenicitu a minimalizovat vznik artefaktů Průkaz látky v místě jejího normálního výskytu in situ Chemické látky, které chceme identifikovat, je zapotřebí imobilizovat, fixovat. Velké málo difunzibilní makromolekuly nedělají problémy (proteiny a polysacharidy).

malé rozpustné molekuly fixace rychlé zmrazení tkáně rychlé zmrazení tkáně s následnou mrazovou sublimací (mrazové vysoušení ve vakuu lyofilizace) termosenzibilní enzymy nelze prokazovat v parafinových řezech (56 C teplý parafin) inaktivace Cílem získat preparát, kde průkaz cílové látky by byl v čase stabilní.

Eliminace endogenní aktivity enzymů Pro prokázání vazby Ag-Ab se používají značky (peroxidasa, alkalická fosfatasa) Tyto enzymy se mohou vyskytovat přirozeně ve zkoumané tkáni (falešně pozitivní reakce) Blokace endogenní aktivity enzymů: peroxidasa: substrát 1-3% peroxid vodíku v methanolu nebo ve vodě (20-30 min) alkalická fosfatasa lavamizol avidin a biotin (může se vyskytovat v játrech a ledvinách) blokace: 0,1 0,01% avidin v PBS (20 min) 0,01 0,001% biotin v PBS (20 min)

Blok pozadí Nespecifická reakce může způsobit falešnou pozitivitu: aktivita endogenních tkáňových enzymů endogenní avidin-biotin kontaminace řezů nebo reagencií cizorodými látkami křížové reakce (protilátky s podobnými epitopy) nespecifická vazba primární protilátky v důsledku nekovalentních hydrofobních interakcí nespecifické vazby v důsledku elektrostatických interakcí (užít pufry s vyšší iontovou silou) poškození řezu (např. vyschnutí) difúze tkáňových antigenních struktur do okolní tkáně nespecifická reakce sekundárních, terciálních protilátek s Fc receptory Ig přítomných v tkáni pohlcení antigenu fagocyty nekróza tkáně spojená s vylitím cytoplazmatického obsahu do intercelulárních prostor

Nespecifickému vychytávání specifické protilátky Lze částečně předejít vysycením tkáně bílkovinami: mléko nespecifické sérum Tkáň se saturuje neškodnými proteiny a nespecifické přibarvování je potom menší.

Vazba protilátek a detekčního systému antigen v tkáni se váže s primární Ab na primární Ab vazba sekundární, popř. terciální Ab poslední Ab je značená chromogenem výsledkem je přítomnost chromogenu v místě, kde došlo ke specifické vazbě, tj v místě, kde se vyskytoval hledaný Ag Pro úspěšnou detekci je třeba dodržovat podmínky příbalového letáku protilátky (ph, typ fixace, ředění, doba inkubace atd.).

Chromogeny Vizualizace lokalizace antigenu. fluorochromy imunofluorescence FITC (fluorescein-izothiokyanát) TRITC (tetramethyl-rhodamin-izothiokyanát) DANSYL(1-dimethyl-aminonaftalen-5-sulfonylchlorid) deriváty rhodaminu B texaská červeň enzymy imunoenzymové lokalizace křenová peroxidasa alkalická fosfatasa acetylcholinesterasa kovy částice zlata 5-20 nm

Enzymová značka a její substrát: produktem činnosti enzymu je nerozpustný pigment. peroxidasa 3,3 -diaminobenzidin (DAB) peroxidasa reaguje se svým substrátem peroxidem vodíku. Oxidací rozpustného DAB je stabilní hnědý produkt, nerozpustný v alkoholu, a proto se během dehydratace před montováním řezů nevyplaví. Pozor na azid sodný konzervační činidlo protilátek, který je inhibitorem peroxidasy. 3-amino-9-ethylkarbazol (AEC) (karmínově červené zbarvení)

Alkalická fosfatasa naftol-as-mx fosfát Fast Blue BB Fast red Výsledkem je červené nebo modré zbarvení, které je však rozpustné v alkoholu, proto musíme montovat řezy do hydrofilního média.

Fluorescenční značka a fluorescenční mikroskop Fluorochromy jsou barviva, která vykazují fluorescenci. Fluorescenci detekujeme pomocí fluorescenčního mikroskopu. Fluorescence: světlo kratší vlnové délky absorbováno a je emitováno světlo o delší vlnové délce během excitace fluorochromu UV světlem intenzita emitovaného světla slábne (vysvícení). fluorescenční mikroskop má jako světelný zdroj rtuťovou nebo xenonovou výbojku nebo laser mezi zdroj a vzorek a před okulár jsou vřazeny filtry k selekci vhodné budící vlnové délky či odlišení excitovaného světla od budícího (a aby UV nesměřovalo do okuláru).

Chromogeny při imunofluorescenčních technikách: fluorescein-izothiokyanát (FITC, zelená barva) tetramethyl-rhodamin-izothiokyanát (TRITC, červená) texaská červeň (červená barva) Média pro montování nesmí vykazovat vlastní fluorescenci. Na jednom histologickém řezu lze prokazovat i více antigenů za současného použití různých chromogenů. PtK2 buňky ledvin obrázek: www.under-microscope.com

Artefakty a jejich řešení sraženiny fixačního činidla zuby po mikrotomovém noži zřasení a sklady (nedostatečné natažení tkáně) bílá místa a štěrbiny z nerovnoměrné kontrakce (smrštění) bubliny vzduchu špína a prach sraženiny barviva ŘEŠENÍ zařazení negativní a pozitivní kontroly

Negativní kontrola preparát, který neobsahuje prokazovanou látku (antigen) obsahuje antigen, ale během procesu jsme vynechali reakci s primární Ab Pozitivní kontrola Preparát, o kterém víme, že obsahuje prokazovaný Ag, reakce v případě IHC je pozitivní.

Imunohistochemie v praxi

Zalití tkáně

krájení řezů Bloček je upnut do rotačního mikrotomu a krájen na histologické řezy (5-10 mm), které při vhodné teplotě parafinu a místnosti se slepují do pásky.

volná ruka ŘEZÁNÍ OBJEKTŮ ruční (svorkový) mikrotom vibratom strojní mikrotom - rotační sáňkové zmrazovací mikrotom

Napínání řezů Řezy jsou přeneseny (štětečkem nebo jehlou) na teplou vodní hladinu, kde se rozepnou. Pak se přenesou na podložní sklíčko potažené APES a nechají se rozpínat na temperované podložce, poté řezy zasychají v termostatu (přes noc). Místo APES lze použít poly-l-lysin glycerin-bílek kamencová želatina

Rozpuštění paraplastu Řezy je třeba odparafinovat (odstranit zalévací médium) jeho rozpuštěním v xylolu (směs izomerů xylenu).

Zavodnění tkáně a obnovení přístupnosti antigenů částečnou proteolýzou. protažení preparátů sestupnou alkoholovou řadou (96, 80 a 70%) zajistí se plynulá hydratace tkáně (z hydrofobní na hydrofilní) enzymové trávení tkáně 30 minut s předehřátým 2 % pepsinem při 37 C, zajistí lepší přístupnost tkáňových antigenních determinant

Blokace endogenní peroxidasy a nespecifické vysycení tkáně bílkovinami. Preparát opláchnout dest. vodou (3x5 min) blokace peroxidasy 20 min v kyvetě (1,8 ml peroxidu v 100 ml methanolu oplach dest. vodou inkubace s neimunním sérem nebo 5% sušené mléko v PBS (odstranění nespecifických interakcí protilátky s pozadím)

Reakce s primární a sekundární protilátkou. Inkubace s primární protilátkou, ředěnou v PBS (na preparát nakápneme 100-150 ml protilátky, inkubace přes noc v lednici). Oplach pufrem (3x5min). Reakce se spojovací (sekundární) biotinylovanou protilátkou (4 ml PBS + 1 kapka séra + 5 ml biotinylované protilátky). Inkubace 45 min při 37 C. Oplach 3x5 min PBS.

Vizualizace chromogenu Po oplachu na preparát ABC-komplex (45 min při 37 C) (4 ml PBS + 10 ml A + 10 ml B). Oplach v PBS. 10 mg 3,3 -diaminobenzidin v několika kapkách N,N-formamidu + 30 ml PBS + 15 ml peroxidu vodíku a zfiltrujeme. Filtrát 10 min na preparát.

Nespecifické dobarvení tkáňového pozadí Sklíčka do kyvet s dest. vodou (2x vyměnit). Provedeme kontrastování v 5% CuSO 4 (10 min) Opět oplach v kyvetách (2x dest. voda) Dobarvení buněčných jader Gillovým hematoxylinem (30 s)

Odvodnění a montování preparátů vyprání nadbytečného barviva odvodnění vzestupnou alkoholovou řadou (70-80-96%) aceton, xylen uzavřít do solakrylu nebo kanadský balzám, krycí sklíčko zaschnout v termostatu

Základní mikroskopické techniky

HISTORIE SVĚTELNÉ MIKROSKOPIE Italský původ Anglický původ

Anti-inzulin-pankreas

LIST úsečka - 10 mm, zvětšení - 1000 x

Vysvětlení fotografií: Vpravo vždy kontrola vynechání primární protilátky Vlevo : proti Ag navázaná primární Ab (králičí) sekundární Ab (kozí proti králičí) značená 10 nm částicemi Au následuje zviditelnění částic Au stříbrem (technika podobná fotografické) nahoře: buněčná stěna dole: floem aminoaldehyddehydrogenasa

ledvina Výskyt Na + /K + ATPasy v bazolaterálním labyrintu proximálního a distálního tubulu