VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce Šetření a analýza potřebnosti sociálních služeb v Mikroregionu Telčsko b a k a l á ř s k á p r á c e Autor: Jana Horníková Vedoucí práce: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Jihlava 2016
Copyright 2016 Jana Horníková
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práce se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci či jejího využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne:. Podpis
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Mgr. Markétě Dubnové, DiS. za cenné rady a odborné vedení při tvorbě mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. et Bc. Marice Krejčí, DiS. za odborné konzultace mé bakalářské práce. V neposlední řadě patří veliký dík také mé rodině a přátelům, kteří mi byli po celou dobu studia velikou oporou.
Anotace HORNÍKOVÁ, Jana: Šetření a analýza potřebnosti sociálních služeb v Mikroregionu Telčsko. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016 Cílem práce je zjistit potřebnost sociálních služeb a informovanost obyvatel o nabídce těchto služeb v Mikroregionu Telčsko. Popsat aktuální stav ve smyslu využití sociálních služeb v dané oblasti. Teoretická část práce se zabývá, vymezením a právním ukotvením sociálních služeb, popisuje financování a možnosti komunitního plánování této problematiky a za jakých podmínek mohou být služby poskytovány. Praktická část se věnuje konkrétním registrovaným poskytovatelům sociálních služeb v Mikroregionu Telčsko a na základě dotazníkového šetření je zkoumána informovanost, aktuální využití a potřebnost sociálních služeb. Práce bude využita pro potřeby studentů VŠPJ a pro další financování a komunitní plánování sociálních služeb v mikroregionu. Klíčová slova Komunitní plánování, Mikroregion Telčsko, poskytovatel, potřebnost, sociální služby
Annotation HORNÍKOVÁ, Jana: Survey and Analysis of the Necessity of Social Services in the Telčsko Microregion. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Social Work. Supervisor: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Degree of qualifications: Bachelor. Jihlava 2016 The aim of this thesis is to determine the needs of social services and population awareness of the services supply in the Mikreoregion Telčsko and describe the current situation in sence of social service in the area. The theoretical part of the thesis provides definitions and the legal framework of social services. It also describes funding, opportunities and community planning of this issue and the conditions under which services can be provided. The practical part concerns registered providers of social services in the Mikroregion Telčsko. On the basis of a questionnaire survey there is analyzed the awareness of current situation and needs of social services. This thesis will be used for the needs of students of VŠPJ and further financing and community planning at the mikroregion. Key words Community planning, Mikroregion Telčsko, necessity of, providers, social services,
Seznam tabulek Tabulka 1: Věková struktura obyvatel kraje Vysočina,... 35 Tabulka 2: Informovanost obyvatel mikroregionu o dostupných službách... 45 Tabulka 3: Využití sociálních služeb ze strany blízkých osob... 48 Tabulka 4: Hodnocení využívaných služeb... 49 Tabulka 5: Potřebnost sociálních služeb obecně... 50 Tabulka 6: Potřebnost sociálních služeb z hlediska věku... 51
Seznam grafů Graf 1: Osobní využití sociálních služeb... 47 Graf 2: Zájem o provoz sociálních služeb o víkendu... 52
OBSAH ÚVOD... 12 TEORETICKÁ ČÁST... 14 1 Sociální služby... 14 1.1 Právní ukotvení sociálních služeb... 14 1.1.1 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách... 15 1.2 Standardy kvality sociálních služeb... 18 1.3 Zřizovatelé a poskytovatelé sociálních služeb... 20 1.4 Typologie sociálních služeb podle cílových skupin... 22 1.5 Financování sociálních služeb... 27 1.6 Komunitní plánování sociálních služeb... 28 PRAKTICKÁ ČÁST... 33 2 Cíl práce a výzkumné otázky... 33 3 Použité metody a techniky sběru dat... 33 4 Lokalizace výzkumu - Mikroregion Telčsko... 34 4.1 Členské obce Mikroregionu Telčsko... 35 4.2 Obyvatelé Mikroregionu Telčsko... 35 4.3 Registrovaní poskytovatelé a zřizovatelé sociálních služeb, kteří nabízejí služby v Mikroregionu Telčsko... 35 5 Vlastní výzkum... 43 5.1 Informovanost o dostupných sociálních službách... 44 5.2 Využití sociálních služeb... 46 5.3 Hodnocení využívaných služeb... 48 5.4 Potřebnost sociálních služeb... 49 5.5 Provoz sociálních služeb o víkendu... 52 6 Diskuse... 53
ZÁVĚR... 57 ZDROJE... 59 PŘÍLOHY... 63
ÚVOD V rámci své bakalářské práce se věnuji zjištění potřebnosti sociálních služeb v Mikroregionu Telčsko. O zpracování tohoto tématu mě požádala Mgr. et Bc. Marika Krejčí, DiS., ředitelka Domova pro seniory Telč, p. o., která využije poznatky z této práce ve spolupráci s vedením Mikroregionu Telčsko k rozvoji, financování a dalšímu komunitnímu plánování sociálních služeb v mikroregionu. Téma výzkumu mě zaujalo, protože i já jsem obyvatelem Mikroregionu Telčsko a je pro mě zajímavé i přínosem jej zpracovat. Pro tuto problematikou jsem se tedy rozhodla, protože shledávám za důležité a potřebné zjistit, zda mají obyvatelé v této oblasti dostatečné informace o poskytovaných službách. Dále které sociální služby postrádají a rádi by je využívali. Cílem práce je zjistit potřebnost sociálních služeb a informovanost obyvatel o nabídce těchto služeb v Mikroregionu Telčsko. Popsat aktuální stav ve smyslu využití sociálních služeb v dané oblasti. Stanoveného cíle dosáhnu pomocí kvantitativního výzkumu. Přičemž jako metodu sběru dat jsem zvolila dotazníky. Práce je rozdělena do dvou částí. První část je teoretická, ta se zabývá sociálními službami obecně. Nejprve pojednává o právním ukotvení, typech a formách sociálních služeb. Dále je zde popsán obsah standardů kvality sociálních služeb a podmínky pro registraci a poskytování sociálních služeb. Poté práce pojednává o typologii sociálních služeb podle cílových skupin, financování a komunitním plánování této problematiky. Praktická část je věnována analýze a vyhodnocení dotazníkového šetření. Úvodem jsou zmíněny základní demografické údaje a několik základních informací týkajících se území Mikroregionu Telčsko. Následuje popis jednotlivých registrovaných poskytovatelů, kteří nabízejí své služby obyvatelům mikroregionu. Odpovědi na výzkumné otázky jsou rozděleny do samostatných kapitol a zabývají se informovaností, využitím a hodnocením již poskytovaných sociálních služeb. Dále je zjišťováno, které sociální služby obyvatelé mikroregionu postrádají a poslední otázkou se ptám, zda mají uživatelé charitní pečovatelské služby a Sdílení o. p. s. zájem o rozšíření provozu služeb o víkendu. 12
Bakalářskou práci jsem vypracovala na základě odborné literatury, platné legislativy, informačních brožur, internetových zdrojů a sběru dat z dotazníkového šetření. Tato práce bude přínosem pro sociální sféru, studenty VŠPJ a pro zástupce Mikroregionu Telčsko ve smyslu rozvoje sítě sociálních služeb v dané oblasti. Vedení mikroregionu získá ucelené informace o tom, jaké služby obyvatelé skutečně potřebují, které aktuálně využívají, jak je hodnotí, a také jak jsou obyvatelé informovaní o nabízených službách. Pro studenty VŠPJ katedry sociálních studií spatřuji přínos v tom, že zde najdou informace týkající se sociálních služeb. 13
TEORETICKÁ ČÁST 1 Sociální služby Během našeho života se ne vždy setkáváme pouze s radostnými situacemi. Pokud se ocitneme v jakékoli nepříznivé situaci (např. nemoc, ztráta zaměstnání, invalidita, konflikty v rodině, apod.), které jsou většinou neočekávané, tak se s danou událostí snažíme nejprve vypořádat sami či s pomocí naší rodiny či našich blízkých. V některých případech si však nevíme rady a v tuto chvíli přichází na řadu stát, který nám prostřednictvím sociální politiky pomáhá zabezpečit základní životní potřeby. Sociální politika se skládá ze státní sociální podpory, sociálního pojištění a sociální pomoci, která je základem systému sociální ochrany. Nejen díky sociálním službám, ale také i díky dávkám sociální péče je v naší zemi uskutečňována sociální pomoc (Kozlová, 2005). Matoušek (2011) uvádí, že sociální služby jsou poskytovány společensky znevýhodněným lidem. Cílem sociálních služeb je v co největší možné míře zlepšit kvalitu života těchto osob, začlenit je v co největší možné míře do společnosti nebo chránit společnost před riziky spojenými se znevýhodněnými osobami. Z těchto důvodů se bere na zřetel osoba uživatele, jeho blízké okolí, jako je například jeho rodina a sociální skupiny, do nichž patří, ale také se zohledňují i zájmy širší společnosti. Podle zákona č. 108/2006 Sb. O sociálních službách je sociální službou rozuměna činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení (z. č. 108/2006 Sb., 2014). 1.1 Právní ukotvení sociálních služeb Sociální služby byly po dlouholetém vývoji a zpracovávání právně ukotveny v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který je doprovázen prováděcí vyhláškou k některým ustanovením zákona o sociálních službách č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 14
1.1.1 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách S tímto zákonem nastalo v systému sociální péče ČR několik změn, které si podle Čámského, Sembdnera a Krutilové (2011) mnoho odborníků z oblasti sociálních služeb doposud zcela neuvědomují. Jako jeden z důvodů tohoto stavu uvádějí, že se správným přístupem k této problematice nestačí pouze znalost paragrafů, ale je také zapotřebí porozumět jeho filozofii, cílům a z jakých důvodů vznikl. Pokud jde tedy o smysl tohoto zákona, tak bychom si měli uvědomit především tyto cíle - jednak jde o snahu zabezpečit sociální péči všem bezprostředně potřebným lidem, a také o nápravu deformovaných právních vztahů mezi státem, poskytovateli služeb a především uživateli. Zákon je složen z jedenácti částí, které pojednávají od úvodního ustanovení, poté následují společná, přechodná a nakonec závěrečná ustanovení. V druhé části ( 7 30) je rozebraná problematika příspěvku na péči, která je okrajově popsána v kapitole věnované financování sociálních služeb. Sociální služby Zákon o sociálních službách definuje tři typy sociálních služeb, a to sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Sociální poradenství Sociální poradenství je jedním ze základních úkonů při poskytování všech druhů sociálních služeb. Je rozděleno na základní a odborné poradenství. Základní sociální poradenství ukládá zákon, jako povinnost všem poskytovatelům sociálních služeb, jedná se o předání potřebných (základních) informací k řešení nepříznivé sociální situace osoby. Oproti tomu odborné sociální poradenství se poskytuje osobám v určitých typech poraden, jako jsou například občanské, rodinné a manželské porady (Průša, 2007). Služby sociální péče Zákon definuje služby sociální péče jako služby, které napomáhají osobám zajisti jejich fyzikou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich prořízeném sociálním prostředí a umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života 15
společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit ji důstojné prostředí a zacházení (z. č. 108/2006 Sb., 2014). Mezi služby sociální péče řadí zákon tyto služby ( 39 52): osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Služby sociální prevence Služby sociální prevence jsou zákonem definované jako služby, které napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby (z. č. 108/2006 Sb., 2014). 16
Následně zákon v 54-70 vypisuje a definuje následující služby sociální prevence: raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy, sociální rehabilitace. Zákon dále dělí sociální služby podle formy poskytování, a to na: pobytové služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb ; ambulantní služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování ; terénní služby, které jsou osobně poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí (z. č. 108/2006 Sb., 2014). 17
Registrace poskytovatelů sociálních služeb Než se někdo stane poskytovatelem sociálních služeb, tak musí prokázat, že splňuje podmínky technického, materiálního, hygienického, personálního a odborného charakteru. Pokud to vše splňuje, tak je zaregistrován, a tato registrace zavazuje poskytovatele sociálních služeb k požadované kvalitě (Čámský, Sembdner, Krutilová, 2011). Zákon o sociálních službách říká, že o registraci rozhoduje příslušný krajský úřad místa hlášeného sídla právnické osoby, pobytu nebo místa trvalého bydliště fyzické osoby. S výjimkou, kdy je zřizovatelem ministerstvo, v tomto případě o registraci rozhoduje ministerstvo. Z toho také vyplývá, že příslušný krajský úřad vede registr (který je v listinné i elektronické podobě) zaregistrovaných poskytovatelů sociálních služeb, a to včetně poskytovaných služeb v rámci zdravotnického zařízení. 1.2 Standardy kvality sociálních služeb V České republice byly v roce 2002 Ministerstvem práce a sociálních věcí sestaveny standardy kvality sociálních služeb jako metodický plán, který představoval jeden z možných přístupů v zajišťování kvality sociálních služeb. S přijetím zákona o sociálních službách došlo k několika úpravám těchto standardů. Standardy kvality sociálních služeb jsou nyní ukotveny v prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb., a jsou závazné pro registrované poskytovatele sociálních služeb (Michalík, 2008). Standardy kvality sociálních služeb mají smysl především proto, aby při poskytování služby byly nejen chráněny a respektovány práva uživatelů, ale také práva pracovníků, kteří služby poskytují. Protože jsou standardy kvality určeny všem typům sociálních služeb, tak jsou popsány spíše obecně a dále je každý standard rozdělen do několika kritérií, podle kterých se hodnotí, zda daná služby kritéria splňuje (Bicková, Hrinová, 2011). Standardy kvality jsou sestaveny tak, aby především posílily postavení a zvýšily svobodu uživatelů služeb. Právě uživatel, jakožto příjemce služby by měl být považován, jako měřítko v posuzování kvality poskytovaných služeb. Proto se během 18
hodnocení služeb klade důraz na posouzení, v jaké míře se služba promítá do jednotlivých životů uživatelů (Hrozenská, Dvořáčková, 2013). Obsah standardů kvality sociálních služeb Standardy kvality sociálních služeb se rozdělují do tří částí, a to do procedurálních standardů, personálních standardů a provozních standardů. Jednotlivé standardy se pak dále skládají z věty a kritérií (Kozlová, 2005). V následující části práce jsou vypsány pouze věty standardů, avšak do kritérií je možné nahlédnou v prováděcí vyhlášce k některým ustanovením zákona o sociálních službách č. 505/2006 Sb. Procedurální standardy 1. Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb 2. Ochrana práv osob 3. Jednání se zájemcem o sociální službu 4. Smlouva o poskytování sociální služby 5. Individuální plánování průběhu sociální služby 6. Dokumentace o poskytování sociální služby 7. Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby 8. Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje Personální standardy 9. Personální a organizační zjištění sociální služby 10. Profesní rozvoj zaměstnanců Provozní standardy 11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby 12. Informovanost o poskytované sociální služby 13. Prostředí a podmínky 19
14. Nouzové a havarijní situace 15. Zvyšování kvality sociální služby (mpsv.cz, 2016). 1.3 Zřizovatelé a poskytovatelé sociálních služeb V České republice mohou být v rezortním pojetí zřizovateli zařízení, které poskytují sociální služby tyto instituce: Ministerstvo práce a sociálních věcí, kraje nebo jednotlivé obce. Obce mají možnost sociální služby zřizovat buď jako příspěvkovou organizaci se samostatnou právní subjektivitou, nebo jako organizační složky bez samostatné subjektivity. Právě tuto druhou možnost (organizační složky) volí obce, v případě že, jde o nenáročnou službu ve smyslu personálního, technického a prostorového zajištění. Pokud obec zřizuje službu s většími nároky na tyto aspekty, tak je forma samostatné příspěvkové organizace vhodnější variantou. Kraje mohou také zřizovat sociální služby a nabízejí stejné formy zřízení služeb jako obce. V současné době je i Ministerstvo práce a sociálních věcí stále zřizovatelem několika specializovaných ústavů s celostátní působností (Matoušek, 2011). Matoušek (2011) uvádí jako další možné poskytovatele sociálních služeb nestátní poskytovatele, kteří vystupují jako právnické osoby. Od počátku 90. let začalo být zřejmé, že jsou k rozvoji naší společnosti potřeba i nestátní organizace. V té době vznikaly tyto subjekty především ve formě občanského sdružení. Dnes je však možné, aby se poskytovatelem sociální služby staly také obecně prospěšné společnosti či církevní právnické osoby. Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb podle zákona a) zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, okruhu osob, jimž poskytují sociální služby, o kapacitě poskytovaných sociálních služeb a o způsobu poskytování sociálních služeb, a to způsobem srozumitelným pro všechny osoby, b) informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které by pro něho vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociálních služeb, o způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách za tyto služby, a to způsobem pro něj srozumitelným, 20
c) vytvářet při poskytování sociálních služeb takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplňovat jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby, d) zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby, e) zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob, kterým poskytují sociální služby, na úroveň služeb, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby, f) plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců nebo opatrovníků a zapisovat hodnocení a jeho výstupy do písemných individuálních záznamů, g) vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v 91 odst. 3 písm. b), h) dodržovat standardy kvality sociálních služeb, i) uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby, pokud tomu nebrání důvody uvedené v 91 odst. 3, j) v případě, že poskytují sociální službu podle 48, přednostně poskytnout sociální službu dítěti, kterému byla soudem nařízena ústavní výchova, výchovné opatření nebo předběžné opatření, k) neprodleně písemně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uvedenému v 92 písm. a)ukončení poskytování pobytové služby sociální péče osobě, která se může bez další pomoci a podpory ocitnout v situaci ohrožující její život a zdraví, pokud tato osoba s takovým oznámením souhlasí (z. č. 108/2006 Sb., 2014). 21
1.4 Typologie sociálních služeb podle cílových skupin Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež je službou sociální prevence a je určena dětem od 6 do 26 let, které jsou ohroženy společensky nežádoucími jevy, jako je např. závislost na omamných látkách a kriminalita. Tato služba se snaží předcházet či snížit sociální a zdravotní rizika, které souvisí se způsobem jejich života. A tím zlepšit jejich kvalitu života. Dále jim umožňuje lepší orientaci v sociálním prostředí a chrání je před vznikem nepříznivých sociálních situací. V nízkoprahovém zařízení mohou být uživatelé anonymně a bezplatně. Služba je poskytována ambulantně, v některých případech i terénní formou (MPSV, 2015). Domov pro seniory Domovy pro seniory jsou pobytovou službou a uživatelé jsou osoby se sníženou soběstačností především z důvodu věku. Dále se tato osoba nachází v situaci, kdy potřebuje pravidelnou pomoc od jiné osoby. Zákon také ukládá základní činnosti, které má služba obsahovat. Jedná se o poskytnutí ubytování a stravy, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu a osobní hygieně, aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím aj. (z. č. 108/2006 Sb., 2014). Domov se zvláštním režimem Ze zákona je pro domovy se zvláštním režimem uložen stejný rozsah činností jako pro domovy pro seniory. Oproti běžnému domovu pro seniory jsou v těchto zařízeních poskytovány pobytové služby osobám se sníženou soběstačností v důsledku chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, osobám s jakýmkoliv typem demence a také osobám se sníženou soběstačností, vyžadující pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby tudíž musí být tato služba přizpůsobená specifickým potřebám zmíněných osob (Malíková, 2011). Pečovatelská služba Nešporová, Svobodová a Vidovićová (2008) pokládají pečovatelskou péči za jednu z nejužívanějších služeb sociální péče, která je poskytovaná nejen seniorům, ale také těžce zdravotně postižným lidem. Tito lidé si z důvodu vysokého věku, zdravotního 22
stavu nebo ztráty soběstačnosti nedokáží sami obstarat životní potřeby nebo nutné práce v domácnosti. Mohou také potřebovat ošetřit nebo jinou péči, kterou jim rodinní příslušníci nemohou poskytnout. Služby pečovatelské péče mohou být ambulantní nebo terénní. V zařízeních sociálních služeb a v domácnostech osob se např. poskytují tyto činnosti: pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti a v neposlední radě pomoc se zprostředkováním kontaktu se společenským prostředím. Denní stacionář Denní stacionáře jsou určeny osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku nebo zdravotního postižení a osobám s chronickým dušením onemocněním. Tato služba sociální péče poskytuje ambulantní formu, tudíž nabízí půldenní či celodenní pobyt uživateli v době, kdy jsou jeho blízcí v zaměstnání. Tudíž v odpoledních a nočních hodinách, ale také ve dnech pracovního klidu jim zajištuje péči jejich rodina, případně jiná služba. Služby poskytované v denních stacionářích jsou podobné jako nabízené služby pečovatelskou službou v domácím prostředí uživatele. Stacionáře navíc nabízejí výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (tvořivé a výtvarné činnosti, promítání filmů, přednášky aj.), sociálně terapeutické činnosti (tréninky paměti, rehabilitační cvičení aj.) a pomoc při uplatňování práv při obstarávání osobních záležitostí. (Nešporová, Svobodová a Vidovićová, 2008). Domy s pečovatelskou službou Hrozenská s Dvořáčkovou (2013) uvádějí, že v domech s pečovatelskou službou se nachází kombinace pobytového zařízení a pečovatelské služby. Touto formou se často řeší nevyhovující bydlení těžce zdravotně postižených osob či seniorů. V těchto zařízeních jsou uživatelé služby na jednom místě a díky tomu jsou pečovatelky přítomny a k dispozici po celou pracovní dobu (většinou v pracovních dnech). Domácí ošetřovatelská péče I přesto že je domácí ošetřovatelská péče zdravotnickou službou, tak je dobré vědět, co nabízí a to nejen proto, že je často zaměňována s pečovatelskou službou. Jeden z rozdílů je i takový, že pečovatelskou službu si uživatel hradí sám, kdež to ošetřovatelskou hradí zdravotní pojišťovna. Tato péče bývá někdy nazývána 23
jako Domácí zdravotní péče nebo Home Care a je poskytována nejen seniorům v jejich domácnostech na základě doporučení praktického nebo ošetřujícího lékaře. Zdravotní sestra např. podává a připravuje léky, nacvičuje s pacienty aplikaci léků a chůzi, provádí ošetřovatelskou rehabilitaci, zajišťuje prevenci proti dekubitům a v neposlední řadě doprovází umírající k důstojné a bezbolestné péči (domácí hospicová péče). Domácí ošetřovatelská péče je tedy zaměřena na udržení či zlepšení zdraví, zmírňování utrpení a u nevyléčitelně nemocných se podílí na zajištění klidného umírání a smrti (dsepurkynove.cz, 2010). Tísňová péče Pro osoby, jejichž život či zdraví jsou stále v ohrožení tím, že se kdykoli může zhoršit jejich zdravotní stav je možnost využití služby tísňové péče. Tísňová péče je poskytována terénní formou např. starším osobám, které žijí osaměle a mají omezenou soběstačnost nebo zdravotně postiženým. S uživateli této služby je v nepřetržitém elektronickém a hlasovém kontaktu odborný personál, který s nimi komunikuje prostřednictvím elektronického zařízení. V případě náhlého ohrožení života nebo zdravotního stavu (např. pád) personál zprostředkuje, popř. zajistí uživateli pomoc. Služba také zajišťuje sociálně terapeutické činnosti, poskytuje pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí aj. (MPSV,2015). Osobní asistence Tato služba sociální péče je vykonávaná za úhradu a poskytuje se terénní formou bez časového omezení, a v přirozeném sociálním prostředí uživatele. Osobní asistence je určená osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku, zdravotního postižení nebo chronického onemocnění a potřebují pomoc od jiné osoby. Těmto osobám jsou například poskytovány tyto služby: pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při zajištění stravy a osobní hygieny, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti a v neposlední řadě zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (MPSV, 2015). 24
Odlehčovací služba Odlehčovací služba neboli úlevová péče či respitní péče je podle MPSV (2015) služba, která je poskytována osobám dlouhodobě pečujícím o své blízké v jejich přirozeném prostředí. Jedná se o ty, kteří mají z důvodu věku, zdravotního postižení nebo chronického onemocnění sníženou soběstačnost. Respitní péče může být poskytnuta pobytovou, ambulantní nebo terénní formou a má za cíl dát pečující osobě čas k zajištění vlastních potřeb nebo nezbytný odpočinek. Během služby jsou poskytovány obdobné činnosti, jako v domovech pro seniory či ve stacionářích. Občanská poradna Základní sociální poradenství je u nás bezplatně poskytováno občanům především prostřednictvím nestátních neziskových organizací tj. občanských poraden. Poradenství je zde poskytováno ve sféře bydlení, rodiny, občanskoprávních vztahů, v pracovních a majetkových záležitostech, a také v záležitostech spojených se sociálními dávkami, službami a ve finanční záležitosti. Poradenství může být poskytováno nejen formou osobní konzultace, ale také telefonicky nebo písemně. Cílem služby je posílit klientovu odpovědnost za své rozhodnutí, upevňovat ho v potřebných dovednostech k řešení obtížných situací a v neposlední řadě sdělit klientovi kde a za jakých podmínek může dále vyhledat potřebnou odbornou pomoc (Matoušek, 2007). Terénní programy Terénní programy jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně (z. č. 108/2006 Sb., 2014). 25
Telefonická krizová pomoc Osoby, které se ocitnou v situaci ohrožení života, zdraví nebo v jiné obtížné životní situaci mohou využít službu telefonické krizové pomoci. Tato služba je poskytována terénní formou (z. č. 108/2006 Sb., 2014). Služby následné péče Služby následné péče jsou určeny pro závislé osoby na návykových látkách a pro osoby s chronickým duševním onemocněním, kteří již ukončili ambulantní péči, lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení nebo jí momentálně procházejí, či abstinujícím osobám. Uživatelé mohou tuto službu absolvovat pobytovou nebo ambulantní formou (z. č. 108/2006 Sb., 2014). Tlumočnické služby Tlumočnické služby jsou většinou poskytovány terénní formou, ale mohou být poskytovány i ambulantní formou, a to bezplatně. Služba je určená osobám, které mají z důvodu smyslového postižení poruchy s běžnou komunikací. Tyto osoby potřebují v komunikaci s okolím pomoc jiné osoby, která mu napomáhá zprostředkovat kontakt se společenským prostředím a pomáhá uživateli uplatňovat jeho práva, oprávněné zájmy a obstarávání osobních záležitostí (MPSV, 2015). Sociální rehabilitace Sociální rehabilitace je poskytována ambulantní a terénní nebo pobytovou formou, která bývá poskytována v centrech sociálně rehabilitačních služeb. Tato služba usiluje o nezávislost, samostatnost a soběstačnost osob. K tomuto směřuje rozvojem specifických schopností těchto osob, posilováním jejich návyků, nácvikem běžných úkonů pro samostatný život, kompetencí a potenciálů (z. č. 108/2006 Sb., 2014). Z výše uvedených služeb je patrné, že s cílem zajištění základních životních potřeb osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku nebo zdravotního postižení, osobám s chronickým onemocněním či s chronickým dušením onemocněním v jejich přirozeném prostření slouží pečovatelská služba, denní stacionáře, domácí zdravotní péče, odlehčovací služba (terénní, ambulantní), osobní asistence a tísňová péče. Tyto 26
služby se tedy snaží oddálit nebo vytěsnit možnost umístění potřebných osob do ústavní péče. 1.5 Financování sociálních služeb Sociální služby se prolínají se širším okruhem veřejných služeb, které jsou poskytované v zájmu veřejnosti. Oproti komerčním službám jsou sociální služby financovány především z veřejných rozpočtů a legislativou jsou popsány podrobněji než jiné služby. Z tohoto důvodu jsou závislé na státu, politickém rozhodnutím, krajů a obcí. Sociální služby také mohou být poskytovány, jako služby komerční, a to na základě obchodního kontraktu mezi uživatelem a poskytovatelem (Matoušek, 2011). V oblasti financování sociálních služeb se uplatňuje systém vícezdrojového financování. Jedná se o to, že sociální služby jsou financovány dotacemi ze státního rozpočtu prostřednictvím dotací jednotlivých krajů a obcí. Mezi jednotlivé poskytovatele sociálních služeb jsou poté tyto finanční prostředky rozdělovány v závislosti na tom, které sociální služby obyvatelé daného kraje a obce nejvíce potřebují, tudíž jsou také součástí komunitního plánování určité oblasti. Dalším zdrojem financování jsou přímo úhrady od uživatelů služby, jedná se například o úhrady za poskytované služby, za ubytování a stravu, ale také o příspěvek na péči (praha.eu, 2015). Vedle již zmíněných zdrojů zákon o sociálních službách také stanovuje, kdy mohou poskytovatelé sociálních služeb využívat úhrady od zdravotních pojišťoven za poskytované služby zdravotní péče v zařízení sociálních služeb. Mimo jiné mezi další zdroje financování služeb můžou také patřit dary (věcné i finanční), příjmy ze strukturálních fondů a fondů EU nebo zisk z vlastní činnosti. Registrovaní poskytovatelé sociálních služeb mají ze zákona rovný přístup ke všem finančním zdrojům (praha.eu, 2015). Zákon o sociálních službách garantuje dle Michalíka (2008) poskytování dotací za dodržení těchto podmínek: dotace se poskytuje na zajištění poskytování sociálních služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsání v registru; 27
dotace se poskytuje k financování běžných výdajů; určení dotací má být v souladu se zpracovaným střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb ( 95 zákona); žádosti o poskytnutí dotace na příslušné období (rok) předkládá ministerstvu sumárně za celý kraj krajský úřad. V modelu financování sociálních služeb je jedním ze zdrojů pro poskytovatele služby příspěvek na péči. Michalík (2007) popisuje příspěvek na péči, jako institut přispívající osobám, které jsou pro svou nepříznivou sociální situaci závislé na pomoci jiné osoby. MPSV (2015) dodává, že tyto osoby z přiznaného příspěvku na péči hradí poskytovanou pomoc, a to buď osobě blízké, asistentovi sociální péče, registrovanému poskytovateli sociální péče nebo zdravotnickému lůžkovému zařízení v případě sociálních lůžek. MPSV (2015) uvádí, že ze zákona má nárok na příspěvek osoba starší jednoho roku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání tzv. základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupně závislosti. Tyto stupně závislosti (I. lehká, II. středně těžká, III. těžká, IV. úplná závislost) se hodnotí podle počtu základních životních potřeb, které tato osoba není schopna bez cizí pomoci zvládat. Úhrada sociálních služeb ze strany klienta či uživatele je ovlivněna typem služby. Znatelný rozdíl je mezi službami sociální prevence a poradenství, ty jsou totiž ze zákona bezplatné a jsou uhrazeny z veřejných zdrojů. Oproti tomu pobytové služby si uživatel hradí z větší části z vlastních zdrojů (důchody či jiné příjmy) nebo mu je státem poskytnutá dotace, čímž může být příspěvek na péči (Michalík, 2008). 1.6 Komunitní plánování sociálních služeb Britští experti pomáhali zavádět v naší zemi komunitní plánování od 90. let minulého století. Dnes má každý krajský úřad pověřeného pracovníka, který má tuto agendu na starosti. Zákon o sociálních službách ukládá povinnost krajským úřadům zpracovávat 28
rozvojové plány sociálních služeb a obcím tyto plány doporučuje zpracovávat rovněž (Matoušek, 2011). Ve slovníku sociální práce je komunitní pánování popsáno, jako přímé vyjednávání mezi zřizovateli, poskytovateli a uživateli služby, jehož cílem je zlepšit místní sociální politiku či charakter sociálních, případně dalších souvisejících služeb. Zřizovateli služeb jsou úřady státní správy a samosprávy, neziskové organizace a jiné subjekty, které služby financují, případně i jmenují jejich vedoucí a kontrolují jejich činnost. Poskytovatelé služeb jsou subjekty provozující státní nebo nestátní sociální služby. Uživateli služeb jsou fyzické nebo právnické osoby, které mají zvláštní potřeby, na něž služby reagují. Vyjednávání může mít podobu jednání v menších skupinách reprezentujících všechny tři strany komunitního trojúhelníku, veřejných shromáždění nebo konferencí, stejně jako diskusí v tisku, na internetu nebo zprostředkovaných jinými médii. Výsledkem by měl být periodicky zveřejňovaný komunitní plán (Matoušek, 2008). Matoušek (2011) komunitním plánováním rozumí postup, jehož úkolem je zmapovat místní zdroje sociálních služeb (organizace, které již existují a poskytují služby) a porovnat je s místními potřebami. Zdrojem jsou zde míněny veřejné peníze, které jsou na služby vynakládány, popřípadě by mohli být vynaloženy v budoucnu. Zdrojem mohou být rovněž občani, kteří jsou schopni a ochotni se podílet kapitálem či sovou prací. Stejně tak se mohou podílet organizace s ekonomickým ziskem, finanční fondy nebo projekty určené právě k rozvoji sociálních služeb. Význam komunitního plánování sociálních služeb Plánování sociálních služeb v obcích, městech a jejich částech (tedy na té nejnižší správní úrovni) přispívá k vytvoření určitého systému služeb podle aktuálních, ale i předpokládaných potřeb, v souladu s místními specifiky a v odpovídající kvalitě. Z toho vyplývá, že sami občané se podílejí na plánování služeb, o kterých se domnívají, že by jim pomohli naplnit jejich potřeby a to tak jak sami potřebují. Dále pak průběžným monitorováním naplňování jednotlivých opatření a stanoveného cíle, pravidelnou aktualizací komunitního plánu a opakováním toho procesu dochází k zaznamenání změn, které se objevují, a je tak možné na ně reagovat. Z takovýchto 29
komunitních plánů jednotlivých obcí se vytvářejí krajské komunitní plány a zjištěné potřeby se tak ukazují i na krajské úrovni a dostupnost služeb leze zabezpečit nejen z obecní, ale i z krajské úrovně (crss.cz, 2005). Hlavní zásady a principy komunitního plánování sociálních služeb Pro kvalitu celého procesu komunitního plánování sociálních služeb je rozhodující, jak jsou naplňovány a realizovány následující principy (mpsv.cz, 2005): 1) Partnerství a spolupráce Pod zásadou partnerství a spolupráce si můžeme představit hledání toho, kdo by mohl společně s námi plánovat postup a realizaci akce. Poté teprve hledáme způsob řešení stanoveného cíle. Na tomto místě je dobré oslovit ty, kterých se daný problém týká, a kdo může mít z jeho vyřešení užitek. Díky novému partnerství můžeme mít také k dispozici potřebné zdroje, a tímto způsobem můžeme zapojit do práce i zdánlivě odlišné lidi. Plánování se účastní tři strany, a to uživatel, zadavatel a poskytovatel, a každý z nich má právo navrhnou další partnery. Nejen díky tomu může být některý z partnerů mimo sféru sociálních služeb, a ten může přinést zpočátku neočekávané zdroje. 2) Zapojování místního společenství Zapojování lidí, kteří žijí v obci je především o komunikaci s nimi. Plánovaná a promyšlená komunikační kampaň totiž může významně ovlivnit dosažení stanovených cílů. Pro dobrou komunikaci s veřejností je však stěžejní kvalitní komunikace uvnitř realizátorského týmu komunitního plánování. Cílem této komunikace s veřejností je získat důvěru a zajistit srozumitelné informace, které se plánování týkají. 3) Potřeby, priority a směry rozvoje jsou stanoveny lidmi, kteří v obci žijí Obce by měli podporovat rozvoj sociální péče podle potřeb jejich občanů. A proto je důležité, aby se občané mohli vyjádřit, jaké služby a jakým způsobem mají být poskytované v obci, ve které žijí. 30
4) Průběh zpracování komunitního plánu je stejně důležitý jako jeho výstupy Je důležité klást důraz na proces plánování a hledat způsoby, jak co nejlépe reagovat na potřeby zúčastněných stran. Komunitní plánování je proces, který se neustále opakuje a jsou v jeho průběhu zjišťovány potřeby lidí, zdroje a odpovídající řešení. Nejen proto je potřeba provádět proces tak, aby bylo možné zachovat jeho kontinuitu. To znamená určit si priority a stanovit splnitelné cíle, na které je možné později navázat a zlepšovat je. 5) Kompromis přání a možností Komunitní plánování neslouží k prosazování přání a potřeb některé ze zúčastněných stran. Je především o spolupráci a dialog a díky nim můžeme objevovat nové zdroje k uspokojení potřeb občanů. Čím více partnerů v průběhu plánování získáme, tím máme větší možnost k nalezení nových zdrojů. Na druhou stranu se větším počtem partnerů může dostat do konfliktu. Fáze komunitního plánování sociálních služeb Komunitní plánování se provádí v určitých fázích, které na sebe navzájem navazují. Podle odborné příručky Komunitního plánování sociálních služeb (2013) se v současné době uplatňují čtyři následující fáze: 1) Přípravná fáze V přípravné fázi dochází ke vzniku organizačního členění, které podporuje zapojení významných aktérů, zajišťuje politickou podporu, vzdělávání a v neposlední řadě zajišťuje materiální a personální zdroje. 2) Analyticko-popisná fáze V této fázi se zjišťují a shromažďují potřebné informace, jako jsou například zpracovávání demografických údajů daného území, sumarizace zjištění potřeb občanů, analýza a evaluace aktuální nabídky sociálních služeb, monitoring dostupných zdrojů statistických dat a administrativních údajů, zjišťování stanoviska zadavatele aj. 31
3) Plánovací fáze Na tomto místě dochází k vyjasnění výchozích hodnot ve smyslu ujednání společné vize přiměřeného systému služeb a jejich dlouhodobý výhled rozvoje, formulace priorit a cílů pro stanovené období. 4) Realizační fáze V poslední fázi se konkretizují jednotlivé kroky rozvoje či útlumu sociálních služeb v určeném období. Dále se zhotovuje plán rozvoje sociálních služeb a dohody o spolupráci mezi jednotlivými subjekty. 32
PRAKTICKÁ ČÁST 2 Cíl práce a výzkumné otázky Cílem práce je zjistit potřebnost sociálních služeb a informovanost obyvatel o nabídce těchto služeb v Mikroregionu Telčsko. Popsat aktuální stav ve smyslu využití sociálních služeb v dané oblasti. K naplnění cíle je stanoveno těchto pět výzkumných otázek: 1. Jaká je informovanost o dostupných sociálních sužbách? 2. Které sociální služby jsou využívány? 3. Jaké je hodnocení využívaných služeb? 4. Které sociální služby chybí obecně a z hlediska věku? 5. Je zájem o rozšíření provozu vybraných služeb na víkend? 3 Použité metody a techniky sběru dat Praktická část bakalářské práce byla realizována za pomoci kvantitativní metody, konkrétně dotazníkem. Ten je sestaven z uzavřených, otevřených i škálových otázek. Kohoutek (2010) uvádí, že dotazník je psanou formou řízeného rozhovoru, kdy je na rozdíl od rozhovoru respondentovi předkládán v písemné formě a tudíž také vyžaduje písemné odpovědi. Ve srovnání s rozhovorem je dotazník méně časově náročný a měl by být anonymní, čímž lze zvýšit upřímnost odpovědí. Dotazník spadá do subjektivních metod, což znamená, že tázaný odpovídá na základě svých vlastních zkušeností. Uzavřené otázky nabízejí respondentovi volbu mezi dvěma i více odpověďmi (např.: ano/ne), což přispívá k větší jednotnosti při měření a tím i statických závěrů. Nevýhodou je pokud tázaný nepokládá žádnou z nabízených možností za vhodnou a je nucen zvolit nepřesnou odpověď. Oproti tomu otevřené otázky nekladou příliš omezení na odpovědi a mohou naznačit důležité souvislosti nebo vztahy. Respondenti na tyto otázky dávají někdy nečekané odpovědi, které mohou ukázat na původně 33
nepředvídané skutečnosti. Třetím typem otázek jsou škálové, ty jsou typické pro posuzování vlastnosti nebo posuzovaného předmětu (hodnotící stupnice) (Kohoutek, 2010). Tento typ výzkumu byl zvolen z toho důvodu, že je zde možnost oslovit větší počet respondentů, což je pro tuto problematiku podstatné. Kvantitativní výzkum je tedy zaměřen na velké množství respondentů, kteří odpovídají na otázky obsažené v dotazníku. Tyto otázky jsou následně zpracovány a statisticky vyhodnoceny. 4 Lokalizace výzkumu - Mikroregion Telčsko Mikroregion Telčsko se nachází v kraji Vysočina a vznikl v roce 2000, jako zájmové sdružení právnických osob. Do tohoto sdružení vstoupilo 36 obcí. V průběhu následujících let mikroregion prošel řadou transformací, které ho tvarovali do dnešní podoby, přičemž řada obcí rozšířila toto území a jiné naopak vystoupili. Další důležitá změna nastala v roce 2003, kdy došlo ke změně právní formy mikroregionu a ze zájmového sdružení právnických osob se stal dobrovolný svazek obcí (ecollegium.cz, 2016). Dnes má v tomto svazku členství 51 obcí, které se aktivně podílejí na mezi-obecních projektech v oblasti ekologie, infrastruktury a cestovního ruchu. Co se týká ekologie, tak se například zpracovávají strategické dokumenty k odpadovému hospodářství, po obcích jsou rozmístěny kontejnery na tříděný odpad, kompostéry, kotle na biomasu, putující kontejner a jsou pořádány osvětové kampaně či zelené slavnosti (ecollegium.cz, 2016). V oblasti infrastruktury se vystavují nebo rekonstruují dětská hřiště, vytvářejí se mobiliáře cyklotras aj. (e-collegium.cz, 2016). Ani sféra cestovního ruchu nezaostává. K dispozici jsou propagační materiálny, občané se mohou či mohli účastnit cyklovýjezdů do Rakouska, Dolnorakouské zemské výstavy apod. (e-collegium.cz, 2016). Z předešlého textu je vidět, že snahou členských obcí je nejen zlepšit dopravní a technické infrastruktury a rozvíjet cestovní ruch mikroregionu, ale také lépe pečovat 34
o venkovskou krajinu mikroregionu a zvyšovat kvalitu sociálního prostředí, tudíž sociální péči (e-collegium.cz, 2016). 4.1 Členské obce Mikroregionu Telčsko Ve svazku Mikroregionu Telčsko má členství těchto 51 obcí: Bohuslavice, Borovná, Dolní Vilímeč, Doupě, Dyjice, Horní Myslová, Hostětice, Jindřichovice, Klatovec, Knínice, Kostelní Myslová, Krahulčí, Krasonice, Lhotka, Markvartice, Mrákotín, Mysletice, Mysliboř, Nevcehle, Nová Říše, Olšany, Olší, Ořechov, Panské Dubenky, Svojkovice, Telč, Urbanov, Vanov, Vanůvek, Vápovice, Vystrčenovice, Zdeňkov, Zadní vydří, Zvolenovice, Žatec, Stará Říše, Radkov, Strachoňovice, Rozseč, Růžená, Řásná, Sedlatice, Sedlejov, Panenská Rozsíčka, Kaliště, Třeštice, Řídelov, Hodice a Pavlov (e-collegium.cz, 2016). 4.2 Obyvatelé Mikroregionu Telčsko K 1. 1. 2015 byl počet obyvatel mikroregionu 15 106. Věková struktura obyvatelstva pro tuto oblast se příliš neliší od údajů pro celý kraj Vysočina. Český statistický úřad uvádí, že pro kraj Vysočina je věkové rozložení obyvatel k 31. 12. 2014 následující: Tabulka 1: Věková struktura obyvatel kraje Vysočina Věková skupina Počet obyvatel Počet obyvatel v % 0 17 90 480 18% 18 30 83 183 16% 31 59 209 359 41% Nad 60 126 873 25% Celkem 509 895 100 % Zdroj: Vlastní zpracování 4.3 Registrovaní poskytovatelé a zřizovatelé sociálních služeb, kteří nabízejí služby v Mikroregionu Telčsko Nyní budou vyjmenovány a stručně popsány sociální služby, které jsou dostupné a zprostředkované občanům na území Mikroregionu Telčkso. 35
Domov pro seniory Telč, p. o. Zřizovatelem domova pro seniory v Telči je město Telč. Jedná se o pobytovou sociální službu, která poskytuje 24 hodinovou péči osobám starších 65 let, kteří mají z důvodu věku sníženou soběstačnost a jsou alespoň částečně závislí na pomoci jiné osoby. Kapacita této služby je 59 uživatelů a ti jsou ubytováni ve 3 až 5 lůžkových pokojích (domovproseniorytelc.cz, 2016). Pokoje jsou standardně vybaveny, což znamená, že obsahují lůžko, noční stolek, šatní skříň apod. Dále mohou být dle potřeby uživatelů obohaceny o zapůjčené rehabilitační, kompenzační a antidekubitární pomůcky. Jednotlivé pokoje sice neobsahují vlastní koupelny, ale v obou dvou blocích domova je prostorná a bezbariérová koupelna, v jejichž blízkosti jsou i WC. V domově pro seniory se také nachází vlastní prádelna, kuchyně a kaple (domovproseniorytelc.cz, 2016). Cílem profesionálního týmu Domova pro seniory Telč, příspěvková organizace je nejen poskytovat kvalitní a bezpeční služby uživatelům, ale také například naplňovat individuální potřeby uživatelů, aktivně je zapojovat do dění domova a podporovat jejich začlenění do života ve městě. To vše se staví na individuálním přístupu k jednotlivým uživatelům, na svobodném a partnerském rozhodování a v neposlední řadě na spolupráci s rodinami a dalšími institucemi (domovproseniorytelc.cz, 2016). Tato sociální služby je vícezdrojové financována, a to od MPSV, Kraje Vysočina, města Telče, z úhrad od uživatelů a příspěvků na péči, pojišťoven, sponzorů a dalších věcných či finančních darů (domovproseniorytelc.cz, 2016). Charitní pečovatelská služba Telč Poskytovatelem této terénní a ambulantní služby je Diecézní charita Jihlava. V domě s pečovatelskou službou a v domácnostech uživatelů je poskytovaná terénní pečovatelská služba. Služba také poskytuje ambulantní služby, které jsou dostupné v domě s pečovatelskou službou, jakožto ve středisku osobní hygieny, jedná se např. o provedení hygieny či praní prádla (jihlava.charita.cz, 2016). Charitní pečovatelská služba Telč je určená pro obyvatele města Telče a okolních obcí. Pokud má senior či zdravotně postižený zájem o tuto službu, tak může o její zavedení 36
požádat ústně či písemně, nebo prostřednictvím rodinného příslušníka, sociálního pracovníka, lékaře, obecního úřadu apod. Po vyjádření souhlasu pověřený pracovník seznámí uživatele s dalším postupem (jihlava.charita.cz, 2016). Charitní pečovatelská služba Nová Říše Pečovatelskou služby v Nové Říši zřizuje Diecézní charita Jihlava a poskytuje ambulantní i terénní služby. Ambulantní služby poskytuje na středisku osobní hygieny v domě s pečovatelskou službou a terénní služby v Nové Říši a v přiléhajících obcích (jihlava.charita.cz, 2016). Občanské sdružení ŽIVOT 99 Jihlava Sociální služba ŽIVOT 99 Jihlava si klade za cíl umožnit zdravotně postiženým lidem a seniorům žít v jejich přirozeném sociálním prostředí a podporovat je v aktivním zapojování do společnosti. Tato terénní služba poskytuje uživatelům osobní asistenci a terénní práci. V rámci osobní asistence se snaží umožnit uživatelům žít obdobným způsobem života jako jejich vrstevníci, podporují je v sociálním začleňování, zachovávají jejich lidskou důstojnost a to vše v souladu s jejich individuálními potřebami. Posláním osobní asistence je, aby uživatel mohl během poskytování služby naplnit své osobní cíle a projevit svou osobnost, zachovávat vlastní styl života, setrvat v přirozeném sociálním prostředí aj. (zivot90-jihlava.cz, 2016). Tísňová péče je poskytována v domácnostech uživatelů a snaží se snížit jejich bezpečnostní, zdravotní a sociální rizika. Pomocí této služby by si měl uživatel posílit nebo udržet svoji soběstačnost a tím oddálit umístnění v pobytovém zařízení, zajistit sociální a psychickou pohodu a zajistit bezpečnost ve své domácnosti (zivot90- jihlava.cz, 2016). V praxi tato služba funguje tak, že uživatel u sebe nosí tísňové tlačítko a pokud se ocitne v krizové situaci (pád, zhoršení zdravotního stavu apod.), tak toto tlačítko stiskne. Tím dojde k hlasitému telefonnímu spojení s dispečinkem. Dispečink je v provozu 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Dispečerkou je zdravotní sestra, která okamžitě přivolá pomoc zkontaktováním rodiny, sousedů či známých, psychoterapeuta, rychlé záchranné služby apod. (zivot90-jihlava.cz, 2016). 37