Účetní zpravodaj, a Daňový zpravodaj Přímé a nepřímé daně a ostatní daňová témata Právní novinky Nově navrhované legislativní změny Dotace a investiční pobídky Novinky z oblasti grantů a dotací Deloitte Česká republika
25 CELEBR ATING 25 YE ARS DELOIT TE C ZECH REPUBLIC Účetní zpravodaj Deloitte Česká republika CZECH AWARD 2015
Vliv obchodních podmínek Podnikatelská praxe při své činnosti často používá standardizované obchodní podmínky INCOTERMS *. Ač to možná není na první pohled zřejmé, nese to s sebou samozřejmě svoje důsledky pro účetnictví. V našem příspěvku si připomeneme historii a strukturu obchodních podmínek INCOTERMS, a dále základní účetní kategorie a vybrané účetní zásady předepsané v České republice. Do tohoto rámce pak zasadíme aplikaci podmínek INCOTERMS. 1. Historie a struktura obchodních podmínek INCOTERMS INCOTERMS (z anglického International Commercial Terms) je soubor mezinárodních pravidel pro výklad nejčastěji používaných obchodních doložek v zahraničním ale i vnitrostátním obchodě. Vytváří je od roku 1936 Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce - ICC) s cílem odstranit problémy spojené s rozdílností obchodních zákoníků různých zemí. Od 1. ledna 2011 platí osmá verze těchto pravidel INCOTERMS 2010. Pravidla INCOTERMS poskytují výklad souboru třípísmenných podmínek odpovídajících obchodu se zbožím na podkladě kupní smlouvy. Pravidla popisují především povinnosti, náklady a rizika související s dodáním zboží od prodávajícího kupujícímu. Jedenáct pravidel INCOTERMS 2010 se dělí na 2 skupiny: 1) Pravidla vhodná pro jakýkoliv druh přepravy zahrnuje 7 pravidel INCOTERMS 2010, která mohou být použita bez ohledu na způsob zvolené dopravy a bez ohledu na to, zda je použit jeden nebo více způsobů dopravy: EXW (Ex Works) ze závodu (ujednané místo): prodávající splní dodání, jakmile dá zboží k dispozici kupujícímu v objektu prodávajícího, anebo v jiném místě (např. závod, továrna, skladiště apod.). FCA (Free Carrier) vyplaceně dopravci (ujednané místo): prodávající dodává zboží dopravci nebo jiné osobě jmenované kupujícím v objektu prodávajícího nebo v jiném jmenovaném místě. CPT (Carriage Paid To) přeprava placena do (ujednané místo určení): prodávající dodává zboží dopravci nebo jiné osobě jmenované prodávajícím ve sjednaném místě a prodávající je povinen sjednat přepravu a hradit náklady spojené s přepravou do jmenovaného místa určení. CIP (Carriage and Insurance Paid to) přeprava a pojištění placeno do (ujednané místo určení): prodávající dodá zboží dopravci nebo jiné osobě jmenované prodávajícím ve sjednaném místě, prodávající je povinen sjednat tuto přepravu a krýt náklady spojené s dodáním zboží do jmenovaného místa určení. Prodávající je rovněž povinen sjednat pojištění kryjící riziko kupujícího za ztrátu nebo poškození zboží během přepravy. 2 * INCOTERMS je ochranná známka Mezinárodní obchodní komory (ICC).
DAT (Delivered At Terminal) s dodáním do překladiště: prodávající splní dodání, jakmile je zboží vyloženo z příchozího dopravního prostředku a dáno k dispozici kupujícímu ve jmenovaném překladišti, ve jmenovaném přístavu anebo v místě určení. Prodávající je povinen nést veškeré riziko spojené s dodáním zboží a jeho vykládkou v překladišti ve jmenovaném přístavu anebo v místě určení. FOB (Free On Board) vyplaceně loď (ujednaný přístav nalodění): prodávající má povinnost dodat zboží na palubu lodi jmenované kupujícím ve sjednaném přístavu nalodění nebo obstarat dodání zboží tímto způsobem. Riziko za ztrátu a poškození zboží přechází na kupujícího, jakmile je zboží dodáno na palubu lodi a kupující nese veškeré náklady od tohoto okamžiku. DAP (Delivered At Place) s dodáním na místo: prodávající splní dodání, jakmile je zboží dáno k dispozici kupujícímu na příchozím dopravním prostředku připravené k vykládce v místě určení. Prodávající nese veškerá rizika spojená s dodáním zboží do jmenovaného místa. DDP (Delivered Duty Paid) s dodáním clo placeno (ujednané místo určení): prodávající splní dodání, jakmile dá zboží k dispozici kupujícímu celně odbavené pro dovoz na příchozím dopravním prostředku připravené k vykládce kupujícím ve sjednaném místě určení. Prodávající nese veškeré náklady a riziko spojené s dodáním zboží do tohoto místa a má povinnost celně odbavit zboží nejen pro vývoz, ale i pro dovoz a uhradit clo jak pro vývoz, tak i pro dovoz včetně provedení příslušného celního odbavení. 2) Pravidla vhodná pro námořní a vnitrozemskou vodní dopravu zahrnuje 4 pravidla INCOTERMS 2010: CFR (Cost and Freight) náklady a přepravné (ujednaný přístav určení): prodávající splní svou povinnost dodání naložením zboží na palubu lodi nebo obstaráním, aby zboží bylo takto dodáno. Rizika za ztrátu a poškození zboží přechází na kupujícího dodáním zboží na palubu lodi. Prodávající je povinen sjednat přepravní smlouvu a zaplatit přepravné potřebné pro dodání zboží do jmenovaného přístavu určení. CIF (Cost, Insurance and Freight) náklady, pojištění a přepravné (ujednaný přístav určení): prodávající dodává naložením zboží na palubu lodi nebo obstarává dodání zboží tímto způsobem. Riziko ztráty a poškození zboží přechází na kupujícího, jakmile je zboží dodáno na palubu lodi. Prodávající je povinen sjednat přepravní smlouvu a hradit náklady a přepravné potřebné k dodání zboží do sjednaného přístavu určení. Prodávající je rovněž povinen sjednat pojištění kryjící riziko kupujícího ze ztráty nebo poškození zboží během přepravy. 3 FAS (Free Alongside Ship) vyplaceně k boku lodi (ujednaný přístav nalodění): prodávající splní svou povinnost dodání, když dodá zboží k boku lodi jmenované kupujícím v ujednaném přístavu nalodění. Riziko za ztrátu a poškození zboží přechází dodáním zboží k boku lodi a kupující od tohoto okamžiku nese veškeré náklady.
Pravidla INCOTERMS byla tradičně uplatňována v mezinárodním obchodě, kde dochází k přepravě zboží přes státní hranice. V různých částech světa, zejména obchodních blocích jako je Evropská unie, se stal přechod přes státní hranice méně významným. Proto se tato pravidla čím dál častěji uplatňují nejen v mezinárodních, ale i vnitrozemských kupních smlouvách. Rozdíl v jednotlivých pravidlech je dobře patrný z následujícího grafu: INCOTERMS 2010: Převod rizika z prodávajícího na kupujícího 4 Prodávající CIF CFR DAT FOB přeprava a pojištění placeno Přístav nalodění přeprava placena clo neplaceno Přístav určení Kupující První přepravce FAS Hranice EXW FCA CPT CIP DAP přeprava placena přeprava a pojištění placeno clo neplaceno DDP
Výše zmíněné 3 charakteristiky - povinnosti, náklady a rizika - nás nyní budou zajímat z hlediska účetnictví. 2. Základní účetní kategorie a vybrané účetní zásady v účetní legislativě České republiky Cílem účetnictví a výkaznictví dle regulace v České republice je princip věrného a poctivého obrazu. Tento princip je řešen v 7 zákona o účetnictví: účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Paragraf 25 odst. (3) téhož zákona pak dále hovoří mimo jiné o opatrnosti v účetních metodách s ohledem na rizika, tedy že účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta. V paragrafu 3 odst. (1) zákona o účetnictví je zakotvena akruální báze účetnictví, tedy, že účetní jednotky v účetním období účtují o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví (tj. o stavu a pohybu aktiv a pasiv, dále o nákladech, výnosech a výsledku hospodaření) v souladu se stanovenými účetními metodami, přičemž o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí. Český účetní standard pro podnikatele č. 019 pak v odstavci 6.1 dodává o zásadách pro účtování nákladů a výnosů, že náklady a výnosy se účtují zásadně do období, s nímž časově a věcně souvisejí, přičemž dle odstavce 6.2 se náklady a výnosy účtují na příslušných účtech nákladových druhů a výnosových položek v zásadě časově rozlišené. Český účetní standard pro podnikatele č. 001 stanovuje okamžik uskutečnění účetního případu jako den, ve kterém dojde ke splnění dodávky, platbě závazku, inkasu pohledávky, postoupení pohledávky, vkladu pohledávky, poskytnutí či přijetí zálohy, převzetí dluhu, zjištění manka, schodku, přebytku či škody, pohybu majetku uvnitř účetní jednotky a k dalším skutečnostem vyplývajícím ze zákona, vyhlášky, Českých účetních standardů pro podnikatele a ze zvláštních právních předpisů nebo z vnitřních poměrů účetní jednotky, které jsou předmětem účetnictví, a které v účetní jednotce nastaly, popřípadě účetní jednotka má k dispozici potřebné doklady tyto skutečnosti dokumentující (například bankovní výpisy, výpisy Střediska cenných papírů). Pro potřeby oceňování pohledávek a závazků vyjádřených v cizí měně ke dni jejich vzniku lze za okamžik uskutečnění účetního případu považovat u dodavatele den vystavení faktury nebo obdobného dokladu, u odběratele den přijetí faktury nebo obdobného dokladu. 5
Můžeme tedy shrnout a všeobecně konstatovat, že česká účetní legislativa: požaduje jako konečný cíl účetní závěrku, která věrně a poctivě zobrazuje realitu, a následně tedy požaduje v rámci věrného obrazu přiměřeně opatrně zohledňovat rizika a zisky z transakcí, tj. z každodenní podnikové reality, přičemž okamžikem uskutečnění účetního případu je mj. i den splnění dodávky, den vystavení faktury dodavatelem či den přijetí faktury odběratelem. Příklad 1 Česká společnost vyrábějící elektronické součástky dodává svému zahraničnímu zákazníkovi s dodací podmínkou CPT. Zásilka je naložena dne 31.12.2014 v ČR v sídle společnosti na nákladní automobil, který ji odveze na letiště, odkud je letecky přepravena do zahraničí. Firma sídlí blízko regionálního letiště, takže celkový čas dodávky k zákazníkovi není více než 2 dny. Jakým způsobem bude vykazovat výnosy, je-li rozvahovým dnem 31.12.2014? Nyní se budeme zabývat praktickými příklady účtování o INCOTERMS v návaznosti na způsob zobrazení rizika a zisku z transakcí v situacích, kdy předmětem podnikatelské činnosti je dodávka zboží. 3. Aplikace INCOTERMS a navazující účetní zobrazení Podnik se může střetávat s dodacími podmínkami INCOTERMS na vstupu (tj. zejména při nákupu materiálu) i na výstupu (tj. při prodeji vlastních výrobků). Náš výklad zaměříme primárně na prodej výrobků a následně popíšeme analogicky principy u nákupu materiálu. Je zřejmé, že prodej či výnos jednoho subjektu je nákupem či vstupem jiného subjektu a že by tudíž principy obsažené v uznání výnosu jednoho subjektu měly do jisté míry korespondovat s uznáním nákladu jiného subjektu. Odpověď: Dodací podmínka CPT ve zkratce znamená, že dopravu sjednává česká společnost, ta nese i veškeré související náklady spojené s dopravou, ovšem rizika souvisejícího s dodávkou se zbavuje již okamžikem předání prvnímu dopravci. V našem případě tedy společnost naložením na nákladní automobil přenáší riziko na smluveného dopravce. Na základě dopravcem potvrzeného dokladu tedy společnost může účtovat o výnosu z titulu prodeje výrobků - součástek. V praxi pak tedy společnost bude moci účtovat o výnosech při předání dopravci ještě dne 31.12.2014, přestože se zásilka dostane k zahraničnímu zákazníkovi až například 1.1.2015. Ve stejný okamžik bude společnost účtovat i o expedici hotových výrobků (související náklad na účtu 613- Změna stavu výrobků). 6
Příklad 2 Česká společnost vyrábějící komponenty pro automobilový průmysl má sjednány dodávky pro zákazníka v Číně s dodací podmínkou DAP. Zásilka komponent je naložena v ČR v sídle společnosti na kamion, přepravena do Hamburku a odtud pluje lodí do určeného čínského přístavu, kde ji přebírá čínský zákazník (proclení si zajišťuje on). Odvoz zásilky a její plavba do Číny trvá celkem asi 1 měsíc. Jakým způsobem bude vykazovat výnosy ze zásilek odeslaných v průběhu měsíce prosince 2014, je-li rozvahovým dnem 31.12.2014? Odpověď: Dodací podmínka DAP ve zkratce znamená, že společnost hradí dopravu a další náklady (např. pojistné a různé poplatky) až do okamžiku, kdy je zboží dáno k dispozici zákazníkovi na příchozím dopravním prostředku, nese rizika škody na zboží až do tohoto okamžiku; zákazník si pak zajišťuje proclení ve své zemi na své náklady a riziko. Společnost nese riziko spojené se zásilkou až do okamžiku předání v čínském přístavu, tj. pokud dojde během plavby k havárii lodi, loupeži apod., pak škodu utrpěla česká společnost a nese náklady takové události (firmy si v praxi samozřejmě sjednávají vhodné pojištění). Výnos z prodeje výrobků v takovém případě bude společnost uznávat až v okamžiku, kdy dojde k přechodu rizika, to znamená, když je zásilka předána v čínském přístavu zákazníkovi - na základě potvrzeného dodacího listu nebo jiného dokladu. V našem případě bude docházet k vykázání výnosů (ze zásilek odeslaných v měsíci prosinci) až v lednu následujícího roku. Z toho vyplývá, že společnost ani nebude účtovat o expedici výrobků na skladě (např. Má dáti 613-Změna stavu hotových výrobků, Dal 123-Výrobky na skladě), protože výrobky jsou stále v jejím vlastnictví a držení. Jedná se však o rizikově odlišnou kategorii zásob ve srovnání s výrobky na skladě v České republice a proto by společnost měla evidovat takové výrobky na zvláštním analytickém účtu, např. 123 - Výrobky na cestě k zákazníkům (tj. půjde pouze o přeúčtování v rámci účtů zásob hotových výrobků). V praxi je běžné, že k podobným zásilkám je ihned vystavována a odesílána faktura, která mnohdy putuje se samotným zbožím. Jak se taková faktura má ošetřit v účetnictví podniku? 7
Pokud je vystavení takové faktury z různých důvodů nezbytné, je nutné ji časově rozlišit např. použitím účtu 384-Výnosy příštích období. Vystavená faktura pak může být například spárována před samotným uznáním výnosů s přijatou zálohou. Tento způsob účtování vystavených, ale časově rozlišených faktur s sebou v praxi může přinášet komplikace v procesu odsouhlasování vzájemných pohledávek a závazků. Zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat tomuto odsouhlasení v případě prodejů nebo nákupů ve skupině, tedy pro účely konsolidace. Příklad 3 Česká společnost nakupuje náhradní díly pro své výrobní linky v Japonsku. Dodávka se uskutečňuje kombinovaně lodí a kamionem přes přístav Hamburk, s použitím dodací podmínky EXW. Faktury japonského dodavatele firma přijímá elektronicky v den naložení na loď, zároveň shodné faktury s razítkem přijdou se zbožím. Jakým způsobem je účtováno o nákupu náhradních dílů, je-li rozvahovým dnem 31.12.2014 a dodávka byla zahájena v Japonsku dne 27.12.2014? Odpověď: Dodací podmínka EXW ve zkratce znamená, že zákazník si sjednává dopravu a přebírá rizika spojené s dodávkou obvykle přímo v závodu výrobce. Společnost má k dispozici v den naložení fakturu, tj. bude účtovat o zásobách na cestě souvztažně proti závazkům. Je to ostatně logické a sebevysvětlující: naložením náhradních dílů sjednanému dopravci společnost převzala závazek uhradit japonskému dodavateli za toto zboží, toho se již nemůže zbavit. Zároveň jí přijaté zboží garantuje budoucí užitek (buď formou samotných náhradních dílů, event. v podobě kompenzace od dopravce, pokud se s dodávkou něco stane). Kategorie zásob na cestě vyjadřuje sama o sobě odlišnost rizika takto držených zásob oproti ostatním zásobám, které má společnost fyzicky již ve svém skladě v České republice. 4. Shrnutí Aplikace podmínek INCOTERMS zohledňuje odlišnou rizikovost obchodních transakcí. Jednotlivé podmínky definují okamžik přechodu rizik mezi dodávajícím a kupujícím. Na uvedených příkladech vidíme, že aplikace podmínek INCOTERMS může vést k významným dopadům ve způsobu prezentace obchodních transakcí, včetně vlivu na hospodářský výsledek a proto je třeba věnovat v účetní praxi podmínkám INCOTERMS dostatečnou pozornost. V našich podmínkách není zohlednění INCOTERMS nijak explicitně upraveno, ve výkladu zákona o účetnictví a související účetní legislativy je však možné nalézt ideový základ. 8 Naše společnost si tedy zajistí dopravce, který převezme ve skladu japonského dodavatele zboží. Tímto okamžikem naše společnost obecně nese rizika spojená s dodávkou (samozřejmě, nevylučuje se odpovědnost dodavatele za špatné naložení, nehodu apod.). Předmětem dodávky jsou náhradní díly, které jsou v českém účetnictví evidovány obvykle na účtech zásob do okamžiku jejich použití. Přitom však musí být pamatováno na celní, daňové a jiné předpisy. Rádi bychom také upozornili, že podmínka INCOTERMS nemůže být posuzována sama o sobě, ale v kontextu příslušné obchodní smlouvy, ve které se dodávka sjednává. V takovém případě se může stát, že podmínka INCOTERMS je pouze podpůrnou charakteristikou přechodu práv a rizik. Zdroj: https://sites.google.com/site/iccincoterms2010/incoterms-2010
Okénko Praktika V tomto vydání se budeme opět věnovat standardu 13 Ocenění reálnou hodnotou. V našem Účetním zpravodaji z prosince 2014 jsme se zaměřili na problematiku identifikace hlavního (nebo nejvýhodnějšího) trhu a účastníků trhu a na předpoklady, které účastníci při stanovení reálné hodnoty činí. V Účetním zpravodaji z března 2015 jsme probírali otázky související s výběrem vhodné techniky či technik ocenění a souvisejících vstupních veličin s cílem určit reálnou hodnotu. V dnešním čísle se zaměříme na dotazy našich klientů, které se týkají hierarchie reálných hodnot. Začněme se stručným shrnutím teoretických základů uvedených ve standardu 13. Hierarchie reálných hodnot Standard 13 stanoví hierarchii reálných hodnot s cílem zvýšit konzistenci a srovnatelnost při oceňování reálnou hodnotou a souvisejících zveřejnění. Podle 13.72 hierarchie reálných hodnot kategorizuje vstupní veličiny, které byly použity oceňovací technikou při stanovení reálné hodnoty, do tří úrovní. Hierarchie reálných hodnot přiřazuje nejvyšší prioritu vstupním veličinám na úrovni 1 a nejnižší vstupním veličinám na úrovní 3. Vstupy na úrovni 1 ( 13. 76 80) Vstupy na úrovni 1 jsou (neupravené) kótované ceny na aktivních trzích pro identická aktiva či závazky, k nimž má účetní jednotka přístup ke dni ocenění. Kótovaná cena na aktivním trhu je nejspolehlivějším důkazem reálné hodnoty a použije se bez úprav ke stanovení reálné hodnoty, kdykoli je k dispozici, s výjimkou případů uvedených v odstavci 79. Vstup na úrovni 1 bude dostupný pro mnoho finančních aktiv a finančních závazků, z nichž některé mohou být směněny na několika aktivních trzích (například na různých burzovních trzích). Důraz je proto v rámci úrovně 1 zaměřen na určení obou těchto prvků: a. hlavní trh pro aktivum či závazek nebo, v případě neexistence hlavního trhu, nejvýhodnější trh pro aktivum či závazek a b. zda účetní jednotka může uzavřít transakci pro aktivum či závazek za cenu na tomto trhu ke dni ocenění. 9 V některých případech mohou být vstupní veličiny použité ke stanovení reálné hodnoty aktiva nebo závazku zařazeny do různých úrovní hierarchie reálných hodnot. V takových případech je celkové ocenění reálnou hodnotou zařazeno do stejné úrovně hierarchie reálných hodnot jako vstupní údaje s nejnižší úrovní, které jsou významné pro celkové ocenění. [ 13.73]
Vstupy na úrovni 2 ( 13. 81-85) Vstupy na úrovni 2 jsou vstupy jiné než kótované ceny zahrnuté do úrovně 1, které jsou přímo či nepřímo pozorovatelné pro aktivum či závazek. Pokud má aktivum či závazek stanovenou (smluvní) dobu trvání, vstup na úrovni 2 musí být pozorovatelný pro celou dobu trvání aktiva či závazku. Vstupy na úrovni 2 zahrnují: a. kótované ceny podobných aktiv či závazků na aktivních trzích; b. kótované ceny identických či podobných aktiv či závazků na trzích, které nejsou aktivní; c. vstupní veličiny jiné než kótované ceny, které jsou pozorovatelné pro aktivum či závazek, například: i. úrokové sazby a výnosové křivky pozorovatelné v běžně kótovaných intervalech; ii. předpokládané hodnoty volatility a iii. úvěrové marže; d. tržně podpořené vstupy. Vstupy na úrovni 3 ( 13. 85 90) Vstupy na úrovni 3 jsou nepozorovatelné vstupní veličiny pro aktivum či závazek. Nepozorovatelné vstupní veličiny se použijí pro stanovení reálné hodnoty v rozsahu, ve kterém nejsou k dispozici relevantní pozorovatelné vstupní veličiny, čímž se umožní situace, ve kterých existuje pro aktivum či závazek ke dni ocenění slabá, případně žádná aktivita. Nicméně cíl oceňování reálnou hodnotou zůstává tentýž, tj. výstupní cena ke dni oceňování z pohledu účastníka trhu, který drží aktivum či dluží závazek. Nepozorovatelné vstupy proto zohledňují předpoklady, které by použili účastníci trhu při oceňování aktiva či závazku, včetně předpokladů týkajících se rizika. Vztah mezi kvalitou ocenění a jeho klasifikací v hierarchii reálných hodnot Otázka Svědčí klasifikace ocenění reálnou hodnotou v rámci hierarchie stanovené standardem 13 o kvalitě ocenění? Odpověď Ne. V hierarchii se rozlišují vstupy pro ocenění reálnou hodnotou na základě jejich pozorovatelnosti, nikoliv jejich kvality. Jak je uvedeno v 13.72, cílem této hierarchie je zvýšení konzistence a srovnatelnosti při oceňování reálnou hodnotou, čehož je dosaženo upřednostněním pozorovatelnějších vstupů. Z 13.75 je však zřejmé, že pokud by účastník trhu zohlednil méně pozorovatelný faktor, pak tento faktor musí být do ocenění reálnou hodnotou zapojen. Především je důležité poznamenat, že skutečnost, že do ocenění reálnou hodnotou jsou zapojeny významné nepozorovatelné vstupní veličiny, a z toho důvodu je toto ocenění klasifikováno na úrovni 3, neznamená, že takové ocenění reálnou hodnotou je méně kvalitní nebo není spolehlivé. 13.BC173 připouští, že nepozorovatelné vstupy zahrnují jistou míru subjektivity, avšak dochází k závěru, že tento fakt lze nejlépe vyřešit požadováním lepších kvantitativních a kvalitativních zveřejnění (např. detailní popis použitých technik ocenění a vstupních veličin či analýzy citlivosti, jak vyžaduje 13.93(d), resp. 13.93(h), pro ocenění reálnou hodnotou za využití těchto vstupů. Jak je uvedeno v 13.BC190, tato zveřejnění poskytují uživatelům informace o vstupních veličinách, u nichž jsou veřejně dostupné pouze omezené či žádné informace, a jsou vydávána proto, aby řešila nedostatek pozorovatelnosti vstupů na úrovni 3 spíše než proto, že by tyto vstupy nebyly dostatečně kvalitní. 10
Aktivní vs. neaktivní trhy Otázka V 13 je několik odkazů na tzv. aktivní trhy. Co aktivní trh znamená a kdy by měl být trh považován za neaktivní? Odpověď Aktivní trh je definován v 13 dodatku A jako trh, na kterém se transakce pro aktiva či závazky uskutečňují dostatečně často a v dostatečném objemu, aby byl zajištěn pravidelný přísun cenových informací. Při určování toho, zda je určitý trh aktivní, se zaměřujeme na obchodní aktivity jednotlivých oceňovaných aktiv nebo závazků, nikoliv na obecné úrovně aktivity na trhu, na němž jsou aktivum či závazek obchodovány. Například cenný papír kótovaný na burze FTSE v Londýně či na Burze cenných papírů v Praze lze považovat za obchodovaný na neaktivním trhu, pokud je tento cenný papír obchodován zřídka. 13.B37 uvádí seznam faktorů, které mohou naznačovat, že došlo k výraznému poklesu objemu či úrovně aktivity v souvislosti s daným aktivem nebo závazkem ve vztahu k běžné tržní aktivitě v souvislosti s tímto aktivem nebo závazkem (či obdobnými aktivy či závazky). Přítomnost jednoho či více faktorů uvedených v 13.B37 není dostačující k vyvození závěru, že určitý trh není aktivní. Účetní jednotka by měla vyhodnotit relevantnost a významnost těchto faktorů u konkrétního aktiva či závazku oceňovaného reálnou hodnotou, aby určila, zda trh pro dané aktivum či závazek je neaktivní. Trh se nepovažuje za neaktivní pouze z důvodu nedostatečného obchodovaného objemu ve vztahu k velikosti pozice účetní jednotky. Charakterizace trhu jako aktivního nebo neaktivního se může změnit v návaznosti na změnu tržních podmínek. Pokles objemu transakcí s daným aktivem či závazkem však nemusí automaticky znamenat, že se trh stal neaktivním. Trh bude stále považován za aktivní, pokud frekvence a objem relevantních transakcí zajišťuje pravidelný přísun informací o cenách. Kótované ceny z trhu ovlivněného poklesem objemu nebo úrovně aktivity by rovněž neměly být opomenuty, pokud se tato cena nevztahuje na transakci, která není řádná. Není vhodné dospět automaticky k závěru, že všechny transakce provedené na trhu, jenž vykazuje výrazný pokles objemu či úrovně aktivity, nejsou řádné. 13.B43 uvádí seznam faktorů, které mohou naznačovat, že daná transakce není řádná. Cenám pozorovatelným u transakcí, které nejsou řádné, by měla být přikládána pouze velmi malá váha. Naopak je vhodné klást větší váhu na ceny řádných transakcí. Účetní jednotka by však měla pečlivě zhodnotit, zda bude nezbytné tuto cenu upravit tak, aby ocenění reálnou hodnotou bylo v souladu s cíli stanovenými v 13. Pozorovatelné transakce na neaktivních trzích Otázka Je-li trh pro dané finanční aktivum nebo závazek neaktivní, jakým způsobem by měla účetní jednotka zohlednit pozorovatelné transakce, které se na daném trhu vyskytly? Odpověď Úroveň tržní aktivity neovlivňuje cíl ocenění dle 13, tj. reálná hodnota je cena v rámci řádné transakce mezi účastníky trhu k datu ocenění za stávajících tržních podmínek. 11
Pozorovatelné transakce jsou relevantními vstupy pro ocenění reálnou hodnotou, pokud zohledňují předpoklady účastníků trhu v řádných transakcích, a z toho důvodu představují reálnou hodnotu. Relevantní pozorovatelné vstupy by měly být upřednostněny při ocenění reálnou hodnotou dle 13. Standard 13.67 uvádí, že techniky ocenění používané ke stanovení reálné hodnoty maximalizují využití relevantních pozorovatelných vstupů a minimalizují využití vstupů nepozorovatelných. 13.87 dále z části uvádí, že nepozorovatelné vstupní veličiny (úroveň 3) se použijí pro stanovení reálné hodnoty v rozsahu, ve kterém nejsou k dispozici relevantní pozorovatelné vstupní veličiny (úroveň 1 a 2) Pokud se však objem a úroveň aktivity na trhu výrazně snížily a trh není aktivní, pozorovatelné transakce nemusí představovat reálnou hodnotu kvůli vyššímu výskytu transakcí, které nejsou řádné (např. nucené likvidace nebo prodej v tísni). V důsledku toho by účetní jednotka měla provést další analýzu dostupných transakcí nebo kótovaných cen, aby určila, zda představují reálnou hodnotu. Za jistých okolností může být vhodné změnit techniku ocenění nebo použít více technik ocenění, jak je uvedeno níže. Transakce není řádná V případě, že pozorovatelné transakce nejsou řádné, 13.B44(a) uvádí, že účetní jednotka musí přikládat malou, případně žádnou váhu (v porovnání s jinými ukazateli reálné hodnoty), této transakční ceně. Pokud účetní jednotka dříve používala kótované ceny pro stanovení reálné hodnoty a kótované ceny z řádných transakcí již nejsou k dispozici, účetní jednotka bude muset změnit svoji techniku ocenění nebo bude muset využít více technik ocenění. Pokud účetní jednotka stanoví reálnou hodnotu za použití ceny z transakce, která není řádná, tato cena by měla být upravena tak, aby reflektovala předpoklady, které by účastníci trhu učinili v souvislosti se stanovením ceny aktiva nebo závazku v rámci řádné transakce. Výsledné ocenění by bylo obecně klasifikováno jako ocenění na úrovni 3. Transakce jsou řádné V případě, že pozorovatelné transakce jsou řádné, účetní jednotka by měla zvážit cenu transakce při odhadu reálné hodnoty. Účetní jednotka však rovněž musí upravit cenu transakce při stanovení reálné hodnoty, aby splnila cíl ocenění. 13.B44(b) uvádí, že výše váhy přikládané této (řádné) transakční ceně ve srovnání s jinými ukazateli reálné hodnoty bude záviset na různých skutečnostech a okolnostech, např. na objemu transakce a blízkosti transakce ke dni ocenění. Pokud účetní jednotka dojde k závěru, že nepotřebuje provést žádné významné úpravy ceny transakce pomocí nepozorovatelných vstupních veličin, aby stanovila reálnou cenu aktiva či závazku, transakční cena představuje relevantní pozorovatelnou vstupní veličinu a ocenění by bylo klasifikováno jako ocenění na úrovni 2. Pokud však účetní jednotka dojde k závěru, že potřebuje provést významnou úpravu ceny transakce pomocí nepozorovatelných vstupních veličin, bude toto ocenění klasifikováno jako ocenění na úrovni 3. Nedostatek informací pro určení toho, zda je transakce řádná Pokud účetní jednotka není schopna bez nadměrných nákladů a úsilí získat dostatek informací k tomu, aby určila, zda je transakce řádná, musí tato účetní jednotka zohlednit transakční cenu při stanovení reálné hodnoty. Transakční cena však nemusí být jediným či hlavním základem pro odhad reálné hodnoty. Za těchto okolností, kdy transakční cena nereflektuje předpoklady, které by účastníci trhu použili, ocenění reálnou hodnotou, které má tuto cenu jako hlavní vstupní veličinu, by s největší pravděpodobností přestavovalo ocenění na úrovni 3. Jak bylo již uvedeno výše, v tomto případě může být vhodné použít více technik ocenění. 12
Uplatnění klasifikačních kritérií úrovně 1 Kontext Vstupy na úrovni 1 jsou definovány jako (neupravené) kótované ceny na aktivních trzích pro identická aktiva či závazky, k nimž má účetní jednotka přístup ke dni ocenění. [ 13.76 a Dodatek A] V důsledku toho je třeba splnit následující kritéria, aby bylo možné ocenění reálnou hodnotou klasifikovat v rámci hierarchie reálných hodnot jako ocenění na úrovni 1: Jedinou vstupní veličinou musí být cena (nebo ceny) kótované na aktivním trhu; V důsledku toho může účetní jednotka stanovit reálnou cenu pomocí alternativního ocenění, které bude v dané situaci vhodné (např. cenové matice), což by v rámci hierarchie reálných hodnot vedlo k ocenění na nižší úrovni. Příklad 1 Dluhové cenné papíry Účetní jednotka P drží dluhové cenné papíry, které jsou obchodované na dealerském trhu, na němž existují nabídkové a poptávkové ceny. Tento trh je aktivním trhem a rovněž představuje hlavní trh pro dané cenné papíry. Účetní jednotka P má na trh přístup. Nebyly provedeny žádné úpravy kótovaných cen. 13 Nesmí být provedeny žádné úpravy ceny 13.79 vyžaduje, aby jakákoliv úprava reálné hodnoty (bez ohledu na významnost této úpravy), která by jinak splňovala kritéria úrovně 1, vedla k zařazení ocenění reálnou hodnotou do nižší úrovně hierarchie reálných hodnot; Cena se musí vztahovat na aktivum nebo závazek, jež jsou identické s oceňovaným aktivem nebo závazkem (viz příklady 1 až 3 níže); Účetní jednotka musí mít k datu ocenění přístup k ceně. Například účetní jednotka má přístup k ceně, pokud má schopnost provést transakce v této ceně na burzovním trhu. Mimo to má účetní jednotka přístup k této ceně, pokud existují dealeři, kteří jsou připraveni uzavřít s účetní jednotkou transakci za tuto cenu. Samotné cenové nabídky makléřů však nejsou dostatečným důkazem toho, že účetní jednotka má přístup k ceně, pokud makléři nejsou připraveni uzavřít transakci v této ceně. Jakákoliv úprava kótované ceny na aktivním trhu vlivem toho, že účetní jednotka má omezený či nemá žádný přístup na tento trh, vede k ocenění na úrovni 2 nebo 3, a to v závislosti na povaze dané úpravy. Přestože existuje kótovaná cena na aktivním trhu, nemusí být tato cena snadno přístupná pro všechna oceňovaná aktiva a závazky, pokud účetní jednotka drží velký objem podobných (nikoliv identických) nástrojů. Je-li kótovaná cena (použitá pro stanovení reálné hodnoty dluhového cenného papíru) cenou pro takový dluhový cenný papír, který je identický s tím, který drží účetní jednotka P, pak ocenění dluhového cenného papíru by mělo být klasifikováno na úrovni 1 v hierarchii reálných hodnot. Skutečnost, že je cena odvozená z dealerského trhu (spíše než z burzovního trhu), sama o sobě nevylučuje klasifikaci ocenění na úrovni 1, poněvadž takovéto dealerské trhy mohou být pro danou účetní jednotku aktivní a přístupné.
Příklad 2 Vydaný dluhový cenný papír s identickým nástrojem obchodovaným jako aktivum Účetní jednotka Q vydala dluhové cenné papíry obchodované na burze. Účetní jednotka Q se rozhodla účtovat o tomto nástroji v reálné hodnotě dle standardu IAS 39 Finanční nástroje: Vykázání a ocenění. Kótovaná cena převodu identického nebo obdobného závazku není k dispozici, avšak identický nástroj je v současné době obchodovaný jako aktivum na aktivním trhu. Účetní jednotka Q používá kótovanou cenu pro dané aktivum jako úvodní vstupní veličinu pro stanovení reálné hodnoty dluhového cenného papíru. Účetní jednotka Q rovněž hodnotí, zda kótovaná cena daného aktiva vyžaduje úpravu určitých faktorů, jako např. úvěrové posílení třetí strany, které by se nevztahovaly na vydaný dluhový cenný papír. Účetní jednotka Q určí, že není třeba provést žádnou úpravu kótované ceny aktiva. Vzhledem k tomu, že kótovaná cena použitá k ocenění vydaného dluhového cenného papíru reálnou hodnotou je pro identický dluhový cenný papír obchodovaný jako aktivum a není nutné provést žádné změny kótované ceny nástroje, výsledné ocenění vydaného dluhového cenného papíru by mělo být klasifikováno jako ocenění na úrovni 1 v rámci hierarchie reálných hodnot. Cena, za kterou by účetní jednotka S byla schopna swap prodat, by vycházela ze sjednané transakce s ohledem na úvěrovou bonitu obou stran swapu, jakož i na podmínky konkrétního swapu. Poněvadž swap držený účetní jednotkou S není identický s žádným podobným swapem, pro nějž mohou na OTC trhu existovat nějaké transakce, ocenění swapu účetní jednotkou S by bylo klasifikováno jako ocenění na úrovni 2 nebo 3 v závislosti na vstupních veličinách, které jsou pro toto ocenění významné. Klasifikace ocenění v rámci hierarchie reálných hodnot Kontext Účetní jednotka X drží investici v kapitálových nástrojích, které nejsou obchodované na aktivním trhu (např. kapitálové nástroje vydané soukromou účetní jednotkou). V souladu s IAS 39 Finanční nástroje: Vykázání a ocenění je investice oceněna reálnou hodnotou po prvotním vykázání. Otázka Jak by měla účetní jednotka X klasifikovat ocenění své investice reálnou hodnotou v hierarchii reálných hodnot (tj. jako ocenění na úrovni 1, 2 nebo 3)? 14 Příklad 3 Úrokové swapy Účetní jednotka S je stranou úrokového swapu, k němuž dochází na mimoburzovním (OTC) trhu. OTC trh nekótuje ceny pro úrokové swapy. Účetní jednotka S by stanovila reálnou hodnotu swapu buď použitím (1) diskontovaných peněžních toků na základě tržní výnosové křivky, nebo (2) ceny, za kterou bude obdobný swap vyměněn na OTC trhu. Přestože na OTC trhu mohou být vyměněny podobné swapy, tyto podobné swapy by měly jiné protistrany, a proto by nebyly stejné jako swap držený účetní jednotkou S. Odpověď Protože vlastní kapitálové nástroje nejsou obchodované na aktivním trhu, vstupní veličiny na úrovni 1 nebudou k dispozici.
Techniky ocenění pro stanovení reálné hodnoty často využívají více vstupních veličin. Pokud jsou tyto vstupní veličiny zařazeny do různých úrovní hierarchie reálných hodnot (např. ocenění může být založeno částečně na vstupních veličinách na úrovni 2 a částečně na vstupních veličinách na úrovni 3), vychází celková klasifikace ocenění reálnou hodnotou z nejnižší úrovně vstupních veličin, která je významná pro celkové ocenění. Stanovení významu konkrétní vstupní veličiny ve vztahu k celkovému ocenění vyžaduje úsudek a zvážení faktorů specifických pro dané aktivum nebo závazek. [ 13.73] Příklady níže dokládají využití pokynů 13 pro klasifikaci ocenění v hierarchii reálných hodnot. Scénář 1 Stanovení reálné hodnoty vychází z nedávno provedených transakcí Pokud účetní jednotka X stanoví reálnou hodnotu svých investic na základě nedávných transakcí mezi nezávislými třetími stranami (např. kótované ceny na neaktivním trhu, soukromě sjednané akvizice nebo prodeje kapitálových nástrojů apod.), tyto transakční ceny by byly považovány za vstupní veličiny úrovně 2, pokud splní definici reálné hodnoty. To by platilo v situaci, kdy ceny představují výstupní ceny kapitálových nástrojů k datu transakce, transakce je provedena za stejných podmínek jako v případě transakcí jiných účastníků trhu a není uzavřena pod tlakem. V obou případech může být nezbytné upravit nedávnou transakční cenu, aby bylo možné stanovit řádnou reálnou hodnotu investice k datu sestavení účetní závěrky. Například nedávné transakční ceny by byly upraveny v případě událostí či změn finanční situace účetní jednotky, k nimž došlo od data transakce a které by ovlivnily hodnotu kapitálové investice v dané účetní jednotce. 13.84 uvádí, že úprava vstupu na úrovni 2, která má význam pro celkové ocenění, může mít za následek zařazení ocenění reálnou hodnotou do úrovně 3 hierarchie reálných hodnot. Scénář 2 Určení reálné hodnoty vychází z techniky diskontovaných peněžních toků 13.B36(e) uvádí jako příklad vstupní veličiny na úrovni 3 finanční prognózu (např. peněžních toků nebo zisku či ztráty) vypracovanou za použití vlastních údajů účetní jednotky, pokud nejsou k dispozici žádné přiměřené informace, které by naznačovaly, že účastníci trhu by použili odlišné předpoklady. Zatímco určité informace použité v tomto modelu mohou být pozorovatelné (např. úrokové křivky), odhadované peněžní toku účetní jednotky (které nejsou pozorovatelné) by patrně byly významné pro celkové ocenění reálnou hodnotou. Proto by ocenění investice bylo pravděpodobně klasifikováno jako ocenění na úrovni 3. 15 Podobně ceny založené na nedávno provedených transakcích mezi účetní jednotkou X a třetími stranami mohou být považovány jako vstupní veličiny úrovně 2, pokud splní výše uvedená kritéria. Například účetní jednotka X má 5 % podíl na vlastním kapitálu účetní jednotky Y a tuto investici oceňuje reálnou hodnotou. Účetní jednotka X získá dalších 10 % vlastního kapitálu účetní jednotky Y. Pokud transakční cena těchto dodatečných 10 % splní definici reálné hodnoty, může účetní jednotka X tuto cenu použít jako základ pro ocenění celých 15 % investic k datu příští účetní závěrky.
Scénář 3 Určení reálné hodnoty vychází z tržního násobku aplikovaného na finanční ocenění 13.B35(h) uvádí jako příklad vstupní veličiny na úrovni 2 násobek ocenění (např. násobek zisků nebo výnosů nebo obdobného měřítka výkonnosti) odvozený z pozorovatelných tržních údajů, například násobky odvozené z cen pozorovaných transakcí týkajících se srovnatelných (tj. podobných) podniků, s přihlédnutím k provozním, tržním, finančním i nefinančním faktorům. Tržní násobek by pak byl považován jako vstupní veličina úrovně 2. Avšak finanční ocenění z minulosti (např. zisky nebo EBITDA) a veškeré další úpravy potřebné pro reflektování rozdílů mezi účetní jednotkou a srovnatelnými účetními jednotkami by pravděpodobně představovaly vstupní veličiny ba úrovni 3, protože jsou specifické pro danou účetní jednotku a nejsou považovány za data pozorovatelná na trhu. Proto by ocenění investice pravděpodobně bylo klasifikováno na úrovni 3 hierarchie reálných hodnot. Klasifikace ocenění nemovitostí reálnou hodnotou v hierarchii reálných hodnot Otázka Jakým způsobem by mělo být klasifikováno ocenění nemovitostí reálnou hodnotou v hierarchii reálných hodnot dle 13? Odpověď Většina ocenění nemovitostí reálnou hodnotou je v praxi pravděpodobně klasifikována na úrovni 3, protože základní techniky ocenění využívají významné nepozorovatelné vstupy. Méně často je ocenění nemovitostí reálnou hodnotou správně klasifikováno na úrovni 2, pokud existuje dostatek pozorovatelných údajů a nejsou vyžadovány žádné významné úpravy pozorovatelných údajů. Za předpokladu, že žádné dvě nemovitosti nejsou identické z hlediska lokality, podmínek, specifikací a dalších faktorů, bylo by zcela neobvyklé, aby pro ocenění nemovitostí byly k dispozici vstupní veličiny na úrovni 1. V následujících příkladech jsou uvedeny odlišné scénáře. Příklad 1 Účetní jednotka A vlastní dokončenou komerční budovu v Hongkongu, která je klasifikována jako investice do nemovitostí dle IAS 40 Investice do nemovitostí, a v současné době je pronajímána. Tzv. buy-and-sell transakce se u nemovitostí obdobného charakteru na stejném trhu příliš často neobjevují. Z toho důvodu účetní jednotka A najala odhadce, který používá techniku ocenění vyžadující odhad budoucích příjmů z pronájmů a zisk z nemovitosti (např. přístup kapitalizace příjmu, je-li reálná hodnota nemovitosti stanovena diskontováním (1) smluvního ročního nájmu při míře kapitalizace po celou dobu stávajícího nájmu a (2) současný tržní nájem za očekávaných výnosů po dobu přesahující stávající smluvní období nájmu). Za těchto okolností může být smluvní roční nájem pozorovatelný, avšak míra kapitalizace a očekávané výnosy však pravděpodobně pozorovatelné nebudou, zejména pokud prodejní a nájemní transakce obdobných nemovitostí na stejném trhu nejsou příliš časté. Použití významného nepozorovatelného vstupu (jako je např. míra kapitalizace nebo očekávaný výnos) povede k tomu, že nemovitost bude klasifikována na úrovni 3. 16
Příklad 2 Účetní jednotka B vlastní bytovou jednotku v Hongkongu, která je klasifikována jako investice do nemovitostí v souladu s 40. Reálná hodnota bytové jednotky může být stanovena na základě veřejně dostupných informací o průměrných transakčních cenách podobných nemovitostí v poslední době (např. umístěných ve stejné nebo podobné budově s podobnou velikostí či dispozicí) a není třeba provést žádné významné úpravy průměrné transakční ceny. Za těchto okolností by bylo vhodné klasifikovat ocenění reálnou hodnotou jako ocenění na úrovni 2. Pokud je však nutné provést úpravy pozorovatelných údajů, které (1) vycházejí z nepozorovatelných údajů a (2) jsou významné pro celkové ocenění reálnou hodnotou, ocenění reálnou hodnotou by mělo být zařazeno do úrovně 3. V případě nedokončených nemovitostí (např. investic do nemovitostí ve výstavbě oceněných reálnou hodnotou k datu každé účetní závěrky v souladu s IAS 40) by ocenění reálnou hodnotou obecně vyžadovalo použití metod ocenění s významnými nepozorovatelnými vstupními veličinami vzhledem k tomu, že tzv. buy-and-sell transakce se u podobných nedokončených nemovitostí nevyskytují příliš často. V důsledku toho by ocenění reálnou hodnotou byla obecně klasifikována na úrovni 3. Například reziduální přístup k ocenění nedokončených nemovitostí reálnou hodnotou zohledňuje očekávanou hodnotu dokončené nemovitosti poníženou o očekávané budoucí náklady na dokončení, včetně úpravy o zisk a rizika. Očekávané náklady na dokončení nemovitosti a zohlednění rizik jsou pro danou nemovitost specifické a představují nepozorovatelné vstupy. 17
Stav schvalování Evropská poradní skupina pro účetní výkaznictví (EFRAG) aktualizovala svou zprávu, v níž je popisován stav schvalování všech, tj. standardů, interpretací a jejich úprav, naposledy 18. března 2015. Úpravy Úprava standardů 10 a IAS 28 Prodej nebo vklad aktiv mezi investorem a jeho přidruženým či společným podnikem (vydáno v září 2014) Na schválení Evropské komise k použití čekají k 23. dubnu 2015 následující dokumenty rady IASB: Úprava standardů 10, 12 a IAS 28 Investiční účetní jednotky: Uplatňování konsolidační výjimky (vydáno v prosinci 2014) Standardy 9 Finanční nástroje (vydáno v červenci 2014) 14 Časové rozlišení při cenové regulaci (vydáno v lednu 2014) 15 Výnosy ze smluv se zákazníky (vydáno v květnu 2014) Úprava standardu 11 Účtování o nabytí účastí ve společné činnosti (vydáno v květnu 2014) Úprava standardu IAS 1 Iniciativa pro zveřejňování informací (vydáno v prosinci 2014) Úprava standardů IAS 16 a IAS 38 Objasnění přijatelných metod odepisování a amortizace (vydáno v květnu 2014) 18 Úprava standardů IAS 16 a IAS 41 Plodící rostliny (vydáno v červnu 2014) Úprava standardu IAS 27 Metoda ekvivalence v individuální účetní závěrce (vydáno v srpnu 2014) Roční zdokonalení cyklus 2012-2014 (vydáno v září 2014) Klikněte na Zprávu o schvalování v EU.
Pozvánka na jarní semináře Připravme se na výnosy aneb co přináší nový standard 15 9 pro finanční instituce Vážení přátelé, dovolujeme si Vás pozvat na jarní seminář společnosti Deloitte z oblasti Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (). Rádi bychom Vás pozvali na jarní workshop společnosti Deloitte z oblasti Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (). Tento workshop je určen především účetním, ekonomům, risk manažerům a finančním manažerům finančních institucí. Budete mít příležitost se blíže seznámit s novým standardem pro vykazování výnosů - 15 Výnosy ze smluv se zákazníky. Nový standard je účinný pro účetní období začínající dne 1. ledna 2017, přičemž je povoleno jeho dřívější použití. Standard zatím nebyl schválen pro použití v EU, jeho schválení se předpokládá ve 2. čtvrtletí roku 2015. Přestože datum účinnosti standardu se může zdát hodně vzdálené, neměli bychom implementaci 15 podceňovat. Očekává se, že pro řadu společností bude vyhodnocení dopadů a samotná příprava na nové vykazování a zveřejňování o výnosech tak složitá, že beze zbytku využijí celé mezidobí. Proto by měla každá společnost co nejdříve posoudit, jaký bude dopad přijetí 15 právě pro ni, a včas naplánovat nutné kroky. Seminář je určen především účetním, ekonomům a finančním manažerům projektů spojených s, ale také všem, kteří se chtějí o dozvědět více. Přednáška proběhne v Praze v českém jazyce a vystoupí na ní odborníci naší společnosti. Termín Praha: 4. 6. 2015 Budete mít příležitost se podrobně seznámit s novým standardem pro vykazování a oceňování finančních aktiv a závazků - 9 Finanční nástroje. Nový standard je účinný pro účetní období začínající dne 1. ledna 2018, přičemž je povoleno jeho dřívější použití. Standard zatím nebyl schválen pro použití v EU, jeho schválení se předpokládá ve 2. pololetí roku 2015. Přestože datum účinnosti standardu se může zdát hodně vzdálené, neměli bychom implementaci 9 podceňovat. Očekává se, že zejména pro finanční instituce bude vyhodnocení dopadů a samotná příprava na nové vykazování a oceňování finančních nástrojů složitá. Workshop proběhne v Praze v českém jazyce a povedou ho odborníci naší společnosti. Termín Praha: 14. 5. 2015 Pro více informací a registraci prosím navštivte webové stránky: www.deloitte.com/cz/akce 19 Pro více informací a registraci prosím navštivte webové stránky: www.deloitte.com/cz/akce
Změna v klasifikaci nákladů V březnu 2015, vydala Rada FASB v tomto roce již třetí aktualizaci účetních standardů ASU 2015-03 Zjednodušení vykazování nákladů, která mění pravidla pro klasifikaci nákladů souvisejících se získáním dluhového v účetních závěrkách. Podle této aktualizace bude účetní jednotka vykazovat v rozvaze náklady související se získáním dluhového jako snížení hodnoty dluhového, nikoliv jako aktivum. Amortizace těchto nákladů je pak zahrnuta do úrokových nákladů. Projekt zaměřený na klasifikaci nákladů souvisejících se získáním dluhového byl součástí FASB iniciativy na zjednodušení standardů. Cílem této iniciativy bylo snížit náklady a omezit složitost a současně zvýšit vypovídací hodnotu údajů v účetních závěrkách. Podle stávajících pokynů, jako je např. ASC 835-30-45-3, účetní jednotka vykazuje náklady související se získáním dluhového v rozvaze jako náklady příštích období (tj. jako aktivum). Toto vykazování není v souladu s Koncepčním rámcem č. 6 vydaným FASB, který uvádí, že náklady související se získáním dluhového nejsou aktivem ze stejného důvodu, jako jím není například diskont u dluhopisů, tj. že neposkytuje další ekonomické užitky, a proto nesplňuje podmínku pro vykázání aktiva. Místo toho by náklady související se získáním dluhového měly snížit výnosy z půjček, což zvyšuje efektivní úrokovou sazbu, a tudíž jsou vykazovány jako diskont. Vykazování nákladů jako snížení hodnoty dluhu je v souladu také s aktuálními požadavky. Aktualizace ASU uvádí, že náklady jsou v rozvaze vykázány jako snížení hodnoty dluhového, tudíž amortizace nákladů souvisejících se získáním externího se vykazuje jako úrokový náklad. Komentář k této aktualizaci konstatuje, že náklady vzniklé před obdržením příslušných finančních prostředků (tj. před získáním externího ) jsou v praxi v rozvaze časově rozlišeny jako aktiva do okamžiku zachycení dluhu v rozvaze. Aktualizace ASU neovlivňuje stávající pokyny ohledně vykázání a ocenění nákladů. Například náklady na emisi konvertibilních dluhopisů nezmění výpočet vnitřní hodnoty vnořené konverzní opce. Proto účetní jednotky musí i nadále sledovat náklady odděleně od dluhopisového diskontu. Následující příklad ukazuje, jakým způsobem by účetní jednotka vykázala náklady spojené s emisí dluhopisů před a po implementaci pokynů aktualizace ASU. 20
Příklad Dne 15. února 2015 účetní jednotka emitovala investorovi dluhový cenný papír v nominální hodnotě 10 000 000 USD a obdržela 9 950 000 USD v hotovosti. Ve stejný den účetní jednotka uhradila stranám jiným než investorovi přímé náklady související se získáním dluhového ve výši 30 000 USD. Dluhový cenný papír je splatný za 10 let (dne 14. února 2025). Před přijetím pokynů aktualizace ASU by účetní jednotka vykázala náklady související s emisí dluhopisů ve výši 30 000 USD, a to následovně: Účetní zápis 1 Hotovost Dlouhodobý dluh Diskont Účetní zápis 2 Časově rozlišené náklady na emisi (aktivum) Hotovost MD 9 950 000 USD 30 000 USD D 10 000 000 USD -50 000 USD 30 000 USD Datum účinnosti a přechodné období Pro veřejné obchodní účetní jednotky jsou pokyny aktualizace ASU účinné pro účetní závěrky, jakož i pro mezitímní účetní závěrky začínající po 15. prosinci 2015. Pro účetní jednotky jiné než veřejné obchodní účetní jednotky jsou pokyny aktualizace ASU účinné pro účetní závěrky začínající po 15. prosinci 2015 a pro mezitímní účetní závěrky začínající po 15. prosinci 2016. Dřívější přijetí je povoleno všem účetním jednotkám pro závěrky, které dosud nebyly zveřejněné. Účetní jednotky by aplikovaly nové pokyny retrospektivně na všechna předchozí období (např. dojde k úpravě rozvahy pro každé období). Aktualizace ASU vyžaduje, aby účetní jednotka v prvním roce po datu přijetí aktualizace účetní jednotkou a v mezitímních obdobích v rámci prvního finančního roku zveřejnila následující: 1. Povahu a důvod změny účetního principu 2. Metodu přechodu 3. Popis údajů z předchozích období, které byly retrospektivně upraveny 4. Dopad změny na řádek položky v účetní závěrce (tzn. aktivum představující náklady na emisi dluhopisu a dluhový závazek). 21 Po přijetí pokynů definovaných v aktualizaci ASU by účetní jednotka dne 15. února 2015 vykázala celkem 30 000 USD představujících náklady na emisi dluhopisů, a to následovně: V dubnu 2015 vydala FASB další dvě změny účetních standardů, o nichž Vás budeme informovat v dalších vydáních zpravodaje. Účetní zápis Hotovost Dluh dlouhodobý Diskont Náklady na emisi dluhopisů Dluh celkem dlouhodobý MD 9 920 000 USD D 10 000 000 USD -50 000 USD -30,000 USD 9 920 000 USD