6. Veřejné příjmy Prof. Ing. Václav Vybíhal, CSc.
Obsah 6.1 Funkce a třídění veřejných příjmů. 6.2 Rozpočtové určení daní. 6.3 Daňová kvóta. 6.4 Lafferova křivka. 6.5 Daňový systém. 6.6 Charakteristika a klasifikace daní. 6.7 Objekt daně, předmět daně a subjekt daně. 6.8 Základ daně, nezdanitelné části a slevy na dani. 6.9 Zdaňovací a zálohové období. 6.10 Techniky výběru daně a způsoby placení daně. 6.11 Správa daní. 6.12 Daňová incidence.
6.1 Funkce a třídění veřejných příjmů Veřejné příjmy mají především tyto funkce : významně se podílejí na přerozdělování hrubého domácího produktu (nenávratným způsobem); zdroj krytí veřejných výdajů; rozpočtové omezení; determinují tvorbu veřejných rozpočtů a mimorozpočtových fondů; plní funkce fiskální, nedistribuční, stabilizační, regulační (daňové příjmy).
6.1 Funkce a třídění veřejných příjmů Příjmy se třídí z různých hledisek. Závazně třídí veřejné příjmy rozpočtová skladba. Respektuje časové i druhové hledisko třídění. Pro potřeby Eurostatu postupně dochází k unifikaci třídění v rámci EU. Z hlediska návratnosti se příjmy člení na : návratné; nenávratné.
6.1 Funkce a třídění veřejných příjmů Z hlediska frekvence opakování jde o příjmy : běžné (daňové a nedaňové); kapitálové. Běžné příjmy se každoročně opakují, i když v nestejné výši. Jsou určeny k financování každoročně se opakujících výdajů, z nichž převážná část má povahu nárokovaných výdajů ze zákona (mandatorních, obligatorních).
6.1 Funkce a třídění veřejných příjmů Kapitálové příjmy se každoročně neopakují, jsou jednorázové a jsou nedaňového charakteru. Některé z nich mají povahu nenávratných příjmů (příjmy z prodeje majetku) nebo návratných příjmů (příjmy z emise střednědobých a dlouhodobých cenných papírů (určených na financování investic).
6.1 Funkce a třídění veřejných příjmů Podle kritéria míry závaznosti lze veřejné příjmy členit na příjmy: obligatorní (povinné ze zákona, mandatorní, nárokované); fakultativní (jejich zavedení závisí na rozhodnutí orgánu veřejné správy). Z hlediska rozpočtového plánování třídíme příjmy na : plánované; neplánované.
6.2 Rozpočtové určení daní. Rozpočtové určení daní je zákonem stanovený podíl na jednotlivých daní, který připadne v rámci rozpočtové soustavy jednotlivým rozpočtům či mimorozpočtovým fondům (zákonem je stanoveno, do jakého rozpočtu která daň plyne). Výnosy z daní jsou rozdělovány mezi články rozpočtové soustavy podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, který určuje, do jakého rozpočtu příslušná daň plyne.
6.2 Rozpočtové určení daní. Z daného hlediska rozlišujeme daně : svěřené (výlučné, rozpočtově určené), u nichž celý výnos plyne do určitého rozpočtu; sdílené, u nichž plyne do určitého rozpočtu zákonem stanovená část daní (v %) z celostátního výnosu těchto daní. Rozpočtové určení daní viz schémata v tištěné podobě.
6.2 Rozpočtové určení daní. Podle přílohy č. 1 cit. zákona dostávají jednotlivé kraje podíl na výnosu z daní :
6.2 Rozpočtové určení daní. Pro rozdělení daňového výnosu mezi obce se využívají kritéria : 1) součet poměru celkové výměry katastrálních území obce k celkové výměře katastrálních území všech obcí a násobený koeficientem 0,03; 2) součet poměru obyvatel obce k počtu obyvatel všech obcí v procentech a násobený koeficientem 0,03; 3) součet poměru násobku tzv. postupných přechodů pro danou obec k součtu násobků postupných přechodů za ostatní obce v procentech a násobený koeficientem 0,94 a dále násobeným celkovým procentem, kterým se obce podílejí na hrubém výnosu daně; koeficienty postupných přechodů jsou obsaženy v příloze č. 2 cit. zákona.
6.2 Rozpočtové určení daní. Pro Prahu, Brno, Plzeň a Ostravu platí kritéria (1) a (2) a dále kritérium (4), tj. součet poměru násobku příslušného přepočítacího koeficientu uvedeného v příloze 3 cit. zákona a připadajícího na uvedená města k součtu násobků příslušných přepočítacích koeficientů uvedených v příloze 3 cit. zákona a počtu obyvatel, násobeného koeficientem 0,94.
6.2 Rozpočtové určení daní. Koeficienty postupných přechodů (příloha č. 2 cit. zákona) :
6.2 Rozpočtové určení daní. Přepočítací koeficient (příloha č. 3 cit. zákona) činí :
6.3 Daňová kvóta. Pro mezinárodní komparaci a pro srovnání nenávratného způsobu přerozdělování části HDP a daňového zatížení poplatníků v čase se používá ukazatel daňové kvóty (Tax Quota). Je poměrovým ukazatelem vyjadřujícím úroveň daňových výnosů ve vztahu k hrubému domácímu produktu (Gross Domestic Products) v běžných cenách (v %).
6.3 Daňová kvóta. V mezinárodních statistikách jsou uplatňovány 3 varianty daňové kvóty, které se liší rozsahem a identifikací daňových příjmů v čitateli ukazatele, a to daňová kvóta : jednoduchá; složená; konsolidovaná.
6.3 Daňová kvóta.
6.3 Daňová kvóta.
6.3 Daňová kvóta.
6.4 Lafferova křivka.
6.4 Lafferova křivka. Lafferova křivka (Arthur Laffer) sleduje závislost daňového výnosu do státního rozpočtu na míře zdanění (daňové sazbě). Jde o makroekonomické vyjádření teorie strany nabídky. Na teoretickém modelu je ukázáno, že maximální míra zdanění neznamená maximální příjem pro státní rozpočet. Při krajních sazbách (0 % a 100 %) nebude mít státní rozpočet žádné příjmy.
6.4 Lafferova křivka. Obecně platí, že když se daňová sazba zvyšuje, celkové příjmy rostou. V určitém bodě však dochází k útlumu pracovní aktivity, stagnuje nebo klesá rozpočtový příjem, protože při vysokých daňových sazbách jsou jedinci odrazováni od práce a úspor a dávají přednost volnému času a spotřebě a též snaze po zdokonalení daňových úniků.
6.4 Lafferova křivka. Maximální příjmy přináší sazba 50 % (bod M), při snížení daňové sazby z bodu A do bodu B by mohly příjmy růst, i kdyby klesaly daňové sazby. Při nízkých daňových sazbách roste daňový výnos s růstem daňové sazby, ale od určitého bodu (Lafferův bod) se rostoucí funkce mění v klesající.
6.5 Daňový systém. Daňový systém je systémem zahrnujícím všechny daně, které se na daném (státním) území (tzv. daňová jurisdikce) vybírají. Na daně a daňový systém jsou kladeny zpravidla tyto požadavky : daňová spravedlnost; daňová efektivnost; právní úroveň (kvalita, perfektnost); jednoduchost a srozumitelnost; správné ovlivňování chování ekonomických subjektů.
6.5 Daňový systém. Daňová spravedlnost spočívá v tom, že objem prostředků, kterým každý subjekt přispívá do veřejných rozpočtů, by měl odpovídat jednak jeho možnostem a jednak prospěchu, který pociťuje ze spotřeby služeb poskytovaných státem nebo územními samosprávami. Princip tedy řeší problematiku rozdělení daňového břemene mezi jednotlivé poplatníky.
6.5 Daňový systém. V souvislosti s daňovou spravedlností se uplatňují 2 principy, resp. přístupy ke zdaňování, a to : princip platební schopnosti (zdaňování podle schopnosti daňové úhrady); princip prospěchu (zdaňování podle užitku).
6.5 Daňový systém. Princip platební schopnosti znamená, že každý má přispívat na veřejné výdaje právě tolik, kolik odpovídá jeho možnostem, tj. podle své platební kapacity. Princip prospěchu znamená, aby daně platil ten, kdo má užitek z veřejných služeb (např. silniční daň provozovatelé motorových vozidel).
6.5 Daňový systém. Daňová efektivnost především znamená, aby ztráta prostředků vznikající na straně daňového subjektu z titulu výběru daně se co nejvíce přiblížila objemu získaných příjmů veřejných rozpočtů, tj. aby byly co nejnižší zejména administrativní náklady zdanění.
6.5 Daňový systém. Právní úroveň, jednoduchost a srozumitelnost daňových zákonů je nezbytným požadavkem pro řádný a účinný výběr daně. Každý daňový subjekt by měl dopředu přesně znát rozsah svých daňových povinností.
6.5 Daňový systém. Správné ovlivňování chování ekonomických subjektů znamená především podporu podnikatelských aktivit, preferenci investování před spotřebou, podporu ekonomických aktivit šetrnějších k životnímu prostředí.
6.5 Daňový systém. Daňový systém České republiky zahrnuje tyto daně : daně z příjmů (fyzických osob a právnických osob); daň z nemovitostí; daň silniční; daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí; daň z přidané hodnoty; daně spotřební; daně ekologické (energetické).
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Daň je zákonem stanovená platba : nenávratného charakteru; neúčelová; neekvivalentní; vybíraná správci daně ve prospěch veřejných rozpočtů; u které se zpravidla mění forma vlastnictví peněz. Forma vlastnictví peněz se mění ze soukromé na veřejnou, protože daně jsou vybírány především ze soukromých zdrojů, tj. od fyzických a právnických osob.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Odvod je zákonem stanovená platba : nenávratného charakteru; neúčelová; neekvivalentní; vybíraná správci daně ve prospěch veřejných rozpočtů; u které se zpravidla nemění forma vlastnictví peněz.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Jde o kategorii, jejíž ekonomickou podstatou je přerozdělování peněžních prostředků v rámci státního vlastnictví majetku. Prostřednictvím odvodů je např. odčerpávána část výnosů státních podniků (např. České národní banky).
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Poplatek je zákonem stanovená platba, kterou jsou povinny hradit fyzické a právnické osoby za úkony či jinou činnost státních a místních orgánů, k nimž dali poplatníci podnět nebo v jejichž zájmu byl úkon proveden.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Věcnou podstatou poplatků je bránit zatěžování státních orgánů zbytečnými úkony. Ekonomickou podstatou poplatků je pak opatřování peněžních prostředků na úhradu veřejných potřeb (fiskální funkce).
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Clo je zákonem stanovená platba : nenávratného charakteru; neúčelová; neekvivalentní; vybíraná správci cla při dovozu, průvozu a vývozu zboží ve prospěch veřejných rozpočtů; u které se zpravidla mění forma vlastnictví peněz; zajišťující zájem státu na kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží; jíž stát odčerpává část prodejní ceny výrobku s přesunutím celního břemene na koupěschopnou poptávku, a to při přechodu zboží přes hranice; která je nástrojem obchodní politiky státu; která má cenotvornou funkci; která může být regulátorem domácí spotřeby.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Sociální pojistné je zákonem stanovená platba : nenávratného charakteru; účelová (případně neúčelová); neekvivalentní; vybíraná správou sociálního zabezpečení ve prospěch veřejných rozpočtů; u které se zpravidla mění forma vlastnictví peněz.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Sociální pojistné zahrnuje : pojistné na důchodové pojištění; pojistné na nemocenské pojištění; příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné se stanovuje v % z tzv. vyměřovacího základu zaměstnance, zaměstnavatele nebo OSVČ.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Sankční platby zahrnují : pokuty; penále; zvýšení daně; úroky z prodlení.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Klasifikace daní Z hlediska směru dopadu daňového břemene rozlišujeme daně : přímé (daně z příjmů, daň z nemovitostí, daň silniční, daň dědická, daň darovací a daně z převodu nemovitostí); nepřímé (daň z přidané hodnoty, daně spotřební, daně ekologické).
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Z pohledu zdaňovaného objektu rozlišujeme přímé daně : důchodového typu; majetkového typu.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Přímé daně důchodového typu zdaňují proměnlivý základ daně (příjem, výnos, zisk, úrok, dividendy) v čase. Daňové břemeno přímo dopadá na poplatníka a nelze jej přenést na jiný subjekt. Tyto daně jsou adresné a respektují majetkovou a důchodovou situaci poplatníka daně. V teorii daní se uvádí, že tyto daně mají v tržní ekonomice do určité míry význam jako vestavěné stabilizátory. V ČR patří k těmto daním daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob s uplatňováním tzv. jednotné sazby daně.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Přímé daně majetkového typu zdaňují majetek, který je : ve vlastnictví; v držbě (provozu); v převodu (přechodu) vlastnických práv z jednoho subjektu na jiný subjekt z důvodu : dědění; darování; převodu (prodeje).
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Nepřímé daně jsou daně postihující objekt daně nepřímo, neboť se vybírají jako část ceny výrobku či služby (převodu, pronájmu) při jeho výrobě nebo prodeji či při jejím poskytnutí, přičemž daňové břemeno nedopadá na plátce daně, ale na kupujícího (spotřebitele). Dochází zde k tzv. přesunu daňového břemene. Tyto daně nerespektují důchodovou ani majetkovou situaci osoby, neboť jsou vyměřeny ve stejné výši pro osoby s vysokými i nízkými příjmy či bohatstvím.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Podle schopnosti zohlednění platební kapacity poplatníka rozlišujeme : daně osobní; daně in rem. Daně osobní jsou adresné, respektují důchodovou situaci poplatníka, neboť se vyměřují na základě výše příjmu poplatníka. Jsou to důchodové daně placené fyzickými osobami (DPFO).
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Daně in rem se platí bez ohledu na platební kapacitu poplatníka. Jejich výše není závislá na příjmech poplatníka, poplatník je odvádí z titulu vlastnictví či jeho nového nabytí, nákupu zboží a služeb. Patří sem daně spotřební, z přidané hodnoty, majetkové daně, daň z příjmů právnických osob, ekologické daně.
6.6 Charakteristika a klasifikace daní. Na mezinárodní úrovni se uplatňuje klasifikace daní podle OECD. Podle této klasifikace jsou rozděleny daně do 6 hlavních skupin : 1000 Daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů. 2000 Příspěvky na sociální zabezpečení. 3000 Daně z mezd a pracovních sil. 4000 Daně majetkové. 5000 Daně ze zboží a služeb. 6000 Ostatní daně.
6.7 Objekt daně, předmět daně a subjekt daně. Daňovým objektem je veličina (příjem, přidaná hodnota, pozemek, stavba, spotřeba piva, vína aj.), ze které se daň vybírá. Obecně lze objekt zdanění rozdělit na 4 skupiny : hlava; majetek; důchod; spotřeba.
6.7 Objekt daně, předmět daně a subjekt daně. Daně z hlavy jsou daně, kde předmětem zdanění je osoba, tj. každá nebo určitá hlava. Ve světě se již uplatňuje málo, dopad na jednotlivé poplatníky může být neúnosný (v ČR má charakter daně z hlavy poplatek z odpadu). Daně z majetku jsou oblíbeným objektem zdanění, zejména pokud jde o nemovitosti. Nemovitosti jsou imobilní a daňové úniky jsou zde zcela výjimečné.
6.7 Objekt daně, předmět daně a subjekt daně. Daně důchodové jsou nejvýznamnějším objektem zdanění v současných daňových systémech. Jsou významným nástrojem přerozdělování, poskytují prostor pro uplatnění fiskální, redistribuční a stabilizační funkce. Daně ze spotřeby dnes hrají významnou roli v daňových systémech, neboť na celkovém výběru daní se pohybují z 25 až 45 % (v zemích EU).
6.7 Objekt daně, předmět daně a subjekt daně. Přesněji vymezeným pojmem než objekt daně je pak předmět daně, kdy zdaňovaná veličina musí být jednoznačně a přesně stanovena zákonem. Objekt daně představuje totiž jen rámcové vymezení veličiny, která se bude zdaňovat. U každého zdaňování je kromě přesného vymezení předmětu daně nutné vymezit, co není předmětem daně.
6.7 Objekt daně, předmět daně a subjekt daně. Kromě pozitivního a negativního vymezení předmětu daně, je třeba stanovit, co se bude zdaňovat a co bude od daně osvobozeno. Osvobození od daně definuje část předmětu daně, ze které se daň nevybírá, resp. co se nezahrnuje do základu daně.
6.7 Objekt daně, předmět daně a subjekt daně. Daňové subjekty jsou osoby, které jsou povinny odvádět nebo platit daň. Mezi daňové subjekty patří : poplatník daně; plátce daně; právní nástupce osoby.
6.7 Objekt daně, předmět daně a subjekt daně. Poplatník daně je osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Plátce daně je osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům. Právní nástupce osoby je fyzická nebo právnická osoba, která je jako daňový subjekt vymezena zákonem.
6.8 Základ daně, nezdanitelné části a slevy na dani. Základ daně je veličina, ze které se prostřednictvím sazby daně vybírá daň. Základ daně je vyjádřen v měřitelných jednotkách, a to : v peněžních jednotkách (Kč); ve fyzických jednotkách (m 2, cm 3, hl, l, t, ks).
6.8 Základ daně, nezdanitelné části a slevy na dani. V daňových systémech vyspělých zemí lze využít daňového instrumentu v podobě tzv. nezdanitelných částek, které lze od základu daně odečíst a které tak snižují základ daně. Tyto položky patří mezi tzv. solidaristické prvky daňové soustavy, neboť umožňují zohlednit poměry poplatníka : rodinné (manželka, děti); zdravotní (invalidní důchod, držitel průkazu ZTP-P); sociální (student); příslušnost k určité daňově zvýhodněné skupině (člen odborové organizace, úředník veřejného sektoru); poplatník přispívající na veřejně prospěšné účely, pojišťovací systémy, apod.
6.8 Základ daně, nezdanitelné části a slevy na dani. Solidaristické prvky se též uplatňují ve slevách na dani, které snižují výslednou daňovou povinnost poplatníka. U daně z příjmů fyzických osob v ČR jsou formou slevy na dani řešeny tyto situace : slevy z titulu zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností; slevy na poplatníka, manželku, invalidní důchod 1., 2. a 3. stupně, na držitele průkazu ZTP-P, na studenta; daňové zvýhodnění na dítě; sleva z titulu poskytnutí investiční pobídky.
6.8 Základ daně, nezdanitelné části a slevy na dani. U daně silniční existuje sleva na dani z titulu kombinované přepravy. Zdaňovací období je časový interval, za který se stanovuje základ daně a výše daňové povinnosti. Za toto období se daň hradí.
6.9 Zdaňovací a zálohové období. Zdaňovací období jsou stanovena převážně jako : kalendářní rok; hospodářský rok; období od rozhodného dne fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém byly fúze nebo převod jmění na společníka anebo rozdělení zapsány v obchodním rejstříku; účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců; kalendářní čtvrtletí; kalendářní měsíc; není stanoveno.
6.9 Zdaňovací a zálohové období. Kalendářní rok je zdaňovacím obdobím u poplatníků daně z příjmů fyzických a právnických osob, silniční daně, daně z nemovitostí. Hospodářský rok je zdaňovacím obdobím pouze u některých poplatníků daně z příjmů právnických osob. Období od rozhodného dne fúze je zdaňovacím obdobím pouze u některých poplatníků daně z příjmů právnických osob.
6.9 Zdaňovací a zálohové období. Účetní období je zdaňovacím obdobím pouze u některých poplatníků daně z příjmů právnických osob. Kalendářní čtvrtletí je zdaňovacím obdobím u plátců daně z přidané hodnoty, pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok nedosáhl 10 mil. Kč.
6.9 Zdaňovací a zálohové období. Kalendářní měsíc je zdaňovacím období u : plátců spotřebních daní; plátců DPH, u nichž obrat dosáhl 10 mil. Kč, anebo dosáhl 2 mil. Kč, a plátce si zvolil jako zdaňovací období měsíc; plátců ekologických daní (daně z pevných paliv, daně z elektřiny, daně ze zemního plynu a některých dalších plynů).
6.9 Zdaňovací a zálohové období. Záloha je povinná platba, kterou je povinen daňový poplatník platit v průběhu zálohového období, jestliže skutečná výše za toto období není ještě známa. U daně z příjmů je zálohové období od 1. dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.
6.9 Zdaňovací a zálohové období. U silniční daně je zálohové období 3 nebo 2 měsíce, neboť zálohy jsou splatné do 15.4. (za měsíce I,II,III), 15.7. (za měsíce IV,V, VI), 15.10. (za měsíce VII, VIII, IX) a 15.12. (za měsíce X, XI).
6.10 Techniky výběru daně a způsoby placení daně. Daně jsou vybírány s využitím těchto technik výběru daně : prostřednictvím přiznání k dani pod majetkovou odpovědností poplatníka nebo plátce daně; srážkovou daní, tzn. prostřednictvím plátce daně zvláštní sazbou daně ze samostatného základu daně; prostřednictvím paušální daně stanovené správcem daně na základě žádosti poplatníka; zajištěním daně; splátky daně; případně kombinací uvedených technik výběru daně.
6.10 Techniky výběru daně a způsoby placení daně. Daně se platí příslušnému správci daně v české měně. Je-li platba poukázána v cizí měně, zaeviduje se na osobní účet daňového subjektu ve výši, v jakém mu byla připsána na účet české měně.
6.10 Techniky výběru daně a způsoby placení daně. Daň lze platit : bezhotovostním převodem z účtu vedeného u poskytovatele bankovních služeb na příslušný účet správce daně; v hotovosti, a to : prostřednictvím poskytovatele platebních služeb nebo poštovním poukazem na příslušný účet správce daně; úřední osobě pověřené přijímat tyto platby, přičemž součet plateb na všechny druhy daně za jeden subjekt nesmí přesáhnout v průběhu jednoho kalendářního dne 500 000 Kč; šekem, jehož proplacení je zajištěno provozovatelem platebních služeb; daňovému exekutorovi, jde-li o platbu při daňové exekuci; oprávněné úřední osobě, jde-li o platbu pořádkové pokuty; kolkovými známkami, stanoví-li tak zákon; přeplatkem na jiné dani.
6.11 Správa daně a daňové řízení. Daňové řízení se řídí zákonem č. 280/2009 Sb., daňovým řádem. Při správě daní se postupuje podle zákonných pravidel (zásad), mezi něž patří zejména : zákonnost; zákaz zneužití pravomoci; přiměřenost úkonů správce daně; rovnost procesního postavení osob zúčastněných na správě daní; vzájemná součinnost a spolupráce správce daně a daňového subjektu; rychlost; hospodárnost; volné hodnocení důkazů správcem daně; zásada materiální pravdy; neveřejnost; mlčenlivost.
6.11 Správa daně a daňové řízení. Daně se vyměřují rozhodnutím. Rozhodnutí může mít i formu : platebním výměrem; dodatečným platebním výměrem; hromadným předpisem.
6.11 Správa daně a daňové řízení. S ohledem na zásadu rychlosti jsou stanoveny lhůty. Existují lhůty : zákonné; individuální (není-li pro daný úkon stanovena lhůta zákonná). Řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí je odvolání.
6.11 Správa daně a daňové řízení. Správa daní má určité etapy, resp. fáze : registrační řízení; nalézací řízení; vyměřovací řízení; doměřovací řízení; placení daní; evidence daní; vybírání daní; vymáhání daní.
6.11 Správa daně a daňové řízení. Daňové řízení je taková část správy daní, ve které se stanovuje daň a zabezpečuje její úhrada. Daňové řízení obsahuje dílčí daňová řízení, což jsou souhrny úkonů končící pravomocnosti vydaného rozhodnutí.
6.11 Správa daně a daňové řízení. Etapy daňového řízení jsou následující : 1) nalézací řízení zahrnující vyměření daně, doměření daně, řádné opravné prostředky; 2) řízení při placení daně (posečkání daně, zajištění daně, v případě exekuce, dražby, využití řádných opravných prostředků; 3) řízení o mimořádných opravných prostředcích a dozorčích prostředcích.
6.12 Daňová incidence. Teorie daňové incidence se zabývá problematikou související s dopadem a přesunem daňového břemene na určité subjekty trhu. Zdaňování jednotlivých objektů daně má závažné ekonomické důsledky a účinky, které mohou být : makroekonomické (vliv na ekonomický růst, zaměstnanost a cenovou hladinu); mikroekonomické (vliv na rozdělování důchodů a efektivnost využívání zdrojů). Teorie daňové incidence se pak zabývá i zkoumáním uvedených aspektů daňových systémů.
6.12 Daňová incidence. Daň obecně dopadá na subjekty dvěma způsoby, a to : ze zákona tzv. zákonný dopad daně; skutečně (tj. až po daňovém přesunu) tzv. skutečný (efektivní) dopad daně.
6.12 Daňová incidence. Z hlediska právního i z hlediska daňové praxe je důležitý dopad zákonný, neboť daňové subjekty jsou povinny platit daň ve správné výši a v zákonem stanoveném termínu, jinak mohou být předmětem uvalení sankce. Z hlediska ekonomického je důležitý skutečný dopad (tj. po provedeném daňovém přesunu). Týká se pouze jednotlivců a determinuje ceny, outputy a důchody.
6.12 Daňová incidence. Daňový přesun představuje proces, v rámci něhož se daň pohybuje z místa výběru (z místa zákonné incidence, tj. od jednoho subjektu) do místa odběru (do místa ekonomické incidence, tj. ke druhému subjektu), přičemž k tomuto přesunu může docházet : v různých časových horizontech; s různou intenzitou průhlednosti.
6.12 Daňová incidence. Subjekty trhu usilují o to, aby, pokud je to možné, odsunuly daňové břemeno od sebe co nejvíce, např. : podnikatel se snaží zvýšením ceny přenést daň nepřímo na kupujícího (zákazníka, spotřebitele); majitel domu daň z kapitálového výnosu domu na nájemníka; věřitel daň z úroku na dlužníka; dělník daň ze závislé činnosti (z pracovního výnosu, mzdy) na zaměstnavatele.
6.12 Daňová incidence. Stát při ukládání daní si musí být vědom účinků, které plynou z přesunu daní. Dokonce s tím i počítá a proto ukládá daň výrobcům a očekává, že výrobci přesunou daňové břemeno na kupující (spotřebitele). Rozeznáváme 2 formy daňového přesunu, a to : přesun dopředu; přesun dozadu. Přesun daňového břemene dopředu znamená přesun na kupujícího (spotřebitele) u finálních výrobků nebo na odběratele v dalším stupni výrobního řetězce.
6.12 Daňová incidence. Podle výše daně, která se přesune do ceny pro kupujícího nebo odběratele, může jít o přesun (typologie daňových přesunů, Vybíhal 1995) : parciální (částečný), kdy zvýšení ceny (Ck) pro kupující (spotřebitele, odběratele) je menší než velikost navýšené daně (Δd), tj. Ck < Δd; plný, kdy se velikost navýšené daně plně (ze 100 %) promítla do zvýšení ceny, tj. Ck = Δd; převislý (neúnosný), kdy cena pro kupující (spotřebitele, odběratele) vzrostla o vyšší částku než činila velikost navýšené daně, tj. Ck > Δd; nulový, kdy k přesunu velikosti navýšené daně na kupující (spotřebitele, odběratele) vůbec nedojde.
6.12 Daňová incidence. Přesun daňového břemene dozadu znamená přesun na prodávajícího na trhu, tj. na dodavatele, na vlastní zaměstnance nebo na vlastníka výrobních faktorů (např. akcionáře). Věcně logickým projevem tohoto přesunu může být (při zvýšení ceny výrobku) snížení poptávky a omezování výroby, propouštění zaměstnanců, přesun kapitálu do jiných sfér podnikání, snížení tržní hodnoty akcií, aj. Např. zvýšení daně uložené akciové společnosti může vést ke snížení mezd zaměstnanců. Zvýšení daně ukládané právnickým osobám postihne tedy i osoby fyzické.
6.12 Daňová incidence. Velikost a směr daňového přesunu a dopadu ovlivňuje řada faktorů, a to : pružnost nabídky; pružnost poptávky; charakter trhu (konkurenční, monopolní, oligopolní); míra otevřenosti ekonomiky; význam (váha) zdaněného trhu; časový faktor (časový horizont, v němž se důsledky přesunu sledují); rozsah odvětví postižených navýšením daně.