VYKAZOVÁNÍ LEASINGU S PODMÍNĚNÝM NÁJEMNÝM Pavel Semerád, Lucie Bartůňková ÚVOD Dlouhodobým cílem Rady pro Mezinárodní účetní standardy (IASB) a Rady pro standardy finančního účetnictví (FASB) je dosáhnout konvergence systémů Mezinárodních standardů finančního výkaznictví (IFRS) a Všeobecně uznávaných účetních zásad používaných v USA (US GAAP). Jednou z oblastí, kde proces konvergence probíhá, je také vykazování leasingů. V této souvislosti vydaly rady po více než dvou letech diskuzí v květnu roku 2013 přepracovaný návrh standardu Leasingy, ke kterému měla odborná veřejnost možnost vyjádřit své názory do září roku 2013. Tento přepracovaný návrh řeší kritické připomínky k pracovnímu návrhu standardu Leasingy z roku 2010. Hlavním cílem nového návrhu je reagovat na kritiku současné úpravy vykazování finančního a operativního leasingu. Předmětem kritiky je především skutečnost, že ekonomicky podobné transakce mohou být při využití současné metodiky vykazování vyhodnoceny naprosto odlišným způsobem, což může negativně ovlivnit rozhodování uživatelů účetních výkazů [2]. Tvůrci finančních výkazů mohou dle svých potřeb aktiva a závazky společnosti nadhodnocovat (v případě, že předmět pronájmu vykáží jako finanční leasing), případně podhodnocovat (v případě, že využijí mimo rozvahového financování, které umožňuje operativní leasing). Volba mezi operativním a finančním leasingem tak může ovlivnit významné ekonomické ukazatele jako je výnosnost společnosti či její zadluženost [3]. Z důvodu zabránění subjektivní klasifikaci leasingu obsahuje přepracovaný návrh standardu jednotnou koncepci, kterou navrhuje aplikovat na veškeré leasingové smlouvy. Přepracovaný návrh standardu přichází také s novým členěním leasingu na typ A, který by měl být používán především u movitých věci (strojů, zařízení, automobilů atd.), a typ B, který předpokládá rovnoměrné vykazování nákladů jako je tomu v současné době u operativního leasingu (lze využít především v případě pronájmu nemovitostí). Leasing typu A je obdobou současného finančního leasingu a předpokládá se u něj, že náklady s ním spojené budou mít v průběhu let klesající charakter, což odpovídá klesající výši finančních nákladů v podobě úroků a rovnoměrné výši odpisů předmětu pronájmu. Přepracovaný návrh standardu se však netýká všech oblastí, ve kterých se s leasingem můžeme setkat. Z jeho působnosti je vypuštěn pronájem nehmotného majetku, biologických aktiv, těžebních práv, koncesí a určitých koncesí k službám. Z návrhu standardu je patrné, že obsahuje celou řadu významných metodických doporučení pro vykazování leasingu a jeho hlavním cílem je, aby zvolená metoda vykazování pronájmu poskytla relevantní a dostatečné informace pro uživatele finančních výkazů, kterými mohou být mimo jiné také potenciální investoři. V současné době se předpokládá, že by nový standard upravující oblast leasingů mohl vstoupit v platnost v roce 2017. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že je problematika leasingu rozsáhlou oblastí. Především z tohoto důvodu jsou následující kapitoly s ohledem na rozsah příspěvku zaměřeny podrobněji pouze na problematiku vykazování leasingových plateb, jejichž součástí je podmíněné nájemné. Jedná se o jednu z oblastí, kterou přepracovaný návrh standardu také obsahuje. 1 CÍL A METODIKA Cílem příspěvku je posoudit vhodnost či nevhodnost navrhovaných variant vykazování podmíněného nájemného a vyhodnotit jejich dopad do hodnot příslušných vykazovaných položek jako jsou dlouhodobá aktiva a závazky z pronájmu. Článek se zaměřuje především na vykazování u nájemce. V závěru článek je cílem také zhodnotit dopad jednotlivých variant vykazování podmíněného nájemného na finanční situaci společnosti a její výkonnost. Pro naplnění stanoveného cíle je využito standardních vědeckých metod, které se běžně používají u prací z oblasti účetnictví. V první části je potřeba vytvořit teoretickou základnu k příslušné problematice, k čemuž poslouží především studium přepracovaného návrhu standardu Leasingy a dále také vybraných reakcí odborné veřejnosti k tomuto návrhu v podobě comment letters. V další fázi je analyzován dopad možných metodických postupů pro zohlednění a kvantifikaci podmíněného nájemného v dotčených položkách finančních výkazů a následně je posouzena vhodnost použití těchto jednotlivých metodických postupů. V závěru příspěvku je kvantifikován dopad leasingových smluv s podmíněným nájemným do hodnot účetních výkazů a vybraných ukazatelů finanční analýzy.
2 VLASTNÍ PRÁCE Leasing, především leasing finanční, je v současné době jednou z často využívaných forem financování dlouhodobého majetku společnosti v České republice. Pro jeho atraktivnost hovoří také daňová uznatelnost nákladů s ním spojených. Dle nového vymezení se finančním leasingem dle zákona o daních z příjmu rozumí taková leasingová smlouva, ve které je sjednáno mezi pronajímatelem a uživatelem, že po uplynutí sjednané doby finančního leasingu převede vlastník užívané věci vlastnické právo k této věci na uživatele věci, čímž se finanční leasing odlišuje od nájmu, respektive pachtu věci [8]. Jelikož je financování formou leasingu hojně využíváno také v jiných státech světa, zabývá se vykazováním leasingových smluv také IFRS, konkrétně se jedná o IAS 17 Leasingy, a US GAAP. Mezinárodní standardy finančního výkaznictví definují leasing jako smlouvu, ve které pronajímatel poskytuje nájemci právo užívat aktivum po stanovenou dobu za jednorázovou platbu nebo řadu plateb [6]. V současné době se leasing dělí na finanční a operativní a právě toto dělení a subjektivní zařazování předmětu pronájmu do jednotlivých kategorií, se stalo v minulosti předmětem významné kritiky z řad odborné veřejnosti. V této souvislosti vznikl přepracovaný návrh standardu Leasingy, který poskytuje nové metodické řešení vykazování a blíže se zabývá také další problematikou vykazování leasingu, jako jsou leasingové smlouvy zahrnující podmíněné nájemné. 2.1 PODMÍNĚNÉ NÁJEMNÉ V případě leasingových smluv s podmíněným nájemným se jedná o složitější smlouvy, které obsahují kromě pevně stanovené části nájemného také variabilní část, která se odvíjí například od dosažených tržeb či zisku, budoucích vynaložených výkonů spojených s využíváním aktiva (např. u pronájmu dopravního prostředku se může jednat o počet najetých kilometrů, u stroje o počet odpracovaných hodin) nebo závisí na vývoji hodnoty vybraného ukazatele. Tímto ukazatelem může být například tržní úroková míra, ukazatel vývoje indexu spotřebitelských cen, index inflace atd. Zvýšení či snížení leasingových splátek je tak závislé na budoucích změnách stanoveného faktoru, přičemž tímto faktorem není prosté plynutí času. Podmíněné nájemné je používáno spíše u leasingu nemovitostí, ojediněle se s ním můžeme setkat u běžného nájmu zařízení [4]. V rámci Mezinárodních standardů finančního výkaznictví je v současné době podmíněné nájemné vyloučeno z minimálních leasingových plateb a účtuje se o něm u nájemce jako o nákladu v období, ve kterém bylo vynaloženo. Naproti tomu US GAAP se na podmíněné nájemné dívají ze dvou pohledů. V případě, že se jedná o leasingové platby, které jsou závislé na budoucím využití pronajatého majetku (najeté kilometry u automobilu, práce v hodinách na stroji) nebo na budoucí výši tržeb či zisku, je podmíněné nájemné z minimálních leasingových plateb vyloučeno, jako je tomu při použití IFRS. Pokud však jsou leasingové platby závislé na vývoji úrokových sazeb, indexu spotřebitelských cen atd., jsou tyto položky zahrnuty do minimálních leasingových plateb na počátku nájmu. V případě následných změn těchto ukazatelů v průběhu doby trvání pronájmu jsou však tyto změny zachyceny výsledkově (jako náklady období, ve kterém ke změně došlo). Jelikož úprava podmíněného nájemného obsahuje značné odlišnosti při vykazování v rámci IFRS a US GAAP, je prioritou obou rad v procesu konvergence postupy vykazování sjednotit. 2.2 PŘEPRACOVANÝ NÁVRH STANDARDU LEASINGY Přepracovaný návrh standardu z roku 2013 reaguje na kritiku původního pracovního návrhu standardu z roku 2010. Návrh je výsledkem společného projektu FASB a IASB a jeho cílem je zlepšit kvalitu a srovnatelnost finančního výkaznictví u společností, které ke své činnosti využívají financování prostřednictvím leasingových obchodů [7]. Z důvodu požadavku na sjednocení vykazování podmíněného nájemného dle IFRS a US GAAP řeší přepracovaný návrh standardu tři možné modely jeho vykazování: - vykazovat podmíněné nájemné pouze jako náklad období, ve kterém vznikl, jako je tomu doposud v rámci systému IFRS, přičemž je však potřeba brát v úvahu fakt, že by docházelo k podhodnocování hodnoty aktiv společnosti a jejích závazků, - zahrnout podmíněné nájemné do ocenění aktiv a závazků bez ohledu na charakter podmíněného nájemného, - postupovat při vykazování v závislosti na podstatě a charakteru podmíněného nájemného.
Po řadě diskuzí se rady i odborná veřejnost shodují na tom, že by určitým způsobem podmíněné nájemné mělo být součástí ocenění aktiv a závazků společnosti, jelikož tento způsob vykazování více odpovídá skutečnosti. Velmi diskutované ale zůstávají také přístupy, jak výši tohoto ocenění vypočítat [2]: - výši nájemného lze odvodit z váženého průměru pravděpodobností jednotlivých variant, což se jeví jako velmi finančně a časově náročný přístup, jelikož bychom museli ke každé variantě přiřadit předpokládanou pravděpodobnost, což není jednoduché a mnohdy ani jednoznačné, - výše nájemného bude odpovídat nejvíce pravděpodobné variantě, přičemž se v tomto případě jedná o poměrně jednoduchou a snadnou aplikaci, která je také srozumitelná pro uživatele finančních výkazů, - výše nájemného bude odpovídat variantě s nejvyšší hodnotou, u níž je více pravděpodobné, že nastane, než že nenastane. V přepracovaném návrhu standardu Leasingy se nakonec obě rady vyjádřily k požadavku zahrnout podmíněné nájemné do ocenění aktiva a leasingového závazku. Dále také ale uvádějí, že by pro zjednodušení zahrnuli do ocenění pouze tu část podmíněného nájemného, která má fixní charakter a podmíněné nájemné s variabilním charakterem by i nadále vykazovali jako náklad období, ve kterém byl vynaložen. Pro ocenění aktiva a závazků se nám jeví jako nejvhodnější použít přístup, ve kterém ocenění vychází z nejvíce pravděpodobné varianty. 2.3 REAKCE NA NÁVRH STANDARDU V období od května 2013 do září 2013 měla odborná veřejnost možnost vyjádřit se k přepracovanému návrhu standardu upravujícího vykazování leasingů. Na konci tohoto sběrného období obdržely IASB a FASB celkem 638 odpovědí v podobě tzv. commnet letters. Více než polovina respondentů byla reprezentována zpracovateli účetních výkazů a přibližně 20 procent všech odpovědí tvořili zástupci průmyslových podniků. Dále se k návrhu vyjádřili také profesní organizace, jednotlivci, účetní firmy, uživatelé finančních výkazů, zástupci akademické obce, regulátoři, poradenské společnosti, národní tvůrci standardů a jiní. Více než polovinu commnet letters obdržely rady ze Severní Ameriky, z Evropy pocházela přibližně čtvrtina reakcí. [5] Většina respondentů hodnotí kladně snahu o změnu stávající úpravy vykazování leasingu a podporují také cíl společného projektu o vytvoření komplexní úpravy standardu Leasingy a to jak pro IFRS, tak pro US GAAP. Zároveň uvádějí, že návrh z roku 2013 představuje významné zlepšení oproti původnímu pracovnímu návrhu standardu z roku 2010. V rámci svých reakcí však respondenti vyjádřili obavu ze složitosti metodických postupů, jež návrh obsahuje, a dále také z možného růstu nákladů spojených s vykazováním a zveřejňováním leasingů. V rámci leasingových plateb s podmíněným nájemným vyjádřila většina respondentů souhlas s potřebou zahrnovat částky podmíněného nájemného do současné hodnoty leasingových splátek. 2.4 DOPAD VYKAZOVÁNÍ PODMÍNĚNÉHO NÁJEMNÉHO DO ÚČETNÍCH VÝKAZŮ Pro ilustraci je zvolen příklad, ve kterém se podmíněné nájemné odvíjí od výše předpokládaných tržeb v jednotlivých letech trvání leasingu. Předmětem pronájmu je nemovitost a z důvodu zjednodušení předpokládáme dobu trvání pronájmu pouze na dobu tří let. Nájemné je stanoveno ve fixní výši 10.000 Kč měsíčně (120.000 Kč ročně) a dále je ve smlouvě stanoven požadavek na variabilní platbu nájemného ve výši 5 % hodnoty z ročních tržeb. Implicitní úroková míra činí 10 % p. a. Následující tabulka uvádí výpočet ocenění nemovitosti (aktiva) a závazku z pronájmu při využití současné metodiky a dle návrhů IASB a FASB. Tab. 1: Výpočet ocenění nemovitosti a leasingového závazku dle současné metodiky IFRS a US GAAP a dle návrhů IASB a FASB Rozpětí tržeb v jednotlivých letech a 1-2 mil. Kč 2-3 mil. Kč 3-4 mil. Kč pravděpodobnost jejich dosažení Pravděpodobnost dosažení uvedených tržeb 40 % 50 % 10 % v 1. roce Pravděpodobnost dosažení uvedených tržeb v 2. roce 30 % 50 % 20 % Pravděpodobnost dosažení uvedených tržeb v 3. roce 10 % 60 % 30 % Ocenění nemovitosti a leasingového Výpočet čisté současné hodnoty minimálních
závazku dle současné metodiky IFRS a US GAAP Ocenění nemovitosti a leasingového závazku dle návrhů IASB a FASB leasingových plateb = (120000 / 1,1 1 ) + (120000 / 1,1 2 ) + (120000 / 1,1 3 ) = 298 422 Kč Výpočet čisté současné hodnoty minimálních leasingových plateb = (120000 + 0,05 * 2000000) / 1,1 1 + (120000 + 0,05 * 2000000) / 1,1 2 + (120000 + 0,05 * 2000000) / 1,1 3 = 547 107 Kč Zdroj: vlastní zpracování V případě využití současné metodiky vykazování leasingu dle IFRS a US GAAP je do výpočtu čisté současné hodnoty minimálních leasingových plateb zahrnuta pouze fixní část nájemného ve výši 120.000 Kč ročně. Dle návrhů IASB a FASB by však tato fixní část nájemného měla být navýšena také o variabilní nájemné, které má fixní charakter. Jelikož v uvedeném příkladu předpokládáme, že s největší pravděpodobností neklesnou roční tržby pod 2.000.000 Kč, zahrneme rovněž 5 % z této částky do výpočtu čisté současné hodnoty minimálních leasingových plateb. V případě, že dojde v jednotlivých letech k tržbám odlišným od 2.000.000 Kč, bude tento rozdíl zachycen výsledkově. Oproti původní metodice vykazování leasingu s podmíněným nájemným dojde při využití nového vykazování ke skokovému nárůstu bilanční sumy. Tato změna je zapříčiněna především nárůstem hodnoty vykazovaných aktiv a dále navýšením závazků z pronájmu. Tato skutečnost bude mít za následek zhoršení ukazatele míry zadluženosti, který je významným ukazatelem pro banky z hlediska poskytování úvěrů. I přes tuto skutečnost však lze konstatovat, že nová metodika vykazování leasingu s podmíněným nájemným povede k věrnějšímu zobrazení finanční situace společnosti, což zajistí poskytování relevantních informací uživatelům účetních výkazů. ZÁVĚR Problematika vykazování leasingu je především v posledních letech velmi diskutovanou oblastí jak na poli IASB, FASB, tak také mezi odbornou veřejností. Z důvodu probíhající konvergence systému IFRS a US GAAP byl vytvořen v květnu 2013 nový návrh standardu Leasingy, který řeší kritické otázky vykazování leasingu. Ačkoliv již obě rady obdrželi velké množství komentářů k chystané nové podobě standardu, předpokládá se, že standard upravující oblast leasingů vstoupí v účinnost nejdříve v průběhu roku 2017. Hlavním cílem společného projektu je zajistit transparentnost a srovnatelnost účetních výkazů společností z různých zemí světa a dále také zajistit, aby vykazované údaje podávali relevantní informace, které potřebují potenciální investoři pro tvorbu svých kvalifikovaných rozhodnutí. Změny se ve velké míře týkají také vykazování leasingových plateb s podmíněným nájemným. Nově je v návrhu standardu zakotven požadavek zahrnovat podmíněné nájemné do ocenění aktiva a leasingových závazků. K tomuto návrh se přiklání i odborná veřejnost ve svých komentářích. Nová metodika vykazování podmíněného nájemné s sebou přinese významné změně ve struktuře aktiv a závazků společnosti a ve velké míře ovlivní také vybrané ukazatele finanční analýzy, například ukazatel zadluženosti atd. Do budoucna lze předpokládat, že pokud dojde k omezení dosud využívaných metod vykazování leasingu, může tato skutečnost vést k výraznému poklesu zájmu o leasingové financování aktiv společnosti. Dle řady autorů může mít změna ve vykazování leasingu také významné obchodní a provozní důsledky [1]. Tento příspěvek je výsledkem řešeného grantového projektu IGA číslo 40/2014: Zobrazení nejistoty spojené s uzavřenými leasingovými smlouvami ve finančním výkaznictví nájemce, jehož poskytovatelem je Interní grantová agentura Mendelovy univerzity v Brně. LITERATURA [1] BAILEY, E. GAAP and IFRS convergence: The effect on lease accounting [online]. The University of Southern Misissippi, 2013. [cit. 2014-09-29]. Dostupné z: http://aquila.usm.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1131&context=honors_theses [2] BOHUŠOVÁ, H., SVOBODA, P., NERUDOVÁ, D., BOČEK, M. Konvergence systémů IFRS a US GAAP pro vznik jediného systému finančního výkaznictví. 1. Vyd. Brno: Policy Research Center, 2013. ISBN 978-80-87909-00-3.
[3] DUBSKÝ, J., KOCURKOVÁ, J. Leasing a jeho význam v IFRS [online]. Hospodářské noviny, 2013. [cit. 2014-09-30]. Dostupné z: http://ihned.cz/c3-61297080-000000_d-61297080-000000_d- 61297080-leasing-a-jeho-vyznam-v-ifrs [4] FAZAL, H. What is Contingent rent in leases? [online]. PAK Accountants.com, 2011. [cit. 2014-09-30]. Dostupné z: http://pakaccountants.com/what-is-contingent-rent-in-leases/ [5] IASB. Comment letters on 2013 ED Leases [online]. IFRS, 2013. [cit. 2013-10-05]. Dostupné z: http://www.ifrs.org/current-projects/iasb-projects/leases/pages/leases.aspx [6] IASB. International Financial Reporting Standards 2011. 2011. London [7] IFRS. Exposure Draft ED/2013/6 Leases [online]. IFRS, 2013. [cit. 2014-09-30]. Dostupné z: http://www.ifrs.org/current-projects/iasb-projects/leases/exposure-draft-may- 2013/Documents/ED-Leases-Standard-May-2013.pdf [8] MACHÁČEK, I. Leasing vozidla z daňového hlediska v roce 2014. Daně a právo v praxi, 2014, roč. 19, č. 7-8, s. 33 38. ISSN 1211-7293. Adresa autorů: Ing. et Ing. Pavel Semerád Mendelova univerzita v Brně, Provozně ekonomická fakulta, Ústav účetnictví a daní pavelsemerad@atlas.cz Ing. Lucie Bartůňková, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně, Provozně ekonomická fakulta, Ústav účetnictví a daní luciebartunkova@seznam.cz REPORTING OF LEASES WITH A CONTINGENT RENT Abstract The article deals with the reporting of leases where part of the lease payments is also a contingent rent. The paper is based on a revised draft of the standard - Leases, which was published in May 2013 on the basis of a joint project FASB and IASB. The aim is to assess the suitability or unsuitability of the proposed methods of reporting contingent rents, and evaluate their impact on the values of such items as long-term assets and lease obligations. The paper focuses on reporting by the lessee. In the conclusion the impact of each method of reporting a contingent rent on the financial situation of the company and its performance is evaluated. Key words Reporting, leasing, contingent rent, IFRS. JEL Classification M41