Název školy: Základní škola Dukelských bojovníků a mateřská škola, Dubenec Autor: Mgr. Lenka Skurčáková Název: VY_12_INOVACE_02/09_Člověk a jeho svět Téma: Roční období Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1355
Anotace Prvouka pro 1., 2. nebo 3. ročník Prezentace řešení čtyř pracovních listů Pomůcky: pracovní listy, psací potřeby Vhodné k projekci, interaktivní tabule není nutná. Inovace: děti pracují s textem a aktivně si upevňují znalosti
Pracovní listy Jsou umístěny za řešením Před tiskem je vhodné nastavit Rozsah tisku dva navazující snímky Vytisknout - podklady 2 snímky na stránku Uspořádat vodorovně Snímky možno orámovat Lze je také stáhnout a vytisknout na www.zsdubenec.cz
Pracovní list č. 1 1. JARO 2. Mrzne, až praští. 3. Všechno kvete a voní. Počasí se často mění. Často prší a všude je bláto. 4. packy. tlapky urousané bříško... mokré bříško paraple. deštník fič í. fouká zmoknout na kost. úplně promoknout přizvukovat. souhlasit
Pracovní list č. 2 1. LÉTO 2. Barevné listí padalo ze stromů. 3. Je horko a sucho. Voda láká ke koupání. V létě můžeme cestovat a jezdit na výlety. Po návratu z výletu je doma ještě krásněji. 4. trakař. dřevěný vozík s jedním kolem tkaničky. šňůrky do bot vzduch se tetelil. vzduch se třásl cesty se vinou. cesty se kroutí
Pracovní list č. 3 1. PODZIM 2. Děti zdobily vánoční stromeček. 3. Listí žloutne a opadává. Ze strnišť fouká vítr. Zraje podzimní ovoce. Na podzim bývá posvícení. 4. strniště. sklizené pole náves. střed vesnice sednice. místnost v chaloupce jelito. kroupová jitrnice posvícení. podzimní oslava s tancovačkou čamrda. knoflík
Pracovní list č. 4 1. ZIMA 2. Slunce na nebi hřálo ze všech sil. 3. Jezevci a medvědi zalezli do svých pelechů. Mrzne, až praští. Z okapů visí rampouchy. 4. fujavice. velký vítr beranice. zimní čepice s kožíškem duchna. peřina nora. doupě louže. kaluž
Pracovní list č. 1 Ze země vyrazily petrklíče a voda po stráních jen zvonila. Pes Vořech vyběhl z boudy: To je nádhera. Vzduch jako by byl vypraný. Svět samý květ, samá vůně. A podle toho, jak vrtěl ocasem, všichni hned věděli, že to myslí vážně. Některá zvířata však s Vořechem nesouhlasila. Mám packy věčně od bláta a bříško celé urousané, stěžovala si kočka. Prase jí přizvukovalo: Máte pravdu. To není počasí, ale blázinec. Vyjdete si za sluníčka na procházku a zmoknete na kost. Otevřete paraple a je krásně. Co to povídáte, divil se Vořech, nastal čas radovánek. Houpačky nikdy tak nevržou jak zjara. A kolotoče se nikdy rychleji netočí. A to vám ještě vítr fičí kolek uší písničky. Mrzne, až praští. Věřte mi, že teď je na světě nejkrásněji. Nu což. Dali si říct. A houpačky překrásně vrzaly, kolotoče se točily a všichni se radovali.
1. O jakém ročním období se v textu píše? 2. Která věta do příběhu nepatří? Vymysli jinou, která se hodí víc. 3. Co jsme se z příběhu o jaru dozvěděli? Označ správné věty. Všechno kvete a voní. Je sucho a málo vody. Počasí se často mění. Často prší a všude je bláto. Vítr vůbec nefouká. 4. Slova z levého sloupečku spoj s jejich významem v pravém sloupečku. packy urousané bříško paraple fičí zmoknout na kost přizvukovat souhlasit tlapky mokré bříško deštník fouká úplně promoknout
Pracovní list č. 2 stromů. Vzduch se tetelil a voda lákala ke koupání. Barevné listí padalo ze Některým se však zdálo, že je moc horko a na cestách že se práší. Leželi proto celý den v chládku a zívali. Pes Vořech ne. Nasedl na trakař a vyjel s kamarády do světa. Když se pak vrátil, náramně si výlet pochvaloval: Není nic krásnějšího, než se rozhlédnout po světě. Co je v něm krajů, a všechny jsou jiné. Jeden je rovný a samá voda a zelená louka. Druhý plný kopců a hor. Cesty se vinou uprostřed jako tkaničky. A jsou tam města, vesnice a hrady. Jestlipak víte, že je mezi nimi i Kost? A právě před Kostí jsem si vzpomněl, že mám jednu zahrabanou doma na zahradě. Pánové, když se vrátíte z takového výletu, je pak i doma nejpěkněji. Říkám vám, není krásnější čas, než je léto. Pes Vořech zavrtěl ocasem a všichni hned věděli, že je to moudrý pes. A ti, co leželi celé dny v chládku s vyplazeným jazykem, litovali, že taky nejeli.
1. O jakém ročním období se v textu píše? 2. Která věta do příběhu nepatří? Vymysli jinou, která se hodí víc. 3. Co jsme se z příběhu dověděli o létě? Označ správné věty. Rybníky jsou zamrzlé a lákají k bruslení. Je horko a sucho. Voda láká ke koupání. V létě můžeme cestovat a jezdit na výlety. Když se vrátíme z výletu, doma se nám vůbec nelíbí. Po návratu z výletu je doma ještě krásněji. 4. Slova z levého sloupečku spoj s jejich významem v pravém sloupečku. trakař tkaničky vzduch se tetelil cesty se vinou vzduch se třásl dřevěný vozík s jedním kolem cesty se kroutí šňůrky do bot
Pracovní list č. 3 Hrušky zlátly do medova a jablíčka se červenala. Zežloutlo však také listí, vítr se zvedl ze strnišť a stromy byly naráz holé. Tehdy si pes Vořech naladil harmoniku a spustil: Nic lepšího není nežli posvícení. Jelita, jitrnice voní mi ze sednice. Nato si přehodil harmoniku přes rameno a vyrazil na náves. Podle toho, jak vrtěl ocasem, všichni si hned pomysleli, že se něco chystá. A opravdu. Z kuchyní voněla jelita a ještě více koláče a buchty. Děti zdobily vánoční stromeček. A to ještě nikdo netušil, že se chystá muzika. Sotva spustila, popadl pes kočku, koza berana, kobyla býka a už se tancovalo. Nepřestali, dokud se jim hlava netočila jako čamrda. Chvíli si odpočali na lavici a hned byli zase v kole. Vždyť jsem vám to říkal, vrtěl Vořech ocasem: není krásnější doba, než když všechno zraje a muzika hraje.
1. O jakém ročním období se v textu píše? 2. Která věta do příběhu nepatří? Vymysli jinou a napiš ji. 3. Co jsme se z příběhu dověděli o podzimu? Označ správné věty. Na stromech je plno květů. Listí žloutne a opadává. Ze strnišť fouká vítr. Sklízí se obilí. Zraje podzimní ovoce. Na podzim bývá posvícení. 4. Slova z levého sloupečku spoj s jejich významem v pravém sloupečku. strniště náves sednice jelito posvícení čamrda střed vesnice místnost v chaloupce podzimní oslava s tancovačkou sklizené pole knoflík kroupová jitrnice
Pracovní list č. 4 Ale přišlo jedno období. A toho se všichni báli. Dříve než spustila první fujavice, jezevci a medvědi dali světu sbohem a zalezli do nor a pelechů. Ostatní honem kupovali kožichy, šály, svetry a beranice. Jenom pes Vořech brousil po půdě a něco tu hledal. Copak to zase shání? myslela si zvířata. Musíme dávat pozor, abychom o něco nepřišli. Už je mám! zajásal konečně Vořech a vytáhl ze slámy rezaté brusle na kličku. Zvířata se hned také pustila do hledání. A už tu byly sáňky, brusle a dokonce i lyže. Však už byl nejvyšší čas. Z okapů vyrazily rampouchy a louže se leskly jako zrcadla. Slunce na nebi hřálo ze všech sil. Není to nádhera? vrtěl Vořech ocasem. Mrzne, až praští. Všude kolem duchny prachového sněhu. Vždycky jsem říkal, že nejkrásnější čas je zima! Inu: Není čas jako čas. Ať je horko nebo mráz, kdo celý rok raduje se, radovat se bude zas.
1. O jakém ročním období se v textu píše? 2. Která věta do příběhu nepatří? Vymysli jinou a napiš ji. 3. Co jsme se z příběhu dověděli o zimě? Označ správné věty. Jezevci a medvědi zalezli do svých pelechů. Mrzne, až praští. Všichni se těší, že bude třeskutý mráz. Louže rozmrzají. Všude kolem jsou roztrhané peřiny. Z okapů visí rampouchy. 4. Slova z levého sloupečku spoj s jejich významem v pravém sloupečku. fujavice beranice duchna nora louže doupě peřina velký vítr zimní čepice s kožíškem kaluž
Zdroje JANÁČKOVÁ, Zita. Čítanka pro 3. ročník. Brno: Nová škola, 2002, 183 s. ISBN 80-728-9047-6. Ilustrace: www.office.microsoft.com