molekula obsahující jeden nebo více navázaných na bílkovinu (glykoproteiny)

Podobné dokumenty
Glykoproteiny a Muciny. B.Sopko

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

Bílkoviny a rostlinná buňka

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

9. Lipidy a biologické membrány

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Sacharidy a jejich konjugáty

9. Lipidy a biologické membrány

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Energetický metabolizmus buňky

Aminokyseliny, struktura a vlastnosti bílkovin. doc. Jana Novotná 2 LF UK Ústav lékařské chemie a klinické biochemie

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze (

Biochemie I 2016/2017. Makromolekuly buňky. František Škanta

USPOŘÁDEJTE HESLA PODLE PRAVDIVOSTI DO ŘÁDKŮ

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Struktura proteinů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Bílkoviny - proteiny

TUKY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: Ročník: devátý

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Test pro přijímací řízení magisterské studium Biochemie Napište vzorce aminokyselin Q a K

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

BIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014

Glykobiologie Glykoproteomika Funkční glykomika

Intracelulární Ca 2+ signalizace

Regulace translace REGULACE TRANSLACE BÍLKOVINY A JEJICH POSTTRANSLAČNÍ MODIFIKACE. Bílkoviny - aminokyseliny. 1. Translační aparát. 2.

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Metabolismus bílkovin. Václav Pelouch

Obecná biologie - přednášky

Imunochemické metody. na principu vazby antigenu a protilátky

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Vymezení biochemie moderní vědní obor, který chemickými metodami zkoumá biologické děje (bios = řecky život) spojuje chemii s biologií poznatky velmi

Přírodní polymery proteiny

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Biosyntéza a degradace proteinů. Bruno Sopko

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

Pentosový cyklus. osudy glykogenu. Eva Benešová

1. Napište strukturní vzorce aminokyselin E a W a vzorce guanosinu a uracilu

METABOLISMUS SACHARIDŮ

Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Chemické složení buňky

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í

Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny

Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace

Nukleové kyseliny. obecný přehled

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Testové úlohy aminokyseliny, proteiny. post test

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček

PROTEINY. Biochemický ústav LF MU (H.P.)

Ivana FELLNEROVÁ 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Struktura a funkce biomakromolekul

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Základy buněčné biologie

Molekulární biotechnologie č.9. Cílená mutageneze a proteinové inženýrství

prokaryotní Znaky prokaryoty

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

sloučeniny C, H, O Cukry = glycidy = sacharidy staré názvy: uhlohydráty, uhlovodany, karbohydráty


Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

RNDr.Bohuslava Trnková ÚKBLD 1.LF UK. ls 1

Translace (druhý krok genové exprese)

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Metody práce s proteinovými komplexy

Projekt SIPVZ č.0636p2006 Buňka interaktivní výuková aplikace

Regulace translace REGULACE TRANSLACE PROTEINY A JEJICH POSTTRANSLAČNÍ MODIFIKACE. 1. Translační aparát. 2. Translace

STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO

POLYPEPTIDY. Provitaminy = organické sloučeniny bez vitaminózního účinku, které se v živočišném těle mění působením ÚV záření nebo enzymů na vitaminy.

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Transkript:

Glykoproteiny y Vytášek 2008

Glykokonjugát (komplexní sacharid) molekula obsahující jeden nebo více sacharidových řetězců kovalentně navázaných na bílkovinu (glykoproteiny) nebo lipid (glykolipidy)

Glykoproteiny y bílkoviny s kovalentně vázaným jedním či několika oligosacharidovými řetězci cukerný řetězec je syntetizován vysoce specifickými enzymatickými reakcemi zaktivních cukrů ů (sloučeniny (l č nukleotidů s cukrem) oligosacharidové řetězce ovlivňují specificky funkce glykoproteinů stejně jako jejich lokalizaci a rychlost jejich odbourávání

Funkce zastávané glykoproteiny Strukturní bílkoviny (kolagen, elastin, fibriny, buněčné membrány) Lubrikační a protektivní účinky (muciny, mukozní sekrety) Enzymy (hydrolasy, faktory srážení krve) Transportní molekuly (pro vitaminy, lipidy, minerály) Imunitní system (imunoglobuliny, komplement, HLA, interferony) Hormony (choriogonadotropní hormon, TSH) Interakce buněk s okolím (vzájemná interakce buněk, interakce buěk s ECM, viry a bakteriemi, membránové receptory) Lektiny

Sacharidy glykoproteinů Hexosy

Sacharidy ygy glykoproteinů Hexosy Vytášek 2008

Sacharidy glykoproteinů N-Acetylglykosaminy

Sacharidy ygy glykoproteinů N-Acetylneuraminová kyselina

Připojení sacharidového řetězce k proteinu N-glykosidická vazba (přes amido skupinu asparaginu) Asn

O-glykosidická vazba (přes hydroxylovou skupinu aminokyseliny) A) vazba přes hydroxylovou skupinu Ser nebo Thr Ser Thr B) vazba Ser-Xyl (proteoglykany) C) vazba hydroxylysin-gal (kolageny)

Syntéza glykoproteinů Oligosacharidový řetězec je synthetizován pomocí velmi specifických glykosyltransferas z aktivních cukrů Aktivní cukry vznikají v cytosolu z příslušného nukleosidtrifosfátu za katalysy enzymy pyrofosforylasami UTP + Glc-1-fosfát fát UDP-Glc + difosfát fát event. UDP-Gal epimerisací (UDP-Glc-epimerasa) UDP-Glc UDP-Gal Většina glykosylačních reakcí probíhá v Golgiho aparátu a transport aktivních cukrů do něj probíhá pomocí přenašečového systemu (permeasy). V opačném směru se pak transportuje příslušný nukleotid monofosfát.

Syntéza glykoproteinů syntetizované oligosacharidy id (glykany) )jsou dále modifikovány specifickými glykosidasami a ev. fosfatasami f iči sulfuryltransferasami l f typická specifická modifikace je značení lysosomálních enzymů pomocí GlcNAc-fosfotransferasa a fosfodiesterasa průběh biosyntézy glykoproteinů s N- a O-glykosidickou vazbou je v počátečních fázích rozdílný. Pro syntézu N-vázaných glykoproteinů se využívá lipidický nosič

Tři hlavní typy N-glykosidických glykoproteinů

Roztřídění a transport glykoproteinů

Syntéza O-vázaných glykoproteinů není využíván žádný lipidický nosič není třeba specifické sekvence aminokyselin, stačí přítomnost serinu či threoninu cukr, který je vázán na hydroxylovou skupinu v polypeptidickém řetězci, je obvykle GalNAc následující (druhý) cukr je často Gal terminální cukr je velmi často silně imunogenní cytoplasmatické a jaderné proteiny s jedním cukerným zbytkem jsou obvykle syntetizovány v cytosolu

Terminální sacharidy antigenů krevních skupin AB0

Specifické metody výzkumu glykoproteinů Glykosidasy enzymy yštěpící glykosidickou vazbu,,jsou specifické pro daný typ vazby s daným cukrem, štěpení oligosacharidového řetězce různými glykosidasami je klíčovou metodou pro structurální studie endoglykosidasy gy yštěpí vnitřní glykosidickou gy vazbu (např. endoglykosidasa F štěpí vazbu mezi prvním GlcNAc (resp. uhlíkem 1) a amido skupinou asparaginu) exoglykosidasy odštěpí koncový cukr oligosacharidu (např. neuraminidase odštěpí terminální sialovou kyselinu)

Specifické metody výzkumu glykoproteinů Lkti Lektiny rostlinné bílkoviny, které se váží na specifický cukr/y purifikace glykoproteinů (afinitní chromatografie) detekce glykoproteinů (vhodně značený lektin se váže na svůj specifický cukr v separovaných glykoproteinech na nitrocelulose) příprava mutantních buněčných linií postrádajících jisté enzymy oligosacharidové syntezy - selekce buněk resistantních k danému lektinu, resistance je způsobena obvykle nepřítomností specifického cukru v membránových glykoproteinech resp. ztrátou produkce enzymů nutných pro zabudování daného cukru do oligosacharidu

Muciny glykoproteiny syntetizované epitheliálními buňkami komponentou mukozních sekretů, které pokrývají epitheliální buňky v gastrointesticiálním, urogenitálním, dýchacím, očním a sluchovém systému všech obratlovců (muciny lze ale nalézt u všech eukaryntů) vysoký obsah cukrů (50-90% hmoty mucinu je tvořeno cukry), které jsou vázány k proteinu O- glykosidickou vazbou O-glykany jsou vázány na serin/threonin v specifické doméně nazývané tandem repeat některé muciny obsahují také N-glykany glykany, ale ty se váží v doméně cysteine-rich

Schematický náčrt mucinového glykoproteinu znázorňující polypeptidickou kostru (MUC) a místa vazby O-glykanů

Tandem repeat (TR) doména doména charakteristická pro muciny lokalisovaná v centrální části polypeptidického řetězce tvořena opakujícími se sekvencemi velmi bohatými na Ser/Thr TR každého mucinu je jedinečný jak sekvencí AK, tak velikostí (5 395 AK) TR sekvence se opakují (může být i více než1 100 TR v molekule) některé muciny mají dvě či tři různé TR domény pouze tři lidské muciny (MUC,14,15,18) neobsahují TR doménu (často také nejsou počítány mezi muciny)

Domény polypeptidického řetězce některých mucinů dýchacích cest

Tandem repeat (TR) sekvence některých MUC proteinů AK/TR Opakující se sekvence Počet TR/MUc MUC1 20 GSTAPPAHGVTSAPDTRPAP 21-125; 41 and 85 nejčastěji MUC2 23 PTTTPITTTTTVTPTPTPTGTQT 21 16 PPTTTPSPPPTSTTTL 51-115; 100-115 are most common MUC3A 17 TTTETTSHSTPSFTSS 20 375 TTTPNTTSHSTPSFTSSTIYSTVSTSTTAISSASPTSGTMVTSTT MTPSSLSTDTPSTTPTTITYPSVGSTGFLTTATDLTSTFTVSSSSAMSKSVIPSSPSI QNTETSSLVSMTSATTPSLRPTITSTDSTLTSSLLTTFPSTYSFSSSMSASSAGTTHT ETISSLPASTNTIHTTAESALAPTTTTSFTTSPTMEPPSTTVATTGTGQTTFPSSTAT FLETTTLTPTTDFSTESLTTAMTSTPPITSSITPTDTMTSMRTTTSWPTATNTLSPLT SSILSSTPVPSTEVTTSHTTNTNPVSTLVTTLPITITRSTLTSETAYPSSPTSTVTES TTEITYPTTMTETSSPATSLPPTSSLVSTAETAKTPTTNL MUC5AC 8 TTSTTSAP (124,17,34,66) MUC5B 5 TTVGP/S 29 ATGSTATPSSTPGTTHTPPVLTTTATTPT 11,11,17,11,22,,,

Rozdělení lidských mucinů dle jejich proteinové (MUC) kostry 1. Membránové muciny (např. MUC1, MUC4 obsahují specifickou transmembránovou doménu) 2. Sekretované muciny chudé na Cys (např. MUC7, bez cystein-rich ihdomény) 3. Sekretované muciny bohaté na Cys (např. MUC2, MUC5AC, obsahují cystein-rich doménu) 4. Muciny bez TR domény????

Biosyntéza mucinů endoplasmatické retikulum - synteza polypeptidického řetězce N-glykosylace v ne-tr doméně (v Cys-rich) sekretované muciny dimerizují disulfidickými můstky Golgiho complex - O-glykosylace v TR doméně sulfatace (sulfotransferasy) sestavení sekretovaných mucinů do multimerů tvorbou dalších disulfidických můstků mezi řetězci (trans lumen) proteolysa C-koncové oblasti (např. MUC2)

Biosyntéza sekretovaných mucinů

Skladování a sekrece mucinů plně dozrálé (zformované) sekreční muciny jsou skladovány ve velkých sekrečních č íhvesikulech ikl nazývaných mukozní či mucinová granula (ty okupují většinu cytoplasmy mukozních a pohárkových buněk) sekrece mucinů může být : konstitutivní - mucinová granula i malé vesikuly jsou kontinuálně exocytovány regulovaná -různá agens (cytokiny, y, bakteriálními produkty, neurotransmitery, nukleotidy atd.) dají podnět k exocytose mucinových granul

Model biosyntézy a sekrece mucinových glykoproteinů pohárkovými a mukozními buňkami

Hlavní typy mucinových O-glykanů Vytášek 2008

Odpověď sekrečních buněk dýchacích cest na akutní a chronické podněty