Vývojové trendy životního pojištění na českém pojistném trhu

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Fakulta provozně ekonomická Ústav financí Vývojové trendy životního pojištění na českém pojistném trhu Jméno a příjmení: Pavel Jahoda Vedoucí bakalářské práce: Ing. Eva Vávrová, Ph.D. Brno 2006

ABSTRAKT Bakalářská práce se zaměřuje na vývojové trendy životního pojištění v rámci území dnešní České republiky s náčrtem aktuální situace našeho pojistného trhu. Předmětem dalšího zkoumání je analýza možného vývoje životního pojištění ze současného stavu do budoucnosti na našem pojistném trhu. V prvním oddíle je práce čistě zaměřena na historický vývoj životního pojištění s důrazem na vytyčení potřeb klienta a rozvoje pojistného trhu v jednotlivých etapách. Další část je věnován rozboru významu životního pojištění v dnešní době, podrobněji je rozpracováno využití životního pojištění v rámci financování bydlení. Práce se také zabývá otázkou možné transformace a využití životního pojištění do dalších let, především s přihlédnutím na blížící se důchodovou reformu. ABSTRACT The focus of this work is on development trends of life insurance in environment of Czech Republic territory with sketch of actual situation our insurance market. The subject of other investigation is to analyze eventual development of life insurance from present state to the future in our market. In first part the work is focused on historical development of life insurance with respect to client needs and progress of insurance market in each period. The importance of life assurance in the present time is in next part with elaboration of life assurance utilization in terms of home financing. Next field of this work is possibility of transformation and life assurance utilization to the future, mainly with regard to pension reform approaching. 2

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Vývojové trendy životního pojištění na českém pojistném trhu jsem vypracoval samostatně, a že jsem uvedl všechny informační zdroje, ze kterých jsem čerpal. V Brně dne 23. května 2006 3

Poděkování Děkuji Ing. Evě Vávrové, Ph.D., vedoucí bakalářské práce, za odborné rady, metodické vedení a především trpělivost mně věnovanou. Dále děkuji mému kolegovi Ing. Radku Skoumalovi, obchodnímu zástupci z poradenské společnosti OVB, za cenné rady a poskytnuté podklady a materiály, jenž mi pomohly při zpracování bakalářské práce 4

OBSAH 1. ÚVOD... 6 2. CÍL A METODIKA... 8 3. TEORETICKÁ ČÁST... 10 3.1. Etapy vývoje životního pojištění na území ČR... 10 3.1.1. Vývoj životního pojištění v 19. století... 10 3.1.1.1. Zajištění rizik v 18. století a v první polovině 19. století... 10 3.1.1.2. Životní pojištění v druhé polovině 19. století... 12 3.1.2. Vývoj životního pojištění před a v průběhu 1. světové války... 13 3.1.2.1. Životní pojištění začátkem 20. století (1900 1914)... 13 3.1.2.2. Životní pojištění v letech první světové války (1914 1918)... 14 3.1.3. Vývoj životního pojištění v meziválečném období... 15 3.1.3.1. Životní pojištění v Československu v poválečných letech (1918 1930)... 15 3.1.3.2. Životní pojištění ovlivněné hospodářskou krizí (1930 1938)... 23 3.1.4. Vývoj životního pojištění v průběhu a po skončení 2. světové války... 27 3.1.4.1. Životní pojištění v období druhé světové války (1939 1945)... 27 3.1.4.2. Životní pojištění v poválečných letech (květen 1945 únor 1948)... 28 3.1.5. Vývoj životního pojištění v průběhu a po skončení totalitního režimu... 29 3.1.5.1. Životní pojištění v letech 1948 1989... 29 3.1.5.2. Životní pojištění v letech 1989-1992... 32 3.2. Transformace současného životního pojištění do budoucna... 33 3.2.1. České pojišťovnictví v tržních podmínkách... 33 3.2.2. Perspektiva životního pojištění do budoucna... 38 4. PRAKTICKÁ ČÁST... 41 4.1. Analýza významu životního pojištění z pohledu klienta... 41 4.1.1. Životní pojištění z hlediska zajištění rizika... 41 4.1.2. Životní pojištění z hlediska spoření... 42 4.2. Význam životního pojištění pro důchodovou reformu... 45 4.3. Využití životního pojištění pro financování bydlení... 49 5. DISKUSE VÝSLEDKŮ... 58 6. ZÁVĚR... 60 7. POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE... 62 8. SEZNAM PŘÍLOH... 64 5

1. ÚVOD Při popisu životního pojištění a jeho trendů je potřeba si nejprve odpovědět na několik zásadních otázek. Co je vlastně životní pojištění? Je to jedna z forem spoření, tedy uložení volných peněžních prostředků? Nebo způsob ukládání peněz na dobu důchodu? Či spíše zodpovědné zajištění svých blízkých v případě, že se něco nečekaného přihodí? Dnešní šíře nabídky pojišťoven opravňuje odpovědět ano na všechny tři otázky. Velký výběr produktů životního pojištění totiž umožňuje všechny zmíněné možnosti v podstatě libovolně kombinovat. Pojišťovnictví je příkladem dobře fungujícího konkurenčního trhu, na němž se úspěšně etablovalo na čtyři desítky subjektů. Konkurence rovněž v posledních letech přinesla (a to nejen v životním pojištění) produkty, které bez problému obstojí rozmanitostí i kvalitou v mezinárodním srovnání s původními státy Evropské unie. Pojišťovny výrazně zkvalitnily své služby a vytvořily prostředí, ze kterého profituje především klient. To vše však má za následek dlouhý vývoj životního pojištění a ne vždy měl tento obor na růžích ustláno. Je potřeba věřit, že obrovská tradice životního pojištění a samozřejmě jeho nezbytný význam pro zdravě uvažujícího člověka, pomůže oblasti životního pojištění k dalšímu rozvoji a zkvalitnění. Proto je třeba zdůraznit, že právě v oblasti životním pojištění má pojistný trh České republiky ještě velký nevyužitý potenciál. Pro rozvoj životního pojištění bude určitě velmi významná plánovaná, věřme, že i brzy realizovaná, důchodová reforma, která je pro náš systém opravdu nevyhnutelná. Je to moment pro všechny finanční ústavy velice toužebně očekávaný a životní pojišťovny určitě v této věci nechtějí zůstat pozadu. Jejich plánem je podílet se významnou měrou na celém obchodu století. Tvrzení životních pojišťoven, že jsou na důchodovou reformu již připraveny, je dle mého názoru pravdivé jen z části. Životní pojištění je samozřejmě bezkonkurenčním nástrojem na zajištění rizika pro klienta, ale co se týká kvalitního, čistě zhodnocovacího prvku vložených prostředků, už není jejich výhodnost nejlepší, obzvláště když dnes lidé mohou i na našem trhu využít vedle klasických nástrojů spoření, jako jsou stavební spoření a penzijní připojištění, také například pravidelných investic, a to i v částkách, které odpovídají standardu pojistného na životní pojištění. Je však diskutabilní, zda by se měly pojišťovny soustředit hlavně na stránku jištění rizika a nebo zda by se měly dále 6

pokoušet konkurence schopnosti v oblasti spoření a zhodnocování financí, což se jim v současnosti alespoň po stránce odbytu svých produktů daří. 7

2. CÍL A METODIKA Cílem této práce je ukázat velkou tradici životního pojištění na našem území, nastínit potenciál, který bezpochyby životní pojištění do budoucna skýtá, především pak pro důchodovou reformu. A v neposlední řadě poodhalit jeho současné možnosti a využití, s ukázkou použití pro výhodné financování bydlení. Z práce by měla vyplynout také jedna z nejdůležitějších otázek týkající se životního pojištění, a sice pro koho je životní pojištění určeno? Existují samozřejmě lidé, kteří tento zajišťovací instrument nepotřebují, protože jsou dostatečně bonitní a mají své kapitálové rezervy. Také je zde mnoho lidí, jenž životní pojištění ze zásady odsuzují, třeba z mylného přesvědčení, že se jich riziko netýká, tak proč za tento produkt vyhazovat peníze. Ale na druhé straně je u nás převážná část lidí, kteří cítí potřebu mít své blízké a nakonec i sebe zabezpečeny a nemají dostatečné rezervy. Bakalářská práce je strukturovaná do šesti základních kapitol, přičemž první dvě kapitoly jsou věnovány úvodu, cílům a metodice práce. Třetí kapitola se zabývá historickým vývojem jednotlivých etap životního pojištění, především s teoretickými poznatky o tom, které skupiny lidí životní pojištění využívaly (nebo mohly využívat), jak se vyvíjel pojistný trh z hlediska obsazení pojišťovnami, v jakém množství se životní pojištění využívalo a v neposlední řadě jaké druhy a možnosti se během let v oblasti životního pojištění vytvořily. Druhá část této kapitoly je zaměřena na současnost, tj. rozbor aktuálního stavu našeho pojistného trhu a také je zde nastíněna předpokládaná transformace životního pojištění do dalších let. Čtvrtá kapitola je rozdělena na tři významné podkapitoly. První se zaměřuje na analýzu dnešního stavu životního pojištění především z pohledu možností a výhodnosti pro klienta. Druhá podkapitola navazuje na závěr teoretické části a rozebírá životní pojištění v rámci budoucí důchodové reformy. Závěr praktické části je věnován využití životního pojištění pro financování bydlení. K názornosti jsou zde uvedeny modelové příklady. V páté kapitole hodnotím výsledky z praktické části a šestá kapitola je věnována zhodnocení celé práce. 8

Metodika bakalářské práce vychází z hlavního, resp. dílčích cílů práce a způsobu jejich dosažení. Její zpracování zahrnovalo následující kroky: 1. Téma bakalářské práce jsem si zvolil především proto, že se pohybuji v rámci své profese mezi lidmi, pro něž je nebo by alespoň mělo být životní pojištění nedílnou součástí života. Dané téma mě tedy velice zajímá a věřím, že díky této práci si výrazně zlepším své znalosti a možnosti kvalitně poradit právě při výběru toho správného druhu a nastavení životního pojištění pro své klienty. 2. Fáze přípravy shromažďování potřebné literatury a dalších studijních materiálů, které obsahují témata týkající se a spojená s životním pojištěním a následné studium těchto podkladů. 3. Konzultace s vedoucí bakalářské práce a obchodním zástupcem OVB Allfinanz. 4. Fáze zpracování analýza, zpracování materiálů a tvorba modelových příkladů. Pro konkrétní výpočty v kapitole využití životního pojištění pro financování bydlení jsem využil softwaru pojišťoven, hypotečních bank a investičních společností. 5. Zhodnocení výsledků práce. 6. Konečné zpracování bakalářské práce bylo provedeno na počítači v textovém procesoru Microsoft Word XP Professional Verze 2002 a tabulkovém procesoru Microsoft Excel XP Professional Verze 2002 9

3. TEORETICKÁ ČÁST 3.1. Etapy vývoje životního pojištění na území ČR 3.1.1. Vývoj životního pojištění v 19. století 3.1.1.1. Zajištění rizik v 18. století a v první polovině 19. století Sílící projevy kapitalistického způsobu zabezpečování vnesly zásadní změny do způsobu života lidí, mimo jiné do způsobu zabezpečování rodin v případě předčasného úmrtí živitele, nebo jeho invaliditě a s tím související neschopnosti k výdělečné činnosti. O pozůstalé po předčasně zemřelých živitelích rodin, případně o invalidy a jejich strádající rodiny se v minulosti většinou starali blízcí příbuzní v rámci širší rodiny. Tyto rodinné svazky byly zvláště silné na venkově, takže většina rodin rolníků nebyla existenčně zničena, když byl její člen úrazem vyřazen z práce (živili je synové, dcery, bratři atd.), ani když zestárl a nemohl pracovat (instituce tzv. výměnku). Podobná situace byla dlouho i ve městech, kde se širší rodiny staraly o své práce neschopné nebo zestárlé příslušníky. O své práce neschopné členy, případně o jejich pozůstalé se také staraly řemeslnické cechy a obchodnické gildy. Tyto otázky nesužovaly feudální velkostatkáře a pozemkovou velkošlechtu s velkým majetkem. Do jisté míry však začínaly doléhat na mladší syny nižší šlechty s menšími pozemky. Ti sice odcházeli na dobře placená místa ve státních úřadech, ale dostávali se do těžké situace, když z nahodilých důvodů nemohli plnit své funkce (úraz, nemoc) a hlavně když zestárli. Také jejich rodiny zůstávaly bez prostředků, když živitel zemřel. Ve snaze udržet si oddanost svého byrokratického aparátu, tak důležitého pro úspěch centralizačních a germanizačních snah Marie Terezie a Josefa II., byl v době jejich společné vlády vydán v roce 1771 první penzijní předpis, zaručující důchody vdovám a sirotkům po byrokratech, kteří věrně sloužili. O deset let později, roku 1781, byl vydán předpis o důchodu pro všechny příslušníky byrokratického aparátu, kteří alespoň po desetileté uspokojivé službě se stali práce neschopnými. Oba tyto předpisy, jež ovšem patří do dějin sociálního (nikoliv soukromého) pojišťovnictví, jsou známy jako tzv. normály. 10

Velkým sociálním problémem byly nezaopatřené vdovy a sirotci po zesnulých civilních úřednících, obchodnících, umělcích apod. Poroto po vzoru sousedních německých států začaly koncem 18. století vznikat i v habsburské monarchii vdovské a sirotčí penzijní ústavy. Nejstarším z nich byl Ollmützer allgemeines Witwen- und Waisen- Pensions-Institut (Olomoucký všeobecný vdovský a sirotčí penzijní ústav) založený roku 1973. Ve svých počátcích ústav přijímal za členy civilní úředníky, obchodníky a občany. Noví členové byli přijímáni dvakrát a byli povinni zaplatit vklad 200 zlatých a ročně platit příspěvky ve výši 16 zlatých. Po dosažení 30 let věku museli členové platit zvláštní přirážky k příspěvkům. V prvním období fáze bylo všem členům olomouckého ústavu zaručeno, že ihned po přijetí za člena v případě úmrtí dostane vdova penzi 300 zlatých ročně. V případě nového sňatku dostávala jen poloviční penzi. V druhém období se již vyžadovala dvouletá čekací doba. Zemřel-li člen v tomto období, propadl vklad i roční příspěvky ve prospěch ústavu. Vdovská penze byla snížena na 200 zlatých ročně a pokud se vdova znovu vdala, bylo jí zastaveno vyplácení peněz po celou dobu nového manželství. Každý člen, který měl za manželku ženu mladší o deset a více let než byl on sám, musel platit zvláštní příplatky. V případě smrti vdovy dostávali důchod sirotci, a to až do dosažení 24 let věku. Dalšími ústavy tohoto typu byly uherský ústav, dva pražské ústavy, vídeňský a lvovský. Podmínky pro přijetí, výše vkladu a roční příspěvky, jakož i roční penze se značně lišily. Pro všechny tyto ústavy bylo však jedno společné, že nebyly přístupné dělníkům, drobným rolníkům a vůbec všem sociálně slabším vrstvám společnosti; vstup těchto osob buď přímo zakazovaly stanovy, nebo je prakticky znemožňoval vysoký vstupní vklad a vysoké roční příspěvky. Nejdůležitější z prvních novodobých životních pojišťoven v habsburské monarchii byl Allgemeine Versorgungs-Anstalt für die Untertanen des österreichischen Kaiserstaates (Všeobecný zaopatřovací ústav pro poddané rakouského císařského státu), který založil ve Vídni spolek první rakouské spořitelny ve Vídni. O činnosti této životní pojišťovny na našem území nejsou dochovány žádné materiály, lze však předpokládat, že vzhledem k důležitosti Českých zemí a významu národnostně německého obyvatelstva v této době rozvíjela ne bezvýznamnou činnost. 11

3.1.1.2. Životní pojištění v druhé polovině 19. století V tomto období projevovala buržoazie stále větší zájem o životní pojištění, což vedlo k jeho rozšíření a obohacení o nové, dosud nepoužívané druhy. Objevily se první náznaky pojištění osob s podlomeným zdravím (tzv. vadné, anormální nebo méněcenné životy). Životní pojištění krylo i nadále především pojistné potřeby právě buržoazie ve městech i na venkově, ale také zámožnějších středních vrstev (obchodníků, řemeslníků, středních rolníků, inteligence atd.). Dělnická třída až na úzkou vrstvu dělnické aristokracie byla ze soukromého životního pojištění prakticky vyloučena pro naprostý nedostatek peněžních prostředků. Za podstatně vyšší pojistné začaly některé pojišťovny zabezpečovat i pojistné potřeby již zmíněných zdravotně postižených osob. Až do roku 1869 ovládaly pojistný trh Českých zemí v životním pojištění pojišťovny s ústředím mimo toto teritorium. Jim se také podařilo získat nejvýhodnější (tzv. velká ) životní pojištění a prvním českým pojišťovnám, založeným pro provozování životního pojištění v roce 1869, zůstávala méně výhodná pojištění (tzv. malá ). Obě české pojišťovny (Slavia a Praha), kterých se to týkalo, se však začaly úspěšně prosazovat v českém prostředí a postupně zvyšovaly svůj podíl na pojistném trhu Českých zemí. Pojišťovna Slavia se posléze začala zabývat i dalšími sektory pojištění, pojišťovna Praha zůstala čistě životní pojišťovnou. Na celém pojistném trhu životního pojištění v Rakousku-Uhersku hrály až do konce 19. století české pojišťovny Slavia, Praha a německá Concordia jen nepatrnou roli (2,5-3%). Jaký měly podíl na pojistném trhu Českých zemí není možno z dostupných archivních fondů a literatury odhadnout. Z porovnání počtu obyvatel Českých zemí a zbytku monarchie je možno usoudit, že převážnou většinu životních pojištění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku provozovaly vídeňské, terstské a budapešťské pojišťovny a zahraniční pojišťovací ústavy. Koncem 19. století provozovalo v Rakousku-Uhersku životní pojištění 16 akciových a 8 vzájemných zahraničních životních (nebo smíšených) pojišťoven. Na první místo co do počtu i co do přijatého brutto-pojistného se propracovaly pojišťovny Německé říše. Významnou pomoc při prohlubování vědeckých základů pojištění v této době, především životního, poskytovala stále se zlepšující statistická služba a ke zkvalitnění přispívali také členové prvního významného vědeckého sdružení Odborného spolku 12

rakousko-uherských pojistitelů, kteří se zaměřovali především na zpracování podkladů pro vědecké provozování životního pojištění; propracovávali úmrtnostní tabulky. sestavovali tabulky s přehledy osob, jimž bylo odmítnuto řádné životní pojištění (tzv. vadné, anormální, méněcenné životy atd.). Zasadili se také o podrobnější zkoumání problematiky sebevražd a zpracování příslušných statistik. 3.1.2. Vývoj životního pojištění před a v průběhu 1. světové války 3.1.2.1. Životní pojištění začátkem 20. století (1900 1914) V životních pojištěních narůstaly pojistné potřeby jak buržoazie a části šlechty (tzv. velké životy, tj. pojištění na vysokou pojistnou částku), tak rozrůstající se vrstvy dělnické byrokracie, jakož i středních rolníků a vesnické buržoazie (tzv. malé životy, tj. pojištění na poměrně malou pojistnou částku se zjednodušeným způsobem uzavření pojistné smlouvy, správy a likvidace pojištění). Od přelomu 19. a 20. století bylo životní pojištění nejvýznamnějším druhem pojištění v Rakousku-Uhersku, neboť ve všech ukazatelích (především v ročním brutto-pojistném) předstihlo nejdůležitější ze všech druhů pojištění majetku, úrazu a odpovědnosti - požární pojištění. Klíčovou úlohu hrálo pojištění pro případ smrti, daleko za ním bylo pojištění na dožití a až na konci s velkým odstupem bylo pojištění důchodové. Přitom stále více na významu získávalo sdružené pojištění pro případ smrti a na dožití. Tabulka č. 1 Situace na pojistném trhu v habsburské monarchii (1913) Brutto pojistné (v tisících K) % Pro případ úmrtí Na dožití Důchodové 217 598 35 285 13 998 81,53 13,22 5,25 Celkem 266 881 100,00 Pramen [5] České životní pojišťovny postupně, i když pomalu, zvyšovaly svůj podíl na celkovém trhu životního pojištění v Rakousku-Uhersku (6,4% v roce 1914). Celkově však v tomto směru nehrály až tak významnou roli, ale podstatně se zvyšoval jejich vliv na trhu 13

Českých zemí, i když ani zde ještě nezískaly převahu nad vídeňskými, terstskými, budapešťskými a zahraničními životními pojišťovnami. Na rozvoji životního pojištění mělo jistý ne však příliš výrazný vliv uzákonění penzijního pojištění soukromých úředníků a obchodních zástupců z roku 1906. Vedení všech životních pojišťoven zprvu proti zavedení tohoto zákona protestovalo, jednak proto, že se obávalo poklesu obchodu (tyto obavy byly zbytečné, jak ukázal průběh obchodu životního pojištění po roce 1906), jednak proto, že nepochopilo hlavní smysl zákona, tj. zabránit revolučním náladám v řadách proletariátu s bílými límečky, rozdělit pracující naproti sobě stojící a soupeřící vrstvy a skupiny. Na pojistném trhu habsburské monarchie a tedy ani v Českých zemích se neobjevily žádné zásadně nové modifikace životního pojištění. Graf č. 1 Vývoj životního pojištění v Rakousku-Uhersku v letech 1900 1914 % 10 8 6 4 V českých zemích celkem Nár. české 2 0 Nár. německé 1900 1902 1904 1906 1908 1910 1912 1914 ROKY Pramen [5] 3.1.2.2. Životní pojištění v letech první světové války (1914 1918) Několik měsíců po vypuknutí války začal velký zájem o životní pojištění, a to ve všech druzích včetně válečného pojištění, které až dosud v Českých zemích nemělo téměř žádnou tradici. Důležitým motivem pro nárůst pojistných potřeb a zájmu prakticky o všechny druhy pojištění byla postupně rostoucí inflace, která umožňovala stále širšímu okruhu lidí 14

uzavírat pojistné smlouvy a platit pojistné, jež se oproti předválečným letům zvyšovalo jen poměrně velice pomalu. Po zakolísání na počátku války se životní pojištění v Rakousku-Uhersku začalo v celku rozvíjet, avšak v Českých zemích více méně stagnovalo. Ukázalo se, že všechny větší životní pojišťovny mají dostatečné rezervní fondy, aby mohly krýt všechny své závazky, včetně nových riskantních druhů pojištění ( válečné pojištění ); je třeba si uvědomit, že přijímané pojistné i vyplácená pojistná plnění se uskutečňovaly v penězích silně znehodnocovaných narůstající inflací. Válečná léta prokázala prozíravost vedení těchto pojišťoven, které své přebytky ukládaly především v nemovitostech a ne v rychle se znehodnocujících hotových penězích, ve vkladech u bank a spořitelen a v nejistých cenných papírech (především ve válečných půjčkách ). 3.1.3. Vývoj životního pojištění v meziválečném období 3.1.3.1. Životní pojištění v Československu v poválečných letech (1918 1930) Soukromé pojišťovnictví v Českých zemích vstoupilo do poválečného období s jednou akciovou ( Koruna ) a pěti národnostně českými vzájemnými pojišťovnami, provozující životní pojištění (Slavia, Praha, Česká vzájemná, Moravská zemská životní a Pražská městská). Kromě toho měla v Českých zemích své ústředí národnostně německá, v té době vzájemná pojišťovna Concordia v Liberci. Na celém rakousko-uherském pojistném trhu hrály tyto pojišťovny z Českých zemí jen malou roli. Situace se zásadně změnila vznikem samostatné Československé republiky. Zahraniční kapitál, třebaže si udržel na československém pojistném trhu důležité pozice, měl již rovnocenného konkurenta v českém a ve formujícím se slovenském soukromém pojišťovnictví. Velikou výhodou českého (a prostřednictvím předávání zkušeností i slovenského) pojišťovnictví v té době bylo, že se mohlo opírat o propracované teoretické znalosti a ze všeobecněné zahraniční i domácí zkušenosti ze všech druhů životního pojištění. V životním pojištění v souvislosti s hospodářskou konjunkturou narůstala pojistná potřeba zabezpečení především samostatně podnikajících osob pro případ úmrtí nebo trvalé invalidity, a to jak pro zdravé lidi (tzv. normální životy ), tak pro osoby jimž 15

nemoc znemožňovala uzavírat s pojišťovnou normální životní pojištění (tzv. anormální životy ). V období hospodářské konjunktury v Československu se již plně projevily nové směry v životním pojištění, jejichž začátky se projevovaly od přelomu 19. a 20. století. Životní pojištění přestalo být pouhým prostředkem zaopatření pozůstalých v případě úmrtí živitele (pojištění na úmrtí) a získávalo stále více prvků spořivosti (pojištění na dožití). Pojistný trh v hospodářsky vyspělých zemích opanovaly různé typy pojištění smíšených (na dožití a úmrtí). Životní pojišťovny v konkurenčním boji, aby si udržely zájem veřejnosti a zvýraznily výhodnost svých služeb, snižovaly pojistné, většinou formou tzv. zaručených nebo nezaručených dividend. V dalším pak přidávaly k životnímu pojištění různé dodatkové smlouvy, pojišťující i jiná rizika než pouhé úmrtí nebo dožití. Šlo např. o pojištění invalidní, kdy došlo o osvobození placení pojistného (zproštění od placení) v případě, že nastala trvalá a úplná invalidita pojištěného, automatické zdvojnásobení pojistné částky v případě, že přímým důvodem úmrtí byl úraz, zavádění tzv. operační klausule a další, jež se již začala uplatňovat v předcházejícím období. Pozoruhodnou novinkou (bezplatné lékařské prohlídky) byla opatření na zábranu škod v životním pojištění, která k nám přišla ze Spojených států přes Anglii, Holandsko, Švýcarsko a Německo. Praxe ukázala, že náklady s těmito prohlídkami spojené se pojišťovnám rychle vrátí. Československé pojišťovny v době hospodářské konjunktury tento způsob předcházení škodám na zdraví svých pojištěnců sice nezavedly, zaměřovaly se však na jiný účinný způsob péče o zdraví pojistníků zřizování zotavoven (ozdravoven). Například Zemská životní již v polovině dvacátých let zřídila svoji zotavovnu v Tatranské Lomnici, kterou v roce 1927 podstatně rozšířila. Podle výroční zprávy pojišťovny navštívilo tuto zotavovnu v roce 1926 přes 300 pojištěnců a přes sto zaměstnanců s rodinami. Podobná zařízení vybudovala Zemská životní i v Lázních Luhačovice, v Karlových Varech a v Jáchymově. Pojišťovna Praha založila zotavovnu v Jáchymově na počest svého šedesátiletého jubilea. Pojišťovny široce využívaly tyto své akce pro reklamní účely vlastního ústavu a životního pojištění vůbec. Zdůrazňovaly přitom sociální aspekt této své zábranné činnosti 16

poskytnout pojistníkům z méně zámožných vrstev možnost jen za režijní poplatek léčit se a rekreovat v lázních nebo klimaticky výhodných místech. Zajímavostí také bylo, že koncem dvacátých let vystoupili někteří pojišťovací teoretici a praktici s mimořádně prospěšným návrhem spojit obecný zájem, tj. odstraňování doznívající bytové nouze, se zájmem pojišťoven, tj. rozšiřování obchodu životního pojištění. Roku 1928 např. Pražská městská společně s pražskou obcí zahájily rozsáhlou akci s cílem zabezpečit v hlavním městě republiky rychlou výstavbu velkého počtu moderních bytů za poměrně levné nájemné. Podmínkou získání bytu však bylo uzavření životního pojištění s Pražskou městskou. Na pojistném trhu životního pojištění sehrály v prvních poválečných letech mimořádně významnou úlohu filiálky (agentury) zahraničních pojišťoven. V roce 1923 přijaly všechny pojišťovny, provozující životní pojištění v Československu, pojistné a zajistné (po srážce podílu zajistitelů) ve výši 214,5 mil. Kč (56%). Jak vyplývá z přehledu deseti největších životních pojišťoven (měřeno přijatým pojistným a zajistným po srážce podílu zajistitelů), mezi zahraniční pojišťovny z Vídně, Berlína a Terstu se protlačily jen tři české a žádna slovenská pojišťovna. Tabulka č. 2 Přehled 10 největších pojišťoven v Československu po 1. světové válce dle vybraného pojistného a zajistného Pojišťovna V tis. Kč % Viktoria, Berlín Slavia, Praha Phönix-Leben, Vídeň Praha, Praha Zemská životní, Brno Assicurazioni, Terst Riunione, Terst Anker, Vídeň Allianz, Vídeň Donau, Vídeň 22 ostatních životních pojišťoven 34790 33278 24013 16543 15429 15240 12529 9047 7020 6744 39914 16,2 15,5 11,2 7,7 7,2 7,1 5,8 4,2 3,3 3,2 18,6 Celkem 214547 100 % Pramen [6] 17

Z velké závislosti trhu životního pojištění na cizích pojišťovnách, majících své ústředí v zemích, kde rychle narůstala inflace (Rakousko, Německo), vyplývalo pro pojišťovací obchod v Československu značné nebezpečí. Větší nebezpečí však znamenala neserióznost jedné z největších zahraničních životních pojišťoven, vídeňské pojišťovny Phönix-Leben. Vídeňská pojišťovna Phönix-Leben, která byla založena v osmdesátých letech minulého století rakouskými, říšskoněmeckými a jinými podnikateli a finančníky z hlavních evropských zemí, se vypracovala na jednu z největších rakouských pojišťoven a získala si pověst seriózního pojišťovacího ústavu. V letech první světové války (1914-1918) však došlo v Phönixu k zásadním negativním změnám, jež nakonec vedly k jeho neslavnému konci v roce 1936. V období hospodářské konjunktury se rozvoj životních pojišťoven projevoval ve stálém růstu přijatého pojistného a zajistného, stálém vzestupu průměrných pojistných částek u přímého normálního kapitálového pojištění. Charakteristickým rysem rozvoje životního pojištění v letech 1924 1929 bylo, že průměrné pojistné částky u zahraničních pojišťoven, působících v Československu, byly ve srovnání s domácími pojišťovnami asi dvojnásobně vyšší u pojištění normálního a vyšší u pojištění lidového. Trh životního pojištění v Československu ovládalo jedenáct největších domácích a zahraničních pojišťoven, o jejich postavení svědčí přehled přijatého hrubého pojistného z přímého obchodu (pojištění) a nepřímého obchodu (zajištění) v posledních třech letech období hospodářské konjunktury (v mil. Kč) viz. tabulka č. 3. 18

Tabulka č. 3 Největší životní pojišťovny na trhu koncem 30. let (přijaté pojistné a zajistné v mil. Kč) Název pojišťovny 1927 1928 1929 1. Fénix-život 50,9 90,4 111,0 2. Slavia 66,5 74,9 86,4 3. Viktoria 54,6 57,5 66,3 4. Assicurazioni 34,7 43,3 52,1 5. Riunione 33,1 38,1 43,1 6. Slovanská 34,9 38,0 34,9 7. Zemská životní 24,3 28,9 31,6 8. Praha 25,1 27,2 0,9 9. Čechoslavia 18,2 21,2 23,5 10. Kotva 17,4 20,4 22,6 11. Dunaj 14,9 18,1 21,4 Pramen [6] Graf č. 2 Životní pojištění v letech 1925-1929 Přijaté hrubé pojistné v tis. Kč 750000 700000 650000 600000 550000 500000 450000 400000 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0 Rok 199842 181970 381812 235613 182730 418343 266089 205139 1925 1926 1927 1928 1929 471228 316425 267366 583791 369081 316405 685486 Domácí Zahraniční Celkem Pramen [6] 19

Vývoj hlavních druhů životního pojištění: Nejen v prvních letech samostatné Československé republiky, ale prakticky po celou dobu jejího trvání se rozlišovaly čtyři základní druhy klasického životního pojištění: 1. na pouhé úmrtí s placením pojistného buď až do smrti, případně jen určitý počet let. pojistná částka se vyplácela určeným osobám jen při úmrtí pojištěné osoby, 2. na dožití (la terme fixe), kdy se pojistná částka vyplácela jen při dosažení určité řady let, bez ohledu na to, zda pojištěný dříve zemřel. V případě úmrtí pojištěného odpadlo další placení pojistného a pojistná částka byla v určený den vyplácena oprávněným dědicům, 3. na dožití a úmrtí, čili smíšené pojištění, kdy se pojistná částka vyplácela buď hned po úmrtí, nebo po dožití určité doby (případně přežití určité doby), 4. důchodové (rentové) pojištění, kde místo pojistné částky se pojišťovna zavazovala vyplácet určitý důchod (rentu) buď hned, nebo až po určité době. Tento druh pojištění se v Československu dlouho nemohl podstatněji rozvinout, protože se o něj ucházely především osoby zdravé, které měly naději důchod dlouho užívat, a proto bylo poměrně drahé. Navíc v Československu bylo zatíženo důchodovou daní, samosprávními přirážkami a veřejným poplatkem, takže zdanění tohoto důchodu (renty) mohlo dosáhnout až 30%! Pojišťovny proto většinou tento druh životního pojištění veřejně nenabízely, i když ho provozovaly (z prestižních a konkurenčních důvodů). V rámci čtyřech základních druhů životního pojištění bylo několik kombinací, například: - pojištění s pevným pojistným - pojištění s klesajícím pojistným, kde se několik prvních let platilo stejné pojistné, které se pak v dalších letech postupně snižovalo (případně se po uplynutí pojistné doby vyplácely tzv. doplatky) Jako spolupojištění, případně rozšíření životního pojištění, poskytovaly pojišťovny za určitých podmínek a příplatků k pojistnému krytí rizika, k němuž mohlo ale také nemuselo dojít, například: - spolupojištění invalidity, kdy pojišťovna trvale osvobozovala pojistníka od placení pojistného, pokud se stal trvale a úplně neschopným práce a výdělku v důsledku trvalé invalidity, 20

- spolupojištění rodinné, kdy se pojišťovna zavazovala proplatit pojistnou částku podruhé nezletilým dětem po smrti pojistníka i jeho manželky, - spolupojištění úrazové, v němž se pojišťovna zavazovala k výplatě dvojnásobné pojistné částky, pokud pojistník zemřel nikoliv přirozenou smrtí, - rozšíření pojištění o tzv. operační klauzuli, kdy pojišťovna poskytovala na pojistky alespoň 3 roky staré bezúročnou půjčku do výše operačních výloh (maximálně odkupní ceny, odkupní částky pojistky) na dobu nejdéle dvou let v případě náhlého onemocnění, které si nutně vyžadovalo operační zákrok, - fakultativní prodloužení pojištění, kdy pojištění placené nejméně tři roky a nezatížené půjčkou zůstávalo v plné platnosti bez dalšího placení pojistného na plnou pojistnou částku po dobu, která se předem určí. Pokud pojistník této výhody využil odpadal nárok na kupní částku a redukční hodnotu. Vedle klasického životního pojištění, které bylo možno uzavřít pouze po příslušné lékařské prohlídce, některé pojišťovny provozovaly také tzv. lidové pojištění, které se uzavíralo bez lékařských prohlídek, ale na poměrně malé pojistné částky. Zvláštní kapitolou bylo pojištění tzv. anormálních životů, tj. osob s vážnými zdravotními obtížemi. K významným úspěchům domácího československého pojišťovnictví v prvním poválečném období nesporně patřilo to, že se ujasnil problém právě tzv. anormálních rizik a dospělo se k jeho konkrétnímu praktickému řešení na široké základně dobrovolného sdružení nejen domácích, ale i cizích životních pojišťoven koncesovaných v Československu. Pojistní teoretikové a praktikové vycházeli z názoru, že životní pojištění musí být dostupné nejen normálním, zdravým lidem (tzv. normální rizika), ale také osobám, které pojistnou ochranu nejvíce potřebují, ale vzhledem k jejich zhoršenému zdravotnímu stavu není možno předpokládat, že se dožijí průměrné pravděpodobné délky života; pro pojišťovnu tak byli rizikem anormálním (vadným). Z dlouhodobě vedených statistik vyplynulo, že počet osob, které nebylo možno za normálních podmínek přijímat do životního pojištění, byl v prvních poválečných letech poměrně značný (nejméně 20% osob, majících zájem o životní pojištění). V pojistné teorii a praxi se jako normální životy označovaly osoby, u nichž nebyly žádné příznaky (především zdravotní a sociální), ze kterých by se dalo usuzovat na kratší trvání života, nežli byla průměrná délka života stejně starých pojištěnců. Anormálními 21

(vadnými, méněcennými) životy, byly označovány ty osoby, u nichž podle shledaných příznaků při vyšetření zdravotního stavu a zhodnocení sociálních skutečností (především rizikovosti pracoviště), se průměrná délka života nedala předpokládat. Anormálnost nebo vadnost se řídila podle toho o co příslušná skupina anormálních životů převyšovala průměrnou početní úmrtnost. Menší rizika, jejichž stupeň vadnosti byl takový, že je bylo možné pojistit podle stejné úmrtnostní tabulky jako riziko normální (jen s určitým zvýšením pojistného), se v tehdejší pojistné terminologii nazývala přizpůsobeným rizikem. Po stránce teoretické správné řešení otázky anormálních rizik vyžadovalo vytvoření bezpečenských tříd, a to na základě dlouhodobého sběru statistického materiálu. Běžně se tehdy užívaly dvě metody: - metody statisticky odmítnutých rizik, podle nichž byl sledován život odmítnutých osob až do jejich úmrtí, - metoda statisticky příčin úmrtí, spočívající na záznamech o příčinách úmrtí osob normálně pojištěných K prohloubení vědeckých základů tohoto relativně samostatného oboru v životním pojištění přispěl mezinárodní pojišťovací kongres ve Vídni (1909) a vyhodnocení zkušeností amerických a evropských životních pojišťoven. Jedním z hlavních teoretických poznatků, který se úplně osvědčil v praxi, bylo zjištění, že pojištění anormálních (vadných) životů, je třeba provozovat prostřednictvím svazového zajišťovacího sdružování pojišťoven jednotlivých států, nebo a to bylo ještě výhodnější několika států. První takový svaz v Evropě vznikl v Nizozemsku v roce 1905, v Československu vznikl až v roce 1922. V Československu zůstávaly československé životní pojišťovny, provozující pojištění anormálních životů v prvních letech po skončení války členy Svazu pro pojišťování anormálních životů ve Vídní. V roce 1921 v souvislosti s pracemi na reorganizaci rakouského svazu byly zahájeny přípravy na vytvoření samostatného československého svazu pro pojišťování anormálních životů, k němuž došlo právě v roce 1922. Podle stanov, které jednomyslně schválili zástupci deseti domácích životních pojišťoven, nebyl Svaz zvláštním pojišťovacím (zajišťovacím) ústavem nebo spolkem, 22

nebyl právnickou osobou, ale smluvním vzájemným zajišťovacím sdružením domácích pojišťoven, provozujících životní pojištění. Nositelem anormálního pojištění navenek, vůči pojištěnému, byla pojišťovna, která pojištění se zákazníkem uzavřela (v pojistce se nemělo uvádět, že se jedná o pojistku svazovou). Svazové pojišťovny a cizí zajišťovatelé zajišťovaly pojistitele za každé převzaté anormální riziko, neručily však pojištěncům solidárně. V praxi se zajištění provádělo tak, že každé svazové anormální pojištění se rozdělilo na sto stejných dílů, u nichž se po pěti převzala každá z deseti svazových pojišťoven. Padesát podílů se odevzdávalo do zajištění na podkladě zvláštních zajišťovacích smluv se zahraničním zajistiteli. Původní pojistitel (pojišťovna, jež sjednala pojištění anormální) ručil tedy ve skutečnosti pouze za 5% rizika, kdežto 95% bylo zajištěno jinými ústavy. Protože se však 10% do ciziny zadaných pojištění svazových spolu s 10% kvótou cizích pojištění do Československého svazu vracelo, činila maximální hranice vlastního ručení sjednávající pojišťovny 5,5% pojištění rizika anormálního. Svaz byl prozatímně zřízen na dobu pěti let (do 1926) s tím, že po uplynutí této doby zůstanou příděly svazových pojištění, avšak pojištění do té doby sjednána zůstanou u svazových pojišťoven, resp. u zajišťovatelů až do přirozeného uplynutí. V roce 1927 byl ustanoven nový Československý svaz pro pojišťování vadných životů, jehož členy se staly i filiálky některých zahraničních pojišťoven v Československu. 3.1.3.2. Životní pojištění ovlivněné hospodářskou krizí (1930 1938) V životním pojištění (jak kapitálovém tak i důchodovém) se výrazně projevil rozpor mezi objektivními pojistnými potřebami a subjektivním zájmem (resp. možnosti) chránit sebe a příslušníky rodiny proti nepříznivým životním událostem. V období postupného odeznívání hospodářské krize se sice velký rozdíl mezi pojistnými potřebami a pojistným zájmem postupně snižoval, avšak až do konce první republiky se nevyrovnal do té míry, že by podnikatelé a občané byli alespoň z větší části pojištěni proti hlavním rizikům, která ohrožovala jejich majetky a životy. Podobně jako v elementárním pojištění se hospodářská krize projevila i v životním pojištění s určitým zpožděním. První známky zhoršujícího se obchodu byly vidět 23

především v poklesu nové produkce, která od roku 1930 klesala prakticky u všech pojišťoven v Československu. Úbytek nové produkce byl sice pro životní pojišťovny ztrátou, avšak méně citelnou než ztráty, které pojišťovny utrpěly na dosavadním kmeni nepřirozeným odpadem, tj. stornem do tří let, odkupy, redukcemi a ostatními způsoby snížení. Všechny tyto způsoby snížení vykazovaly po řadu let zvýšenou tendenci. Jen v letech 1931-1933 nepřirozeným odpadem ubylo přibližně šest miliard Kč pojištěného kapitálu. Nepříznivým jevem, týkajícím se starého kmene, bylo vzestupné zatěžování pojištění půjčkami. Při zatížení pojištění půjčkou trvalo sice pojištění v nezměněné výši dále, avšak i v dobách normálních docházelo řidčeji k efektivnímu splácení půjčky a častěji byly pojišťovny nuceny ku proplacení půjčky provést odkup; tím spíše docházelo k provedení odkupu v dobách krize. Přirozeným důsledkem zmenšené produkce a zvýšeného odpadu byl pokles čistého přírůstku ve stavu pojištěného kapitálu a pak zastavení jakéhokoliv přírůstku a následující pokles stavu pojištěného kapitálu. Přes klesající příjmy rostly režijní náklady nejen na udržení stability zastupitelské sítě (vnější služby), ale i na udržení chodu vnitřní služby, která byla přetížena množstvím administrativních prací, jako vyřizování pojistníků o provedení různých změn (na snížení pojistného kapitálu, prodloužení pojistné doby, změnu tarifu atd.) a především obstaráváním inkasa, tj. upomínání pojistníků při splatnosti pojistného a vyřizování žádostí pojistníků o posečkání s placením pojistného, případně o změny platebních lhůt. Podle neoficiálních údajů se obchodní činnost životních pojišťoven v Československu dostala do normálních kolejí až v roce 1937 a pak se úspěšně rozvíjela až do okupace nacistickým Německem a do vytvoření Slovenského státu. 24

Graf č. 3 Životní pojištění v letech 1930 1936 Přijaté hrubé pojistné v tis. Kč 900000 850000 800000 750000 700000 650000 600000 550000 500000 450000 400000 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0 Rok 420510 345681 766191 444361 362476 806837 439883 331778 771661 457246 370038 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 827284 470866 304413 775279 430740 189289 620029 441468 195162 636630 Domácí Zahraniční Celkem Pramen [6] Hospodářská krize a první kroky překonávání jejich důsledků přinesly v životním pojištění i nové projevy pojišťovacích podvodů. Ukázalo se, že někteří pojistníci ve snaze finančně zabezpečit svoji rodinu se pokoušeli po uzavření životní pojistky spáchat sebevraždu tak, aby vše vypadalo jako nešťastná náhoda, případně jako vražda. Vzhledem k ostražitost pojišťovny vůči nešťastným náhodám, u nichž bylo podezření ze sebevraždy, někteří pojistníci si dokonce objednávali vrahy. V tomto období také skončilo již zmíněné nekalé počínání vídeňské pojišťovny Phönix-Leben. Ke krachu této, na našem území velmi zaběhnuté, pojišťovny došlo v březnu roku 1936 po úmrtí jejího generálního ředitele dr. Wilhelma Berlinera. Původně velice dobře hodnocená pojišťovna začala za první světové války vést zvláštní pojišťovací politiku, když se zaměřovala na pojištění osob konajících válečnou vojenskou službu 25

(čemuž se ostatní pojišťovny vyhýbaly, protože to bylo velice rizikové) a navíc zavedla životní pojištění na válečnou půjčku (za brance, kteří u Phönixu uzavřeli životní pojištění, upisoval Phönix válečné půjčky rakousko-uherskému státu; Phönix si dokonce začal opatřovat finanční prostředky na nákup dalších válečných půjček, a to tak, že si vypůjčoval u peněžních ústavů se zástavou vlastních cenných papírů, kryjících závazky Phönixu vůči pojištěncům). Toto konání bylo ze strany Dr. Berlinera čistou spekulací na to, jak dopadne válka a co přijde po ní. To nastartovalo nečisté praktiky této pojišťovny, které se dále rozvíjely např. v uzavírání neoprávněných půjček na různé cizí valuty, vkladových pojištění za vklady padlých bank, kterým byla sama dlužná a tak si snižovala svůj dluh vůči nim, poskytovala různé politické úvěry apod. Na našem trhu to bylo především poskytování různých úlev z pojistného, honorování získatele značnými pevnými požitky, tak umožnit velkou slevu na vrub provize, zavádění bezplatného připojištění bez ohledu na přiměřenost stanoveného pojistného. To vše způsobilo úpadek pojišťovny Phönix-Leben, což zapříčinilo i velké škody na pojistném trhu Československa. Jenom schodek československé filiálky činil 700 milionu Kč. Tento schodek byl vládním nařízením z roku 1937 na pojištěné této pojišťovny, na stát a na další soukromé pojišťovny. Mnohé pojišťovny se tak zapříčiněním svého konkurenta ocitly v situaci, jež ohrožovala jejich vlastní stabilitu a existenci. Vývoj hlavních druhů životního pojištění: Pro celkovou situaci životních pojišťoven měl rozhodující význam rozsah normálního pojištění, v němž po celé období 1930 1936 (a zřejmě i v letech 1937 a 1938) hráli rozhodující roli domácí pojišťovny Slavia, Praha, Čechoslovakia a Zemská životní, ze zahraničních pak Viktoria, Assicurazioni, Riunione a Dunaj. Podobná situace jako v normálním pojištění byla i v lidovém pojištění., jak ukazuje tabulka č. 4. Podobně jako normální a lidové pojištění, dostalo se i pojištění vadných životů do více méně normálních kolejí až v roce 1936 a 1937. 26

Tabulka č. 4 Druh Průměrné pojištěné částky u přímého kapitálového pojištění normálního a lidového za léta 1930 1936. Průměrná pojistná částka připadající na jednu pojistku pojištění Stav na konci roku Nové produkce v roce 1930 1932 1934 1936 1930 1932 1934 1936 A. Normální 1. Domácí pojišťov. 12328 12971 12908 13142 17469 16585 14067 14105 2. Zahran. pojišťov. 27550 28370 25872 28869 33717 30887 24822 25874 B. Lidové 1. Domácí pojišťov. 1573 1586 1550 1756 2510 2289 1968 1817 3. Zahran. pojišťov. 2220 2471 2616 3223 2970 4459 3606 3927 Pramen [6] 3.1.4. Vývoj životního pojištění v průběhu a po skončení 2. světové války 3.1.4.1. Životní pojištění v období druhé světové války (1939 1945) Struktura pojistných potřeb v Českých zemích se v letech druhé světové války v zásadě nezměnila, zvýšil se však pojistný zájem o jednotlivé druhy pojištění, především v souvislosti s narůstající inflací a snahou zbavit se přebytečných peněz. Na úseku životního pojištění se výrazně projevovaly vlivy pokračující inflace. Z dodatečně zkonstruovaných přehledů, vydaných po skončení války, vyplynulo, jak např. rostl pojištěný kapitál ve válečných letech. 27

Tabulka č. 5 Pojištěný kapitál ve válečných letech (v mil. Kč) Rok 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 Pojištěný kapitál 61 84 162 196 203 285 313 Pramen [6] V roce 1940 bylo vydáno vládní nařízení, podle něhož byly pojišťovny povinny převzít ručení ze všech životních pojištění až do 200 tisíc korun pojistné částky na jednoho pojistníka. Na úhradu nákladů vzniklých z tohoto ručení a ze zvýšené úmrtnosti za války prováděly životní pojišťovny srážky při výplatách pojistného plnění a vybíraly přirážky při uzavírání nových pojistných smluv. Vládním nařízením ze dne 22. října 1943, které vstoupilo v platnost 1. listopadu 1943, byla v protektorátu zvýšena hranice ručení za válečná nebezpečí na úroveň ručení říšskoněmeckých pojišťoven, tj. do jednoho milionu korun. Toto rozšíření se týkalo nejen pojistek nově uzavřených, ale všech pojistek staršího data. Uvedenou úpravou byla osobám pojištěným u protektorátních pojišťoven poskytnuta pro případ úmrtí, která nastala buď v přímé nebo nepřímé souvislosti s bojem nebo jinými válečnými událostmi stejná pojistná ochrana jako osobám pojištěným v Říši. Poněvadž však riziko převzaté našimi pojišťovnami nebylo tak vysoké jako u pojišťoven v Říši, byly také přirážky vyměřené pouze jednou třetinou oproti sazbám v Říši. 3.1.4.2. Životní pojištění v poválečných letech (květen 1945 únor 1948) V poválečném období měl na vývoj životního pojištění velký dopad Dekret prezidenta republiky o obnovení československé měny z roku 1945. Tento dekret představoval pro finanční prostředky uložené v životním pojištění fakt, že tyto prostředky byly převedeny na vázaný účet bez jakéhokoliv úročení. To však v praxi představovalo 28

značné komplikace. V každém životním pojištění, na které bylo placeno pojistné před měnovými opatřeními, se pojištění rozpoltilo na dvě části. Dosavadní stav rezervy pojistného byl bezúročně vázaným vkladem a nově se vytvářející rezervy představovaly volně úročitelné prostředky. Výplaty pojistného plnění upravoval zákon č. 141/1947 Sb. Po dobu okupace se stále větší měrou projevoval nadbytek peněz, jehož odrazem byla neustále se zvyšující produkce, zejména co do pojištěného kapitálu. Rychlejší růst pojištěného kapitálu než počet pojistek byl důsledkem stále se zvyšující průměrné pojistné částky nově získaných pojištění. Po značném poklesu souvisejícím s vydáním dekretu koncem roku 1945, došlo k postupnému zlepšování produkce a jejímu ustálení zhruba na předválečné výši pojištěného kapitálu. Průměrná pojistná částka, pohybující se kolem 20000,- Kč však v tehdejších podmínkách neodpovídala zmenšené hodnotě naší měny. Pozn.: první údaje o produkci životního kapitálového pojištění v českých zemích v poválečném období 1946 přinesl časopis Pojistný obzor. 3.1.5. Vývoj životního pojištění v průběhu a po skončení totalitního režimu 3.1.5.1. Životní pojištění v letech 1948 1989 Zásadní dopad na vývoj životního pojištění měly dva faktory: znárodnění pojišťoven zestátněním, kdy po únoru 1948 zůstala na trhu pouze jedna monopolní pojišťovna Československá pojišťovna (ke znárodňování docházelo již v předcházejícím období, kdy v roce 1947 zbylo pouze pět národních pojišťoven, vytvořených sloučením dosavadních soukromých pojišťoven) a také měnová reforma z roku 1953. Reforma zapříčinila zrušení částek z pojištění na život, pokud podle zákona byly výplaty ve vázané měně. V rámci životního pojištění reforma také znamenala dopad na přepočet peněz platných od roku 1946 na nové peníze. Na rozdíl od přepočtu u vkladů v peněžních ústavech, kde byl přepočet proveden diferencovaně dle výše vkladů, u životního pojištění byl proveden jednotný přepočet bez ohledu na to, že staré kmeny byly z velké části tvořeny malými střádaly s nízkou pojistnou částkou. Pojistné zaplacené do roku 1946 bylo přepočteno v nesmyslně tvrdém kurzu, kdy 20 Kč ve starém systému bylo nahrazenou 1 Kč v novém. Tím byl zapříčiněn pokles převážné části kmenů na velmi malé pojistné 29

částky, o které pojištěnci ztratili zájem a došlo k hromadnému rušení a nábor nových pojistek v letech 1953 a 1954 prakticky neexistoval. Pojišťovnictví se tedy po měnové reformě soustředilo na dva základní cíle. Za prvé to byla unifikace starých kmenů s kmeny novými v oblasti právní, provozní a technické (nutnost přepočtů plnění z pojistných událostí, přepočty životních důchodů a přeměna starých pojistek na nové typy). Druhým úkolem bylo samozřejmě nastartování odbytu životního pojištění a tím vytvoření nových kmenů 19.7.1953 byla vydána vyhláška ministerstva financí (č. 235), jenž se týkala nových pojistných podmínek pro oblast tzv. pojištění osob, které vzniklo sloučením provozu životního a důchodového pojištění a úrazového pojištění, do té doby spadající do správy pojištění majetku. Důvodem byla především stagnace a tarifní složitosti úrazového pojištění. 70. a 80. léta se vyznačovaly především rozvojem kvalitativním než kvantitativním v oblasti životního pojištění, zaměření pojišťovny se upřelo na marketing, reklamu a prodej obecně. K 1.1. 1975 nabyla v platnost tzv. Zásada o bezziskovosti v životním a důchodovém pojištění, kterou vydalo tehdejší ministerstvo financí. Zásady o bezziskovosti se promítly do poskytování zvláštních prémií jako pevně stanovených nároků bez předcházejícího smluvního ujednání mezi pojišťovnou a pojištěným; tyto zásady platily i pro smlouvy uzavřené před tímto datem, pro smlouvy uzavřené po něm byly zvláštní prémie zaručeny smlouvou. Výše zvláštní prémie se stanovila při likvidaci pojistného z pojistných událostí, u kterých byl nárok na prémii. Výše prémie byla závislá na druhu pojištění osob, době trvání pojištění, skutečnosti, zda šlo o úmrtí či dožití, výši pojistného kapitálu a skutečnosti, zda šlo o pojištění začínající před nebo po datu 1.1.1975. Stanovené rozpětí výše zvláštních prémii bylo při dožití 10-25% a při úmrtí 10-50%. Vývoj hlavních druhů životního pojištění: Velkým krokem v oblasti životního pojištění bylo zavedení Sdruženého pojištění osob (SPO), což byl komplexní systém zahrnující životní i úrazovou složku (v té době se v rámci úrazového pojištění využívalo zajištění proti smrti úrazem a trvalým následkům způsobeným úrazem). 30

V roce 1955 vzniklo sdružené pojištění pracujících (SPP), které bylo přímo v organizacích se souhlasem odborového a hospodářského vedení masově rozšiřováno závodními důvěrníky. Pojistné bylo prováděno srážkou ze mzdy. O tři roky později vzniklo Vkladové (všeobecné) pojištění osob (VPO). Toto pojištění se osvědčilo především u družstevních rolníků, u nichž odměňování probíhalo formou měsíčních záloh a jednou ročně docházelo u prosperujících družstev k vyplacení vysokého doplatku. Úkolem pojišťovny bylo získat část těchto doplatků na VPO. Princip tohoto pojištění byl jednoduchý, kdy si lidé ukládali úspory u pojišťovny. Tvořili si tak finanční rezervu do budoucna a místo úroků jim pojišťovna zajišťovala pojistné krytí pro případ následků úrazů. Dalším pojištěním bylo tzv. Sdružené pojištění mládeže (SPM), které se ale ve svých počátcích prosazovalo jen velice obtížně. Důvodů bylo hned několik: tehdejší nedůvěra k rezervotvorným druhům pojištění, obecně podceňovaná potřeba tvoření úspor vzhledem k poměrně rozsáhlým opatřením státu na ulehčení vstupu do manželství (např. výhodné půjčky) a samozřejmě špatná finanční situace mladých rodin po peněžní reformě. Principem tohoto pojištění bylo zajištění dvou osob pojistníka, tedy zaopatřovatele a dítěte od 6 týdnů až do dovršení 18 let věku, kdy u obou figurovala složka životní i úrazová. Už samotný prodej SPM byl poměrně obtížný, jednak kvůli vysokému pojistnému, ale také kvůli složitému výkladu obsahu pojistných nároků. Ke zlepšenému odbytu došlo až po zavedení možnosti platit toto pojištění srážkou ze mzdy stejně jako SPP. Velice významné pojištění bylo zavedeno po dvou letech příprav v roce 1968 a sice tzv. Důchodové pojištění pracujících (DPP), což byl vlastně jakýsi dobrovolný doplněk všeobecného sociálního zabezpečení. DPP mělo tři základní složky, týkající se zabezpečení starobního, invalidního a pozůstalostního důchodu. Jeho rozvoj se vyznačoval dvěma směry, první vycházel z finančních zdrojů pracujících, tzn. nastavení podle potřeb a možností a druhý byl v rukou státních a družstevních organizací, které z prostředků po odvodu státu sjednávaly pro své pracovníky toto pojištění, což byl vhodný ekonomický nástroj ke stabilitě pracovníků. Především první směr však sebou nesl negativní faktory, protože tehdejší společnost měla špatné zkušenosti s různými penzijními zařízeními z předchozí doby, jenž byly zrušeny a nároky z nich omezeny na minimum a k nedůvěře v tento produkt přispěla i již zmiňovaná peněžní reforma z roku 1953 (s ní spojené nevyplněné nároky ze životního pojištění). Druhý směr pro změnu neměl dlouhého trvání, 31

jelikož byl roku 1972 zastaven z důvodu veřejné pochybnosti o spravedlivosti tohoto systému. Nadlepšení totiž získávali i pracovníci bez osobních zásluh, což vedlo k roztříštěnosti sociální politiky. Od této doby se pojišťovny s DPP zaměřovaly především na bonitní klienty. 3.1.5.2. Životní pojištění v letech 1989-1992 Velkým nastartováním československého pojišťovnictví mělo být osvobození v roce 1989, které se však na našem pojistném trhu začalo více projevovat až po přibližně dvou letech. V posledním roce existence Československa 1992 pojištění osob v České republice prakticky ve všech oblastech vykázalo lepší výsledky než v letech předcházejících. V těchto výsledcích se projevil celkový příznivější vývoj ekonomiky i dobrá vlastní pojistná politika, především účinné využití valorizačních příplatků, které výrazně podpořily nábor individuálního životního a zejména důchodového pojištění. Pojištění osob zabezpečilo 41% úhrnného přijatého pojistného a 67% přijatého pojistného od obyvatelstva. Objem přijatého pojistného vzrostl oproti předchozímu roku o 10% na 6 479 mil. Kč. Uvedený nárůst byl ovlivněn zejména velkým přírůstkem přijatého pojistného všeobecného pojištění osob (VPO) o 44%, tj. o 293 mil. Kčs, kde se nepochybně promítlo zrušení 6 měsíční výpovědní lhůty a valorizace. Dynamicky se rozvíjelo i pojištění léčebných výloh, u kterého inkaso pojistného dosáhlo celkem 132 mil. Kč, což představuje nárůst o 177% oproti roku 1991 V roce 1992 byly vytvořeny základní předpoklady pro inovaci pojištění osob. Byly schváleny všeobecné pojistné podmínky všech druhů pojištění osob, byly aktualizovány úmrtnostní tabulky a byl zaveden nový systém valorizace životních a důchodových pojištění. Kolektivní pojištění zaměstnanců bylo rozšířeno o životní a úrazové pojištění. Připraveny byly i některé nové formy pojištění, např. úrazové pojištění držitelů platebních CCS. 32

3.2. Transformace současného životního pojištění do budoucna 3.2.1. České pojišťovnictví v tržních podmínkách Přijetí zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, otevřelo cestu k budování pojistného trhu, jeho liberalizaci, rozvoji konkurence, propojení s evropským a světovým trhem. Nezbytnou součástí tohoto vývoje bylo i zřízení institucí, které k pojistnému trhu v zásadě patří: státního dozoru v pojišťovnictví a Československé asociace pojišťoven (ČSAP), která byla založena dne 26. dubna 1991. Tato asociace a od roku 1993 Česká asociace pojišťoven (ČAP) shromažďovaly a zpracovávaly od počátku své existence statistické údaje svých členů. Právě díky těmto zdrojům lze posoudit dynamiku patnáctiletého rozvoje novodobého pojistného trhu v naši zemi. Členské pojišťovny ČAP sice neobsadily celý český pojistný trh, ale podíl na celkovém předepsaném pojistném v hodnotě 99% je dostatečně reprezentativní. ČAP je zájmové sdružení pojišťoven, s počtem 25 členských a 2 přidružených pojišťoven k 1. 3. 2006. Poslání ČAP je zastupovat a prosazovat zájmy pojišťoven, iniciovat legislativní úpravy a připomínkovat návrhy právních předpisů v pojišťovnictví, dbát na dodržování etického chování, propagovat význam pojištění a zvyšovat image pojišťovnictví. Otevření našeho pojistného trhu bylo samozřejmě lákadlem pro vstup mnoha zahraničních pojišťoven, ale samozřejmě vznikaly i tuzemské pojišťovny, jenž si chtěly urvat kus volného trhu pro sebe. Vývoj počtu pojišťoven je patrný z následujícího grafu. V novém tisíciletí se vlna zakládání nových pojišťoven a celkový stav ustálil. 33

Graf č.1 Vývoj počtu pojišťoven v České republice (1991 2000) Pramen: Pojistný trh v číslech 1991-2000 ČAP Vývoj životního pojištění a jeho postavení velice jasně dokumentují následující grafy, ukazující jednak hodnotu vybraného pojistného v průběhu 90. let a začátkem 21. století, ale také podíl životního pojištění na celkovém pojištění. Graf č. 2 Vývoj pojistného a skladba trhu podle pojištění Pramen: Pojistný trh v číslech 2005 ČAP 34

Graf č. 3 Vývoj podílu životního a neživotního pojištění na celkovém předepsaném pojistném Pramen: Pojistný trh v číslech 2005 ČAP Z uvedených grafů je vidět, že počáteční boom po demonopolizaci ve využití životního pojištění poněkud zpomalil, když jednou z příčin byla stagnace ekonomického růstu ČR, ale také fakt, že společnost stále spoléhala na sociální ochranu státu. Navíc v roce 1999 byl od státu podpořen konkurenční produkt k přípravě na důchod, a sice penzijní připojištění, když kromě státního příspěvku byla schválena navíc i daňová odčitatelnost. K významnému oživení došlo na přelomu tisíciletí, protože pojišťovny v této době využívaly k prodeji velmi nízké úrokové sazby u bankovních vkladů a také velmi dobré pověsti, jelikož žádná komerční pojišťovna neměla v průběhu devadesátých let finanční potíže, což se o bankách a jiných finančních institucích rozhodně říci nedalo (výjimkou se stala IPB Pojišťovna, která se ale dostala do problémů kvůli své mateřské bance; převzetí IPB ze strany ČSOB však důvěru klientů obnovilo). Navíc v roce 2000 byl přijat zákon č. 492/2000Sb., platný od 1.1.2001 o daních z příjmu, ve kterém získalo životní pojištění za určitých podmínek daňovou uznatelnost. To byl samozřejmě velký impuls pro odbyt, který však v současné době poněkud pominul a u lidí se opět začal projevovat hlavní důvod proč uzavírat životní pojištění zajištění rizika. 35

Vývoj hlavních vývojových druhů životního pojištění: V dnešní době mezi preferované typy životního pojištění patří investiční životní pojištění (dále IŽP) a variabilní životní pojištění. Klesá obliba kapitálového životního pojištění (dále KŽP), důchodového pojištění a pojištění dětí (mimo jiné také proto, že ještě donedávna se rodilo málo dětí) produkty hojně využívané koncem minulého století. Výsledky za rok 2005 dokazují, že prudce klesla obliba jednorázového životního pojištění, jenž expandovalo začátkem tisíciletí. Pojistný trh udělal z jednorázově placených životních pojistek určitý hit. Pojišťovny nabízely tento druh pojištění s poměrně vysokými garantovanými výnosy, které byly velmi atraktivní pro klienta, mnohdy bez pojistného krytí (v případě úmrtí klienta bylo vyplaceno pouze zaplacené pojistné). Byly rovněž velmi atraktivní i pro prodejce - obchodní službu - kteří této skutečnosti využívali jako silného prodejního argumentu. Krátkodobé využití životního pojištění především jako investičního instrumentu pak převládlo nad jeho hlavním účelem dlouhodobým zabezpečením (pojištěním). Graf č. 4 Vývoj jednorázového a běžně placeného pojistného životního pojištění Pramen: Pojistný trh v číslech 2005 ČAP Nyní naopak roste poptávka po rizikovém životním pojištění, i proto, že je mnohdy povinné pro zajištění hypoték a úvěrů. 36