STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail: mhrejsova@sosasou.cz, www.sosasouneratovice.cz Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0185 Název projektu: Moderní škola 21. století Zařazení materiálu: Šablona: I/2Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné Vzdělávací oblast: jazykové vzdělávání Vzdělávací obor: veřejnosprávní činnost Vyučovací předmět: český jazyk a literatura Tematický okruh: fonetika Sada: 1 Číslo DUM: 16 Ověření materiálu ve výuce: Datum ověření: 18. 01. 2013 Ročník: VS1 Ověřující učitel: Mgr. Fryčová
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail: mhrejsova@sosasou.cz, www.sosasouneratovice.cz Název listu: Jméno autora: Klasifikace českých hlásek Renata Fryčová Anotace: Materiál je určen k výkladu do hodiny i pro samostudium. Předkládá rozdělení českých hlásek podle různých hledisek. Klíčová slova: Klíčové kompetence: Přesahy a vazby: Hláska, samohláska, souhláska, artikulace, znělost Žáci si utvářejí přehled o dělení hlásek, získávají základní informace o fonetice. Základy přírodních věd Organizace (čas, velikost skupiny, prostorová organizace): Vyučovací hodina, třída Cílová skupina: Použitá literatura, zdroje: Žák, 1. - 4. ročník Martinec, I. Tušková, J. Zimová, L. Mluvnice, Plzeň, Fraus, 2009 Velikost: 1 007 Kb
16. Klasifikace českých hlásek Fonetika je nauka o hláskách (fónech), sleduje proces tvoření hlásek, vnímání a porozumění řeči a podmínky prostředí, kterým prochází vzduch při řeči Hláska (fón) je nejmenší zvuková jednotka lidské řeči. Dělí se na samohlásky a souhlásky. Samohláska (vokál) při jejím tvoření nestojí výdechovému proudu vzduchu v mluvidlech žádná překážka, samohlásky vnímáme jako tóny. Dvojhláska (diftong) je spojení dvou samohlásek v jedné slabice, čeština má je jedinou dvojhlásku ou. Souhláska (konsonant) při jejím tvoření se staví do cesty výdechovému proudu překážka: a/ úplná překážka (závěr) b/ neúplná překážka (úžina) c/ úplná překážka se mění v úžinu Souhlásky vnímáme jako šumy. Slabika je základní stavební jednotka řeči. Základ slabiky v češtině tvoří jedna samohláska nebo jedna dvojhláska. Ze souhlásek je ve spisovné češtině slabikotvorné jenom r (vrčet), l (vlna), zřídka m (osm).
Třídění českých samohlásek podle polohy jazyka se dělí na přední-jazyk se zdvíhá k přední části patra (i, e), střední (a), zadní (u, o) a vysoké (i, u), středové (e, o) a nízké-jazyk leží dole v ústech (a) podle délky (kvantity) se dělí na krátké a dlouhé, pomocí kvantity se odlišují dvojice zvukově podobných slov s odlišným významem (psi-psí, láska-laská) podle postavení rtů se rozlišují zaokrouhlené (o, u) a nezaokrouhlené Třídění českých souhlásek 1.podle místa artikulace (podle místa v mluvidlech, kde se artikulují)-vznikají převážně v dutině ústní, jen hláska h se tvoří v hrtanu: a/ retné (b, p, m) b/ retozubné (v, l) c/ zubodásňové (přední: d, t, n, z, s, c, dz, l, r, ř zadní: ž, š, č, dž) d/ předopatrové (ď, ť, ň, j) e/ zadopatrové (g, k, ch) f/ hrtanové (h)
2. podle způsobu artikulace (při artikulaci souhlásky vznikne buď překážka (závěr) nebo neúplná překážka a vzduch proudí úžinou, anebo artikulace záčíná závěrem a přechází v úžinu): a/ závěrové (b, p, d, t, ď, ť, g, k, m, n, ň) b/ úžinové (v, f, z, s, ž, š, j, h, ch, l, r, ř) c/ polozávěrové (c, dz, č, dž) 3. podle znělosti se dělí na znělé a neznělé, při artikulaci znělých souhlásek se hlasivky chvějí, při artikulaci neznělých zůstávají v klidu, dvojice souhlásek, které se liší znělostí, se označují jako párové, pokud souhláska z hlediska znělosti pár netvoří, říkáme jí nepárová (jedinečná), všechny nepárové české souhlásky jsou znělé. Párové znělé: (b, v, d, ď, z, ž, g, h, dz, dž) Párové neznělé: (p, f, t, ť, s, š, k, ch, c, č) Nepárové znělé: (r, l, m, n, ň, j)