Techniky práce s hlasem

Transkript

1 Mluvený verbální projev Techniky práce s hlasem paralingvistika o intenzita (hlasitost) o výraz o modulace o intonace o rychlost řeči JAZYKOVÝ PROJEV mluvený psaný Jazyková kultura jazyková správnost v mluvnici v pravopise ve výslovnosti slohová vytříbenost podle zaměření projevu podle situace a prostředí podle připravenosti Jazyk nástroj myšlení nástroj vzájemného dorozumění = řeč dialektická jednota mezi myšlením a řečí VERBÁLNÍ MLUVENÝ PROJEV 1. technika řeči 2. výslovnost spisovnéčeštiny 3. modulace projevu vyjádření myšlenky řečí = aktivní tvůrčí činnost 1

2 Technika řeči 3 základní složky o dýchání ( respirace ) o tvoření hlasu ( fonace ) o tvoření hlásek ( artikulace ) 1. Dýchání (RESPIRACE) Respirační systém: plíce = základní orgán dýchání nosní a ústní dutina hrtan průdušky a průdušnice bránice = hlavní vdechový sval Tři typy dýchání hrudní brániční smíšené Několik pouček k dýchání 1. Před započetím řečového výkonu nadechnout dostatek vzduchu ( nikoli však maximum, ne plnou kapacitu plic došlo by k výdechovému rázu ). 2. Nadechnutý vzduch vypouštět zvolna a plynule, ale především úsporně ( plné plíce mohou svádět ke špatné ekonomii výdechu ). 3. Nezvyšovat hlas oproti obvyklému způsobu mluvení ( při zvýšeném hlasu je větší spotřeba vzduchu ). 4. Vdechovat ústy i nosem zároveň ( tím se posiluje rozeznění obličejových rezonancí ). 5. Pro usnadnění dýchání držet prsa mírně, nenápadně vypjatá, smíšené dýchání znamená aktivizovat hrudník a přitom dýchat bránicí. Cvičení dechu zvyšovat kapacitu plic dospět ke správné ekonomii výdechu 2. Tvoření hlasu ( FONACE ) 3. Tvoření hlásek ( ARTIKULACE ) hlasivky = zdroj lidského hlasu ( 2 pružné a pohyblivé záhyby sliznice v hrtanu ) barva hlasu kultivovanost hlasu mluvidla = artikulační ústrojí: (hlasivky) jazyk tvrdé i měkké patro obě čelisti zuby oba rty 2

3 Tvoření samohlásek 5 samohlásek ( vokály ) o při tvoření je nejdůležitější poloha a pohyb jazyka i, u vysoké e, o středové a nízká Tvoření souhlásek 25 souhlásek ( konsonanty ) Existuje řada kritérií pro jejich rozdělení: o podle místa artikulace o podle způsobu artikulace o podle účasti hlasivek o pro výslovnost důležité postavení jazyka + poloha a šířka rtů Místo tvoření retné p, b, m (pohyb spodního rtu proti hornímu ) f, v (pohyb spodního rtu proti řezákům ) zubodásňové t, d, n, s, z, c, l, r, ř (špička jazyka proti přední dásni ) š, ž, č (špička jazyka proti zadní dásni ) Způsob tvoření závěrové (ražené) p, b, d, t, ď, ť, g, k, m, n, ň překážka v ústech uzavírá cestu výdechovému proudu a uvolní se najednou předopatrové ď, ť, ň, j (hřbet jazyka jde proti tvrdému patru) zadopatrové g, k, ch (hřbet jazyka proti měkkému patru) hrtanová h (netvoří se v ústech, ale v hrtanu) úžinové (třené) polozávěrové (polosykavky) v, f, z, s, ž, š, h, ch, j, l, r, ř vytvoří se úžina mezi jazykem a patrem, výdechový proud se tře c, č překážka se neodstraňuje najednou, ale postupně Artikulační cvičení jsou zaměřena především na aktivitu spodníčelisti, jazyka a otvírání úst artikulační rozcvičku je třeba začít otevřením úst bez mluvení (co možná nejvíc na všechny samohlásky) artikulaci si plně uvědomovat vyslovovat pečlivě samohlásky i souhlásky j, h VÝSLOVNOST SPISOVNÉHO ČESKÉHO JAZYKA ORTOEPIE = soubor hlavních zásad spisovné výslovnosti Základní výslovnostní styly: neutrální (škola, rozhlasové zpravodajství, projevy ) hovorový (pracovní prostředí, besedy, dialekty ) vyšší (recitace, slavnostní projev ) 3

4 Výslovnost samohlásek Ortoepická norma se týká: kvantity (délky) kvality (důsledně vyslovovat) přízvuk ráz (nasazení hlasu) rozlišení délky - význam výslovnostní významotvorný a, e, i, o, u á, é, í, ó, ú (ů) ani ve slovech, která se významově nemění, není dovoleno prodlužovat ani zkracovat správná artikulace (pozor pražské nářečí x lašské nářečí) dvojhlásky - česká dvojhláska ou (chyby se nevyskytují) - 2 stejné samohlásky (vždy se vyslovují obě) - 2 různé samohlásky (slova cizího původu) Výslovnost souhlásek nepečlivá artikulace j, h v vady řeči - logopedie s, z r, ř l Skupiny souhlásek 1. stejné souhlásky - vyslovujeme jednu (Anna, měkký ) 2. výjimky - významotvorný předěl - vyslovujeme obě (poddaný podaný, racci - raci ) - rozhraní slov - vyslovujeme obě (tam měl, před domem) ZNĚLOST a NEZNĚLOST české znělé a neznělé souhlásky se spojují do dvojic = párové znělé: neznělé: b, v, d, ď, z, ž, g, h p, f, t, ť, s, š, k, ch jedinečné c, č, j, l, m, n, r, ř Asimilace znělosti (spodoba) = potkají-li se na švu dvou slov dvě párové souhlásky, vyslovuje se celá skupina zněle, popř. nezněle (sbírat - zbírat, zpívat - spívat..) = spisovná výslovnost 4

5 MODULACE PROJEVU čím je řeč lépe modulovaná, tím je projev účinnější, výstižnější a přitažlivější Modulační prostředky melodika hlasu ( intonace ) síla hlasu ( intenzita ) barva hlasu ( kvalita ) mluvní tempo ( kvantita ) Jakmile těmito prostředky začneme ovlivňovat hlasový výkon (podvědomě to činíme od dětství), mluvíme pak o: o modulaci melodické (výškové) o modulaci silové o modulaci kvalitativní o modulaci kvantitativní Dobrý řečník ovládá vědomě všechny tyto modulační prostředky Modulace melodická intonace = melodie řeči, výškový pohyb (lidský hlas je uzpůsoben tak, že v určitém rozsahu, i tvarem hlasivek apod. je schopen měnit výšku muž x žena) (při běžném hovoru člověk intonačně moduluje hlas asi v šesti tónech x rozdíl od zpěvu) (správná intonace souvisí s obsahem přispívá k pochopení textu) kadence = intonační vyznění kadence počáteční = oznamovací kadence koncová = tázací Modulace silová (síla hlasu) síla vždy až za intonací stejně společensky nevhodné : útočná hlasitost ostýchavý hlas síla hlasu při projevu vzbudí pozornost, ale někdy větší účinek má ztlumení hlasu, než křičení Modulace kvalitativní (barva hlasu) barva = výsledek anatomických a fyziologických podmínek fonace (hlasy příjemné, plné, drsné, ostré ) nejde o činitele nutného pro běžné dorozumívání, jde o kultivovanost slova u řečníka i barvu hlasu je možné cvičit do určité míry odráží i duševní stav řečníka Modulace kvantitativní (tempo řeči) rychlost řeči = funkční tempo národní tempo osobní tempo věcné základ = vhodné + významově účelné tempo maximální srozumitelnost o mimika o oční kontakt o kinezika o proxemika o gestika o celkový postoj o manýrizmus NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE 5

6 PŘÍPRAVA ŘEČI Básníkem se člověk rodí, řečníkem se stává Tři stádia invence volba tématu, otázek shromažďování potřebné látky kompozice zpracování sebrané látky utřídění myšlenek interpretace vlastní přednes Poruchy a vady řeči Breptavost nezvládnutí pořádného vyslovení hlásek hlavně u dětí při rychlém mluvení Patlavost organická porucha způsobena např. poruchou sluchu, odchylkou mluvidel apod. neschopnost vyslovit správně některé hlásky nebo hláskové skupiny Šišlavost vadná výslovnost sykavek Rotacizmus porucha výslovnosti hlásek r, ř Kapacizmus nesprávné vyslovování hlásek k, g Huhňavost poruch rezonance nosohltanu a nosní dutiny Koktavost porucha rytmu řeči způsobena fyziologicky nebo psychicky Dětská chraptivost chraptivý až sípavý tón při mluvení vzniká u vznětlivých dětí, kteréčasto křičí 6