PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú.BOROTICE NAD JEVIŠOVKOU samostatná část Odůvodnění územního plánu Borotice

PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú.BOROTICE NAD JEVIŠOVKO samostatná část Odůvodnění územního plánu Borotice Pořizovatel: Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 18, 669 02 Znojmo Datum: květen 2014

strana 2 z 33 OBSAH: strana 1. Textová část... 3 1.1. Popis řešeného území, širší územní vztahy, struktura PF... 4 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES... 4 1.2. Přírodní podmínky... 5 1.2.1. Klimatologie... 5 1.2.2. Geologie a geomorfologie... 5 1.2.3. Pedologie... 5 1.2.4. Hydrologie... 6 1.3. Biogeografie - vymezení skupin typů geobiocenů... 6 1.3.1. Charakteristika biochory 1RE Plošiny na spraších 1. v.s.... 6 1.3.2. Charakteristika biochory 1PN Pahorkatiny na vápnitých píscích 1. v.s... 7 1.3.3. Charakteristika biochory 1RN Plošiny na zahliněných štěrkopíscích 1. v.s.... 7 1.3.4. Charakteristika biochory 2Nh žší hlinité nivy 2. v. s.... 8 1.3.5. Charakteristika biochory -2PN Pahorkatiny na zahliněných píscích v suché oblasti 2. v.s.... 9 1.3.6. Stručná charakteristika na ZPF... 9 1.4. Popis a analýza aktuálního stavu krajiny,... 10 1.4.1. Lesní porosty... 10 1.4.2. Trvalé travní porosty... 10 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch... 10 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací... 10 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace... 10 1.4.6. Zahrady, sady, vinice... 10 1.5. Kostra ekologické stability... 11 1.6. Návaznost na nadregionální a regionální SES, koncepce návrhu MÚSES.... 12 1.6.1. Nadregionální ÚSES... 12 1.6.2. Regionální ÚSES... 12 1.6.3. Místní územní systém ekologické stability... 12 1.6.4. Biocentra a biokoridory... 12 1.6.5. Interakční prvky... 12 1.6.6. Parametry ÚSES... 13 1.7. Skladba dřevin podle (podle Buček, Lacina, doplněno Tichá)... 14 1.8. Doporučená skladba dřevin pro pásové výsadby... 15 1.9. Významné krajinné prvky a ZCHÚ... 16 1.9.1. Zvláště chráněná území ( 14) zákona č. 114/1992 Sb... 16 1.9.2. Přírodní památky ( 36) zákona č. 114/1992 Sb... 16 1.9.3. Ptačí oblasti... 16 1.9.4. Evropsky významné lokality... 16 1.9.5. Evropsky významná lokalita Jevišovka... 17 1.9.6. Vymezení používaných pojmů.... 18 1.10. Zajištění plné funkce ÚSES... 19 1.10.1. Obecně... 19 2. Tabulková část... 20 2.1. Vysvětlivky k tabulkové části:... 21 2.2. Biocentra... 23 2.3. Biokoridory... 25 2.4. Interakční prvky... 29 2.5. Potřeba plochy pro založení MÚSES na ZPF... 33 Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 3 z 33 1. TEXTOVÁ ČÁST Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515225127, email: jarkrejci@volny.cz, Autorizovaný projektant: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515 225127, e mail:jarkrejci@volny.cz, pořadové číslo autorizace České komory architektů: 02 947, IČO: 64437175 Zpracoval: Ing. Jaroslav Krejčí Spolupráce: Ing. arch. Jaroslav Poláček, Pražská 1743/44, Znojmo Pořizovatel a uživatel: Obec Borotice Obecní úřad s rozšířenou působností: Znojmo Pořizující orgán: Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 4 z 33 1.1. POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ, ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY, STRKTRA PF Návrh plánu lokálního systému ekologické stability řeší katastrální území Borotice nad. Území leží východně od města Znojma. Celková plocha řešeného území je 1 206 ha. Struktura půdního fondu (stav k roku 2012) Sledovaný jev údaj Podíl zemědělské půdy z celkové výměry (%) 71,0 Podíl orné půdy ze zemědělské půdy (%) 86,5 Podíl trvalých travních porostů ze zemědělské půdy (%) 1,3 Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry (%) 11,2 Podíl vodních ploch z celkové výměry (%) 1,1 Podíl lesů z celkové výměry (%) 16,7 Orná půda - rozloha (ha)2 741 Chmelnice - rozloha (ha)2 - Vinice - rozloha (ha) 2 87 Zahrady - rozloha (ha) 2 13 Ovocné sady - rozloha (ha) 2 4 Trvalé travní porosty - rozloha (ha)2 11 Lesní půda - rozloha (ha)2 202 Vodní plochy - rozloha (ha)2 13 Zastavěné plochy - rozloha (ha)2 10 Ostatní plochy - rozloha (ha)2 124 Zemědělská půda - rozloha (ha)2 857 Celková výměra (ha)2 1 206 Koeficient ekologické stability 0,38 2 zdroj ČÚZK Převládajícím krajinným elementem je v řešeném území zemědělská půda, která je dělena do velmi rozměrných bloků větrolamy nebo jen polními cestami. Ze zemědělské půdy dominuje opět orná půda. Zastoupení jednotlivých kultur neodpovídá zdejšímu charakteru a morfologii krajiny. Jedinou hodnotnější částí je v území vlastní řeka Jevišovka a přilehlé porosty a luh. Krajina je v části jižně od obce nedostatečně propojena sítí polních cest a nedostatečně ochráněna proti větrné erozi. 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES Do roku 2014 byla vypracována dokumentace, které řeší prostorové uspořádání ÚSES nebo jeho úpravu: 1. Plán lokálního ÚSES v rámci dokumentace: Územní plán obce Borotice z roku 2005. Hlavní účel plánu lokálního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad : > Aktualizace návrhu územního systému ekologické stability z platného územního plánu > Zapracování dokumentace do územního plánu Borotice > opatření k ochraně a tvorbě ŽP, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability, podpora biodiverzity krajiny) > zachování a tvorba krajinného rázu (podpora strukturálních prvků krajiny a estetických hodnot, jedinečnosti a mnohotvárnosti krajiny > bude respektována Lokalita výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem Boroticko, vymezenou k ochraně populace Dropa velkého Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 5 z 33 1.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY 1.2.1. Klimatologie Klimaticky náleží zájmové území do oblasti velmi teplé a suché (T4) teplá oblast, přízemní teplotní inverze jsou střední až slabé. Problematické jsou silné větry na holých pláních. klimatické charakteristiky T4 Počet letních dnů 60-70 Počet dnů s teplotou větší než 10 C 170-180 Počet dnů se sněhovou pokrývkou 40-50 Průměrná teplota v lednu -2 - -3 Průměrná teplota v červenci 19-20 Průměrná teplota v dubnu 9-10 Průměrná teplota v říjnu 9-10 Počet mrazových dnů 100-110 Počet ledových dnů 30-40 Počet dnů se srážkami 1 mm a více 80-90 Úhrn srážek ve vegetačním období 300-350 Úhrn srážek v zimním období 200-300 Počet zamračených dnů 110-120 Počet jasných dnů 50-60 Charakteristika T4 - teplá oblast: velmi dlouhé, velmi teplé a suché léto, typické je velmi krátké přechodné období s teplým jarem i podzimem, velmi krátkou a velmi suchou zimou a velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. 1.2.2. Geologie a geomorfologie Řešené území se nachází geomorfologickém systému Karpatské soustavy. Tato část je dále členěna: SOSTAVA Vněkarpatské sníženiny PODSOSTAVA Západní Vněkarpatské sníženiny CELEK Dyjsko-svratecký úval PODCELEK Drnholecká pahorkatina OKRSEK Hrabětická plošina a Olbramovická pahorkatina Ve středu katastru tvoří substrát písčitohlinitá deluvia, spraše s velkou příměsí vátých písků, deluvioeolické sedimenty, zahliněné fluviální štěrkopísky, zajílené vápnité miocénní štěrky a písky nebo zahliněné svahoviny a zvětraliny převážně písčitých až štěrkovitých sedimentů křídy a permokarbonu..v půdním pokryvu převažují kambizemě typické, místy i kyselé, doplňované mozaikou černozemí, černozemních kambizemí, arenických regozemí (hlavně v lesích), hnědozemí a luvizemí. Substrát v severovýchodní části je tvořen mnohametrovými pokryvy pleistocénních štěrkopísků se slabým pokryvem spraše. Na jihu území se zpravidla vyskytují segmenty na sprašových překryvech štěrkopískových teras; substrátem je karbonátová spraš, dále také jemné vápnité miocénní písky, vystupující na rozčleněných svazích údolí. 1.2.3. Pedologie Půdní poměry oblasti značně závisí na poměrně pestrém geologickém podloží. Na jihu území jsou téměř výhradně typické černozemě s tmavohnědošedou barvou. Kolem Jevišovky jsou půdy glejové černice. V severní části převažují arenické černozemě, v extrémnějších místech přecházející až do typických, výjimečně arenických kambizemí. Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky: Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 6 z 33 HPJ 01 Černozemě (typické i karbonátové) na spraši; středně těžké, s převážně příznivým vodním režimem HPJ 04 Černozemě nebo drnové půdy černozemí na píscích, mělké (do 0,3 m) překryvy spraše na píscích; lehké, velmi výsušné půdy HPJ 05 Černozemě vytvořené na středně mocné (0,3-0,7 m) vrstvě spraší uložené na píscích, HPJ 08 Černozemě, hnědozemě i slabě oglejené, vždy však erodované, převážně na spraších, zpravidla ve vyšší svažitosti; středně těžké HPJ 58 Nivní půdy glejové na nivních uloženinách; středně těžké, vláhové poměry méně příznivé, po odvodnění příznivé HPJ 59 Nivní půdy glejové na nivních uloženinách; těžké až velmi těžké, vláhové poměry nepříznivé, po odvodnění příznivější HPJ 62 Lužní půdy glejové na nivních uloženinách a spraši; středně těžké, obvykle dočasně zamokřené podzemní vodou v hloubce 0,5-1,0 m 1.2.4. Hydrologie Největším vodním tokem v území je řeka Jevišovka. Hlavní charakteristika toku Jevišovka: č.h.p. 4-14-03-001 (IV), pramení u Komárovic ve výšce 560 m.n.m., ústí zprava do Dyje u Jevišovky v 171 m.n.m., plocha povodí 782,5 km2, délka toku 79,9 km, prům. průtok u ústí 1,0 m3.s-1. V katastru naprosto chybí vodní nádrže, nejsou zastoupeny ani jiné menší vodoteče. 1.3. BIOGEOGRAFIE - VYMEZENÍ SKPIN TYPŮ GEOBIOCENŮ Z hlediska vyšší biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do bioregionů, biochor a skupin typů geobiocénů (). Z hlediska vyššího biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do provincií, bioregionů, biochor a skupin typů geobiocénů. Charakteristika biochor byla převzata dle Biogeografického členění České republiky, Culek 1996, Enigma Praha. Řešené území se nachází v 4.1 Lechovickém bioregionu, který leží v severopanonské biogeografické podprovincii. Bioregiony jsou reprezentovány těmito biochorami: 1RE Plošiny na spraších 1. v.s. 1PN Pahorkatiny na vápnitých píscích 1. v.s 1RN Plošiny na zahliněných štěrkopíscích 1. v.s 2Nh žší hlinité nivy 2. v. s. -2PN Pahorkatiny na zahliněných píscích v suché oblasti 2. v.s. 1.3.1. Charakteristika biochory 1RE Plošiny na spraších 1. v.s. Typ se nachází v celé severopanonské podprovincii s výjimkou niv, nejhojnější je však v její západní části. V ČR je tvořen 20 většinou velkými segmenty s průměrnou plochou 19,8 km2 a s celkovou plochou 397 km2. Nejhojnější a velmi typický je v Lechovickém bioregionu (4.1), kde má plochu 301 km2. Reliéf tvoří velmi rozsáhlé plošiny, které na vzdálenost 4 km nemají převýšení větší než 50 m. V některých případech se nápadněji svažují k okrajům, kde se nacházejí protáhlé ploché sníženiny tvaru velmi malých údolí, často suchých (úpady), s hloubkou do 15 m. Segmenty typu se zpravidla vyskytují na sprašových překryvech štěrkopískových teras; substrátem je karbonátová spraš. V místech, kde je spraše méně, přechází tento typ v typ biochory 1RN. Půdy jsou téměř výhradně typické černozemě s tmavohnědošedou barvou. V lesících jsou uváděny hnědozemě. Stálé vodní toky zde téměř chybějí, kde jsou, vyvinuly se úzké nivy s černicemi. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 7 z 33 Klima je velmi teplé a suché (T4), přízemní teplotní inverze jsou nevýrazné. Nebezpečím je na velkých holých pláních silný vítr a následná větrná eroze. Typ je charakteristický velmi homogenním prostředím. Vegetace: Je možno předpokládat potenciální výskyt panonské teplomilné doubravy ze svazu Aceri tatarici-quercion (Quercetum pubescenti-roboris) a/případně panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-carpinetum). potočních niv lze předpokládat vegetaci olšových jasenin (Pruno-Fraxinetum). Přirozená nelesní vegetace je vzácná, na vlhčích místech jsou zastoupeny porosty odpovídající vegetaci teplejšího křídla svazu Calthion, místy jsou zastoupeny rákosiny (Phragmition nebo Scirpion maritimi). 1.3.2. Charakteristika biochory 1PN Pahorkatiny na vápnitých píscích 1. v.s Typ se nachází v západní části severopanonské podprovincie budované neogenními sedimenty. Je tvořen 14 malými protáhlými segmenty s průměrnou plochou 2,9 km2; celková plocha typu je pak 40,5 km2. Větší plochu zabírá v malém Mikulovském bioregionu (4.2), kde dosahuje plochy 23 km2. Převýšení svahů je menší než u ostatních pahorkatiny, zpravidla bývá do 50 m, v Mikulovském bioregionu až 70 m. Typické jsou především poměrně strmé svahy, zvláště při okrajích údolí, na které nad horní hranou svazu navazuje jen mírně členitý reliéf. Časté jsou meze, části segmentů v Mikulovském bioregionu byly zterasovány. Většinou ve svazích se nacházejí malé opuštěné pískovny. V Lechovickém bioregionu (4.1) jsou substrátem jemné vápnité miocénní písky, vystupující na rozčleněných svazích údolí. V Mikulovském bioregionu tvoří vápnité miocénní štěrky a písky vrcholy slínových pahorků. Časté jsou výchozy vápnitých jílů a sprašové pokryvy, které však tvoří netypické součásti biochor. V bývalé pískovně na Mušlově u Mikulova se nacházejí neogenní zkameněliny včetně žraločích zubů. Půdy jsou vysýchavé, ale bazické arenické černozemě, na jílech ostře přecházející do pelických černozemí. V lesích jsou udávány pararendziny a hnědé rendziny. Půdy na pískách (lehčí střední půda) mají šedou barvu, na vápnitých jílech (těžší střední půda) tmavohnědou barvu. Klima je velmi teplé a suché (T4), relativně větrné, zvláště na vrcholcích a horních okrajích údolí. Výrazně se projevuje orientace svahů ke světovým stranám. Zvláště horní části svahů a vrcholky pahorků leží mimo dosah teplotních inverzí a mají příznivý teplotní režim, umožňující existenci citlivé teplomilné bioty. Vegetace: V horních částech svahů lze předpokládat potenciální výskyt submediteránních šípákových doubrav (svaz Quercion pubescenti-petraeae), a to zejména dřínové doubravy (Corno- Quercetum). Pro nejstrmější jižní svahy na vápnitých píscích lze předpokládat výskyt mahalebkových doubrav (Pruno mahaleb-quercetum pubescentis). Na konkávních částech svahů a na jejich úpatí na ně navazují panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-carpinetum). V nelesní vegetaci mají význam na konvexkonvexních tvarech porosty drnových stepí svazu Festucion valesiacae, jinde teplomilné trávníky svazu Bromion, lemy svazu Geranion sanguinei a teplomilné křoviny svazu Prunion spinosae, na ladech teplomilná vegetace svazu Dauco-Melilotion. 1.3.3. Charakteristika biochory 1RN Plošiny na zahliněných štěrkopíscích 1. v.s. Typ představuje přechod mezi typem sprašových plošin a typem štěrkopískových teras. Segmenty typu leží v rámci severopanonské podprovincie a to především v její západní části, odkud přitékají hlavní řeky. Typ buduje 29 segmentů s průměrnou plochou 15,2 km2 a celkovou plochou 440 km2. Převážná část (264 km2) leží v Lechovickém bioregionu (4.1), pro který je tento typ charakteristický a spoluurčuje specifika bioregionu. Pro tento typ biochory jsou charakteristické rozsáhlé roviny, přitom údolí a úpady jsou velmi vzácné. Okraje teras v Lechovickém bioregionu a ojediněle v Hustopečském bioregionu (4.3) u Lanžhota, Mikulčic a Nových Mlýnů jsou doprovázeny až 30 m vysokými štěrkovými a písčitými srázy Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 8 z 33 a svahy. V Lechovickém bioregionu se nacházejí rozsáhlé pískovny o ploše mnoha km2 a hloubce kolem 20 m.. Substrát je tvořen mnohametrovými pokryvy pleistocénních štěrkopísků se slabým pokryvem spraše.. Proti předchozím typům je charakteristická větší kyselost a suchost půd. Převažují zde arenické černozemě, v extrémnějších místech přecházející až do typických, výjimečně arenických kambizemí. V lesích jsou udávány luvizemě a kyselé hnědé půdy. Vlhčí půdy typu černic se nacházejí ve vzácných sníženinách a prameništích, kde je pokryv štěrkopísků slabý. Půdy mají hnědošedou barvu. Klima je velmi teplé a suché (T4), přízemní teplotní inverze jsou střední až slabé. Problematické jsou silné větry na holých pláních. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvořily pravděpodobně panonské teplomilné doubravy ze svazu Aceri tatarici-quercion, především Quercetum pubescenti-roboris, ale na vlhčích čistších píscích nelze vyloučit i Carici fritschii-quercetum roboris. V depresích je případně doplňovaly panonské prvosenkové dubohabřiny (asociace Primulo veris-carpinetum). Podél menších vodních toků lze předpokládat olšovo-jasanové luhy (Pruno-Fraxinetum). V odlesněných depresích lze očekávat mírné zasolení a brakické rákosiny svazu Scirpion maritimi. 1.3.4. Charakteristika biochory 2Nh žší hlinité nivy 2. v. s. Typ zahrnuje řadu menších segmentů především podél pomalých říček v nížinách Polabí a moravských úvalů.. Celkem je typ tvořen 44 segmenty s průměrnou plochou 11,7 km2 a celkovou plochou 515 km2. Reliéf je tvořen rovinami s výškovou členitostí do 10 m/12,56 km2. Povodně v tomto typu niv bývaly pouze lokální a krátkodobé. Nebývají zde vyvinuty nápadné břehové valy a mikroreliéf povrchu nivy je všeobecně méně diferencován. Při okrajích nivy však bývaly deprese, kde se vlivem méně častých záplav mohly vyvíjet organozemě typu slatin. Dnes jsou v nivách nejnápadnější antropogenní tvary - především hráze a náspy komunikací.. Při povrchu niv se nachází 1-4 m mocné souvrství povodňových hlín a pod nimi několik m mocné souvrství štěrků až štěrkopísků. větších řek, kde nivy tvoří přechod k předchozímu typu biochory jsou nivy na povrchu převážně písčitohlinité. Typické nivy tohoto typu biochory mají však povodí tvořené hlinitými karbonátovými horninami a tak sedimenty niv jsou taktéž hlinité a vápnité. Půdy v nivách řek přitékajících z vysočin jsou typické fluvizemě, v nejtypičtějších nivách však dominují typické a glejové černice. Vlivem dlouhodobého vyloučení záplav regulacemi toků se půdy vyvíjejí směrem k černozemím. Klima je teplé a mírně suché (T2, výjimečně i T4), vlivem depresní polohy nivy se však vyskytují přízemní teplotní inverze, které společně s vyšší vlhkostí vzduchu nad vlhkými půdami vedou k tvorbě mlh a umožňují přežívání druhů bioty vyšších poloh. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří lužní porosty, v nichž lze předpokládat vegetaci olšových jasenin (Pruno-Fraxinetum), na něž na sušších místech navazují v Čechách a snad i na střední Moravě hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), na jižní Moravě zřejmě panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-carpinetum) a v západokarpatské podprovincii ostřicové dubohabřiny (Carici pilosae-carpinetum). Občas se v depresích s výstupem podzemní vody vyskytují bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae. V mokřadech se vyskytují porosty vysokých ostřic (svaz Caricion gracilis), případně i rákosu (svaz Phragmition), na loukách se objevuje vegetace svazů Arrhenatherion a Alopecurion, na vlhkých místech přecházející až porostů svazu Calthion a zejména v Čechách až do slatinných krátkostébelných ostřicových luk svazu Caricion davallianae. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 9 z 33 1.3.5. Charakteristika biochory -2PN Pahorkatiny na zahliněných píscích v suché oblasti 2. v.s. Typ se nachází v rámci teplých nížin Polabí a jihomoravských úvalů nebo na vrcholcích v pahorkatinách po jejich obvodu. Celkem je tvořen 24 malými až středně velkými segmenty s průměrnou plochou 3,2 km2 a celkovou plochou 76 km2. Vzhledem k různorodému původu je mírně zvlněný pahorkatinný reliéf značně proměnlivý nejen bioregion od bioregionu, ale i uvnitř jednotlivých bioregionů. Jedná se o terasové plošiny se strmými terasovými stupni nad údolní nivou, mírné svahy obepínající vrcholové opukové plošiny nebo erozní pahorkatinné sníženiny. Nápadnější a složitější pahorkatinný reliéf je vyvinut na miocénních sedimentech v Lechovickém (4.1) a Hustopečském (4.3) bioregionu.. Substrát tvoří písčitohlinitá deluvia, spraše s velkou příměsí vátých písků, deluvioeolické sedimenty, zahliněné fluviální štěrkopísky, zajílené vápnité miocénní štěrky a písky nebo zahliněné svahoviny a zvětraliny převážně písčitých až štěrkovitých sedimentů křídy a permokarbonu. Souvrství neogenních písků s koloniemi břehule říční je dobře patrné v opuštěné pískovně v PP Oleksovické vřesoviště ve 4.1. V půdním pokryvu převažují kambizemě typické, místy i kyselé, doplňované mozaikou černozemí, černozemních kambizemí, arenických regozemí (hlavně v lesích), hnědozemí a luvizemí. Klima je teplé (T2) až velmi teplé (T4), suché (1.2, 4.1), mírně suché, až vláhově průměrné, hlavně ve Ždánicko-Litenčickém bioregionu (3.1). Teplotní sumy za malé vegetační období dosahují 2500 2800 C, v nejvyšších polohách i méně. Vzhledem k rozmanitosti reliéfu i polohy jednotlivých segmentů jsou i konkrétní projevy mezo- a mikroklimatu značně variabilní, a to jak ve větrnosti (od nadprůměrné až po podprůměrnou v chráněných polohách), tak v teplotním režimu (od příznivého režimu minimálních teplot s prodlouženým bezmrazým obdobím až po nadměrnou náchylnost k tvorbě lokálních inverzí). Také vliv regionálních inverzí se mění v závislosti na poloze jednotlivých segmentů. Varianta panonská (4.1, 4.3): Dubohabřiny jsou zastoupeny panonským typem - prvosenkovou dubohabřinou (Primulo veris-carpinetum). Na odlesněných místech se objevují acidofilní teplomilné trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis. 1.3.6. Stručná charakteristika na ZPF Vegetační stupeň : 1. místo kódu 1. dubový VS 2. bukodubový VS 3. dubobukový VS 4. bukový VS 5. jedlobukový VS 6. smrkodubojedlový VS 7. smrkový VS 8. klečový VS 9. alpinský VS Legenda ke kódu : Trofická řada : 2. místo kódu A - oligotrofní (chudé živinami) AB - hemioligotrofní (polochudé živinami) B - mezotrofní (středně bohaté živinami) BC - meminitrofní (polobohaté dusíkem) BD - hemialkalofilní (polobohaté vápníkem) C - nitrifilní (bohaté dusíkem) CD - nitrialkalofilní (bohaté dusíkem a vápníkem) D - alkalofilní (bohaté vápníkem) Hydrická řada : 3. místo kódu 1 - půdy suché 2 - půdy omezené řady 3 - půdy normální řady 4 - půdy zamokření řady 5 - půdy mokré řady Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 10 z 33 1.4. POPIS A ANALÝZA AKTÁLNÍHO STAV KRAJINY, Zásadní význam zejména tyto trvalé vegetační formace: 1. lesní porosty, 2. trvalé travní porosty (louky, pastviny, stepi, lada), 3. břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch, 4. doprovodnou vegetaci komunikací, 5. rozptýlenou trvalou vegetaci, 6. zahrady, sady a vinice 1.4.1. Lesní porosty Dřevinná vegetace na jihu katastru je tvořena především větrolamy (jasan, javor jasanolistý, topol černý, duby, cizokrajné dřeviny). Severně od obce jsou lesy středně velké, převážně tvořené akátem, ojediněle s příměsí dubu, jasanu a javoru mléče a babyky. Dále jsou zde zastoupeny lesy, kde převažují topolové kultury a olšové lesíky na zamokřených sníženinách 1.4.2. Trvalé travní porosty Jižně od obce porosty zcela chybí zastoupeny jsou pouze jako travinobylinný porost na ploše původního letiště. Severně od obce trvalé travní porosty nejsou zastoupeny ani podél toku Jevišovky oddělené od krajiny hrázemi. Travnatobylinnou vegetaci zastupují ruderální porosty v příkopech silnic a polních cest 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Břehové a doprovodné porosty jsou převážně zastoupeny kolem toku Jevišovky na ochranných hrázích - převažují topolové kultury křížence amerických topolů, ojediněle vrby. 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací Doprovodnou vegetací komunikací rozumíme vegetační pásy liniového charakteru, lemující v řešeném území silnice a polní cesty. Jejich ekologický význam bývá rozličný, podstatná je u nich zejména krajinotvorná hodnota. Někdy mohou mít i důležitou funkci v protierozní ochraně. Z hlediska ÚSES jsou použitelné zejména jako interakční prvky. Doprovodná vegetace polních cest v katastru téměř chybí jen několik málo cest na severu katastru má zbytky ovocných dřevin. Silnice jsou bez dřevin, zbytky stromořadí jsou u silnice do Lechovic. 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace Tento typ vegetace není zastoupen ve volné krajině menší lesíky a původní meze s ovocnými dřevinami jsou podél jižní strany silnice do Lechovic v prudké stráni v lokalitě Za kovárnou. 1.4.6. Zahrady, sady, vinice Sady jsou zastoupeny zahrádkami na okraji Borotic. V severní části území jsou plochy zterasovány a využity na rozsáhlé celky vinic. Vinice jsou také zastoupeny v drobné držbě po obvodě vesnice. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 11 z 33 1.5. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY V řešeném území byly provedeny terénní průzkumy, vyhodnocena ekologická stabilita a na jejich základě vymezena kostra ekologické stability. Pro vyhodnocení KES byla použita 6-ti stupňová klasifikace: Stupeň ekologické stability jednotlivých typů aktuálního stavu ploch. K základnímu hodnocení byla použita následující klasifikace: Stupeň ekologické stability Typická společenstva, ekosystémy kód charakteristika 0 výrazně nestabilní, bez uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez vegetace, přiroz. ekolog. vazeb odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy zaklenuté 1 velmi málo ekologicky stabilní orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, vodní toky silně znečištěné 2 málo ekologicky stabilní intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná 3 středně ekologicky stabilní louky, pastviny polokultutní, zatravněné maloplošné sady, zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová 4 ekologicky velmi stabilní 5 ekologicky nejstabilnější společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené Za plošně největší a ekologicky nejcennější plochy kostry ekologické stability lze v k.ú. Borotice nad považovat zejména tato území: 1. Niva a údolí řeky Jevišovky 2. Lesní celek Poštovna 3. Lesní celek Náhonu 4. Lesní celek třetího a druhého mostu 5. Borotický lesík 6. Lokalita Pod Kozí horkou Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 12 z 33 1.6. NÁVAZNOST NA NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ SES, KONCEPCE NÁVRH MÚSES. Pro řešené území není v současné době platná žádná územně plánovací dokumentace vydaná krajem. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen ZÚR JMK), které byly Zastupitelstvem Jihomoravského kraje vydány dne 22.9.2011 usnesením č. 1552/11/Z 25., byly rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21.6.2012, který nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, zrušeny. Tato dokumentace nevymezovala v řešeném území plochy pro Územní systém ekologické stability na regionální ani nadregionální úrovni. V souvislosti s výše citovaným zrušením ZÚR JMK byl, jako jev č.118 Jiné záměry orgánů veřejné správy, předán pro aktualizaci Územně analytických podkladů ORP Znojmo materiál Koncepční vymezení prvků R a NR ÚSES, který byl poskytnut dle dohody všech sedmi věcně a územně příslušných orgánů ochrany přírody. Součástí poskytovaného údaje o území je textová část (metodické zásady pro aplikaci v procesu územního plánování). Prvky ÚSES jsou označeny a popisovány shodně s touto Koncepcí 1.6.1. NADREGIONÁLNÍ ÚSES Nadregionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku 2012. V k.ú. Borotice nad je zastoupen prvkem: nadregionální biokoridor NRBK23 v ose teplomilná dubová 1.6.2. REGIONÁLNÍ ÚSES Regionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku 2012..V k.ú. Borotice nad je zastoupen prvky: regionální biokoridor RKJ39 (označení dle ZÚR RBK157) regionální biocentrum RBC111 - Poštovna regionální biocentrum RBC110 Náhonu 1.6.3. MÍSTNÍ ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY 1.6.4. Biocentra a biokoridory Místní územní systém ekologické stability byl v území zpracován jako Plán lokálního ÚSES v rámci dokumentace: Územní plán obce Borotice z roku 2005. Plán MÚSES navazuje na sousední MÚSES -. k.ú. České Křídlovice, k.ú. Krhovice, k.ú. Hodonice, k.ú. Lechovice, k.ú. Oleksovice a k.ú. Čejkovice u Znojma. Návrh plánu MÚSES bude součástí závazné části územního plánu Borotice. Místní systém ekologické stability navržený pro řešené území na ZPF a LPF sestává celkem z 57 prvků, podrobněji popsaných v tabulkové části plánu. První větev suché řady vychází z katastru České Křídlovicea koridory K01 do biocentra C02 a koridorem K02 do biocentra C01, dále pokračuje v suché řadě po svazích Za kovárnou koridory K03 až K06 do katastru Lechovice. Druhá větev ve vlhké prochází koridorem K07 od východu k západu a ústí do biocentra RC110. Na východě území navazuje koridorem v mezofilní řadě na katastr České Křídlovice koridorem K07 na k.ú. Lechovice. 1.6.5. Interakční prvky Funkci interakčních prvků budou plnit doprovodná vegetace vodotečí, komunikací, protierozní meze, travnaté průlehy a další přírodě blízké formace. Navržená síť interakčních prvků je součástí návrhu plánu ÚSES. Ostatní, rovněž důležité prvky pro zachování krajinných hodnot v území je nutné navrhovat při řešení komplexních pozemkových úprav. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 13 z 33 1.6.6. PARAMETRY ÚSES Limitující parametry biocenter a biokoridorů vychází z metodických principů vymezování ÚSES a jsou v rámci plánu ÚSES konkretizovány autorizovaným projektantem ÚSES, tj. odborně způsobilou osobou. Níže uvedené limitující parametry, dříve tzv. minimální prostorové parametry, byly převzaty z Věstníku MŽP 08/2012 - Metodická pomůcka pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability. Limitující velikosti biocenter Biocentra místního (lokálního) významu Minimální velikost činí 0,5 ha, 1 ha, 3 ha až 6 ha v závislosti na funkčním parametru a cílových reprezentativních ekosystémech biocentra. Lesní a luční ekosystémy: 3 ha Ekosystémy mokřadů a stepních lad: 1 ha Skalní ekosystémy: 0,5 ha Kombinovaná lesní biocentra reprezentující dvě : 6 ha Biocentra regionálního významu Minimální velikost činí 10 ha, 20 ha, 30 ha, 40 ha až 60 ha v závislosti na funkčním parametru a cílových ekosystémech biocentra. Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně, tvrdého luhu a přírodní ekosystémy 8. a 9. vegetačního stupně: 30 ha Lesní ekosystémy 3. a 4. vegetačního stupně: 20 ha Lesní ekosystémy 5. vegetačního stupně: 25 ha Lesní ekosystémy 6. a 7. vegetačního stupně: 40 ha Lesní ekosystémy olšin a měkkého luhu, ekosystémy mokřadů a stepních lad: 10 ha Skalní ekosystémy: 5 ha V případě holosečného způsobu hospodaření se minimální velikost lesních biocenter zdvojnásobuje. oligotrofních stanovišť (troficky chudých) je možné minimální velikost zmenšit o 5 ha, maximálně o 10 ha, a to diferencovaně u lesních biocenter 1. až 7. vegetačního stupně. Optimální výměra lesního biocentra regionálního významu vesměs překračuje (z důvodů ochrany genofondu autochtonních dřevin) minimální doporučenou výměru genové základny lesních dřevin, tj. 100 ha. Biocentra nadregionálního významu Minimální velikost reprezentativního biocentra činí 1000 ha a více ha, a to v závislosti na cílových ekosystémech biocentra. Rozloha jádrového území se předpokládá cca 300 ha, protože by mělo zahrnovat celou škálu typických ekosystémů daného bioregionu. unikátních nadregionálních biocenter není stanoven limitující parametr, ale je nutné stanovit optimální rozlohu individuálně. Rozloha vychází z aktuálního stavu unikátních ekosystémů, pro které bylo biocentrum vymezeno. Limitující šířky biokoridorů Biokoridory místního (lokálního) významu Minimální šířka činí 15 až 20 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Lesní ekosystémy: 15 m Ekosystémy mokřadů: 20 m Ekosystémy stepních lad: 10 m Biokoridory regionálního významu Minimální šířka činí 20 m, 40 m a 50 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Lesní ekosystémy a ekosystémy mokřadů: 40 m Luční ekosystémy: 50 m Ekosystémy stepních lad: 20 m Biokoridory nadregionálního významu Nadregionální biokoridory nemají dosud stanovenu limitující šířku. Vždy se jedná o složený biokoridor, kde minimální šířka pouze orientačně vychází z minimální šířky regionálního biokoridoru příslušného typu. Limitující délky biokoridorů Biokoridory místního (lokálního) významu Maximální délka činí 2000 m. Biokoridory regionálního významu Maximální délka činí 500 m, 700 m a 1000 m, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenosti dvou regionálních biocenter je 8 km, a to za předpokladu alespoň 11 vložených mezilehlých místních (lokálních) biocenter. Lesní ekosystémy, luční ekosystémy 5. až 9. vegetačního stupně: 700 m Mokřadní ekosystémy: 1000 m Ekosystémy stepních lad, luční ekosystémy 1. až 4. vegetačního stupně: 500 m Biokoridory nadregionálního významu Maximální délka vychází orientačně z délek regionálních biokoridorů. Maximální délka činí 500 m až 700 m mezi vloženými biocentry místní (lokální) hierarchické úrovně, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Do nadregionálního biokoridoru musí být ve vzdálenostech maximálně 5 až 8 km vkládána regionální biocentra, a to diferencovaně dle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenost dvou nadregionálních biocenter není stanovena. Nadregionální a regionální biokoridory mohou být složené. složených biokoridorů se do velmi dlouhého biokoridoru vždy vkládají biocentra místní (lokální) hierarchické úrovně (po 500 m, 700 m, 1000 m), popř. regionální biocentra (po 5 až 8 km). Vzdálenosti vložených biocenter jsou uvedeny v předcházejících odstavcích. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 14 z 33 1.7. SKLADBA DŘEVIN PODLE (PODLE BČEK, LACINA, DOPLNĚNO TICHÁ) Vegetační stupe)ň (m n.m. 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový (200-400) 3.dubobukový (300-500) Půdní a vlhkostní poměry Rašeliniště bo, břp, kruš, jal, vruš, Písky, skalní ostrohy Dbz, dbl, bo, vřes, genpil, bř, kruš, jal, bo, Jihlav ad, bř, jal, Chudší až středně botá stanoviště, Botá až živná stanoviště Lužní lesy, potoční nivy Řady obocené vodou A AB B BC,BD C CD D Stagn. Proudící Pdbl, js, díjlp í (lužní), jlv, jsú, Dbz, bk, střh, svída, Jal dbš, cer, lpv (lesostepní), jlp (lesostepní), jvb (skalní), břek, mah, všk, ptzob, ržb, ržp, ržš, ržcorymbifera, mandl, klok, dřš, tř, jab, hr, líska, sko, skč, skp, cratox, euver, jal, trn, řešetl, tavp, tpb (lesostepní), tuš, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp,jř, Pěstovaná osk, ruj, js man, ržb, Pěstované: jvtat, ruj, js man, boč, dbl, dbš, cer, js, db, lpm, lpv (lesostepní) jlp (lesostepní), jvm, jvb, břek, malebka, dřín, líska, cratox, cratmon, trn, tuš, lonxyl, euver, eueu, ptzob, všk, ržš, ržg, svída, řešetl, dřš, tř, sko, skp,skč, srstka, jal, jab, hru, střh, tpos, tpb (lesostepní), jíva, muk, jř, tavp, klok, kal, Pěstované: oskeruše, md, much jvb (lužní), lpv (lužní)vrbí, tpč, tpb (lužní), tpš, tpos, oll, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp, jř, jvb dbl, js, lpv (lužní), jlp(lužní), jlv, tpč, tpš, tpos, tpb (lužní), vrbí, vrkř, vrč, jlv, oll, eueu, střh, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, jř, svída, kal, 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400-700(800)) 5.jedlobukový (600-900) vr5m bo, jal, bl, břp, kruš, vruš, vr5m bo, bř, jal, Bo, bř, jř, sm, dbl, jal, Bo, bř, jal, Bk, dbz, jvk, jlv, jlh, tis,, břečtan, cratcal Dbjehl: dbl, jd, bo, sm, md, bk, js, hb, kruš, eueu, euver, ptzob, jab, hru, dřš, tř, dřín, řešetl, sko, skp, skč, cratmon, břek, tavp, klok, tuš, Liniová spol: trn, ržš, cratox, líska, jř, pěst sm, jd, md, bo, much, svída Bk: bk, dbz, dbš, db, md, js, jd, jvk, jvm, lpv, js, hb, lonxy, srstka, much, dřš, tř, dřín, sko, skp, skč, cratmon, eueu, euver, ptzob, břek, tavp, klok, svída, jlh, trn, ob, cratcal, lonxyl, tpos, jíva,, bzh, muk, jř, lpm, srstka, bzh, rba, rža, jal, střh, jřm, tis, kal, jlh dbl, js, eueu, tpb (lužní), tpč, vruš, vrpo, vrlý, vrhl, svída, rbč, vrko, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, vrna, vr3m, jíva, střh, krušina, žid, jř, lpv (lužní), kal, 6.smrkojedlobukový (900-1200) 7.smrkový(1100-1350) 8.klečový(nad 1300) bl, kleč, bo, břp, břtr, jal, kruš, vruš, sm, md, bo jíva, vrsí, b kleč, sm, m vruť, bzh bk, jd, sm, md, jvk, lpv, js, jlh, lonnig, eueu, vrsl, Liniová spol.: bř, jvk, sm, líska, ržš Pěst. ve vsích a alejích: lp, jv, jlm, js, jř, md, tř, bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, lonig, lonxyl, rža, srstka, ribes alp, tpos, vrsl, kruš, střh, střs, jal, jíva, bzh, muk, jřm, tis, olz, vrpo, vrlý, vrhl olš, olz, vrkř, jíva, vrlý, vrhl, oll, tpos, střh, žid, vrna, vr3m, jř, bk, jvk, jř, rbs, rba, vrsl, lonig, bř, břp, břk, jal, střs, lmb, kleč, vruš, zh, oll, olš, olz, střs, jř, muk, d, lmb jř, jřs, lonig, břp, břk, olz, vrd(krk.), vrší (Jes.), vrla, vrby(krk.a Jes.), jals, střs, rbs, vruš, vrsí, Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 15 z 33 1.8. DOPORČENÁ SKLADBA DŘEVIN PRO PÁSOVÉ VÝSADBY Vegetační stupeň (m n.m.) 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový (200-400) 3.dubobukový (300-500) 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400-700(800)) 5.jedlobukový (600-900) 6.smrkojedlobu kový (900-1200) 7.smrko vý(1100-1350) klečový (nad 1300) Půdní a vlhkostní poměry Kategorie Rašeliniště Písky, skalní ostrohy Chudší až středně botá stanoviště Botá až živná stanoviště A, AB, B BC, BD, C,CD, D S bo, břp, bo, bř, dbl, dbz, jř, dbl, dbz, dbš, cer, js, lpv, lpm, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, jal, řešetl, dřín, K kruš, jal, kruš, jal, vřes, líska, ržpo, ržš, ržb, klok, svída, eueu, euver, vruš, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, IP oskeruše, moruše, kašt, jvtat, jřpr, much S bo, břp, bo, dbl, dbz, bř, jř, dbl, dbz, dbš, lpv, lpm, jlv, js, jvm, bk, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, K kruš, jal, kruš, jal, vřes líska, ržpo, ržš, ržg, ržb, klok, svída, eueu, vruš, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, IP S SK K bo, jd, břp jal, vruš, vr5m, bo, dbl, dbz, jd, bř, jř kruš, jal, vřes, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, jal, hedera, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, much, boč, md bk, dbz, dbl, dbš, cer, lpv, lpm, jlp, jlv, jlh, js, jvm, jvk, tř, jab, hru, jř,tpb, tpos, jvb, hb, břek, malebka, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, muk, tis, cratcal líska, ržpo, ržš, ržg, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, hedera, much, kašt, jřpr, Lužní lesy, potoční nivy, řady obocené vodou dbl, js, jsú, jlv, lpv, lpm, vrbí, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř, jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlv, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlp, jlv, jlh, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, kruš, vrna, rbč, svída, kal, eueu IP S bo, bobl, bo, dbl, bř, dbl, dbz, dbš, jd, bo, sm, md, bk, js, jvk, jvm, lpv, břpýř, lpm, jlh, db, jř, tř, jab, hru, tpos, SK břek, muk,cratmon, cratcal, cratox, dřín, střh, tis, vrlý, vrhl, vr3m, jíva, střh K IP S kruš jal, vruš, vr5m bo, bobl, břpýř, jal, bo, bř, jř, sm, jd, dbl, líska, lonxyl, srstka, dřš, sko, skp, skč, eueu, euver, ptzob, tavp, klok, svída, kruš, řešetl, tuš, kal, trn, jíva, bzh, jřm, rba, rža, ržš, hedera, much, jřpr, bk, jd, sm, md, jvm, jvk, lpv, lpm, js, jlh, bř, tpos, dbl, js, tpb, tpč, oll, olš, vrkř, jvk, jlh, jř, lpv Eueu, svída, rbč, vruš, vrpo, vrko, vrna, kruš, kal, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, js, jř, lpv SK cratox, cratcal, líska, jíva, muk, střh, tis, vr3m, jíva, střh, vrlý, vrhl K IP kruš, jal, vruš, vr5m jal, trn, lonxyl, lonig, eueu, vrsl, rža, ržš, srstka, rba, jřm, kal, bzh, md, tř, jřpr kruš, olz, vrpo, vrna, kal, S bobl, bo, bo,sm, jd, bř bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, tpos olš, vrkř, oll, js, tpos, jř břp, SK střh, jíva, muk, tis, jíva, vrlý, vrhl, střh, vr3m K IP kleč, jal, břtr, kruš, vruš jal, lonig, lonxyl, rža, srstka, rba, vrsl, kruš, střs, bzh, jřm, limba olz, vrna, rbs, rba,. S bo, jř, sm, md, bo, bk, jvk, j ř, bř, břp, oll, olš, jřp, bř, SK vrsl, vruš, jíva, muk, břk K rbs, rba, lonig, střs, k leč, vrsí, bzh, olz, střs, rbs IP S SK limba, sm, md, lmb, jř, břp břk, vruš, K kleč,olz, jřs, lonig, vrd, vrší, vrla p, vrby, střs, rbs, vrsí, vruť, bzh, jals IP limba Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 16 z 33 1.9. VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY A ZCHÚ Významný krajinný prvek (VKP) je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. VKP vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v 3 písm.b) jsou zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Tyto nejsou graficky v Plánu ÚSES vyznačeny. Jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody registruje podle 6 zákona se v území nenacházejí. 1.9.1. Zvláště chráněná území ( 14) zákona č. 114/1992 Sb V současnosti nejsou evidovány ani navrhovány nové ZCHÚ. V území se nachází lokalita* výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem předmětem ochrany je Otis tarda drop velký. *Do výběru ZCHD s národním významem byly zařazeny druhy, pro které jsou přijaté nebo připravené záchranné programy, případně se pro ně příprava záchranného programu zvažuje v nejbližších letech. Všechny tyto druhy jsou v ČR bezprostředně ohroženy vyhynutím a jsou zařazeny do kategorie kriticky nebo silně ohrožený druh podle 48 zákona č. 114/1992 Sb. Tyto druhy však představují jen velmi malou část z celkového počtu ZCHD zařazených v těchto kategoriích. 1.9.2. Přírodní památky ( 36) zákona č. 114/1992 Sb V současnosti není evidována Přírodní památka. 1.9.3. Ptačí oblasti Ptačí oblast dle dostupných mapových podkladů Krajského úřadu Jihomoravského kraje a AOPK nezasahuje do k.ú. Borotice nad. 1.9.4. Evropsky významné lokality Evropsky významná lokalita (EVL) je jedním typem chráněných území v rámci soustavy NATRA 2000. Termín evropsky významná lokalita je českým ekvivalentem anglického Sites of Community Importance (SCI). V rámci těchto lokalit jsou chráněny evropsky významná stanoviště a evropsky významné druhy. Evropsky významná stanoviště a evropsky významné druhy jsou vyjmenovány v přílohách směrnice O stanovištích (92/43/EHS), seznam evropsky významných stanovišť a druhů vyskytujících se v ČR je vyjmenován ve vyhlášce MŽP 166/2005 Sb (viz). Evropsky významná lokalita je legislativně podložena v zákoně O ochraně přírody a krajiny (114/1992), který implementuje evropskou směrnici O stanovištích (92/43/EHS). Evropsky významná lokalita je zařazena nařízením vlády ČR do tzv. národního seznamu. Po schválení Evropskou Komisí je zapsána do tzv. evropského seznamu. Jako EVL jsou také chráněny sporné lokality. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 17 z 33 1.9.5. Evropsky významná lokalita Jevišovka Kód lokality: Biogeografická oblast: Rozloha lokality: Navrhovaná kategorie zvláště chráněného území: Kraj: Katastrální území: CZ0623041 panonská 20,0942 ha PP Jihomoravský kraj Borotice nad, Božice, České Křídlovice, Hrušovany nad, Jevišovka,Lechovice, Práče, Prosiměřice, Stošíkovice na Louce, Šanov nad, Žerotice Mapa lokality Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 18 z 33 1.9.6. Vymezení používaných pojmů. Biocentrum je biotop [ 3 písm. i) zákona] nebo soubor biotopů; v krajině [ 3 písm. k) zákona], který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému [ 3 písm. j) zákona Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů Biochora je geoekologická (fyzicko geografická) jednotka, charakteristická určitým uspořádáním typologických jednotek nižšího řádu, především skupin typů geobiocénů Bioregion je individuálně heterogenní jednotkou s charakteristickou mozaikou nižších jednotek biochor a, plocha do 102 km2 v ČR vymezeno celkem 90 bioregionů Ekologické řady vyjadřují složení vegetace na kvalitě substrátu;. trofické řady na minerální zásobenosti a kyselosti: A oligotrofní, B mezotrofní, C nitrofilní, D kalcifilně bázická; hydrické řady na vlhkostním režimu:: 1suchá, 2omezená, 3normální, 4zamokřená, 5trvale mokrá. 6rašeliništní Ekoton je přechodové okrajové společenstvo na styku dvou biomů s charakteristickými životními podmínkami a se zvýšenou druhovou diversitou Interakční prvek (IP) je krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení ostatních ekologicky významných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti Kostra ekologické stability je v současné době existující soubor ekologicky relativně stabilnějších krajinných segmentů, vymezený bez ohledu na jejich vzájemné vazby a funkční vztahy Ruderalizace je proces spontánního šíření rostlin, vázaných původně na člověkem vytvářené stanoviště rumištního charakteru a hospodářsky nevyužívané plochy Skupina typů geobiocenů () je rámec určitých ekologických podmínek, indukovaný podobností rostlinných společenstev. Je to nejnižší používaná biogeografická jednotka. Celkem 200 skupin na území ČR. Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Vegetační stupně jsou jednotky vegetační struktury celých krajin a jejich typu makroklimatu závislé na výškovém a expozičním klimatu. Celkem 9 st.. 1 dubový, 2 bukodubový, 3 dubobukový, 4 bukový, 5 jedlobukový, 6 smrkojedlobukový, 7 smrkový, 8 klečový, 9 subalpínský a alpínský Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad

strana 19 z 33 1.10. ZAJIŠTĚNÍ PLNÉ FNKCE ÚSES 1.10.1. Obecně Řešené území se celkově jeví jako velice nestabilní a zranitelné již probíhajícími erozními jevy větrná eroze. Jako ekologicky nestabilní je hodnocena plošná rozlehlosti orných bloků a jejich slabá prostupnost pro biotu a pro nedostatek skladebních prvků KES (0,38). Pro další rozvoj území, jsou nutná následující opatření a zásady: Na LPF: 1. zejména v dominantním celku Poštovna je nutno přes obnovní cíl provádět přeměnu druhové skladby na přirozenou druhovou skladbu. Vytvářet etážový, různověký porost s doplněnou dřevinnou skladbou dle. 2. V lesích OLP se při obnově zaměřit na dřeviny s delší životností - přeměnit stávající topolové pásy na druhově diferencované větrolamy, druhová skladba při obnově bude v místech zalesnění dle stanoveného LT (stanoví HL Brandýs nad Labem). 3. V prostoru nivy řeky Jevišovky postupně přeměnit druhovou skladbu na přirozenou - vegetaci olšových jasenin (Pruno-Fraxinetum). 4. Postupné smýcení všech porostů akátin a zabránit dalšímu rozšiřování této dřeviny do ostatních lesních porostů a do agrární krajiny, podpořit přeměnu druhové skladby na přirozenou druhovou skladbu Na ZPF jsou nutná následující opatření a zásady: 1. Doplnit a založit nedostatečné, místy zcela chybějící a nerovnoměrné je rozložení interakčních prvků v krajině doplnění a rekonstrukce OLP - větrolamů. 2. V prostoru nivy řeky Jevišovky navrhnout rozsáhlejší obnovu luk v nivě podél toku. 3. V rámci zahájených KPÚ provést rozbor erozního ohrožení především bloků orné půdy, navrhnout a posléze realizovat protierozní opatření, navrhnout na základě přesných výpočtu rekonstrukci a doplnění OLP ochranných lesních pásů větrolamů. Realizace a úpravy prvků ÚSES v jižní části území je třeba navrhnout s ohledem k výskytu zvláště chráněného druhu živočicha - dropa velkého. Realizovat pouze skupinové liniové výsadby s preferencí ovocných Nedostatečná jsou také opatření pro k udržení vhodných biotopů pro dropa velkého. Optimalizace hospodaření spočívá v následujících krocích: 1. vyloučení veškerých aktivit v porostech ozimé pšenice v období od 20.4. do 30.6. = klidové plochy ozimé pšenice Znamená to, že veškeré hnojení a chemická ochrana těchto porostů musí proběhnout mimo tuto dobu. 2. založení ploch s vojtěškou - Na daných půdních blocích tokaniště a hnízdiště založit plochy vojtěšky (cca 10-20 ha velké), a to výsevem uznaného osiva vojtěšky 3. založení travnatých ploch - V zájmové oblasti na plochách 10-20 ha vysetí travní směs: 20 % jílek vytrvalý, 20 % sveřep, 20 % kostřava červená, 20 % lipnice luční, 5 % štírovník, ha. 4. založení úhoru - Na vytipovaných plochách o rozloze 5-20 ha v zájmové oblasti založit úhor, s výsevem osiva v poměru: kostřava červená 35 %, kostřava ovčí 20 %, lipnice luční 15 %, řepka 10 %, jetel plazivý 5 %, vičenec 5 %, vojtěška 5 % a tolice dětelová 5 % v množství 15 kg/ha. Výsevek by měl umožnit uplatnění i dalších rostlin, které sem nalétnou z okolí. 5. založení a údržba černého úhoru - Černý úhor je plocha, která by měla být celoročně udržována bez souvislého vegetačního krytu. Založí se na jaře zoráním vybraného pozemku, který je pak udržován pouze vláčením. To je prováděno tak často, aby nedošlo k vysemenění nalétnutých rostlin vnímaných zemědělci povětšinou jako plevelné. Černý úhor může být situován do jedné lokality, ale také je možné jeho místo každoročně měnit. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Borotice nad