Vládní systémy v demokracii Liberálně-konzervativní akademie 28/29 Struktura přednášky Místo úvodu domácí úkol - samostudium Dělba moci Parlamentarismus - Spojené království, Německo, Itálie Prezidencialismus - USA Poloprezidencialismus - Francie Direktoriální režim - Švýcarsko Federace, unitární státy, regionální státy, konfederace - několik úvodních poznámek Česko jako příklad parlamentní demokracie - 2. část přednášky 1
Literatura Dvořáková, Vladimíra a kol.: Základní modely demokratických systémů, VŠE Praha 28 Hloušek, Vít, Kopeček, Lubomír (eds.): Demokracie, IIPS, Brno 24 Klokočka, Vladimír: Ústavní systémy evropských států, Linde, Praha 25 Klokočka, Vladimír, Wagnerová, Eliška: Ústavy států Evropské unie I. a II. díl, Linde, Praha 25 Sartori, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství, SLON, Praha 21 Zakaria, Fareed: Budoucnost svobody, Academia, Praha 24 Pár bodů ke samostudiu Zkuste sami zjistit základní fakta o vládních systémech v USA, Spojeném království, Francii a Německu Soustřeďte se na tyto konkrétní body: Hlava státu volba (a její způsob)/dědičnost, vztah k premiérovi, ministrům, parlamentu Volba dolní komory parlamentu, postavení horní komory, je možné parlament (jeho komoru) rozpustit? Jmenování vlády, postavení premiéra/prezidenta v rámci exekutivy jsou politicky odpovědní, komu, dají se odvolat? Systémy brzd a protivah a jak se liší od klasické teorie dělby moci (Montesquieu) Kam bývají tyto čtyři země řazeny? Co jejich správní členění (unitární stát / federace)? Jaký je vztah mezi ústavním vymezením vládního systému a existujícím stranickým systémem? A jak si v těchto bodech stojí Česká republika? Kterému z uvedených států se nejvíce blíží? Které problémy trápí politický systém naší země? 2
Dělba moci Horizontální Výkonná Zákonodárná Soudní Kontrolní Emisní (centrální banky) Vertikální Centrum Územní samospráva Klasická dělba moci - Ch. L. Montesquieu výkonná soudní zákonodárná 3
Dělba moci v moderních demokraciích -??? soudní výkonná kontrolní zákonodárná emisní Režimy dle horizontální dělby moci Prezidentský striktní dělba Parlamentní pružná dělba Poloprezidentský střední cesta Direktoriální sdílení moci 4
Poznámka k vládním systémům Kromě ústavních předpokladů jsou klíčové: další institucionální podmínky, především typ volebního systému struktura společnosti (tzv. cleavages) a politická kultura na tyto skutečnosti reagující systém politických stran + vertikální dělba moci Dohromady tvoří vládní systém! Parlamentarismus základní principy 1. Svrchovanost zákonodárné moci 2. Princip tzv. sdílené moci 3. Vlády jmenovány se souhlasem parlamentu, fungují jedině s jeho podporou, parlament je může odvolat (vyjádřit jim nedůvěru) 4. Právo hlavy státu, resp. exekutivy rozpustit parlament 5
Parlamentarismus Parlamentarismus typy (V. Klokočka) Model britského parlamentarismu Parlamentarismus v ostatních konstitučních monarchiích Klasický republikánský parlamentarismus Racionalizovaný parlamentarismus Prezidiální parlamentarismus 6
Typy parlamentarismu (G. Sartori) Premiérské (kabinetní, kancléřské) režimy Velká Británie, Německo Parlamentarismus s převahou parlamentu Nizozemsko, Itálie Parlamentarismus s rozhodujícím vlivem politické strany Švédsko, Norsko Premiérské (kancléřské) režimy Spojené království Vláda strany, která vyhrála volby její lídr se automaticky stává premiérem Premiér má v rukou obrovskou moc danou: Ústavními zvyklostmi zj. právem kdykoli rozpustit dolní komoru parlamentu, dále systém účinné kontroly vládních poslanců Silou strany obvykle absolutní většina Postavením uvnitř vítězné strany Německo Slabší podoba koaliční vlády, menší pravomoci kancléře Spolkový kancléř má v rukou velkou moc danou: Ústavou racionalizovaný parlamentarismus, volba kancléře Bundestagem, konstruktivní vyjádření nedůvěry Silou vlastní strany Postavením uvnitř vlastní strany 7
Parlamentarismus s převahou parlamentu (čistý) Plná závislost vlády na parlamentu Složitý postup rozpuštění parlamentu X jednoduchý způsob vyjádření nedůvěry vládě Zpravidla koaliční vládnutí Příklad Italské první republiky (1945-93) Prezident volen oběma komorami parlamentu na 7 let Vláda odpovědna oběma komorám Poslanecké sněmovně i Senátu Slabé postavení vlády obrovská nestabilita životnost vlády max. jeden rok Proporční volební systém Extrémní a polarizovaný multipartismus Parlamentarismus s převahou politické strany Existence jedné silné (tzv. predominantní) strany, která má po dlouhý čas (min. tři volební období) v rukou absolutní většinu parlamentu a tudíž i ve vládě Dělba moci pak neprobíhá napříč institucemi, ale napříč predominantní stranou, jejími křídly, frakcemi a osobnostmi Příklady jsou: Švédsko s dlouhou predominancí sociální demokracie Norsko taktéž Japonsko s predominancí liberálních demokratů 8
Postavení evropských premiérů v parlamentarismu První nad nerovnými (UK) vůdce strany, který v podstatě nemůže být sesazen, jmenuje a mění členy vlády podle vlastního rozhodnutí vládne svým ministrům, má nad nimi převahu První mezi nerovnými (Německo) nemůže být sesazen prostým hlasováním parlamentu, může sesazovat ministry, ministři však jeho ne První mezi rovnými (většina kontinentálních parlamentních režimů) stojí a padá se svými kabinetem, musí akceptovat ministry navržené stranou či koaličními partnery, malá kontrola na personálním složením vlády Prezidentský režim 9
Prezidentský režim základní principy Striktní dělba exekutivy a legislativy Přímá legitimita parlamentu i prezidenta Přímá volba prezidenta (!pozor však na USA!) Exekutiva v rukou prezidenta Neodvolatelnost prezidenta Nerozpustitelnost parlamentu Závislost vlády na prezidentovi Prezidentský režim v USA Autonomní výkon exekutivních a legislativních funkcí Prezident nemá ZDI Kongresu předkládá jen návrh rozpočtu a Zprávu o stavu unie, má však právo veta vůči zákonům přijatým Kongresem Systém checks and balances : Kongres schvaluje rozpočet, Senát schvaluje řadu členů prezidentské administrativy, v krajním případě tzv. impeachment Prezident má silné právo veta vůči zákonům Kongresu 1
Dělba moci v americkém prezidentském modelu Prezidentský režim v USA předpoklady úspěchu Specifická politická kultura přistěhovalecká země, mísení kultur pluralismus Silný individualismus Politické stranictví dvě strany volebního typu (republikáni x demokraté) - velmi pružné, nedisciplinované Mnoho center moci v důsledku federalismu a silného soudnictví brání zneužití pravomocí 11
Prezidentský režim v Latinské Americe, Rusku Pravý opak americké politické kultury o Autoritářství o Silná a politicky nekontrolovatelná pozice armády o Národnostní (náboženské) konflikty o Úrodná půda pro populismus o Silný kolektivismus o Politické stranictví mnoho nestabilních, ale ideologicky zakotvených a soudržných stran Velký sklon k zablokování systému výsledkem je pak často vojenský puč Poloprezidentský režim - schéma 12
Poloprezidentský režim základní principy Moc je oddělená striktněji než v parlamentarismu, ale méně striktně než v prezidentském režimu Přímou legitimitou disponuje jak parlament, tak i přímo volený prezident Vláda je odpovědna parlamentu, ale je i závislá na prezidentovi Exekutiva má dvě hlavy Přímo voleného prezidenta Premiéra závislého na parlamentu Klíčový je vztah mezi prezidentem a premiérem Období souhlasných většin Období nesouhlasných většin (kohabitace) Poloprezidentský režim ve Francii gen. de Gaulle režim V. republiky tradice bonapartismu Přímo volený prezident dvoukolový volební systém Vláda odpovědna Národnímu shromáždění volenému dvoukolovým většinovým systémem při formování vlády aktivní role prezidenta Prezident má právo vyhlásit referendum (a obejít tak parlament) Prezident může kdykoli rozpustit Národní shromáždění Ve Francii se u moci střídají dva pevné stranické bloky: levice vedená socialisty a pravice vedená neogaullisty Tři případy kohabitace: 2x Mitterand, 1x Chirac 13
Poloprezidentské režimy pravomoci prezidenta Podle ústavy Finsko Island Výmarská republika Portugalsko Rakousko Francie Irsko Podle praxe Francie Finsko Výmarská republika Portugalsko Rakousko Island Irsko Direktoriální režim ve Švýcarsku Vysoká míra koncentrace moci v rukou parlamentu vláda je víceméně jen jeho výborem Vláda i parlament mají totožné funkční období Rotace prezidenta, který je zároveň premiérem jen 1 rok Legislativa přenáší na exekutivu některé své pravomoci Sedmičlenná vláda tzv. magická formule stálá čtyřčlenná koalice Přímá demokracie Decentralizace moci - federace 14
Vertikální dělba moci Centrum versus územní samosprávné jednotky Otázka centralizace a decentralizace (dekoncentrace) Konfederace Evropská unie Federace (spolkový stát) USA, Německo, Belgie, Kanada Unitární stát Francie, ČR Regionální stát UK, Itálie, Španělsko Federace, unitární a regionální státy v Evropě Federace Belgie Německo Rakousko Švýcarsko Rusko Bosna a Hercegovina Srbsko a Č. Hora Unitární státy Albánie, Francie Dánsko, Polsko Maďarsko, Řecko Švédsko, Litva Slovensko, Norsko Nizozemsko Irsko, Švédsko Rumunsko, Bulharsko Finsko, Slovinsko Portugalsko Česká republika Regionální státy Itálie Španělsko V. Británie Ukrajina Moldávie Chorvatsko 15
Krátká rekapitulace 1. Existují dva typy dělby moci: horizontální a vertikální 2. Moderní demokracie se dají dělit na: parlamentní (UK, D), prezidentské (USA), poloprezidentské (F), direktoriální (CH) - hlavním kritériem je právě horizontální dělba moci (vztahy mezi jednotlivými institucemi) 3. Každý z uvedených typů má ještě další členění (viz parlamentarismus) - obecně platí - co země to originál 4. Kromě ústavního vymezení jsou klíčové i tyto veličiny: struktura společnosti, politická kultura, volební systémy, stranický systém - často jde o předpoklady dobrého fungování 5. Více se dozvíte v doporučené literatuře Děkuji za pozornost a těším se na Vaše otázky a diskusi! Ladislav Mrklas mrklas@cevro.cz 16
Český politický systém Liberálně-konzervativní akademie 28/29 Struktura přednášky Moderní česká politika několik úvodních poznámek Česko - příklad parlamentního režimu Politické strany a stranický systém Volební systémy Problémy českého politického systému 17
Literatura Cabada, Ladislav, Vodička, Karel: Politický systém České republiky, Portál, Praha 27 Malíř, Jiří, Marek, Pavel a kol.: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a v Československu 1861 24, Doplněk, Brno 25 Novák, Miroslav, Lebeda Tomáš a kol.: Volební a stranické systémy. ČR v mezinárodním srovnání, Aleš Čeněk, Dobrá Voda 24 Novák, Miroslav: Jakou demokracii pro nové demokracie, IIPS, Brno 22 Pšeja, Pavel: Stranický systém České republiky, CDK, Brno 25 Syllová, Jindřiška, Kolář, Petr, Kysela, Jan, Georgiev, Jiří, Pecháček, Štěpán: Parlament České republiky, Linde, Praha 28 Zpět k domácímu úkolu A jak si v těchto bodech stojí Česká republika? Kterému z uvedených států se nejvíce blíží? Které problémy trápí politický systém naší země? 18
Poznámka k vládním systémům ve SVE Po roce 1989 všechny země řešily volbu vládního modelu V některých byla tato otázka podstatnou součástí procesu přechodu k demokracii (např. Polsko) Ačkoli politologové varovali před silnými prezidenty, velká část zemí nakonec volila poloprezidentskou formu vlády Existuje vcelku jasná korelace mezi mírou demokratické konsolidace a zvolenou formou vlády plná konsolidace proběhla pouze v zemích s převažujícím parlamentarismem (ČR, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Slovensko), ostatní země prošly (procházejí) různými komplikacemi - často je na vině příliš silný (autoritářský) prezident Moderní česká politika úvodní poznámky formování moderního národa v 19. století politická kultura; politické tábory; multipartismus; poměrný volební systém nástupnický stát Rakousko-Uherska a Československa parlamentarismus X posun od mnohonárodního k homogennímu státu postkomunistická země se zkušeností dvojí okupace ze strany zemí s totalitními režimy - přerušené dějiny; společenská a politická diskontinuita; zásadní ovlivnění politické kultury 19
I. republika konfliktní linie a významné strany strany Centrum/ periferie Stát/ církev Město/ venkov Práce/ kapitál ČSL centralisté katolická venkov - agrárníci centralisté sekulární venkov - KSČ pružná sekulární město komunisté ČSSD centralisté sekulární město soc.dem. nár. dem. centralisté sekulární město vlastníci nár. soc. centralisté sekulární město socialisté Němci periferie různé Okolnosti vzniku Ústavy ČR Ústava nevznikla v důsledků vítězství v revoluci nebo ve válce, ani v důsledku porážky; nebyla ani důvodem demokratizace Vznikla jako pragmatické řešené složité státoprávní a politické situace Nebyla výsledkem tužeb, ani aspirací a dokonce vznikla v době, kdy se teprve hledala idea české státnosti 2
Proces přijímání Ústavy ČR Ustavení dvou komisí Vládní (předseda V. Klaus, místopředseda J. Kalvoda, sekretář C. Svoboda, členové: F. Šedivý, J.Vlach, V. Cepl, D. Kroupa, V. Benda, V. Peřich, J. Litomiský, M. Výborný, V. Novotný, M. Sylla, P. Zářecký, D. Hendrych) Parlamentní komise předsednictva ČNR (M. Benda, J. Bílý, P. Hirsch, A. Hrazdíra, I. Janů, H. Marvanová, I. Mašek, J. Ortman, J. Payne, A. Röschová, V. Sochor, M. Uhde, J. Vik) Návrhy politických stran a hnutí některé ve formě tezí, jiné kompletní: ČSSD, Levý blok, LSU-ČSS, OH, Koruna česká Při projednávání převažovala většinová strategie vládní koalice návrhy opozice byly diskutovány jen s ohledem na nutnost její podpory Naprosto zásadní vývoj mnoha míst ústavy často téměř protiklad počáteční úpravy Základní sporné body Bikameralismus Právo PS samu sebe rozpustit Trestní parlamentní řízení proti ministrům Volební systémy do obou komor 3/5 versus nadpoloviční většina pro ústavní zákony zemské uspořádání zemské zákonodárství spor o přímou demokracii referenda 21
Základní ústavní a politické principy zastupitelská demokracie, minimum demokracie přímé jednotný (unitární) stát právní stát lidská práva Listina svrchovanost lidu většinový princip a ochrana menšin dělba moci - parlamentní režim - dualita volná soutěž politických stran odmítnutí násilí jako prostředku politiky Ústavní model ČR 22
Ústavní principy Dělba moci - dualita všech tří mocí Zákonodárná: Poslanecká sněmovna a Sená Výkonná: prezident republiky a vláda Soudní: Ústavní soud, Nejvyšší správní soud a soustava obecných soudů Zastupitelský systém s min. podílem institutů přímé demokracie Parlamentarismus Parlament ČR má jako jediná instituce přímou legitimitu; všechny ostatní instituce mají legitimitu odvozenou Vláda odpovědna Poslanecké sněmovně Poslaneckou sněmovnu může prezident republiky rozpustit Prezident republiky je volen Parlamentem ČR Poslanecká sněmovna a vláda ČR Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně odpovědnost se projevuje zejména v hlasování o důvěře / nedůvěře (vyšší kvorum - projev racionalizovaného parlamentarismu) jednání o důvěře probíhá do 3 dnů od jmenování vlády, a to vždy vláda může také sama požádat o vyslovení důvěry, a to buď samostatně nebo v souvislosti s návrhem zákona návrh na vyslovení nedůvěry může podat nejméně 5 poslanců 23
Kontrolní mechanismy PS vůči vládě doporučení PS vládě schvalování státního rozpočtu - klíčové politikum - může podat jen vláda, a to nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku - zvláštní procedura trojího čtení (viz příště) schvalování státního závěrečného účtu Interpelace - ústní / písemné právo požadovat informace a vysvětlení od členů vlády a vedoucích správních úřadů účast ministrů či jejich náměstků na zasedání výborů PS (platí i pro Senát) vyšetřovací komise PS Charakteristika českého parlamentarismu Dle Sartoriho typologie parlamentarismus s převahou parlamentu, nicméně se silnou úlohou politických stran (partitokracie) + problematickou soudržností jednotlivých uskupení Dle Klokočkovy typologie klasický republikánský parlamentarismus se zastoupením jistých prvků racionalizovaného parlamentarismu (důvěra / nedůvěre, ústavní soudnictví, nadůstavní principy ) 24
Politické strany Základní princip politického systému ČR dle Ústavy: svobodný a dobrovolný vznik a volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů Volební systémy - přehled Většinový dvoukolový Senát Poslanecká sněmovna Poměrného zastoupení Zastupitelstva obcí Zastupitelstva krajů Evropský parlament 25
26 Česko základní konfliktní linie funkční europeanisté _ katolická tradiční morálka střed KDU-ČSL měkcí euroskeptici _ sekulární tolerance pravý střed ODS identitní europeanisté Ano výrazně sekulární tolerance _ SZ EU Postmaterialismus Stát/církev (morálka/tolerance) Levice/pravice strany tvrdí euroskeptici _ výrazně sekulární tolerance (!) levice KSČ funkční europeanisté _ sekulární tolerance levý střed ČSSD 14 5,9 HSD- SMS 16 6,5 LSU,5 13 6,4 14 5,9 ODA 1, 3,9 18 8 14 6 SPR- RSČ 6 6,3 2,4 1,1 SZ,3 19 8,6 US- DEU 13 7,2 31 Koalice 14,3 2 9 18 8,1 15 6,3 KDU- ČSL 26 12,8 41 18,5 24 11 22 1,3 35 14 KSČM 81 35,4 58 24,5 63 27,7 68 29,6 76 29,7 ODS 74 32,3 7 3,2 74 32,3 61 26,4 16 6,5 ČSSD křesl a % křesla % křesla % křesla % křesla % 26 22 1998 1996 1992
Stranický systém základní charakteristiky multipartismus bez dominantní strany dva hlavní póly: ODS, ČSSD potenciál tzv. catch-all neboli univerzálních (všelidových) stran dva vedlejší póly: KSČM, KDU-ČSL strany s nepřetrženou kontinuitou, velkou členskou základnou, silnou identifikací velké části elektorátu prostor pro středovou (levicově, resp. postmateriálně) liberální sílu nyní zabírá SZ vlády mají nejčastěji charakter koalice (6 z 9) a převažují vlády menšinové (5 z 9) umírněný nebo polarizovaný pluralismus (Sartori) Stranický systém problematické body nevyhovující volební systém do Poslanecké sněmovny silná nereformovaná antisystémová KSČM omezená alternace moci neodpovědné chování vlády a opozice nízký počet členů ČSSD, ODS versus relativně silná členská základna KSČM, KDU-ČSL - viz komunální volby recidiva alternativních formací aktuálně Strana zelených antistranictví (nepolitická politika) silné postavení nezávislých v komunální, krajské a senátní politice tříštění sil, rozmazávání politické odpovědnosti relativně nízká participace (členství, volební účast) 27
Ideologická polarizace KSČM a ODS představují krajní póly politického spektra relativně velká ideologická vzdálenost, avšak menší než v období 1992-98, kdy bylo krajním pólem SPR-RSČ KSČM představuje stranu, kterou většina domácích i zahraničních politologů řadí mezi antisystémové, nebo aspoň semiantisystémové, resp. extremistické strany Mechanismus stranického systému Převládají nestabilní a neakceschopné vlády, často složené ze stran z různých částí ideologického spektra Střídají se menšinové (Klaus 2, Tošovský, Zeman, Topolánek 1+2) a problematicky většinové vlády (Špidla, Gross, Paroubek) Po posledních volbách trvalo více než šest měsíců vytvoření vlády s důvěrou PSP nakonec byla umožněna až narušením jednoho ze dvou bloků KSČM zůstává mimo hru (s výjimkou parlamentní koalice s ČSSD 25/6) 28
Volební systém do Poslanecké sněmovny do roku 2 Silně proporční systém velké volební obvody průměr 25 mandátů dvě skrutinia Hagenbach-Bischoff 5% klauzule (7 pro 2 strany, 9 pro 3 a 11 pro vícestranné koalice) 4 preferenční hlasy (1 % hranice pro posun) Značně problematický systém Nestabilita a neakceschopnost vlád Posilování antisystémových stran (KSČM, SPR-RSČ) Posilování malých stran s velkým koaličním (i tzv. vyděračským) potenciálem Nízká personalizace Volilo se v neexistujících krajích Reforma volebního systému 2/21 Reforma připravená ČSSD a ODS různé zvažované varianty 2 - změna většiny základních parametrů: 35 volebních obvodů (5-8 mandátů) Modifikovaný D Hondt (od 1,42) Aditivní kvorum Jiný způsob financování stran větší podíl za mandáty než za získané hlasy Podle modelových propočtů by systém vedl k zisku absolutní většiny mandátů pro jednu stranu např. ODS v roce 1996, resp. ČSSD v roce 1998 1999-21 velká diskuse mezi odbornou veřejností Zastánci: Miroslav Novák, Petr Fiala, Miroslav Mareš, Michal Kubát, Tomáš Lebeda Odpůrci: Michal Klíma, Jiří Kunc, Vladimíra Dvořáková, Karel Vodička, Vojtěch Šimíček, Jan Filip, Jiří Pehe 21 - reformu zastavil Ústavní soud na návrh prezidenta zrušil většinu reformovaných prvků 29
Volební systém do PS po roce 21 Kompromisní podoba po pádu volební reformy - hybrid s odlišnými až protikladnými efekty v jednotlivých volebních krajích viz výsledky posledních voleb 14 volebních krajů nesrovnatelná velikost (5-25 mandátů) Jediné skrutinium D Hondt Aditivní kvorum zůstalo 2 preferenční hlasy 7 % hranice pro posun na kandidátce (od příště ale opět 4 preferenční hlasy a 5 % hranice pro posun posiluje hybridnost systému) Celkový efekt nikterak odlišný od původního systému - vládní nestabilita a neakceschopnost přetrvává Volební výsledky podíly hlasů 4 35 3 25 2 15 1 5 1992 1996 1998 22 26 CSSD ODS KSCM KDU-CSL Koalice 22 US-DEU SZ 3
Volební výsledky mandáty 9 8 7 6 5 4 3 2 1 1992 1996 1998 22 26 CSSD ODS KSCM KDU-CSL US-DEU SZ Programové prohlášení vlády M. Topolánka Vláda navrhne novelu volebního zákona tak, aby volební systém garantoval vyšší míru proporcionality (Hagenbach-Bischoff) a zajistil vítězi voleb tzv. volební prémii v rámci přerozdělení mandátů v druhém skrutiniu, o jejíž podobě bude vedena diskuse. sledování protichůdných tendencí: 1. Posilování proporcionality 2. Posilování disproporcionality 3. Posilování vítězného subjektu, resp. bipolarity 31
Navržené možnosti reformy aktuální stav varianta Varianta I. Varianta II. alternativa A. B. A. dělitel Sain te-laguë Dánský dělitel Hagenbach - Bischoffova formule popis Alternativy se liší ve způsobu rozdělování 25 celostátních mandátů ve druhém skrutiniu. V obou případech bude pro vítěznou politickou stranu použit d'hondtův dělitel (řada se zvyšuje o jednu) a pro ostatní politické strany bude jako dělitel použita odlišná řada. U alternativy A se řada zvyšuje o 2. U alternativy B se řada zvyšuje o 3. Obě alternativy předpokládají, že v rámci druhého skrutinia obdrží všechny zbylé mandáty vítězná politická strana. Liší se ve způsobu výpočtu při rozdělování mandátů v prvním skrutiniu. U alternativy A se použije Hagenbach-Bischoffova formule. Varianta VI. Ad hoc varianta B. A. B. Hareova formule degresivní bonus tvrdý bonus metoda největších zbytků U alternativy B se použije Hareova formule. Alternativy odlišným způsobem bonifikují vítěze voleb. Alternativa A přiznává vítězné straně bonus degresivní, tj. maximálně 1 mandátů, finální počet závisí na konkrétním volebním výsledku vítězné strany. Alternativa B přiznává vítězné straně bonus 1 mandátů. Rozděluje hlasy v jediném skrutiniu pomocí Hagenbach-Bischoffovy formule, zbytky hlasů jsou alokovány metodou největších zbytků. Přepočet jednotlivých navržených podob v.s. volby 26 Volební strana Skutečný výsledek voleb v % Skutečný zisk mandátů Dělitel Sainte - Laguë Dánský dělitel Hagenbach - Bischoffva formule Hareova formule Degresivní bonus Tvrdý bonus ODS 35,38 81 8 83 85 82 8 82 ČSSD 32,32 74 67 65 67 7 67 66 KSČM 12,81 26 26 25 25 25 26 26 KDU-ČSL 7,22 13 14 14 12 12 14 14 SZ 6,29 6 13 13 11 11 13 12 32
Typologie českých relevantních stran OF catch-all movement ODS potenciál být catch-all stranou, prozatím jej ale zcela nenaplnila; (sekulárně) konzervativní rodina ČSSD - nejblíže typu catch-all z českých stran, soc. dem. rodina KSČM dříve masová totalitní strana, dnes stále velká členská základna; komunistická rodina (dogmatismus) KDU-ČSL - původně masová strana postavená na společné konfese; dnes malá strana kulturně-politickonáboženské menšiny; křest. dem. rodina SZ není single issue, nestabilita, těžko zařaditelná strana lehce elitní; rodina stran zelených (ale více napravo) KSČM 7 : 1 SZ ČSSD ODS KDU- ČSL Voliči : členové 135 : 1 15 : 1 7 : 1 1 : 1 Vývoj členské základny politických stran 33
Závěrečné shrnutí 1. Česká politika je silně ovlivněna historickými tradicemi, a to přes silnou diskontinuitu v důsledku vývoje po roce 1938 2. Česká republika je příkladem parlamentní demokracie trpící řadou neduhů parlamentarismu 3. Relativně příznivý vývoj stranického systému s výjimkou KSČM 4. Neuralgickými body jsou především: volební systém nestabilita a neakceschopnost vlád silná pozice nereformované KSČM 5. Více se dozvíte v doporučené literatuře Děkuji za pozornost a těším se na Vaše otázky a diskusi! Ladislav Mrklas mrklas@cevro.cz 34