Ústavní vývoj 1848-1992 1) Ústavní vývoj posledních desetiletí habsburské monarchie (1848-1918) 1918) 2) Ústavní vývoj během První republiky (1918-1938) 1938) 3) Ústavní vývoj během II. světové války a prvních poválečných let (1938-1948) 1948) 4) Ústavní vývoj v období komunistického režimu (1948-1989) 1989) 5) Ústavní vývoj od Sametové revoluce do rozdělení federace (1989-1992) 1992)
Vývoj disciplíny ÚP Demokratická ústavní vývoj Francie a USA, suverenita lidu, kontrola a dělba státní moci a zajištění práv člověka, zakotveno v podobě psané ústavy Konzervativní policejní stát, silná role monarchy a státní byrokracie carské Rusko
Vztah k minulému režimu a právu ÚP ČR sleduje vývojovou linii, která započala r. 1848, 1867, 1920 (ústavní listina ČSR). Dnes vývoj ÚP sleduje linii diskontinuity s obdobím 1948-1989. 1989. Problém vyřešení vztahu k minulému režimu a jeho právu: a) Úz č. 23/1991 Sb., 6 b) Z.č. 480/1991 Sb., o době nesvobody c) Z.č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Právní prostředky při nápravě křivd a bezpráví minulosti represe (potlačení přívrženců starého režimu, vyloučení z veřejného života), retribuce (odplata v podobě trestů), restituce (navrácení), satisfakce (uznání zásluh za statečnost), rehabilitace (obnovení občanské cti), reparace (náhrady ze strany poražených), amnestie nebo milost (smíření a odpuštění) prevence (lustrační předpisy).
Veřejné právo a ÚP ÚP součást veřejného práva, představuje však východisko všech právních odvětví systému práva ČR bez ohledu na jejich povahu. Základem pro členění na soukromé a veřejné právo je: a) vymezení hodnot svobody, b) důstojnosti a rovnosti jedince na jedné straně a omezení možností veřejné moci jednat jen na základě zmocnění na straně druhé. (čl. 1 až čl. 4 Listiny) Pozor na rozdíl státní orgán, který vykonává státní moc a státní orgán, který jménem státu vykonává jeho vlastnická oprávnění.
Vymezení práva veřejného vs. soukromého Zájmová teorie - Ulpianus,, součást soukromého práva to, co slouží zájmu jednotlivce, součást veřejného to, co slouží celku; založeno na nekrytí zájmů jednotlivce a celku Teorie podřazenosti (subjekční, mocenská) - absolutismus, hledá řešení v podřazenosti subjektů státní moci nebo jejich vzájemné souřadnosti; stát již nevystupuje jako nadřazený subjekt Přiřazovací teorie - k veřejnému právu patří všechny právní normy, které výlučně opravňují nebo zavazují nositele veřejné moci, normy soukromého práva se mohou vztahovat na libovolné subjekty Organická teorie - vychází z pozice jejich subjektů Povaha právních norem - ve veřejném právu převažují normy kogentní, v soukromém dispozitivní Povaha sankcí - retribuce ve veřejném, restituce v soukromém Rozdíly v majetkovém založení vztahu není spolehlivé, i ve veř.právu se řeší majetkové věci, př. vyvlastnění Který orgán a v jakém řízení rozhoduje o sporech
Veřejné právo vs. soukromé právo Ani jedna z teorií neposkytuje jednoznačné řešení Usnesení ÚS II. ÚS 18/92 definice veřejného práva V ČR po roce 1989 došlo zejména k upevnění záruk postavení jednotlivce ve veřejném právu v podobě jeho soudní ochrany před zásahy veřejné moci. Konkrétní výraz: čl. 4, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a čl. 36 odst. 2 Listiny chrání základní práva a svobody před zásahy nikoli jen státních orgánů, nýbrž orgánů moci veřejné, popř. veřejné správy
Státní (veřejná) moc Pro oblast veřejné moci je zakotveno v čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR: že ji lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Pro oblast soukromého prává je zakotveno v čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR: že každý může činit, co není zákonem zakázáni, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Veřejné právo Ústavní, správní, finanční, trestní, občanské právo procesní, trestní právo procesní, organizace soudů, státní církevní právo, MPV
MPV Pramenem jsou MS (bilaterální x multilaterální) Zavazuje bezprostředně pouze státy samotné, nikoli jejich občany Zprostředkovaně jednotlivé FO i PO na území toho kterého státu MS mají na základě čl. 10 Ústavy při své aplikaci přednost před zákonem Problematika recepce mez. práva do práva vnitrostátního: - Transformace - zachování doslovného znění MS a její vyhlášení v některé formě VP - Inkorporace - vtažení normy MP do VP, aniž by přitom ztrácela formu MP, pouze se ji propůjčují účinky VP (sjednání, podepsání, vyslovení souhlasu zákonodárného sboru, přezkum ÚS s ústavním pořádkem ČR (souhlas x nedoporučí dle čl. 89/3 Ústavy se nemůže stát součástí právního řádu ČR)), ratifikace prezidentem, uveřejnění ve Sbírce mez. smluv ČR) - Adaptace ne doslovný, pouze obsahově přibližný přenos mezinárodních závazků do forem VP - Adopce (tradičně v anglosaském systému osvojení normy MP)
MPS týká se soukromoprávních vztahů mezi jednotlivci jde o systém norem převážně odkazujících na konkrétní vnitrostátní řády států (kolizní normy). přímo použitelné normy - sama norma neodkazuje na žádný právní řád, ale přímo stanoví P&POV př. přímo použitelné normy: Vídeňská úmluva o obchodním styku(nutnost přistoupení státu), ledaže by si strany upravily jinak autonomie vůle)
Společenské vztahy regulované ÚP společenské vztahy, které vyjadřují povahu státu a státní moci (hodnoty, principy demokracie, právního státu, samosprávy) společenské vztahy, které vyjadřují formy, kterými suverén státní moc vykonává (vztahy při referendu, volbách, poslanecký mandát, parlamentní právo) společenské vztahy, které vyjadřují formy realizace práva českého národa na sebeurčení a postavení národnostních menšin společenské vztahy, které vznikají při realizaci státní suverenity a působení státu navenek (princip zahraniční politiky, postavení ČR v mezinárodním společenství) společenské vztahy, které vyjadřují působení státní (veřejné) moci dovnitř státu a formy tohoto působení (vztah jedince a státu vyjádřeno státním občanstvím)
Systém ústavního práva Normy práva hmotného zakotvují P&POV subjektů ÚP (pravomoc, státně-mocenské prostředky státních orgánů, zákl. práva a svobody jedince) Normy práva organizačního kdo o čem rozhoduje Normy práva procesního upravují postup při uplatňování obsahu práva hmotného v rámci vymezené kompetence nebo oprávnění (jak se rozhoduje) ÚP nemá jeden obecný procedurální předpis (jednací řády, JŘPS, volební zákony, ZUS, ZoO, ZoK ) Normy sankční jsou důsledkem realizace norem předchozích tří typů
Dělení ÚP organizační (vnitřní) ústavní právo, které upravuje vlastní organizaci státní moci (stát pro sebe) vnější ústavní právo, které reguluje chování státu vůči jeho okolí (jednotlivci, kolektiva, jiné státy)
Ústavněprávní subjektivita spočívá ve schopnosti být subjektem ústavněprávních práv a povinností - získává se narozením, pozbývá smrtí (vlastnit, dědit), subjekt ÚP může vystupovat i subjekt, který nemá obecné právní subjektivitu (volební strana, městská část, petiční výbor) způsobilost k ústavněprávním úkonům (právo volit) způsobilost k protiprávním úkonům (ústavněprávní deliktní způsobilost úzká skupina subjektů (př. velezrady se může dopustit pouze úřadující prezident) procesní způsobilost (nesou procesní práva a povinnosti a mohou je za stanovených podmínek uskutečňovat vlastními úkony)
Subjekty ústavního práva a) Stát a jeho orgány b) Územní útvary, za které jednají jejich orgány c) FO d) Skupiny FO
Ad a) Stát a jeho orgány v majetkových vztazích PO, orgány vystupují jeho jménem. nutné rozlišovat vystupováni státu jako právnické osoby podle 21 ObčZ a ZMajČR a tzv. vrchnostenské vystupování státu ve veřejnoprávních vztazích. orgány jsou organizačními složkami státu a nemají právní subjektivitu. Subjektivitu z hlediska ústavního práva (odvětvovou) přitom nemají jen státní orgány, ale i jejich složky (výbory sněmoven Parlamentu). za stát však nemohou jednat jiné složky státního mechanismu než státní orgány samotné. státní orgány a jejich složky: zákonodárné orgány a jejich složky orgány moci výkonné a jejich představitelé orgány moci soudní a jejich funkcionáři
Ad b) Územní útvary, za které jednají jejich orgány územní korporace veřejného práva (stát, VÚSC, obce) jiné uzemní útvary (volební kraje, volební obvody)
Ad c) FO Státní občané, kteří vystupují v mnoha různých vztazích (volič, nositel státní funkce) Cizí státní příslušníci Bezdomovci Občané obce
Ad d) Skupiny FO organizované (s právní subjektivitou) - politické strany, církve, občanské sdružení organizované bez právní subjektivity (petiční výbor, volební strany) Neorganizované lid v referendu, národnostní a etnické menšiny
Prameny ústavního práva Ústavní právo kontinentální právní systém Pramenem je: a) každý právní předpis b) smlouva c) nález ÚS
K jednotlivým pramenům 1) Všechny součásti ústavního pořádku ČR 2) Zákony 3) Podzákonné předpisy 4) Akty referenda 5) Smlouvy 6) Soudní rozhodnutí 7) Obyčeje 8) Literatura, historické dokumenty, rozum
Ad 1) Všechny součásti ústavního pořádku ČR Soubor právních předpisů, které mají sílu ústavního zákona a lze je měnit pouze ústavním zákonem (x rovněž takto nepřímo chápáno v 86 odst. 3 JŘPS) Obsah ústavního pořádku vymezen v 112 Ústavy ČR S vymezením řešena otázka osudu množství ústavních zákonů, které na základě ú.z. ČNR 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR přecházejí do právního řádu ČR
Smysl pojmu ústavní pořádek Určuje, které z federálních ústavních předpisů si zachovávají právní sílu ústavního zákona i v ČR: a) LZPS v rozsahu vyhlášeném pod č. 2/1993 Sb., ale ne v rozsahu použitelném vzhledem k čl.1 ú.z.čnr č.4/93 Sb. b) Ústavní zákony upravující státní hranice ČR Ostatní zákony ČSFR (+úst.dekret prez.) platné k 1. 1. 1993 ztratily sílu ÚZ lze je měnit pomocí obyčejných zákonů Dále součástí ÚP: Ústava ČR, ú.z.. č.4/93,ú.z.. č. 29/93, ústavní zákony, které budou přijatý podle Ústavy ČR, každá změna ÚP, která si dle čl. 9/1 Ústavy žádá formu ústavního zákona
Ad 2) Zákony ÚP má zákonný charakter Volební zákony, jednací řády sněmoven Parlamentu Zákony upravující postavení jednotlivce ve vztahu k státní moci (z. o postavení cizinců, o azylu, ZSS ) Zákony upravující organizaci státu, symboly a fungování státních orgánů (ZUS, ZSS, o státních symbolech, o státních vyznamenáních ) Nejsou jen prameny ÚP ObčZ, TrZ
Ad 3) Podzákonné předpisy lze je zařadit jen velmi obtížně mají úzkou návaznost na ÚP př. vyhláška MV č. 233/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR
Ad 4) Akty referenda dle čl. 2 odst. 2 Ústavy ČR mohou být podle obsahu pramenem ÚP za předpokladu, že by příslušný ÚZ umožnil schvalování v referendu zákonů nebo i ÚZ př. výsledek referenda o přistoupení k EU z června 2003 není pramenem práva, ale významným ústavněprávním úkonem lidu, který nahrazuje vyslovení souhlasu Parlamentu k ratifikaci smlouvy o přistoupení ČR k EU
Ad 5) Smlouvy MS dle čl. 10 Ústavy MPOPP, MPHSKP, Evropská úmluva stanoví subjektivní veřejná práva jednotlivce ve vztahu k veřejné moci
Ad 6) Soudní rozhodnutí zásadní význam pramenem práva v podobě precedentů nejsou X nálezy ÚS
Ad 7) Obyčeje nejde o pramen ÚP (x ústava nezakazuje používání obyčejů) není jím ani př. o oznámení voleb způsobem v místě obvyklým observance zvyklosti vytvářené v rámci korporací (zasedací pořádek v PS a Senátu pravice a levice) parlamentní zvyklosti VB (tvoří základ parlamentního práva) do roku 1990 bylo takovým obyčejem stanovení československé státní hymny
Odpovědnost v ÚP Dva nástroje regulace: a) Odměny ocenění, funkční postup, jmenování, povýšení do významnější funkce, vyznamenání b) Postihy ukládání sankcí jako opatření systému odpovědnosti v ÚP
Základní pojetí odpovědnosti v ÚP neexistuje jednota v označení jednotlivých druhů odpovědnosti obecně je odpovědnost v právu chápána několika způsoby Pojetí pozitivní odpovědnosti působí směrem dopředu, perspektivně (př. vyjádření důvěry nastupující vládě) Pojetí odpovědnost za splnění porušením vzniká sekundární právní vztah Pojetí retrospektivní negativní hodnocení nějakého jednání v minulosti (př. vyslovení nedůvěry vládě) Někdy jde současně o obojí typ odpovědnosti: př. ze slibů ústavních činitelů např. plyne odpovědnost za naplňování právních předpisů (pozitivní) a současně i za jejich porušení (negativní) Pojetí odpovědnosti v ÚP se úzce váže na existenci i jiných odpovědnostních vztahů (mravní, morální, politické)
Existence odpovědnosti v ÚP může existovat JEN jako zvl. druh právní odpovědnosti v rámci systému práva předpoklady a znaky jsou proto obecně shodné s jinými druhy právní odpovědnosti podoby: a) subjektivní odpovědnost vyžaduje zavinění b) objektivní odpovědnost vyvinění prokáže-li se, že bylo vynaloženo požadovatelné úsilí k odvrácení negativního následku jednání - objekt. odpovědnost - může vystupovat v absolutní podobě nelze se vyvinit či zprostit (př. 2 OdpŠkodZ se nelze zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci)
Odpovědnost kritériem pro prokázání její existence, její hodnocení a odlišení od jiných druhů právní odpovědnosti (trestní, majetkové, disciplinární) je jejich objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka pokud zde nejsou dány, nelze o odpovědnosti v ÚP hovořit základem pro ústavněprávní odpovědnost je existence ústavněprávního deliktu Ústavněprávní delikt jednání k deliktu způsobilého subjektu ústavního práva, v rozporu s normami ústavního ÚP, směřující proti hodnotám chráněným ústavním právem Zvláštností ÚP je odpovědnost vzniklá na základě vztahu odpovědnosti založeného jmenováním či volbou Typové znaky odpovědnosti: a) subjekt, subjektivní stránka b) objekt, objektivní stránka
Objektivní stránka chování určitého subjektu ÚP jednání může spočívat v: a) konání (zdržování mnohalid. projevy) b) nečinnosti (= opomenutí) - neúčast na jednání, nesvolání schůze
Objekt Společenské vztahy, které jsou regulovány ústavním právem a spočívají zejména v takových základních hodnotách, jako jsou: a) suverenita lidu b) celistvost státu c) demokracie, samospráva d) úcta k právům a svobodám jednotlivce e) právní stát, svrchovanost státu f) republikánská forma vlády,
Subjektivní stránka složitý problém vztah vědomí delikventa k protiprávnímu jednání a jeho negativnímu následku odlišnost od jiných systémů ÚP předpokládá i jakousi kolektivní odpovědnost (NE ovšem kolektivní vinu) zavinění se nepředpokládá povaha objektivní nebo absolutní (za výsledek) problém přičitatelnosti jednání
Subjekt jen ten, kdo je způsobilý být účastníkem ústavněprávních vztahů způsobilost k ústavněprávnímu deliktu př. každý státní občan s volebním právem do Senátu se může dopustit jednání ohrožujícího svrchovanost státu nebo demokratický řád př. pouze prezident je způsobilý dopustit se velezrady pro každý případ ÚP stanovuje zvlášť subjektem nemusí být jen FO (x jako u TP)