PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2016 VII. volební období Pozměňovací návrhy k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 501/ 1. V Čl. I v bodě 1. se 16 odst. 2 písm. b) a c) nahrazuje tímto zněním: b) umisťovat, povolovat nebo provádět stavby s výjimkou vnitřních stavebních úprav, které nemění funkční využití již stojící stavby, nebo udržovacích prací, c) odstraňovat svrchní vrstvu půdy nebo provádět terénní úpravy, Odůvodnění: Návrh v novele je problematický, protože odkazuje na úpravu ve stavebním zákoně, v němž je určeno, který záměr potřebuje nebo nepotřebuje územní rozhodnutí nebo uzemní souhlas. Svázat takto povolování staveb ve volné krajině národních parků s definicí a výčtem staveb ve stavebním zákoně není dobré řešení. Ustanovení stavebního zákona podléhají velmi častým novelizacím a je zřejmé, že při dalších novelách nebude brán na vazbu se základními ochrannými podmínkami národních parků v zákoně o ochraně přírody zřetel. Není tedy vůbec zaručeno, že regulace stavební činnosti, kterou by nyní přijali zákonodárci pro národní parky, se nebude nepřímo měnit podle toho, jak proběhnou různé živelné novely stavebního zákona, které mají spíše tendenci k deregulaci stavebních činností. Ochrana harmonické krajiny národních parků před zástavbou je přitom jedním z hlavních problémů, se kterými by se měla novela zákona vypořádat. Ve volné krajině národního parku mimo vymezená zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí by principiálně neměly vznikat nové stavby. Opravdu jen výjimkou podle okolností konkrétního případu mohou být drobné stavby potřebné např. pro zemědělské hospodaření, ochranu přírody nebo pro turisty. Jejich schválení by proto mělo být v režimu udělení výjimky postupem podle 43, ve kterém se podle konkrétního případu zváží důvody a případné dopady na chráněné území. Dosavadní formulace paušálně vyjímající tyto stavby ze zákazu vytvářela značné riziko zneužití. Ostatně konkrétní příklady, kdy se z povolené stavby stodoly pro ukládání sena nebo z chlívků pro kozy stal penzion s restaurací či obytný dům, je možné v národních parcích ukazovat už nyní. Na problémy s nedostatečnou regulací stavební činnosti v národních parcích by měla novela zákona reagovat. Je proto vhodné paušální široký seznam výjimek přímo ze zákona zredukovat a předejít tak jejich možnému zneužití nebo rozporům při jejich výkladu. Navržená úprava je vhodná i kvůli sladění způsobů ochrany v národních parcích, s nimiž sousedíme. NP Saské Švýcarsko a NP Bavorský les (které se v zásadě rozkládají mimo intravilány obcí) mají na svém území z hlediska regulace stavební činnosti podobný, popř. i ještě o něco přísnější režim, jako se navrhujeme tímto pozměňovacím návrhem v území mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí úpravou uvedených dvou ustanovení.
2. V Čl. I v bodě 1. v 16a se za odst. 3 doplňuje odstavec 4, který zní: (4) K dosažení dlouhodobého cíle ochrany Národního parku České Švýcarsko dle 15 odst. 3 bude vymezena více než polovina území národního parku jako zóna přírodní postupem dle 18, a to nejpozději do třiceti let od nabytí účinnosti prvního opatření obecné povahy, které vymezilo zóny národního parku podle 18 odst. 5. V Čl. I v bodě 1. v 16b se za odst. 1 doplňuje odstavec 2, který zní: (2) K dosažení dlouhodobého cíle ochrany Krkonošského národního parku dle 15 odst. 3 bude vymezena více než polovina území národního parku jako zóna přírodní postupem dle 18, a to nejpozději do třiceti let od nabytí účinnosti prvního opatření obecné povahy, které vymezilo zóny národního parku podle 18 odst. 5. V Čl. I v bodě 1. v 16c se za odst. 2 doplňuje odstavec 3, který zní: (3) K dosažení dlouhodobého cíle ochrany Národního parku Podyjí dle 15 odst. 3 bude vymezena více než polovina území národního parku jako zóna přírodní postupem dle 18, a to nejpozději dnem nabytí účinnosti prvního opatření obecné povahy, které vymezilo zóny národního parku podle 18 odst. 5. V Čl. I v bodě 1. v 16d se za odst. 1 doplňuje odstavec 2, který zní: (2) K dosažení dlouhodobého cíle ochrany Národního parku Šumava dle 15 odst. 3 bude vymezena více než polovina území národního parku jako zóna přírodní postupem dle 18, a to nejpozději do patnácti let od nabytí účinnosti prvního opatření obecné povahy, které vymezilo zóny národního parku podle 18 odst. 5. Odůvodnění: Dlouhodobý cíl ochrany národních parků je jasně stanoven tak, že má být zajištěn nerušený průběh přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků. Ze zákona ale bohužel není vůbec zřetelné, kdy má být takového cíle dosaženo. Může se tak stát, že střídání ministrů životního prostředí a ředitelů národních parků bude nadále znamenat neustále změny v postupu k dosažení cíle. Umožňuje to i zcela obejít a negovat smysl stanovení cíle návrhem, že ho bude dosaženo třeba i za padesát nebo sto let. Tím by se ovšem naše národní parky zcela vymkly mezinárodním a evropským standardům, podle kterých musí být cíl (obvykle nejméně 75% rozlohy NP) stanoven a postup naplánován v závazných předpisech (podzákonné či zákonné normy), a musí být dosažitelný v reálné (dohledné) době. Například v některých německých a rakouských národních parcích je zřizovacími předpisy tato doba stanovena na nejvýše 30 let. Například německý národní park Bavorský les: výnos Bavorské vlády schválený Bavorským zemským parlamentem v roce 1997 stanovuje, že do roku 2027 má být ponecháno 75 % území NP samovolnému vývoji. Nechceme-li pokračovat v současné praxi, kdy se například péče o Národní park Šumava mění s každým ministrem životního prostředí a novým ředitelem národního parku, měli bychom základní mantinely pro rozlohu a rozšiřování přírodní zóny v jednotlivých národních parcích stanovit zákonem a teprve konkrétní vymezení podzákonným předpisem. Není vhodné, aby Parlament ČR rozhodoval o konkrétním vedení hranic jednotlivých zón v terénu (v podobě mapy zonace jako přílohy k zákonu), to je věcí exekutivy. Zákon by měl nicméně jasně stanovit minimální nepřekročitelnou rozlohu přírodní zóny (viz následující pozměňovací návrh) a nejzazší časový horizont, kdy má být dosaženo dlouhodobého cíle. Vzhledem k odlišným podmínkám a rozdílnému výchozímu stavu jednotlivých národních parků je i horizont dosažení cíle odlišný u každého národního parku, a proto je uveden v bližších ochranných podmínkách pro každý národní park. Konkrétně v případě Národního parku České Švýcarsko ( 16a) je optimální časový horizont 30 let od vymezení první zonace (tj. do roku 2050). Národní park má v aktuálně platném Plánu péče jako cílový stav rozlohy území ponechaného samovolnému vývoji až 98 % plochy národního parku. Dosažení 50 % rozlohy zóny přírodní, která má cíl zachovat a umožnit nerušený průběh přírodních procesů, do roku 2050 je realistický. Horizont 30 let je obvykle nejzazším horizontem pro dosažení dlouhodobého cíle v praxi managementu
evropských národních parků. V případě Krkonošského národního parku ( 16b) je optimální časový horizont 30 let od vymezení první zonace (tj. do roku 2050). Dosažení 50 % rozlohy zóny přírodní, která má cíl zachovat a umožnit nerušený průběh přírodních procesů, do třiceti let je realistické. Ponechání přibližně 50 % území samovolnému vývoji (byť bez udaného časového horizontu) ostatně předpokládá i aktuálně platný Plán péče z roku 2010 (konkrétně jde o současnou 1. a 2. zónu). Horizont 30 let je běžným nejzazším horizontem převedení velké části území NP do bezzásahového režimu také v jiných národních parcích řídících se moderními trendy v ochraně přírody (např. v Německu nebo Rakousku). V případě Národního parku Podyjí ( 16c) je optimální časový horizont hned první vyhlášení nové zonace dle pravidel novely (tj. nejpozději do tří let od nabytí účinnosti novely). Aktuálně platný Plán péče o Národní park Podyjí pro roky 2012 až 2020 počítá s ponecháním 75 % území (i spolu se zahrnutím území malého NP Thayatal na rakouské straně hranice) samovolnému vývoji do roku 2035. Dle aktuálně dostupných informací počítá vedení Správy národního parku s tím, že rozloha zóny přírodní, která má cíl zachovat a umožnit nerušený průběh přírodních procesů, bude vyšší než 50 % území NP Podyjí hned při vytváření první zonace po nabytí účinnosti novely. Lze tedy počítat s tím, že dlouhodobého cíle bude dosaženo již právě do zmíněných tří let. Národní park Šumava ( 16d): Plán péče o NP Šumava pro roky 2001-2010 (schválený za vlády Miloše Zemana), prodloužený do roku 2013 (ministrem Tomášem Chalupou), stanovil jako horizont dosažení dlouhodobého cíle nejméně 50% první (dle navrhované nové terminologie přírodní) zóny rok 2030. V případě Národního parku Šumava by nicméně cíl zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků měl být realizován ve formě vymezení alespoň 50 % zóny přírodní hned při prvním vyhlašování zón ochrany přírody po nabytí účinnosti tohoto zákona, konkrétně do tří let od nabytí účinnosti novely. Přírodní stanoviště a druhy, které jsou předmětem ochrany soustavy Natura 2000, a u kterých je pro zachování příznivého stavu z hlediska ochrany žádoucí bezzásahový management, tvoří potenciál 50% rozlohy národního parku (při začlenění pouze smysluplně velkých celků) viz Bláha, J., Romportl, D., et Křenová, Z. (2013): Can Natura 2000 mapping be used to zone the Šumava National Park? European Journal of Environmental Sciences,ročník 3, č.1:str.57 64, www.natur.cuni.cz/uzp/ejes/index.php/ejes/article/download/119/56 Z odborného hlediska by kvůli zachovalosti cenné přírody tedy měla být optimálně do přírodní zóny NP Šumava začleněna polovina jeho rozlohy, nicméně pozměňovací návrh pro Národní park Šumava počítá s vymezením více než poloviny území jako zóny přírodní nejpozději s vyhlášením nového opatření obecné povahy, které vymezí zóny národního parku po uplynutí patnáctiletého moratoria na změnu zonace. K tomu dojde nejpozději v roce 2035. Tento horizont také plně odpovídá i oficiálním dokumentům o managementu NPŠ. Jak již bylo uvedeno výše, Plán péče o NPŠ pro roky 2001 až 2010 (prodloužený do roku 2013) stanovil jako horizont dosažení dlouhodobého cíle nejméně 50% první (dle navrhované nové terminologie přírodní) zóny rok 2030. Podobně aktuálně projednávaný návrh nového Plánu péče o NPŠ pro roky 2016 až 2030 počítá s tím, že nejpozději do roku 2030 bude rozhodnuto o případném převedení poloviny území národního parku do přírodní zóny. 3. V Čl. I v bodě 1. v 16a se za nově doplněný odst. 4 doplňuje odstavec 5, který zní: (5) Výměra zóny přírodní vymezené postupem dle 18 nesmí mít méně než 10 % rozlohy V Čl. I v bodě 1. v 16b se za nově doplněný odst. 2 doplňuje odstavec 3, který zní: (3) Výměra přírodní zóny vymezené postupem dle 18 nesmí mít méně než 19 % rozlohy
V Čl. I v bodě 1. v 16c se za nově doplněný odst. 3 doplňuje odstavec 4, který zní: (4) Výměra přírodní zóny vymezené postupem dle 18 nesmí mít méně než 50 % rozlohy V Čl. I v bodě 1. v 16d se za nově doplněný odst. 2 doplňuje odstavec 3, který zní: (3) Výměra přírodní zóny vymezené postupem dle 18 nesmí mít méně než 29 % rozlohy Odůvodnění: Zákon by také měl stanovit, jaké nejmenší území v rámci národního parku bude zařazeno do zóny přírodní při vytváření první zonace (a také každé další zonace) poté, co vstoupí novela zákona v účinnost. Bude tak možné zákonem zajistit, aby do přírodní zóny bylo skutečně zařazeno území, které již dříve bylo ponecháno přírodnímu vývoji nebo které je možné ihned přírodnímu vývoji ponechat. Zákon tak stanoví minimální nepřekročitelný mantinel pro rozlohu území se samovolným vývojem a předejde tak možným excesům při vyhlašování přírodní zóny po nabytí účinnosti novely. V případě národního parku České Švýcarsko ( 16a) lze vymezit minimální rozlohu přírodní zóny 10 % rozlohy národního parku, která již nyní je ponechána přírodním procesům. V současně platném Plánu péče o Národní park České Švýcarsko 2009-2016 je stanoveno, že přibližně do roku 2020 má být do režimu samovolného vývoje převedeno dalších přibližně 7 % území. V brzké době tedy dojde v NP České Švýcarsko k nárůstu rozlohy území samovolného vývoje. V případě Krkonošského národního parku ( 16b) lze deklarovat jako minimální budoucí rozlohu přírodní zóny 19 % rozlohy národního parku. To je současná velikost první zóny národního parku. Do budoucna se počítá s tím (a současný platný Plán péče s tím počítá nejpozději do roku 2020), že bude toto území převedeno do zóny přírodní, resp. na území se samovolným vývojem. V případě Národního parku Podyjí ( 16c) je možné za minimální rozlohu zóny přírodní rovnou stanovit 50 % rozlohy NP. S převedením takového minimálního území do zóny přírodní se totiž počítá již při vytváření první zonace podle pravidel novely (viz bod 4., 16c odst. 3 a odůvodnění k němu). Národní park Šumava ( 16d): Doporučení IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody)/wcpa (Světová komise pro chráněná území) pro NP Šumava z roku 2002 jsou v tomto jednoznačná: "Zóna 1 (jádrová zóna) musí být reorganizována do několika kompaktních bloků (méně než 10) s jasně stanovenými podmínkami v zásadě bezzásahovost." (str. 15) "Původní proces přechodu...a transformaci ploch zóny II do jádrové zóny je třeba výrazně urychlit tak, aby pokrývalo 30 40% plochy NP do 3 5 let." (str. 15). "Bez těchto změn není možné národní park klasifikovat jako chráněnou oblast IUCN kategorie II." (str.3), tj. národní park dle mezinárodní klasifikace chráněných území. Rozhodnutím MŽP z 5.3. 2007 byla k prvním zónám (13% rozlohy parku) přidána část území druhé zóny (18,8% rozlohy parku), kde se nemusí provádět zásahy proti kůrovci, čímž bylo umožněno ponechat 32,8% rozlohy parku přírodním procesům. Vedením NP Šumava ale nebyla tato možnost plně využita. V současné době je při absenci platného plánu péče na základě příkazu ředitele aplikován bezzásahový management na 23% rozlohy NP a na dalších 5,1% rozlohy NP se zásahy provádějí výjimečně. V tomto území byl v letech 2014-2015 fakticky dodržován bezzásahový režim na 26,5% rozlohy NP, započteme-li i plochy, kde zásahy nenarušily trajektorii přírodního vývoje, bylo to 27,7% rozlohy NP. Stávající příkaz ředitele NP však nezaručuje ochranu některým nejcennějším místům v parku jako je například kaňon řeky Křemelné nebo masiv hory Smrčina, kde nyní probíhá řízení České inspekce životního prostředí za zásahy, při kterých došlo k porušení zákona. Národní park Šumava se tak stále potýká s důsledky nevhodného snížení ochrany, ke kterému došlo za předchozí vlády. Navzdory tomu, že doposud bylo chráněno jako území se samovolným vývojem jen necelých 30 %, je nejvhodnější zařadit do přírodní zóny při nejbližší příležitosti 50 % území
národního parku, a to s odůvodněním uvedeným u bodu 2. Pozměňovací návrh počítá s minimální rozlohou zóny přírodní pro NPŠ 29 %. Tato rozloha odpovídá svým rozsahem velikosti území, které bylo již dříve chráněno jako území se samovolným vývojem plus území kde zásahy způsobují vážné problémy managementu (např. pokuty České inspekce životního prostředí). Novou zonací bude nutné snížit míru fragmentace tohoto území. Stanovení minimální přípustné rozlohy přírodní zóny by v tomto případě bylo velmi užitečné, neboť z popisu situace výše je velmi dobře zřetelné, jak je tato minimální rozloha bezzásahového území neustále zpochybňována. 4. V Čl. I v bodě 1. se v 18 odst. 5 doplňuje druhá a třetí věta, které zní: Území zařazené do zóny přírodní nelze při změnách zón změnit na jinou zónu, území zóny přírodě blízké lze změnit pouze na zónu přírodní a území zóny soustředěné péče o přírodu nelze měnit na zónu kulturní krajiny. Ustanovení věty předchozí se nevztahuje na území zařazené do zóny přírodní přede dnem nabytí účinnosti prvního opatření obecné povahy, kterým se vymezují podle tohoto odstavce zóny ochrany přírody Odůvodnění: Doplnění uvedeného textu logicky zabraňuje nekoncepčnímu přístupu při změnách zonace národních parků. Oblasti jednou vymezené jako přírodní zóna by neměly být při změnách zonace dalšími ministry přeměňované na území, kde se hospodaří. Obdobně to platí i pro další zóny. Doplněná třetí věta umožňuje, aby se prvním opatřením obecné povahy vymezujícím zonaci podle této novely nestaly přírodní zónou například některé současné malé fragmentované první zóny v NP Šumava, kde se předpokládá významnější revize zonace ve smyslu scelení roztříštěných prvních zón. 5. V Čl. I v bodě 1. se do 18 odst. 6 za stávající znění přidává věta Dříve lze změnu zón ochrany přírody provést pouze v odůvodněných případech a se souhlasem obce, jejíž území má být změnou přímo dotčeno. Odůvodnění: Je nutné doplnit možnost dřívější změny zonace pro případy, kdy bude z důvodů potenciálních vážných škod na životním prostředí nezbytné nebo žádoucí provést změnu zonace dříve než za 15 let a bude na změně zonace shoda s obcí, na jejímž území bude změna zonace nutná nebo žádoucí. Postup změny zonace po té bude probíhat standardním způsobem uvedeným v 18 odst. 5 a v 20 odst. 3. 6. V Čl. I v bodě 1. se v 23 odst. 1 nahrazuje novým textem: (1) Na území národních parků nelze zcizit pozemky, které jsou ve vlastnictví státu. Odůvodnění: Předloha neodůvodněně připouštěla možnost zcizovat veřejné pozemky v zastavěných územích a zastavitelných plochách obcí. Taková možnost by v praxi znamenala zachování, respektive navýšení současného obrovského tlaku na rozprodej pozemků v majetku státu a korupčního potenciálu. Pozemky v majetku státu v zastavěných územích a zastavitelných plochách obcí v NP Šumava představují řádově desítky hektarů. Stát by se jejich prodejem zbavil klíčové možnosti zamezit další nevhodné zástavbě. Ve všech evropských národních parcích se stát naopak snaží pozemky, které jsou v soukromém vlastnictví vykoupit, aby získal rozhodující nástroj k zajištění ochrany přírody a dochovaného harmonického vzhledu krajiny. Případné potřeby obcí ve veřejném zájmu (jako je třeba zřízení parkoviště na pozemku vlastněném státem) lze řešit např. zřízením věcných práv k věci cizí (služebností či práva
stavby). 7. V Čl. I v bodě 13. v 44a se stávající text označí jako odst. 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní: (2) Na části území národního parku, která nebyla ke dni 1.1. 2017 zahrnuta do zastavěného území nebo zastavitelné plochy, lze vymezit zastavěné území nebo zastavitelnou plochu jen z naléhavých důvodů jiného veřejného zájmu výrazně převažujícího nad zájmem ochrany přírody a krajiny. Odůvodnění: Jedním z cílů národních parků uvedených v tomto zákoně je, že veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování jejich přirozených ekosystémů odpovídajících danému stanovišti. Zákon by měl proto vedle jiných ohrožení chránit území národních parků také před nekontrolovaným rozšiřováním zástavby v obcích na území zón kulturní krajiny, na což je vyvíjen častý tlak. V zákoně má proto být uvedeno ustanovení, že stávající zastavěné a zastavitelné plochy se mohou rozšiřovat pouze z naléhavých důvodů jiného veřejného zájmu výrazně převažujícího nad zájmem ochrany přírody a krajiny. Již dnes je navíc aktuální míra zastavěnosti v obcích národních parků často podrobována kritice jejich návštěvníků. Navíc platí, že dle 16 se režim základních ochranných podmínek národních parků dělí právě dle toho, zda dané území patří mezi zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí nebo leží mimo ně. Pro obě tyto části platí významně odlišné ochranné podmínky. Jestliže se tedy má nová plocha stát zastavěným územím nebo zastavitelnou plochou s výrazně benevolentnějšími ochrannými podmínkami, má to být pouze z naléhavých důvodů jiného veřejného zájmu výrazně převažujícího nad zájmem ochrany přírody a krajiny.