UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Pedagogická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE 2010 Milan Janata
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy a sportu Srovnávací analýza tréninku vytrvalostních běžců různých věkových kategorií Diplomová práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Oponent práce: Milan Janata M 7505 Vychovatelství Sociální pedagogika se zaměřením na TV a sport Mgr. Taťána Metelková, Ph. D Doc. PaedDr. Jiří Ryba, CSc. Hradec Králové 2010
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Zadání diplomové práce Autor: Milan Janata Studijní program: M7505 Vychovatelství Studijní obor: Sociální pedagogika se zaměřením na tělesnou výchovu a sport Název závěrečné práce: Srovnávací analýza tréninku vytrvalostních běžců různých věkových kategorií Název závěrečné práce AJ: Comparative analysis of training long - distance runners in different categories Cíl, metody, literatura, předpoklady: Cílem diplomové práce je vypracovat analýzy tréninku běţců na dlouhé tratě různých věkových kategorií z hlediska obecných a speciálních tréninkových ukazatelů a na základě výsledků vypracovat modelový tréninkový plán pro dosaţení optimální výkonnosti. Garantující pracoviště: Katedra tělesné výchovy a sportu Vedoucí práce: Mgr. Taťána Metelková, Ph. D. Konzultant: Bc. Kamil Krunka Oponent: Doc. PaedDr. Jiří Ryba, CSc. Datum zadání závěrečné práce: 15. 11. 2007 Datum odevzdání závěrečné práce: 20. 4. 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně (pod vedením vedoucího diplomové práce), uvedl všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţoval zásady vědecké etiky. V Hradci Králové dne 20. 4. 2010 Podpis
Anotace JANATA, MILAN. Srovnávací analýza tréninku vytrvalostních běžců různých věkových kategorií. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2010. 123 s. Diplomová práce. Obsahem této diplomové práce, zaměřené na nedílnou součást atletiky, tedy na běhy, je bliţší seznámení s tréninkem atletů specializujících se na vytrvalostní disciplíny. Srovnávací analýzou jejich tréninkových záznamů lze vyhodnotit nejvhodnější formu přípravy, a to zejména z pohledu různého stáří sportovců. Cílem práce je zjistit vliv různých tréninkových prostředků na růst výkonnosti vytrvalostních běţců různých věkových kategorií a vytvořit tak modelový tréninkový plán pro dosaţení optimální výkonnosti. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V úvodní části jsou shrnuty hlavní principy běţeckého tréninku ze současného i z historického pohledu, následuje seznámení s tréninkovými ukazateli a s jednotlivými metodami sportovní přípravy, dělení ročního tréninkového cyklu, charakteristika soutěţí, přehled běţeckých osobností a milníky z historie běhu na střední a dlouhé tratě. Praktická část je věnována rozboru tréninkových deníků s ohledem na jednotlivé tréninkové ukazatele a jejich moţný vliv na výkonnost vytrvalostních běţců různých věkových kategorií. Klíčová slova: Atletický trénink, běh, vytrvalost, tréninkový plán, roční tréninkový cyklus, tréninkové ukazatele, běţecké osobnosti
Annotation JANATA, MILAN. Comparative analysis of training long - distance runners in different categories. Hradec Králové: Pedagogical Fakulty, University of Hradec Králové, 2010. 123 s. Diploma Dissertation. The content of this diploma dessertation, aimed at an integral part of athletics, cross - discipline, is closer acquaintance with the training of athletes specialized in endurance disciplines. Comparative analysis of their training records is possible evaluate the most appropriate form of training, especially from the perspective of various age of athlets. The aim of this Thesis is to determine the influence of various training resources on growth performance of endurance runners of different ages to create a model training plan for achieving optimal performance. The thesis is divided into theoretical and practical part. In the introductory section is summarized the main principles of cross disciplines training of current from a historical point of view, followed by introducing of training pointers and various methods of sports training division of the annual training cycle, characteristics of events, personalities and cross - country overview of milestones in the history of cross - medium and long lines. The practical part is devoted on the analysis of training logs to the different training parameters and their possible influence on the performance of endurance runners of different ages. Keywords: Athletic training, run, endurance, training plan, training cycle of the year, training indexes, running personalities
Poděkování Poděkování patří zejména mé vedoucí práce Mgr. Taťáně Metelkové, Ph. D. za cenné rady a připomínky při zpracování diplomové práce. Dále bych chtěl vyjádřit poděkování všem běţcům, kteří mi poskytli materiál i své zkušenosti v rozhovorech. Byli to zejména ing. Josef Pomikálek, Bc. Kamil Krunka, Bořek Jančík, Stanislav Matys a Karel Hovorka. Díky jejich praktickým postřehům jsem se mohl hlouběji zamyslet nad danou problematikou.
Obsah: 1. Úvod... 9 1.1. Cíl diplomové práce... 10 1.2. Úkoly diplomové práce... 10 1.3. Rozbor pramenů... 11 2. Metody... 12 3. Historie vytrvalostního běhu... 13 3.1. Vývoj světových rekordů... 15 3.2. Významní čeští a slovenští běţci... 17 3.3. Významní světoví běţci... 26 3.4. Srovnání běţecké výkonnosti a tréninkových parametrů běţeckých legend... 33 3.5. Bliţší porovnání vybraných atletů... 35 4. Obecné principy tréninku... 37 4.1. Superkompenzace jako základ tréninku... 39 5. Roční treninkový cyklus a treninkové ukazatele... 40 5.1. Roční tréninkový cyklus... 41 5.2. Tréninkové ukazatele... 43 6. Pohybové schopnosti a metody rozvoje... 46 6.1. Síla... 46 6.2. Rychlost... 47 6.3. Vytrvalost... 49 6.4. Obratnost... 50 6.5. Pohyblivost... 50 7. Technika běhu... 50 7.1. Šlapavý a švihový způsob běhu... 52 8. Vytrvalostní trénink... 53 9. Metody běţeckého tréninku... 54 9.1. Souvislé metody... 54 9.2. Intervalové metody... 56 9.3. Kontrolní metody... 57 10. Typy soutěţí, věkové kategorie a běţecké tratě... 59 10.1. Věkové kategorie... 59-7 -
10.2. Soutěţe republikové úrovně... 61 10.3. Soutěţe mezinárodní úrovně... 62 11. Regenerace... 63 11.1. Regenerační procedury... 63 12. Charakteristika výzkumného souboru... 67 13. Srovnávací analýza kategorie juniorů... 68 13.1. Způsoby regenerace... 73 14. Srovnávací analýza kategorie muţi do 22 let a muţi hlavní kategorie... 75 14.1. Způsoby regenerace běţců ve věku 23 29 let... 81 15. Srovnávací analýza kategorie veteránů... 82 15.1. Způsob regenerace veteránských kategorií... 89 16. Diskuze... 91 17. Závěr... 92 18. Seznam literatury... 95 19. Seznam příloh... 99-8 -
1. Úvod Pohyb je přirozenou součástí lidského ţivota. Vše okolo nás se pohybuje, a tak i člověk se od narození snaţí instinktivně přemisťovat. Právě tato touha je hlavní hnací silou, která pak mnohé z nás vede k cílenému pohybu, tedy ke sportu. Pro mnoho lidí se sport stane nedílnou součástí kaţdodenního ţivota. Někdo se jím jen odreaguje a uvolní od stresových situací, jiní touţí po úspěchu, slávě a překonávání rekordů. Všem ale přináší určitý druh proţitků, radosti, zlepšení kondice a s tím nemalou měrou souvisí i dobré zdraví. Jedním z nejpřirozenějších pohybů pro člověka je běh. Kaţdý zdravý jedinec se rozeběhne a nemusí přemýšlet nad pohyby, které vykonává. Pro tuto přirozenost je také běh jedním z nejstarších sportů na světě a tvoří také základ pro většinu atletických disciplín. V těchto disciplínách se otvírá moţnost pro soupeření, tedy závodní pojetí běhu. Výjimeční jedinci se mohou dostávat aţ na hranice lidských moţností a dosahovat světových výkonů. Takových sportovců, u kterých je snouben talent s pílí, není mnoho a jedná se o absolutní elitu. Ti ostatní bojují na hranicích svých moţností, které jsou pro kaţdého stanoveny někde jinde. Na kaţdé výkonnostní úrovni je nutný soustavný a cílený trénink. Tréninkové jednotky ve smyslu profesionálního běhu jsou velmi tvrdé a často balancují na hranici, která je pro člověka ještě snesitelná. Při špatném vedení trenérem je tato hranice překročena a lehce dojde ke zranění nebo přetrénování. Můţeme to povaţovat za pomyslnou hru s tělem, kterému je nutno naslouchat. Sestavit správný tréninkový plán není lehký úkol a jsou k tomu zapotřebí četné teoretické znalosti a praktické zkušenosti. Kaţdý jsme jedinečný, a tak nelze říci, ţe to, co působí na jednoho, bude působit i u druhého. U běhu hraje velkou roli talent, jakoţto souhrn fyzických, ale i mentálních předpokladů. Je to ale sport, u kterého talent není zcela rozhodující, a právě díky správnému a poctivému tréninku lze mnoho faktorů pozitivně ovlivnit tak, ţe ve výsledku můţe být i méně talentovaný jedinec úspěšný. Díky tomu, ţe je běh sport pro kaţdého dostupný bez velkého materiálního zajištění a s minimálními nároky na okolní prostředí, tak se často stává, ţe běţecké začátky jsou vedeny tzv. pokusem a omylem. Bez rady nebo přítomnosti trenéra nezkušení atleti zkouší, co jejich těla vydrţí, trénink je nesystematický a nerespektuje zásady adaptability - 9 -
organismu. To můţe vést aţ k nepříjemným pocitům z běhu a následnému ukončení sportovní kariéry. Tato diplomová práce, zaměřená na problematiku tréninkového procesu, by mohla eliminovat tyto začátečnické chyby, a tím přispět k rozšíření běţecké základny v České republice tak, jak tomu bylo v minulých dobách. 1.1. Cíl diplomové práce Cílem diplomové práce je s vyuţitím analýzy tréninkových ukazatelů vytvořit co nejefektivnější plán přípravy pro atlety specializující se na běhy na dlouhé tratě. Ke srovnávací analýze byly vyuţity rozbory vlastních tréninkových plánů a plánů několika oslovených atletů (vytrvalostních běţců) různých věkových kategorií. Diplomová práce by mohla odhalit chyby, kterých jsem se v přípravě dopustil a jak se jich do budoucna vyvarovat pro efektivnější trénink. Práce by mohla být inspirací k efektivnímu tréninku i pro jiné atlety. 1.2. Úkoly diplomové práce 1. Seznámit se s literaturou zabývající se atletickým tréninkem, speciálně pak tréninkem běhu na střední a dlouhé tratě. 2. Vytvořit přehled významných českých a světových vytrvalostních běţců s důrazem na vyuţívané tréninkové metody a dosaţené výkony na sledovaných tratích. 3. Porovnat tréninkové metody běţců na střední a dlouhé tratě v minulosti a současnosti. 4. Analyzovat a porovnat tréninkové plány vybraných vytrvalostních běţců různých věkových kategorií. 5. Na základě zjištěných výsledků vytvořit optimální tréninkový plán pro dosaţení maximální výkonnosti. 6. Doplňkové sledování času věnovaného regeneraci u atletů různé věkové kategorie. - 10 -
1.3. Rozbor pramenů Pro diplomovou práci jsem vyuţil tištěné, elektronické, ale i ústní prameny, jak současné, tak i historické. Ačkoliv se metodika tréninku stále vyvíjí, nové metody bývají v podstatě jen propracovanější obdobou metod starších. Nejnovější trendy a přístupy současných elitních atletů jsem získával hlavně z internetu, neboť je to jeden z nejaktuálnějších zdrojů. Tato data byla ale často jen útrţkovitá nebo velmi obecná, protoţe si většinou kaţdý své tréninkové principy dosti střeţí, a kdyţ uţ je publikuje, tak například aţ po skončení své aktivní kariéry. Proto bylo snaţší dozvědět se přístup k tréninku jiţ neaktivních sportovců. Podobný problém se vyskytl i při shromaţďování tréninkových ukazatelů, které slouţily jako základ pro srovnávací analýzu a následné vypracování tréninkových plánů. Atleti si v mnoha případech vedou tréninkové deníky po svém, tedy bez znalosti obecných a speciálních tréninkových ukazatelů, nebo si deník nevedou vůbec. Zejména mezi nedráhovými běţci bylo těţké najít vhodné jedince pro poskytnutí údajů. Z literárních pramenů byla pro mne velmi přínosná především díla dvojice autorů PÍSAŘÍK a LIŠKA. Jejich dvoudílná publikace programového materiálu pro vrcholový sport s názvem Běhy na střední a dlouhé tratě (1985) obsahovala kompletní shrnutí dané problematiky. Mezi další stěţejní díla patřily Základy atletického tréninku autorů CHOUTKA, DOVALIL (1984). Z novějších publikací pak kniha Běhání kolektivu autorů TVRZNÍK, SOUMAR, SOULEK (2004), která nabízí informace pro amatérského běţce bez odborných znalostí. Cenné informace jsem získal i z časopisů (např. Atletika, Běhej.com) a odborných internetových portálů. Neopomenutelným a velmi hodnotným zdrojem poznatků bylo několik rozhovorů, které jsem uskutečnil s těmi nejpovolanějšími, tedy s kolegy závodníky a trenéry. Patří mezi ně i ti, kteří se podíleli na mé přípravě jako Stanislav Matys, ing. Josef Pomikálek a ing. František Pechek. Z aktivních běţců mi poskytli rozhovor např. Kamil Krunka, Petr Pechek, Dominik Šimůnek, Karel Hovorka, Bořek Jančík, Josef Pomikálek, Stanislav Matys a Jiří Javůrek. V diplomové práci jsem vyuţil i vlastní zkušenosti. - 11 -
2. Metody V diplomové práci jsem pouţil metody srovnávací analýzy, kterou jsem aplikoval na tréninkové ukazatele běţců vytrvalců. Pouţité ukazatele odpovídají oficiálním tréninkovým ukazatelům ze vzorového tréninkového deníku atleta vydaného Českým atletickým svazem. Dále jsem přímo konfrontoval tréninkové plány zapůjčené od dotázaných atletů, se kterými jsem praktikoval rozhovor. Ten jsem vyuţil také při uskutečňování průzkumu na vyuţití regenerace běţců, který jsem zpracoval pomocí statistického vyhodnocení. - 12 -
TEORETICKÁ ČÁST 3. Historie vytrvalostního běhu Hledat první historické kořeny běţeckého sportu je velmi těţké, neboť je to pohyb vycházející z přirozenosti člověka, který byl od prvopočátku určený k přemisťování. Ve starověkém Řecku byl běh velice důleţitý v boji, nebo v případě běţeckých poslů, kteří doručovali důleţité zprávy na dlouhé vzdálenosti. Jiţ tehdy museli tito běţci provádět nějaký trénink, aby zvládli takovou zátěţ, a tak uţ tuto dobu bychom mohli povaţovat za počátek cílené sportovní činnosti. Ke sportu ovšem patří soutěţ a závod, a tak za hlavní milník povaţujeme první sportovní hry, které vznikly ve starém Řecku. V úplných počátcích běh nebyl zařazován a fyzickou (sportovní) část zastupovala pouze gymnastika (např. Panathénské hry a Pýthijské hry). První zmínka o běţecké soutěţi byla aţ na starořeckých Olympijských hrách (776 př. n. l.). Jednalo se o běh na jeden stadion měřící 192,27 metru. Později se běh prodlouţil na vzdálenost dvou stadionů tzv. diaulos, a poté dokonce na 1 345 m aţ 4 615 m (dolichos). Následovaly modifikace jako běh zdatnosti ve zbroji apod. Běh se ve světě začínal pomalu prosazovat a nejvíce se mu dařilo například v Anglii, kde také vznikla v roce 1866 Atletická amatérská asociace. Kvalitní běţecký sport byl ale i v Americe, kde uţ v roce 1863 dokázal Američan Deerfoote v hodinovém běhu zvládnout 18 542 m. Zlomovým okamţikem pro veškerý sport, tedy i pro běh, se stal přelom 19. a 20. století, kdy roku 1896 byly po vzoru starořeckých her obnoveny Olympijské hry. Ve vytrvalostním běhu si uţil první velký okamţik slávy Spiridon Louis, kdyţ po 2 h 58 min a 50 s protnul cílovou pásku maratónu jako první. Nedokázal ho porazit ani jiţ olympijský vítěz na tratích 800 m a 1500 m Edvin Flack. Je skoro k neuvěření, ţe jen o rok později, v roce 1897 se jiţ sešlo několik nadšenců v Praze-Běchovicích k prvnímu ročníku závodu na 10 km. Poloţili tak základ nejstaršího běţeckého závodu konaného v Evropě bez přerušení. To vše byl impuls pro vznik nových tréninkových metod, které se v průběhu dalších desetiletí prudce rozvíjely. Do této doby se prioritně v tréninku rozvíjela obecná vytrvalost, i kdyţ na dobré úrovni. Přesvědčit o tom můţe například výkon Angličana Georgea z roku - 13 -
1885, který dokázal uběhnout 12 mil (19 312 m) pod hodinu za 59:29 min. Na kratších tratích, pro které jiţ rozvoj obecné vytrvalosti není to nejpodstatnější, nebylo dosaţeno takové výkonnosti. Převrat způsobila Finská škola (např. Nurmi v roce 1920), kdyţ její běţci začali vyuţívat prostředky rozvíjející tempovou rychlost, která později přecházela aţ k tempové vytrvalosti. Taisto Makki se v roce 1939 díky této přípravě stal prvním muţem, který zaběhl 10 000 m pod 30 minut. Systém Finů však stále postrádal další důleţité prostředky, např. pro rozvoj speciálního tempa. Hned v sousední zemi, ve Švédsku, vznikla další tréninková metoda - fartlek. Skrývá se v něm ale problém se řízením intenzity, a tak byl vhodnou alternativou hlavně pro rozvoj rychlostní vytrvalosti. Úspěchy Švédů se proto dostavovaly hlavně na mílařských tratích. I československá škola významně promluvila do světových systémů tréninku, a to zásluhou Emila Zátopka. Více o tom, jak kombinoval tempovou rychlost a vytrvalost pomocí opakovaných čtyřsetmetrových úseků je nastíněno v kapitole věnované jeho osobnosti. Systém se velice rychle vyvíjel a přispěli tomu i významní trenéři, např. novozélanďan Arthur Lydiard. Byl zastáncem vysokého objemu, který se prolínal s rozvojem tempové sloţky ve specifických úsecích. Dokázal správně vyváţit sloţku objemu obecné vytrvalosti a intenzity. Rozdělil roční tréninkový cyklus do pěti skupin. V první se zaměřil na vysoký objem, který činil cca 170 km za týden, následovala intenzivní příprava v kopcích, pak přišla na řadu příprava na dráze zaměřená na speciální tempo s vyuţitím rozloţených úseků jako druhu intervalové metody. Tvrdá příprava vyvrcholila v závodním období. To trvalo nejdéle z celého tréninkového cyklu (16 týdnů). Celý cyklus končil přechodným obdobím, kdy jeho svěřenci, jinak specialisté na dráhové závody, startovali v silničních závodech a krosech. Evropský trénink se vyznačoval zejména intervalovou metodou, a tu velmi efektivně pouţíval trenér Ladislav Fišer (trenér Stanislava Jungwirtha). V ročním tréninkovém cyklu samostatně zařadil období pro testování. Prosazoval trénink speciálního tempa jako základ dalšího rozvoje. Trénink tohoto tempa plánoval do intervalů, a v závislosti na období upravoval intenzitu a délku odpočinku (meziklusu). Oproti Lydiardovi více rozvíjel speciální tempo jiţ v přípravném období. - 14 -
3.1. Vývoj světových rekordů V bězích více neţ kde jinde sledujeme dosaţené časy. Ve sportovním pojetí je to ta nejdůleţitější sloţka výkonu, ale jsou zde i ostatní faktory jako proţitky, vliv na zdraví, sociální aspekty a podobně. Časy se pečlivě sledují a evidují jako světové, národní a osobní rekordy. Do historie se tak zapsalo několik atletů, kterým se podařilo jako prvním stlačit časy pod určité magické hranice. Následující tabulky ukazují vývoj světových rekordů od běhu na 5 000 m po maratón. Tab. č. 1. Vývoj světového rekordu na 5 000 m muţi jméno národnost dosaţený čas / poprvé prolomení času rok Hannes Kolehmainen FIN 14:36.6 / pod 15 min 1912 Paavo Nurmi FIN 14:28.2 / pod 14:30 min 1924 Gunder Hägg SWE 13:58.2 / pod 14 min 1942 Ron Clarke AUS 13:25.8 / pod 13:30 min 1965 Said Aouita MAR 12:58.39 / pod 13 min 1987 Haile Gebrselassie ETH 12:44.39 / pod 12:45 min 1995 Daniel Komen KEN 12:39.74 / pod 12:40 min 1997 Kenenisa Bekele ETH 12:37,35 světový rekord 2004 Tab. č. 2. Vývoj světového rekordu na 10 000 m muţi jméno národnost dosaţený čas / poprvé prolomení času rok Jean Bouin FRA 30:58.8 / pod 31 min 1911 Taisto Mäki FIN 29:52.6 / pod 30 min 1939 Emil Zátopek TCH 28:54.2 / pod 29 min 1954 Ron Clarke AUS 27:39.4 / pod 28 min 1965 Yobes Ondieki KEN 26:58.38 / pod 27 min 1993 Haile Gebrselassie ETH 26:43.53 / pod 26:50 min 1995 Salah Hissou MAR 26:38.08 / pod 26:40 min 1996 Paul Tergat KEN 26:27.85 / pod 26:30 min 1997 Kenenisa Bekele ETH 26:17.53 světový rekord 2005-15 -
Tab. č. 3. Vývoj světového rekordu v půlmaratonu muţů jméno národnost dosaţený čas / poprvé prolomení času rok Miruts Yifter ETH 62:56 / pod 63 min 1977 Stan Mavis USA 62:16 / pod 62:30 min 1980 Herb Lindsay USA 61:47 / pod 62 min 1981 Rob de Castella AUS 61:18 / pod 61:30 min 1982 Mike Musyoki KEN 60:57 / pod 61 min 1985 Matthew Temane RSA 60:11 / pod 60:30 min 1987 Moses Tanui KEN 59:47 / pod 60 min 1993 Paul Tergat KEN 59:17 / pod 59:30 min 1998 Haile Gebrselassie ETH 58:55 / pod 59 min 2007 Zarsenay Tadesse ERI 58:23 - světový rekord 2010 Tab. č. 4. Vývoj světového rekordu maratónu muţů jméno národnost dosaţený čas / poprvé prolomení času rok Harry Green GBR 2:38:17 / pod 2:40 h 1913 Albert Michelsen USA 2:29:02 / pod 2:30 h 1925 James Peters GBR 2:18:41 / pod 2:20 h 1953 Derek Clayton AUS 2:09:37 / pod 2:10 h 1967 Derek Clayton AUS 2:08:34 / pod 2:09 h 1969 Carlos Lopes POR 2:07:12 / pod 2:08 h 1985 Belayneh Dinsamo ETH 2:06:50 / pod 2:07 h 1988 Khalid Khannouchi MAR 2:05:42 / pod 2:06 h 1999 Paul Tergat KEN 2:04:55 / pod 2:05 h 2003 Haile Gebrselassie ETH 2:03:59 - světový rekord 2008 I na středních tratích se zdolávaly časy, které dodnes znamenají pro výkonnostní atlety stěţejní zlom. U běhu na 800 metrů můţeme za tento čas povaţovat hranici dvou minut. V muţském podání ji zdolal poprvé jiţ v roce 1873 Brit ARTHUR PELHAM časem 1:59,8 min. Podobný význam má pro mílaře čas 4 minuty, který zlomil nejprve HAROLD WILSON v roce 1908 časem 3:59,8 min. Jedná se také o občana Velké Británie, a to nám můţe napovědět, na jak velmi dobrém postavení se Anglie v běţeckém světě nacházela. Později to potvrdil např. SEBASTIAN COE. Je velmi potěšitelné, ţe i Češi se zaslouţili o - 16 -
zapsání zlomových časů. EMIL ZÁTOPEK v roce 1954 zaběhl 10 000 m pod 29 minut a vylepšil světový rekord na hodnotu 28:54,2 min (pozn. ukázka tréninku na tento výkon viz. příloha č. 1). Čech STANISLAV JUNGWIRTH zase v roce 1957 stlačil čas na trati 1500 m pod 3:40 min. Cílem proběhl v čase 3:38,1 min. Historie je utvářena osobnostmi a jejich činy, proto je důleţité na ně nezapomínat. I kdyţ jsou nyní světové rekordy mnohem dál, úsilí pro jejich zdolání je do jisté míry totoţné, a proto stojí za uznání. 3.2. Významní čeští a slovenští běžci V této kapitole bych rád představil několik nejvýznamnějších českých a slovenských běţců, uvedl příklady jejich tréninkových metod, které je dostaly na výsluní běţeckého sportu, a porovnal osobní rekordy vzhledem k jejich přípravě. Vybral jsem vytrvalecké legendy československého běhu jakými byli například Emil Zátopek, Stanislav Hoffman, Vlastimil Zwiefelhofer, Martin Vrábel a další. Pro úplnost a zajímavou konfrontaci výkonů jsem zvolil i několik soudobých vytrvalců jako Jana Pešavu, Róberta Štefka nebo právě nastupujícího Jana Kreisingera. Do výběru jsem zařidil i dva středotraťaře: Josefa Odloţila a Stanislava Jungwirtha. Nejen proto, ţe je z historického hlediska povaţuji za neopomenutelné, ale i proto, ţe bych chtěl na jejich příkladu demonstrovat nutnost specializace a výkonnostní moţnosti vytrvalce. Zajímavé je srovnání všech běţců z pohledu vytrvalosti a rychlosti na neutrální trati 3 000 m, kde se mohou často rovnocenně utkat. Emil Zátopek (* 19.9.1922 Kopřivnice 22.11.2000 Praha) Obr. č. 1. Emil Zátopek Skvělý, houţevnatý a svérázný. Přesně takový byl Emil Zátopek. Atlet, který se nezapomenutelně vepsal do historie světové atletiky. Pohyb měl rád od mala, ale k běhu a závodění ho nepřivedli rodiče, jak tomu běţně bývá, nýbrţ vychovatel ze školy. Bylo to tedy do jisté míry dílem náhody, ţe se postavil na jaře 1941 na start svého prvního závodu. Uţ zde se projevil jeho charakter a dal do toho sto procent, jako později do všeho, co dělal, a dokončil závod na skvělém 2. místě. Byl to takový impuls, ţe následující rok stál na startu opět a v cíli se mohl radovat - 17 -
z vítězství. Na dalších (školních) závodech uţ byl tak nepřehlédnutelný, ţe mu trenér Dr. Haluza nabídl spolupráci a dal mu tak základy atletického tréninku. Zajímavostí je, ţe se oba dokonce potkávali ve startovním poli a nutno říci, ţe Emil odcházel zatím poraţen. Velmi brzy si ale tréninkové dávky začal utvářet sám, a to jiţ od roku 1943 a jeho výkonnost šla stále velmi razantně vzhůru. V tréninku mu pomáhala jeho cílevědomost a zarputilost. Někdy ovšem právě tyto vlastnosti zapříčinily výpadek, kdyţ nedoléčil zranění nebo nemoc. Byl svérázný a měl své metody. Ty se často vymykaly normálu a staly se z nich legendy. Ať uţ je to běhání v těţkých vojenských botách nebo pojídání listí na tréninku, které údajně zajistí rychlost zvířeti. Běhal i se zadrţeným dechem, aby se naučil ekonomickému dýchání. Je průkopníkem intervalové metody. V době, kdy ji začal pouţívat, ji v takovém objemu nikdo nepraktikoval, a tak se stal zakladatelem takto intenzivního pojetí. Dopracoval se aţ do závratných dávek a jeho maximalistický trénink pak byl aţ 100x400 m (150 m 200 m meziklus), nebo 20 x 200 m + 70 x 400 m + 20 x 200 m (200 m meziklus). Takový objem jiţ nešlo vměstnat do jedné tréninkové jednotky, a tak pouţíval dvě aţ tři fáze za den. Aby se mohl dostat aţ k takovému tréninku, stupňoval zátěţ během celé své kariéry. V úplných začátcích běhával 3-5 x týdně a aţ od roku 1945, kdy nastoupil na vojnu, začal trénovat více. Zde také získal ohromný základ obecné vytrvalosti, kdyţ celodenní vojenskou sluţbu (cvičení) bral jako trénink a večer ještě absolvoval atletickou přípravu. Rámec tréninku byl stále téměř stejný, začínal na 5 x 200 m + 20 x 400 m + 5 x 200 m (100 m aţ 200 m meziklus). Vše odběhal nejčastěji v lese, neboť na dráze sklízel posměšky ostatních. Na tréninku na dráze někdy absolvoval i více tréninků za sebou. Odběhl si svou jednotku, a kdyţ přišel některý z jeho kamarádů, tak se přidal. Pro jeho trénink je tedy charakteristický objem, ale také do značné míry stereotyp. Intenzita úseku vycházela z jeho maximalistické povahy, a tak se snaţil vše zvládnout co nejrychleji. Velmi tedy rozvíjel rychlostní vytrvalost. Poctivý přístup se mu během ţivota vyplatil a přinesl mu mnohé úspěchy (viz. příloha č. 2). Největší slávu si vydobyl na třech olympijských hrách, kde získal 4 zlaté medaile. Vrchol jeho slávy přišel v Helsinkách roku 1952. Paradoxně se na tuto olympiádu nemohl připravit podle svých představ, protoţe prodělal angínu. Dokázal však fenomenální hatrick, kdyţ zvítězil na 5 000 m, 10 000 m a posléze i v maratónu. Vše dokonce zvládl v olympijských rekordech. Kromě rekordů olympijských, překonával i světové, a to se mu podařilo dokonce osmnáctkrát. Některé z nich dosáhl na jeho oblíbeném stadionu - 18 -
v Houšťce u Staré Boleslavi, kde vytvořil dodnes na tehdejší dobu neuvěřitelný rekord 20 052 m v hodinovce. Velikost této sportovní legendy potvrzují i mnohá ocenění. Některé získal ještě v průběhu aktivní kariéry, jako například Nejlepší sportovec světa z let 1951 a 1952. Další přišly aţ v průběhu nadcházejících desetiletí. Vzpomeňme Cenu Pierra de Coubertaine v roce 1975 nebo jeho vyhlášení Nejlepším českým atletem 20. století (1997). Na sklonku ţivota v roce 1999 byl také vyhodnocen Nejlepším olympionikem ČR. Seznam jeho sportovních úspěchů je uveden v příloze č. 2. Emil Zátopek zemřel 22. listopadu 2000 v Praze. Místem posledního odpočinku se mu stal Valašský Slavín v roţnovském skanzenu. (http://www.atletickytrenink.cz/slavni_atleti/zatopek.php, 20.12.2009) Tab. č. 5. Osobní rekordy Emila Zátopka disciplína 100m 400m 800m 1500m 3000m 5000m 10000m mar. čas 12,0 53,7 1:58,7 3:52,8 8:07,8 13:57,2 28:54,2 2:23:03 Stanislav Jungwirth (* 15.8.1930 Prachatice 11.4.1986) Obr. č. 2. Stanislav Jungwirth Stanislav Jungwirth byl atletem světové špičky, ale bohuţel se mu nepodařilo prosadit se v olympijské soutěţi. Ačkoliv zaběhl dva světové rekordy, je v české historii trochu ve stínu Odloţila a Zátopka. Zajímavostí je, ţe stejně jako Odloţil, zaběhl 4:30 min na 1500 m téměř bez přípravy. Oproti Odloţilovi se později v přípravě ubíral zcela jinou cestou: s minimálním objemem byl jeho trénink postaven hlavně na nesmírné kvalitě. S objemem, který běhal Odloţil za týden, si vystačil na měsíc. Například na světový rekord na 1 000 m 2:21,2 min běhal 110 aţ 160 km měsíčně. Po bronzovém úspěchu na ME v Bernu zvýšil v olympijské sezóně objem, ale doběhl jen na 6. místě. Radoval se opět za rok po olympiádě, kdy znovu zaběhl světový rekord, tentokrát na 1 500 m (3:38,1 min). - 19 -
Tab. č. 6. Osobní rekordy Stanislava Jungwirta disciplína 100 m 400 m 800 m 1 000 m 1 500 m 2 000 m 3 000 m čas - - - 49,4 1:47,5 2:19,1 3:38,1 5:10,8 8:02,8 Josef Odložil (* 11.10.1938 Zlín 10.9.1993 Domašov) Obr. č. 3. Josef Odloţil Josef Odloţil byl výborný a bezesporu velmi talentovaný atlet a později skvělý trenér například Jana Kubisty, drţitele českého rekordu na 1 500 m. V mládí získal základy vytrvalosti v Jesenických horách, kdyţ musel denně do školy a zpět urazil během nebo chůzí 8 km. Zde začínal i na lyţích. V olympijském roce 1960 časem 1:49,4 min nesplnil kvalifikační limit o dvě desetiny. Před další olympiádou trénoval naplno a dosahoval okolo 180 km týdně! Tvrdým tréninkem získal stříbrnou medaili v čase 3:39,6 min! Rok na to zaběhl světový rekord na 2 000 m časem 5:01,1 min. Jeho ţivot skončil za dosti nejasných okolností. Kdyţ se po návratu z ciziny o svém synovi dozvěděl, ţe neodmaturoval, chtěl se s ním sejít a nabídnout mu pomoc. Toto setkání se mu stalo osudným. Od svého syna dostal jedinou ránu, ránu od člověka, který provozoval 7 let bojové sporty. Ránu, po níţ následovalo 35 dní hlubokého bezvědomí a pak uţ jen smrt. ( http://www.memorial-odlozil.cz/odlozil/index.php?page=zivotopis.php, 10.12.2009) Tab. č. 7. Osobní rekordy Josefa Odloţila disciplína 100 m 400 m 800 m 1 000 m 1 500 m 2 000 m 3 000 m čas 11,5 49,0 1:48,2 2:18,6 3:37,6 5:01,1 8:10,2 Stanislav Hoffman (* 27.3.1945 Praha) K atletice se dostal přes sportovní gymnastiku, se kterou začínal. Své první atletické zkušenosti získával v Litvínově pod vedením pana Joška. S narůstající výkonností se dostal do privilegované Dukly, kde se ho chopil trenér Zvolenský. Mezi jeho nejvýznamnější medaile patří bronz, který získal na 1 500 m za Josefem Odloţilem na Evropských halových hrách 1967, ale vytrvalci si ho pomatují zejména jako mistra české republiky na - 20 -
5 000 m (1971), 10 000 m (1974, 1975) a v silničním běhu na 10 km Běchovice Praha, kde slavil vítězství hned čtyřikrát. Dobré je také vzpomenout jeho české rekordy na 3 000 m (7:54,8 min, 1969 a 7:50,8 min, 1972), na 5 000 m (13:42,0 min, 1970 a 13:28,2 min, 1974). I na 10 000 m byl drţitelem českého rekordu v roce 1974 časem 28:21,2 min. Tab. č. 8. Osobní rekordy Stanislava Hoffmana disciplína 100 m 400 m 800 m 1 500 m 3 000 m 5 000 m 10 000 m čas - - - - - - 1:49,4 3:39,1 7:50,8 13:28,2 28:21,8 Vlastimil Zwiefelhofer (* 20.11.1952 Klatovy) Zapsal se do dějin české atletiky především jako skvělý krosař (7 titulů mistra ČR) a jeho 6. místo z MS v krosu (1979) je dosud nejlepším výsledkem českých barev na takové akci. Do nedávna dokonce drţel skvělý traťový rekord v Praze Běchovicích 28:35,2 min z roku 1975, kdy jen těsně finišoval se Stanislavem Hoffmanem a v cíli je dělilo neuvěřitelných osm desetin vteřiny. Na jeho překonání musel být pozván keňský běţec Laban Chege, který ho v roce 1996 nakonec vylepšil o 2,2 s. Ale to, ţe rekord obstál 21let, hovoří samo za sebe. Na tomto závodě se mu celkově dařilo, potvrzují to jeho čtyři vítězství (KORBEL, 2008, s. 23). Tab. č. 9. Osobní rekordy Vlastimila Zwiefelhofera disciplína 800 m 1500 m 2000 m 3000 m 3 km přek. 5000 m 10000 m mar. čas 1:52,2 3:45,0 5:08,0 8:02,2 8:38,6 13:43,4 28:27,2 2:14:19 Stanislav Tábor (* 5.10.1956 Klatovy) Jeho sportovní začátky provázel hokej, poté se naplno projevily vlohy pro atletiku. V Sušicích ho vedl trenér Suchý a od kratších tratí se postupně dostal aţ k vytrvaleckým. V jeho drţení je několik československých titulů na tratích od 3 000 m po 10 000 m, včetně krosu. V současné době se stále okolo sportu pohybuje, nyní jiţ však jako uznávaný masér a fyzioterapeut. - 21 -