FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI

FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY JAZYKOVÁ POLITIKA V RUSKU A SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY LANGUAGE POLICY OF RUSSIA AND THE MEDIA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vypracovala: Martina Mikulčíková Vedoucí práce: Mgr. Jekatěrina Mikešová, Ph.D. 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité prameny. V Olomouci, dne 16.4. 2014... Podpis

Děkuji Mgr. Jekatěrině Mikešové, Ph.D., za konzultace, rady a připomínky, které mi během psaní bakalářské práce poskytla.... Podpis

OBSAH Úvod...5 1. Vymezení pojmu jazyková politika...6 1.1 Typy a principy jazykové politiky...6 2. Historie jazykové politiky v SSSR a v Ruské federaci...8 3. Problematika jazykové situace v Ruské federaci... 11 4. Zákon O státním jazyce Ruské federace... 12 5. Jazyková politika a sdělovací prostředky... 16 5.1 Vliv sdělovacích prostředků na jazyk... 17 5.2 Dodatek k zákonu... 19 5.3 Dopad přijetí zákona... 20 5.4 Hodnocení odborníky... 21 5.5 Vliv sdělovacích prostředků na veřejné mínění... 24 Závěr... 28 Резюме... 30 Bibliografie... 35 Příloha... 38 Anotace... 42

ÚVOD Řešení jazykových otázek je jednou z priorit každého státu a samotná jazyková situace odráží procesy probíhající ve společnosti. Na jazykové situaci a komunikaci mezi lidmi se projevuje celkový vývoj civilizace. Vše se zrychluje, neustále se vyvíjí nové druhy komunikace a technologie šíření informací. Na jazyk působí i procesy jako je globalizace a migrace, obzvláště pak v Rusku jazyková problematika úzce souvisí národnostní politikou. Tématem této bakalářské práce je Jazyková politika v Rusku a sdělovací prostředky. Cílem práce je vymezit a podrobit analýze problematiku jazykové politiky Ruské federace, která se vyznačuje polyetničností. Dalším záměrem je popsat aktuální stav jazykové politiky, komplikace její realizace a prozkoumat roli sdělovacích prostředků jako jednoho z nástrojů realizace jazykové politiky. Nejdříve se zaměříme obecně na jazykovou politiku a postupně pronikneme až ke konkrétnímu problému, kterým je jazyková politika ve sdělovacích prostředcích. Právě média mají totiž velký vliv na jazyk, jeho normy a kulturu řeči, protože téměř všechny informace se k nám dostávají jejich prostřednictvím a aniž bychom si to uvědomovali, ovlivňují jazyk společnosti. Dále se budeme zabývat vývojem jazykové politiky od dob SSSR až do současnosti a názory odborníků nám pomohou zhodnotit nynější jazykovou situaci. Do popředí našeho zájmu se dostane legislativní a administrativní stránka tohoto problému, lingvistický aspekt bude spíše odsunut do pozadí (norma vs. systém, barbarizace jazyka, přejímání cizích slov, latinizace apod.). Hlavním zdrojem materiálu pro tuto práci budou odborné práce V. M. Alpatova, který se o problematiku jazykové politiky a její vývoj značně zajímá. Dalším klíčovým zdrojem bude zákon o jazyce Ruské federace a internetové stránky, které se zabývají jazykovou politikou a lingvistikou. 5

1. VYMEZENÍ POJMU JAZYKOVÁ POLITIKA Jazyková politika je dynamickou, často nekoncepčně definovanou veličinou, která určuje vztah administrativy k určitému jazyku a ovlivňuje vývoj jazykové situace a její stav v budoucnosti. Tvorba jazykové politiky je cíleným a vědomým procesem, který bývá reakcí na aktivitu, která proběhla, probíhá nebo je očekávána v oblasti vývoje jazyka či jazyků. Na přesné definici jazykové politiky se autoři často neshodují. (Georgiu 2012: Komparace jazykových politik zemí Jižního Kavkazu ve vztahu k ruštině, s. 11) Lingvistický encyklopedický slovník uvádí definici jazykové politiky jako souhrn ideologických principů a praktických opatření zaměřených na jazykové problémy ve společnosti, státě. Jazyková politika může být velmi rozmanitá. (Михальченко 2000: Языки Российской федерации и нового зарубежья. Статус и функции). Částí jazykové politiky je zákon, který určuje, jaký jazyk by měl být používán v určitých oficiálních situacích. Podle Alpatova jsou nejúčinnějšími nástroji jazykové politiky správní oblast, systém vzdělávání, sdělovací prostředky. (Алпатов 2013: Что такое языковая политика?) Jazyková politika je důležitou součástí každého státu, jeho kultury, historie a mnoha dalších významných oblastí. V každé zemi může fungovat na základě jiného principu a v každém státě má také odlišnou historii a vývoj. Jazyková politika a zákony, které jsou kvůli jejímu dodržování a zachování vytvářeny s sebou samozřejmě přináší i určité problémy, které jsou většinou způsobeny nedůsledností. V některých oblastech jazyky dokonce vymírají, velkým problémem jsou i jazyky menšin a absence kvalitní výuky jazyků v některých oblastech. 1.1 TYPY A PRINCIPY JAZYKOVÉ POLITIKY Typů jazykové politiky existuje mnoho a určují se podle různých kritérií. Například Riegl a Vaško specifikují dva typy jazykové politiky: inkluzivní a exkluzivní. Inkluzivní jazykovou politiku charakterizují jako takovou, která se nesnaží o marginalizaci (pozn. odsouvání jednotlivců nebo skupin na okraj společnosti) některých menšinových jazyků (legislativně ani fakticky), snaží se menšinám a jazykům menšin 6

přidělit určitý legislativní status a ochranu, snaží se chránit vzdělávání, přístup k médiím v daném jazyce a usnadňuje mluvčím menšinového jazyka komunikaci s úřady. Naopak exkluzivní jazyková politika je charakteristická nezbytností znalosti státního jazyka pro zařazení se do společnosti, jazykovými podmínkami pro získání legálního statutu (občanství, trvalého pobytu apod.). Exkluzivní jazyková politika často není aplikována plošně, ale spíše výběrově na vybrané minoritní jazyky, ve vztahu ke kterým má diskriminační charakter. (Riegl, Vaško 2009: Comparison of Language Policies in the Post-Soviet Union Countries on European Continent. Annual of Language & Politics and Politics of Identity) Safonova naopak podtrhuje důležitost rozlišení mezi retrospektivně a perspektivně orientovanými jazykovými politikami. Retrospektivní jazyková politika ( jazyková kultura ) je zaměřená na uchování existujících norem jazyka a jejich (někdy i násilné) prosazování ve společnosti. Perspektivní jazyková politika (jazyková výstavba; языковое строительство) je zaměřená na aktivní změnu, např. vytváření a změna abeced jazyků apod. Nástroji jazykové politiky podle autorky jsou jazykové instituty, sdělovací prostředky, cenzura a omezení svobody slova apod. (Сафонова 2007: Языковая политика России в сети. Материалы доклада) Většina současných vyspělých států je postavena buď na národním principu, nebo na principu tavicího kotle, což je sjednocení různých etnických skupin do jedné. V tomto případě základ státní jazykové politiky tvoří úplná jazyková shoda nebo všeobecná jednojazyčnost. Rozšíření společných jazyků může být dosaženo různými způsoby. Existují státy, kde je kladen velký důraz na legislativu. Zvláště výstižným příkladem je Francie. V průběhu jednoho a půl století se každý Francouz musel bez ohledu na národní původ učit ve škole francouzský jazyk a pouze v tomto jazyce se mohl obrátit na soud nebo policii. Neméně přísná byla politika ve Velké Británii, kde ještě v první polovině 20. let trestali učitelé vesnické žáky za náhodně pronesené fráze v irském nebo velšském jazyce. Jsou i státy, které nemají jednotný státní jazyk, ale je nutné podotknout, že existence několika oficiálních jazyků ve státě, zvláště pokud jsou geograficky odděleny, často nepřispívá k jednotě státu. Československo a Jugoslávie se rozpadly, silné separatistické tendence byly v Belgii a ve francouzské části Kanady, i v některých zemích Indie. (Алпатов 2013: Что такое языковая политика?) 7

Jazyková politika Ruska se orientuje na jedné straně na řešení úkolů souvisejících s podporou jeho národních jazyků, na druhé straně na zachování ruštiny v zemích SNS (Sdružení nezávislých států) a v pobaltských zemích. (Ježková 2012: Multikulturalita Ruské federace a její reflexe ve školním vzdělávání, 571) 8

2. HISTORIE JAZYKOVÉ POLITIKY V SSSR A V RUSKÉ FEDERACI Po roce 1917 byl v Rusku učiněn pokus o zavedení nové jazykové politiky, která neměla obdoby ve světě. Její podstatu vyjádřil v roce 1918 J. V. Stalin: Neexistuje žádný povinný státní jazyk - ani v soudním řízení, ani ve škole! Každá oblast si vybere ten jazyk nebo jazyky, které odpovídají etnickému složení obyvatelstva, přičemž se dodržuje úplná rovnoprávnost jak jazyků menšin, tak i většiny ve všech společenských a politických ustanoveních. Objektivně proti politice rovnoprávnosti všech jazyků stály dva faktory, ze kterých byl tehdy v povědomí pouze jeden, a to nedostatečná úroveň mnoha jazyků. Značné množství jazyků nemělo stabilní normy. Některé neměly písemnou formu, jiné používaly písemnictví, které bylo v té době považováno za nemoderní, vedoucí do minulosti (arabské, staromongolské). Konec 50. let a začátek 60. let byl v SSSR dobou nejaktivnější rusifikace. V roce 1958 začala školní reforma, která zahrnovala také zavedení práva rodičů zvolit vyučovací jazyk pro své děti. Najednou se prudce snížil počet národních škol, ve kterých obvykle nebyla možnost plnohodnotné výuky ruského jazyka. (Алпатов 2013: Что такове языковая политика?) Podle článku Jazyková situace v regionech současného Ruska (Языковая ситуация в регионах современной России) V. M. Alpatova se na konci 80. let téměř ve všech svazových i autonomních útvarech SSSR rozpoutalo hnutí za rozšíření funkce malých jazyků místo rusifikace. V mnoha případech to byla první etapa boje o odloučení od Ruska a vytváření národních států. Tehdy se zdálo, že po osvobození od totalitního zla bude moci být každý, dokonce i malý jazyk SSSR používán ve všech oblastech komunikace. Mnoho lidí bylo přesvědčeno, že pokud bude jazyková politika správná, bude dosaženo i rovnoprávní mezi všemi jazyky a každý Tatar nebo Čukča si bude moci přečíst Shakespeara či Marxe v rodném jazyce. Už podle první varianty zákona o jazycích z roku 1991 bylo předpokládáno, že například občan Tatarstánu nebo Čukotky bude moci komunikovat s Moskvou ve svém rodném jazyce, a to s pomocí překladatelů. Ovšem žádní překladatelé se nenašli a při úpravách zákona v 90. letech tyto body zmizely. 9

Inteligence národů Ruska se ráda odvolává na státy jako je Švýcarsko, Belgie a Kanada, kde na celém území existuje více státních jazyků, které jsou rovnoprávné. Na většině území Ruské federace byla role ruského jazyka jako prostředku mezinárodní komunikace významná jak v předrevolučním období, tak v době SSSR a nebylo možné přejít k jakémukoliv jinému jazyku. Ve většině malých států nastala obdobná situace. V jejich jazyce se buď úplně přestaly vydávat noviny a časopisy nebo se staly dvojjazyčnými, pozice ruského jazyka se stávala významnější a sílila. Občané některých států začali dávat přednost tisku v ruském jazyce. Příčinou mohly být také utkvělé představy ještě z dob vlády cara, že ruský jazyk otevírá cestu. Po rozpadu Sovětského svazu se však ukázalo, že kultura ani jazyk nemají zrovna silnou konstrukci, obzvláště v provinciálních městech, kam se kvalitní publikace ani nedostaly. (Томин 2008: Русский язык в СМИ. Эксперти бьют тревогу) Po roce 1991 byl rozvoj jazykové politiky v Rusku a ve většině států, které vznikly na troskách SSSR odlišný. Mnoho nových států se ubíralo směrem k rozvoji funkcí nových státních jazyků a omezení role ruského jazyka. Jiná situace nastala v Rusku. Je to jediný stát na území bývalého SSSR, kde se nejedná o vytvoření národního státu (s heslem Rusko pro Rusy nesouhlasí ani vláda, ani většina opozice). Zvyk všeobecného používání ruského jazyka, ve srovnání se sovětskou dobou, se však zachoval a dokonce zesílil. (Алпатов 2013: Что такое язаковая политика?) Před přijetím v současnosti platné Ústavy Ruské federace se ruský jazyk oficiálně nepovažoval za státní, přestože jím de facto byl. Už v dubnu roku 1990 bylo ve článku 4 zákona SSSR O jazycích národů SSSR stanoveno, že ruský jazyk je uznáván jako oficiální jazyk na celém území státu a je používán jako prostředek mezinárodní komunikace. Poprvé byl legislativně ustanoven ruský jazyk jako státní jazyk Ruska roku 1991 ve článku 3 zákona RSFSR O jazycích národů RSFSR a poté v roce 1993 byl potvrzen článkem 68 Ústavy Ruska: Státním jazykem na celém území Ruské federace je ruský jazyk. (Алексеев 2013: Федеральное законодательство о чистоте государственного языка, s. 8-10) 10

3. PROBLEMATIKA JAZYKOVÉ SITUACE V RUSKÉ FEDERACI Jazyková politika je všude. Dokonce i v případě, že neexistuje záměrně, nějakým způsobem se spontánně projeví. V současném Rusku proti sobě stojí spontánní proces rozšíření ruského jazyka přes hospodářské styky, rozvoj tržních vztahů, migrace obyvatelstva a další, a vědomá činnost ve prospěch rozvoje národních jazyků v ruských republikách. (Алпатов 2013:Что такое языковая политика?) V posledních letech pozornost ruské veřejnosti také stále více přitahují události spojené s jazykovými problémy, které přímo souvisí s procesy probíhajícími v Rusku, v jeho národních regionech, v bývalých republikách SSSR, přičemž jedním ze základních problémů jazykové politiky státu je zajištění fungování státního jazyka Ruské federace, takového jaký je ruský jazyk v souladu s Ústavou Ruské federace. Nehledě na povýšení statusu byl ruský jazyk v posledních letech i pod náporem anarchie. Všeobecná nedbalost, neuctivý vztah k jazyku, používání slangu, nenormativní slovní zásoba, neopodstatněné přejímání cizích slov se staly všedními a obvyklými záležitostmi. Tyto trendy, které pronikají do oblasti státní správy, do sdělovacích prostředků, vzdělávacích institucí způsobují znatelnou morální újmu společnosti. (Алексеев 2013: Федеральное законодательство о чистоте государственного языка, s. 8-10) Jazyková politika a situace v současném Rusku podléhá velkému vlivu geografické a sociální struktury, která je charakteristická velkým počtem etnických skupin a státním federativním zřízením a úzce souvisí s národnostní politikou. Podle sčítání lidu z roku 2010 žije v Ruské federaci 160 národností. Přitom na území Ruské federace je činných 150 jazyků, ze kterých přibližně 100 je jazykem původních obyvatel Ruska. 98% obyvatel ovládá státní jazyk. V Ruské federaci se nachází 83 subjektů, z nichž 21 je republik. Každá republika v Ruské federaci má právo zvolit si státní jazyky. K nejvíce rozšířeným jazykům na tomto území patří: ruský, anglický, tatarský, německý, ukrajinský, baškirský, čečenský, čuvašský, arménský, avarský, francouzský a ázerbájdžánský. V Rusku mohou jazyky nést oficiální, státní, mezinárodní nebo místní status. Jazyky ruských národů se liší svým právním statusem a sociálními funkcemi, které vykonávají v různých oblastech života. 11

Státním jazykem Ruské federace je ruský jazyk, ale zároveň má každý právo používat svůj rodný jazyk, získat vzdělání v rodném jazyce, svobodně si vybrat jazyk jakým bude komunikovat atd. Při tak velkém množství etnických skupin a menšin, které v Rusku existují, je zřejmé, že problémy s jazykovou politikou byly a jsou nevyhnutelné. A bylo nutné, aby vznikly zákony, které by upravovaly takovou situaci. Ale ani ty nevyřešily všechny vzniklé obtíže. Do jisté míry se tato situace vysvětluje tím, že zákonodárce, který prohlásil ruský jazyk za státní jazyk Ruska, neobjasnil význam pojmu státní jazyk a nestanovil reálnou odpovědnost za porušení zákonů o ruském jazyce jako státním jazyce Ruské federace. (Алексеев 2013: Федеральное законодательство о чистоте государственного языка, s. 8-10) Situace jazyků, které vymírají, zvláště jasně poukazuje na absenci důsledné jazykové politiky v Rusku. V řadě regionů je pozorováno napětí, a nejen mezi ruským jazykem a malými jazyky, ale i mezi jazyky menšin. (Аплатов 2013: Что такое языковая политика?) Každý jazyk menšin má jiné postavení, některé fungují jen v hovorové řeči, některé mají i písemnou formu, jiné vymírají, avšak věda není schopná objasnit, proč některé jazyky zanikají a jiné zůstávají zachovány.(алпатов 2005: Языковая ситуация в регионах современной России) V dnešní době nejsou peníze na to, aby ve školách a knihovnách za hranicemi Moskvy a Petrohradu byla k dispozici kvalitní literatura. Na místní úrovni takové problémy samozřejmě řešit nelze, proto je důležitá promyšlená státní politika a finanční vliv. (Томин 2008: Русский язык в СМИ. Эксперты бьют тревогу) Především je tedy nutné určit status státního jazyka Ruské federace, oblasti jeho povinného používání a stanovit některá jazyková omezení v těchto oblastech. Následuje ustálení povinnosti státu podporovat a chránit jazyk, kvůli zabezpečení práv občanů. To vše může být provedeno pouze příslušným federálním zákonem. A právě tyto úkoly má řešit federální zákon O státním jazyce Ruské federace. (Алексеев 2013: Федеральное законодательство о чистоте государственного языка, s. 8-10) 12

4. ZÁKON O STÁTNÍM JAZYCE RUSKÉ FEDERACE 20. května roku 2005 byl přijat Státní dumou zákon, 25. května téhož roku byl schválen Radou federace a 1. června roku 2005 byl podepsán v Kremlu prezidentem Ruska V. V. Putinem federální zákon O státním jazyce Ruské federace (zákon v originálním znění viz příloha 1). Zákon je veden pod číslem 53-FZ a je nedílnou součástí platné legislativy Ruské federace. (Пивоваров: Русский язык как государственный язык РФ) Hlavní úkoly návrhu zákona jsou zformulovány jako: určení statusu státního jazyka a oblastí, ve kterých je nutné ho používat, ustanovení některých jazykových omezení v těchto oblastech, zajištění závazků státu při podpoře a ochraně jazyka. Oblasti povinného používání státního jazyka RF jsou tyto: činnost vládních orgánů a organizací, soudnictví a administrativa, příprava a konání voleb, referenda, sdělovací prostředky, mezinárodní činnost atd. Právě pro tyto oblasti jsou určena omezení při používání ruského jazyka: nepřipouští se používání hovorových, hanlivých, urážlivých slov a výrazů, a také cizích slov, která mají v ruském jazyce běžně používaná obdobná slova. Je nutné podotknout, že tato omezení se nevztahují na obchodní značky a lexikální jednotky, které jsou nedílnou částí uměleckého záměru. Netýkají se ani oblastí používání jazyka, které nejsou oficiální: hovorová řeč, spisovný či umělecký jazyk atd. Zvláštní důraz se v zákoně klade na to, aby nebyla potlačována práva občanů, jak nositelů jiných jazyků národů Ruska, tak i nositelů ruského jazyka. Používání jiných jazyků není omezeno, nicméně, v tištěném textu nebo v rozhlase (na vlakových nádražích, letištích atd.) je nutný překlad do ruského jazyka. Co se týče odpovědnosti, na rozdíl např. od francouzské legislativy, není v zákoně popsána. Teprve poté, co zákon vstoupil v platnost, začaly se vypracovávat dodatky ve správním řádu s popsáním různých přestupků a sankcí pro úřední osoby a organizace. (Негрышев 2004: Языковая политика и речевое воздействие) Zákon byl přijat proto, aby byl ruský jazyk prohlášen státním jazykem Ruské federace. Odpovídající odstavec byl a je v Ústavě Ruské federace (článek 68). Přijetí zákona O státním jazyce Ruské federace bylo v roce 2005 nutné kvůli ochraně a 13

zachování ruského jazyka, a také proto, aby měl ruský jazyk a národní kultura normální možnost rozvíjet se. Ochrana a podpora ruského jazyka jako státního jazyka Ruské federace podporuje posílení a vzájemné obohacení duchovní kultury národů Ruské federace, říká odstavec 5 článku 1 zákona O státním jazyce Ruské federace. Na území Ruské federace žije více než sto národů, ale jazykem mezinárodní komunikace všech národů Ruska je ruský jazyk. Výše zmíněný článek 68 Ústavy Ruské federace garantuje všem národům Ruské federace právo na zachování rodného jazyka, vytvoření podmínek pro jeho výuku a rozvoj. V roce 1991 byl přijat zákon Ruské federace O jazycích národů Ruské federace ( 1807-1 z 25.10.1991). A v roce 2005 byl nakonec přijat i zákon o ruském jazyce jako státním jazyce Ruské federace. Zákon garantuje, že postup schvalování norem moderního ruského spisovného jazyka, a také pravidla pravopisu a interpunkce určuje ruská vláda (odstavec 3 článek 1). Znamená to, že změna norem a pravidel je záležitostí státního významu, a ne osobní nebo korporativní vůle. Státní jazyk Ruské federace podléhá povinnému používání v činnosti vládních orgánů na různých úrovních, při přípravě voleb a referend, v soudnictví, při publikaci normativních právních aktů, při psaní názvů geografických objektů, při vystavení dokladů, které potvrzují totožnost občana Ruské federace, v činnosti ruských organizací, ve vysílání, a také v jiných oblastech určených federálními zákony, včetně reklamy! Existuje i federální zákon O reklamě ( 38-FZ ze 13.3.2006), který nepovoluje kvůli kousavé reklamě ničit a kazit ruský jazyk. Článek 4 federálního zákona O státním jazyce Ruské federace je zcela zasvěcen ochraně a podpoře státního jazyka Ruské federace. Ochranou ruského jazyka, chrání Rusko svou národní historii a kulturu, chrání nejen minulost, ale i budoucnost. Po přijetí federálního zákona O státním jazyce byl také záhy přijat federální program Ruský jazyk (v letech 2006-2010). A v rámci realizace tohoto programu byl rok 2007 označen rokem ruského jazyka. Což znamená, že v celém Rusku a dokonce i za jeho hranicemi byly četné oslavy, olympiády, soutěže a festivaly, které měly popularizovat ruský jazyk, literaturu i kulturu. O tom, že ruský jazyk má velice důležitý význam pro zachování rodné kultury a pro zachování Ruska samotného vypovídá i projev, který pronesl prezident Ruské 14

federace V. V. Putin 26. května roku 2007 na Federálním shromáždění. Ve vstupní části projevu prezidenta Ruské federace zaznělo: Duševní jednota národa a morální hodnoty, které nás sjednocují, jsou tak důležitým faktorem rozvoje jako politická a ekonomická stabilita. Jsem přesvědčen, že společnost může být schopna nastavit a dosáhnout rozsáhlých národních cílů pouze tehdy, jestliže má systém morálních hodnot, a pokud se ve státě zachovává respektování rodného jazyka, originálních kulturních hodnot, památky našich předků, každé stránky naší národní historie. Je jisté, že ruský jazyk je významný, krásný a silný, což je jednou ze základních duchovních a morálních hodnot Ruska. Ochranou ruského jazyka před vulgaritou, ustrnutím, před nenormativní slovní zásobou, a také ochranou ruského literárního dědictví je možné zachovat a posílit i kulturní a historické dědictví obecně. (Пивоваров: Русский язык как государственный язык РФ) Součástí zákona je i program, který je zaměřený na prioritní oblasti, a to na Ruskou federaci, SNS a pobaltské země, ale také na vzdálenější cizí země. Program pojednává například o státní jazykové politice uvnitř státu neboli o konsolidaci ruské společnosti. Cílem základních nařízení státu je vytvoření jednotné jazykové politiky ve všech subjektech federace. Je důležité brát na vědomí, že státní jazyk není pouze nástrojem realizace práv a svobod občanů, ale i nezbytným prvkem jednotnosti řízení a chápání státní vůle. Z toho důvodu byly provedeny v řadě regionů Ruska průzkumy jazykové situace, z jejichž výsledků byly vypracovány federální požadavky na kvalifikaci státních úředníků, týkající se úrovně jazyka a kultury řeči, kterou ovládají a byly vytvořeny zkušební testovací materiály. Další oblastí programu je vzdělání. Proběhla činnost vedoucí k vytvoření učebnic a metodických pomůcek, které by měly zvýšit úroveň efektivnosti výuky státního jazyka mezi rodilými mluvčími, jinými etnickými skupinami i mezi cizinci. V programu se hovoří také o inovacích. Studium mezinárodních zkušeností v oblasti jazykové politiky ukázalo, že by bylo možné zavést některá know-how ze zahraničních zemí. Například na základě zkušenosti izraelského systému budou fungovat jazykové vzdělávací instituce, zvláštní centra sociální adaptace pro migranty, sloužící k intenzivní jazykové výuce. Také se předpokládá, že bude vytvořen jazykový standard ruského jazyka v podobě sady slovníků, které budou představovat specifičnost národní lingvistické 15

tradice. Toto opatření vychází ze zkušenosti Německa, kde existuje Standartwerk zur deutschen Sprache, a také ze zkušenosti Velké Británie, kde je propracován Standart Reference Books. Podobný způsob regulování užití jazyka ve sdělovacích prostředcích a omezení používání cizích přejatých slov funguje i ve Francii. Zhotoven bude i encyklopedický slovník-seznam Červená kniha jazyků národů Ruska, který má sloužit k podpoře jazyků menšin, které jsou na hranici vymizení. Co se týče již zmiňovaných sdělovacích prostředků, jazyková politika Ruské federace je nejvíce orientována na propagaci ruského jazyka v médiích. To znamená, že souhrnný plán pro program Ruský jazyk stanovuje podíl regionálních médií, která budou dodržovat normy ruského spisovného jazyka. Do roku 2010 se měl tento podíl zvýšit na 90 procent z celkového počtu. Ve státech SNS se v dané oblasti přepokládá nárůst televizního a rádiového vysílání v ruském jazyce prostřednictvím překladu televizního vysílání Mezistátní televizní a radiové společnosti Mir, První kanál, programů radiové stanice Ruské rádio a dalších ruských médií zastoupených v SNS. (www.centersot.net) Vzhledem k tomu, že se sdělovacími prostředky je ve styku téměř každý mohou být vynikajícím nástrojem pro zachování norem ruského jazyka. Ale stejně tak jimi může být ruský jazyk poškozen. Vše záleží na tom, kdo je poskytovatelem informací a na jaké úrovni jsou jeho znalosti, kultura řeči či jak je schopen dodržovat dané normy. Je velmi důležité sledovat a analyzovat média, aby bylo možné zabránit nevhodnému používání jazyka a zbytečnému přejímání slov. 16

5. JAZYKOVÁ POLITIKA A SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY Jazyk sdělovacích prostředků je důležitý ve sféře moci a politiky, je také jazykem diplomacie, náboženství, kultury, vědy, umění a mnoha dalších oblastí. V těchto oblastech sdělovací prostředky počítají se širokou veřejností a odráží se v nich jazykový vkus a zájmy různých sociálních skupin. (Gazda 2012: Dynamika jazykových procesů v transformačním a posttransformačním období vývoje ruské společnosti) 5.1 VLIV SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ NA JAZYK Jazyk hromadných sdělovacích prostředků významně ovlivňuje řečové žánry a celkově formu spisovného jazyka, je tedy centrem stylistického systému současného ruského jazyka. Velké množství jazykových inovací se objevuje a formuje právě v médiích, a to ještě předtím než se všeobecně rozšíří. Sdělovací prostředky jsou ovlivňovány mimo jiné všemi sociálními institucemi a druhy literatury, a sdělovací prostředky zase ovlivňují spisovný jazyk na celé škále jeho forem a projevů. Publicistika je nejdůležitějším nástrojem a součástí hromadných sdělovacích prostředků a neustále na ni působí mnohostranné vlivy. Tyto vlivy ji formují a přetvářejí její jazykovou podobu, řečovou stavbu textů i samotné textové žánry. Kvůli těmto faktům je třeba soustavně provádět analýzy médií, které sledují změny nejen ve společnosti, ale i v samotných sdělovacích prostředcích. Jazyk hromadných sdělovacích prostředků využívá nejmodernějších nástrojů šíření informací a díky tomu má v informační společnosti postavení národního jazyka, který může přispívat k tvorbě spisovné normy a jazykového vkusu a také může ovlivňovat vnímání politiky, ideologie, umění a literatury. Jazyk masové komunikace svým způsobem může spisovný jazyk obohacovat, inspirovat ho hodnotícími řečovými obraty a formovat řečové vyjadřování. Avšak vzhledem k neustále se snižující úrovni obecné informační a jazykové kultury je velmi důležité zabývat se jeho negativním vlivem na spisovný jazyk. Některá média totiž nejsou schopna dodržovat jazykové a vyjadřovací normy a používají zbytečně mnoho nespisovných a cizojazyčných výrazů. (Gazda 2012: Dynamika jazykových procesů v transformačním a posttransformačním období vývoje ruské společnosti) 17

Média užívají těchto výrazů, ačkoliv současný zákon stanovuje, že při používání ruského jazyka jako státního jazyka Ruska se nepřipouští používání hovorových, hanlivých, urážlivých slov a výrazů, a také cizích slov, která mají v ruském jazyce běžně užívaná obdobná slova. Někdo by mohl namítat, že tato omezení zasahují i do běžného života, ale v zákoně jsou uvedeny oblasti, ve kterých je používání státního jazyka Ruské federace povinné (patří k nim: činnost vládních orgánů a organizací, soudnictví a administrativa, příprava a konání voleb, referenda, sdělovací prostředky, mezinárodní činnost atd.). Někteří kritikové zákona dokonce tvrdili, že po jeho schválení bude nutné přestat používat slova jako телефон (telefon), телевизор (televize), калоши (galoše, gumáky) i парикмахерская (kadeřnictví). Jenomže zákon se netýká těchto slov cizího původu, kterých je spousta i v jiných jazycích a která jsou omezeně přejímána, tak jako ruská slova космос (kosmos, vesmír) a спутник (sputnik, družice) byla přejata do mnoha světových jazyků. (Алексеев 2013: Федеральное законодательство о чистоте государственного языка, s. 8-10) Podle Žirinovského a Balberova (В. В. Жириновский, А. А. Балберов) se má zákon týkat slov (hlavně anglických), která se začala používat a rozšiřovat v posledních letech a mají absolutně přesný ekvivalent nebo dokonce několik ekvivalentů v ruském jazyce. Některá přejatá slova začínají nahrazovat a vytěsňovat slova ruská. Používání anglicismů a amerikanismů v slangu mladých lidí lze jen těžko podrobit nějaké kontrole. Bohužel takové výrazy začali používat ruští hlasatelé a moderátoři různých televizních programů a hudebních představení v ruských zábavních pořadech. S těmito výrazy je možné setkat se i na stránkách ruských novin a časopisů. Dokonce jsou slyšet i z parlamentu a při oficiálních rozhovorech státních osob. Kromě toho, spousta ruských organizací neopodstatněně přidává ke svým názvům cizí slova a výrazy. Mezi slova, která často bývají zbytečně používána, ačkoliv ekvivalent v ruském jazyce mají, patří například: - сейшен (встреча, заседание - schůze, zasedání) - дилер (посредник - zprostředkovatel) - бутик (лавка - krámek) - менеджер (управляющий, приказчик - manažer) - дистрибьютер (распространитель - distributor) 18

- сингл (песня - píseň, singl) - гаджет (приспособление, прибор, техническое устройство - přístroj, zařízení) - бизнес-ланч (деловой обед - obchodní oběd) - перформанс (представление - představení). Do ruského jazyka vnikají i citoslovce jako О Кэй!, Bay! atd. Nicméně dle našeho názoru některá z výše uvedených slov (např. manažer, distributor) se používají naprosto běžně a do tohoto seznamu nepatří. Jsou to sice slova přejatá a v ruském jazyce ekvivalent mají, ale v tomto případě by asi málokdo užil výrazu čistě ruského. Není možné odnaučit společnost užívat slova, která jsou již zažitá. Samozřejmě každý má na tuto problematiku jiný názor a je velmi těžké rozsoudit, která slova používat lze a která již ne. Nemění to však nic na tom, že určité jazykové normy ve vyjadřování by se dodržovat měly a není nutné přejímat příliš mnoho výrazů z jiných jazyků. 5.2 DODATEK K ZÁKONU A právě kvůli neschopnosti sdělovacích prostředků, moderátorů a dalších dodržovat jazykové a vyjadřovací normy byla nakonec do správního řádu navrhována část, kde jsou stanoveny správní pokuty pro občany, kteří poruší zákon a to ve výši od 2 do 2,5 tisíc rublů, pro úřední osoby od 4 do 5 tisíc rublů a pro právnické osoby ve výši od 40 do 50 tisíc rublů s konfiskací předmětu správního deliktu. O tento dodatek k zákonu se zasloužila Liberálně-demokratická strana Ruska (nacionalistická politická strana a první oficiálně registrovaná strana v Rusku), která se problematikou jazykové politiky a przněním ruského jazyka značně zabývá. Strana, v čele s již zmiňovaným Vladimirem Žirinovským, mimo jiné navrhovala, aby součástí zákona byl seznam slov, která nelze používat, jestliže mají ruský ekvivalent. Každý novinář, programový ředitel televizního nebo radiového vysílání, přednášející či spisovatel by měl mít na stole takový seznam, kde jsou uvedena slova, kterým je třeba se vyhýbat. Seznam bude obsahovat 100 slov přejatých z anglického jazyka a u každého z nich bude uvedeno odpovídající správné ruské slovo. Stejným způsobem byl turecký jazyk zproštěn arabských, perských a francouzských výrazů. 19

Jeden z představitelů Liberálně-demokratické strany Ruska Michail Děgtjarev (Михаил Дегтярев) vznesl také návrh zákona, který stanovoval nařízení a požadavky ohledně vzdělání a úrovně jazyka cizinců, kteří chtějí v Rusku žít a pracovat, což by také mělo pomoci chránit ruský jazyk. (www.ldpr.ru) Avšak zákon, který byl Radou federace schválen 27. března roku 2013 a podepsán prezidentem Ruska je odlišný. Tento zákon se rovněž týká necenzurovaných slov a výrazů, které se objevují ve sdělovacích prostředcích včetně internetu. O tom co je považováno za necenzurovaná slova a výrazy budou rozhodovat experti filologové. Pokuty za porušování zákona jsou následující: 2-3 tisíce rublů pro občany, 5-20 tisíc rublů pro úřední osoby a 20-200 tisíc rublů pro právnické osoby. Webové stránky RIA (Ruská informační agentura) PrimaMedia uvádí, že návrh zákona Liberárnědemokratické strany Ruska nebude fungovat a jeho autoři jsou v otázkách jazykové politiky bezmocní. (www.primamedia.ru) 5.3 DOPAD PŘIJETÍ ZÁKONA Přijetím zákona o státním jazyce se jazyková situace v Ruské federaci nijak radikálně nezměnila, a to z toho důvodu, že vyspělost ruského jazyka zajistila potřebu jeho používání v mnohonárodnostním prostředí. Ve výsledku došlo pouze k právní úpravě stávajícího stavu ruského jazyka. Existence podobného legislativního aktu byla nezbytná ke snížení přijímání jazykových legislativních aktů subjekty Ruské federace, které odporovaly Ústavě Ruské federace. Dalším nástrojem jazykové politiky, který nebyl příliš efektivní, se stal federální program Ruský jazyk (vznik referenčněinformačního portálu Грамота.ру) zaměřený na stimulování dalšího rozvoje ruského jazyka v Rusku i za jeho hranicemi. (http://www.centersot.net) Úpadek všeobecné úrovně jazykové kultury v televizním vysílání a v tisku může být objasněn tím, že v poslední době v těchto oblastech začali pracovat lidé, kteří v dobách změn a rozvratů tvořili vzdělávací systém. Takovou myšlenku vyjádřila zpravodajka novin Izvěstija (Известия) a rádia Echo Moskvy (Эхо Москвы) Irina Pětrovskaja (Ирина Петровская). V tomto ohledu je obzvlášť těžká situace v regionech: podle jejích slov se téměř nesetkala s novinami či časopisem na profesionální úrovni a většina publikací, které viděla, představovala směs byrokracie a banálních klišé. 20

V televizním vysílání není situace o nic lepší: úplná absence gramatických redakčních a korektorských oddělení vede k obrovskému množství chyb v éteru. Kromě toho, nyní na fakultách žurnalistiky přestala být věnována pozornost výuce správné řečové stylistiky a dalším jazykovým dovednostem. Jedinou nadějí zůstává, že přibližně za 15 až 20 let další generace, která bude vyrůstat ve stabilnějších podmínkách, zlomí negativní tendenci snižování profesionality a všeobecné kulturní úrovně ve sdělovacích prostředcích. 5.4 HODNOCENÍ ODBORNÍKY Současná situace v této oblasti a možná řešení stávajících problémů byla projednávána na Filologické fakultě Petrohradské státní univerzity u kulatého stolu Jazyková politika a sdělovací prostředky v současném Rusku, který se konal v rámci třetího festivalu ruského jazyka Ruské slovo. Vedoucí oddělení současného ruského jazyka Institutu ruského jazyka V. V. Vinogradova Leonid Krysin (Леонид Крысин), který zahájil jednání, zastává názor, že pro pochopení problému je nutné rozdělit oblast podléhající regulování použití jazyka (vědecké práce, legislativní činnost, sdělovací prostředky, úřední korespondence) a jeho spontánní každodenní použití. Pro tu část, ve které je možné regulování má základní význam federální zákon O státním jazyce Ruské federace, který byl přijat parlamentem a podepsán prezidentem v roce 2005. Ještě ve stádiu přípravy návrhu byl tento zákon podroben vážné kritice v Institutu ruského jazyka. K překvapení vědecké komunity, všechny připomínky v konečné verzi návrhu zákona nebyly žádným způsobem zohledněny. Podle Leonida Krysina se stalo to, že v současné chvíli Rusko nemá fakticky fungující zákon, ve kterém by byly předepsány jakékoliv nástroje reálné kontroly jazykové činnosti. Když komentoval stav gramotnosti současných sdělovacích prostředků, připomněl také, že v době SSSR existovalo praktikování peněžních pokut pro hlasatele televizního a rozhlasového vysílání za nesprávně umístěný přízvuk ve slovech nebo v geografických pojmenováních. Vracet se k podobným sankcím podle něj nemá cenu, ale také není možné klidně se dívat na to, co se děje. (Томин 2008: Русский язык в СМИ. Эксперти бьют тревогу) Problematikou jazykové politiky se zabývá také Vladimir Slavkin (Владимир Славкин), docent katedry stylistiky ruského jazyka Fakulty žurnalistiky Moskevské státní univerzity, který říká, že péče o rodný jazyk by měla být vlastní každému 21

myslícímu člověku, stejně jako myšlenky na budoucnost rodiny nebo státu. Líbí se mu iniciativa některých sdělovacích prostředků, které se soustředí na chyby v inzerátech, na vývěsních tabulích a v reklamě. Pro filology je to profesionální povinností. Žurnalisté se často ptají na necenzurovanou slovní zásobu, avšak Slavkin vidí hlavní problém v chybách, a to nejen v mluveném slově, ale i v gramatice. Jejich počet strašlivě roste. V posledních třech až čtyřech letech se dává studentům na začátku studia zkušební diktát, aby byla prověřena jejich počáteční gramotnost. Studenti dělají až skandální chyby, které dříve nedělali. Docent Slavkin vnímá chyby jako snížení důstojnosti státu. Gramotnost společnosti upadá nejen kvůli školnímu vzdělání, ale také kvůli sdělovacím prostředkům. V dávných dobách na televizním vysílání pracovaly celé kontrolní kolektivy, které sledovaly chyby hlasatelů a prováděly rozbory. Jenže potom se televizní kanály rozhodly, že budou šetřit silami a začaly to považovat za zbytečné. Gramotnost také upadá kvůli tomu, že lidé málo čtou. Nevidí vnější vzhled slov, a proto neví, jak je mají psát. A pokud lidé čtou, tak často jen na internetu to, co jim někdo jiný napíše. Vhodné by také bylo pokutovat úředníky za chyby v dokumentech. Poslanci jsou znepokojeni osudem ruského jazyka, avšak někteří mají sami problémy s jeho používáním. Úroveň řečové kultury mnohých ruských politiků a televizních moderátorů je nízká. Pokud se člověk stane vedoucím na vyšším postu a dívá se na něho celý svět, představuje kulturu státu. Jakékoliv ustoupení od literárních norem způsobuje škody na prestiži národa. Kultura ruského jazyka není jen název učební disciplíny, ale i naléhavá potřeba společnosti. (Аргументы недели 2013: Как заплетается язык) Dalším lingvistou, jenž poskytl rozhovor na téma jazykové politiky, je Maxim Krongauz (Максим Кронгауз). Rozhovor se týkal především role reklamy a medií v současném světě. Maxim Krongauz tvrdí, že na jazyk má vliv prostředí, ostatní je otázkou názoru. Podle mínění mnoha lidí internet a reklama kazí jazyk. Krongauz říká, že tvůrci reklam si naštěstí pravděpodobně nejsou vědomi toho, že se zákon vůbec vztahuje i na oblast reklamy, protože jinak by bylo těžké reklamu vytvořit. V reklamě je možné užívat dialekt, slang, ale počítá se s tím, že je manipulativní a mimo jiné potlačuje některé jazykové normy. Jedna věc je používat slangová slova, ale věc druhá je, že se do lidského povědomí dostanou slova, která nejsou po pravopisné stránce správně a lidé je 22

začnou běžně užívat. To je samozřejmě nutné regulovat. Rozhodně je také rozdíl v tom, zda jsou slova upravena vědomě pro účely reklamy nebo, jestli se jedná o chybu, kterou autor učinil nevědomky. Reklamní fráze a slova čím dál více vstupují do každodenního života. V tom reklama částečně vytěsnila literaturu a kino. Dříve lidé v různých situacích citovali fráze z filmů, dnes jsou to fráze hlavně z reklam a z projevů politiků. Z toho důvodu je důležité, aby se tvůrci reklam nedopouštěli chyb a dodržovali určité normy, přestože v oblasti reklamy mohou být velmi specifické. Podstatné je, že vše nové nemusí být hned špatné. (www.os.colta.ru 2012) Pomoc při řešení záležitostí jazykové politiky ve sdělovacích prostředcích by mohl poskytnout projekt, jehož autory jsou G. Č. Gusejnov, V. V. Zvěreva a E. G. Lapina-Kratasjuk (Г. Ч. Гусейнов, В. В. Зверевa, Е. Г. Лапинa-Кратасюк), který pokračuje v rozpracování problematiky určené v předchozím projektu (2012) Ruský jazyk jako globální zdroj a nové technologie. Jedná se o otázky jazykové politiky a jazykové stavby neobvykle významné pro Rusko i postsovětské státy. Na postsovětském prostranství totiž chybí sjednaná koncepce pro tuto oblast, nejsou vytvořeny instituty národní a nadnárodní jazykové stavby, prakticky se nerealizuje analýza střednědobých a dlouhodobých postupů (plánů) jazykové dynamiky. Po roce 2000 byla na státní úrovni přijata řada dokumentů, které měly upravovat otázky ruské jazykové politiky jak ve státě, tak i za jeho hranicemi. Ve středu pozornosti tohoto projektu jsou souvislosti centrálních a regionálních normativních dokumentů v oblasti jazykové politiky s rozmanitou praxí existence ruského jazyka a místních národních i sociálně-kulturních jazyků a jejich zapojení do kulturní komunikace. Proto se projekt soustřeďuje na centrální, regionální a globální staré i nové sdělovací prostředky jako prostředí existence jazyka. Cílem tohoto projektu je pochopit, jak se v tomto mediálním prostředí ztělesňují všeobecná i individuální zařízení jazykové politiky ruského státu, a prozkoumat praxi používání jazyků na úrovni center, regionů, institutů i společnosti. Kvůli dosažení stanoveného cíle jsou v programu úkoly jako je prozkoumání normativních dokumentů v oblasti ruské jazykové politiky od roku 2000, určit rozsah vyhlášených státních a regionálních priorit v oblasti jazykové stavby a dát je do souvislosti s reálným stavem záležitostí v této oblasti. Dále je třeba pochopit reálnou rozmanitou praxi používání ruského jazyka a národních jazyků v centrálních, regionálních a globálních sdělovacích prostředcích a prozkoumat mediální funkce místních jazyků, zanalyzovat roli jazyků v jejich vzájemných souvislostech v provedení 23

politických a sociálně-kulturních textů. Nutné je také zanalyzovat roli ruského jazyka jako jazyka mezinárodní komunikace v globálních sdělovacích prostředcích a na internetu, pochopit reálie existence ruského jazyka v přilehlých státech. Dalším bodem projektu je prozkoumání základních směrů transformace ruského jazyka a dalších národních ruských jazyků v uživatelských sdělovacích prostředcích v podmínkách informační společnosti. A posledním úkolem je osvojit si na materiálech nových sdělovacích prostředků mechanismus a praktiky institutů a společností v oblasti používání nejen národních, ale i sociálně-kulturních jazyků, a odhalit nové tendence a priority ve vztahu k jazykové normě subkulturního slangu. Očekávaným výsledkem projektu je vytvoření sborníku, ve kterém budou shrnuty výsledky průzkumu a vyjádřena doporučení pro realizování jazykové politiky v multikulturní ruské společnosti a také ve státech s rozsáhlými rusky mluvícími diasporami (pozn. označení lidí či etnické populace, kteří jsou přinuceni emigrovat ze své domoviny). Dále se od tohoto projektu očekává seminář o jazykové politice ve sdělovacích prostředcích a adaptace získaných výsledků pro vzdělávací proces. (http://hrc.ane.ru/projects/detail.php?id=134) Jazyková politika se však netýká jen přejímání cizích slov, dodržování jazykových norem a kultury řeči, ale také ovlivňování veřejného mínění. Sdělovací prostředky mají velkou moc a mohou působit tak, že si posluchač či čtenář ani neuvědomí, že nějaký názor vlastně přejal, aniž by si utvořil svůj vlastní. 5.5 VLIV SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ NA VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ V současném světě je základním charakteristickým rysem jazykové komunikace globalizace informačních procesů a rozšiřování různých způsobů ovlivňování společenského a individuálního mínění pomocí nových druhů hromadných sdělovacích prostředků, které pomáhají strukturovat staré formy a možnosti komunikace. V textech masové komunikace se aktivně využívají nejmodernější technické vymoženosti a specifické jazykové prostředky s cílem ovlivnit společenské vědomí. Informace se v současnosti staly rozhodujícím strategickým faktorem ve všech oblastech lidského života, nové informační technologie přináší výrazné změny ve vnímání okolního světa. Individuální vidění světa záleží podle názorů odborníků pouze 24

zhruba z deseti procent ve znalostech založených na osobní zkušenosti. Vše ostatní známe z knih, tisku, rozhlasového a televizního vysílání a z internetu. Média jsou neoddělitelnou součástí společenského bytí moderního člověka a základním prostředkem jeho spojení s událostmi okolního světa, plní roli zprostředkovatele při formování kultury. Tím, jak média určují obecně politické a kulturní klima nové informační společnosti, spoluvytvářejí také specifické jazykové povědomí v jednotlivých oblastech světa a sociokulturních společenstvích. Úloha médií a publicistiky v životě současné společnosti je nedocenitelná. Žádné jiné druhy a formy slovesnosti nemají tak silný a všeobjímající vliv na společnost a její instituce jako hromadné sdělovací prostředky a jejich nejdůležitější součást publicistika. (Gazda 2012: Dynamika jazykových procesů v transformačním a posttransformačním období vývoje ruské společnosti) Všeobecná problematika předmětné oblasti sociolingvistiky, což je vzájemný vztah mezi jazykem a společností, se dělí na dva aspekty: společnost jazyk a jazyk společnost. Rozbor prvního aspektu předpokládá osvojování sociální diferenciace jazyka a jazykové situace, a také druhy vlivu společnosti prostřednictvím svých institucí pro rozvoj a funkci jazyka (jazyková politika). Druhý aspekt přivádí badatele k osvojení si jazyka jako nástroje sociální vlády, což je metoda vlivu řeči v politických rozmluvách, sdělovacích prostředcích, reklamách atd. Svérázným bodem protnutí těchto problémů a názornou ukázkou ovlivňování veřejného mínění se stala například situace, která vznikla kvůli návrhu zákona o státním jazyce. Na jedné straně stojí pokus Státní dumy, legislativní veřejné instituce, upravit některé aspekty fungování ruského jazyka na území Ruské federace, a na druhé straně je boj určitých sociálních sil kolem této iniciativy, která je v mnohém vedena prostředky stejného jazyka. Polem, na kterém je tento boj veden, se stávají sdělovací prostředky, které jsou nejmocnějším nástrojem vytváření veřejného mínění ve vztahu k tomu či jinému sociálnímu rozhodnutí. Informační kampaň, která se rozšířila kvůli návrhu zákona a ve které byly zahrnuty všechny problémy ruské jazykové politiky obecně, se ukázala jako poměrně intenzivní a dostala se za hranice tohoto zákona. Jak již bylo zmíněno, tento zákon se stal jakousi rozbuškou intenzivních diskuzí o problémech jazykové politiky v Rusku. Publikace věnované tomuto tématu, se týkají, kromě samotného zákona, také i dalších pokusů správního řízení používání jazyka a 25

oprávnění státu zasahovat do procesů fungování jazyka. Avšak tyto publikace nemusí být zcela objektivní a v některých, jako jsou Izvěstija (Известия) а AiF (АиФ Аргументы и факты), je například možné vidět, že rozmístění důrazu v tisku a v samotném zákoně se neshoduje. V zákoně je na prvním místě status jazyka a oblasti jeho používání, ve kterých se stanovují určité normy a povinnosti státu pro podporu tohoto statusu. V tisku jsou na prvním místě pomocná nařízení, která vyzívají k zajištění řešení daných úkolů. Věcná stránka návrhu zákona se tedy ukázala jako transformovaná. (Негрышев 2004: Языковая политика и речевое воздействие) A tohle je pouze jeden příklad z mnoha. Příčinou negativních ohlasů na zákon tedy nemuselo být jen neúplné nebo špatné zpracování zákona, ale i mnohdy zkreslené informace, založené na názoru autora. Tématice vytváření veřejného mínění se také věnuje Natalja Ivanovna Klušina (Наталья Ивановна Клушина), doktorka filologických věd, ve svém článku Jazykové mechanismy hodnocení vе sdělovacích prostředcích. Uvádí, že informace, které shromažďují a zpracovávají konkrétní lidé pro určité skupiny čtenářů, nemohou být absolutně objektivní. Ke čtenáři se vždy dostává interpretace informace, bez ohledu na to, jestli je zdůrazněn její objektivní charakter. Hodnocení se projevuje ve výběru klasifikace faktů i v objevení skutečnosti, v jejich popsání pod určitým úhlem pohledu specifickými jazykovými prostředky. Právě takovým způsobem přetvořená informace se dostává ke čtenáři. K manipulaci se společenským vědomím se používá mnoho různých metod. Nejvýznamnější z nich je nejspíše vytváření hodnocení vyjádření, přičemž hodnocení (kladné či záporné) je dané a vložené do zprávy, avšak jeho přítomnost v textu není pozorována, nevnucuje se, ale pozvolna je vštěpováno příjemci. Příjemce vzápětí za autorem vnímá danou hodnotu na sugestivní a emocionální úrovni a zdá se mu, že on sám přišel k tomuto hodnotícímu závěru. Čtenář může být také ovlivňován ať už záměrným či náhodným výběrem slov, která mají různé zabarvení. Často jsou užívány i metafory, které mají uspořádat veřejné mínění a u příjemce vytvořit potřebný jasný a zřejmý obraz, který má stejně sugestivní vliv na přijetí informace pod daným úhlem pohledu jako vyjadřování. (Клушина 2001: Языковые механизмы формирования оценки в СМИ) 26

Pro čtenáře či posluchače je zásadní uvědomit si, že zprávy, které přijímají, nemusí být vždy objektivní a měli by si zjistit informace potřebné k tomu, aby si sami utvořili vlastní názor. Sdělovací prostředky by pak nemohly v tak velkém měřítku zneužívat své moci a možná i všeobecný názor na zákon týkající se sdělovacích prostředků by byl odlišný. 27

ZÁVĚR Cílem této práce bylo vymezit a podrobit analýze problematiku jazykové politiky Ruské federace. Měli jsme popsat aktuální stav jazykové politiky, komplikace její realizace a především prozkoumat roli sdělovacích prostředků jako jednoho z nástrojů realizace jazykové politiky. Věnovali jsme se obecným informacím o jazykové politice, konkrétně pak jazykové politice Ruské federace ve sdělovacích prostředích. Postupovali jsme od všeobecných údajů ke konkrétním. Zabývali jsme se především legislativní a administrativní stránkou tohoto problému. Hlavními zdroji byly odborné práce V. M. Alpatova, zákon o jazykové politice Ruské federace a internetové stránky, které se zabývají problematikou jazykové politiky. V první kapitole jsme se zaměřili na vymezení pojmu jazyková politika a na některé typy a principy jazykové politiky. Druhá kapitola se zabývá vývojem a historií jazykové politiky zpočátku v SSSR a poté i v Ruské federaci. Kapitola poukazuje nejen na změny v principu jazykové politiky, nejdříve na období rusifikace a následovné hnutí za rozšíření funkce malých jazyků, ale také na legislativní akty. Ve třetí kapitole se dostáváme k problematice jazykové politiky v Ruské federaci. Zaobíráme se faktem, že jazyková situace v současném Rusku podléhá velkému vlivu geografické a sociální struktury, která je charakteristická velkým počtem etnických skupin a úzce souvisí s národnostní politikou, což bylo jedním z podnětů pro vznik nového zákona o používání ruského jazyka. Navazující čtvrtá kapitola rozebírá právě zákon O státním jazyce Ruské federace, jeho hlavní úkoly a oblasti používání. Pátá kapitola, která se týká sdělovacích prostředků, je nejobsáhlejší a pro tuto práci také nejdůležitější. Vzhledem k tomu že, prostřednictvím médií získáváme většinu informací, velmi ovlivňují jazyk i veřejné mínění. Nejprve jsme se zabývali vlivem sdělovacích prostředků na jazyk. Zjistili jsme, že jazyk sdělovacích prostředků je důležitý ve sféře moci, politiky, diplomacie, kultury a v mnoha dalších oblastech. Kromě toho také významně ovlivňuje řečové žánry, kulturu řeči a celkově formu spisovného jazyka. Sdělovací prostředky svým způsobem mohou jazyk obohacovat, avšak vzhledem 28