Plemeno Pietrain a jeho využití v hybridizačních programech chovu prasat

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Plemeno Pietrain a jeho využití v hybridizačních programech chovu prasat Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Marie Čechová, CSc. Vypracoval: Jaroslav Doupal Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Plemeno Pietrain a jeho využití v hybridizačních programech chovu prasat vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne podpis studenta.

Poděkování Chtěl bych poděkovat všem, kteří přispěli při zpracování mojí bakalářské práce. V první řadě mé největší poděkování patří prof. Ing. Marii Čechové, CSc., vedoucí bakalářské práce, která mi byla po celou dobu nápomocna, za její ochotu a za užitečné rady a připomínky. Dále bych chtěl poděkovat mé rodině a to především manželce a dcerám, za podporu, kterou mi po celou dobu studia projevovaly.

ABSTRAKT Předmětem této práce je charakteristika plemene Pietrain a možnosti jeho začlení v hybridizačních programech chovu prasat. První část práce se zaměřuje na popis jeho exteriérových a užitkových vlastností. Dále se zaměřuje na historii vzniku tohoto plemene a na jeho postupné začleňování do světových hybridizačních programů, včetně ČR. V další části práce jsou popsány teoretické a praktické principy hybridizačního programu prasat, jsou zmíněny základy dědičnosti, formy křížení a možnosti jeho využití. Následně se práce zabývá působností plemene Pietrain v hybridizačním programu. Odděleně jsou zpracovány varianty jeho použití v čistokrevné nebo hybridní formě s poukázáním na konkrétní výsledky dosahované tímto plemenem. Práce je doplněna vývojem početních stavů plemene Pietrain v ČR za posledních 10 let. Závěr práce porovnává využití plemene Pietrain v různých hybridizačních programech a popisuje nejčastěji používané hybridní kombinace u nás i v zahraničí. Klíčová slova: prasata, Pietrain, hybridizační program, hybrid ABSTRACT The subject of this bachelor thesis is the characteristic of the breed Pietrain and the possibilities of incorporation in hybridization programs in pig breeding. The first part of this study is based on characteristics of this breed and description of the exterior and commercial properties. Moreover, the thesis focuses on the history of this breed and its gradual integration into the world hybridization programs, including the Czech Republic The next part describes the theoretical and practical principles of hybridization program of pigs. There are mentioned basis of heredity, forms of the cross and the possibilities of using this breed. The possibilities of using Pietrain breed are listed in the pure-bred and hybrid form. Both of these forms are documented by specific results. The thesis is completed by the number of Pietrain breed in the Czech Republic for the last ten years. The conclusion is based on comparing the use of Pietrain breed in different hybridization programs and describes the most frequently used hybrid combinations at home and abroad. Keywords: pigs, Pietrain, hybridization program, half breed

OBSAH 1 ÚVOD... 8 2 CÍL PRÁCE... 9 3 CHARAKTERISTIKA PLEMENE PIETRAIN A ÚROVEŇ JEHO UŽITKOVÝCH VLASTNOSTÍ... 10 3.1 Vznik plemene Pietrain... 10 3.2 Historie šlechtění plemene Pietrain v ČR... 11 3.3 Charakteristika a úroveň užitkových vlastností plemene Pietrain... 12 4 CHARAKTERISTIKA HYBRIDIZAČNÍHO PROGRAMU... 15 4.1 Charakteristika hybridizace a teoretické principy... 15 4.2 Postavení výchozích plemen v rámci hybridizačního programu a diferenciace jejich šlechtění... 18 4.3 Vertikální členění chovů... 19 4.4 Formy a metody hybridizace... 21 4.5 Praktické principy hybridizačního programu... 22 4.6 Tvorba syntetických populací... 25 5 MOŽNOSTI ZAČLENĚNÍ PLEMENE PIETRAIN V RÁMCI HYBRIDIZAČNÍHO PROGRAMU... 26 5.1 Šlechtění čistokrevné populace Pietraina... 26 5.1.1 Velikost čistokrevné populace plemene Pietrain... 26 5.1.2 Úroveň vlastní užitkovosti a výkrmnosti plemene Pietrain... 30 5.1.3 Kvalitativní znaky masa u plemene Pietrain... 34 5.1.4 Reprodukční schopnosti plemene Pietrain... 35 5.1.5 Tvorba syntetických linií na bázi plemene Pietrain... 37 5.2 Tvorba finálních hybridů a kombinace používané pro jejich produkci... 38 5.3 Využití plemene Pietrain při tvorbě finálních hybridů... 39 6 POROVNÁNÍ VYUŽITÍ PLEMENE PIETRAIN V JEDNOTLIVÝCH HYBRIDIZAČNÍCH PROGRAMECH... 42 6.1 Hybridizační programy v ČR... 43 6.1 Hybridizační programy v zahraničí... 46 7 ZÁVĚR... 50 8 POUŽITÁ LITERATURA... 52

1 ÚVOD Prase již po dlouhá staletí provází lidskou civilizaci a vepřové maso je významnou potravinou pro velkou část její populace. Způsoby a význam chovu prasat se postupně rozvíjely tak jako lidské poznání a s ním nabyté dovednosti a zkušenosti. Prase se v primitivní formě postupně rozšířilo z původních míst domestifikace, kterými byly Přední Asie a sousedící část Indie, do celého světa. Původní primitivní plemena stačila na běžnou obživu lidské domácnosti, ovšem s nárůstem lidské populace se postupně zvyšovaly i nároky na množství konzumovaného vepřového masa. Ty již nebylo možno zajistit jen domácím chovem a tak postupně vznikaly farmy, které díky zvýšené koncentraci prasat dokázaly produkovat více prasat pro lidskou spotřebu. Velkovýrobní způsob chovu prasat je pak na vrcholu všech snah maximalizovat produkci vepřového masa a přitom minimalizovat veškeré náklady, které jsou s ní spojeny. Rozvoj velkochovů lze datovat již do období před druhou světovou válkou a mezi nejvýznamnější evropské státy, které se na něm podílely, lze počítat Anglii, Německo, Belgii, Dánsko, Francii a Holandsko. Nejen v těchto zemích ovšem chovatelé cítili potřebu změny v chovu prasat, a to především v oblasti intenzifikace chovu, zlepšení růstových a výkrmových schopností prasat. A tak začali vznikat první hybridizační programy, využívající nové vědecké poznatky z oblasti genetiky a dědičnosti prasat. Věda pomáhala chovatelům pochopit přírodní zákonitosti a učila je, jak využít nově nabyté zkušenosti v praxi. A z následné potřeby posouvat parametry chovaných prasat vpřed došlo k zavedení systému kontroly užitkovosti, který je již přímo spojen se současností chovu prasat a informace, objektivně zjištěné u chovaných prasat, jsou základem veškerého šlechtění prasat dodnes. Samozřejmě, že s narůstající poptávkou po vepřovém mase rostly i nároky na jeho kvalitu. Dnešní prase se ve svém užitkovém typu diametrálně liší od původních plemen. Z původního masosádelného typu prasete, který byl vzhledem k vysoké kalorické hodnotě žádán v 19. a na počátku 20. století, byl vyšlechtěn typ prasete čistě masný a tento trend trvá dodnes. Zdravá výživa se postupně stala celosvětovou záležitostí a trh s vepřovým masem musí na tuto skutečnost reflektovat. Z pohledu výkrmu prasat to znamenalo jediné, a to výrazně snížit podíl tuku u jatečných prasat a naopak zvýšit podíl libového masa. Z pohledu šlechtění to pak znamenalo zapojit do hybridizačních programů plemena prasat, která přímo korespondují s výše uvedenými požadavky na libové maso a disponují výbornou zmasilostí. 8

Mezi plemena s výbornou zmasilostí lze zařadit Bílé otcovské, Duroc, Hampshire, Belgická landrase a Pietrain. Zatímco první čtyři jmenovaná patří mezi plemena masná, poslední dvě, pocházející z Belgie, můžeme označit za plemena supermasná, a to díky opravdu enormnímu osvalení a s tím spojenou vynikající zmasilostí obou plemen. Z těchto dvou supermasných plemen je ve velké oblibě především Pietrain, který je dnes významnou součástí většiny světových hybridizačních programů, včetně České republiky. Zatímco tradiční domácí bílá plemena jsou základem mateřské populace prasat, která se vyznačuje výbornou reprodukcí a optimální masnou užitkovostí, plemena jako Pietrain jsou významným faktorem v oblasti navýšení podílu libového masa u jatečných prasat a jsou dnes frekventovaně využívána v pozici otcovské. A o plemeni Pietrain lze říci, že je dnes v rámci celosvětově používaných plemen co do zmasilosti opravdu nejvýkonnějším plemenem, což se evidentně ukazuje na úrovni zmasilosti jatečných hybridů, kteří vznikli na jeho bázi. 2 CÍL PRÁCE Cílem práce je charakterizovat plemeno Pietrain a zpracovat možnosti jeho začlenění v rámci hybridizačního programu v chovu prasat. Dále ukázat na konkrétních datech stávající úroveň jeho užitkových vlastností a porovnat je se světovou populací Pietraina. Na závěr si práce klade za cíl popsat variabilitu využití plemene Pietrain na tvorbu finálních hybridů prasat v různých hybridizačních programech. 9

3 CHARAKTERISTIKA PLEMENE PIETRAIN A ÚROVEŇ JEHO UŽITKOVÝCH VLASTNOSTÍ 3.1 Vznik plemene Pietrain Historie vzniku plemene Pietrain je úzce vázána na Belgii, konkrétně na obec Pietrain, podle které získalo toto významné plemeno i svůj název. Tato vesnice se nachází ve valonské provincii Brabant. Přesný původ plemene Pietrain není dodnes zcela přesně znám a obecně se uvádí, že vzniklo jen díky nadšení a chovatelské práci místních chovatelů a to bez dlouhodobé státní podpory. Z mnoha domněnek stojí nejvíce za zmínku ta, že jeho vznik lze datovat do doby první světové války, kdy došlo ke křížení prasnic anglického berkshirského prasete nebo jeho případných kříženek s kanci evropského divokého prasete. Tuto teorii by mohlo podpořit charakteristické zbarvení a skvrnitost plemene Pietrain, která připomíná předchůdce berkshirských prasat, kteří byli tygrovitě skvrnití se žlutými, červenými, hnědými a černými skvrnami (Šiler et al., 1965). Zajímavá je i konfrontace s ranými typy prasat (neapolskými, siamskými a čínskými), která se pravděpodobně účastnila právě na vzniku berkshirského prasete začátkem 19. století v Anglii, a kterým je plemeno Pietrain podobné. Jiný názor říká, že plemeno Pietrain mohlo vzniknout křížením prasete normandského, dovozeného do Belgie během první světové války v letech 1914 1918 z Francie (Hovorka et al., 1967). Další možností vzniku plemene je také křížení velkého yorkshirského prasete s belgickými plemeny prasat nebo křížením berkshirského prasete s prasetem iberským, pocházejícím ze Španělska. A konečně za zmínku stojí jistě i teorie, že může jít o dědičnou mutaci, což by mohlo zčásti vysvětlit zvláštní utváření šunky a výraznou zmasilost tohoto plemene (Hovorka et al., 1987). Potvrzení se ovšem nedočkala žádná z výše uvedených hypotéz a teorií. Existuje však většinová shoda, že na vzniku plemene Pietrain mělo vliv právě prvně zmíněné prase berkshirské. Samotná cesta pietrainského plemene, jako významného světového plemene, začala tedy po první světové válce. Právě v hospodářstvích spjatých s obcí Pietrain vznikl místní ráz prasat, který se již vyznačoval zcela pevnými a charakteristickými znaky. Prasata s černými a červenožlutými skvrnami na šedobílém těle byla natolik výrazná, že brzy získala název květovaná. To vše kolem roku 1920. Od tohoto roku uběhlo téměř 30 let, než se místní pietrainské prase rozšířilo po celé provincii Brabant a následně do většiny krajů celé Belgie. V následujících pěti letech s popularitou plemene Pietrain 10

výrazně rostl i počet aktivních, belgických chovatelů tohoto plemene, jejichž počet se téměř zdesetinásobil z původních 162 na 1544. Tomu odpovídal i nárůst zvířat zapsaných v plemenných knihách, který se více jak zdvacetinásobil z původních 343 až na 7261 kusů (Hovorka et al., 1967). Na základě zvyšující se poptávky po libovém vepřovém mase byl v roce 1950 v Belgii založen krajský svaz chovatelů pietrainských prasat, následně byl v roce 1954 stanoven plemenný standard a to spolu s popularitou plemene směřovalo k tomu, že v roce 1955 bylo toto prase oficiálně uznáno jako samostatné plemeno (Šiler et al., 1965). V následujících letech, díky vysokému podílu masa, došlo k rozšíření plemene Pietrain do mnoha zemí, jako například do Francie, Dánska, Holandska, Anglie, Německa, Jugoslávie, Maďarska nebo do tehdejšího Československa, kde zaujalo významnou pozici v hybridizačních programech. V Anglii a Německu dokonce došlo ke snahám vyšlechtit na bázi Pietraina obdobný typ masného prasete, který se, podle země vzniku, nazýval britský pietrain nebo německý pietrain. Ostatně Pietrain v Německu tvořil v roce 1987 druhou nejpočetnější skupinu v rámci tamního hybridizačního programu (Hovorka et al., 1987). 3.2 Historie šlechtění plemene Pietrain v ČR K významnému zlomu ve šlechtitelské práci došlo u nás v roce 1958, kdy šlechtění začala řídit Státní plemenářská správa. Tato skutečnost, a zároveň nové uplatňování kvalitativních požadavků na vepřové maso, vedla k dovozu a rozšiřování portfolia masných plemen u nás. V roce 1964 tak došlo k prvnímu importu Pietraina z Belgie a z tehdejší Jugoslávie. Importovaná zvířata nejprve sloužila k zušlechťování našeho původního Přeštického prasete a poté se vydala na samostatnou cestu v našem šlechtitelském programu, což vedlo k postupnému založení chovů Pietraina pro potřeby šlechtění a hybridizace masných plemen (Jakubec et al., 2002). Ve sledu událostí však bylo od jeho chovu v 70. letech postupně upuštěno a to především z důvodů menší plodnosti, dále nižších přírůstků a hlavně kvůli stresové náchylnosti tohoto plemene, která je poměrně vysoká. K renesanci chovu Pietraina pak u nás dochází až po roce 1989, kdy se Pietrain vrací do hybridizačního programu, zejména importem zvířat z Rakouska a Německa (Máchal et al., 2011). Od této doby je nedílnou součástí hybridizačních programů u nás, a to hlavně díky své již zmiňované vynikající masné užitkovosti. Počet chovaných prasnic ovšem značně kolísal, a to vzhledem k nestabilní 11

ekonomické situaci v chovech prasat. V době od obnovených importů Pietraina počátkem 90. let, se šlechtění tohoto plemene u nás věnovalo až 10 šlechtitelských chovů, a to na celém území naší republiky. V současnosti se ovšem, spolu se současnou recesí v chovu prasat, jejich počet zredukoval na pouhý 1 nukleový a na 2 rezervní šlechtitelské chovy, ve kterých bylo v roce 2011 zapojeno do kontroly užitkovosti 74 plemenných prasnic a 25 plemenných kanců (Stibal a Jelínková, 2012). 3.3 Charakteristika a úroveň užitkových vlastností plemene Pietrain Plemeno Pietrain je typické svým šedobílým zbarvením s nepravidelnými černými a červenavě žlutými skvrnami. Jedná se o plemeno charakteristické dobře vyvinutým svalstvem zádi, hlubokou a dobře utvářenou kýtou a mohutnou plecí (Hovorka et al., 1987). V případě tohoto plemene můžeme hovořit až o extrémním osvalení. Má velký podíl hlavních masitých částí, což se projevuje především výborným utvářením a hloubkou kýty, která je extrémně velká a plná, a to jak po stranách, tak i zevnitř a zezadu (Šiler et al., 1965). Plemeno Pietrain se vyznačuje svalovou hypertrofií (zdvojení svalů) a právě ta je příčinou toho, že prasata tohoto plemene vynikají výrazně zmasilejšími, kratšími a těžšími jatečnými trupy (Jakubec et al., 2002). Z přímé korelace mezi jatečnou výtěžností a délkou jatečného trupu, která je r = 0,32 (Steward a Schinkel, 1989) vyplývá, že se nepochybně jedná o pozitivní faktor ve vztahu k masné užitkovosti. Dalším výrazným znakem masné užitkovosti je velká plocha nejdelšího bederního a hrudního svalu (MLLT - musculus longissimus lumborum et thoracis), která často vede k tvorbě mediální hřbetní rýhy, končící až u kořene ocasu. I zde byla zjištěna přímá korelace k jatečné výtěžnosti, a to r = 0,50 (Steward a Schinkel, 1989). O utváření kostry tohoto plemene lze říci, že je jemnějšího typu, ovšem pevná s lehkými kostmi, tělesný rámec je střední. Trup plemene je krátký, poměrně hluboký a dost široký. Hlava je krátká se středně širokým čelem se silným zátylím. Rypák je poněkud krátký s mírně konkávním profilem, čelisti jsou plné. Uši jsou krátké, vzpřímené a obrácené směrem ven. Hlava je na krátkém krku s lehčím lalokem. Břicho je hluboké, široké a poněkud těžší. Hřbet a bedra jsou krátká, přechází v širokou, poněkud sraženou záď, pánev je široká. Končetiny jsou jemnější, relativně krátké a strmé, spěnky jsou krátké a pevné. Zvířata plemene Pietrain jsou klidného temperamentu, prasnice jsou opatrné a dobré matky. Hmotnost prasnic ve věku 6 měsíců je 80 100 kg v dospělosti 12

pak 240 kg a více. Kanci mají mírně větší hmotnost, ve věku 6 měsíců 100 110 kg, v dospělosti 280 kg a více (Hovorka et al., 1967). Hovorka et al. (1987) u tohoto plemene udává, že podíl masa z jatečné půlky je na úrovni 59,5 %, podíl tuku 32,6 %, podíl pečeně 21,7 % a podíl kýty 21 %, což jsou v porovnání s ostatními plemeny vynikající parametry jatečné výtěžnosti. Pro srovnání lze udat, že podíl těchto hlavních masitých částí je u plemene Pietrain o 3 % vyšší než u plemene Dánská landrase (Hovorka et al., 1967). Plemeno Pietrain ovšem, ve srovnání s ostatními masnými plemeny prasat, nedisponuje tak excelentními přírůstky. Ty se v průměru pohybují na úrovni 650 g za den od narození. Tuto úroveň lze označit za přiměřenou. Za přiměřenou lze konstatovat i konverzi krmiva, která se pohybuje na úrovni 2,7 kg na 1 kg přírůstku. Obr. č. 1: kanec plemene Pietrain PEM 3, ISK Grygov, foto: Jaroslav Doupal. Vzhledem k jeho zařazení do otcovské pozice, nejsou na toto plemeno v rámci šlechtění kladeny nároky na vynikající plodnost a ani selekce v tomto směru není nijak výrazná. Jak již bylo zmíněno výše, prasnice plemene Pietrain jsou přesto dobré matky, které rodí v průměru 9 živě narozených selat ve vrhu. S charakteristikou plemene Pietrain je spjat ještě jeden významný fakt. Jedná se o geneticky podmíněnou náchylnost tohoto plemene ke stresu, a s tím související výskyt bledého, exsudativního masa (Hovorka et al., 1987). Tento negativní faktor kvality masa vedl v 70. letech i k dočasné eliminaci plemene Pietrain z českého hybridizačního programu (Máchal et al., 2011). 13

Obr. č. 2: prasničky plemene Pietrain z farmy Oryx Služovice, foto: Jaroslav Doupal. Plemenný standard Plemeno Pietrain je typické otcovské plemeno. Vyznačuje se přiměřenou růstovou schopností s velmi dobrou konverzí živin. Typickou vlastností je vysoce prošlechtěná schopnost vynikající masné užitkovosti. Pietranská prasata mají střední až větší tělesný rámec, pevnou a dostatečně mohutnou kostru. Hlava je lehčí, uši vzpřímené. Charakteristické je jejich černobílé, popř. skvrnité zbarvení s nepravidelným zastoupením černé a bílé barvy a jejím rozložení po těle. Požadován je výrazně masný, suše vyjádřený užitkový typ s vynikajícím osvalením všech důležitých masných partií. Charakteristická je mediální hřbetní rýha končící u kořene ocasu (Pražák a Stibal, 2010). Tab. č. 1: Šlechtitelský cíl pro plemeno Pietrain do roku 2020, stanovený Svazem šlechtitelů prasat v Čechách a na Moravě (Pražák a Stibal, 2010). Průměrný denní přírůstek v unifikovaném testu vlastní užitkovosti (g) Průměrný denní přírůstek od narození do začátku unifikovaného testu vlastní užitkovosti (g) Spotřeba směsi na 1 kg přírůstku (kg) % podíl libového masa (FOM) % podíl intramusculárního tuku 1100 420 2,40 62 64 1,20 14

4 CHARAKTERISTIKA HYBRIDIZAČNÍHO PROGRAMU 4.1 Charakteristika hybridizace a teoretické principy Všeobecně pod pojmem hybrid rozumíme křížence. Hybridizací tedy označujeme křížení (Hovorka et al., 1987). Přesněji, z hlediska genetického, ji lze označit jako křížení dvou geneticky odlišných jedinců s cílem získat jedince hybridního, tedy křížence, spojujícího v sobě ty nejlepší vlastnosti rodičů. V chovu prasat označujeme za hybrida zvíře, které pochází z křížení mezi dvěma jedinci dvou nebo více taxonomických jednotek, konkrétně plemen nebo linií. Podle toho označujeme hybridizaci jako meziplemennou nebo meziliniovou, hybridi pocházející z tohoto křížení jsou meziplemenní nebo meziliniový (ČSN 46 7100). Cílem šlechtění a produkce prasat je finální hybrid. Finálním hybridem se rozumí jatečné prase určené pro výkrm a následnou spotřebu, vzniklé určitou kombinací křížení. A právě tento finální hybrid musí demonstrovat nejlepší vlastnosti zvolené cesty křížení a to v přímé korelaci na aktuální požadavky spotřebitelského trhu. Ty jsou již dlouhou dobu poměrně jasné a vyhraněné. Spotřebitelé zcela jednoznačně preferují prasata libová, tzn. s vysokým podílem masa a naopak s nízkým podílem tuku. Nezanedbatelná je i kvalita masa, požadováno je maso chutné a šťavnaté s dobrými kulinářskými vlastnostmi. Tyto kvalitativní znaky jsou podmíněny např. obsahem intramuskulárního tuku, ph masa, barvou, křehkostí nebo schopností vázat vodu. Hybridizační program lze definovat jako ucelený komplex šlechtitelských a chovatelských opatření vedoucí k jedinému cíli, kterým je kvalitní vepřové maso zcela odpovídající požadavkům spotřebitelského trhu a realizované za co nejmenších ekonomických nároků a v dostatečném množství. Základem všeho je šlechtění plemen prasat na produkci libového vepřového masa a z toho plynoucí požadavek na výrazný masný užitkový typ u finálních hybridů. Je potřeba si ovšem uvědomit, že mezi jednotlivými plemeny prasat existují v těchto znacích rozdíly, které jsou dány jejich genetickým založením a tím, jak byly po dlouhou dobu fixovány předchozím šlechtěním (Šiler et al., 1977). S problematikou meziplemenné různorodosti tak úzce souvisí možnost kombinovat pozitivní vlohy jednotlivých plemen do jejich kříženců, za využití důležitých efektů, jakými jsou heteroze, maternita, paternita a také komplementarita populace (Hovorka et al., 1987). Progres v oblasti užitkovosti je ovšem u čistokrevných plemen 15

poměrně náročnou a dlouhodobou prací a nelze ji zajistit v potřebném tempu, a to především u vlastností s nízkým koeficientem heritability. Tab. č. 2: Odhad heritability pro vybrané znaky prasat při krmení ad libitum (Jakubec et al., 2002). Vybraný znak Heritabilita Počet narozených selat 0,11 Počet živě narozených selat 0,09 Hmotnost vrhu při narození 0,29 Průměrný denní přírůstek 0,31 Výška hřbetního sádla 0,49 Spotřeba krmiva na kg přírůstku 0,30 Průměrný denní přírůstek svaloviny 0,34 Podíl svaloviny 0,48 A právě zde nastupuje svoji cestu hybridizace a nutnost orientovat se na ni, pokud chceme dosáhnout co největšího pokroku v oblasti zlepšených užitkových vlastností. Samotný hybridizační program pak tedy v sobě spojuje různé metody plemenitby, testace zvířat, využívání metod genetického zisku a mnoho dalších postupů, jenž zajistí kýženou produkci kvalitního masa ve velkovýrobních podmínkách (Hovorka et al., 1987). Z tohoto pohledu vystupuje do popředí i myšlenka, jak významnou roli hrají v hybridizačním výchozí, čistokrevná plemena a jakou roli v ní hrají kříženci, vzniklí jejich kombinací. Z výše uvedených principů šlechtění je zřejmé, že v rámci hybridizačního programu nelze postavit na okraj zájmu ani jednu ze zmiňovaných skupin. Heterózní efekt Heterozi lze definovat jako biologický jev, který je úzce spjat s křížením, a který se demonstruje ve větší životní zdatnosti následných jedinců a s tím samozřejmě i související lepší nebo větší úrovní jejich užitkovosti. Samotná zvýšená kvalita kříženců bývá často označována jako hybridní síla (hybrid vigor) a je dána tím, že u kříženců dochází k vyšší aktivizaci metabolických procesů, na jejichž základě u nich dochází např. k projevům lepší plodnosti, růstové schopnosti, lepšímu využití krmiva nebo tvorbě svalové hmoty. Je potřeba si ovšem uvědomit, že ne každá kombinace 16

křížení vede k tomu, aby se heteroze projevila v plné míře, protože některé užitkové vlastnosti s vysokým stupněm heritability mají při křížení intermediární typ dědivosti, který je založen na aditivním působení genů. A abychom dokázali přesně stanovit míru vlivu jednotlivých kombinací křížení na potomky, čili heterozi, je nutno ji změřit. V tomto případě již tedy hovoříme o heterózním efektu, který lze v chovu definovat jako reálný (měřitelný) rozdíl mezi užitkovostí kříženců a průměrnou užitkovostí výchozích plemen použitých ke křížení (Šiler et al., 1977). Heterózní efekt se nejčastěji vyjadřuje pomocí následujícího vzorce:. 100 kde: H = heterózní efekt vyjádřený v procentech F 1 = průměrná užitkovost jedinců první filiální generace P = průměr užitkovosti výchozích plemen Heterózní efekty mají velký význam pro posouzení vhodnosti různých systémů křížení. Z pohledu masných plemen prasat je důležité uvědomit si, že pro průměrné denní přírůstky a dobu výkrmu jsou tyto efekty střední velikosti, zatímco pro spotřebu krmiva na kg přírůstku je heterózní efekt menší (Jakubec et al., 2002). Komplementarita Další významnou veličinou pro správné nastavení hybridizačního programu je komplementarita. Z toho co o prasatech víme je patrno, že na jatečná zvířata a jejich rodiče jsou kladeny různé nároky na užitkovost. Na základě tohoto lze vlastnosti prasat rozdělit na reprodukční a produkční. Míra důležitosti těchto vlastností u jednotlivých kategorií prasat je uvedena v následující tabulce. Tab. č. 3: Důležitost produkčních a reprodukčních vlastností prasat (Jakubec et al., 2002). Kategorie Produkční vlastnosti Maternální užitkovost Reprodukční vlastnosti paternální Jatečná prasata +++ + - Prasnice + +++ - Kanci +++ - + Křížkem je označena relativní důležitost jednotlivých skupin vlastností pro uvedené kategorie prasat. 17

Jak je patrno z tabulky č. 3, význam paternálních (otcovských) reprodukčních vlastností je poměrně malý oproti paternálním vlastnostem produkčním a naopak význam maternálních (mateřských) reprodukčních vlastností je zase poměrně velký oproti maternálním vlastnostem produkčním. Tyto vztahy jsou proto nesmírně důležité pro to, jakým směrem zacílit šlechtění rodičovských populací. Z tabulky vyplývá, že u šlechtění otcovských linií se můžeme výhradně zaměřit na vlastnosti produkční, zatímco u mateřských linií je potřeba rozvíjet šlechtění především v oblasti reprodukční, ovšem se zřetelem i na znaky produkční. Tyto vztahy jsou pak neustále využívány při užitkovém křížení, kdy se využívá lepší plodnost mateřských plemen a naopak vysoká masná užitkovost plemen otcovských. Komplementarita tedy znamená vzájemně se doplňující populační rozdíly mezi populacemi prasat s dobrou plodností a populacemi s výbornou masnou užitkovostí a z těchto vztahů následně vyplývá i jejich pozice v systémech hybridizace, což přímo vyúsťuje v základní nutnost rozdělit v rámci hybridizace populace na populaci mateřskou a na populaci otcovskou (Jakubec et al., 2002). 4.2 Postavení výchozích plemen v rámci hybridizačního programu a diferenciace jejich šlechtění Postavení plemen v rámci hybridizačního programu, čili pozice, je nesmírně důležité a má svá přesná označení. Při využití základní organizační formy, kterou je trojplemenné křížení, označujeme jednotlivé pozice plemen v rámci hybridizačního programu písmeny A, B, a C. Pozice A a B představují výchozí mateřská plemena v pozici matky a otce určená pro produkci kříženek F 1 generace (A B). Pozicí C označujeme konečná otcovská plemena nebo jejich křížence, využívaná pro produkci finálních hybridů (A B) C (Šiler et al., 1977). Vzhledem k různému postavení jednotlivých plemen v rámci hybridizačního programu je nutné diferencovat šlechtění vybraných skupin (mateřská a otcovská plemena), což zajistí dobrou kombinovatelnost jejich genetických vloh. A právě rozdělení výchozích populací na mateřská a otcovská plemena vede k tomu, že jsou jednotlivá plemena šlechtěna odděleně a selekce je zaměřena na vlastnosti, kterými se vyznačují a pro které jsou šlechtěny. 18

Vlastnosti mateřských plemen a cíle jejich šlechtění Mateřská plemena se musí vyznačovat především výbornými mateřskými vlastnostmi, jakými jsou plodnost, odolnost, mléčnost, hmotnost selat při narození, vyrovnanost vrhů, dobrá životnost selat, dobré mateřské vlastnosti a výrazné projevy říje (Hovorka et al., 1987). Dále výbornou růstovou schopností při přiměřené zmasilosti, pevnou konstitucí a dobrou adaptační schopností. V současnosti se u nás mezi tato plemena řadí plemeno České bílé ušlechtilé (ČBU) a Česká landrase (ČL), přičemž plemeno ČBU se nejčastěji používá v pozici matek (A) a plemeno ČL v pozici otců (B). Tento systém křížení prokazatelně zajišťuje dobrý heterózní efekt u produkovaných kříženek F 1 generace, vzhledem k výborné reprodukci obou plemen a zároveň k výborné masné užitkovosti plemene ČL. Vyloučen není ani reciproční způsob křížení, tzn., že plemeno ČL se použije v pozici matky a plemeno ČBU v pozici otce. V současnosti je ovšem toto křížení málo zastoupeno. Vlastnosti otcovských plemen a cíle jejich šlechtění Skupinu otcovských plemen lze charakterizovat jako plemena, která vynikají v parametrech výkrmnosti a jatečné hodnoty, jakými jsou např. tvorba přírůstků, konverze krmiva a především pak výrazná zmasilost všech hlavních masných partií (kýta, pečeně, plec, krkovička) a vysokým podílem svaloviny v jatečném trupu (Jakubec et al., 2002). Nezanedbatelné ukazatele jsou i ukazatele kvality masa, jako např. ph masa, šťavnatost, chuť a barva. Všechny tyto vlastnosti následně ovlivňují jatečnou hodnotu finálních hybridů a jejich zpeněžovaní na jatkách. Mezi otcovská plemena v současnosti chovaná u nás řadíme plemeno Bílé otcovské, Pietrain, Duroc a Hampshire. 4.3 Vertikální členění chovů V současnosti všechny domácí hybridizační programy využívají tzv. vertikální systém šlechtění a produkce prasat, který je založen na přísné hierarchii jednotlivých úrovní. Cílem je zabezpečení přenosu genů pomocí selektovaného materiálu vertikálním způsobem shora dolů (Máchal et al., 2011). 19

V rámci vertikálního způsobu hybridizace členíme jednotlivé úrovně následovně: 1. úroveň - šlechtitelské chovy (ŠCH) vytváří jednotnou základu pro šlechtění mateřských a otcovských plemen a jejich cílem je dosažení stanoveného chovného cíle a plemenného standardu. Probíhá zde intenzivní zušlechťovací proces s použitím náročných selektivních postupů (Šiler et al., 1977). Šlechtitelská základna je tvořena třemi kvalitativně odlišnými kategoriemi šlechtitelských chovů: nukleové šlechtitelské chovy (NŠCH) zajišťují v maximální míře soustavný genetický pokrok na bázi selekce uvnitř populace. Provádí se zde výhradně čistokrevná plemenitba a jejich hlavním posláním je produkce kanečků a prasniček jednak pro šlechtění (vlastní obnova stáda), jednak pro obnovu chovů nižších úrovní (Jakubec et al., 2002), šlechtitelské chovy otcovských plemen (ŠCHOP) zajišťují šlechtění a kontinuitu genofondu otcovských plemen, která se používají pro potřebu hybridizace. Provádí se zde čistokrevná plemenitba a případná hybridizace, jejíž rozsah ovšem nesmí narušovat kvalitativní úroveň a potřebnou intenzitu obměny čistokrevné části chovu. Cílem těchto chovů je produkce kanců pro potřebu šlechtění čistokrevných plemen a zejména produkce čistokrevných nebo hybridních kanců pro finální pozici hybridizačního programu, tedy užitkové chovy (Jakubec et al., 2002), rezervní šlechtitelské chovy (RŠCH) kategorie chovů, která z nějakých důvodů neodpovídá požadavkům pro uznání za NŠCHP nebo ŠCHOP. Svou činností efektivně doplňují poptávku po plemenných prasatech, kterou nepokryjí chovy nukleové. Provádí čistokrevnou plemenitbu. Produkují plemenné prasničky mateřských plemen a kanečky otcovských plemen. V potřebné míře mohou provádět i produkci hybridních kanců. Produkce kanců je výhradně na základě licence od výběrové komise prasat (Jakubec et al., 2002). 20

2. úroveň - rozmnožovací chovy (RCH) zajišťují produkci prasniček, kříženek F 1 generace, které se následně uplatňují v užitkových chovech. Využívají se zde čistokrevní kanci ze šlechtitelských chovů nebo jejich sperma. Veškeré samčí potomstvo je kastrováno a přechází do výkrmu (Šiler et al., 1977). 3. úroveň - užitkové chovy (UCH) je poslední a největší částí vertikály. Jedná se o produkční chovy zaměřené na vlastní produkci finálních hybridů. Dochází v nich k zapouštění prasniček, kříženek F 1, kanci otcovských plemen nebo jejich hybridy, kteří pochází výhradně ze sféry šlechtění. Následně zde dochází k výkrmu finálních hybridů (Šiler et al., 1977). 4.4 Formy a metody hybridizace Při zásadách přenosu genetického pokroku, který zabezpečuje vertikální způsob hybridizace, je žádoucí využít i neaditivních genetických efektů. Jako matky finálních hybridů (prasničky v užitkových chovech) bychom mohli použít jak čistokrevné prasničky mateřských plemen, tak i hybridní prasničky, které vznikly na bázi mateřských plemen. Vzhledem k tomu, že heterózní efekt reprodukce je v průměru 5 10 % (Pulkrábek et al., 2005), měli bychom dát zásadní přednost prasničkám hybridním. Pokud použijeme pro tvorbu matek hybridizaci, můžeme využít jednu ze dvou metod hybridizace: diskontinuitní metoda její princip spočívá v tom, že obnova rozmnožovacího chovu je výhradně prováděna čistokrevnými prasničkami a kanci ze sféry šlechtění. Do chovů užitkových pak následně míří hybridní prasničky F 1 z rozmnožovacího chovu a na ně jsou připařováni kanci, kteří opět pochází z chovu šlechtitelského. Tento model je v současnosti nejpoužívanější a to především díky zaručené míře genetického pokroku, kterou skýtá (Jakubec et al., 2002). 21

kontinuitní metoda na rozdíl od metody diskontinuitní si rozmnožovací chov sám produkuje čistokrevné prasničky na obnovu vlastního stáda a do chovu tak přináší genetický pokrok pouze samičí populace, pocházející ze šlechtitelských chovů (Jakubec et al., 2002), Z hlediska genetického pokroku je zřejmé, že model diskontinuitní je nejrychlejší, v praxi realizovatelný způsob, jak přenést výsledky šlechtění do sféry produkční. Ze zjištěných hodnot heterózy (Jakubec et al., 2002) vyplývá, že její plné (100%) využití nám skýtá troj-, eventuelně čtyřplemenné diskontinuitní křížení, kdy matka (AB) je kříženka F 1 generace mateřských plemen, což je důvod pro preferování této metody hybridizace. 4.5 Praktické principy hybridizačního programu Z hlediska praktického využití můžeme konstatovat, že nejfrekventovanější a současně nejúčinnější jsou systémy diskontinuitního mnohonásobného užitkového křížení s využitím tří nebo čtyř populací, které, jak vyplývá z výše uvedených skutečností, maximalizují heterózní efekty. Vertikální propojení chovů zajišťuje trvalý přenos genofondu a je založen na přesunu čistokrevného materiálu z praprarodičovských chovů (šlechtitelské chovy ŠCH) na chovy prarodičovské (rozmnožovací RCH), které produkují dvojplemenné kříženky F 1 generace. Na ně následně navazují chovy rodičovské (užitkové chovy UCH), které využívají kříženky F 1 generace k syntéze masného užitkového hybrida. Zastoupení jednotlivých úrovní je zhruba následující: ŠCH 2,5 %, RCH 15 % a UCH 82,5 % populace, což zhruba odpovídá poměru 1:9:162. Doba přenosu genofondu z chovu šlechtitelského do rozmnožovacího je asi 18 měsíců, ze šlechtitelského do užitkového pak zhruba 32 měsíců (Hovorka et al., 1987). Celý vertikální systém s přenosem genetického potenciálu a tvorbou finálního hybrida probíhá v několika etapách: etapa experimentální ověřuje nejvhodnější kombinace křížení a stanovuje ekonomické hodnoty zisku, jež z křížení vyplývají, 22

etapa rozmnožovací využívá první etapy, ve které se ověřily nejvhodnější kombinace pro zapouštění kříženek F 1 generace s kanci dalších plemen za účelem získání finálního produktu hybridních prasat. Vytvářejí se zde velká stáda prasat, jejichž výsledky se ověřují ve velkovýrobě. Cílem celého systému hybridizace je tedy finální užitkový hybrid, který vyniká především vyrovnanými ukazateli výkrmnosti a jatečné hodnoty a požadovanou skladbou jatečného těla, především se zřetelem na vysoký podíl libového masa a naopak nízký podíl oddělitelného tuku. Tyto ukazatele jsou totiž v současnosti hlavním kritériem pro zpeněžování dle systému SEUROP (Pulkrábek et al., 2001). Selekce Aby bylo dosaženo dobrých parametrů jatečných prasat, je nutné, aby v celém vertikálním systému fungovaly dobře nastavené principy selekce. Ta se provádí diferencovaně. U šlechtitelských chovů mateřských plemen je zaměřena na vysokou reprodukční schopnost, dále na výkrmnost, konstituční pevnost a vhodnost pro velkovýrobu. Ve šlechtitelských chovech otcovských plemen je zaměřena především na výraznou masnou užitkovost a jatečnou hodnotu. Obdobná selekce, ovšem pouze u samičího potomstva, probíhá i v chovech rozmnožovacích. Selekce v chovech užitkových se zaměřuje u prasnic na vysokou schopnost reprodukční a u potomků na výkrmnost a jatečnou hodnotu. Kombinace, které se v užitkovém chovu osvědčí, se mohou ve vyšších úrovních hybridizace opakovat, což znamená, že se vlastně provádí zpětná selekce dle výsledků jatečného produktu (Hovorka et al., 1987). Praktickou selekci, která vždy vychází z konkrétních selekčních kritérií pro určitou populaci prasat, lze uplatňovat ve dvou formách, a to buď ve formě negativní selekce, nebo ve formě selekce pozitivní. Při selekci negativní vylučujeme z chovu jedince, kteří nesplňují požadovaná kritéria, při selekci pozitivní naopak do dalších chovu vybíráme jedince, kteří svými vlastnostmi převyšují ostatní. Selekce pozitivní je především doménou šlechtění a to z důvodu posunu genetické úrovně chovu. U negativní selekce je účinnost na genetické založení chovu jen nepatrná (Hovorka et al., 1967). V souvislosti s tím je potřeba, aby měl každý hybridizační program dobře nastaveny 23

výšky selekčního tlaku pro jednotlivé vlastnosti a tím byla zajištěna dostatečná míra genetického pokroku. Kontrola užitkovosti Účinnost selekce na úrovních šlechtění a rozmnožování zajišťuje kontrola užitkovosti, která je v ČR řízená Svazem chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. Kontrola užitkovosti se skládá ze dvou částí: část A Kontrola reprodukčních vlastností kanců a prasnic shromažďuje informace o reprodukčních vlastnostech prasat ve šlechtitelských a rozmnožovacích chovech, část B Provádění zkoušek vlastní užitkovosti pomocí nich se získávají objektivní informace o přírůstcích, podílu libového masa a výšce hřbetního tuku prasat. Ve šlechtitelských chovech se provádějí metodou unifikovaného polního testu, v chovech rozmnožovacích metodou základního polního testu. Eventuelně lze provádět ve specializovaných testačních stanicích metodu staniční. Vlastní užitkovost se v současnosti zjišťuje ultrazvukovým přístrojem Sonomark, kterým se na živých zvířatech měří hodnoty hřbetního tuku a výška hřbetního svalu (Pražák a Stibal, 2010). Výsledky kontroly užitkovosti jsou zpracovávány celorepublikově v centrální plemenné knize prasat programem PEST (Groeneveld et al., 1990, 1992, cit. podle Wolf et al., 1999). Na základě výpočtů provádí centrální plemenná kniha odhad plemenné hodnoty pomocí matematicko-statistické metody BLUP Best Linear Unbiased Prediction (Wolfová et al., 1997), která při použití tzv. animal modelu umožňuje spojit výsledky reprodukčních i produkčních vlastností do jediné výsledné plemenné hodnoty a navíc tato metoda očišťuje fenotypové hodnoty získané zkouškami vlastní užitkovosti v různých prostředích od negenetických efektů. Výsledná plemenná hodnota pak charakterizuje genetickou kvalitu jedince a stanoví se každému zvířeti, které prošlo kontrolou užitkovosti (Jakubec et al., 2002). 24

4.6 Tvorba syntetických populací Výraz syntetická populace byl v evropské odborné terminologii převzán ze šlechtění rostlin, a označuje populaci, která vznikla vzájemným křížením dvou nebo více populací a dále je udržována jako populace nová. Ve šlechtění prasat se hovoří o tvorbě syntetických linií, které vznikají většinou na bázi dvou plemen. Jedná se o důležitou alternativu diskontinuitních systémů křížení, kdy vhodnou volbou plemen chceme využít optimálního genetického složení syntetické linie. To je založeno na aditivním a neaditivním působení genů. V hybridizačních programech jsou preferovány především syntetické linie, vzniklé na bázi otcovských plemen a jejich hlavním využitím je působení v pozici otců při terminálním křížení s matkami, hybridy F 1 generace, čili při syntéze finálních jatečných prasat. K tomu je předurčuje maximalizace heterózního efektu u vlastností pro výkrmnost a jatečnou hodnotu (Jakubec et al., 2002). Současně z toho vyplývá, že šlechtění se zaměřuje pouze na výchozí plemena těchto linií a na následnou produkci kanců syntetických linií, kteří přechází přímo do užitkových chovů a to buď přímo, nebo ve formě inseminačních dávek z inseminačních stanic. 25

5 MOŽNOSTI ZAČLENĚNÍ PLEMENE PIETRAIN V RÁMCI HYBRIDIZAČNÍHO PROGRAMU Plemeno Pietrain patří mezi celosvětově preferovaná otcovská plemena a tudíž se jeho chovu a šlechtění věnuje většina hybridizačních programů a to na úrovni národních nebo firemních programů. Jeho nejvýznamnější úlohou v rámci většiny hybridizačních programů je syntéza finálních jatečných hybridů. Vzhledem k jeho významnému zapojení do tvorby hybridních kombinací, syntetických linií kanců nebo jeho použití v terminální pozici v čistokrevné podobě, je potřeba neustále udržovat aktivní čistokrevnou populaci, jako výchozí bod pro tvorbu finálního hybrida. Z praktického hlediska tzn., že na vrcholu vertikální pyramidy hybridizačních programů, využívajících Pietraina, by mělo být několik šlechtitelských chovů, zajišťujících udržování a progres tohoto plemene. Tyto chovy následně produkují jednak čistokrevné kance tohoto plemene, kteří slouží pro obnovu šlechtitelských stád nebo jsou využíváni v produkční sféře, jednak kance hybridní, kteří vznikají jako syntetické linie na bázi křížení mezi Pietrainem a ostatními otcovskými plemeny. Zapojení plemene Pietrain do hybridizačního programu lze tedy rozdělit na tři části, a to na šlechtění a reprodukci čistokrevné populace, jak samčího, tak i samičího materiálu, dále na tvorbu syntetických linií a nakonec na terminální využití kanců těchto linií v produkci finálních hybridů. Produkce kanců pro produkční chovy je tou hlavní částí hybridizačního programu, což lze dokumentovat i na počtu vyprodukovaných čistokrevných a hybridních kanců. V roce 2011 bylo vyprodukováno v rámci národního programu šlechtění 25 čistokrevných kanečků plemene Pietrain oproti téměř 220 kanečkům hybridním (Stibal a Jelínková, 2012). 5.1 Šlechtění čistokrevné populace Pietraina 5.1.1 Velikost čistokrevné populace plemene Pietrain V rámci národního programu ČR v současnosti existuje pouze jeden nukleový šlechtitelský chov a 2 rezervní šlechtitelské chovy. Z tohoto pohledu je základna poměrně malá. V roce 2011 bylo v KU 77 prasnic, v současnosti k 30. 9. 2012 je jich jen 60. Z toho 15 prasnic je klasifikováno jako matky kanců, které tvoří 28,3 % z celkového stavu čistokrevných prasnic plemene Pietrain. Tato skupina matek kanců by měla být pilířem produkce čistokrevných zvířat pro potřeby šlechtění. Na tak úzké skupině zvířat je ovšem 26

obtížné posouvat kvalitativní a kvantitativní znaky směrem vpřed, především s ohledem na příbuznost a na velmi omezený počet dat vstupujících do národního animal modelu, a s tím souvisejícím výpočtem plemenných hodnot. Animal model ČR pro výpočet plemenných hodnot počítá s faktorem stáda (Wolf et al, 1999), který je u nás negativně ovlivněn právě výše zmiňovaným malým počtem a tudíž špatnou porovnávací schopností. Importy zvířat mohou přinést nové nepříbuzné linie, ovšem užitkové znaky vykázané v zahraničí nekorespondují s naším výpočetním systémem a tak tvorba plemenných hodnot může být zatížena zvýšeným množstvím ne zcela přesných údajů dědičnosti, které vzniknou dosazením korelačních koeficientů pro výpočet plemenných hodnot u importovaných zvířat. U kanců je situace dost podobná jako u prasnic. Nelze si nevšimnout klesající tendence vývoje stavů. V roce 2011 byl stav kanců ve šlechtitelské sféře u nás na úrovni 25 kusů, většina z nich, konkrétně 20 kusů, byla umístěna na 11 inseminačních stanicích ČR. Přitom jejich stav se již pohyboval na poměrně příznivých 102 kusech v roce 2005. Obdobné signály lze pozorovat i v zahraničí. Např. ve významné šlechtitelské oblasti Schleswig-Holstein v Německu poklesl od roku 1980 stav prasnic plemene Pietrain z původních 1660 na 546 v roce 2007 (Gonzales Lopes et al., 2009), což značí téměř dvoutřetinový propad. I tak je ovšem zřejmé, že německá populace Pietraina je mnohem početnější než naše. Podobné stavy Pietraina jako u nás deklaruje například Slovensko. V roce 2008 zde bylo evidováno 45 prasnic tohoto plemene (Kováč a Bučko, 2009). Z tabulky č. 4 vyplývá, že početní stavy prasnic plemene Pietrain po období vzestupu v letech 2000 2005 začaly klesat a to až na 77 ks v roce 2011. Tento trend ovšem platí pro všechna plemena chovaná v ČR, což je patrno s poklesu celkových stavů prasnic. Maximum bylo dosaženo v roce 2005, kdy počet prasnic plemene Pietrain v KU byl 229 ks. Poměrně konstantní je ovšem poměr prasnic plemene Pietrain k celkovému počtu prasnic, který za posledních pět let neustále pohybuje v rozmezí 1,5 2,0 %. Totéž lze říci o poměru prasnic plemene Pietrain k ostatním prasnicím otcovských plemen chovaných ve šlechtění. Ten se za posledních pět let pohybuje v rozmezí 10 13,5 %. Ačkoliv to není hlavní parametr, který u tohoto plemene sledujeme, je pozitivní, že i toto plemeno dokáže vykazovat vzrůstající tendenci v počtu živě narozených selat, což je z mého pohledu aspoň částečná kompenzace za pokles stavů prasnic a jedna z cest, jak udržovat adekvátní produkci čistokrevného plemenného materiálu potřebného na obnovu šlechtitelských stád. 27

Tab. č. 4: Vývoj početních stavů prasnic plemene Pietrain ve šlechtitelských chovech ČR od roku 2000. Rok 2000 Prasnic Pn ve šlechtitelských chovechh 96 Celkový stav prasnic ve šlechtitelských chovech 10894 Z toho prasnice otcovských plemen 1948 % podíl prasnic Pn k prasnicím k celkovému otcovských stavu prasnic plemen 0,88 4,93 2001 110 10627 1879 1,04 5,85 2002 114 10610 1865 1,07 6,11 2003 183 9476 1690 1,93 10,83 2004 229 8632 1569 2,65 14,60 2005 224 8350 1474 2,68 15,20 2006 173 8414 1317 2,06 13,14 2007 154 8119 1127 1,90 13,66 2008 98 6439 934 1,52 10,49 2009 78 5496 720 1,42 10,83 2010 66 4718 657 1,40 10,05 2011 77 3782 570 2,04 13,51 Průměr 133,50 7963,08 1312,50 1,68 10,17 Zdroj: Výsledky kontroly užitkovosti, Centrální plemenná kniha prasat ČR. Graf č. 1: Vývoj početních stavů prasnic plemene Pietrain ve šlechtitelských chovech ČR od roku 2000. Počty prasnic plemene Pn v ŠCH 250 229 224 Počet prasnic 200 150 100 96 110 114 183 173 154 98 78 66 77 50 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok Zdroj: Výsledky kontroly užitkovosti, Centrální plemenná kniha prasat ČR 28

Tab. č. 5: Vývoj početních stavů kanců plemene Pietrain ve šlechtitelských chovechh ČR od roku 2003. Rok 2003 Počet kanců Pn ve šlechtitelskýchh chovech 61 Na ISK 40 Celkový stav čistokrevných kanců ve šlechtitelskýchh chovech 841 Z toho kanci otcovských plemen 301 % podíl kanců Pn ke kancům k celkovému otcovských stavu kanců plemen 7,25 20,27 2004 97 78 863 307 11,24 31,60 2005 104 89 858 288 12,122 36,11 2006 97 81 884 299 10,97 32,44 2007 90 79 777 261 11,58 34,48 2008 63 54 608 208 10,36 30,29 2009 34 32 472 127 7,20 26,77 2010 28 26 405 112 6,91 25,00 2011 25 20 354 106 7,06 23,58 Průměr 66,56 55,44 673,56 223,22 9,88 29,82 Zdroj: Výsledky kontroly užitkovosti, Centrální plemenná kniha prasat ČR. Graf č. 2: Vývoj početních stavů kanců plemene Pietrain ve šlechtitelských chovechh ČR od roku 2000. Počty kanců plemene Pn v ŠCH Počet kanců 120 100 80 60 40 20 61 40 97 78 104 89 97 81 90 79 63 54 34 32 Kanců Pn v ŠCH Z toho na ISK 28 26 25 20 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok Zdroj: Výsledky kontroly užitkovosti, Centrální plemenná kniha prasat ČR. 29

Z výše uvedené tabulky a grafu vyplývá, že početní stavy kanců plemene Pietrain korespondují s trendy, které se projevily u prasnic plemene Pietrain. Po vzestupu od roku 2000 a kulminaci v roce 2005, kdy byl jejich počet na maximu 104 ks, postupně klesly až na současných 25 kanců v roce 2011. Oproti prasnicím je ovšem větší jejich celkový podíl na šlechtění prasat. Kanci plemene Pietrain totiž v současnosti tvoří téměř 25 % kanců otcovských plemen chovaných u nás, což dokumentuje jejich pevné ukotvení v našem národním šlechtitelském programu. I jejich podíl na celkovém počtu kanců ve šlechtění je vyšší než u prasnic, konkrétně se za posledních pět let pohybuje v rozmezí 7 až 11 %. I zde se ovšem začneme logicky potýkat, právě kvůli úzkému portfoliu šlechtitelských chovů, s možností příbuznosti zvířat a ani kanci se nevyhnou nové importní vlně, pokud budeme chtít udržovat populaci na stejné nebo vyšší úrovni. Jak se ukazuje z momentálních praktických zkušeností našich chovatelů, může být cestou nejen import kvalitních kanců, ale i import inseminačních dávek, který může být v poměrně krátké době zdrojem kvalitního a nepříbuzného potomstva u tohoto plemene a mohl by řešit nepříznivou situaci, která vzniká dlouhodobým poklesem stavů tohoto plemene u nás. 5.1.2 Úroveň vlastní užitkovosti a výkrmnosti plemene Pietrain Čistokrevná populace Pietraina prochází neustálým šlechtěním a snahou o fixaci dosažených parametrů po další generace. SCHPČM přistoupil v roce 2004 k redukci sledovaných parametrů u šlechtěných prasat, a to především u vlastností týkajících se výkrmnosti a jatečné hodnoty. Byly zrušeny zkoušky na výkrmnost a jatečnou hodnotu ve specializovaných testačních stanicích a jedinou metodou pro zjišťování masné užitkovosti se staly zkoušky vlastní užitkovosti prasat, prováděné v rámci polních testů na živých zvířatech. Výsledky vlastní užitkovosti plemene Pietrain jsou uvedeny v přehledné tabulce č. 6 a shrnují úroveň za posledních 12 let. Údaje publikované v tabulce byly získány z centrální plemenné knihy prasat a pochází z unifikovaného testu prasat, který se u nás provádí jednotně ve všech šlechtitelských chovech dle platné legislativy, kterou jsou Metodické pokyny pro kontrolu užitkovosti prasat, vydané SCHPČM, s platností od 1. 1. 2010. Prasata plemene Pietrain prochází tímto testem ve věku 12 až 21 týdnů 7 dnů. Test je ukončen zjištěním živé hmotnosti a následným ultrazvukovým měřením výšky hřbetního tuku a MLLT. 30

,, Tab. č. 6: Vývoj vlastní užitkovosti plemene Pietrain ve šlechtitelskýchh chovech ČRR od roku 2000. Prasničky Kanečci Rok Počet Prům. denní přír. od nar. (g) Výška hřbet. tuku (mm) podíl LM (%) Počet Prům. denní přír. od nar. (g) Výška hřbet. tuku (mm) podíl LM (%) 2000 131 606 7,3 63,1 49 647 7,1 63,8 2001 165 600 6,2 64,4 111 645 6,3 64,7 2002 178 597 5,4 65,9 137 645 5,5 66,0 2003 200 598 5,2 65,9 174 644 5,3 66,1 2004 313 591 5,3 66,5 280 650 5,4 66,6 2005 368 590 5,2 66,5 346 652 5,4 66,8 2006 211 598 5,1 66,6 176 661 5,4 66,8 2007 170 601 5,0 66,8 149 660 5,3 66,9 2008 104 607 5,0 66,7 115 629 5,2 66,9 2009 72 633 5,5 66,5 92 655 5,5 66,6 2010 79 612 5,5 66,1 100 655 5,5 66,8 2011 85 650 5,4 66,8 203 694 5,3 67,2 Průměr 173,0 606,9 5,5 65,98 161,0 653,1 5,6 66,27 Zdroj: Výsledky kontroly užitkovosti, Centrální plemenná kniha prasat ČR. Graf č. 3: Vývoj podílu libového masa u plemene Pietrain ve šlechtitelských chovech ČR od roku 2000. Vývoj podílu libového masa u plemene Pietrain Podíl libového masa (%) 68,0 67,0 66,0 65,0 64,0 63,0 62,0 63,1 63,8 64,4 64,7 2000 2001 65,9 66,0 65,9 66,1 2002 2003 66,5 66,6 66,5 R66 66,8 66,6 66,8 66,8 66,9 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok 66,7 66,9 66,5 66,6 66,1 66,8 66,8 67,2 Prasničky Kanečci Zdroj: Výsledky kontroly užitkovosti, Centrální plemenná kniha prasat ČR. 31

Graf č. 4: Vývoj průměrného přírůstku od narození dokonce testu u plemene Pietrain v ČR. Vývoj přírůstku od narození do konce testu u plemene Pietrain 710 694 690 Přírůstek od narození (g) 670 650 630 610 590 570 550 647 645 606 600 2000 2001 645 644 597 598 2002 2003 591 650 590 R652 661 660 655 655 598 601 607 629 633 612 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok 650 Prasničky Kanečci Zdroj: Výsledky kontroly užitkovosti, Centrální plemenná kniha prasat ČR. Z tabulky vlastní užitkovosti lze vyčíst, že plemeno Pietrain skutečně dosahuje v našich podmínkách výborných parametrů a to především u podílu libového masa, kde zcela dominuje mezi otcovskými plemeny. Zjištěný podíl libovéhoo masa činil v roce 2011 u kanečků plemene Pietrain 67,2 %, u prasniček tohoto plemene pak 66,8 %. Pro srovnání lze uvézt, že další, u nás často využívané otcovské plemeno Duroc, dosahuje v současnosti u kanečkůů podílu libového masa 65,6 %. Rozdíl mezi současnouu úrovní kanečků Pietraina a kanečky plemene Duroc, je tedy téměř 1,6 % ve prospěch Pietraina. U měření na jatečných půlkách se pak pohybuje podíl libového masa na úrovni 58 % (FOM), což dokazují studie, provedené na německých jatkách (te Pas et al., 2010). Výborné parametry vykazuje plemeno Pietrain i u výšky hřbetního tuku, která je nejnižší v rámci u nás chovaných otcovských plemen a je důležitou součástí rovnice pro stanovení podílu libovéhoo masa. V roce 2011 byla u kanečkůů na úrovni 5,3 mm, u prasniček na úrovni 5,4 mm. Pro srovnání, u kanců plemene Duroc byla v témže roce naměřena výška hřbetního tukuu 5,8 mm, což bylo o 0,,5 mm více než u kanečků plemene Pietrain. V oblasti přírůstků nepatří plemeno Pietrain k těm nejvýkonnějším v rámci otcovských plemen. Současná úroveň průměrného denního přírůstku od narození je u kanečků ohoto plemene 694 g, což je ve srovnání s plemenem Duroc, jehož kanečci 32

dosáhli v roce 2011 užitkovosti 751 g, o 57 g za den méně. I tak lze ovšem hovořit o dobré úrovni. Z tabulky navíc vyplývá skutečnost, že přírůstek má u Pietraina neustále vzestupnou tendenci, což je spolu se stabilizací podílu libového masa a výškou hřbetního tuku jistě pozitivní. Navíc lze poukázat na potenciál, který mají v zahraničních populacích Pietraina. V Německu byl v letech 1978 až 1987 zjištěn denní přírůstek u 31 486 kusů tohoto plemene na úrovni 727 g (Kovac a Groeneveld, 1990). Ještě výraznější hodnoty pro přírůstek byly zjištěny při testování francouzského národního programu, kde byla v letech 2002 až 2009 zjištěna průměrná hodnota pro denní přírůstek 837 g, při krmení ad libitum. Celkem zde bylo prověřeno 2312 prasat (Saintilan et al., 2011). Poměrně zajímavý je údaj o vlastnostech a množství produkovaného masa, zjišťovaných přímou disekcí poražených, čistokrevných prasat na stanicích výkrmnosti a jatečné hodnoty (SKVJH), která se u nás ovšem již od roku 2004, v rámci KU prasat, neprovádí. Při posledním sledování v roce 2003 byla u prasat plemene Pietrain na stanicích kontroly a výkrmnosti a jatečné hodnoty naměřena plocha musculus longissimus lumborum et thoracis (MLLT) 55,22 cm 2 a podíl hlavních masitých částí (HMČ) byl stanoven na 57,78 % z jatečného těla prasete. A v roce předchozím dokonce vykázalo plemeno Pietrain plochu MLLT 59,76 cm 2. Pro srovnání, u plemene Duroc byly v roce 2003 zjištěny hodnoty 49,82 cm 2 u plochy MLLT a 55,57 % u HMČ. Jen pro názornost uvádím, že jatečná prasata zařazená dle aparativního zatříďování SEUROP do nejvyšší třídy S by měla mít podíl HMČ na úrovni 52,13 % (Vítek et al., 2009). Z výše uvedeného vyplývá, že hodnoty zjištěné u plemene Pietrain jen podtrhují jeho genetické založení pro obrovskou zmasilost a to především v oblasti kýty a pečeně. Ostatně právě tyto dvě partie se podílí nejvýznamnější mírou na podílu HMČ. Kýta tvoří téměř 22 % a pečeně 11,5 % z celkového podílu HMČ (Pulkrábek et al., 2001). Obdobné parametry vykazují i v zahraničí, například na Slovensku, kde během testování v letech 1991 až 1997 naměřili u plemene Pietrain podíl HMČ 56,0 %, což byl nejlepší výsledek z otcovských plemen, používaných na Slovensku (Bobček, 1998). Z výše uvedených skutečností lze tedy usoudit, že plemeno Pietrain vykazuje skutečně excelentní zmasilost a to i díky morfologické stavbě svalů. V tomto parametru výrazně převyšuje ostatní, u nás chovaná, otcovská plemena a právem snese označení jako supermasné. I při této extrémní zmasilosti dokáže vytvořit přiměřený denní přírůstek a zároveň, což není z tabulek patrno, uplatní i velmi dobrou konverzi krmiva. Ta, jak 33

ukázaly testy na německém Pietrainovi, se pohybuje na úrovni 2,62 kg na kilogram přírůstku (Kovac a Groeneveld, 1990). Testování francouzského Pietraina prokázalo konverzi krmiva na úrovni 2,50 kg na kilogram přírůstku (Saintilan et al., 2011). 5.1.3 Kvalitativní znaky masa u plemene Pietrain S plemenem Pietrain je úzce spjat častý výskyt jevu tzv. PSE masa (z angl. pale, soft, exudative), což je kvalitativní defekt masa poražených prasat, vyznačující se bledostí, měkkostí a vodnatostí masa. To vše je pak příčinou velkých hmotnostních ztrát při chladírenském ošetření a technologickém zpracování a dále výrazným zhoršením chuťových a kulinářských vlastností masa. Výskyt PSE masa je poměrně úzce spjat s maligním hypertermním syndromem prasat (MHS), který bývá též označován jako prasečí stresový syndrom (PSS). Tento syndrom bývá často spuštěn různými stresovými stavy, jakými jsou např. doprava, manipulace nebo samotná porážka prasat. Na základě těchto stresorů dochází u zvířat k prudkým změnám svalového tonusu, zhoršenému dýchání, hypertermii a k extrémní acidóze, což způsobí u porážených zvířat velkou svalovou tuhost a může vést až k náhlému úmrtí. Z řady výzkumů byla zjištěna přímá souvislost mezi těmito jevy a genetickou dědičností prasat. Jako primární faktor byl označen majorgen HAL (z angl. Halothane sensitivity gene), což je kosterní ryanodinový receptor umístěný na proximální části dlouhého ramene 6. prasečího chromosomu, a který ve svém projevu působí hlavně na kvalitu masa a vlastnosti jatečného trupu. A právě u plemene Pietrain bylo prokázáno (Ollivier, 1968, cit. podle Jakubce et al., 2002), že náchylnost ke stresu je spjata s recesivní variantou tohoto genu na základě důležitého zjištění, že PSS může být vyvoláno krátkým nadechnutím halotanového plynu. Odtud název HAL. Následně byly popsány dvě alely tohoto lokusu, jedna je označena jako N (dominantní, normální) a ta druhá jako n (senzitivní, recesivní). Z možných variant potomků se tak etablují tři skupiny genotypů. První skupinou jsou dominantní homozygoti (NN) a jedná se o jedince odolné vůči stresu. Druhou skupinou jsou jedinci heterozygotní (Nn), kteří jsou skrytí nositelé stresového faktoru. Třetí skupinou jsou pak jedinci recesivně homozygotní (nn), kteří jsou na stres velmi náchylní. A zde je patrná souvislost mezi plemenem Pietrain a stresovou náchylností, protože právě toto plemeno vykazuje až 90% četnost genové varianty náchylné na stres (nn). Není ovšem bez zajímavosti, že studium tohoto genu umožnilo 34

prokázat, že existuje i kladný vliv tohoto genu a to především na zlepšenou konverzi krmiva a podíl libového masa. A právě zde můžeme zřejmě hledat přímou vazbu mezi plemenem Pietrain a jeho vynikající zmasilostí, která může u tohoto plemene v porovnání s plemenem Large White, které díky selekci vykazuje v téměř 100% odolnost vůči stresu (NN), činit nárůst až o 9 % v podílu libové svaloviny a 2,5 % jatečné výtěžnosti (Guéblez et al., 1993). Z výše uvedených skutečností vyplývá, že plemeno Pietrain je potřeba využívat v hybridizačních programech zcela cíleně a uváženě právě se zřetelem na klady a zápory stresové náchylnosti těchto prasat. Navíc, díky současnému pokroku v diagnostických molekulárních analýzách, lze zaměřit šlechtění Pietraina právě na odhalování heterozygotních a dominantně homozygotních jedinců a ty pak následně uplatňovat v procesu šlechtění a hybridizace, což již řada firem dělá a nabízí Pietraina hlavně ve stresstabilních formách. 5.1.4 Reprodukční schopnosti plemene Pietrain U tohoto plemene nejsou reprodukční ukazatele až tak velkou prioritou jako u plemen, která jsou využívána v mateřské pozici. Přesto, především z důvodu ekonomických, je důležité tyto vlastnosti sledovat a pracovat s nimi na úrovni šlechtění tohoto plemene. Mezi nejdůležitější ukazatele reprodukčních schopností patří u prasnic především březost, plodnost a mléčnost. Pro plodnost kanců jsou pak nesmírně důležité ukazatele, které významně ovlivňují produkci kvalitního spermatu v dostatečném množství, což má potažmo přímou souvislost i s ekonomikou produkčních chovů. Ta totiž nezávisí jen na reprodukčních schopnostech matek, ale i na kvalitě inseminačních dávek používaných v produkčních chovech prasat, pomocí nichž je zajišťována majoritní část reprodukce. Přirozená plemenitba je již zde jen výjimkou a tak kvalita inseminačních dávek je dnes klíčovou záležitostí. Výsledky reprodukce prasnic a kanců jsou v ČR centrálně zpracovávány v rámci Národního šlechtitelského programu již řadu let. Pravidelná ročenka výsledků v chovech prasat vydávaná SCHPČM, uvádí u prasnic plemene Pietrain v roce 2011 březost po 1. inseminaci na úrovni 73,9 %. Pro srovnání s prasnicemi jiných významných otcovských plemen lze uvézt březost po 1. inseminaci u plemene Bílé otcovské 74,7 % a u plemene Duroc dokonce 78,1 % (Stibal a Jelínková, 2012). U plodnosti prasnice Pietrain vykázaly v rámci celoživotní užitkovosti 9,7 živě narozených selat na vrh 35

a 21,0 živě narozených selat na prasnici a rok. Mléčnost prasnic Pietrain, udávaná hmotností vrhu v 21 dnech od porodu, byla 49,1 kg na vrh. Pro srovnání, u plemene Bílé otcovské to bylo u živě narozených selat 10,3 na vrh a 22,0 na prasnici a rok při mléčnosti 54,7 kg na vrh, u prasnic plemene Duroc to bylo u živě narozených selat 10,2 na vrh a 23,2 na prasnici a rok při mléčnosti 48,6 kg na vrh (Stibal a Jelínková, 2012). Z těchto výsledků vyplývá, že zabřezávání prasnic plemene Pietrain je nejnižší, v rámci otcovských plemen chovaných u nás, v produkci živě narozených selat na vrh toto plemeno zaostává zhruba o 0,6 sele za plemenem Bílé otcovské a o 0,5 selete za plemenem Duroc. Mléčnost je sice nižší oproti plemeni Bílé otcovské, ale zcela srovnatelná s prasnicemi plemene Duroc. Obdobné parametry jsou deklarovány i v zahraničí, například v Polsku, v roce 2007, se prasnicím plemene Pietrain narodilo 10,4 všech selat ve vrhu a v 21 dnech byl jejich počet 9,87 (Jarczyk, 2009). Další studie udává u testů, provedených ve Španělsku, 9,96 všech narozených selat (Ibáñez-Escriche et al., 2008), čímž potvrzuje uváděnou plodnost plemene Pietrain. Při hodnocení reprodukce kanců otcovských plemen se šlechtění zaměřuje především na tyto ukazatele: objem ejakulátu, motilitu a koncentraci spermií. Pravidelná ročenka výsledků v chovech prasat, vydávaná SCHPČM, uvádí v roce 2011 u kanců plemene Pietrain objem ejakulátu 275 ml, motilitu na úrovni 77 % a koncentraci spermií 463 tis. v 1 mm 3 ejakulátu. Pro srovnání u plemene Bílé otcovské byly zjištěny následující hodnoty: objem ejakulátu 230 ml, motilita 77 % a koncentrace spermií 439 tis. v 1 mm 3, u plemene Duroc byl objem ejakulátu 225 ml, motilita 71 % a koncentrace spermií 458 tis. v 1 mm 3. Zajímavý je i údaj o kvalitě spermatu kanců syntetických linií, kde linie tvořená 50% podílem plemene Pietrain a Duroc vykazuje výbornou koncentraci spermií na úrovni 481 tis. spermií v 1 mm 3, při velmi dobrém objemu ejakulátu 271 ml (Stibal a Jelínková, 2012). Z těchto údajů vyplývá, že kanci plemene Pietrain jsou na tom v kvalitě spermatu nejlépe, ve srovnání s ostatními významnými otcovskými plemeny, chovanými u nás, a to především co do objemu ejakulátu a koncentrace spermií. Totéž lze říci o hybridních kancích, kteří vznikli na bázi plemene Pietrain, kteří vykazují ještě lepší parametry ve srovnání s výchozím plemenem. 36

5.1.5 Tvorba syntetických linií na bázi plemene Pietrain Jak již bylo zmíněno, hlavní uplatnění plemene Pietrain v hybridizačních programech je produkce kanců pro terminální křížení s matkami F 1 generace a následná produkce finálních jatečných hybridů. Teoretické principy tvorby syntetických linií kanců byly již popsány výše. Při tvorbě syntetické linie, zaměřené na masnou užitkovost, se tedy jedná o křížení mezi dvěma otcovskými plemeny, s následným vznikem dvojplemenného křížence, u něhož dojde k maximalizaci heterózního efektu. Z hlediska praktických principů je nutno vycházet z reálných koncepcí určitých hybridizačních programů především se zřetelem na to, jaká plemena jsou těmito programy využívána. Národní program šlechtění prasat v ČR v současnosti preferuje v otcovské pozici plemena Bílé ušlechtilé, Duroc, Pietrain a Hampshire. Tomuto složení čistokrevné základny odpovídá i tvorba syntetických linií kanců. Ty jsou aktuálně tvořeny právě kombinací výše zmíněných plemen. Na bázi Peitraina jsou tvořeny 3 syntetické linie kanců, a to linie 38, vzniklá kombinací plemene Pietrain a plemene Duroc, linie 48, vzniklá kombinací plemene Pietrain s plemenem Bílé otcovské a linie 68, vzniklá kombinací plemene Pietrain s plemenem Hampshire. U všech linií se používá recipročních křížení, což znamená, že v pozici matky se může použít buď plemeno Pietrain nebo druhé plemeno, které se účastní na vzniku dané linie. Z hlediska početnosti lze říci, že nejpočetnější skupinou jsou kanci linie 48. V roce 2011 jich prošlo testem vlastní užitkovosti 228 ks. Druhou početnou skupinou je linie 38, kdy testem vlastní užitkovosti za rok 2011 prošlo 216 kanečků. Poměrně malou skupinu tvoří kanci linie 68, kdy testem vlastní užitkovosti prošli v roce 2011 pouze 3 kanci (Stibal a Jelínková, 2012). Vlastní užitkovost kanečků těchto kombinací, kteří prošli unifikovaným testem, byla v roce 2010 následující: průměrný denní přírůstek od narození do konce testu byl u linie 38 na úrovni 729 g, u linie 48 byl 744 g a u linie 68 byl 762 g. Výška hřbetního tuku byla u linie 38 na úrovni 6,1 mm, u linie 48 byla 5,9 mm a u linie 68 byla 6,1 mm. Podíl libového masa byl u linie 38 na úrovni 65,7 %, u linie 48 byl 65,9 % a u linie 68 byl 66,0 %. Z těchto údajů vyplývá, že všechny linie, které jsou tvořeny na bázi plemene Pietrain a používané v produkční sféře u nás, disponují velmi dobrým potenciálem v oblasti masné užitkovosti. Celkem prošlo unifikovanou testací téměř 590 ks, takže výsledky mají dobrou výpovědní hodnotu (Stibal a Jelínková, 2011). V roce 2011 prošlo tímto testem cekem 447 hybridních kanců s 50% podílem Pietraina, z nichž na 37

inseminační stanice bylo zařazeno 28 kanců linie 38 a 34 kanců linie 48. Podíl libového masa u kanců zařazených na inseminační stanice byl 66,0 % u linie 38 a 66,5 % u linie 48 (Stibal a Jelínková, 2012). V porovnání s vlastní užitkovosti výchozí čistokrevné populace Pietraina je u hybridních linií zřejmé, že heteroze se projevila především u přírůstků, kde je nárůst oproti plemeni Pietrain zhruba 60 g. Pozitivní heterozní vliv se ovšem dá vysledovat například i u kvality spermatu hybridních kanců, kdy kanci kombinace Duroc Pietrain nebo Hampshire Pietrain vykazují až 10% nárůst počtu spermií v 1 mm 3 a stejný nárůst motility spermií, což ve svém důsledku vede k produkci většího počtu inseminačních dávek (Wysokinska a Kondracki, 2004). 5.2 Tvorba finálních hybridů a kombinace používané pro jejich produkci Z charakteristiky plemene Pietrain vyplývá, že vzhledem k jeho vynikající masné užitkovosti, je toto plemeno zařazeno do pozice otcovských plemen, jejichž úkol je přenos těchto užitkových vlastností na finální hybridy. Zde je potřeba zvážit, jakou formou lze kance plemene Pietrain používat. Nabízí se více možností. Jedna z nich je použití čistokrevných kanců za využití již popsaného trojplemenného křížení nebo použít dvojplemenného kance, který vznikl na bázi Pietraina a jiného otcovského plemene, s 50% podílem obou výchozích plemen. Zde by se jednalo o velmi efektivní, čtyřplemenné křížení. Rozhodnutí, kterou kombinaci pro produkci finálních hybridů využít, je velmi důležitým krokem a záleží na mnoha okolnostech určitého chovu. Každý chovatel musí dobře znát úroveň svého chovu a zpeněžování svých jatečných prasat na jatkách a na základě konkrétních skutečností, jakými jsou parametry výkrmnosti a jatečné hodnoty, může učinit rozhodnutí, která kombinace křížení bude pro jeho chov tou nejlepší. Samozřejmě, že může využívat více kombinací křížení, ovšem pro uniformitu jatečných prasat, která je také významným ukazatelem zpeněžování prasat, je vhodné mít dlouhodobou, ustálenou koncepci s co nejmenším počtem hybridních kombinací. Mateřskou základnu tvoří dnes u většiny domácích hybridizačních programů prasničky, kříženky F 1 generace, které vznikly křížením plemen ČBU a ČL. Použití terminálního kance je přímo závislé na podmínkách a úrovni užitkového chovu a na odborné spolupráci mezi chovatelem a tvůrci hybridizačních 38

programů. V pozici C jsou dnes nejvíce využívaní kanci syntetických linií 38, 48 a 68 nebo čistokrevní kanci plemene Pietrain. 5.3 Využití plemene Pietrain při tvorbě finálních hybridů Prasničky F 1 generace čistokrevní kanci plemene Pietrain Tato hybridní kombinace by měla řešit v užitkových chovech především horší úroveň zmasilosti u prasniček F 1 generace. Použití čistokrevné formy Pietraina na tvorbu finálního hybrida zajistí maximalizaci jeho zmasilosti a tím i eliminaci negativního dopadu špatné masné užitkovosti matek. Doporučuje se ovšem do chovů s dobrými zdravotními a technologickými podmínkami a je nutno počítat se zvýšeným rizikem výskytu PSE masa, samozřejmě, pokud není ke křížení používána výhradně stresnegativní forma Pietraina. Tato kombinace by se neměla používat pro zlepšení růstových schopností finálních hybridů, ve kterých Pietrain poněkud zaostává za ostatními otcovskými plemeny, což například dokládá studie z USA, kde finální hybridi na bázi čistokrevného Pietraina mají o 88 g menší denní přírůstky než finální hybridi na bázi plemene Duroc (Edwards et al., 2006). Naopak použití čistokrevného Pietraina v C pozici může zajistit až o 1,9 % vyšší podíl libového masa než je tomu u finálních hybridů na bázi plemene Duroc (Edwards et al., 2003). Prasničky F 1 generace kanci linie 38 (D Pn) Kombinace prasniček F 1 generace s kanci linie 38 je vhodná především pro chovy, které nedisponují optimálními podmínkami prostředí a zdraví prasat. Vhodnost této kombinace do tvrdších podmínek je dána především velkou tvrdostí a odolností plemene Duroc, díky které dosáhne dobrých výsledků i při horších podmínkách. Duroc, kromě své pevné konstituce, poskytne potomkům i přiměřené přírůstky a především výbornou kvalitu masa. Použití plemene Pietrain pak zabezpečuje vysoký podíl zmasilosti jatečných prasat. U finálních hybridů lze předpokládat přírůstek na úrovni 825 g za den, zmasilost kolem 57 % (FOM) při konverzi krmiva na úrovni 2,8 3 kg na kilogram přírůstku (Stibal a Jelínková, 2012). Doporučuje se pro výkrm do optimální porážkové hmotnosti 110 kg. 39

Obr. č. 3: Kanec linie 38 H38-633, ISK Grygov, foto: Jaroslav Doupal. Prasničky F 1 generace kanci linie 48 (BO Pn) Tato kombinace disponuje skvělými růstovými parametry, které do ní přináší plemeno Bílé otcovské a současně výbornou zmasilostí, kterou zde zajišťuje Pietrain a vzhledem k fyziologii a konstituci obou plemen, je vhodná především do chovů, které disponují velmi dobrou úrovní zdraví a technologií. Potomci této kombinace mají potenciál pro dosažení přírůstku od narození na úrovni 850 g za den, zmasilost se u nich může pohybovat na úrovni 58 % (FOM) a konverze krmiva se u nich pohybuje kolem 2,7 kg na kilogram přírůstku (Stibal a Jelínková, 2012). Je doporučována pro optimální porážkovou hmotnost 110 kg. Linie je tedy ideální pro stabilizované, kvalitní chovy, kde podporuje jak výborný růst, tak i zmasilost jatečných prasat. Prasničky F 1 generace kanci linie 68 (H Pn) Tato kombinace je vzhledem k vyšším nárokům na chov a s tím spojenou depresí plemene Hampshire na ústupu a v současnosti se u nás téměř nepoužívá. Podíl libového masa u této kombinace je na velmi dobré úrovni a může být i o 2 % lepší než při použití hybridizace s kancem linie 38 (Vališ et al., 2005). U této kombinace byl zjištěn poměrně vyšší obsah intramuskulárního tuku, který je 3,94 %. Přitom optimum je na úrovni 2,5 % (Bečková, 1997). 40

Porovnání hybridních kombinací Mnohé testy hybridních kombinací uvádějí jako nejlepší kombinaci ve vztahu k masné užitkovosti kombinaci (ČBU ČL) Pn. Například u nás prováděný staniční test 8 hybridních kombinací prokázal nejlepší masnou užitkovost právě u této kombinace, kde byly zjištěny hodnoty: podíl HMČ 52,57 %, podíl kýty z HMČ 21,97 %, výška hřbetního tuku 22 mm a plocha MLLT 4995 mm 2. Jako druhá pak byla vyhodnocena hybridní kombinace (ČBU ČL) linie 48 (Pn BO), s podílem HMČ 51,34 %, podílem kýty z HMČ 20,87%, výškou hřbetního tuku 21,5 mm a plochou MLLT 4698 mm 2. (Rybář et al., 1998). I z této skutečnosti vyplývá, že tyto dvě hybridní kombinace jsou v mnoha hybridizačních programech doporučovány jako stěžejní pro zlepšení masné užitkovosti finálních hybridů. Kombinace (ČBU ČL) Pn vykazuje, v rámci porovnání hybridních kombinací, nejnižší podíl intramuskulárního tuku a to 1,83 % (Bečková, 1997). V Severním Irsku byla testována kombinace (L LW) Pn dokonce ve dvou polohách, a to za využití rakouské a belgické linie Pietraina. Hybridi při použití rakouského Pietraina vykazovali oproti belgickému Pietrainovi lepší parametry denního přírůstku od odstavu (713 g) a konverzi krmiva na kilogram přírůstku (2,64 kg), naopak hybridi po belgickém Pietrainovi byly lepší ve zmasilosti, a to o 0,3 % libového masa. Pro testování bylo použito 192 matek Landrace Large White (Magowan a McCann, 2009). Obr. č. 4: Kanec linie 68 H68-256, ISK Močovice, foto: Jaroslav Doupal. 41

6 POROVNÁNÍ VYUŽITÍ PLEMENE PIETRAIN V JEDNOTLIVÝCH HYBRIDIZAČNÍCH PROGRAMECH Použití a především zastoupení plemene Pietrain je v jednotlivých hybridizačních programech různé. Na rozdíl od českého národního hybridizačního programu, kde je populace čistokrevného Pietraina poměrně malá, je jeho zastoupení v západoevropských hybridizačních programech poměrně velké. Jeho šlechtěním se zabývá velká řada z nich a mnohdy je nabídka tohoto plemene a hybridních kombinací, které vznikly na jeho základě pro daný hybridizační program, stěžejní. Obr. č. 5: Schéma struktury národního šlechtitelského a hybridizačního programu ČR (Stibal a Jelínková, 2012). 42

6.1 Hybridizační programy v ČR Národní hybridizační program Národní hybridizační program je uplatňován prostřednictvím oprávněných organizací. V současnosti se šlechtění Pietraina věnují pouze dvě z nich a to Chovservis a. s. a Genoservis a. s. Kanci tohoto plemene a linií vzniklých na jeho bázi, jsou ovšem umístěni na všech 8 inseminačních stanicích, které patří dalším významným organizacím. Těmito organizacemi jsou to Reprogen a. s., Jihočeský chovatel a. s., Agro Měřín a. s., Plebo CZ, s. r. o., Plemko s. r. o., Plemenéřské služby Otrokovice a. s. a JHyb s. r. o. Tab. č. 7: Současná úroveň užitkovosti kanců plemene Pietrain chovaných na ISK v ČR. Rok Počet žijících kanců (k 31. 9. 2012) Průměrný denní přírůstek (g) od narození do konce testu VU od narození do začátku testu VU v testu vlastní užitkovosti Výška hřbetního tuku (mm) Podíl LM (%) Hloubka MLLT (mm) 2012 22 721 379 1164 5,3 67,4 69,5 Zdroj: Centrální plemenná kniha prasat ČR, SCHPČM. V rámci našeho národního hybridizačního programu bylo na ISK umístěno 6 čistokrevných kanců plemene Pietrain s parametry: průměrný denní přírůstek v testu 1200 g, průměrný denní přírůstek od narození 728 g, podíl libového masa 67,7 % a výška hřbetního tuku 5,4 mm. V roce 2011 nakoupily naše inseminační stanice celkem 28 kanečků linie 38 a 34 kanečků linie 48. Tab. č. 8: Vlastní užitkovost hybridních kanečků linií 38 a 48, zařazených na ISK národního programu ČR v roce 2011 (Stibal a Jelínková, 2012). Plemeno Počet Průměrný denní přírůstek (g) Od narození do konce testu vlastní užitkovosti V testu vlastní užitkovosti Podíl libového masa (%) Výška hřbetního tuku (mm) Linie 38 28 778 1204 66,0 6,2 Linie 48 34 824 1229 66,5 5,8 Z domácích programů jistě stojí za zmínku hybridizační program PLEMHYB, což je otevřený program sestávající ze tří akciových společností: Agro Měřín, Plebo Brno 43

a Chovservis Hradec Králové, který úzce spolupracuje se SCHPČM a s Oddělením chovu prasat na Mendelově univerzitě v Brně. Do tohoto programu bylo v roce 2010 zapojeno přes 2500 prasnic ve šlechtitelských a rozmnožovacích chovech a s navazující produkcí přes 600 tis. jatečných prasat (Agro Měřín, 2013). Obr. č.6: Schéma struktury českého hybridizačního programu PLEMHYB (Agro Měřín, 2013). Zahraniční hybridizační programy etablované v ČR V souvislosti s národním programem hybridizace, který je prováděn prostřednictví SCHPČM, je ovšem nutno dodat, že to není jediný hybridizační program, který je u nás realizován. V současnosti v ČR působí i řada zahraničních programů, které se produkcí a šlechtěním Pietraina intenzívně zabývají a tím tedy výrazně rozšiřují portfolio tohoto plemene u nás, což může zmírnit kritický pohled na jeho stav v ČR. Mezi nejvýznamnější zahraniční programy se řadí především program PIC a TOPIGS. Hybridizační program prezentovaný firmou PIC působí v ČR od roku 1992. V roce 1997 došlo k založení vlastní dceřiné společnosti Česká PIC s. r. o. Ucelený šlechtitelský program zajišťuje dodávky špičkového plemenného materiálu pro české a slovenské chovatele prasat (Česká PIC, 2013). Jedná se o významného producenta plemenného materiálu právě na bázi plemene Pietrain. Tato firma produkuje 44

čistokrevné a hybridní, výrazně masné kance na bázi Pietraina, jejichž významnou součástí jsou i stresnegativní kanci. Produkované linie kanců jsou ve světě známy pod obchodními jmény, z nichž mezi nejvýznamnější patří linie PIC408 (stresnegativní), PIC426 (heterozygotní linie) a linie PIC337 (stresnegativní). O tvorbu těchto linií se nejvýrazněji zasloužily národní programy PIC v Německu a v Rakousku. V těchto zemích je v současnosti nejvíce zastoupena stresnegativní linie PIC408, u které je evidováno 521 kanců (PIC Deutchland, 2013). Druhou nejpočetnější a u nás hojně nabízenou linií je linie PIC426. Jedná se o linii, která byla od počátku selektována na růst, konverzi krmiva a podíl libové svaloviny. V roce 2002 se pak šlechtitelské cíle výrazně koncentrovaly na rychlé zvyšování libové svaloviny a podílu HMČ. Potomci PIC 426 tak dnes vynikají vysokým osvalením, mají však také výrazný tělesný rámec a velkou kapacitu příjmu krmiva, jejímž výsledkem je vysoká růstová schopnost spolu s výbornou konverzí (Česká PIC, 2013). Obr. č. 7: Ukázka linií kanců pocházejících z programu PIC (PIC Deutchland, 2013). 45

Mezi další významné, zahraniční programy působící u nás patří TOPIGS. Společnost pochází z Holandska a je aktivní ve více než 50 zemích. Vlastní šlechtitelské farmy, aby mohla dodávat na tuzemské a mezinárodní trhy vysoce kvalitní genetiku pro prasata. TOPIGS realizuje svůj výzkumně vývojový program ve spolupráci s předními univerzitami a výzkumnými institucemi z celého světa a jejich Pigbase v současné době obsahuje údaje o více než 250 000 prasnicích a jejich potomstvu. Pietrain patří mezi významné plemeno, na němž má TOPIGS postavenu tvorbu komerčních, hybridních kanců, kteří jsou používáni pod názvy Top Pi a Tempo. Top Pi je čistokrevný Pietrain, nabízený touto společností v stresnegativní formě, vyznačující se velmi vysokým podílem masa (TOPIGS Česká republika, 2013). O tom, že se jedná o významného producenta Pietraina svědčí i fakt, že např. v Německu jsou tito kanci umístěni na 155 stanicích (TOPIGS Deutchland, 2013). 6.1 Hybridizační programy v zahraničí Ve světě, stejně jako v ČR, je řada hybridizačních programů, které mají ve svých systémech zabudováno plemeno Pietrain. Mezi nejvýznamnější evropské státy, které se chovem a produkcí Pietraina zabývají, patří Německo, Rakousko, Anglie, Francie a Holandsko. Německo Německý centrální dokumentační úřad Zentrale Dokumentation Tiergenetischer Ressourcen in Deutschland (TGRDEU, 2013) udává, že v roce 2011 se šlechtěním Pietraina zabývalo v Německu 8 velkých organizací, ve kterých bylo 1426 kanců tohoto plemene a 2576 prasnic. Mezi ty nejvýznamnější patří Hybridschweinezuchtverband Nord/Ost e.v. (HSZV), Bundes Hybrid Zucht Programm (BHZP), Schweineherdbuchzucht Schleswig- Holstein e. V. nebo GFS-Top-Animal-Service GmbH. Všechny tyto společnosti produkují Pietraina pod národní značkou German Piétrain. Jejich produkce byla v roce 2009 přes 3500 kanců. Pro všechny je příznačné využití Pietraina na tvorbu finálních, komerčně nabízených kanců s vysokým podílem masa, kteří následně působí v otcovské pozici při tvorbě finálních hybridů (German Genetics, 2013). 46

Obr. č. 8: Schéma hybridizačního programu s využitím Pietraina v terminální pozici německé společnosti Schweineherdbuchzucht Schleswig-Holstein (Schweineherdbuchzucht Schleswig-Holstein e. V., 2013). Velká Británie a Severní Irsko Největším z anglických hybridizačních programů je program firmy JSR Genetics a za zmínku stojí především to, že má v nabídce hybridní kance na bázi White Pietraina. Firma deklaruje na svých webových stránkách velkou vitalitu selat s redukcí mortality po narození a zároveň enormní podíl libového masa. Jako mnoho dalších nabízí linie Pietraina v stresstabilní formě, a to u linie s komerčním názvem Genecorverter 600 (JSR Genetics, 2013). Další významnou společností je British Pig Association (BPA), která se šlechtěním Pietraina zabývá již od roku 1964, a pro tvorbu hybridních kanců využívala křížení Pietraina s místním anglickým plemenem Saddleback (BPA British Pigs, 2013). V Sevením Irsku má sídlo významná firma Hermitage Genetics, která má pobočky po celém světě, a která rovněž patří mezi významné producenty a šlechtitele plemene Pietrain. Ve svém hybridizačním programu nabízí firma terminální, stresstabilní kance v čistokrevné linii Pietraina (Hygro Pietrain TM ) nebo jako dvouplemenného křížence na bázi plemen Pietrain a Duroc (Hylean MQM TM ), u kterých uvádí minimální hloubku MLLT 55 60 mm (Hermitage Genetics, 2013). 47

Francie Z dalších evropských zemí stojí za zmínku francouzský hybridizační program firmy Nucléus. Ten je významným producentem čistokrevného Pietraina ve Francii a dále produkuje hybridní kombinaci, která vzniká spojením plemen Large White Pietrain, což je obdoba naší hybridní linie 48. Významný podíl tvoří stresnegativní forma Pietraina. Tato firma registruje kolem 700 prasnic plemene Pietrain, roční produkce plemenných kanců je přes 500 kusů a výroba inseminačních dávek Pietraina (1,6 mil.) zde tvoří téměř 85 % jejich veškeré produkce. Společnost Nucléus uvádí pro Pietraina věk při dosažení hmotnosti 100 kg na úrovni 135 dnů, což odpovídá dennímu přírůstku 740 g, podíl libového masa ve 100 kg živé hmotnosti na úrovni 66,3 % a výšku hřbetního tuku 7,2 mm. (Nucléus S.A.S., 2013). Obr. č. 10: Ukázka hybridizačního programu firmy Nucléus (NUCLÉUS S.A.S., 2013). 48

Holandsko Holandský hybridizační program HYPOR firmy A Hendrix Genetics Company je dalším, který je nabízen celosvětově. Lze na něm na závěr dokumentovat, že využití plemene Pietrain je skutečně celosvětovou záležitostí s tím, že často působí v otcovské pozici v kombinaci s mateřskými prasničkami F 1 generace Large White Landrase a jeho hlavním úkolem v hybridizačních programech je zabezpečit vysoký podíl libového masa u finálních hybridů (A Hendrix Genetics Company, 2013). Obr. č. 11: Schéma hybridizačního programu HYPOR (A Hendrix Genetics Company, 2013). 49