Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Analýza užitkovosti ve vybraném chovu prasat Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Marie Čechová, CSc. Vypracoval: Bc. Marie Šmardová Brno 2013
Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat Agronomická fakulta 2012/2013 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Bc. Marie Šmardová Zemědělská specializace Zemědělské inženýrství Název tématu: Analýza užitkovosti ve vybraném chovu prasat Rozsah práce: min. 50 stran Zásady pro vypracování: 1. Diplomová práce bude zaměřena na analýzu užitkovosti ve vybraném chovu prasat. 2. Studentka nejprve zpracuje literární údaje, které se vztahují k dané problematice, zejména informace týkající se reprodukce a vybraných produkčních ukazatelů 3. Ve spolupráci s technickým pracovníkem vybraného podniku získá data ohledně výše uvedených ukazatelů za cca poslední dva roky. 4. Poskytnutá data budou vyhodnocena za použití vhodných statistických metod. Získané výsledky budou analyzovány. 5. V závěru práce budou navržena některá doporučení ke zlepšení zjištěných ukazatelů. Seznam odborné literatury: 1. PULKRÁBEK, J. a kol. Chov prasat. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2005. 157 s. ISBN 80-86726-11-8. 2. WHITTEMORE, C T. Whittemore's science and practice of pig production. 3. vyd. Oxford: Blackwell Publishing, 2006. 685 s. ISBN 978-1-4051-2448-5. 3. Czech Journal of Animal Science. ISSN 1212-1819. 4. HOVORKA, F. -- SMÍŠEK, V. -- PROCHÁZKA, O. Chov prasat. 1. vyd. Praha: SZN, 1987. 358 s. 5. KOZUMPLÍK, J. -- KUDLÁČ, E. Reprodukce prasat ve velkochovech. 1. vyd. Praha: SZN, 1980. 290 s. 6. Schweinezucht und Schweinemast. ISSN 0036-7176. Datum zadání diplomové práce: říjen 2011 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2013 Bc. Marie Šmardová Autorka práce prof. Ing. Marie Čechová, CSc. Vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza užitkovosti ve vybraném chovu prasatˮ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta.
PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí mé diplomové práce prof. Ing. Marii Čechové, CSc. za odborné vedení, poskytnuté rady a čas vynaložený na konzultace při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat podniku, který mi vypůjčil podklady ke zpracování této práce a zaměstnancům tohoto podniku, kteří mi ochotně zodpovídali dotazy směřované k získání informací o daném podniku.
ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit užitkové vlastnosti prasat ve vybraném chovu za jednotlivé roky 2011 a 2012. U prasnic byly vyhodnoceny reprodukční ukazatele, kterými byly počet všech narozených selat, počet živě narozených selat a počet odstavených selat. Při analýze výsledků se zjistilo, že lepších reprodukčních ukazatelů bylo dosaženo v roce 2011 a to 23,44 ± 12,10 kusů všech narozených selat na prasnici za rok, 21,44 ± 10,65 kusů živě narozených selat na prasnici za rok a počet odstavených selat na prasnici za rok byl 17,31 ± 7,49 selat. Lepších reprodukčních ukazatelů bylo dosaženo od prasnic v roce 2011 a jsou důkazem toho, že zařazení tzv. přeměnných prasnic do reprodukce, zejména v roce 2012, není pro udržitelnost konkurenceschopnosti a ekonomické stability podniku z dlouhodobého hlediska možné. Dále byly hodnoceny výsledky v předvýkrmu prasat za roky 2011 a 2012. Sledované ukazatele u této kategorie byly průměrná naskladňovací hmotnost prasat do předvýkrmu, průměrný denní přírůstek selat a průměrná vyskladňovací hmotnost z předvýkrmu prasat do výkrmu prasat. V roce 2011 bylo dosaženo vyšší průměrné naskladňovací hmotnosti selat do předvýkrmu a to 5,44 ± 0,76 kg a vyššího průměrného přírůstku 395 ± 136 g/ks/den. Vyskladňovací hmotnost selat byla vyšší v roce 2012 s průměrnou hodnotou 22,94 ± 11,47 kg. Ve výkrmu prasat byly hodnoceny výsledky užitkovosti prasat podle typu technologie ustájení (hluboká, roštová, plná podlaha) za roky 2011 a 2012. Po celkovém zhodnocení zpracovaných dat byl rok 2011 shledán produktivnějším, průměrný denní přírůstek činil v daném roce 711 ± 325 g/ks/den, přičemž nejvyšší hodnoty průměrného denního přírůstku bylo dosaženo na roštové technologii ustájení v roce 2011 a to 828 ± 457 g/ks/den. Průměrná živá hmotnost v roce 2011 činila 112,34 ± 35,6, hmotnost JUT 86,54 ± 10,2, průměrná hloubka svalu MLLT 67,85 ± 9,02 mm a zmasilost byla 56,24 % ± 3,55 %. Klíčová slova: prasnice, sele, technologie, přírůstek
ABSTRACT The aim of this thesis was to evaluate the functional characteristics of the selected breeding pigs in each of the years 2011 and 2012. The sows were evaluated reproductive parameters used were the number of piglets born, number of piglets born alive and number of weaned piglets. When analyzing the results, it was found that better reproductive performance was achieved in 2011 and to 23,44 ± 12,10 units of all born piglets per sow per year, 21,44 ± 10,65 units of live-born piglets per sow per year and the number of weaned piglets per sow per year was 17,31 ± 7,49 piglets. Better reproductive performance of sows was achieved in 2011 are evidence that the inclusion of variables to sow reproduction, especially in 2012, is the sustainability of economic stability and competitiveness of the company in the long run possible. Furthermore, the results were evaluated pre-fattening pigs in each of the years 2011 and 2012. Monitored indicators in this category were average spooů weight piglets to pre-fattening, average daily gain of piglets and the average weight of the retrieval of pre-fattening pigs in fattening pigs. In 2011, it achieved a higher average classification weight of weaned piglets to pre-fattening and 5,44 ± 0,76 kg and higher average increase of 395 ± 136 g/head/day. The play-off weight of piglets was higher in 2012, with an average of 22,94 ± 11,47 kg. Fattening pigs were evaluated performance results of pigs by technology type housing (deep, grate, full floor) for each of the years 2011 and 2012. An overall review of the data processed in 2011 was found to more production average daily gain for the year was 711 ± 325 g/head/day, with the highest average daily gain was achieved on grid technology housed in 2011 and 828 ± 457 g/head/day. Average live weight in 2011 was 112,34 ± 35,6 carcass weight 86,54 ± 10,2 average muscle depth MLLT 67,85 ± 9,02 mm and conformation was 56,24% ± 3,55%. Key words: sow, piglet, technology, growth
OBSAH 1 ÚVOD... 9 2 CÍL PRÁCE... 11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 12 3.1 Užitkové vlastnosti prasat... 12 3.1.1 Reprodukce v chovech prasat... 13 3.1.1.1 Plodnost prasnic... 13 3.1.1.2 Plodnost kanců... 15 3.1.1.3 Zařazení prasnic a prasniček do reprodukce... 16 3.1.1.4 Zařazení kanců do reprodukce... 19 3.1.2 Poruchy reprodukce v chovech prasat... 20 3.1.2.1 Poruchy reprodukce u prasnic a prasniček... 20 3.1.2.2 Poruchy reprodukce u kanců... 22 3.1.3 Mléčnost... 23 3.1.4 Porod prasnice... 24 3.1.4.1 Ošetření selat po porodu... 24 3.1.5 Odchov selat... 25 3.1.5.1 Ztráty během odchovu selat... 26 3.1.6 Výkrmnost... 27 3.1.7 Jatečná hodnota... 28 3.1.7.1 Jatečná výtěžnost... 29 3.1.7.2 Kvantitativní znaky jatečné hodnoty... 30 3.1.7.3 Kvalitativní znaky jatečné hodnoty... 30 3.1.7.4 Vlivy na jatečnou hodnotu... 30 3.1.7.5 Zpeněžování jatečných prasat... 31 4 MATERIÁL A METODIKA... 34 4.1 Sledované reprodukční ukazatele u prasnic... 34 4.2 Sledované produkční ukazatele u prasat v předvýkrmu... 35 4.3 Sledované produkční ukazatele u prasat ve výkrmu... 35 5 VÝSLEDKY A DISKUZE... 37 5.1 Hodnocení výsledků reprodukce prasnic... 37 5.1.1 Výsledky reprodukčních ukazatelů prasnic v letech 2011 a 2012... 37 5.1.2 Výsledky reprodukce prasnic podle pořadí vrhu... 39
5.1.3 Srovnání reprodukčních ukazatelů u prasnic nakoupených a prasnic tzv. přeměnných... 43 5.2 Hodnocení výsledků předvýkrmu prasat... 44 5.2.1 Zhodnocení naskladňovací hmotnosti selat do předvýkrmu... 44 5.2.2 Vyhodnocení průměrných denních přírůstků v předvýkrmu podle měsíců v roce 2011 a 2012... 46 5.2.3 Vyhodnocení vyskladňovací hmotnosti selat z předvýkrmu do výkrmu... 49 5.3 Vyhodnocení výsledků výkrmu prasat... 50 5.3.1 Zhodnocení výkrmu prasat za rok 2011... 50 5.3.2 Vyhodnocení zpeněžování prasat za rok 2011... 53 5.3.3 Vyhodnocení sledovaných ukazatelů zpeněžených prasat za rok 2011... 54 5.3.4 Zhodnocení výkrmu prasat za rok 2012... 56 5.3.5 Vyhodnocení zpeněžování prasat za rok 2012... 59 5.3.6 Vyhodnocení sledovaných ukazatelů zpeněžených prasat za rok 2012... 60 5.4 Zhodnocení výsledků roků 2011 a 2012... 67 5.4.1 Celkové zhodnocení průměrných denních přírůstků roků 2011 a 2012... 67 5.4.2 Celkové zhodnocení vybraných sledovaných produkčních ukazatelů v letech 2011 a 2012... 68 6 ZÁVĚR... 69 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 71 SEZNAM TABULEK... 78 SEZNAM GRAFŮ... 79
1 ÚVOD Chov prasat je jedním z nejvýznamnějších odvětví jak živočišné, tak i celé zemědělské výroby. V historii se s chovem prasat setkáváme již ve starověkém Egyptě za dob prvních faraónů. Jiné zmínky pochází z Babylónie a Asýrie a jsou uvedeny v Chamurappiho zákoníku (pol. 3. tis.př.n. l.). Zmínka o velkých stádech pasoucích se prasat je zahrnuta i v evangeliu Sv. Matouše. Existují důkazy o tom, že města jako starověký Řím a Řecko měla chov prasat na vysoké úrovni. Dokonce spotřeba vepřového masa byla již tehdy vysoká, proto Římané kryli tento nedostatek dovozem vepřového masa z Galie a Germánie. Domestikace prasete se datuje přibližně na 4. tis. př. n. l. Úspěšný rozvoj chovu prasat je spojen s poptávkou po vepřovém mase, která vychází především z jeho bezpečné konzumace a dalšího plnění požadavků kladených na kvalitu a také na cenovou dostupnost. Na produkci masa jsou mimo jiné ve stále vyšší míře kladeny požadavky, které úzce souvisí s etikou a welfarem zvířat. Nelze zanedbat dodržování zásad produkčního prostředí přátelského k životnímu prostředí s důrazem na jeho ochranu a zvýšenou trvalou udržitelnost (Pulkrábek, 2005). Maso jako produkt chovu hospodářských zvířat je významnou součástí lidské stravy. Obsahuje vysoký podíl proteinů, které se skládají z pro nás důležitých aminokyselin a zároveň je zdrojem minerálních látek a vitamínů (Žižlavský et al., 2005). Naplnění poptávky po kvalitním vepřovém mase se dosáhlo zvýšenou výkonností prasat zejména v ukazatelích reprodukce, výkrmnosti a jatečné hodnotě (Pulkrábek, 2005). V České republice je vývoj chovu prasat v posledních letech charakterizován snižováním celkových stavů prasat. V současné době dle ČSÚ se početní stavy prasat pohybují 1 578 827 ks, přičemž 100 157 ks z celkového počtu jsou prasnice, uvažujeme zapuštěné i nezapuštěné. Prasniček je z celkového počtu prasat 72 989 ks, rovněž zahrnujeme všechny zapuštěné i nezapuštěné. Při srovnání početních stavů z roku 2010 dle ČSÚ zjistíme, že celkové početní stavy prasat v té době se pohybovaly v 1 909 232 ks, z toho prasnice zapuštěné i nezapuštěné 9
v 132 799 ks a prasničky zapuštěné i nezapuštěné v 58 197 ks. Se snižováním početního stavu prasnic souvisí pokles počtu narozených selat, a proto je naprosto nevyhnutelný následný dovoz selat z jiných zemí EU. Několikaletý pokles celkových stavů prasat v České republice zapříčinil nesoběstačnost České republiky ve výrobě vepřového masa a vzhledem k aktuální spotřebě se začalo spoléhat na dovoz vepřového masa z jiných zemí. Pokles celkových početních stavů prasat se přirozeně projevil v množství odporážených jatečných prasat a tím i na vývoji provozuschopných zpracovatelských zařízení. Vývoj chovu prasat v České republice ovlivňuje rentabilita tohoto odvětví, která je negativně ovlivňována růstem nákladů, výkyvy cen zemědělských výrobců za jatečná prasata, dovozy živých prasat a vepřového masa (Pavlů, 2012). 10
2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo zaměřit se na analýzu užitkovosti prasat ve vybraném chovu. U prasnic byla zaměřena analýza užitkovosti především na reprodukční vlastnosti, u prasat v předvýkrmu a výkrmu byla analýza užitkovosti zaměřena na vybrané produkční vlastnosti. Ve zvoleném podniku, kde byl chov prasat vybrán, bylo za úkol ve spolupráci s technickým pracovníkem tohoto podniku získat data vybraných reprodukčních a produkčních ukazatelů za předchozí dva roky. Data, která byla získána, byla vyhodnocena pomocí vhodných statistických metod. Z analyzovaných výsledků byla navržena vhodná opatření, která by měla vést ke zlepšení zjištěných reprodukčních a produkčních ukazatelů. 11
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Užitkové vlastnosti prasat Užitkové vlastnosti prasat mají svůj význam především z hlediska hospodářského. V tomto případě je hospodářské hledisko zaměřeno zejména na základní užitkové vlastnosti (Máchal et al., 2011). Obecně je rozdělení užitkových vlastností prasat zařazeno do dvou primárních skupin: 1 Reprodukční vlastnosti 2 Produkční vlastnosti Reprodukční vlastnosti prasat jsou charakterizovány plodností, počtem všech narozených a odchovaných selat a také zabřezáváním prasnic. Při vyhodnocování reprodukce prasnic ve stádě je nutná kontrola z hlediska počtu selat ve vrhu při narození, kdy uvažujeme počet všech a živě narozených selat a počet selat dochovaných do odstavu (Pulkrábek, 2005). Reprodukční vlastnosti bývají pro účely šlechtění a hodnocení reprodukce prasnic ve stádě děleny na dvě skupiny, přičemž první skupina zahrnuje samotné vlastnosti reprodukce. Druhá skupina hodnocení reprodukce prasnic soustředí svoji pozornost na vlastnosti, které jsou podmínkou pro schopnost selat přežít (Vejčík, 2001). Cílem, jak dosáhnout vyšší užitkovosti v chovu prasat, je zaměření se na odchov, co nejvyššího počtu zdravých a dobře odchovaných selat z každého vrhu. Tento fakt záleží především na těchto činitelích (Frouz, 1982): - na plodnosti prasnic - na počtu vrhů na prasnici za rok - na ztrátách během odchovu K produkčním vlastnostem prasat náleží výkrmnost a znaky jatečné hodnoty (Pulkrábek, 2005). 12
3.1.1 Reprodukce v chovech prasat Plodnost je základním biologickým předpokladem pro zachování druhu všech oboupohlavních organismů (Hovorka et al., 1987). Pro samičí i samčí jedince platí, že plynulé reprodukční funkce je schopen pouze zdravý a v prostředí naprosto vyrovnaný organismus (Věžník, Švecová a Zajícová, 2002). Reprodukce prasat představuje stěžejní problematiku v chovu prasat, protože kromě genetického základu záleží zejména na podmínkách vnějšího prostředí, hlavně na podmínkách výživy, ošetřování a ustájení prasnic. Zajištění všech těchto podmínek je naprosto nezbytné pro dosahování úspěšných výsledků v užitkovosti, vztahováno na vysokou plodnost a tím i počet dochovaných selat od jedné prasnice za rok (Hovorka et al., 1987). Biologickým požadavkem pro zahájení reprodukční aktivity je dosažení pohlavní dospělosti a pravidelný průběh pohlavního cyklu (Kudláč, 2002). 3.1.1.1 Plodnost prasnic Plodnost prasnice je charakterizována schopností vyprodukovat určitý počet selat ve vrhu, přičemž se uvažují všechna selata, mrtvě i živě narozená. Při nízké plodnosti, se narodí nízký počet selat ve vrhu a tím pádem jsou navyšovány náklady na výrobu. Negativa jsou shledána i při vysoké plodnosti, protože počet narozených selat ve vrhu je nadprůměrný a s tím dále souvisí problémy týkající se nízké průměrné hmotnosti selat při porodu a ztrát během odchovu (Pulkrábek, 2005). Míra a intenzita plodnosti jsou považovány za základní produkční ukazatele, které souvisí s počtem odchovaných selat a jatečných prasat (Máchal et al., 2011). Plodnost, podobně jako i jiné fyziologické vlastnosti, je podmíněna vzájemným působením genotypu a vnějšího prostředí (Čechová, Mikule a Tvrdoň, 2003). Na základě těchto poznatků je možné ji rozdělit (Vejčík, 2001): a) plodnost potenciální b) plodnost skutečná Za potenciální plodnost se považuje schopnost prasnice uvolnit během říje vajíčka, která jsou schopna oplození a nejsou brány ohledy na jejich další vývoj. 13
Tato schopnost je determinována geneticky. Jedna říje uvolní 14 20 resp. 25 vajíček, jinými slovy se jedná o počet uvolněných vajíček odpovídající 120 150 % normální velikosti vrhu (Hovorka et al., 1987). K oplození dochází tehdy, když se ovulovaná vajíčka setkají v optimální době s dostatečným počtem spermií, schopných oplození. Ovulovaná vajíčka si uchovávají svoji oplozovací schopnost 4 6 hodin, spermie přibližně 24 hodin. Zapuštění nebo inseminace by mělo proběhnout za 20 30 hodin po začátku reflexu nehybnosti. Dvojskokem popř. reinseminací je vytvořena v pohlavních orgánech prasnice dostatečná zásoba spermií nutných k zabřeznutí prasnice a k následnému dosažení početného vrhu (Vejčík, 2001). Skutečná plodnost je vyjádřena počtem živě narozených selat. Ve skutečnosti je nižší než plodnost potenciální. Rozdíl mezi potenciální a skutečnou plodností je dán ztrátami, které vznikly nedokonalým oplozením ovulovaných vajíček, ztrátami embryí během březosti, úbytkem vyvinutých plodů těsně před porodem a během porodu (Hovorka et al., 1987). Dle Vejčíka, (2001) je plodnost vlastnost s nízkou dědivostí a koeficient dědivosti se pohybuje v rozmezí h 2 = 0,13-0,19. Prvním zapuštěním v odpovídajícím věku a živé hmotnosti, které souvisí s plemennou příslušností a tím pádem i s raností, začíná období plodnosti prasnice (Hovorka et al., 1987). S raností souvisí věk dosažení puberty, hybridní plemena prasat dosahují puberty dříve než čistokrevná (Tur, 2013). Nejvhodnější doba k zapouštění prasniček je ve věku 210 240 dnů, s živou hmotností okolo 120 130 kg. V prvních vrzích byla vysledována nižší plodnost. Příčina zřejmě tkví ve velikostních rozměrech dělohy a nižším počtu ovulovaných vajíček. Do 4. 5. vrhu plodnost stoupá a ke snížení dochází již od 6. vrhu, během kterého se zvyšuje počet mrtvě narozených selat. Délka mezidobí (doba mezi jednotlivými vrhy) je optimálně 150 160 dnů, dojde-li ke zkrácení, zvyšují se nároky na výživu (Pulkrábek, 2005). 14
Intenzita plodnosti představuje počet vrhů za rok a je ovlivněna délkou mezidobí. Uvažujeme-li optimální délku mezidobí, 150 160 dnů, potom dosahujeme výsledků 2,2 2,4 vrhu na prasnici za rok (Máchal et al., 2011). Index porodnosti vyjadřuje celkový počet vrhů za život prasnice (Čechová, Mikule a Tvrdoň, 2003). Faktory podmiňující plodnost prasnic (Čechová, Mikule a Tvrdoň, 2003): - počet ovulovaných vajíček - včasné zapuštění prasniček - pořadí vrhu - mikroklimatické podmínky ve stáji z nich největší význam má teplota - zoohygienické podmínky Velmi důležitým faktorem ovlivňující i plodnost prasnic je bezpochyby výživa. Obecně platí, že krmiva pro chovné kategorie prasat se příliš neliší od krmiv používaných pro prasata ve výkrmu, jen u chovných kategorií je vyšší riziko při zkrmování komponentů s antinutričními látkami, které se negativně projeví v reprodukčních ukazatelích. Pro správné zabezpečení reprodukčních funkcí je nutné zajistit dostatečný přísun vitamínů, především vitamínu A (Prokop, 1991). 3.1.1.2 Plodnost kanců Plodnost kanců je dána jejich oplozovací dispozicí a oplozovací schopností vyprodukovaného ejakulátu. Skutečná plodnost je u kanců hodnocena dle počtu a velikostí vrhů od prasnic zapuštěných daným kancem (Hovorka et al., 1987). První příznaky pohlavního dospívání kanců se vyskytují okolo 4. měsíce, během 5. 6. měsíce vrcholí pohlavní dospívání a k zařazení do plemenitby dojde v 8. 10. měsíci (Máchal et al., 2011). Plodnost kanců narůstá s věkem, nejvyšší úrovně dosáhne ve věku 18 30 měsíců. Se zvyšujícím se věkem kanců zároveň stoupá produkce spermatu. Péče o kance a kontrola jejich plodnosti je v současnosti situována do inseminačních stanic spolu s odpovídající veterinární péčí (Žižlavský et al., 2005). 15
Vliv sezóny hraje důležitou roli z hlediska různých vlastností ejakulátu. Při pozorování bylo nejvyššího objemu ejakulátu dosaženo v měsících říjen prosinec, naopak s nastupujícím jarem, měsíce březen až duben, měly pro tuto vlastnost ejakulátu spíše snižující se charakter. Koncentrace spermií byla nejvyšší v zimě a brzy na jaře (prosinec duben), nejnižších hodnot nabyla právě v letním období a na začátku podzimu (srpen říjen). Motilita spermií měla během roku konstantní charakter (Wolf a Smital, 2009). Hovorka et al., (1987) za ukazatele plodnosti kance považují: - objem ejakulátu - koncentraci spermií - celkový počet spermií v ejakulátu - odhadnutelnou pohyblivost spermií - abnormality spermií - uchovatelnost ejakulátu Kromě ukazatelů plodnosti kance je důležité vzít v úvahu faktory, které určují oplozovací schopnost kanců. Jedná se zejména o tyto faktory dle Hovorka et al., (1987): - teplota prostředí - střídání světla a tmy - specifický vliv výživy - věk kance - metoda plemenitby 3.1.1.3 Zařazení prasnic a prasniček do reprodukce Prasničky zařazené do chovu vybíráme od matek, které jsou naprosto zdravé a mají zcela vyrovnané a početné vrhy (Frouz, 1982). Zařazování prasniček do reprodukce je odvislé na metodách odchovu a na výživě. Pohlavní dospělost ovlivní hlavně dědičnost, ale při neadekvátních podmínkách chovu, nevhodné výživě a chovatelské péči se nástup pohlavní dospělosti opožďuje. Výběr prasničky do plemenitby závisí kromě plemenné hodnoty také na dobrém pohlavním výrazu, počtu struků a jejich funkčnosti, rozmístění struků, zdravých končetinách, 16
normálním vývinu, na vyvinutých pohlavních orgánech a na dobrém zdravotním stavu (Čeřovský, Hájek a Krátký, 1998). Při zařazení prasniček do základního stáda se negativně ovlivní užitkovost stáda sníženým počtem živě narozených selat v prvním vrhu o 1,3 1,8 selete (Čeřovský, Hájek a Krátký, 1998). Nízká porodní hmotnost prasniček následně negativně ovlivňuje počet narozených selat, průměrnou hmotnost selat a počet dosažených vrhů. Uvádí se, že prasničky s nízkou porodní hmotností vydrží v chovu průměrně 3 4 vrhy, naopak prasničky s vyšší porodní hmotností běžně zvládají dvojnásobný počet vrhů (Buchová et al., 2000 in Čechová, 2006). První říje u prasničky je nazývána jako pubertální a prasnička během ní není připuštěna. Optimální doba pro zapuštění je 2. 3. říje ve věku 7 8 měsíců a hmotnosti 130 140 kg. Příznaky říje se u zvířat projevují neklidem, nechutí k žrádlu, objevují se pokusy o vzeskok na jiná zvířata, zevní pohlavní orgány a sliznice pochvy jsou zarudlé a objevují se výměšky. Výraznější projevy říje se projevují při skupinovém ustájení prasnic (Máchal et al., 2011). V praxi se setkáváme s případem, kde je 10 40 % prasniček, které jsou určeny pro obrat základního stáda, vyřazeno z důvodu absence říje (Čeřovský et al., 2001). Říjový cyklus trvá v průměru 21 dní (14 23), proestrus 2 3 dny (prasničky až 5 dnů), vlastní říje 2 dny (1,5 2,5). Ovulace nastává několik hodin před odezněním zevních příznaků říje a trvá 4 7 hodin. Doba vhodná pro přežití vajíčka se odhaduje na 4 6 hodin, čas průchodu spermií do vejcovodu je 20 30 minut, kapacitace spermií 3 hodiny a přežitelnost spermií se předpokládá na 12 24 hodin. Vhodná doba pro provedení inseminace je 4 6 hodin před ovulací, to znamená 18 24 hodin od počátku říje, která je spojena s nástupem reflexu nehybnosti. Reflex nehybnosti je charakterizován svolností k páření a je sledován minimálně dvakrát denně, v intervalu po 12 hodinách. Při první inseminaci prasničky je třeba tuto inseminaci provést do 6 hodin od zjištění reflexu nehybnosti, u prasnic stačí inseminovat za 12 hodin po zjištění tohoto reflexu. Reinseminaci provádíme po 12 hodinách. Před inseminací je požadována šetrná a klidná manipulace s prasnicí (Vinkler, 2002). 17
Pro vlastní oplození je požadováno, aby v pohlavních orgánech prasnice čekaly kapacitované spermie na uvolněné oocyty po celou dobu ovulace (Vinkler, 2002). V současné době se v reprodukci používá přirozená plemenitba nebo inseminace. Přirozená plemenitba se využívá při páření kancem. Kanec by měl být zdravý, s vysokou plemennou hodnotou, aby došlo významně k ovlivnění vlastností potomstva. Kvůli problémům se zajišťováním kvalitních kanců pro individuální chovatele prasnic se doporučuje zakoupit inseminační dávky z inseminační stanice kanců (Obchodnický a Poltársky, 2003). K inseminaci se používá ředěné a konzervované kančí sperma, které je dodáváno specializovanými inseminačními stanicemi, pokrývající svojí organizační strukturou celou Českou republiku. Proces inseminace prasat je podchycen pracovním řádem na inseminačních stanicích a příslušnými celostátními normami (Obchodnický a Polstársky, 2003). Za provedení inseminace zodpovídá příslušná osoba, která absolvovala kurz pro inseminační techniky prasat. Cílem při inseminaci by mělo být omezení ztráty semene z inseminační dávky následným zpětným výtokem semene z rodidel prasnice (Čeřovský, Hájek a Krátký, 1998). Po inseminaci za 21 dnů provádíme opatření pro včasné zjištění březosti, popř. odhalení nezabřezlých prasnic. Nejstarší a vysoce účinnou metodou kontroly březosti je testace na říji v přítomnosti kance v době 20 21 dní po inseminaci. Jinou metodou pro diagnostikování gravidity je využití ultrazvuku, který od 25. dne po inseminaci umožní stanovit březost s přesností na 98 % (Kudláč, 2002). Březost u prasnic trvá v průměru 115 dní a končí porodem, jakožto fyziologickým ukončením březosti. 18
3.1.1.4 Zařazení kanců do reprodukce Kvalita plemeníka netkví jen v jeho plemenné hodnotě, ale i v kvalitě jeho reprodukčních funkcí, které limitují využitelnost i u špičkového plemeníka. Mnoha studiemi bylo prokázáno, že zachování pravidelné plodnosti vysokoužitkových zvířat při negativně působících vlivech vnějšího a vnitřního prostředí i vlivech navozující chronické zátěžové stavy, je problematické a proto je nutné věnovat pozornost funkční úrovni pohlavních orgánů samců, které zařazujeme do plemenitby, protože jejich funkční ukazatele dokládají stupeň vyrovnanosti organismu v daném prostředí. Vnější faktory prostředí a vnitřní prostředí organismu jsou od sebe naprosto neoddělitelné a negativně ovlivňují kvalitu ejakulátu, proto je nezbytné průběžně kontrolovat pohlavní funkce dárců semene (Věžník, Švecová a Zajícová, 2002). Před zařazením kance do plemenitby je nutné podrobit kance selekci. Kromě posuzování plemenné hodnoty a exteriéru se klade důraz i na kondici. Jiné zaměření při hodnocení vhodnosti kance k plemenitbě je na vývin varlat, objem varlat (velikost) a jejich symetrické uložení, na konzistenci tkáně varlat (zjištění pohmatem), temperament, pevnost končetin a chůze, předkožkový vak, pohlavní úd (erekce, vysunutí, délka po vysunutí) a na objem a množství ejakulátu (Pulkrábek, 2005). Analýza kvality ejakulátu a úrovně pohlavních funkcí samců je možná rozdělit do informačních stupňů vyšetření (Věžník, Švecová a Zajícová, 2002): - orientační revize ejakulátů získání základních informací o úrovni ejakulátů před jejich využitím - funkční vyšetření spermií hodnotí se úroveň buněčných funkcí během krátkodobé přežitelnosti - test produkce testosteronu stanovení hraničních možností inkrece parenchymu varlat - funkční posouzení pohlavních orgánů Obecně se doporučuje pro přirozenou plemenitbu u kanců do jednoho roku jeden dvojskok týdně, u starších kanců dva dvojskoky týdně, v inseminaci jeden skok týdně. Jedině tak může být zachováno optimální množství z hlediska dostatečné produkce spermií v ejakulátu pro všechny plemenné kance (Pulkrábek, 2005). 19
3.1.2 Poruchy reprodukce v chovech prasat 3.1.2.1 Poruchy reprodukce u prasnic a prasniček Poruchy reprodukce u samic mohou být zapříčiněny vrozenými vývojovými abnormalitami vaječníků, především hypoplazií, aplazií a hermafroditismem. Projevují se stálým anestrem, případně subestrem (nevýrazné příznaky říje) u prasniček nebo maskulinizací popř. infantilním vzhledem zevních pohlavních orgánů (Doležel, 2002). Degenerace vaječníků u prasniček i prasnic je strukturálně-funkční poruchou vaječníků u zvířat žijících v extrémních životních podmínkách či se zdravotním stavem, který je dlouhodobě narušený. U těchto zvířat se projevuje permanentní anestrus (Doležel, 2002). Acyklie, stav který se projevuje taktéž anestrem, je hodnocena jako funkční porucha, při které nedochází k dostatečné stimulaci vaječníků hypofyzárními gonadotropiny. K jiným poruchám reprodukce, jejichž příčinou je endokrinní dysbalance, jsou ovariální cysty. Při této poruše reprodukce dochází k nepoměru produkce určitých hormonů a tak dochází k abnormálnímu růstu folikulů bez dozrání a ovulace. Projevem ovariálních cyst může být anestrus, ale záleží na jejich povaze. Kromě anestru se mohou ovariální cysty projevit intenzivní říjí, ale v nepravidelných intervalech a s různou délkou trvání (Doležel, 2002). Do stavů, rovněž doprovázených anestrem, patří perzistence žlutých tělísek. Vyskytuje se především u prasnic, vzácněji u prasniček, a je spojená se zánětem dělohy nebo s embryonálním či fetálním úhynem (Doležel, 2002). Tichá říje, během ní probíhá ovariální cyklus naprosto normálně jen bez vnějších příznaků říje (Doležel, 2002). Fenomén snižující plodnost prasniček i prasnic je letní infertilita, která se v chovu projeví 15 35 % snížením reprodukční výkonnosti, zejména sníženým počtem porodů a sníženým počtem selat ve vrhu, jako příčina opožděného nástupu puberty u prasniček a anestrií u prasnic po odstavu selat, sníženým zabřezávání, sníženým počtem ovulací a zvýšením embryonální mortality v průběhu letních měsíců (Čanderle, 2002). Letní infertilita zahrnuje kombinaci faktorů jako je délka světelného dne, intenzita slunečního záření, teplota, relativní vlhkost vnějšího prostředí, dostupnost a kvalita 20
krmiva a genetické založení vlastností zvířat. Opatření k eliminaci či utlumení jednotlivých vlivů sezóny jsou ochlazování prostředí stáje, zvlhčování povrchu těl prasat rosením, snížení počtu jedinců v kotci, obohacení krmné dávky vitamíny, proteiny a energií a postupným zkracováním světelného dne prostřednictvím fázových světelných režimů (Čanderle, 2002). Při nedostatečném, popř. sníženém příjmu krmiva dochází u prasnic k úbytku tělesné hmotnosti v laktaci, a to nejen z tukových rezerv, ale i z proteinů, což následně negativně ovlivní nástup říje po odstavu (Čanderle, 2002). Z onemocnění, spojených s poruchami reprodukce jsou v České republice nejvýznamnější parvoviróza, cerkovirové infekce a reprodukční a respirační syndrom prasat (PRSS) (Pulkrábek, 2005). U reprodukčního a respiračního syndromu prasat jsou ztráty vzniklé v reprodukci nejčastěji charakterizovány zvýšeným výskytem potratů na konci březosti, vyšším výskytem mumiových plodů, vyššími ztrátami spojenými s nízkým stavem narozených selat a ztrátami v době od narození do odstavu selat (Lewis et al., 2009). V případě poruch reprodukce je nutné zaměřit se na mykotoxikózy a vyloučit intoxikaci krmiv způsobené mykotoxiny (zejména T-2 toxiny, fumonisiny a zearalenon) (Pulkrábek, 2005). 21
3.1.2.2 Poruchy reprodukce u kanců K poruchám plodnosti u kanců genetického původu patří hypoplazie a degenerace varlat. Tímto způsobem postižení jedinci jsou z plemenitby ihned vyřazeni (Pulkrábek, 2005). Dočasná sterilita nebo snížená plodnost kance se může objevit při horečnatých onemocněních nebo při lokální infekci. Takto ovlivněná zhoršená kvalita ejakulátu může být pozorována po několik týdnů. Negativní vliv na kvalitu spermatu může mít vysoká teplota v prostoru ustájení kance v letním období, uvažována teplota nad 26 C, která u citlivých jedinců vyvolá sníženou fertilizační schopnost spermatu (Pulkrábek, 2005). Porucha plodnosti spočívající ve ztrátě libida. Tato porucha plodnosti může být způsobena více faktory, může se jednat o špatnou zkušenost mladého kanečka při prvním pokusu o krytí plemenice, zvýšená teplota okolního prostředí, popř. horečnatý stav při onemocnění plemeníka či zkrmování látek s estrogenním účinkem (Pulkrábek, 2005). K jiným příčinám neschopnosti kance krýt prasnice mohou patřit problémy způsobené poruchami končetin nebo beder, špatná technika krytí, kdy samec po vzeskoku a během ejakulace drásá předními končetinami boky prasnice, která tím velice trpí a nakonec kance shodí a uteče od něj. Klouzavá podlaha vede k opatrnosti kance při chůzi a konečnému odmítnutí vzeskoku kvůli nejistotě (Pulkrábek, 2005). Další poruchou v reprodukci kanců může být produkce ejakulátu bez spermií (aspermie), s ojedinělými spermiemi (oligospermie) nebo s příměsí krve a hnisu. Kvůli těmto příčinám je nutné zajistit permanentní pozornost zejména kancům zařazovaným do plemenitby a provádět vyšetření kvality jejich semene (Pulkrábek, 2005). Předcházení vzniku poruch reprodukce může docílit pohodové ustájení kanců, ochrana před extrémními teplotami, péčí o jejich čistotu a zdraví, krmení, aby jejich kondice byla přiměřená. Další možností předcházení vzniku poruch reprodukce je preventivní kontrola kvality ejakulátu a sledování jejich výsledků v plemenitbě (Pulkrábek, 2005). 22
3.1.3 Mléčnost Mléčnost prasat patří mezi užitkové vlastnosti a je charakterizována jako schopnost prasnice vyměšovat mléko v době sání selat. Časový interval, po který prasnici trvá produkce mléka, se nazývá laktace. Laktační období nastupuje po oprasení a končí zaprahnutím při odstavu selat. V podmínkách České republiky, při nejčastěji voleném časném odstavu selat, trvá laktace průměrně 28 dní s průměrnou produkcí mléka 8 10 kg na prasnici za den. Laktace se po porodu zlehka zvyšuje a vrcholí 21. 25. dnem (Máchal et al., 2011). Laktační období je velice náročné období v životě prasnice. Neadekvátní příjem živin v průběhu kojení má u prasnic za následek sníženou hmotnost vrhů kvůli snižující se produkci mléka. Tímto způsobem je nadále ovlivňována užitkovost prasat i následně v období po odstavu. Prasnice, která produkuje mléko, získává živiny z krmné dávky a z tělesných rezerv, které jsou pro získání jistých živin postupně odbourávány. Je tedy naprosto zřejmé, že na množství a kvalitě produkovaného mléka se podílí právě také kvalita krmné dávky krmené v době březosti prasnice (Bojčuková, 2005). Proto je nutné dbát nejen na kvantitu, ale i kvalitu předkládaných živin v krmné dávce, neboť jejich význam vystupuje do popředí v souvislosti se snížením apetitu u zvířat moderních genotypů (Bojčuková a Krátký, 2005). Prasečí mléko se po stránce složení mléčné bílkoviny řadí mezi mléka albuminová, stejně je tomu i u kravského mléka. Rozdíl je patrný v obsahu množství bílkovin a tuku, který je u mléka prasnice vyšší než u kravského mléka. Po porodu prasnice vylučuje mlezivo, které s vyšším obsahem vitamínů A, D, C a ochrannými látkami v něm obsaženými pomáhá k vytvoření pasivní imunity selat. Proto je nezbytné, aby selata během 36 hodin po narození tohoto mleziva přijala co nejvíce. Klasické mléko je produkováno za 3 6 dní (Pulkrábek, 2005). Množství a složení mléka u prasnice je závislé na pořadí struků. Udává se, že nejvíce mléka vyprodukují přední struky, směrem k zadním strukům je produkce mléka snižována. Další nezanedbatelnou roli z hlediska množství a složení mléka hraje tvar jednotlivých vemínek, vývin mléčné žlázy a v neposlední řadě mimo jiné i rozmístění struků (Pulkrábek, 2005). Hodnotícím kriteriem pro mléčnost je její vyjádření pomocí hmotnosti vrhu ve 21 dnech věku selat (Máchal et al., 2011). 23
3.1.4 Porod prasnice Porod je považován za fyziologické ukončení březosti. Prasnice bývá březí v průměru 114 115 dní a délka březosti je závislá na plemeni a věku prasnice (Hovorka et al., 1987). K vlastnímu porodu je vhodné prasnici předem připravit tím, že jí je provedena hygienická očista a je přemístěna do porodny. Ke konci březosti je prasnici zredukována krmná dávka (Kudláč, 2002). Blížící se porod se pozná podle zduřelých struků, ze kterých je možné 2 dny před porodem vymáčknout mléčnou tekutinu a podle pohlavních orgánů prasnice, které se zvětší a zčervenají (Frouz, 1982). Samotný průběh porodu je rozdělen do tří fází (Pulkrábek, 2005): - přípravné období - období vlastního porodu - poporodní období Délka vlastního porodu se pohybuje v rozmezí 1 6,5 hodiny. U prasniček bývá délka vlastního porodu kratší, u prasnic delší (Pulkrábek, 2005). Ukončení porodu naznačí většinou chování prasnice, která vstane a hledá krmivo, i když v den porodu není vůbec krmena, a vodu. Porody se odehrávají častěji v noci než ve dne (Frouz, 1982). Plnohodnotný ovariální cyklus a nástup říje u prasnic po porodu se dostavuje 10 dní po odstavu selat, nejčastěji 4. 7. den. Existuje určitá závislost mezi dostavením se plnohodnotné říje a délkou kojení, přičemž se zkracující se dobou kojení je větší tendence k prodloužení intervalu a méně koncentrovanému nástupu říje (Kudláč, 2002). Pohybová aktivita v době březosti pozitivně ovlivňuje průběh porodu (Pulkrábek, 2005). 3.1.4.1 Ošetření selat po porodu Po narození selat je nutné je ihned zbavit plodových obalů, aby nedošlo k jejich zadušení. Zkracuje se pupeční šňůra na 30 mm, krvácející pahýly pupeční šňůry jsou podvázány a následně dezinfikovány (Pulkrábek, 2005). Poté jsou selata osušena a uložena do prostoru s teplotou 32 35 C (Pulkrábek, 2005). 24
3.1.5 Odchov selat Výsledky odchovu selat významně zasahují do výroby jatečných prasat a tudíž i do ekonomiky chovu. Čím více je tedy od jedné prasnice odchováno selat, tím větší je i rentabilita chovu (Hovorka et al., 1987). Hmotnost selat při narození a vývin během prvních dnů života určují růst až do ukončení výkrmu. Selata, která jsou při narození a potom i při odstavu těžší, se potom dále lépe vyvíjejí, proto by mělo být snahou maximalizace hmotnosti ve všech vývojových stádiích selat. Prvním krokem by měla být optimalizace hmotnosti selat už při narození, která přímo závisí na krmení prasnic v období, kdy dochází k vývinu a rozmnožování buněk v období embryonálního stadia selat (Flanitzer, 2000 in Mlynek et al., 2011). Odstav selat je známý jako zootechnické opatření spočívající v převodu selat, která se doposud živila převážně mateřským mlékem a příkrmem na krmení, které se podobá krmení dospělých zvířat (Hovorka et al., 1987). Přerušení mléčné výživy selat může přispět k rychlejší adaptaci na stav po odstavu posilováním potravního chování bez toho, aniž by odstav způsobil obvyklý stres (Berkeveld et al., 2007 in Mlynek et al., 2011). Odstav nesmí být náhlý a je nutné na něj prasnici i selata postupně připravit, jelikož představuje významný zásah do biologie prasnice. Současné poznatky chovu a výživy selat v podstatě umožňují odstav selat v kterémkoliv věku. Je však důležité mít na paměti, že čím časnější odstav je prováděn, tím vyšší požadavky jsou kladeny na kvalitu výživy, mikroklimatické podmínky a hygienu (Hovorka et al., 1987). Z odstavených zvířat se obvykle vytváří skupiny po 10 kusech, tyto skupiny by měly být hmotnostně co nejvíce vyrovnané. Zvířata ve skupinách by se měla vyznačovat zdravím, přiměřeným tělesným vývinem a návykem na samostatné přijímání krmné dávky. Kanečci, kteří nejsou určeni pro další chov, se kastrují ve věku 2 3 týdny, neboť v tomto věku dochází k nejrychlejšímu zahojení rány po kastraci (Hovorka et al., 1987). 25
Faktory ovlivňující odstav selat jsou prostorové uspořádání boxu a jeho vyhřívání, které má navodit tepelnou pohodu selat po porodu. Dalším nemálo důležitým faktorem je úroveň hygieny, protože při delším kontaktu selat s výkaly může dojít k vyšší pravděpodobnosti vzniku průjmů, a proto je nutná existence hygienického plánu a jeho dodržování (Smola, 2005). 3.1.5.1 Ztráty během odchovu selat Ztráty selat po narození představují zejména zadušení během porodu, zalehnutí nebo podvýživa (hladovění), která se týká většinou vysokopočetných vrhů s nízkou porodní hmotností selat, nevyrovnaností vrhu, redukovaným počtem funkčních a dostupných struků u prasnice a výskytem agalakcie (Pulkrábek, 2005). Během odchovu sajících selat je nutné vytvořit takové podmínky, které přispějí k eliminaci ztrát na životech selat. Bylo zjištěno, že z celkových ztrát od narození do porážkové hmotnosti připadá 69 % ztrát na první týden po narození (Carroll and Krider,1961 in Hovorka et al., 1987). Ztráty selat před odstavem bývají někdy způsobené samotnou prasnicí. Dochází k zaléhávání selat, především u starších technologií (Smola, 2005). Ztráty po odstavu z hlediska virových či bakteriálních onemocnění, nejsou již dnes dávány do souvislosti s jednoznačným přenosem infekce od prasnice na selata. Největší problém spočívá ve výskytu syndromu chřadnutí selat. Výskyt tohoto onemocnění spadá do období 6 až 8 týdne života, ztráty se pohybují kolem 20 % někdy i více (Smola, 2005). 26
3.1.6 Výkrmnost Výkrmnost je schopnost zvířete vytvářet z jím přijatého krmiva jatečné produkty ve formě masa a tuku. Způsoby, jakými se výkrmnost vyjadřuje, existují dva. Prvním způsobem vyjádření výkrmnosti je průměrný denní přírůstek sledovaný, buď za celý život, nebo jen během doby výkrmu a patří mezi ukazatele růstu. Tento ukazatel, zejména jeho výše, má podstatný vliv na ukončení výkrmu, rychlost obratu a s ní spojené využití stájí a technologických zařízení. Ke druhému způsobu vyjádření výkrmnosti náleží konverze. Konverze je charakterizována jako spotřeba krmiva na kilogram přírůstku živé hmotnosti a vyjadřuje efektivnost výkrmu (Máchal et al., 2011). Výkrmnost je jednou z vlastností, která je ovlivněna řadou endogenních a exogenních faktorů. Významným endogenním vlivem je heterozní efekt, který při křížení vede ke zlepšení přírůstků a spotřeby krmiva ve výkrmu. Nezanedbatelným exogenním vlivem je zejména výživa a s ní související technika krmení a podmínky ustájení (Máchal et al., 2011). Hlavním předpokladem pro dosažení vysoké výkrmnosti, která souvisí s vysokými denními přírůstky a nízkou spotřebou krmiva, jsou zdravá, vitální a dobře vyvinutá selata, která se v době odstavu vyznačují samostatností, umějí přijímat normální krmiva a jsou tělesně normálně vyvinutá (Hovorka et al., 1987). Lze konstatovat, že lepší způsob ustájení a vybavení kotců se v posledních 20 letech významnou měrou podílí více než 25 % na lepší konverzi krmiva (Schneiderová, 1998). Tab. 1: Historický vývoj růstové schopnosti u prasat (Pulkrábek, 2005) Rok Porážková hmotnost (kg) Věk (měsíce) 1850 70 24 100 1900 100 11 300 1950 110 7 500 1980 105 6,5 540 1990 103 6 570 2000 110 5,5 670 2010 110 5 730 Průměrný denní přírůstek od narození (g) 27
3.1.7 Jatečná hodnota S již dříve zmíněnou výkrmností úzce souvisí pojem jatečná hodnota. Jatečná hodnota je důležitý ukazatel pro šlechtitele, kteří usměrňují zušlechťovací proces v chovu prasat a pro producenty jatečných prasat (Hovorka et al., 1987). Jatečnou hodnotou rozumíme podíl masa a tuku, který je dán podílem hlavních masitých částí v procentech z hmotnosti půlky prasete za studena, hmotností kýty s kostmi v procentech z hmotnosti půlky prasete za studena, plochou příčného řezu musculus longissimus lumborum et thoracis a průměrnou výškou hřbetního tuku (Pulkrábek, 2005). Při hodnocení jatečné hodnoty jsou kromě jatečné výtěžnosti důležité ještě další vlastnosti, a to délka jatečného trupu, procentuální podíl svaloviny v jatečném trupu, plocha nejdelšího hřbetního svalu a výška hřbetního sádla (Jakubec et al., 2002). U všech forem výkrmu je požadováno, aby bylo dosaženo co největšího stupně osvalení, který může být kvantitativně podchycen poměrem maso:tuk. Jatečná zralost závisí na stupni ztučnění zvířat a přes intenzivnější krmení a prodloužení doby výkrmu může být částečně regulována (Jakubec et al., 2002). Pro zjednodušené chápání může být jatečnou hodnotou nazván soubor kvantitativních a kvalitativních ukazatelů hodnotící jatečně upravené tělo po porážce jatečných zvířat. V tomto případě jatečná zvířata zahrnují prasata vykrmená či vyřazená z chovu, sloužící k jatečným účelům. Významnou složkou jatečné hodnoty jsou jatečná výtěžnost, kvantitativní a kvalitativní ukazatele (Máchal et al., 2011). 28
3.1.7.1 Jatečná výtěžnost Jatečná výtěžnost je velmi citlivá na podmínky, za kterých byla zajišťována. Pro pokusné účely a šlechtění je normalizace podmínek, za kterých byla zvířata vykrmena, nezbytná pro odstranění nežádoucí proměnlivosti. Jatečná výtěžnost je vyjadřována v procentech, pro představu se jedná o poměr jatečně upraveného těla za tepla k porážkové hmotnosti. V závislosti na hmotnosti prasat se pohybuje v rozmezí 72 84 % (Pulkrábek, 2005). Jatečná výtěžnost je tím vyšší, čím více eliminujeme ztráty vzniklé při zabití prasete, zejména ztráty způsobené vyteklou krví a dále ztráty spojené s odstraněním štětin, špárků a vynětím trávicího ústrojí (Hovorka et al., 1987). Ke změnám v jatečné výtěžnosti dochází vlivem změn ve výživě, krmení ad libitum má rovněž za následek zvýšení výtěžnosti. Dalšími faktory ovlivňující výtěžnost jsou genetické rozdíly ve výtěžnosti, které jsou spojeny s rozdílným stupněm ztučnění u jedinců a celých populací. Stavba těla (konformace) a výtěžnost spolu taktéž souvisí. Plemena prasat s lepší konformací dosahují při stejném ztučnění vyšší výtěžnost, je to dané rozdílem ve velikosti tělní dutiny a hmotností vnitřních orgánů (Jakubec et al., 2002). Jatečně upravené tělo se skládá ze dvou k sobě náležících polovin s hlavou a kůží, bez štětin a očních a ušních výkrojů, bez mozku, míchy, jazyka, bránice, bráničního pilíře, ledvin, plsti, pohlavních orgánů, orgánů hrudní, pánevní a břišní dutiny i s přirostlým tukem a bez špárků. Výtěžnost se zjišťuje vážením do 45 minut po porážce, při zvážení ve vychladlém stavu je výtěžnost obvykle o 2 % nižší (Pulkrábek, 2005). 29
3.1.7.2 Kvantitativní znaky jatečné hodnoty Máchal et al., (2011) považuje za kvantitativní znaky jatečné hodnoty tyto ukazatele: - podíl převážně masitých částí - podíl převážně tučných částí - podíl méněcenných částí - výšku hřbetního tuku - procento libového masa - poměr masa, tuku a kostí 3.1.7.3 Kvalitativní znaky jatečné hodnoty Mezi kvalitativní znaky řadíme barvu, hodnotu ph, mramorování, šťavnatost, jemnost, chuť a vůni masa. Nesmí být opomenuty ani chemické složení masa, výživová a hygienická hodnota, technologické a zejména kulinární schopnosti (Máchal et al., 2011). Kvalitativní požadavky se liší podle toho, zda se jedná o přímý konzum, zpracovatelský průmysl či použití v gastronomii (Hovorka et al., 1987). Kvalita jatečného těla je charakterizována podílem jatečných partií, jejich tkáňovým složením, jakostí a výživnou hodnotou masa a tuku (Pulkrábek et. al., 1994). 3.1.7.4 Vlivy na jatečnou hodnotu Vlivy, které působí na jatečnou hodnotu a následně na kvalitu masa rozděluje Hovorka et al., (1987) do tří základních skupin. Tyto skupiny představují: - vlivy vnitřní zahrnující vlivy genetické, vliv plemene popřípadě užitkového typu, vliv pohlaví a vliv věku s ním spojené jatečné hmotnosti - vlivy vnější zahrnující v sobě vlivy působící prostřednictvím výživy, teploty, světla, ustájení a pohybu - vlivy technologické charakterizované vlivem lačnění, dopravy a porážky 30
3.1.7.5 Zpeněžování jatečných prasat Zpeněžování jatečných prasat si prošlo delším historickým vývojem. V současnosti jsou tři způsoby oceňování nákup jatečných prasat napevno v živém, napevno v mase nebo pomocí systému SEUROP, který je uplatňován v zemích EU. SEUROP systém klasifikuje jatečná těla prasat podle procentuálního podílu svaloviny v jatečně upraveném těle. Svalovina (libové maso) je definována jako červené příčně pruhované svalstvo oddělitelné od jiných tkání nožem (Čechová, Mikule a Tvrdoň, 2003). Obsah libového masa se hodnotí pomocí různých metod, které musí být povoleny. Povoleny mohou být pouze statisticky ověřené metody vyhodnocování založené na fyzickém měření jedné nebo více anatomických částí jatečně upraveného těla prasete (Trčka, 2009). Pro výraz jatečně upravené tělo byla stanovena jednotná definice dle Nařízení Rady Evropy EEC č. 3220/84, aktualizace č. 3513/93 (Čechová, Mikule a Tvrdoň, 2003). Kromě jednotné definice jatečně upraveného těla se na základě tohoto nařízení, Nařízení Rady EHS č. 3220/84, zařazují jatečná těla určitých zvířat do příslušné kategorie SEUROP. Po klasifikaci jsou jatečně upravená těla prasat označena velkými písmeny, charakterizující třídu zařazení jatečně upraveného těla nebo procento odhadovaného obsahu libového masa. Písmena nebo číslice označení musí být vysoké alespoň 2 cm. Pro popis lze použít jakoukoli netoxickou, nesmazatelnou, vůči teplu odolnou barvu i jakýkoli jiný prostředek trvalého označení, předem schválený příslušnými vnitrostátními orgány. Půlky jatečně upravených těl se označují na kůži na zadních kolenech a na kýtách (Trčka, 2009). Tab. 2: Třídění jatečně upravených těl dle odhadovaného obsahu libového masa (Trčka, 2009) Třída zmasilosti Libové maso v procentech hmotnosti jatečně upraveného těla S- nejvyšší 60 a více E- vynikající 55 a více U- velmi dobrá 50 a více, ale méně než 55 R- dobrá 45 a více, ale méně než 50 O-průměrná 40 a více, ale méně než 45 P- špatná Méně než 40 31
Na základě klasifikační stupnice má být stanovena tržní cena. V České republice se podle nařízení (EHS) č. 3220/84 pro třídění jatečně upravených těl prasat povolují používat tyto metody (Trčka, 2009): - Zwei-Punkte-Messverfahren (ZP) Tato metoda zatřídění se používá na takových jatkách, kde týdenní porážka v ročním průměru nepřesáhne 200 prasat. - Fat-O-Meater (FOM) Tato metoda spočívá ve třídění jatečně upraných těl prasat podle přístroje Fat-O-Meaterˮ, který je vybaven sondou o průměru 6 mm obsahující fotodiodu Siemens SFH 960/960 a jeho aparační vzdálenost se pohybuje v rozmezí 3 103 mm. Výsledky měření jsou převedeny na odhadovaný obsah libového masa pomocí počítače. - Hennessy Grading Probe (HGP 4) Tento přístroj je vybaven sondou s průměrem 5,95 mm obsahující fotodiodu Siemens LED a fotodetektor typu 58 MR, jejíž operační vzdálenost je v rozmezí 0 120 mm. Výsledky získané měřením se na odhadovaný obsah libového masa převedou pomocí samotného přístroje HGP 4 nebo pomocí počítače, na který je přístroj napojen. - ULTRA-FOM 300 Zatřídění pomocí tohoto přístroje spočívá ve vybavenosti tohoto přístroje ultrazvukovou sondou o frekvenci 3,5 MHz. Ultrazvuková sonda je digitalizovaná, uložená a pracuje jako mikroprocesor. Naměřené výsledky jsou převedeny automaticky pomocí přístroje na odhadovaný obsah libového masa. - Ultra-sound-IS-D-05 Tímto přístrojem je měřena tloušťka libového masa a tloušťka sádla na základě reakce ultrazvukových impulsů převáděných do jednoho přesně stanoveného místa na jatečně upraveném těle. Jatečně upravené tělo je ultrazvukovou sondou skenováno sérií 3x100 ultrazvukových impulsů s frekvencí v okamžiku skenování 4 MHz. Obsah libového masa jatečně upraveného těla se potom vypočítá dosazováním do rovnice. 32
- Needle IS-D-15 Přístroj na třídění IS-D-15 je aparát využívající vpichovou sondu, která se zavádí do určeného místa na jatečně upraveném těle a hloubka měření se pohybuje kolem140 mm. Za jehlou je umístěno optické zařízení, které pomocí optického kanálu osvětlí okolní tkáň nebo blízkou oblast a skenuje množství zachycené odražené světelné energie s definovanou vlnovou délkou. Obsah libového masa na jatečně upraveném těle je následně vypočítán pomocí rovnice. Všechny metody platí pro jatečně upravená těla o hmotnosti 60 120 kg. 33
4 MATERIÁL A METODIKA Pro účely naplnění cílů diplomové práce byly získány informace ze zemědělského podniku, který se zaměřuje jak na rostlinnou, tak živočišnou výrobu. Živočišná výroba je zaměřena na chov dojnic a prasat. Chov prasat je soustředěn zejména na chov prasnic a produkci jatečných prasat, s uzavřeným obratem stáda. Chovaná prasata náleží do následujících kategorií: prasnice, prasata v předvýkrmu a prasata ve výkrmu. Podnik disponuje polnostmi o rozloze 1 440 hektarů a jeho geografické umístění umožňuje pěstování teplomilných rostlin. Část rostlinné produkce je prodána k potravinářským a semenářským účelům. Velká část zbývající rostlinné produkce je potřebná k zajištění krmivové základny pro živočišnou výrobu. 4.1 Sledované reprodukční ukazatele u prasnic U kategorie prasnic bylo úkolem sledovat, analyzovat a statisticky zpracovat výsledky vybraných reprodukčních ukazatelů za roky 2011 a 2012. Tyto ukazatele byly sledovány u 81 prasnic, které byly nakoupeny z rozmnožovacího chovu nebo byly vybrány přímo z výkrmu, tzv. přeměnné prasnice. U prasnic byla prováděna inseminace. Ustájení březích prasnic bylo po skupinách, které čítají do 8 kusů, na stlané technologii ustájení. Podnik má pro rodící prasnice k dispozici tři porodny. Veškerá zpracovaná data, která se týkají vybraných reprodukčních ukazatelů prasnic, pochází z porodny č. 1, od 81 prasnic, data z ostatních poroden nebyla zapůjčena ke zpracování. V kapitole výsledky a diskuze je v roce 2011 uvedeno pouhých 47 prasnic. Důvodem k vyřazení prasnic z reprodukce v roce 2012 byl jejich věk a následná brakace. Dopočet do celkové kapacity porodny 81 kusů činilo 34 prasnic. Dohledatelnost karet těchto vyřazených prasnic není podnikem k dispozici. Krmení bylo zajištěno suchou krmnou směsí. 34
4.2 Sledované produkční ukazatele u prasat v předvýkrmu Selata zařazená do předvýkrmu pochází jen z vlastní produkce podniku. Odstav selat je prováděn v průměrném věku 28 dní. U této kategorie zvířat byla sledována průměrná naskladňovací hmotnost selat zařazovaných do předvýkrmu, průměrná vyskladňovací hmotnost selat, která byla vyskladněna z předvýkrmu do výkrmu a průměrný denní přírůstek. Všechny tyto sledované ukazatele byly vyhodnoceny za roky 2011 a 2012. Ustájení selat v předvýkrmu bylo provozováno jen na roštové technologii ustájení. Krmení je zajištěno suchou krmnou směsí typu A1, A2, s ad libitním přísunem. 4.3 Sledované produkční ukazatele u prasat ve výkrmu Po dosažení požadované vyskladňovací hmotnosti selat, jsou prasata převedena do výkrmu. Prasata určená pro výkrm jsou ustájena různými technologiemi ustájení. Krmení prasat je plně automatizováno. Krmí se suchou směsí, ad libitum, příkrmy jen v nouzových případech, především pro selata. U této kategorie zvířat bylo provedeno sledování těchto jednotlivých ukazatelů a to: - průměrného denního přírůstku - průměrné hmotnosti jatečně upraveného těla - výšky hřbetního tuku - hloubky svalu MLLT - zatřídění JUT do třídy zmasilosti podle procentuálního obsahu libového masa podle systému SEUROP Vyhodnocení dat bylo provedeno na těchto typech technologií ustájení: - na hluboké podestýlce. K podestýlání slouží ječná sláma, kterou si podnik produkuje sám v rámci rostlinné výroby. Frekvence nastýlání je jedenkrát týdně. Podestýlka se během turnusu nevyváží, vývoz veškeré podestýlky je proveden po ukončení výkrmu a následném vyskladnění prasat na jatka - technologie roštová. Je zavedena v podniku od roku 2006. Odkliz kejdy je podle potřeby praktikován podroštovým vypouštěním do jímky. 35
- technologie plné podlahy. Kejda vznikající na této technologii ustájení je ručně odklízena pracovníkem podniku 1x denně. Kejda je shrnována na oběžný pás, který je následně vyveden ze stáje ven a kejda z něj stéká do jímky. Zpeněžování na jatkách bylo vyhodnoceno na základě klasifikačních protokolů z příslušných jatek, pomocí ultrazvukové a vpichové metody měření. Klasifikační protokoly obsahovaly údaje o třídě systému SEUROP, o hmotnosti, výšce hřbetního tuku, hloubce svalu MLLT a o zmasilosti. Získané zpracované údaje byly vyhodnoceny programem Microsoft Office Excel 2007 a Statistika Trial verze. 36
5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Hodnocení výsledků reprodukce prasnic 5.1.1 Výsledky reprodukčních ukazatelů prasnic v letech 2011 a 2012 Tab. 3: Statistické charakteristiky počtu všech narozených, živě narozených a odstavených selat v roce 2011 Ukazatel n x ± s x x min. x max. Počet všech narozených selat na prasnici/rok Počet živě narozených selat na prasnici/rok Počet odstavených selat na prasnici/rok 47 23,44 ± 12,10 8 53 47 21,44 ± 10,65 8 50 47 17,31 ± 7,49 6 31 Tab. 4: Statistické charakteristiky počtu všech narozených, živě narozených a odstavených selat v roce 2012 Ukazatel n x ± s x x min. x max. Počet všech narozených selat na prasnici/rok 81 17,50 ± 8,91 3 55 Počet živě narozených selat na prasnici/rok 81 16,08 ± 8,33 0 53 Počet odstavených selat na prasnici/rok 81 12,13 ± 6,04 0 25 V tab. 3 jsou uvedeny údaje o výsledcích reprodukčních ukazatelů za rok 2011. Pro srovnání s údaji v tab. 3 v roce 2011 činil podle veřejné databáze ČSÚ celkový počet všech narozených selat na prasnici za rok 26,3 kusů a celorepublikový průměr odchovaných selat na jednu prasnici za rok 23,5 selat. Výsledky podniku (viz tab. 3) počet všech narozených selat na prasnici za rok je 23,44 ± 12,10 kusů a počet odstavených selat na prasnici za rok je 17,31 ± 7,49 kusů, což jsou mnohem nižší výsledky, než jaké uvádí veřejná databáze Českého statistického úřadu. 37
Tab. 4 uvádí výsledky reprodukčních ukazatelů dosažené prasnicemi za rok 2012. Pro porovnání připadá podle veřejné databáze Českého statistického úřadu na rok 2012 26,8 kusů všech narozených selat na prasnici za rok a 23,9 odchovaných selat na jednu prasnici za rok. Podnik by se svým výsledkem počtem všech narozených 17,50 ± 8,91 ks a odchovaných 12,13 ± 6,04 (viz tab. 4) selat na prasnici za rok byl hluboce pod průměrem. Problém s dosaženými výsledky reprodukčních ukazatelů u prasnic v podniku může být i přes vyšší počet zařazených prasnic v roce 2012 do reprodukce ve vyšším počtu zařazení nových tzv. přeměnných prasnic do reprodukce, které nemají tak početné vrhy a vitální selata. Je možný i negativní vliv prasnic s vysokým pořadím vrhu, které i přes značnou užitkovost produkují ve vysokopočetných vrzích více mrtvě narozených selat. Jinou příčinou nízkého počtu odchovaných selat může být zastaralá technologie na porodně, kde může docházet k vyšším ztrátám selat v důsledku špatného zajištění podmínek důležitých pro jejich přežití. Při porovnání České republiky s jinými státy, je vidět, že se snaží příliš nezaostávat v produkci selat. Dánsko, které patří k předním producentům prasat, odchová 23,2 selat na jednu prasnici za rok, živě narozených selat 11,81 ve vrhu. Hned za Dánskem je Nizozemí s počtem 22,90 odchovaných selat na prasnici za rok a živě narozených selat v jednom vrhu 11,30. V USA se odchová pouhých 19,17 selat na jednu prasnici za rok a živě narodí 9,68 selat ve vrhu (Pražák in Šubrt, 2004). Užitkovost v užitkových chovech prasat by měla směřovat k cíli 25 a více odchovaných selat od prasnice za rok (Pražák in Šubrt, 2004). Hájek (2005) uvádí počet odchovaných selat na prasnici za rok 18,83 na bezstelivové technologii. Výsledky průměrného počtu odstavených selat v daném podniku jsou ovšem podstatně nižší než jak uvádí Hájek (2005). Příčina může být ve vyšším počtu starších prasnic zařazených v reprodukci, které sice mívají početné vrhy, ale se zvýšenou úmrtností selat, nebo v zastaralé technologii na porodně, kde může opět docházet k vyšším ztrátám selat v důsledku špatného zajištění podmínek důležitých pro jejich přežití. Pulkrábek (2005) uvádí za jednotlivé roky 2000, 2003 a 2004 počet všech narozených selat na prasnici za rok podle následujících roků jdoucích po sobě 21,2 selat, 20,7 selat a 21,3 všech narozených selat na prasnici za rok. Prasnice 38
z podniku (viz tab. 3) jsou výrazněji produktivnější, než jak uvádí Pulkrábek (2005). Počet odchovaných selat na jednu prasnici za rok se pohybuje podle Pulkrábka (2005) za rok 2000 19,4 selat, za rok 2003 18,5 selat a v roce 2004 19,0 selat odchovaných na prasnici za rok. V tomto případě jsou výsledky z tab. 3 i tab. 4 nižší, než jakých bylo dosaženo podle Pulkrábka (2005). Pražák (2008) uvádí u čistokrevných plemen v jednotlivých chovech 24,3 27,5 kusů živě narozených selat na prasnici za rok. Živě narozených selat v jednom vrhu 11,7 12,9 kusů a odchovaných selat v jednom vrhu 10,4 10,8 kusů. 5.1.2 Výsledky reprodukce prasnic podle pořadí vrhu Tab. 5: Statistické ukazatele počtu všech narozených, živě narozených a odstavených selat v roce 2011 podle pořadí vrhu n Počet všech narozených selat x ± s x Počet živě narozených selat x ± s x Počet odchovaných selat x ± s x Pořadí vrhu I. 28 10,21 ± 4,12 9,71 ± 3,85 8,79 ± 3,52 II. 14 12,71 ± 3,03 12,29 ± 2,58 10,43 ± 2,03 III. 10 14,20 ± 2,71 11,80 ± 4,24 10,50 ± 1,91 IV. 8 15,13 ± 4,51 14,63 ± 2,74 8,88 ± 3,22 V. 7 14,71 ± 3,53 13,29 ± 3,33 9,43 ± 2,38 VI. 6 14,17± 3,58 13,00 ± 1,34 9,17 ± 1,34 VII. 5 13,80 ± 1,33 12,2 ± 1,47 8,60 ± 1,36 VIII. 3 17,00 ± 3,74 12,67 ± 3,29 9,33 ± 1,89 Suma 81 - - - Průměr - 13,27 12,17 9,65 Směrodatná odchylka - ± 3,38 ± 3,02 ± 2,25 Průměrný počet všech narozených selat ve vrhu na jednu prasnici byl v roce 2011 13,27 ± 3,38 kusů, počet živě narozených selat byl 12,17 ± 3,02 kusů v jednom vrhu na prasnici a počet odchovaných selat v jednom vrhu na prasnici byl 9,65 ± 2,25 kusů. 39
Tab. 6: Statistické ukazatele počtu všech narozených, živě narozených a odstavených selat v roce 2012 podle pořadí vrhu n Počet všech narozených selat x ± s x Počet živě narozených selat x ± s x Počet odchovaných selat x ± s x Pořadí vrhu I. 23 10,48 ± 4,68 9,48 ± 4,25 7,57 ± 4,0 II. 30 10,60 ± 4,05 9,93 ± 3,77 8,3 ± 3,28 III. 16 12,00 ± 2,67 10,88 ± 1,69 9,06 ± 2,93 IV. 11 12,55 ± 2,54 11,55 ± 2,68 8,91 ± 1,73 V. 9 13,22 ± 1,93 12,33 ± 2,21 8,33 ± 2,67 VI. 4 14,25 ± 2,59 13,00 ± 1,87 7,00 ± 4,06 VII. 5 15,60 ± 2,87 13,60 ± 3,56 10,00 ± 2,61 VIII. 5 11,20 ± 5,95 11,00 ± 5,15 8,80 ± 5,15 IX. 5 11,60 ± 6,28 10,00 ± 5,62 9,40 ± 5,54 X. 2 7,00 ± 3,00 6,00 ± 2,00 3,50 ± 3,50 Suma 110 - - - Průměr - 11,54 10,82 8,44 Směrodatná odchylka - ± 4,28 ± 3,6 ± 3,48 Průměrný počet všech narozených selat ve vrhu na jednu prasnici byl v roce 2012 11,54 ± 4,28 kusů, počet živě narozených selat byl 10,82 ± 3,6 kusů v jednom vrhu na prasnici a počet odchovaných selat v jednom vrhu na prasnici byl 8,44 ± 3,48 kusů. Při srovnání údajů v tab. 5 a v tab. 6 je zřejmé, že v roce 2011 bylo narozeno více všech a živých selat ve vrhu na jednu prasnici než v roce 2012. Počet odstavených selat byl v roce 2011 taktéž vyšší než v roce 2012. V tab. 5 z celkových 81 vrhů v roce 2011 je nejvíce zastoupeno I. pořadí vrhu. Jak je vypozorovatelné ze zmíněné tabulky, se zvyšujícím se pořadím vrhu narůstá počet všech narozených selat, a to do IV. pořadí vrhu. Následně od dalšího vrhu dochází ke snižování počtu všech narozených selat. Výjimkou je VIII. pořadí vrhu. V tomto vrhu jsou zahrnuty již jen velmi výkonné prasnice, proto se počet všech narozených selat zvýšil. Počet živě narozených selat není nijak významně uspořádán. Počet odchovaných selat roste do III. pořadí vrhu a dále pak klesá. S vyšším pořadím vrhu jsou prasnice starší a vzrůstá počet mrtvě narozených selat ve vrhu. V roce 2012 (viz tab. 6) bylo nejvíce zastoupeno II. pořadí vrhu. Počet všech narozených selat a počet živě narozených selat vzrůstá až do VII. pořadí vrhu. Počet odchovaných selat není nijak významně uspořádán. Vyšší počty I. a II. pořadí vrhu jsou 40
dány zařazováním nových prasnic do reprodukce, popř. jejich působením v reprodukci pouze krátkou dobu. Frouz (1982) uvádí rozpětí všech narozených selat u čistokrevných plemen 10,5 11,0 ve vrhu, z toho živě narozených selat ve vrhu 10,0 10,3 a dochovaných 9,1 9,6 selat, pořadí vrhu nebylo popsáno. Šprysl et al., (2009) zase zjistili, že se u daných hybridních kombinací prasat počet všech narozených selat ve vrhu pohybuje v rozmezí 9,92 10,32 selat na prasnici ve vrhu, počet všech živě narozených selat na prasnici ve vrhu v intervalu 9,19 9,76 selat a počet odchovaných selat ve vrhu se pohybuje v rozmezí 8,25 9,20 selat ve vrhu. Pořadí vrhu nebylo v tomto případě opět uvedeno. Zivčáková (2012) ve své práci uvádí počet všech narozených selat v jednom vrhu v podniku AGROSPOL, Malý Bor, s. r. o. v roce 2009 11,8 selat ve vrhu, v roce 2010 opět 11,8 selat ve vrhu a v roce 2011 12,4 selat ve vrhu. Počet živě narozených selat ve vrhu byl v podniku AGROSPOL, Malý Bor, s. r. o. v roce 2009 11,2 selat, v roce 2010 11,0 selat a v roce 2011 11,4 živě narozených selat ve vrhu. Počet odchovaných selat v jednotlivých letech 2009, 2010 a 2011 byl podle pořadí roků 10,8, 10,7 a 10,8 selat ve vrhu. Při porovnání podniku AGROSPOL, Malý Bor, s. r. o. a analyzovaného podniku v této práci je zřejmé, že výsledky podniku v této práci (viz tab 5 a 6) jsou na každém pořadí vrhu nižší než výsledky uvedené za podnik AGROSPOL, Malý Bor, s.r.o. Eisen a Saxton (1984) uvádí výsledky při prvním pořadí vrhu počtu všech narozených selat 17,9 ± 3,0 a 16,7 ± 3,0 živě narozených selat. Druhé pořadí vrhu bylo charakterizováno hodnotou 15,3 ± 6 všech narozených selat a hodnotou 14,3 ± 5,0 pro živě narozená selata. Pro rentabilitu podniku je důležitý počet živě narozených selat a v tomto případě jsou hodnoty prvního i druhého vrhu vyšší než hodnoty uváděné v tab. 5 a v tab. 6. Jakubec et al. (2002) zjišťovali počty všech narozených a dochovaných selat v jednotlivých vrzích. V prvním vrhu vysledovali 9,64 všech narozených selat a 7,81 dochovaných selat, ve druhém pořadí vrhu bylo10,37 všech narozených selat a 8,6 dochovaných selat. Na třetím pořadí vrhu bylo dosaženo 10,7 všech narozených a 8,31 dochovaných selat. Čtvrtý vrh dosáhl počtu 10,69 všech narozených a 9,03 41
dochovaných selat a na pátém vrhu bylo dosaženo 10,93 všech narozených selat a 8,97 dochovaných selat. Hovorka, 1977 in Fiedler, Fiedlerová a Smital (2004) uvádějí u dané hybridní kombinace na prvním vrhu počet všech narozených selat na prasnici 10,13 ± 1,61 kusů, živě narozených 10,1 ± 1,59 selat a dochovaných selat na prasnici 9,55 ± 1,47 kusů. Ve druhém vrhu se narodilo 10,85 ±1,95 všech selat na prasnici, 10,79 ± 1,87 živých selat na prasnici a dochovalo se 10,38 ± 1,76 selat na jednu prasnici. Na třetím vrhu bylo 11,11 ± 2,26 všech narozených selat, 10,93 ± 2,14 živě narozených selat a 10,37 ± 2,07 dochovaných selat na jednu prasnici, na čtvrtém vrhu bylo 11,03 ± 2,36 všech narozených selat, 10,97 ± 2,38 živě narozených a 10,42 ± 2,08 dochovaných selat na prasnici. Pátý vrh dosáhl počtu 11,48 ± 1,95 všech narozených selat, 11,33 ± 1,73 živě narozených selat, 9,85 ± 2,18 dochovaných selat na prasnici a v šestém vrhu se narodilo 11,37 ± 2,19 všech selat, 11,05 ± 2,12 živých selat a dochovalo se 10,26 ± 1,94 selat na prasnici. Van Rens, De Koning, Bergsma, Van der Lende (2005) publikovali výsledky pro prasničky 11,00 ± 2,68 kusů všech narozených selat ve vrhu a počet živě narozených selat 10,77 ± 2,80 kusů ve vrhu. Pro prasnice byly zjištěny výsledky 11,85 ± 2,88 kusů všech narozených selat ve vrhu a 11,45 ± 2,74 kusů živě narozených selat ve vrhu. 42
5.1.3 Srovnání reprodukčních ukazatelů u prasnic nakoupených a prasnic tzv. přeměnných Tab. 7: Reprodukční ukazatele u prasnic nakoupených, v prvních třech vrzích n Počet všech narozených selat x ± s x Počet živě narozených selat x ± s x Počet odchovaných selat x ± s x Pořadí vrhu I. Vrh 26 10,92 ± 2,38 10,42 ± 2,72 8,92 ± 3,15 II. Vrh 27 11,67 ± 4,03 11,63 ± 3,72 9,44 ± 3,17 III. vrh 20 13,55 ± 3,17 12,65 ± 2,94 10,7 ± 2,23 Suma 73 - - - Průměr - 11,91 11,48 9,6 Směrodatná odchylka - ± 3,36 ± 3,24 ± 2,96 Tab. 8: Reprodukční ukazatele u prasnic tzv. přeměnných, v prvních třech vrzích n Počet všech narozených selat x ± s x Počet živě narozených selat x ± s x Počet odchovaných selat x ± s x Pořadí vrhu I. vrh 39 10,897 ± 3,49 9,897 ± 3,43 8,92 ± 2,99 II. vrh 32 11,19 ± 3,19 10,59 ± 2,73 9,22 ± 2,59 III. vrh 18 12,17 ± 2,81 10,67 ± 3,11 8,50 ± 3,59 Suma 89 - - - Průměr - 11,25 10,19 9,05 Směrodatná odchylka - ± 3,24 ± 3,24 ± 2,78 Výsledky reprodukčních ukazatelů prasnic (viz tab. 7 a tab. 8) uvádí, že přeměnné prasnice v I. a II. pořadí vrhu příliš nezaostávají v počtu všech narozených selat na jednu prasnici za prasnicemi nakoupenými, ale již v počtu živě narozených selat a v počtu odstavených selat na jednu prasnici, je patrný zřetelný rozdíl v I. III. vrhu. Při srovnání průměrů v tab. 7 a 8 je zřejmé, že u prasnic nakoupených se narodí v průměru 11,91 ± 3,36 kusů všech selat v jednom vrhu na prasnici. Počet živě narozených selat se je dán hodnotou 11,48± 3,24 kusů a počet odstavených selat byl 9,6± 2,96, což jsou hodnoty vyšší, než jaké byly získány v roce 2012, ve kterém byl do reprodukce zařazen vyšší počet prasnic tzv. přeměnných. Podnik si přeměnnými prasnicemi vypomáhal při produkci vlastních selat, ale varianta toho, že budou tzv. přeměnné prasnice i nadále zařazovány do reprodukce, by měla být na pováženou, jelikož z ekonomického hlediska a konkurenceschopnosti podniku v produkci odstavených selat je to dlouhodobě nemožné. 43
5.2 Hodnocení výsledků předvýkrmu prasat 5.2.1 Zhodnocení naskladňovací hmotnosti selat do předvýkrmu Tab. 9: Průměrná naskladňovací hmotnost selat do předvýkrmu (kg/ks) podle měsíců v roce 2011 a 2012 Rok 2011 2012 Měsíc Průměrná Průměrný stav (ks) hmotnost Průměrný stav (ks) (kg/ks) Průměrná hmotnost (kg/ks) Leden 651 7,00 743 5,00 Únor 732 7,00 691 5,00 Březen 581 6,11 772 4,80 Duben 608 5,00 771 4,70 Květen 724 5,00 774 4,18 Červen 939 5,00 764 5,36 Červenec 807 5,00 697 3,92 Srpen 894 5,00 846 4,69 Září 703 5,00 872 4,72 Říjen 749 5,13 755 4,69 Listopad 833 5,00 811 5,00 Prosinec 836 5,00 748 5,00 Průměr - 5,44-4,76 Směrodatná odchylka - ± 0,76 - ± 0,37 V roce 2011 měla odstavená selata větší průměrnou naskladňovací hmotnost, než selata odstavená v roce 2012 (viz tab. 9). Příčinou může být zařazení vyššího počtu nových prasnic v roce 2012 do reprodukce a jejich celkově nižší produkce narozených selat nebo jsou produkovaná selata již od starších prasnic, které již přes svoje vysokopočetné vrhy rodí více mrtvých selat, přičemž živá selata jsou celkově slabší a méně životaschopná. Jinou příčinou může být jen dosahování vyšších průměrných denních přírůstků od narození do odstavu za jednotlivé roky. Šprysl et al., (2009) uvádí ve své publikaci průměrnou živou hmotnost selete 5 kg. Z údajů z tab. 9 je evidentní, že v roce 2011 byla do předvýkrmu zařazená selata s vyšší průměrnou naskladňovací hmotností, a to 5,44 ± 0,76 kg, na rozdíl od roku 2012, kde zjištěná průměrná naskladňovací hmotnost byla 4,76 ± 0,37 kg, což je nižší, než průměrná živá hmotnost, kterou uvádí Šprysl et al., (2009). Naopak Vavrišínová et al., (2008) zjistila průměrnou živou hmotnost selat při odstavu ve 28 dnech 44
7,89 ± 1,66 kg. Výsledky (viz tab. 9) i jaké uvádí Šprysl et al., (2009) jsou tím pádem mnohem nižší, než jaké uvádí Vavrišínová et al., (2008). V pracích zahraničních autorů jsou uváděny různé hmotnosti odstavených selat v závislosti na čase odstavu. Ogunbameru et al., (1992) v jejich pokuse uvádí jako průměrnou naskladňovací hmotnost odstavených selat do předvýkrmu ve věku 21 26 dní 7,1 kg. McConell et al., (1987) prováděli pokus, ve kterém rozdělili selata do tří skupin podle různé hmotnosti odstavených selat, skupina s nízkou hmotností selat 3,8 kg, se střední hmotností selat 5,2 kg a s nejvyšší hmotností odstavených selat 6,4 kg. Podle těchto jednotlivých tříd jsou následně porovnávány i průměrné denní přírůstky. Mahan (1993) opět sledoval průměrnou naskladňovací hmotnost odstavených prasat u dvou skupin selat, a to u skupiny selat s nízkou hmotností (4,1 5,5 kg) a u skupiny selat s vyšší hmotností (6,8 8,4 kg) ve věku 23 a 30 dnů. Skupina s nízkou hmotností selat dosáhla ve věku 23 dní rozmezí 4,83 4,88 kg, ve věku 30 dní 5,97 6,59 kg. Skupina selat s vyšší hmotností měla ve věku 23 dní hmotnost 7,97 kg a ve věku 30 dní rozmezí 9,46 10,25 kg. Drewry (1981) ve svých 2 experimentech u daných hybridních kombinací vypozoroval v prvním pokusu průměrnou hmotnost odstavu selat 9,87 ± 3,02 kg a ve druhém pokusu průměrnou hmotnost odstavených selat 9,58 ± 1,78 kg. Bouwman et al., (2010) zjistili u odstavených selat průměrnou naskladňovací hmotnost ve věku 26 dní 8,17 ± 2,03 kg. 45
5.2.2 Vyhodnocení průměrných denních přírůstků v předvýkrmu podle měsíců v roce 2011 a 2012 Tab. 10: Průměrný denní přírůstek v předvýkrmu podle měsíců za rok 2011 Měsíc Počet KD Průměrný stav (ks) Leden 20 186 651 554 Únor 20 517 732 489 Březen 18 020 581 0 Duben 18 247 608 304 Květen 22 447 724 399 Červen 28 192 939 399 Červenec 25 033 807 400 Srpen 27 732 894 408 Září 21 094 703 400 Říjen 23 237 749 399 Listopad 25 006 833 450 Prosinec 25 945 836 449 Suma 275 656 - - Průměr - - 395 Směrodatná odchylka Průměrný denní přírůstek (g/ks/den) - - ± 136 Tab. 11: Průměrný denní přírůstek v předvýkrmu podle měsíců za rok 2012 Měsíc Počet KD Průměrný stav (ks) Leden 23 045 743 7 Únor 20 063 691 459 Březen 23 957 772 417 Duben 23 155 771 389 Květen 24 018 774 369 Červen 22 949 764 230 Červenec 21 629 697 397 Srpen 26 235 846 420 Září 26 161 872 400 Říjen 23 428 755 66 Listopad 24 334 811 403 Prosinec 23 215 748 420 Suma 282 189 - - Průměr - - 337 Směrodatná odchylka Průměrný denní přírůstek (g/ks/den) - - ± 148 46
V roce 2011 dosahovala prasata v předvýkrmu vyšších průměrných denních přírůstků v roce 2012 (viz tab. 10 a 11). Šprysl et al., (2009) uvádí jako průměrný denní přírůstek rozmezí 341 388 g/ks/den, v závislosti na plemenném hybridu. V roce 2011(viz tab. 10) byly pod hranicí daného rozmezí, jak uvádí Šprysl et al., (2009) měsíce březen a duben. Naopak všechny ostatní měsíce byly charakterizovány vyššími průměrnými denními přírůstky v rozmezí 339 554 g/ks/den za daný měsíc. Rok 2012 (viz tab. 11) měl podprůměrné měsíce leden, červen a říjen, do rozmezí hodnot průměrných denních přírůstků, které uvádí Šprysl et al., (2009) byl zařazen měsíc květen. Ve všech ostatních měsících byly zjištěny vyšší průměrné denní přírůstky v rozmezí 389 459 g/ks/den, ale již ne tak vysoké jako v roce 2011. Sládek et al., (2008) zjistili průměrný denní přírůstek v předvýkrmu u daných hybridních kombinací 366 386 g/ks/den, selata v podniku nad tuto hodnotu dosahují jen v roce 2011 (viz tab. 10), v roce 2012 (viz tab. 11) je hodnota průměrného denního přírůstku nižší. Užitkový chov prasat by měl směřovat k cíli 400 a více gramů v odchovu prasat (Pražák in Šubrt, 2004). Drewry (1981) uvádí jako průměrný denní přírůstek u první skupiny svého pokusu 445 ± 154 g/ks/den, u druhé skupiny byl průměrný denní přírůstek 472 ± 136 g/ks/den. Mahan (1993) u dvou rozdílných hmotnostních tříd odstavovaných selat zjistil průměrný denní přírůstek u skupiny s nízkou hmotností ve věku 23 dní 378 g/ks/den a ve věku 30 dní 413 g/ks/den. U skupiny s vyšší průměrnou hmotností odstavených selat ve věku 23 dní 429 g/ks/den a ve věku 30 dní 432 g/ks/den. Je tedy jasné podle výsledků, které uvádí Mahan (1993), že selata s vyšší průměrnou hmotností odstavu dosahují poté vyšších průměrných denních přírůstků. Velikost skupiny selat má rovněž vliv na výši průměrného denního přírůstku. McConell et al., (1987) zjistili, že při počtu 4 selat ve skupině dosahují selata za 14 35 dní v předvýkrmu průměrného denního přírůstku 472 g/ks/den, při počtu 8 selat ve skupině, ve 14 35 dnech v předvýkrmu je průměrný denní přírůstek 422 g/ks/den. Při počtu 16 selat ve skupině, je za 14 35 dní v předvýkrmu průměrný denní přírůstek nejnižší, a to 409 g/ks/den. 47
Průměrný měsíční přírůstek g/ks 600 500 400 300 200 100 0 2011 2012 Měsíc Graf 1: Srovnání průměrných měsíčních přírůstků v předvýkrmu za rok 2011 a 2012 V roce 2011 dochází v měsíci lednu k poklesu průměrného denního přírůstku, v únoru pokles pokračuje až do měsíce března, poté nastává nárůst, který podle grafu1 stagnuje od měsíce května do měsíce října. V listopadu ještě průměrný denní přírůstek narůstá a v prosinci setrvává na stejné hodnotě jako v listopadu (viz graf 1). Rok 2012 je charakterizován více propady v hodnotách průměrných denních přírůstků. V měsíci lednu dochází ke zvýšení hodnoty průměrného přírůstku, od února do května dochází k pozvolnému poklesu průměrného denního přírůstku a velký propad nastává v měsíci červnu. Od tohoto měsíce opět průměrný denní přírůstek narůstá do měsíce srpna. V září je pozvolný pokles a v říjnu propastný propad. Ke konci roku 2012 v měsíci listopadu i prosinci narůstá hodnota průměrného denního přírůstku (viz graf 1). Z grafu 1 je patrné, že rok 2011se jeví přírůstkově vyrovnanější. 48
5.2.3 Vyhodnocení vyskladňovací hmotnosti selat z předvýkrmu do výkrmu Tab. 12: Průměrná vyskladňovací hmotnost selat do výkrmu (kg/ks) podle měsíců v roce 2011 a 2012 Rok 2011 2012 Měsíc Průměrná Průměrný stav (ks) hmotnost Průměrný stav (ks) (kg/ks) Průměrná hmotnost (kg/ks) Leden 651 33,16 743 25,00 Únor 732 29,00 691 0,00 Březen 581 20,76 772 34,46 Duben 608 25,00 771 28,00 Květen 724 19,04 774 22,52 Červen 939 0,00 764 19,41 Červenec 807 27,26 697 19,90 Srpen 894 0,00 846 35,60 Září 703 27,58 872 33,80 Říjen 749 24,60 755 30,00 Listopad 833 28,00 811 0,00 Prosinec 836 25,95 748 26,58 Průměr - 21,69-22,94 Směrodatná odchylka - ± 10,31 - ± 11,47 I přes nižší průměrné denní přírůstky v předvýkrmu a nižší naskladňovací hmotnost selat zařazovaných do předvýkrmu v roce 2012 (viz tab. 11 a 12), nakonec dosahují selata v tomto roce vyšší průměrné vyřazovací hmotnosti z kategorie předvýkrmu do kategorie výkrmu. Šprysl et al., (2009) uvádí průměrnou živou hmotnost selat vyřazených z kategorie předvýkrmu do kategorie výkrmu v rozmezí 21,3 29,8 kg v závislosti na plemenném hybridu. V roce 2011 (viz tab. 12) byla dosažena průměrná vyskladňovací hmotnost selat z předvýkrmu do výkrmu 21,69 ± 10,31 kg, v roce 2012 (viz tab. 12) dosáhla průměrná vyskladňovací hmotnost selat 22,94 ± 11,47 kg, a tak výsledky uvedené v tab. 12 náleží do rozmezí, které uvedl Šprysl et al., (2009). 49
5.3 Vyhodnocení výsledků výkrmu prasat 5.3.1 Zhodnocení výkrmu prasat za rok 2011 Tab. 13: Průměrný denní přírůstek na stlané technologii ustájení podle měsíců za rok 2011 Měsíc Počet KD Průměrný stav (ks) Průměrný denní přírůstek (g/ks/den) Leden 19 073 615 542 Únor 14 360 512 381 Březen 9 566 308 564 Duben 6 625 220 608 Květen 6 338 204 615 Červen 10 296 343 599 Červenec 14 849 479 606 Srpen 14 060 453 600 Září 8 448 281 719 Říjen 7 469 240 710 Listopad 13 500 450 710 Prosinec 16 197 522 173 Suma 140 781 4 627 - Průměr - 543 Směrodatná odchylka - ± 148 Tab. 14: Průměrný denní přírůstek na roštové technologii ustájení podle měsíců za rok 2011 Měsíc Počet KD Průměrný stav (ks) Leden 14 598 470 644 Únor 12 782 456 619 Březen 8 650 279 1 366 Duben 2 671 89 282 Květen 11 638 375 580 Červen 11 174 372 690 Červenec 10 194 328 700 Srpen 5 132 165 1 715 Září 7 952 265 720 Říjen 12 964 418 700 Listopad 12 494 416 713 Prosinec 7 542 243 1 802 Suma 117 791 3 876 - Průměr - - 828 Směrodatná odchylka 50 Průměrný denní přírůstek (g/ks/den) - - ± 457
Tab. 15: Průměrný denní přírůstek na technologii ustájení plná podlaha podle měsíců za rok 2011 Měsíc Počet KD Průměrný stav (ks) Leden 8 398 288 702 Únor 5 696 203 1 191 Březen 11 015 355 607 Duben 13 438 447 604 Květen 12 326 397 583 Červen 7 970 265 588 Červenec 8 654 279 609 Srpen 13 024 420 717 Září 11 714 390 714 Říjen 10 592 341 696 Listopad 6 653 221 495 Prosinec 5 834 188 723 Suma 115 314 3 794 - Průměr - - 669 Směrodatná odchylka Průměrný denní přírůstek (g/ks/den) - - ± 167 V roce 2011 podle údajů v tab. 13 15 vycházejí nejlepší výsledky průměrného denního přírůstku u technologie ustájení na roštech, a to v hodnotě 828,4 ± 457,28 g/ks/den. Důvodem této vysoké hodnoty může být zvyk zvířat na tuto technologii ustájení, která je jako jediná používaná v předvýkrmu prasat, odkud všechna vykrmená zvířata pochází. Šprysl et al., (2009) ve své publikaci uvedli jako rozmezí průměrného denního přírůstku 666 728 g/ks/den. Prasata ustájená na stlané technologii ustájení s průměrným denním přírůstkem 543 ± 148 g/ks/den je nízko pod uvedeným rozmezím podle Šprysl et al., (2009). Prasata ustájená na technologii ustájení plná podlaha s průměrným denním přírůstkem 669 ± 167 g/ks/den byla v běžném rozmezí, jak uvedl Šprysl et al., (2009). Na roštové technologii ustájení byl průměrný denní přírůstek 828,4 ± 457,28 g/ks/den, což je výrazně nadprůměrné oproti uvedeným výsledkům podle Šprysl et al., (2009). Hovorka et al., (1987) uvádí průměrný denní přírůstek u čistokrevných plemen prasat v rozmezí 703 817 g/ks/den. 51
Sládek et al., (2002) zjistili průměrný denní přírůstek ve výkrmu u sledovaných hybridních kombinací v rozmezí 720 752 g/ks/den. Nad toto rozmezí dosáhla jen prasata vykrmená na roštové technologii ustájení, další zbývající technologie ustájení dosáhla nižších průměrných denních přírůstků v roce 2011 (viz tab. 13 15). Sledováním Bobček et al., (2008) zjistili průměrný denní přírůstek u hybridních kombinací 843 885 g/ks/den. Nejblíže této hodnotě byla prasata s ustájením na roštové technologii, ostatní technologie ustájení měly mnohem nižší průměrné denní přírůstky, než jak je autory Bobček et. al., (2008) uváděné rozmezí. Bučko et al., (2008) u daných hybridních kombinací zjistili průměrný denní přírůstek v rozmezí 580,52 718,61 g/ks/den. Při porovnání s údaji v tab. 13 15 je zřejmé, že průměrný denní přírůstek na stlané a plné podlaze technologii ustájení je v rozmezí, které uvádí tito autoři. Průměrný denní přírůstek vyhodnocený na roštové technologii (viz tab. 14) je vyšší. V cizích zemích, zejména v Dánsku, v Nizozemí a ve Švédsku, se průměrný denní přírůstek ve výkrmu pohybuje v Dánsku 804 g/ks/den, v Nizozemí 768 g/ks/den a ve Švédsku 852 g/ks/den. Při srovnání s výsledky v tab. 14 je vidět, že Česká republika příliš nezaostává za jinými evropskými státy, ovšem výsledky v tab. 13 a v tab. 15 předchozí tvrzení téměř vyvrací. Cílem pro užitkový chov by mělo být dosažení průměrného denního přírůstku minimálně 850 g/ks/den (Pražák in Šubrt, 2004). 52
5.3.2 Vyhodnocení zpeněžování prasat za rok 2011 Tab. 16: Zařazení JUT podle rozdílné technologie ustájení do jakostních tříd SEUROP Rok 2011 Technologie ustájení Stlaná Roštová Plná podlaha Třídy ks % zmasilosti ks % zmasilosti ks % zmasilosti S 22 61,14 31 61,02 29 61,51 E 131 57,47 180 57,44 125 57,06 U 84 53,21 71 53,05 74 52,93 R 6 48,9 4 46,7 7 48,09 O 1 43,3 0 0 1 43,3 P 0 0 0 0 0 0 N 6 0 1 6 0 Nejvíce zvířat zařazených do třídy jakosti S měla technologie plné podlahy. Všeobecně lze konstatovat, že z každé technologie ustájení jsou zvířata nejvíce zařazena do jakostní třídy E. Podle Pavlů (2012) byla v roce 2011ve třídě S průměrná hodnota zmasilosti 61,01%, ve třídě E hodnota 57,43%, ve třídě U 53,07 %, R 48,11% a O 43,11%. Při porovnání s hodnotami v tab. 16 je zřejmé, že průměrná zmasilost zpeněžených prasat z daného podniku mírně překračuje celorepublikový průměr. Kvapilík et al. (2009) in Jandová (2012) zjistili průměrnou hodnotu podílu svaloviny všech jakostních tříd 55,8 %. Podle Kisiela et al. (1977) in Jandová (2012) se počet jedinců zařazovaných do tříd E až R každoročně zvyšuje. Je to dáno tím, že dochází k celkovému zkvalitnění finálních hybridů prasat. 53
5.3.3 Vyhodnocení sledovaných ukazatelů zpeněžených prasat za rok 2011 Tab. 17: Vybrané zpracované produkční ukazatele zpeněžených prasat, rok 2011 Ukazatel Živá porážková hmotnost (kg/ks) Technologie ustájení Stlaná Roštová Plná podlaha n x ± s x n x ± s x n x ± s x 250 113,25 ± 14,12 287 107,63 ± 10,93 242 113,33 ± 10,53 Hmotnost JUT (kg/ks) 250 88,13 ± 10,99 287 83,76 ± 8,50 242 88,19 ± 10,53 Průměrná výška hřbetního tuku (mm) 250 16,27 ± 3,83 287 13,73 ± 3,67 242 15,31 ± 4,3 Průměrná hloubka svalu MLLT (mm) 250 68,28 ± 8,02 287 68,44 ± 9,55 242 66,69 ± 9,24 % zmasilosti 250 56,04 ± 3,15 287 56,63 ± 2,92 242 55,97 ± 3,42 Jak uvádí tab. 17, nejvyšší živá porážková hmotnost byla u prasat vyprodukovaných na technologii ustájení plná podlaha, která dosáhla živé porážkové hmotnosti v hodnotě 113,33 ± 10,53 kg/ks a průměrné zmasilosti 55,97 % ± 3,42 %. S touto nejvyšší hodnotou živé porážkové hmotnosti souvisela i hmotnost JUT, která byla nejvyšší rovněž na této technologii ustájení. Zvířata odchovaná na roštové technologii ustájení dosáhla v roce 2011 nejvyšší zmasilosti. S tím souvisela i nejvyšší hodnota průměrné hloubky svalu MLLT a zároveň i nejnižší hodnota průměrné výšky hřbetního tuku, což je pro spotřebitele žádoucí. Pro srovnání Matoušek et al., (2001) uvádí průměrnou porážkovou hmotnost 112,05 kg a dosaženou průměrnou zmasilost 54,32%. Je zřejmé, že technologie ustájení jak stlaná, tak plná podlaha hodnotu živé porážkové hmotnosti uvedené od Matoušek et al., (2001) překračují. Roštová technologie naopak silně zaostává. Zmasilost byla na všech třech typech technologie ustájení vyšší, než jak uvádí Matoušek et. al., (2001). Naopak Pulkrábek, Pavlík a Vališ (2001) zjistili hodnotu průměrné živé porážkové hmotnosti 114,1 ± 0,161 kg a zmasilost 52,04% ± 0,044 %. Při dalším pozorování uvádí již Pulkrábek a Bartoň (2008) zmasilost 56,51 %. Pro srovnání s výsledky v tabulce (viz tab. 17), průměrné živé porážkové hmotnosti jak uvádí Pulkrábek, Pavlík a Vališ, (2001) nedosahuje ani jedna technologie ustájení. V případě výsledků v tab. 17 dosahují prasata nižší živé porážkové hmotnosti, ale naopak vyšší zmasilosti. 54
Pavlů (2012) zjistil, že průměrná porážková hmotnost pro rok 2011 činila 110,4 kg. Při srovnání s údaji v tab. 17 je zřejmé, že stlaná technologie ustájení a plná podlaha technologie ustájení tuto průměrnou hodnotu lehce překračují. Bobček et al.,(2008) uvádí živou porážkovou hmotnost v rozmezí 103,15 103,30 kg, hmotnost JUT 82,00 85,55 kg a procento zmasilosti 52,08 54,04 %. V porovnání s výsledky v tab. 17 dosáhla zvířata z pokusu Bobček et al., (2008) celkově nižších hodnot, výjimku tvoří jen živá porážková hmotnost. Čechová et al., (2003) in Matoušek et al., (2004) uvádějí u dané hybridní kombinace průměrnou porážkovou hmotnost 109,34 kg a zmasilost 54,49%. Kernerová et al., (2002) in Matoušek et al., (2004) při stejné hybridní kombinaci, jakou uvádí Čechová et al., (2003) in Matoušek et al., (2004), zjistila průměrnou porážkovou hmotnost 107,45 kg a zmasilost 53,91% s průměrnou výšku hřbetního tuku 26,39 mm. Je zřejmé, že při porovnání výsledků průměrné výšky hřbetního tuku v tab. 17 je evidentní nižší protučnělost zvířat produkovaných podnikem. Může se jednat o vhodnou hybridní kombinaci prasat, u kterých poté nedochází k vysoké protučnělosti. V jiných zemích, např. v Dánsku je průměrná živá porážková hmotnost 101 kg, v Nizozemí 112 kg a v USA 114 kg (Pražák in Šubrt, 2004). 55
5.3.4 Zhodnocení výkrmu prasat za rok 2012 Tab. 18: Průměrný denní přírůstek na stlané technologii ustájení podle měsíců za rok 2012 Měsíc Počet KD Průměrný stav (ks) Leden 13 138 423 774 Únor 7 471 257 750 Březen 4 726 152 599 Duben 12 081 402 579 Květen 12 824 413 579 Červen 9 357 311 599 Červenec 5 425 175 282 Srpen 4 406 142 500 Září 13 157 438 530 Říjen 16 003 516 566 Listopad 14 849 494 499 Prosinec 9 044 291 890 Suma 122 481 - - Průměr - - 607 Směrodatná odchylka Průměrný denní přírůstek (g/ks/den) - - ± 149 Tab. 19: Průměrný denní přírůstek na roštové technologii ustájení podle měsíců za rok 2012 Měsíc Počet KD Průměrný stav (ks) Leden 2 080 67 400 Únor 12 303 424 749 Březen 13 136 423 758 Duben 11 304 376 600 Květen 8 637 278 584 Červen 12 263 408 619 Červenec 12 803 413 454 Srpen 11 135 359 719 Září 6 313 210 448 Říjen 3 952 127 665 Listopad 11 656 388 750 Prosinec 11 470 370 800 Suma 117 052 - - Průměr - - 655 Směrodatná odchylka Průměrný denní přírůstek (g/ks/den) - - ± 115 56
Tab. 20: Průměrný denní přírůstek na technologii ustájení plná podlaha podle měsíců za rok 2012 Měsíc Počet KD Průměrný stav (ks) Průměrný přírůstek (g/ks/den) Leden 8 523 274 739 Únor 7 589 261 499 Březen 8 458 272 549 Duben 6 036 201 397 Květen 7 808 251 657 Červen 6 475 215 388 Červenec 11 167 360 653 Srpen 10 815 348 471 Září 8 267 275 492 Říjen 9 814 316 508 Listopad 7 074 235 779 Prosinec 8 962 289 866 Suma 100 988 - - Průměr - - 589 Směrodatná odchylka - - ± 146 Stejně jako v roce 2011, tak i v roce 2012 dosáhla nejvyšších průměrných denních přírůstků zvířata odchovaná na roštové technologii ustájení, 655 ± 115 g/ks/den. Průměrné denní přírůstky z jiných technologií ustájení za rok 2012 jsou dále uvedeny v tab. 18 a 20. Důvodem nižších průměrných denních přírůstků na jiných technologiích ustájení může být zvyk zvířat na roštovou technologii ustájení z kategorie předvýkrmu prasat. Přemístěním zvířat navyklých na roštovou technologii ustájení do nové technologie ustájení vzniká stres, který může hrát roli v nízkých hodnotách průměrných denních přírůstků. Zdá se, že rok 2012 byl z hlediska získaných hodnot průměrných měsíčních přírůstků téměř vyrovnaný (viz tab. 18 20). Šprysl et al., (2009) ve své publikaci uvedli rozmezí průměrného denního přírůstku 666 728 g/ks/den, v tomto případě podle výsledků uvedených v tab. 18 20 ani jeden průměrný denní přírůstek z daných technologií ustájení nebude do tohoto rozmezí podle Šprysl et al., (2009) zařazen. Hovorka et al., (1987) uvádí průměrný denní přírůstek u čistokrevných plemen prasat rozmezí 703 817 g/ks/den. Sládek et al., (2002) zjistil průměrný denní přírůstek ve výkrmu u sledovaných hybridních kombinací v rozmezí 720 752 g/ks/den. Všechna prasata vykrmená v roce 57
2012 na jakékoliv ze zhodnocených technologií ustájení nedosáhla uváděného rozmezí. Sledováním Bobček et al., (2008) zjistili jako průměrný denní přírůstek u hybridních kombinací rozmezí 843 885 g/ks/den. Všechny průměrné denní přírůstky z různých technologií ustájení (viz tab. 18 20) byly nižší než autory Bobček et al., (2008) uváděné rozmezí. Bučko et al., (2008) u daných hybridních kombinací zjistili průměrný denní přírůstek v rozmezí 580,52 718,61 g/ks/den. Při porovnání s výsledky v tab. 18 20 je zřejmé, že průměrné denní přírůstky na stlané, roštové a plné podlaze technologii ustájení jsou v rozmezí, které uvádí tito autoři. Cílem pro užitkový chov by mělo být dosažení průměrného denního přírůstku 850 g/ks/den (Pražák in Šubrt, 2004). 58
5.3.5 Vyhodnocení zpeněžování prasat za rok 2012 Tab. 21: Zařazení JUT podle rozdílné technologie ustájení do jakostních tříd SEUROP Rok 2012 Technologie ustájení Stlaná Roštová Plná podlaha Třídy ks % zmasilosti ks % zmasilosti ks % zmasilosti S 33 61,49 18 61,03 43 60,83 E 222 57,47 96 57,63 196 57,53 U 65 53,21 31 52,76 52 53 R 9 49,2 0 0 1 46,8 O 0 0 0 0 0 0 P 0 0 0 0 0 0 N 0 0 4 0 3 0 Nejvíce JUT zařazených do jakostní třídy S bylo u technologie ustájení na plné podlaze. Stejně jako v předchozím roce (viz tab. 16) bylo nejvíce kusů JUT zařazeno do jakostní třídy E. Mnohonásobně početně zastoupená jakostní třída E, je nejvíce preferována producenty vepřového masa, protože potom nedochází k penalizaci za variabilitu JUTů zařazených do vyšší či nižších jakostních tříd. Kvapilík et al. (2009) in Jandová (2012) zjistili průměrnou hodnotu podílu svaloviny všech jakostních tříd 55,8 %. Při hodnocení prasat, které prováděli Pulkrábek et al., (2003) in Jandová (2012) pomocí aparativní klasifikace, bylo do třídy S zařazeno 9,2 %, do třídy E 41,7 %, do třídy U 34,2 % a do třídy R 15 % jedinců. Do nejvíce ceněných tříd S až U bylo zařazeno 85,1 % jedinců. Podle Kisiela et al. (1977) in Jandová (2012) se počet jedinců zařazovaných do tříd E až R každoročně zvyšuje. Je to dáno tím, že dochází k celkovému zkvalitnění finálních hybridů prasat. 59
5.3.6 Vyhodnocení sledovaných ukazatelů zpeněžených prasat za rok 2012 Tab. 22: Vybrané zpracované produkční ukazatele zpeněžených prasat, rok 2012 Technologie ustájení Stlaná Roštová Plná podlaha Ukazatel n x ± s x n x ± s x n x ± s x Živá porážková hmotnost (kg/ks) 329 104,18 ± 11,21 149 103,58 ± 10,64 295 106,46 ± 12,7 Hmotnost JUT (kg/ks) 329 80,999 ± 8,643 149 80,594 ± 8,257 295 82,87 ± 9,86 Průměrná výška hřbetního tuku (mm) 329 14,46 ± 3,45 149 13,82 ± 3,85 295 13,57 ± 3,88 Průměrná hloubka svalu MLLT (mm) 329 65,77 ± 7,85 149 65,15 ± 9,53 295 64,77 ± 10 % zmasilosti 329 56,99 ± 2,78 149 56,996 ± 2,79 295 57,16 ± 2,68 Jako v roce 2011 (viz tab. 17), tak i v roce 2012 (viz tab. 22) dosáhla nejvyšší živé porážkové hmotnosti zvířata ustájená na technologii plná podlaha. S nejvyšší živou porážkovou hmotností souvisela i nejvyšší hmotnost JUT. Na rozdíl od roku 2011, ve kterém nejvyšší hodnoty zmasilosti dosáhla technologie se zvířaty ustájených na roštech, v roce 2012 se jako nejlepší jevila technologie plné podlahy. To se týkalo i žádoucí nejnižší hodnoty průměrné výšky hřbetního tuku. Nejvyšší průměrné hloubky svalu MLLT bylo dosaženo na technologii ustájení stlaná, na hluboké podestýlce. Průměrná výška hřbetního tuku a průměrná hloubka svalu MLLT jsou závislé na genotypu každého zvířete. Pro srovnání Matoušek et al., (2001) uvádí jako průměrnou porážkovou hmotnost 112,05 kg a dosaženou průměrnou zmasilost 54,32%. Je zřejmé, že výsledky v tab. 22 u technologie ustájení stlaná, plná podlaha i roštová nedosahují takových hodnot, jak uvádí Matoušek et al., (2001). Naopak zmasilost byla na všech třech typech technologie ustájení vyšší, než jak uvádí Matoušek et. al., (2001). Pulkrábek, Pavlík a Vališ (2001) zjistili hodnotu průměrné živé porážkové hmotnosti 114,1 ± 0,161 kg a zmasilost 52,04 ± 0,044 %. Při srovnání s údaji v tabulce 22, průměrné živé porážkové hmotnosti, jak uvádí Pulkrábek, Pavlík a Vališ (2001) nedosahuje ani jedna technologie ustájení. V případě údajů v tab. 22 dosahují prasata nižší živé porážkové hmotnosti, ale naopak vyšší zmasilosti. 60
Jak uvádí Pavlů (2012) průměrná porážková hmotnost prasat v roce 2012 v období leden srpen byla 110,6 kg. Žádná z uvedených technologií ustájení nedosáhla na hodnotu tohoto průměru. Bobček et al.,(2008) zjistili živou porážkovou hmotnost v rozmezí 103,15 103,30 kg, hmotnost JUT 82,00 85,55 kg a procento zmasilosti 52,08 54,04 %. V porovnání s výsledky v tab. 22 dosáhla zvířata z pokusu Bobček et al., (2008) nižší živé porážkové hmotnosti, nižší hmotnosti JUT i nižšího procenta zmasilosti. Čechová et al., (2003) in Matoušek et al., (2004) uvádějí u dané hybridní kombinace průměrnou porážkovou hmotnost 109,34 kg a zmasilost 54,49%. Kernerová et al., (2002) in Matoušek et al., (2004) při stejné hybridní kombinaci, jakou uvádí Čechová et al., (2003) zjistila průměrnou porážkovou hmotnost 107,45 kg, zmasilost 53,91% a průměrnou výšku hřbetního tuku 26,39 mm. Je zřejmé, že při porovnání výsledků průměrné výšky hřbetního tuku (viz tab. 22) dosahují prasata nižších výsledků živé porážkové hmotnosti a protučnělosti. Naopak procento zmasilosti je vyšší, než jak uvádí tito autoři. V cizích zemích jako například v Dánsku je průměrná živá porážková hmotnost 101 kg, v Nizozemí 112 kg a v USA je 114 kg (Pražák in Šubrt, 2004). 61
rok 2011 1% 2% 2% S rok 2012 3% 10% S 34% 9% E U 20% E U 52% R O 67% R O P P N N Graf 2:Procentuální zastoupení tříd SEUROP, ustájení na stlané technologii, 2011 a 2012 V roce 2011 bylo procentuální zastoupení třídy S 9 %, třídy E 52 % a třídy U 34 %, třídy R 2 %, třídy O 1 % a třídy N 2%. V roce 2012 dochází ke zvýšení procentuálního zastoupení třídy S 10 %, třídy E 67 %, snížení procentuálního zastoupení třídy U na 20 % a zařazení do třídy R 3 %. rok 2011 1% 0% S rok 2012 3% S 25% 11% E U 21% 12% E U 63% R O 64% R O P P N N Graf 3: Procentuální zastoupení tříd SEUROP, ustájení na roštové technologii, 2011 a 2012 Procentuální zastoupení třídy S v roce 2011 bylo 11 %, třídy E 63 %, třídy U 25 % a třídy R 1 %. Při srovnání s rokem 2012 je zřejmé navýšení procentuálního zastoupení třídy S na 12 %, ve třídě E na 64 % a třídy N na 3 %. Naopak došlo ke snížení procentuálního zastoupení třídy U na 21 %. 62
2% rok 2011 0% 2% S rok 2012 1% S 31% 12% E U 18% 15% E U 52% R O 66% R O P P N N Graf 4: Procentuální zastoupení tříd SEUROP, ustájení na technologii plná podlaha, 2011 a 2012 V roce 2011 bylo procentuální zastoupení třídy S 12 %, třídy E 52% a třídy U 31 %, třídy R 2 % a třídy N 2 %. V roce 2012 dochází ke zvýšení procentuálního zastoupení třídy S na 15 %, třídy E na 66 %, snížení procentuálního zastoupení třídy U na 18 % a třídy N na 1 %. Pro srovnání při hodnocení prasat, které prováděli Pulkrábek et al., (2003) in Jandová (2012) pomocí aparativní klasifikace, bylo do třídy S zařazeno 9,2 %, do třídy E 41,7 %, do třídy U 34,2 % a do třídy R 15 % jedinců. Do nejvíce ceněných tříd S až U bylo zařazeno 85,1 % jedinců. 63