Historie Geografické služby AČR AA 1918 2008 Geografické služby Úvod Ministerstvo obrany České republiky AVIS, 2008 ISBN 978-80-7278-463-9 Ediční poznámka: Je všeobecně známo, že letopočty s osmičkou na konci jsou pro naši zemi již po staletí něčím zvláštním, něčím jedinečným, něčím, co přináší i nová očekávání či změny. Tak tomu bylo i v roce 1918, kdy po rozpadu habsburské monarchie vznikla dne 28. října samostatná, tehdy Československá republika.
Vznik nového státu s sebou nese i nutnost vytvoření jeho hlavních institucí a státních orgánů, aby byl okamžitě od svého zrodu státem suverénním a schopným se postarat o své fungování a zejména všestranně zabezpečit své občany. Proto bylo již na počátku existence naší země rozhodnuto mj. i o vytvoření zeměměřického orgánu, který bude zabezpečovat geodetické a mapové podklady nového státu. Tak dne 27. listopadu 1918 vznikla v rámci tehdejšího Vrchního velitelství Československé branné moci Vojenská zeměpisná služba. Vojenská zeměpisná služba prošla po dobu své existence řadou změn, vyvolaných objektivními potřebami armády a jejím vývojem, ale i politickými vlivy a změnami ve společnosti. Uvedené změny měly dopad i na pojmenování služby. Od roku 1951, kdy bylo ukončeno používání názvu Vojenská zeměpisná služba, se názvy služby měnily od vojenské topografické služby, přes topografickou službu až po dnešní geografickou službu. Publikace, kterou právě otevíráte, si klade za cíl seznámit čtenáře s vývojem dnešní Geografické služby Armády České republiky jako kontinuální pokračovatelky tradice, historického odkazu a působení služby v celé její devadesátileté historii, avšak s důrazem na období po vzniku samostatné České republiky v roce 1993. Byla zpracována na základě dostupných podkladů, v minulosti vydaných obdobných publikací, výročních zpráv a kronik zařízení služby, publikovaných článků a osobních vzpomínek současných či bývalých příslušníků služby. Hodnosti a tituly u osob jsou uváděny buď aktuální vůči popisovanému období (tam kde bylo možno tyto údaje věrohodně dohledat); tam, kde nebylo možno tyto údaje získat jsou uváděny dosažené nejvyšší hodnosti a tituly, kterých konkrétní osoba ve své kariéře dosáhla. Publikace si neklade za cíl být vědeckým ani historickým dílem. Na zpracování publikace se pod mým vedením podílel autorský kolektiv, jehož členy byli plk. v.v. Ing. Zdeněk Karas, CSc., plk. doc. Ing. Václav Talhofer, CSc., pplk. v.v. Ing. Zdeněk Fiala, pplk. v.z. Ing. Michal Chudoba, mjr. Ing. Jan Marša, Ph.D., plk. v.z. Ing. Karel Vítek, pplk. v.z. Ing. Petr Janus a Mgr. Luboš Bělka. Zvláštní poděkování patří plk. v.v. Ing. Zdeňku Karasovi, CSc. za zpracování významné části publikace a podnětné připomínky k jejímu obsahu a zejména plk. v.z. Ing. Karlu Vítkovi za sběr a zpracování podkladů týkajících se hektického a překotného vývoje služby a jejích součástí na všech stupních velení v podmínkách samostatné České republiky po roce 1993 a v podmínkách soustavně se reformující Armády České republiky. Za podnětné připomínky k textu a recenzi patří rovněž poděkování plk. v.z. Ing. Karlu Radějovi, CSc., plk. v.v. Ing. Jaroslavu Fingrovi, plk. v.z. Ing. Karlu Brázdilovi, CSc., plk. v.v. Rudolfu Filipovi, plk. v.v. Jaroslavu Žáčkovi, pplk. v.z. Ing. Miroslavu Gajdůškovi, pplk. Ing. Radku Wildmannovi a pplk. Ing. Luďku Šestákovi. Za spolupráci na vyhledávání a zpracování podkladů a obrazového materiálu děkuji pracovníkům pracoviště správy geografických podkladů VGHMÚř Dobruška a řadě dalších kolegů a kolegyň. Za poskytnutí podkladů o plk. Aloisu Hlídkovi děkuji pracovníkům matriky Úřadu městyse Radomyšl. Podplukovník v.z. Ing. Luděk Břoušek Vážení čtenáři, v letošním roce si připomínáme devadesát let od založení Vojenské zeměpisné služby, později Topografické a dnes Geografické služby Armády České republiky, která prošla od svého založení dlouhou cestou, poznamenanou vývojem Československého státu a v posledních15 letech novodobou historií České republiky a českých ozbrojených sil. Kulaté výročí je vhodnou příležitostí k připomenutí, ohlédnutí a zhodnocení čeho jsme dosáhli, a kterými hlavními milníky naší dlouhé historie vývoje jsme prošli. Vím, že je velmi obtížné s historickým odstupem vyjmenovat, popsat a především zhodnotit hlavní etapy,události či křižovatky v devadesátileté historii Vojenské
zeměpisné služby, z nichž některé se svým významem nesmazatelně zapsalydo našich pamětí a přitom na některou nezapomenout. Každá významná etapa naší historie je vedle národních historických milníků charakterizována typickou technickou či technologickou etapou svázanou s organizačními a strukturálními změnami. Již od prvopočátku existence Vojenské zeměpisné služby, reprezentované samostatným Vojenským zeměpisným ústavem bylo jedním z hlavních úkolů zabezpečení ozbrojených sil a státních orgánů Československé republiky mapami a geografickými podklady pro prosazení státní suverenity a zahájení prací na vyhotovení nových map pro potřeby obrany státu, národního hospodářství, ale taktéž i veřejnosti. Díky předvídavosti a nesmírnému hrdinství příslušníků Vojenského zeměpisného ústavu bylo zčásti zamezeno zneužití materiálů a dokumentů významných pro obranu Československa před přicházejícími nacistickými vojsky. Jejich odvážným úsilím byly zhotoveny duplikáty geodetických a kartografických podkladů, které byly využity při obnově mapového díla po ukončení druhé světové války. Navíc byla řada příslušníků zapojena do domácího odboje a někteří z nich působili v odboji zahraničním. Z důvodu hrozby druhé světové války byla zahájena výstavba záložního pracoviště Vojenského zeměpisného ústavu na Slovensku v Harmanci, která byla dovršena koncem padesátých let založením Vojenského kartografického ústavu předurčeného především k tisku a tvorbě topografických a reliéfních map. Pro zabezpečení úkolů vojenského mapování, fotogrammetrie, geodézie, geofyziky a úkolů spojených s leteckým měřickým snímkováním byl na počátku padesátých let založen 2. Vojenský zeměpisný ústav v Dobrušce, následně přejmenovaný na Vojenský topografický ústav. S politickou orientací poválečného Československa byl stanoven prioritní úkol provedení nového celostátního topografického mapování s transformací československých geodetických základů do nového souřadnicového systému. S tím byl spojen velmi náročný a specifický úkol geodetického zaměření, vytyčení, vyznačení a grafického zdokumentování průběhu státní hranice se sousedními státy. S novým topografickým mapováním státu byl úzce spjat rozvoj leteckého měřického snímkování a fotogrammetrie, které se v poválečném období stalo nezbytností pro tvorbu vojenského státního mapového díla. Taktéž oblast vojenské geografie, její orientace a spektrum úkolů bylo rozhodující měrou ovlivněno poválečným vojenskopolitickým uspořádáním v Evropě. Dalším historickým mezníkem byl rozvoj digitální kartografie, který byl rozvíjen již v šedesátých letech, a který předznamenal následnou orientaci a jeden z hlavních směrů rozvoje služby až do současných let přes léta sedmdesátá, typická pro první krůčky automatizovaného zpracování kartografických a geografických informací. Čtvrtou obnovou topografických map v osmdesátých letech byla dokončena etapa tvorby map klasickou technologií kombinovanou s prvky automatizované kartografické tvorby. Historický mezník, vznik České republiky, se stal zlomovým obdobím v historii Geografické služby Armády České republiky, komplexního přechodu od klasické technologie tvorby map na tvorbu již pouze digitální. Devadesátá léta byla poznamenána zcela novou technologií, odlišnou od té, která byla doposud používána klasickou geodézií, globální polohovou navigací. Postupné zavádění standardizačních dohod včetně světového geodetického referenčního systému WGS84 bylo jednou ze základních podmínek členství v Severoatlantické alianci. Sjednocování vojensko-geografických podkladů, dat a informací se věnovala nesmírná pozornost a stalo se jednou z hlavních priorit vojensko-odborné a vývojově výzkumné oblasti. S reformou ozbrojených sil na počátku nového tisíciletí přišel zásadní mezník v historii Geografické služby Armády České republiky v podobě bolestivého rozhodnutí o komplexní reorganizaci a zásadní redukci všech složek služby od strategického stupně velení až po stupeň taktický. Jsem rád, že po období zformování a stabilizování se nacházíme v etapě plného zdraví, se schopností plnit ambice, které jsme si před sebe postavili, mít geografickou službu připravenou plnit složité a náročné úkoly geografické podpory jak na vlastním území, tak v zahraničí. Jsem hrdý na to, že jsme ve všech oblastech vojenské geografie plnohodnotným aliančním partnerem a že jsme se v řadě oblastí stali příkladem pro ostatní. Věřím, že až budou naši následovníci psát pokračování této knihy, budou moci s pocitem uspokojení, stejně jako my dnes, kladně hodnotit plnění náročných úkolů v oblasti vojenské geografie. Plukovník Ing. Pavel Skála náčelník Geografické služby Armády České republiky
část I Vojenská zeměpisná Vojenská zeměpisná (topografická) služba v podmínkách společného státu Čechů a Slováků Historie vzniku, vývoj a úkoly Vojenské zeměpisné služby v letech 1918 1950 Topografické služby československé armády v letech 1950 1992 7 1kapitola Historie vzniku, vývoj a úkoly Vojenské zeměpisné služby v letech 1918 1950 MAPY A VÁLEČNÉ KONFLIKTY Mapové a popisné podklady o zájmových územích jak pro vedení obrany, tak i pro válečné výboje, byly zabezpečovány již
od starověku. Jejich význam vzrostl zejména po vzniku velkých profesionálních armád. K systematickému zpracování vojenských map však docházelo ojediněle. Zlom v Evropě nastal až po třicetileté válce. Od 2. poloviny 18. století se v Habsburské monarchii začal projevovat jednoznačný státní zájem na mapování a mapové tvorbě; nejdříve v souvislosti se zabezpečováním potřeb obrany země a poté i pro zpřesnění vlastnických vztahů k nemovitostem a určování pozemkových daní. Jako první se začaly prosazovat zájmy obrany země, které se vyvíjely v závislosti na rozvoji vojenství. Masové rozšíření palných zbraní vedlo k použití taktiky nepravidelně členěné bojové sestavy, nejdříve kolon, potom rojnic, a rozšířilo vedení boje i do nepřehledného a členitého terénu, kde se vojska ukrývala před jejich účinky. Při organizaci a vedení boje bylo nutné více využívat vlastností terénu; k jeho studiu se ukázala jako velmi vhodná topografická mapa. Na území Československa do roku 1918 součásti Rakouska- Uherska byla prvním uceleným mapovým dílem Müllerova mapa, která byla ještě za sedmileté války (1756 1763) jediným mapovým podkladem pro velitele rakouských armád. Toto mapové dílo, nazvané po svém tvůrci Janu Kryštofovi Müllerovi (1673 1721), setníkovi rakouské armády, vzniklo na základě císařského patentu ze 4. května 1712. Geometrický základ mapy zpracované v Čechách v měřítku asi 1 : 132 000 a na Moravě v měřítku asi 1 : 180 000 tvořily výsledky astronomických a buzolních měření. Podrobné mapování se provádělo vesměs z kočáru pomocí počítání otáček kol, vzdáleností k objektům mimo komunikaci se odhadovaly. Jako podklad pro velení vojskům byla tato mapa však nedostatečná. Nedostatek spolehlivých a dostatečně podrobných map dosáhl kritického stavu v uvedené sedmileté válce a stal se rozhodujícím podnětem k rozhodnutí vyhotovit topografické mapy Habsburské monarchie. Proto bylo na základě nařízení císařovny Marie Terezie provedeno v letech 1763 1787 takzvané první vojenské mapování. Napoleonské války počátkem 19. století zvýšily požadavky na geometrickou přesnost mapových podkladů. Ke splnění těchto požadavků bylo rozhodnuto o provedení druhého vojenského mapování, uskutečněného v letech 1807 1869. Obě mapování byla prováděna v délkové soustavě sáhové, v měřítku 1 : 28 800. Pro první mapování byla grafickým podkladem zvětšená Müllerova mapa, mapování se provádělo odhadem a odkrokováním. Pro druhé mapování bylo využito výsledků probíhajícího mapování katastrálního, geometrickým základem byla katastrální souřadnicová soustava. Polohová přesnost map se zvýšila, výškové údaje však byly velmi nepřesné. Třetí vojenské mapování proběhlo v letech 1870 1883. Podnětem k jeho zahájení byly především nepříznivé zkušenosti z prusko-rakouského konfliktu v roce 1866 a potřeby dokonalejších topografických map mj. pro budování komunikací. Bylo prováděno již v metrické délkové soustavě, opírající se o solidní vědecký a technický základ. Výsledky tohoto mapování byly na území Československa prakticky až do poloviny dvacátého století jediným uceleným mapovým dílem. Jeho užitná hodnota byla snižována složitou a časově náročnou technologií zpracování, vedoucí k zastarání obsahu mapy při jejím tisku až o 20 let. Proto bylo v roce 1895 zahájeno čtvrté vojenské mapování, které bylo přerušeno 1. světovou válkou. Správa geodetických základů a vojenské mapování byly na celém rakousko-uherském území v odpovědnosti vídeňského
Vojenského zeměpisného ústavu, ve kterém pracovala řada důstojníků a technických pracovníků české a slovenské národnosti. Poznatky probíhající první světové války prokázaly naléhavou potřebu aktuálních mapových podkladů a často i provedení měřických prací v sestavě bojujících vojsk. Velení československého armádního sboru na Rusi tuto potřebu řešilo zřízením topografického oddělení sboru a litografického oddělení štábu. Vznikl tak jeden ze zárodků budoucí Vojenské zeměpisné služby Československé branné moci. 1 V období vzniku samostatného československého státu byly na jeho území používány následující geodetické základy a kartografická díla: jako referenční plocha Besselův elipsoid; katastrální triangulační síť, zhuštěná do III. řádu; zeměpisná síť vztažená k nultému poledníku Ferra; rovinná souřadnicová síť ve třech pásech vztažená ke třem počátkům (Gusterberg pro Čechy, Sv. Štěpán pro Moravu, Gellerthégy pro Slovensko); základní nivelační síť v jadranském výškovém systému; mapy stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880; vojenské topografické 1 Topografické oddělení štábu Čechovojsk mělo až 60 příslušníků; velitelem byl kpt. Josef Škroch. Oddělení kromě 5 topografů a 5 kresličů mělo na tehdejší dobu dobře vybavenou tiskárnu, v závěru války i fotografickou službu pro průzkum, dokumentaci a propagandu a celé bylo rozmístěno na železničních vagonech. Topografové prováděli měřické práce pro dělostřelectvo, ženisty i pro obnovu železnice. Tiskárna zabezpečovala prakticky veškerý potřebný sortiment tiskovin, a to i pro spolupracující vojska. 8Kapitola 1 mapy v měřítku 1 : 25 000 v Bonneově plochojevném zobrazení, a z nich odvozené mapy speciální 1 : 75 000, mapy generální 1 : 200 000 a mapa přehledná 1 : 750 000. Geodetické sítě nebyly na celém území rozvinuty rovnoměrně; nejhorší byla situace na území Slovenska. Obdobně tomu bylo u katastrálních map. Obr. Zmenšený výřez mapy Čech Johanna Christopha [Jana Kryštofa] Müllera z roku 1723 a její značkový klíč. Měřítko originálu asi 1 : 132 000 (zmenšeno 1,5x). 9 VZNIK VOJENSKÉ ZEMĚPISNÉ SLUŽBY 918950 Bezprostředně po vzniku samostatné Československé republiky (ČSR) byly její vládní a vojenské orgány nuceny řešit složité úkoly prosadit suverenitu nového státu na celém území, zajistit jeho obranu, konstituovat správu státu a řízení hospodářství i zásobování, zabezpečit činnost československé delegace na mírových jednáních v Paříži i v reparačních orgánech působících ve Vídni. Ke všem těmto úkolům byly třeba aktuální geodetické a mapové podklady. Uvedené potřeby vedly k tomu, že necelý měsíc po vyhlášení samostatnosti vydalo Vrchní velitelství Československé branné moci dne 27. listopadu 1918 rozkaz číslo 8 o zřízení své nové součásti oddělení pro vojenské zeměpisné záležitosti (kartografie) a jeho vedoucím byl ustanoven pplk. Alois Hlídek, bývalý člen Vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni. Současně byly vydány rozkazy č. V.o.7294 o odevzdání map a kartografického materiálu a č. V.o.3-K.o. o odevzdání měřických přístrojů, které se nacházely na území ČSR. Datum vydání rozkazu číslo 8 je považováno za oficiální
datum vzniku Vojenské zeměpisné služby Československé branné moci. 2 Že se nejednalo o pouhé kartografické oddělení, dokazuje následné opatření z 18. prosince 1918, kterým bylo do nově vytvořeného Ministerstva národní obrany (MNO) včle- 2 Termínem Vojenská zeměpisná služba byly v oficiálních dokumentech československé armády prakticky až do roku 1950 souhrnně označovány orgány a jednotky zabezpečující geodetické, kartografické a zeměvědné podklady a potřeby pro armádu. Vedle VZÚ k nim náležely v mobilizaci vytvářené orgány a jednotky válečného vyměřování. Příslušnost k Vojenské zeměpisné službě označoval rovněž přídomek zeměpisné služby (zkratka zem.) uváděný za hodností důstojníků a rotmistrů a světle zelené výložky na límci. něno jako jeho IX. odbor kartografické oddělení (Zeměpisný ústav). Velitelem IX. odboru MNO byl jmenován pplk. gšt. Karel Rausch, pozdější velitel Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ). Podle tehdejších zásad byl až do roku 1950 představitelem vojenské zeměpisné služby a velitelem VZÚ vždy důstojník zbraní. Současně byla výnosem MNO z 3. prosince 1918 zřízena Smíšená komise pro zeměpisný ústav, složená z předních civilních odborníků a z vedoucích důstojníků IX. odboru MNO. Jejím úkolem bylo mimo jiné připravit organizaci Vojenského zeměpisného ústavu 3 jako ústředního řídícího a současně výkonného orgánu vojenské zeměpisné služby, a projekt výstavby budovy pro ústav. Do doby postavení samostatné budovy pro VZÚ byla pracoviště Vojenské zeměpisné služby provizorně dislokována v několika civilních objektech, ve velmi stísněných a ne vždy vhodných podmínkách. Rozhodnutím o nové organizaci MNO z 15. října 1919 byl uvedený IX. odbor přetvořen v samostatný Československý vojenský zeměpisný ústav, podléhající MNO prostřednictvím Hlavního štábu. Toto rozhodnutí je považováno za právní dokument a datum vzniku Vojenského zeměpisného ústavu. 3 Organizace VZÚ byla následující: velitelství, odbor astronomickogeodetický, odbor topografický, odbor kartografický, odbor reprodukční, odbor pro popis a statistiku válečných jevišť, hospodářská správa, archiv a knihovna, pomocná rota. Podle rozhodnutí z roku 1920 měla za mobilizace zeměpisná služba za povinnost vytvořit velitelství válečného vyměřování při válečném vrchním velitelství, tři armádní geodeticko-topografická oddělení a dvanáct divizních topografických oddělení. Ředitelem válečného vyměřování měl být velitel VZÚ. Obr. Faksimile rozkazu číslo 8 vrchního velitelství československé branné moci z 27. listopadu 1918 o zřízení oddělení pro vojenské zeměpisné záležitosti (kartografie). 10apitola 1 Obr. Kopie stránky z kroniky městysu Radomyšl pojednávající o prvním náčelníkovi Vojenské zeměpisné služby plukovníku Aloisu Hlídkovi.
11 191VÝVOJ, ÚKOLY A V ÝSLEDKY PRACÍ VOJENSKÉ ZEMĚPISNÉ SLUŽBY V LETECH 1918 1939 Bezprostředně po svém vzniku plnila Vojenská zeměpisná služba následující hlavní úkoly: n Ustavení a zorganizování odborných kapacit a vybavení služby pro plnění stanovených úkolů. n Do konce roku 1919 služba zabezpečovala pro československou delegaci na mírové konferenci mapové podklady pro stanovení státní hranice republiky. 4 Později, do roku1928, byli příslušníci služby členy vládní komise pro delimitaci a demarkaci státní hranice s Polskem, Rakouskem, Maďarskem, Rumunskem a Německem. n Zahájeny byly práce na zpřesňování geodetických základů státu, zahrnující přeměření, vyrovnání a doplnění nivelačních sítí vysoké přesnosti, přeměření a doplnění geodetických základen, určení geodetických a astronomických souřadnic a azimutů na laplaceových bodech a vybraných trigonometrických bodech I. řádu, práce na postupném zhušťování triangulační sítě až do V. řádu, později i budování sítě pevných bodů v příhraničních oblastech. n Zabezpečení ozbrojených sil a státních orgánů ČSR mapami a geografickými podklady k prosazení státní suverenity na celém území státu a zajištění jeho obrany, k organizaci státní správy a hospodářství. 5 n Do roku 1924 probíhala za velmi složitých podmínek delimitace a přejímka geodetických a kartografických podkladů a techniky od vídeňského VZÚ. n Od roku 1919 probíhala celostátní reambulance map měřítka 1 : 25 000, revize speciálních map 1 : 75 000, příprava nového vydání map generálních 1 : 200 000 a přehledné mapy 1 : 750 000. Mapy byly z některých prostorů zpracovávány a vydávány ve vícebarevném provedení. n Jednou z prvních prací bylo přeměření a zhuštění nivelační sítě, zaměření a vyhotovení tachymetrického plánu Velké Prahy v měřítku 1 : 5 000, nezbytných pro plánovitý rozvoj a výstavbu hlavního města. n Systematicky probíhal vojenskogeografický průzkum státního území s cílem postihnout v souladu s potřebami obrany 5 Naléhavým úkolem bylo zabezpečit státní správu a armádu mapami s českým resp. slovenským názvoslovím. Úkol plnila skupina jazykovědců, etnografů a historiků pod vedením prof. Niederleho. Jako první byly již v lednu 1919 VZÚ zpracovány a vydány s novým názvoslovím prozatímní mapy měřítka 1 : 200 000. 4 Pod vedením prof. Pantoflíčka úkol plnili por. L. Beneš, por. A. Babka, por. K. Blažek a 6 vojínů. Pro potřeby československé delegace bylo vytvořeno asi 100 mapek a kartogramů. Skupina měla pro svou práci písemné pověření ministra zahraničí Dr. E. Beneše a ministra obrany V. Klofáče. Obr.První mapa samostatného Československa prozatímní mapa v měřítku 1 : 200 000, s názvoslovím v češtině a slovenštině,vydaná tři měsíce po vzniku samostatné republiky v lednu 1919. 12 státu rozhodující vojenskogeografické charakteristiky důležitých operačních směrů a prostorů. Kromě popisu území
byly výsledky již tehdy zpracovávány ve formě speciálních map. Provádění vojenskogeografického průzkumu bylo chápáno a realizováno velmi komplexně. Na průzkumu se podíleli důstojníci vševojskové odbornosti, dělostřelectva, útočné vozby, ženisté, chemici, ale i stavaři, geologové a hydrologové, a to buď jako stálí příslušníci VZÚ nebo k němu dočasně přivelení. n Tvorba speciálních map pro armádu zahrnovala podrobné mapy výcvikových prostorů a zařízení, mapu vzdáleností (pochodovou) 1 : 300 000, normální mezinárodní leteckou mapu 1 : 200 000, generální leteckou mapu 1 : 1 000 000 s plány letišť 1 : 100 000, přílohové mapy a schémata k vojenskogeografickým popisům, později i mapu pro útočnou vozbu. O významu, jaký byl Vojenské zeměpisné službě přikládán, svědčí i návrh výstavby vojenských objektů v Praze z 15. března 1919, kde jako druhý za budovou pro MNO je uveden nový objekt pro Vojenský zeměpisný ústav jako středisko pro pěstování zeměpisné vědy z hlediska vojenského i jako státní kartografické středisko. Budova VZÚ podle projektu architekta Feuersteina byla vybudována v letech 1923 1925 nákladem 12 mil. Kč v Praze XIX, Bubenči, v tehdejší Bučkově ulici. Plně obsazena a do provozu uvedena byla v 1. pololetí 1926. Stejně jako celá československá armáda, byla i Vojenská zeměpisná služba budována a její činnost usměrňována pod vlivem francouzské vojenské mise, která v Československu působila. Organizace, působnost a úkoly odpovídaly tehdejší vojenské doktríně, orientované k obraně územní celistvosti a suverenity státu, nepředpokládající vedení útočné bojové činnosti na území jiných států. Tento doktrinální přístup vymezoval prostor zájmu a činnosti vojenské zeměpisné služby prakticky až do roku 1950. Prioritním úkolem bylo připravit nové topografické mapování republiky tak, aby svým pojetím a obsahem nahradilo zastaralé mapy bývalého vídeňského VZÚ. S uvážením potřeb obrany státu, tehdejších zásad vedení boje, taktiky a operačního umění byla přijata pro topografické mapy vytvořené na základě nového mapování následující měřítková řada: n pro taktický stupeň měřítko 1 : 20 000, ve významných oblastech měřítko 1 : 10 000; n pro takticko-operační stupeň měřítko 1 : 50 000; n pro operační a strategický stupeň přehledná mapa střední Evropy měřítka 1 : 500 000; n pro všeobecnou potřebu přehledná mapa ČSR měřítka 1 : 1 000 000. Projekt nového mapování státu předpokládal pro jeho provedení dobu 30 let a náklady 120 mil. Kč. Od samého začátku se problémovou a spornou stala volba kartografického zobrazení a systému rovinných pravoúhlých souřadnic, a to jak z hlediska možnosti jeho použití i za hranicemi státu, tak jednoty zobrazení pro vojenské i civilní, zejména katastrální potřeby. 6 Tento problém přetrvává fakticky až do současnosti. 6 Otázkou nejvhodnějšího kartografického zobrazení pro ČSR se již od roku 1918 zabývali českoslovenští odborníci. Byly vypracovány dva návrhy konformního kuželového zobrazení: normální konformní kuželové zobrazení Benešovo, předložené MNO, které vyhovovalo potřebám vojenského mapování a umožňovalo použití i za hranicemi státu; toto zobrazení bylo používáno do roku 1933; obecné konformní kuželové zobrazení Křovákovo jako jednotné celostátní zobrazení pro vojenské i civilní potřeby. Toto zobrazení
bylo jako závazné zavedeno v roce 1937; MNO v něm v zájmu jednotnosti začalo mapovat již v roce 1934. Obr.Budova Vojenského zeměpisného ústavu po dostavění v roce 1925. 131918 1950 Neujasněnost koncepce nového mapování státu, technologická a kapacitní náročnost souběžného provádění nového mapování a reambulance resp. revize map převzatých od Rakousko-Uherska vedly k tomu, že nové mapování bylo prováděno nedostatečným tempem, nesouvisle, prostorově roztříštěně. Tento stav trval fakticky až do roku 1950. 7 Důsledkem bylo, že pro potřeby obrany Československé republiky v roce 1938 byly pro celé území státu k dispozici pouze mapy převzaté od vídeňského VZÚ, a to topografické mapy 1 : 25 000, reambulované jen ze 27,2 % a speciální mapy 1 : 75 000, opravené po revizi jen ze 34,8 % území státu, a nově zpracované mapy generální 1 : 200 000, přehledná 1 : 750 000. Pokrytí území státu mapami nového mapování bylo naprosto chaotické a pro potřeby obrany nedostačující. Vedle prací pro potřeby obrany a správy státu byla Vojenská zeměpisná služba (zejména její kartografické kapacity) ve stou- 7 Plocha území tehdejší Československé republiky činila 140 446 km. Podle dostupných pramenů bylo od roku 1919 do roku 1938 provedeno nové mapování v měřítku 1 : 10 000 na ploše 1394 km, v měřítku 1 : 20 000 na ploše 13 275 km, tedy souhrnně bylo nově zmapováno pouze 10,4 % území státu. Reambulance map v měřítku 1 : 25 000 byla provedena na ploše 38 242 km a revize map 1 : 75 000 na ploše 48 946 km. Z celkového počtu map nového měření 70 mapových listů v měřítku 1 : 10 000 bylo vydáno jen asi 40, ze 170 mapových listů v měřítku 1 : 20 000 bylo vydáno jen asi 80. pající míře pověřovány úkoly tvorby map pro školy, pro odborné orgány státu, i map pro veřejnost. Vrcholným dílem tohoto období bylo kartografické a litografické zpracování a následný tisk Atlasu Republiky československé, díla, které bylo na mezinárodní výstavě umění a techniky v roce 1937 v Paříži oceněno Velkou cenou a zlatou medailí. Obr, Prozatímní mapa v měřítku 1 : 200 000 se šrafovaným terénem, vydaná v roce 1923 Obr. Ocenění Atlasu Republiky československé udělené službě na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1937.. 14Kapitola 1 Kromě Atlasu Republiky československé si věhlas získaly mapy pro školy, zpracovávané v měřítkách 1 : 400 000 a 1 : 1 000 000; jejich nejznámějším autorem byl pplk. Matěj Semík. Pro potřeby státní správy byly zpracovány a vydány např. geologické mapy 1 : 25 000, v měřítku 1 : 75 000 státní geologická mapa, mapa půdních poměrů, botanická mapa, mapy politických okresů 1 : 100 000, mapa politického a soudního rozdělení státu 1 : 800 000. Pro různá nakladatelství byly zpracovávány a vydávány mapy turistické, vodácké, automapy, zpravidla s využitím podkladů speciální mapy 1 : 75 000. Technické možnosti služby, rozsah a tempo prováděných prací byly rovněž limitovány technickým vybavením a technologickými
možnostmi. Technologická těžkopádnost byla nejvíce pociťována při mapovacích pracích, v kartografii a při tisku map. Technickou a technologickou úroveň té doby charakterizují následující skutečnosti: n V geodézii a geodetické astronomii byly používány teodolity s kovovými kruhy a odečítacími mikroskopy; přínosem bylo zavedení teodolitů se skleněnými limby a cirkumzenitálu pro astronomická měření. Výpočty byly zpočátku prováděny logaritmicky, teprve později byly zavedeny mechanické počítací stroje. n Mapování bylo prováděno stolovou metodou, přičemž záměrné pravítko bylo bez odsuvné lamely, výškoměr pro měření svislých úhlů a vzdáleností stál jako samostatný přístroj vedle mapovacího stolku; až po roce 1930 byly zavedeny stolní tachymetry eklimetry s odsuvnou lamelou a byl používán rozměrově stálý vyměřovací list. Platila zásada, že co topograf přes léto zmapoval, to v zimě i vykreslil. n Využití leteckých snímků, pozemní a letecké fotogrammetrie nenalezlo do roku 1938 uplatnění přes to, že ústav měl potřebné přístrojové vybavení, po roce 1930 i svůj letoun a řadovou kameru, provedl řadu zkušebních prací v pozemní i letecké fotogrammetrii s úspěšnými výsledky. 8 n V kartografii byli pracovníci zpočátku cvičeni a děleni na kresliče polohopisu a kresliče výškopisu terénisty. Kresba nových map byla prováděna litografickou tuší na autografický papír, veškeré popisy, písmo byly kresleny ručně. Opravy obsahu mapy se prováděly vyškrabáním a dokreslením na vysoce kvalitním křídovém papíru, často i přímo na tiskovém kameni desce nebo vyrytím oprav do původní mědirytiny mapy. Mnohé mapy a schémata se kreslily přímo na litografický kámen tiskovou desku nebo ryly do měděné tiskové desky. n V reprodukční fotografii byl používán mokrý proces kolodiový s citlivou vrstvou nanesenou na skleněné desce. n V tisku byly používány technologie hlubotisku z měděných desek a technologie přímého ofsetového tisku z litogra- 8 Fotogrammetrické oddělení VZÚ zpracovalo od svého vzniku do roku 1938 na 1400 km pozemní fotogrammetrií. Letecké snímkování prováděné již s parametry vyhovujícími pro stereofotogrammetrické vyhodnocení bylo uskutečněno na 67 000 km, tedy téměř na polovině území státu. Vyhodnocení však bylo provedeno pouze zkušebně pro získání podkladů k nákupu nejvhodnější techniky. Byly objednány překreslovače a stereoplanigraf Zeiss C5, dodány však byly až v roce 1939. Od roku 1936 systematicky vedený a vesměs zachovaný archivní fond negativů leteckých měřických snímků tvoří dnes hodnotu nesmírné kulturní, historické a technické ceny. Obr. Schematický klad listů speciální mapy 1 : 75 000 z prostorů, kde byla do roku 1934 provedena reambulace topografických map měřítka 1 : 25 000 (modrý obrys) a revize speciálních map měřítka 1 : 75 000 (červeně). 15 1950 fického kamene nebo hliníkové tiskové desky. Nakládání papíru bylo ruční. Teprve po roce 1930 byly zavedeny ofsetové tiskové stroje s přenosovým válcem a automatickým archovým nakládáním a nátiskový lis pro možnost rychlé kontroly přípravy tiskových podkladů. Neméně významným a limitujícím faktorem byly tabulkové a skutečné počty a kvalifikace pracovníků. 9 Při svém vzniku
měl VZÚ plánovány tyto počty: 110 důstojníků, 131 rotmistrů, 52 poddůstojníků a mužstva, a až 150 civilních zaměstnanců. V době ohrožení republiky v roce 1938 byly mírové počty vojenských osob zvýšeny na 558. Trvalým úkolem proto bylo doplňování počtů příslušníků a systematické zvyšování jejich kvalifikace; současně bylo usilováno o zvyšování topografických znalostí velitelského sboru armády. Tomu odpovídaly i organizace a formy náboru a zvyšování kvalifikace formou kurzů kartografických kresličů, topografických a geodetických kurzů, výcvikem elévů, náborem vysokoškoláků. Pro nábor a doplnění počtu příslušníků a zvyšování jejich kvalifikace bylo využíváno různých forem a opatření: n Již v lednu 1919 byl pro vybrané vojáky základní služby zřízen šestiměsíční kurz kartografických kresličů. n V listopadu 1919 byl zřízen první topografický kurz pro důstojníky druhů vojsk, především pěchoty, jezdectva a ženisty. Ročně tyto kurzy absolvovalo 10 12 důstojníků. Část absolventů byla zařazována na 4 5 roků k VZÚ jako topografové, příp. i geodeti, část se vracela k vojskům, kde pak působili jako instruktoři topografické přípravy. Vzhledem k rostoucím úkolům byly od roku 1932 organizovány i kurzy geodetické. n Mnozí z absolventů topografických a geodetických kurzů později zastávali v československé armádě významné velitelské funkce gen. Alfréd Ressel, gen. Jan Knotek, gen. Ubald Kolařík, gen. Koranda, gen. Holman, plk. gšt. Bohumil Kobliha a další. n Od roku 1921 byly organizovány krátkodobé kurzy pro nové občanské pracovníky, kdy kromě odborných předmětů probíhal i praktický výcvik na budoucích pracovištích; obdobné kurzy byly organizovány po roce 1945 a zejména po roce 1950 při rozšíření počtu ústavů a zásadním zvýšení úkolů služby. n Od roku 1926 byl zahájen dvouletý výcvik elévů, budoucích rotmistrů, se zaměřením přípravy na kartografii a reprodukci. Mnozí z nejmladší generace z řad předválečných elévů zastávali po roce 1945 významné funkce v zeměpisné službě; např. plk. v.v. doc. RNDr. Karel Čermín, CSc., pplk. v.v. Josef Košťál, pplk. v.v. Jaroslav Salus, pplk. v.v. Josef Šebek, pplk. v.v. Bedřich Zoul a další. K této formě přípravy se služba vrátila v roce 1947. 9 Zakládajícími pracovníky služby a VZÚ byli jak bývalí příslušníci vídeňského VZÚ (prameny uvádějí přes 20 osob), tak příslušníci zahraničního odboje (asi 26 osob) a vojáci různých útvarů dislokovaných na území republiky. Připomeňme že do VZÚ přišli mimo jiné tito pozdější vedoucí pracovníci: z československých legií pozdější plk. PhDr. J. Čermák, plk. RNDr. L. Beneš, gen. PhDr. A. Basl, gen. Churavý, kpt. J. Škroch, z vídeňského VZÚ pplk. A. Hlídek, mjr. J. Hůla, pplk. Ing. J. Gregor, npor. Ing. E. Dvořák. V tomto ústavu pracoval i pozdější velitel VZÚ gen. K. Rausch. Od roku 1934 byl prováděn přímý nábor nových příslušníků mezi vysokoškoláky; tak byli po ročním kurzu přijati za důstojníky služby budoucí gen. doc. Dr. Ing. Jan Klíma, plk. prof. Dr. Ing. Josef Vykutil, plk. Ing. Jaromír Bátěk, plk. Ing. Jiří Štál a další. Pozornost a podpora byla věnována růstu odborné úrovně a jazykových znalostí kmenových příslušníků. 10 V rozsáhlé míře bylo využíváno mezinárodní spolupráce, zahraničních studijních cest a stáží. 11 Koncem roku 1925 služba spolupracovala a vyměňovala si publikace se 70 zahraničními a 30 československými
vědeckými orgány, ústavy i vysokoškolskými katedrami. Z rozsáhlé spolupráce v rámci republiky připomeňme zejména spolupráci s Národním komitétem geodetickým a geofyzikálním, Geografickým komitétem národní rady badatelské, Slovanským výborem, katedrou geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Mnozí vedoucí pracovníci přednášeli i na pražských vysokých školách; připomeňme např. plk. Aloise Hlídka, pozdějšího docenta topografie na ČVUT. Jak svědčí zápisy v pamětní knize VZÚ, navštěvovali Vojenskou zeměpisnou službu a její ústav představitelé a delegace armád a jejich geografických služeb ze všech kontinentů. Jedněmi z prvních zahraničních návštěv u služby byly delegace náčelníka generálního štábu americké armády generála Douglase Mac Arthura, velitele rumunského VZÚ admirála C. Buchholtzera, delegace brazilské a japonské armády a další. Program činnosti, výsledky prací a závažné údaje o ústavu a tím celé Vojenské zeměpisné služby byly zveřejňovány v každoročně zpracovávaných a vydávaných výročních zprávách. Rozsáhlá byla i odborná publikační činnost příslušníků služby, a to jak ve Vojenských rozhledech, tak odborných časopisech domácích i zahraničních. Trvalá pozornost byla věnována připravenosti k plnění mobilizačních úkolů, zejména úkolů válečného vyměřování. Tak například v roce 1926 a následně po dobu čtyř měsíců v roce 1927 bylo postaveno na plných počtech jedno divizní topografické oddělení (TO-D), které procvičovalo úkoly válečného vyměřování pro dělostřelectvo a účastnilo se divizních cvičení. Po roce 1933, vzhledem k růstu ohrožení republiky, byly mobilizační úkoly upřesněny. Kromě velitelství válečného vyměřování měl VZÚ úkol postavit za mobilizace tři geodetickotopografická oddělení armád (GTO-A), a sedm topografických oddělení armádních sborů (TO-AS). Součástí uvedených oddělení, kromě složek měřických, byla již i mobilní 10 Vysokoškolské vzdělání si např. doplnili plk. Ladislav Beneš (RNDr. 1923), pplk. Josef Peterka (RNDr. 1930), plk. gšt. Vlastimil Blahák (ČVUT 1932, Dr. tech. 1936), pplk. František Boguszak (ČVUT 1930, Dr. tech. 1936), gen. Ubald Kolařík (RNDr. 1934). Po roce 1945 v této tradici pokračovali další příslušníci služby plk. doc. RNDr. Karel Čermín, CSc., genmjr. doc. Dr. Ing. Jan Klíma, plk. prof. Dr. Ing. Josef Vykutil, pplk. Dr. Ing. Staněk a další. 11 Např. v roce 1926 byli na studijní cestě ve Francii a Švýcarsku náčelník topografického odboru a jeden topograf, aby se seznámili s topografickými a fotogrammetrickými přístroji a metodami používanými při mapování. Major RNDr. L. Beneš pracoval jako tajemník stálé komise Mezinárodní unie geodetické a geofyzikální (MUGG) pro zaměření poledníkového oblouku ( Struveho oblouk ). Delegáti služby se aktivně zúčastňovali např. sjezdů slovanských geografů a etnografů, konferencí MUGG, mezinárodních fotogrammetrických kongresů apod. 16Kapitola 1 kartoreprodukční pracoviště pro přímé zabezpečení potřeb štábů. Vzrostla i účast jednotek válečného vyměřování na cvičeních s vojsky. Tak např. v roce 1935 to byla cvičení organizovaná Zemským vojenským velitelstvím (ZVV) Bratislava a ZVV Praha, v roce 1936 armádní cvičení řízené ZVV Bratislava, v roce 1937 cvičení 3. a 5. divize. Příslušníci služby byli vysíláni na polní stáže k jednotkám dělostřeleckého měřického průzkumu, a naopak VZÚ prováděl zdokonalovací geodetický výcvik důstojníků dělostřeleckého průzkumu. K prohloubení vazeb činnosti ústavu s operačními plány
a potřebami armády byla v operačním oddělení Hlavního štábu zřízena samostatná funkce důstojníka pro styk s VZÚ. Z nepřímo získaných informací vyplynulo, že vybraní příslušníci služby se zúčastnili průzkumu a prováděli vyměřovací práce, geologický a hydrogeologický průzkum při výstavbě hraničních opevnění a při dalších opevňovacích pracích. K zajištění pohotovosti a bezpečnosti byly zásoby map dosud uložené ve VZÚ rozděleny do tří skladů: v Praze, ve Valašském Meziříčí a v Ružomberoku. Vzhledem k růstu nebezpečí leteckého napadení Prahy a tím i VZÚ byla v roce 1937 zahájena výstavba záložního pracoviště ústavu na Slovensku v Harmanci. Lze soudit, že výstavba záložního objektu v Harmanci byla součástí záměru vybudovat záložní polygrafickou kapacitu pro státní potřeby, tj. nejen tisk map, ale i státních cenin a dokumentů. Z obdobných důvodů byla v roce 1933 přijata opatření k utajování prací a podkladů prováděných a zpracovávaných ve službě. Týkala se zejména prostorů a obsahu geodetických prací, budování sítí dělostřeleckých pevných bodů, zpřesňování topografických podkladů v příhraničních oblastech. Úkoly geodeticko-topografické přípravy obrany území státu vzrostly pro geodety o 180 %, pro topografy o 130 % a stejně tak v tisku o 100 %. Tabulkové počty vojenských osob i civilních pracovníků VZÚ vzrostly do roku 1938 o 100 procent. S ohledem na vysoké počty pracovníků a růst úkolů vznikl záměr na rozšíření objektu VZÚ dostavbou volné části bloku. Vzhledem k dalšímu vývoji situace k realizaci záměru nedošlo. Potřeby průzkumu, udávání cílů, přípravy a řízení paleb dělostřelectva a další si vyžádaly doplnit do map dotiskem pravoúhlou kilometrovou síť; zvolena byla síť Křovákova zobrazení, která byla dotiskována do topografických sekcí 1 : 25 000 a speciálních map 1 : 75 000. 12 Ve spolupráci s dělostřelectvem bylo u 331. dělostřeleckého měřického pluku zřízeno Ústředí pro zjišťování pevných bodů. Úkolem ústředí bylo určovat souřadnice významných terénních předmětů (např. boží muka) i terénních předmětů stálého charakteru a dobré identifikovatelnosti (např. křižovatky cest) a zpracovávat seznamy jejich souřadnic. Rostoucí odborná náročnost úkolů i přijímání a výchova nových příslušníků si vyžádaly zajistit přesnost a jednotnost provádění prací. Obdobně bylo třeba řešit jednotnost a kvalitu topografické přípravy velitelů i jejich znalosti geografických podmínek možných operačních směrů. Jednou z cest k tomu 12 Vzhledem ke kartografickému zobrazení uvedených map a polohové přesnosti jejich obsahu, byla přesnost a měřická využitelnost doplněné kilometrové sítě nízká a měla využitelnost především jako síť orientační. bylo zpracování a vydávání odborných předpisů a pomůcek. Tomuto úkolu byla věnována systematická pozornost. 13 Podmínky pro činnost služby a jejích příslušníků v tomto období charakterizují následující údaje: n Na vojenskoodbornou činnost byl VZÚ každoročně finančním zákonem povolován úvěr (např. v roce 1926 ve výši 2 050 050 Kč); obdobně byl preliminován příjem (v roce 1926 celkem 1 800 000 Kč). Ústav své výrobky, a to i mapy, zásadně prodával, a to za ceny rozdílné pro vojenské nebo civilní zákazníky. n Základní náplní práce byly nosné, programové úkoly pro obranu státu. Na objednávku byly prováděny práce pro vojenské složky, státní orgány a úřady a volnými kapacitami kartografie a reprodukce i pro podniky a osoby soukromé. n Plat vojáka z povolání (vojenského gážisty) se skládal
ze služného, činovného a přídavků na děti, závisel na hodnosti, délce služby, zařazení ve služební třídě. Každý vojenský gážista dostával příspěvek na výstroj. 14 Působnost a činnost vojenské zeměpisné služby a zřízení VZÚ byly od samého vzniku republiky předmětem protestů a návrhů na omezení působnosti. 15 Přes uvedené skutečnosti Vojenská zeměpisná služba, její ústav a pracovníci svou kvalifikací, odpovědností a výsledky práce získali postavení a uznání vedoucího pracoviště zeměměřictví a kartografie v Československu i v zahraničí. Svědčí 13 Tak byly zpracovány a vydány například předpisy: Zem-III-3 obsahující značkové klíče map měřítek 1 : 20 000, 1 : 50 000, 1 : 200 000 a 1 : 500 000; Zem-IV O způsobu zjišťování a hlášení změn v terénu, ke kterým došlo v porovnání s obsahem mapy měřítka 1 : 75 000; G-V-6 Organizační předpis pro útvary válečného vyměřování; Mob-25 Mapy pro případ mobilizace řešící zásobování mapami za války; R-II-8 Značkové klíče map měřítka 1 : 25 000, 1 : 75 000, 1 : 200 000. a pomůcky: učebnice Nauka o terénu a jeho znázorňování ; pomůcka Vojenský zeměpis Československé republiky a přilehlého území sousedních států ; pomůcka pro rekognoscenty; pomůcka Pokyny pro operační hodnocení prostorů, pásem a směrů a jejich vojenskozeměpisnou rekognoskaci ; učebnice Topografické měření (autorem byl plk. A. Hlídek). 14 Např. služné majora se v závislosti na počtu let v hodnosti pohybovalo od 19 800 Kč do 30 600 Kč ročně, rotmistra od 7000 Kč do 13 000 Kč ročně. Výše činovného závisela na počtu obyvatel města kde voják působil. Přídavky na děti činily na jedno dítě 1800 Kč, na dvě děti 3000 Kč ročně. 15 Proti působnosti a činnosti služby byly podány do roku 1939 tyto protesty: 1918 protest Spolku českých zeměměřičů proti zřízení VZÚ; 1918 protest zeměměřického odboru Ústředního všetechnického výboru, který požadoval zřízení Ústředního úřadu pro vyměřování ; 1921 návrh ministerstva veřejných prací (MVP) na soustředění zeměměřické služby do jednoho orgánu mimo československou armádu; omezení působnosti, postavení a prací VZÚ; 1924 vládní návrh zákona (podalo MVP) o jednotné organizaci zeměměřických prací; 1926 opakovaný návrh MVP o zřízení státního ústavu zeměměřického; 1934 návrh MVP cestou vládní komise pro zhospodárnění veřejné správy, požadující soustředění zeměměřických prací do civilních orgánů a organizací; 1938 návrh ministerstva financí (MF) na zřízení ústředního orgánu pro vyměřování a mapování. 171918 1950 o tom nejen řada zahraničních návštěv a delegací, které službu a její ústav navštívily, ale i účast mnoha příslušníků služby na mezinárodních projektech. Z významných mezinárodních projektů je třeba uvést významný podíl VZÚ na realizaci projektu MUGG Struveho oblouk a na něj v Polsku navazujícího stupňového měření, spojení trigonometrických sítí s Rakouskem, Polskem a Rumunskem, účast na vybudování a zaměření sítě přesné nivelace na celém území státu a její spojení se státy sousedními.
Činnost příslušníků služby se stala trvalou součástí historie československého zeměměřictví. Z předních odborníků Vojenské zeměpisné služby je třeba uvést: n Plk. zem. Aloise Hlídka, topografa a velkého propagátora fotogrammetrie, od roku 1921 docenta topografie na Vysoké škole speciálních nauk ČVUT. n Plk. zem. RNDr. Ladislava Beneše, astronoma a geodeta, autora zobrazení pro československé vojenské mapy (normálního konformního kuželového zobrazení), aktivního člena Mezinárodní unie geodetické a geofyzikální. n RNDr. Emila Buchara, DrSc., geodeta a astronoma (ke zvýšení přesnosti astronomických měření zavedl tzv. neosobní mikrometr pro astronomický cirkumzenitál), pozdějšího profesora ČVUT, člena-korespondenta ČSAV, člena československé delegace v subkomisi OSN pro mírové využití kosmického prostoru. n JUDr. et PhDr. Ivana Honla, významného československého etnografa a specialistu v oboru názvosloví, tajemníka názvoslovné komise při Československé národní radě badatelské. Výrazem uznání vojenského, státního a vědeckého významu a činnosti Vojenské zeměpisné služby byly návštěvy prezidentů republiky. Prezident T. G. Masaryk navštívil dne 2. dubna 1926 v doprovodu ministra obrany a náčelníka Hlavního štábu Vojenský zeměpisný ústav, prakticky několik dní po jeho nastěhování do nové budovy. Po seznámení s plány a úkoly služby si prohlédl i hlavní provozy ústavu. Prezident Dr. Edvard Beneš navštívil v doprovodu ministra obrany Františka Machníka a náčelníka Hlavního štábu armádního generála Ludvíka Krejčího ústav dne 7. prosince 1937. Podrobně si prohlédl a ocenil výsledky geodetických a mapovacích prací prováděných a určených pro potřeby obrany státu. Pro úplnost je třeba uvést, že ministr národní obrany a náčelník Hlavního štábu k získání aktuálních informací o stavu a výsledcích prací navštívili VZÚ od r. 1930 několikrát. V roce 1934 došlo ke změnám ve velení služby a VZÚ. Do důchodu odešel jeho dlouholetý velitel brigádní generál Karel Rausch. Velení převzal brigádní generál PhDr. Antonín Basl, dosavadní zástupce velitele. Po jeho onemocnění a náhlém úmrtí v roce 1937 byl velitelem ustanoven plukovník PhDr. Jiří Čermák. Práce v roce 1938 byly přerušeny opatřeními ostrahy státní hranice v květnu a zářijovou mobilizací, po níž následoval osudný mnichovský diktát. Vojenská zeměpisná služba plnila a splnila své mobilizační úkoly. Pod řízením plk. PhDr. J. Čermáka bylo vytvořeno velitelství válečného vyměřování, stanovené odborné jednotky a orgány. Byly aktivovány sklady map. Početní stavy VZÚ byly doplněny na válečné počty. V rámci Obr.Prezident republiky T. G. Masaryk při návštěvě Vojenského zeměpisného ústavu dne 2. dubna 1926. Na snímku v doprovodu velitele ústavu brigádního generála Karla Rausche. 18apitola 1. zajišťovacích prací byly zhotoveny bezpečnostní kopie základních materiálů a podkladů, byl vybudován bezpečnostní archiv a současně skartovány vybrané písemnosti. Činnost Vojenské zeměpisné služby po celé období let 1918 1938 vycházela z potřeb a opatření státu a armády k zajištění obranyschopnosti státu. Přes nesporně vysoké úsilí příslušníků bylo uspokojivého stavu dosaženo pouze ve zhuštění
triangulace a vybudování sítě pevných bodů v příhraničních oblastech; zaostávalo mapování a vydání map nového mapování. Pro štáby a vojska byly k dispozici pouze částečně reambulované resp. revidované původní rakouské mapy měřítek 1 : 25 000 a 1 : 75 000 s dotištěnou Křovákovou kilometrovou sítí, které svou přesností neodpovídaly potřebám připojování prvků bojových sestav, pozorování, určování cílů a řízení paleb. Po přijetí mnichovského diktátu byla i Vojenská zeměpisná služba demobilizována a postavena před nové, nevděčné úkoly. Ze zabraných území bylo stanoveno předat Německu, Polsku a Maďarsku geodetický měřický elaborát, kartografické podklady, mapy i část měřické a reprodukční techniky. Další předávání podkladů následovalo po osamostatnění Slovenska 14. března 1939 a záboru Podkarpatské Rusi Maďarskem. Vojenský zeměpisný ústav se rovněž podílel na vytýčení a demarkaci nových hranic republiky a urychleném zpracování a vydání map s vyznačením nových hranic státu. Díky prozíravosti pracovníků ústavu byly ode všech předávaných materiálů pořízeny kopie a tím ucelený elaborát zachován pro budoucí časy. Protože hrozila okupace zbytku státu Německem, bylo již v lednu 1939 započato se zatajováním části dokumentace, materiálu a techniky, které byly konspirativně ukrývány na různých místech mimo VZÚ. Zimní období do 15. března 1939 bylo využito k dalšímu prohlubování znalostí geodetů a topografů, k vypracování měřických podkladů pro práce organizované státem ve prospěch nezaměstnaných a uprchlíků z pohraničí Obr. Prezident republiky Dr. Edvard Beneš při návštěvě Vojenského zeměpisného ústavu dne 7. 12. 1937. 19 1950 PŮSOBENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH ZEMĚMĚŘIČŮ ZA PROTEKTORÁTU Stejně jako celé Čechy a Morava, 16 byl i Vojenský zeměpisný ústav 15. března 1939 obsazen německou armádou. Velitel ústavu plk. PhDr. Jiří Čermák zrušil s okamžitou platností popisný odbor a nařídil skartovat jeho veškerou dokumentaci, aby nemohla být zneužita okupanty. Protektorátní vláda, řešící rozpuštění československé armády, rozhodla Vojenský zeměpisný ústav nerušit, ale přepodřídit jej ministerstvu vnitra. Dnem 18. dubna 1939 byl ústav převzat s novým názvem Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (ZÚMV). Ústav zůstal do konce roku 1939 zachován jako celek v původní budově; ve svých funkcích zůstala i většina vedoucích pracovníků již jako civilní osoby). Dozorčí správou nad ústavem byl pověřen vysoký úředník říšského Reichsamt für Landesaufnahme (RfL). 17 Koncem roku 1939 musel ZÚMV historickou budovu ústavu opustit a předat s veškerými podklady a technikou německé správě, budoucímu vojenskému Kriegskarten und Vermessungsamt Prag. ZÚMV byl přestěhován do Veletržního paláce, reprodukční odbor a fotogrammetrické oddělení do bývalé tiskárny firmy Šulc. V situaci, kdy bylo nutno opustit budovu VZÚ se ukázala správnost úsilí odvážných příslušníků ústavu, kteří již od podzimu 1938 zhotovovali a ukrývali kopie a duplikáty geodetických a kartografických podkladů, map. Podle ústních informací se jednalo o 25 aut podkladů, techniky, materiálu v hodnotě asi 65 milionů Kč. Přesto, že koncem