Participativní management v chráněných územích

Participativní management v chráněných územích Participativní management je významnou, někdy i základní součástí různých konceptů managementu v chráněných územích, zpracovaných v různých metodikách (např. CBD 2007a, EAGLES MCCOOL HAYNES 2002, COMMITTEE 2002). Nejen tím je zřejmý jeho význam, spočívající ve využití potenciálu různých aktérů CR a jejich stimulaci pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu v chráněném území, resp. také pro snížení negativních dopadů jejich aktivit, chování, rozhodnutí a investic. Participativní management a spolupráce s aktéry CR nabízí velké možnosti zejména pro vytváření povědomí a společné sdílení hodnot chráněného území, pro zvýšení efektivity ochrany přírody a krajiny v chráněném území i realizace projektů udržitelnosti CR, pro zvýšení kvality procesu tvorby alternativ plánů, vizí, záměrů a cílů i vlastního rozhodování managementu chráněného území. Participativní management a spolupráce s aktéry CR jsou zásadní pro rozšíření aktivit managementu chráněného území i do jeho okolí. Význam participativního managementu a spolupráce s aktéry CR spočívá nejen ve využití potenciálu různých aktérů CR pro udržitelnost cestovního ruchu v chráněném území a jejich stimulaci pro aktivity udržitelnosti CR a jejich akceptování a respektování (ztotožnění se), ale také ve snížení negativních dopadů jejich aktivit, chování, rozhodnutí a investic. Základem participativního managementu, který může být rozvíjen jako součást všech modelů managementu CR v chráněných územích, jsou soustavné aktivity managementu chráněného území pro zapojení dalších aktérů CR do managementu chráněného území. Míra a způsob zapojení aktérů by měly být odstupňovány na základě zvolené strategie managementu chráněného území, dosavadních zkušeností s aktéry, jejich poznané motivace a záměrů atd. a také vhodně načasovány. Je tedy chybné, jak je v některých publikacích uváděno, snažit se co nejdříve maximálně zapojit co nejvíce aktérů CR, neboť takové zapojení může být nevyvážené, kapacitně nezvládnuté, aktéři CR na něj nebudou připraveni a případně, pokud předběhne změna myšlení aktérů CR míru jejich zapojení, i snadno jimi zneužitelné. Při zavádění participativního managementu a spolupráci s aktéry je vhodné zvažovat: Vhodnou míru, způsob a vhodné načasování zapojení jednotlivých aktérů CR, které mohou být odstupňovány a načasovány zejména na základě zvolené strategie managementu chráněného území a jeho rozvinutosti, charakteristik, poznané motivace a záměrů jednotlivých aktérů CR, zkušeností z dosavadní spolupráce a existence či neexistence společnosti destinačního managementu v chráněném území (a jeho okolí). Skutečnost, že někteří aktéři jsou vzhledem ke svým pravomocem, statutu činnosti či motivaci činnosti přirozenými partnery pro management chráněného území konkrétně v ČR mimo jiné místní samospráva, Národní památkový ústav, neziskové turistické organizace (KČT), ČSOP a další NNO,

i když ne všude v České republice je to takto managementem chráněného území či aktérem CR chápáno. Často je to důsledek nedostatečné či nekvalitně vedené a nepravidelné komunikace (která je náročná na nedostatečné zdroje managementu chráněného území) a také malé stimulace aktérů CR pro spolupráci. Dostupnost dodatečných zdrojů (lidských, finančních, časových aj.) pro naplánovaný rozsah participativního managementu. Participativní management musí být nepřerušeným procesem s aktéry CR je nutné pravidelně komunikovat a spolupracovat. Základním východiskem komunikace, motivace pro spolupráci a aktivizace aktérů CR by měla být empatie, zvážení různých pohledů aktérů CR na chráněné území a na cestovní ruch v CHÚ a také vhodný obsah a odborná úroveň komunikace. Významným aktérem, s nímž by měl management chráněného území spolupracovat, je veřejnost (společnost), zahrnující i místní komunitu a v širším pojetí i další aktéry CR (např. návštěvníky chráněného území, místní samosprávu). Partneři, jejich motivace, aktivizace a způsoby spolupráce V současnosti se postupně mění podnikatelské prostředí v cestovním ruchu a ve většině případů a území se stále více posouvá k respektování kvality přírody a krajiny. Snižování dopadů na přírodu a krajinu je převáděno na praktické průvodce nejlepší praxí, zpracované např. formou stručných a přehledných brožur (viz např. TOI 2007 pro ubytovací kapacity, což je iniciativa touroperátorů a CELB - Center for Environmental Leadership in Business), které mohou být dostupné prostřednictvím managementu CHÚ, návštěvnických center, TIC a center šetrné turistiky a podporovat vzájemnou komunikaci s aktéry o společných cílech. Kvalitně zpracovaní průvodci (viz např. UNEP/CI/TOI 2012 volně dostupný a výborně zpracovaný průvodce pro management environmentálních a sociálních dopadů cestování do horských oblastí) mohou být nejen základem pro komunikaci, ale také inspirací pro management CHÚ s obdobnými přírodními (a socio-kulturními) podmínkami. Tato změna podnikatelského prostředí i odpovídající politika EU je dobrou stimulací pro zapojení aktérů CR do participativního managementu CHÚ. PEDERSEN (2002) uvádí z pohledu managementu CHÚ některé výhody zapojení aktérů a důvody, proč by management chráněného území měl s aktéry CR spolupracovat (viz také dále specificky výhody zapojení veřejnosti jako jednoho z aktérů CR): Úspora času a peněz nutných na řešení konfliktů s aktéry CR, navíc se zvyšuje efektivita projektů, neboť špatné porozumění pozicím a způsobu uvažování aktérů CR by mohlo zpozdit či blokovat projekty.

Aktéři CR mohou informovat manažery chráněného území i CR o chybách v porozumění místní kultuře a vztahům místních obyvatel k určitým místům. Aktéři CR mohou upozornit na problémová místa, skutečnosti, která přehlédli experti a spolupracovat na vymezení souboru vhodných cílových podmínek a cílového stavu destinace. Základním východiskem komunikace, motivace pro spolupráci a aktivizace aktérů CR/partnerů by měla být empatie, zvážení a využití pro udržitelnost CR pozitivních aspektů různých pohledů aktérů CR na CHÚ a také vhodný obsah a odborná úroveň komunikace (viz např. GUIDE 2012 se stručně zpracovanými zásadami udržitelného CR 1, který by mohl být výborně využitelný managementem CHÚ pro komunikaci o dosahování udržitelnosti cestovního ruchu s místními obyvateli a drobnými podnikateli v cestovním ruchu). Spolupráce s veřejností Významným aktérem CR, s nímž by měl management CHÚ spolupracovat, je veřejnost (společnost), zahrnující místní komunitu a v širším pojetí i další aktéry CR (např. návštěvníky chráněných území, místní samosprávu). Níže jsou uvedena obecná doporučení pro spolupráci managementu CHÚ s veřejností (Box. 1) a doporučení pro realizaci programů participace veřejnosti (Box. 2). Box. 1 Obecná doporučení pro spolupráci managementu chráněných území s veřejností. Zdroj: COMMITTEE (2002), upraveno. Zajistit, že management CHÚ má zpracovanou úplnou politiku pro participaci veřejnosti, participace veřejnosti je považována a vnímána jako hlavní součást činnosti managementu CHÚ a cílů managementu, jsou vytvořeny odpovídající struktury a procesy pro participaci veřejnosti na rozhodování, s důrazem na efektivní participaci místní komunity, jsou zajištěny odpovídající lidské a další zdroje pro řízení efektivních dobrovolnických programů, je zajištěna dostupnost komunity na participaci v odpovídajících aktivitách v CHÚ, jakými jsou interpretace, vzdělávání, výzkum a monitoring, zaměstnanci managementu CHÚ jsou adekvátně zaškoleni do technik participace veřejnosti a mají přístup k příručce pro participaci veřejnosti. 1 obsahuje přehledně a přiměřeně podrobně vysvětlené koncepty, schémata, obrázky, tabulky, základní principy a praktické rady

Box. 2 Doporučení pro realizaci programů participace veřejnosti. Zdroj: COMMITTEE (2002), upraveno. Zajistit, že aktéři CR si jsou vědomi termínů realizace programů participace veřejnosti a nejsou vytvářena falešná očekávání, programy reagují na odlišnosti hodnot a zkušeností, které existují v komunitách a mezi komunitami, programy jsou odpovídajícím způsobem navrženy předtím, než jsou implementovány, a jsou zákaznicky orientovány, aby naplnily potřeby cílové skupiny/aktérů CR, obsah programů participace veřejnosti je komplexní, vyvážený a přesný, programy jsou dostatečně financovány a mohou být implementovány dostatečně včas, je aplikován princip stejných příležitostí, je vytvořen mechanismus podpory a připraveny zdroje tak, aby programy byly realizovány během celého jejich životního cyklu, programy zajišťují odezvu jeho účastníkům, včetně uznání a odměn, jsou vytvořena kritéria provedení pro měření efektivity programů participace veřejnosti a tyto programy jsou hodnoceny a revidovány ve specifických místech programu, resp. v předem určených obdobích. Ve všech etapách přípravy, plánování a realizace spolupráce s veřejností je vhodné si uvědomit a respektovat potenciální výhody i nevýhody spolupráce s veřejností (podle COMMITTEE 2002, upraveno). Výhody spolupráce s veřejností: Zlepšení porozumění očekávání návštěvníků, problémů ochrany přírody a krajiny, zlepšení role, příspěvku a odpovědnosti místní komunity pro ochranu přírody a krajiny i rozvoje cestovního ruchu. Větší kontinuita znalostí a větší přístup ke znalostem a dovednostem komunity. Schopnost vytvořit podporu komunity pro projekty a zlepšit vztahy k aktérům. Zlepšení veřejného porozumění pro odpovědnost managementu CHÚ a kreditu managementu CHÚ ve vztahu k místní komunitě. Zlepšení technických znalostí zaměstnanců managementu CHÚ i místní komunity. Zlepšení kvality rozhodování chráněných území CHÚ. Zvýšení sociálního kapitálu a ekonomický profit. Obohacení a neformálnost politických procesů. Větší podpora místní komunity pro ochranu biodiverzity.

Nevýhodami realizace procesu spolupráce s veřejností jsou vysoké nároky na čas, potenciálně vysoké finanční výdaje, nutnost zaškolení zaměstnanců a vytvoření kapacity v managementu PKCÚ a obtížnost realizace konstruktivní diskuse, pokud jsou aktéři CR uzavřeni v jejich názorech a pohledech na danou problematiku. Veřejnost (a zejména místní komunita, případně místní samospráva) může být, jak již bylo zmíněno, zapojena do participativního managementu v různé míře. Podle úrovně spolupráce managementu PKCÚ a veřejnosti lze rozlišit následující postupně rostoucí míru zapojení veřejnosti (přičemž hranice mezi jednotlivými úrovněmi není ostrá a úroveň spolupráce lze i odstupňovat podle oblasti spolupráce, resp. míst spolupráce; viz Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. a Obr. 1): Informování a přizpůsobení se. Konzultace a kooperace. Spolupráce a participace. Partnerství a participace. Předání kontroly a vlastní řízení aktivit. kooperace odpovědnost komunity participace vyhovění vlastní řízení aktivit Plná státní kontrola Plná kontrola veřejností Informování Konzultace Spolupráce Partnerství Předání kontroly Obr. 1 Různé úrovně zapojení veřejnosti. Zdroj: COMMITTEE 2002. Při přípravě spolupráce managementu PKCÚ s veřejností je třeba překonat (i podvědomě pociťované, vnímané) předsudky a mýty o této

spolupráci. Jejich diskuse je uvedena v Tab. 1. V Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. jsou uvedeny zásady nejlepší praxe pro spolupráci managementu CHÚ a veřejnosti, techniky spolupráce a indikátory míry a úspěšnosti realizace spolupráce. Tab. 1 Mýty a pravda o spoluúčasti veřejnosti v managementu CHÚ. Zdroj: COMMITTEE (2002). Mýtus Skutečnost Posiluje komunitu, což se Pozvánka pro komunitu podílet se na rovná ztrátě kontroly rozhodování vytváří podmínky pro podporu odpovědným projektů komunitou a zvyšuje kredit managementem CHÚ. odpovědného managementu CHÚ. Komunita schopnost s komplexností problémů. postrádá bojovat mnohých Účast veřejnosti vyžaduje hodně času a je drahá. Dobrovolníci jsou pracovní silou zdarma. Všechny konzultační programy pro komunitu jsou stejné. Zapojení komunity by mělo zajišťovat stálé výsledky. Komunita disponuje obrovskými znalostmi, může identifikovat problémy a řešení často přehlédnutá managementem CHÚ. Vhodně strukturované programy účasti veřejnosti pomáhají organizovat proces rozhodování a šetří finance v dlouhodobé perspektivě. Dobrovolníci musí být vybaveni odpovídajícími zdroji a řízeni, aby byli efektivní. Konzultační projekty by měly být citlivě upraveny pro zajištění potřeb programu, aktérů a překonávaných problémů. Zapojení komunity vyžaduje budování kapacit a mělo by být managementem CHÚ vnímáno jako dlouhodobá investice. Problémy participace Rozvinutí participativního managementu je důležitou a současně velmi obtížnou součástí managementu CHÚ. Podle WB USAiD UNWTO (2006) jsou hlavními problémy zahrnutí místní komunity do spolupráce s dalšími partnery (upraveno, doplněno): Časté změny místního zastupitelstva (politické i personální). Nedostatek vládní (politické) podpory. Konflikty zájmů mezi skupinami (např. mezi místní komunitou a vlastníky hotelů). Nedostatek finančních zdrojů. Opožděnost snah zahrnout spolupráci s místní komunitou. Nedostatek komerčních schopností místní komunity.

Příliš mnoho různých aktérů CR (NNO, sponzoři, místní samospráva atd.), často zaměstnaných dobře myšlenými, ale nedostatečně financovanými a málo koordinovanými projekty. Není zvažován celý systém cestovního ruchu v zemi či regionu a ani poptávka po produktech cestovního ruchu. Komunikační překážky mezi místní komunitou a soukromým sektorem Participativní management případová studie Alpy Podmínkami úspěšnosti udržitelného managementu cestovního ruchu ve velkých chráněných územích v Alpách v Rakousku se zabýval SIEGRIST (2004). Při výzkumu využil experty vedené rozhovory s představiteli správ chráněných území a představiteli cestovního ruchu, dotazníky vyplňované představiteli správ chráněných území a představiteli cestovního ruchu a Delfskou metodu s představiteli správ chráněných území. Autor došel k základnímu závěru, že hlavním důvodem problémů úspěšnosti udržitelného managementu cestovního ruchu v chráněných územích je nedostatek spolupráce mezi managementem PKCÚ a managementem různých organizací cestovního ruchu. Vnímání úspěšnosti spolupráce a očekávání spolupráce se liší mezi managementem PKCÚ a managementem různých organizací cestovního ruchu. Spolupráce byla nejlepší s místní komunitou a regionálním managementem, nejhorší byla s dopravními společnostmi (vlakové, autobusové). Další pořadí od nejlepší k nejhorší spolupráci: reciproční spolupráce s obdobnými partnery (management PKCÚ, resp. management různých organizací cestovního ruchu); spolupráce s ubytovateli, návštěvnickými centry a zemědělci. Vnímání úspěšnosti aktuální a očekávané spolupráce s partnerem opačného zaměření (management PKCÚ s managementem různých organizací cestovního ruchu a vice versa) se významně liší větší očekávání mají manažeři organizací cestovního ruchu než zástupci správ chráněných území. Obdobně vnímání aktuální a očekávané spolupráce s ubytovateli a organizátory exkurzí bylo vyšší u manažerů organizací cestovního ruchu v porovnání se zástupci správ chráněných území. Naopak vnímání aktuální a očekávané spolupráce se zemědělci a s dopravními společnostmi (vlaky, autobusy) bylo pozitivnější u zástupců správ chráněných území v porovnání s manažery organizací cestovního ruchu.