Agroenvironmentální management - předpoklad úspěšné péče zemědělců - o přírodu a krajinu

Agroenvironmentální management - předpoklad úspěšné péče zemědělců - o přírodu a krajinu Dr. Ing. Petr Marada, Dr. Ing. Zdeněk Havlíček, Ing. Eva Krčálová, Ph.D., Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. Brno 2010

Agroenvironmentální management - - předpoklad úspěšné péče zemědělců o přírodu a krajinu (metodická pomůcka pro zemědělskou praxi) Autorský tým: Dr. Ing. Petr Marada vedoucí týmu Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Ing. Eva Krčálová, PhD. Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. (Mendelova univerzita v Brně) Tato publikace vznikla z výsledků řešení výzkumného záměru MSM 6215648905 Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a z výsledků grantu QH 81040 Kvalita travního porostu a jeho využití ve výživě přežvýkavců financovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV). Lektorovali: Ing. Marek Homola Eko-Vin, s.r.o. Břeclav Ing. Petr Zajíček Oddělení environmentálního a technologického rozvoje Mze ČR Doporučená citace: Marada, P., Havlíček, Z., Krčálová, E., Skládanka, J.: Agroenvironmentální management - předpoklad úspěšné péče zemědělců o přírodu a krajinu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010, 50 s., ISBN 978-80-7375-415-0. ISBN 978-80-7375-415-0 Vydala Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 1 613 00 Brno 2

2010 Cíl metodiky: Tato metodická pomůcka je vytvořena jako nástroj pro zemědělské poradce, kteří jsou zaměřeni na zemědělství a ochranu přírody a krajiny a kteří v této podoblasti poskytují své poradenství. Dále je určena pro všechny zemědělské podnikatele, kteří chtějí hospodařit trvale udržitelným způsobem s cílem zachovat a zlepšit biologickou rozmanitost, šetrně využívat zemědělskou půdu a chránit další složky životního prostředí. Vlastní popis metodiky Metodika obsahuje požadavky pro managementy (vedení) zemědělských organizace tak, aby péče o přírodu a krajinu se stala neopomíjenou, perspektivní a další možnou alternativou zemědělského podnikání. Metodika umožní podnikům stanovit dlouhodobý záměr politiku pro oblast ochrany přírody a krajiny, identifikovat a řídit environmentální aspekty svých činností, výrobků a poskytovaných služeb, stanovovat dílčí cíle a související programy (projekty), poskytovat odpovídající zdroje (lidské, infrastrukturu ), řídit právní požadavky a dokumentaci včetně záznamů. Řízení provozu, monitorování a měření klíčových environmentálních indikátorů, hodnocení souladu vykonávaných aktivit s právními požadavky, provádění auditů a pravidelných přezkoumání včetně metodiky vypořádávání zjištěných podnětů pro zlepšování obsahuje tato metodika. Zvláštní důraz je kladen na komunikaci ke všem zainteresovaným stranám na konkrétním environmentálním profilu. Požadavky uvedené v této metodice jsou určeny k tomu, aby byly implementovány do jakéhokoli řídícího prostředí organizace. Rozsah uplatnění požadavků záleží na takových faktorech, jako je záměr organizace, povaha činností a služeb organizace, lokalita a podmínky, v nichž hospodaří. U jednotlivých požadavků (text psaný kurzivou) je poskytnut návod na jejich realizaci s akcentem na přístup, který zajistí požadovanou údržbu krajiny a zachování odpovídajícího životního prostředí. Srovnání novosti postupů: Metodika obsahuje nejnovější informace o možnostech, účinných metodách a postupech, které lze uplatnit v rámci agroenvironmentálního managementu. Při tvorbě dokumentu autoři vycházeli z Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 2013) [1], Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v Systému společenství pro environmentální řízení podniků a 3

audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES [2]. Dále z obecného standardu ČSN EN ISO 14001:2005 Systémy environmentálního managementu Požadavky s návodem pro použití, dokumentu Standardy pro správné agroenvironmentální hospodaření zaměřené na prevenci škod působených zvěří a na zvěři (Marada, P. a kol. (2007) a specifického dokumentu EUREPGAP (2005): Integrované zemědělské podniky, EUREPGAP c/o FoodPLUS GmbH,verze 2.0, vydání březen 2005, a dokumentu GLOBALG.A.P (EUREPGAP) (dostupno 28.06.2010 na http://www.globalgapcr.cz/file.php?nid=8312&oid=1661552) a platných právních předpisů. Tyto obecné zásady jsou doplněny o nejnovější poznatky výzkumu v oblasti uplatnění agroenvironmentálního managementu v zemědělství. Popis uplatnění metodiky: Metodiku lze uplatnit: - v rámci zemědělského poradenského systému - ve všech zemědělských organizacích, které chtějí stanovit, zavést, udržovat a zlepšovat procesy, které budou minimalizovat negativní vlivy činností na životní prostředí, - v procesu vzdělávání Ekonomické aspekty Metodika je určena pro farmáře a zemědělské poradce, kteří hospodaří s ohledem na trvalou udržitelnost, s cílem zachování a zlepšení biologické rozmanitosti, šetrného využívání zemědělské půdy a ochranou dalších složek životního prostředí. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o metodiku, která je určena pro zemědělské managementy, lze ocenit ekonomický přínos v desítkách, či stovkách tisíc Kč, přičemž nedodržení uvedených zásad může vést k extrémům, kdy jsou škody s ohledem na environmentální aspekty prakticky nevyčíslitelné. 4

Obsah Předmluva 5 1. Úvod 7 2. Předmět standardu 8 3. Vymezení hlavních pojmů, seznam použitých zkratek. 10 4. Kompatibilita standardu agroenvironmentálního managementu s jinými požadavky 14 5. Požadavky na agroenvironmentální management a hospodaření zemědělského podniku 15 5.1. Vstupní agroenvironmentální analýza činností a služeb poskytovaných zemědělským podnikem 15 5.2. Koncepce rozvoje zemědělského podniku. 16 5.3. Identifikace environmentálních aspektů a jejich vlivů na životní prostředí. 18 5.4. Požadavky právních a jiných předpisů vztahujících se na činnosti zemědělských podniků.. 20 5.5. Plánování v oblasti ochrany životního prostředí (cíle, opatření, 5

odpovědnosti, požadavky na zdroje, termíny) 21 5.6. Řízení procesů (činností), které mají vlivy na životní prostředí 24 5.7. Realizace výcviku, šíření povědomí a odborná způsobilost.. 25 5.8. Vnitropodniková a externí komunikace.. 27 5.9. Požadavky na agroenvironmentální dokumentaci 28 5.10. Řízení dokumentů a záznamů 30 5.11. Řízení zemědělského provozu. 32 5.12. Příprava na mimořádné události (havárie) a možnosti reakce.. 34 5.13. Monitorování a měření klíčových charakteristik procesů zemědělského podnikání 36 5.14. Hodnocení souladu s příslušnými právními předpisy.. 37 5.15. Řešení provozních problémů, neshod a stížností včetně nápravných a preventivních opatření.. 39 5.16. Interní audity. 41 5.17. Provádění porad. 43 5.18. Agroenvironmentální prohlášení. 45 6. Postup při implementaci. 46 7. Seznam použité literatury. 47 8. Kontrolní otázky. 49 6

Motto Kvalitní životní prostředí je základem pro zdraví obyvatel státu a zvyšuje atraktivitu území pro život, práci a investice. Předmluva Strategické cíle agrárního sektoru ČR reagují na globální, evropské i specificky české vývojové problémy a výzvy. Neustále podporovaným dědictvím let minulých jsou extrémně velké pozemky zbavené přirozených překážek industriálnímu zemědělství, tj. remízků, mokřadů, malých vodních ploch, rozorávání mezí a polních cest. Napřimování drobných vodních toků, nadměrné používání průmyslových hnojiv a přípravků na ochranu rostlin přispělo nejen ke zhoršování kvality půdy, ale i ke zmenšování početnosti populací a snižování druhové diverzity fauny a fauny. Náhlé změny v početnosti, ukazující na snížení samoregulačních schopností populační dynamiky, jsou důsledkem zásadních změn přírodních stanovišť. V některých oblastech hospodaření je opouštění tradičních způsobů zemědělství příčinou ztráty cenných přírodních stanovišť. Vznikem neřízených úhorů, omezením lučního hospodářství a rozšiřováním ruderalizovaných ploch naopak dochází k rozvoji plevelných společenstev a k šíření plevelů, invazivních a expanzivních rostlin a jiných nežádoucích rostlinných druhů. Velkovýrobní mechanizace nadále přispívá k výraznému zhutňování půdního podloží, k malé retenční schopnosti půdy, rušení krajinotvorných prvků a též nezanedbatelným škodám působeným na zvěři. Intenzivní zemědělství v řadě oblastí plošně snížilo i scenérickou hodnotu a komunikační propustnost české krajiny. 7

Díky politickým rozhodnutím a následným ekonomickým nástrojům MZe jsme svědky razantního růstu poptávky po zemědělských surovinách pro technické využití na biopaliva. Tato poptávka mimo jiné motivuje zemědělce k porušování zásad správných osevních postupů a tvorbě tzv. osevních postupů tržních. Tento přístup má celou řadu rizik, především pro krajinu a biodiverzitu. Podle Havla (2007) např. dvouletý cyklus střídání obilnin a řepky vede v důsledku k jednostrannému vytěžování půdy a následné nutnosti opětovného navracení živin do půdy. V praxi to znamená vyšší než nutné náklady na hnojiva, která však nedokáží stále masivnější čerpání příslušných látek prostřednictvím omezené druhové skladby hospodářských plodin plně nahradit. Výsledkem je výrazný pokles počtu organismů žijících na půdě a snižující se kvalita půdy, která se stává mrtvou hmotou. S tímto souvisí stále větší riziko povodní i sucha. Bohužel, před tímto negativním trendem orientací na biopaliva ve své zprávě varuje i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Kromě zdražení potravin je silně poukazováno na možnou devastaci přírody. Nové trendy v zemědělském hospodaření mají za následek podporu ničení biologické rozmanitosti dotčených oblastí, podporu vodní a větrné eroze, ztrátu půdní úrodnosti, kontaminaci vod a dále směřují ve svém důsledku k významným problémům oblasti škod působených zvěří a škod působených na zvěři. Z těchto důvodů je nezbytné stanovit kritéria udržitelnosti vztahující se ne pouze na produkci obnovitelných zdrojů energie, ale na zemědělské aktivity jako celek. 8

Obr. 1 Velkoplošné intenzivní zemědělské hospodaření představuje hrozbu pro trvale udržitelné zemědělství Tato metodická pomůcka je dobrovolným nástrojem pro všechny zemědělské podnikatele, kteří chtějí hospodařit trvale udržitelným způsobem v souladu s platnými právními požadavky s cílem dosažení odpovídajícího agroekosystému, ve kterém bude dosaženo adekvátní biodiverzity flóry a fauny, jejíž vlivy na zemědělské hospodaření budou únosné pro všechny zainteresované strany. Dr.Ing. Petr Marada vedoucí autorského kolektivu 9

1. Úvod Zemědělské organizace, zabývající se zemědělskou prvovýrobou, budou muset na základě rostoucího zájmu zainteresovaných stran stále častěji prokazovat svůj dobrý agroenvironmentální profil. Obyvatelé venkova, majitelé pozemků, uživatelé honebních pozemků jako povinné osoby ve věci hrazení škod působených zvěří se budou oprávněně ptát zemědělců na způsob provádění činností, které mají vlivy na životní prostředí, dále na agroenvironmentální politiku, cíle a jejich dosahování. To vše se již děje a bude dít v kontextu zpřísňování agroenvironmentálních zákonů a jiných opatření, podporujících ochranu životního prostředí. Několik organizací již provedlo agroenvironmentální přezkoumání nebo ekologické audity svých činností tak, aby mohly vyhodnotit svůj agroenvironmentální profil. Jednalo se většinou o subjekty, které jsou významnými znečišťovateli životního prostředí, na které se vztahuje zákon o integrované prevenci, dále subjekty, které se nacházely před změnou majitele (zahraničního) a v jisté míře též zájemci o dotace, kde certifikace systému environmentálního managementu byla jedním z preferenčních 10

kritérií. Našlo by se i několik podniků, jejichž management prováděl tyto analýzy z vlastního přesvědčení o správnosti tohoto přístupu. Toto přezkoumání a audity však samy o sobě nemusí stačit na to, aby organizaci ujistili, že nejen splňuje, ale i v budoucnu bude splňovat právní požadavky a požadavky plynoucí ze stanovené koncepce (záměru) v oblasti životního prostředí. Aby byly audity účinné, je třeba je provádět v rámci jasně stanovených na sebe navazujících skupin činností organizace. Tento standard pro agroenvironmentální management má organizacím poskytnout přehled činností, které je nutno provádět tak, aby byly efektivně a účinně prováděny s minimálním vlivem na životní prostředí. Činnosti, které zde budou prezentovány, budou kompatibilní s činnostmi (procesy, službami ) konanými za účelem dosažení kvality, bezpečnosti, zdravotní nezávadnosti a také žádané ekonomičnosti (profitability). Standard tedy obsahuje požadavky na činnosti, které mají zemědělským společnostem pomoci dosáhnout plánovaných záměrů v oblasti ochrany životního prostředí ve shodě s platnými právními požadavky. Smyslem je stanovení požadavků na řízení a výkon činností akceptující příslušný a správným způsobem vyhodnocený ekosystém, který bude zohledňovat přítomné populace zvěře, živočichů a dalších zástupců flóry a fauny. Uplatnění těchto požadavků se jeví jako ideální řešení pro prevenci a optimalizaci rozsahu negativních vlivů na životní prostředí. Základem tohoto dokumentu bude standardizace agroenvironmentálních technik odpovídajících zásadám správné zemědělské praxe, které povedou k naplnění principů trvale udržitelného rozvoje a zachovaní obnovitelného přírodního bohatství představovaného populacemi druhů volně žijících živočichů, včetně zachování a rozvoje odpovídající biodiverzity. Při tvorbě standardu se vycházelo především z požadavků normy ČSN EN ISO 14001:05, ČSN EN ISO 9001:09, specifikace EUREPGAP, verze 2.0, březen 2005, specifikace GLOBALGAP, verze V3.0-2_září 2007, právních požadavků a praktických zkušeností autorského týmu. Hlavním cílem standardu je podporovat ochranu životního prostředí a prevenci před jeho poškozováním v rovnováze se sociálními a ekonomickými potřebami. Prokázání úspěšného zavedení jednotlivých skupin činností požadavků standardu může organizace použít k tomu, aby ujistila zainteresované strany, že používá odpovídající nástroj k managementu/řízení činností, které mají vliv na jednotlivé environmentální aspekty. 11

Tento standard nestanovuje absolutní požadavky na agroenvironmentální chování; zásadními kritérii kromě vlastní agroenvironmentální politiky jsou platné právní a jiné požadavky, kterým organizace podléhá (např. požadavky cross compliance, dobré zemědělské a environmentální praktiky), prevence negativního vlivu na životní prostředí a soustavné zlepšování. Vzhledem k tomuto mohou dvě organizace zabývající se podobnými činnostmi splňovat jednotlivé požadavky standardu (viz níže) a současně mít odlišný environmentální profil. Podrobnost a komplexnost jednotlivých činností, rozsah dokumentace a pro toto vyčleněné prostředky, závisí na mnoha faktorech, jako je rozsah činností, velikost organizace a především povaha činností a prováděných služeb. 2. Předmět standardu Standard specifikuje požadavky na zemědělské organizace tak, aby mohly stanovit dlouhodobý záměr politiku pro oblast ochrany životního prostředí a na základě této určit cíle, které zahrnou zákonné požadavky a další požadavky, které jsou na organizaci uplatňovány. Jednotlivé požadavky tohoto standardu neobsahují specifická kritéria environmentálního profilu. Tento standard lze zavést ve všech zemědělských organizacích, které chtějí: - stanovit, zavést, udržovat a zlepšovat procesy, které mají minimalizovat negativní vlivy činností na životní prostředí, - se ujistit, že provádění činností a služeb je v souladu se stanoveným záměrem pro oblast ochrany životního prostředí - prokázat shodu s tímto standardem, a to učiněním vlastního rozhodnutí a vydáním vlastního prohlášení, nebo požádáním potvrzení o své shodě prostřednictvím stran, které mají na organizaci zájem, jako jsou zákazníci či jiné 12

zainteresované strany (velmi významné pro uživatele honiteb..) nebo požádání potvrzení o svém vlastním prohlášení stranou, která je z pohledu organizace externí stranou (např. nevládní organizace, profesní svazy, certifikační autority ). Externí ověřování nezávislou, tzv. třetí stranou nabývá v současné době na významu; ne pouze s ohledem na úspěch prodeje v rámci obchodních řetězců, ale též jako nezbytná podmínka při výrobě obnovitelných zdrojů energie. Systém dobrovolných certifikací bude vyžadován u producentů biopaliv, biokapalin a producentů surovin. Základ pravidel pro certifikaci je součástí balíčku pokynů pro zavádění související směrnice. Prostřednictvím nezávislých auditorů bude prováděno prověřování celého výrobního řetězce od zemědělce a výrobce biopaliva přes obchodníka až po dodavatele. Certifikát nedostanou biopaliva vyráběná ze surovin pocházejících z nedávno odlesněných pozemků, odvodněných mokřadů, rašelinišť nebo oblastí s vysokou biologickou rozmanitostí. Do vnitrostátních cílů podílu biopaliv se mohou započítat pouze certifikovaná biopaliva. Obr. 2 Úspěšná finalizace řepky bude podmíněna certifikací 13

Všechny požadavky uvedené v tomto standardu jsou určeny k tomu, aby byly implementovány do jakéhokoli řídícího prostředí organizace. Rozsah uplatnění požadavků záleží na takových faktorech, jako je záměr organizace, povaha činností a služeb organizace, lokalita a podmínky,v nichž hospodaří. U jednotlivých požadavků (text psaný kurzivou) je poskytnut návod na jejich realizaci s akcentem na přístup, který předchází a minimalizuje negativní vlivy na životní prostředí. 3. Vymezení hlavních pojmů, seznam použitých zkratek Vymezení hlavních pojmů Vymezení základních pojmů vychází z příslušných právních požadavků, dále z kapitoly 3 Termíny a definice normy ČSN EN ISO 14001:05. Auditor Osoba s odbornou způsobilostí k provádění auditu [čl. 3.9.9 ISO 9000:2000]. Agroenvironmentální přezkoumání (přezkoumání stavu životního prostředí) Úvodní podrobná analýza problémů ochrany životního prostředí, dopadů a plnění aktivit souvisejících s činnostmi organizace. Agroenvironmentální politika 14

Celkové záměry a zaměření organizace ve vztahu k jejímu environmentálnímu profilu, oficiálně vyjádřené vrcholovým vedením. Pozn.: Agroenvironmentální politika poskytuje rámec pro opatření a pro stanovení environmentálních cílů a environmentálních cílových hodnot. Cross compliance V překladu právních požadavků se uvádí podmíněnost. Cross compliance je politický nástroj k většímu prosazení požadavků ochrany životního prostředí a zdraví člověka, zvířat, rostlin při zemědělském hospodaření. Jedná se o podmínění poskytování finančních podpor ze strany státu/eu na jedné straně a dodržováním vybraných právních požadavků zemědělskými podniky na straně druhé. To znamená, že hlavním významem tohoto pojmu není obsah požadavků, ale plnění těchto požadavků jako podmínky pro poskytnutí platby. Dokument informace a jejich podpůrné médium. Pozn. 1: Médiem může být papír, magnetický, elektronický nebo optický počítačový disk, fotografie nebo originál nebo jejich kombinace. Pozn. 2: Přejato z článku 3.7.2 ISO 9000:2000. Držitelem honitby Osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána. Ekosystém Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Ekologická stabilita Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. Environmentální aspekt Prvek činností nebo výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat životní prostředí. Pozn.:Významný environmentální aspekt má nebo může mít významný environmentální dopad. 15

EMAS III Environmental Management and Audit Scheme (systém Společenství pro environmentální řízení podniků a audit); označení pro Nařízení Evropského parlamentu č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES - v dalším textu také Nařízení. Evironmentální dopad Jakákoli změna v životním prostředí, ať nepříznivá, či příznivá, která zcela nebo částečně vyplývá z environmentálních aspektů organizace. Environmentální cíl Celkový environmentální záměr, který je v souladu s agroenvironmentální politikou a jehož dosažení si organizace sama stanoví. Environmentální profil, (environmentální výkonnost) Měřitelné výsledky řízení svých environmentálních aspektů samotnou organizací. Pozn.: V kontextu systémů agroenvironmentálního managementu mohou být výsledky měřeny vůči agroenvironmentální politice, environmentálním cílům, environmentálním, cílovým hodnotám organizace a dalším požadavkům na environmentální profil. Environmentální cílová hodnota Podrobný požadavek na výkonnost, vztahující se na organizaci nebo její části, který vychází z environmentálních cílů a který musí být stanoven a splněn, aby těchto cílů bylo dosaženo. GAEC (Good Agricultural and Environmental Conditions) Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu; tento termín označuje standardy hospodaření, které jsou definovány členskými státy Evropské unie v souvislosti se zachováním kvality půdy, minimální úrovní péče a ochrany vody a hospodaření s ní. Honební společenstvo Je právnickou osobou založenou podle zákona o myslivosti, jehož členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci (dále jen vlastník ) souvislých honebních pozemků, jejichž výměra v součtu dosahuje výměry požadované zákonem o myslivosti pro vznik společenstevní honitby a která 16

zajišťuje sama výkon práva myslivosti anebo společenstevní honitbu pronajme podle zákona o myslivosti. Interní audit Systematický, nezávislý a dokumentovaný proces pro získávání důkazů z auditu a pro jeho objektivní hodnocení s cílem stanovit rozsah splnění kritérií auditu systému agroenvironmentálního managementu stanovených organizací. Pozn.: V mnoha případech, zejména v malých organizacích, nezávislost může být prokázána tím, že auditoři nenesou odpovědnosti za činnosti, které mají být auditovány. Myslivost Myslivostí se rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolkové činnosti směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Pozn.: Myslivost můžeme chápat z pohledu zemědělského podnikání jako management volně žijící zvěře. Neustálé zlepšování Opakující se proces zlepšování systému agroenvironmentálního managementu, jímž se dosahuje zlepšení celkového environmentálního profilu v souladu s agroenvironmentální politikou organizace. Pozn.: Tento proces nemusí probíhat ve všech oblastech činnosti zároveň. Neshoda Nesplnění požadavku [čl. 3.6.2 ISO 9000:2000]. Opatření k nápravě Opatření k odstranění příčiny zjištěné neshody. Organizace Společnost, sdružení, firma, podnik, orgán nebo instituce, nebo jejich část nebo kombinace, uvedené nebo neuvedené v rejstříku, veřejné nebo soukromé, které mají své vlastní funkce a správu. Pozn.: U organizací s více než jednou provozní jednotkou může být jako organizace definována jedna provozní jednotka. Postup Specifikovaný způsob provádění činnosti nebo procesu. Pozn.1: Postupy mohou nebo nemusí být dokumentovány. 17

Pozn.2: Převzato z článku 3.4.5 ISO 9000:2000. Preventivní opatření Opatření k odstranění příčiny potenciální neshody. Prevence znečištění, předcházení znečištění Používání procesů, praktik, technik, materiálů, výrobků, služeb nebo energie k zabránění, snížení nebo regulování (samostatně nebo v kombinaci) vzniku emisí nebo vypouštění jakéhokoli druhu znečišťující látky nebo odpadu tak, aby se snížily negativní environmentální dopady. Pozn.: Prevence znečištění může zahrnovat snížení nebo vyloučení využívání zdrojů, změny procesů, výrobků nebo služeb, účinné využívání zdrojů, záměny a náhrady materiálů a energií, opětné používání, rekuperaci, recyklaci, obnovu a úpravu. SMR (Statutory Management Requirements) Povinné požadavky na hospodaření; jedná se o požadavky, které jsou uvedené ve vybraných článcích 18 aktů (směrnic a nařízení Evropského společenství) z oblasti Životního prostředí, Veřejného zdraví, zdraví zvířat a zdraví rostlin a Dobrých životních podmínek zvířat, které jsou stanoveny platnými právními předpisy. Z nich v tomto roce platí 8 směrnic a nařízení. Jejich dodržování je ověřováno 30 kontrolními požadavky. Systém agroenvironmentálního managementu, AEMS Součást systému managementu organizace použitá k vytvoření a zavedení její agroenvironmentální politiky a řízení jejích environmentálních aspektů. Pozn.1: Systém managementu je soubor vzájemně závislých prvků, který se používá pro stanovení politiky a cílů a pro dosažení těchto cílů. Pozn.2: Systém managementu zahrnuje organizační strukturu, plánovací činnosti, odpovědnosti, praktiky, postupy, procesy a zdroje. Uživatel pozemku Osoba vlastnící vlastnická práva k pozemku pokud pozemek užívá sama, nebo osoba vlastnící právo užívat půdu na základě smlouvy uzavřené s vlastníkem. Uživatel honitby Držitel honitby, pokud honitbu využívá sám, nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajal. Vliv činnosti organizace na životní prostředí 18

Výsledky řízení organizace, pokud jde o environmentální aspekty. Vlastník pozemku Osoba vlastnící vlastnická práva k pozemku. Zainteresovaná strana Osoba nebo skupina, která se zajímá o environmentální profil organizace nebo je jím ovlivněna. Znečišťování a poškozování životního prostředí Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. Životní prostředí, environment Prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy. Pozn.: V této souvislosti se prostředí rozšiřuje za hranice organizace do globálního systému. Záznam Dokument, v němž jsou uvedeny dosažené výsledky nebo v němž se poskytují důkazy o provedených činnostech. Pozn.: Převzato z článku 3.7.6 ISO 9000:2000. Zvěř Volně žijící druhy zvěře na pozemcích, mimo obory, bažantnice a zvěř ve farmovém chovu. Pozn.: Pro potřeby zemědělské praxe převzato z vyhlášky č.327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při používání přípravků na ochranu rostlin. Pro potřeby myslivosti nutno respektovat výklad pojmu zvěř definovaný v 2 odstavci b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Seznam použitých zkratek AEMS systém agroenvironmentálního managementu BAT nejlepší dostupná technika ČSN česká technická norma 19

ČIŽP Česká inspekce životního prostředí EN evropská norma GLOBALGAP označení normy pro certifikaci zemědělských podniků ISO označení norem vydaných Mezinárodní organizací pro normalizaci MZe Ministerstvo zemědělství MŽP Ministerstvo životního prostředí OŽP ochrana životního prostředí SZIF Státní zemědělský a intervenční fond ŽP životní prostředí 4. Kompatibilita standardu agroenvironmentálního managementu s jinými požadavky Zkušenosti ukazují, že podniky, které mají zaveden systém integrovaného managementu nebo některý ze subsystémů environmentálního managementu, managementu kvality, systém analýzy rizik a stanovení kritických bodů ve výrobě potravin (HACCP) nebo plní požadavky dokumentu GLOBALGAP (rámec správné zemědělské praxe), budou snáze budovat agroenvironmentální management (implementovat standardy) než ty, které tento systém zaveden nemají. V jejich případě je vhodné maximálně využít stávající strukturu a dokumentaci jako základnu pro agroenvironmentální management. Základními charakteristikami agroenvironmentálního managementu jsou integrace environmentálních aspektů do systému řízení a závazek k neustálému zlepšování a prevenci znečišťování/ poškozování životního prostředí. Přístup neustálého zlepšování je vyjádřen strukturou standardu zpracovaného podle zásad Demingova cyklu - Plánuj, Proveď, Prověř, Pokračuj. 20

Podnik může využít osvědčené postupy a metody vytváření struktury dokumentace a jejího řízení, řízení procesů, výcviku a interních auditů z již implementovaných subsystému (požadavků). Proto by měl zvolený způsob zavádění systému agroenvironmentálního managementu bezpodmínečně zohledňovat společné oblasti těchto systémů tak, aby nedocházelo k vytváření paralelních nadbytečných struktur. V dalším pojednání o agroenvironmentálním managementu se vychází především z požadavků normy ISO 14001:04, neboť jak ukázaly zkušenosti, podnikatelské subjekty o tento nástroj projevují stále větší zájem. 5. Požadavky na agroenvironmentální management a hospodaření zemědělského podniku 21

5.1 Vstupní agroenvironmentální analýza činností a služeb poskytovaných zemědělským podnikem Obecný požadavek Zemědělská organizace má nejdříve prostřednictvím přezkoumání zjistit, jaké má postavení vůči životnímu prostředí. Cílem tohoto přezkoumání má být zvážení všech činností a služeb organizace. Přezkoumání má pokrývat čtyři hlavní oblasti: Identifikaci činností, které mají vliv na životní prostředí v rámci běžných provozních podmínek a abnormálních podmínek včetně havarijního ohrožení a mimořádných / havarijních stavů. Identifikaci požadavků příslušných právních předpisů a jiných požadavků, které se na organizaci vztahují ( např. cross compliance, GAEC, SMR). Zkoumání všech stávajících praktik a postupů managementu (např. osevní postupy, způsoby ochrany rostlin, hnojení ) včetně praktik a postupů souvisejících se zásobováním a uzavíráním smluv; Vyhodnocení minulých havarijních ohrožení a havárií; Akční plán pro realizaci zemědělského hospodaření s cílem prověření záměrů v oblasti životního prostředí. Výklad Nástroje a metody přezkoumání mohou zahrnovat kontrolní seznamy (check listy z Příručky jakosti zemědělského podniku viz www.agroporadenstvi.cz), provádění rozhovorů, přímou kontrolu a měření, výsledky předchozích auditů nebo jiných přezkoumání v závislosti na povaze činností (kontroly cross compliance pracovníky SZIF ). K analýze je velmi vhodné využít akreditovaných poradců Ministerstva zemědělství, především v oborech rostlinná výroba, ochrana přírody a krajiny a ekologické zemědělství. Doporučujeme provést hodnocením zemědělského ekosystému, který se v obhospodařovaném území nachází. Zde je možno spolupracovat s pověřeným mysliveckým hospodářem dotčené užívané honitby, který toto hodnocení na základě požadavků zákona o myslivosti každoročně provádí. S ohledem na škody působené zvěří a na zvěři doporučujeme posoudit stávající monitoring sčítání stavů zvěře. Zejména té, která se 22

v zemědělském ekosystému podílí nejvíce na škodách a dále té, na kterou jsou způsobovány největší škody. Specifikace GLOBALGAP vyžaduje provádění tzv. základního auditu aktuálních stavů, umístění, podmínek, flóry a fauny v obhospodařovaném území, který by měl umožnit posoudit plánované aktivity. Při analýze aktivit zemědělských podniků neopomeneme prověřit také proces dopravy a letecké ochrany rostlin, který je především s ohledem na škody působené na zvěři velmi významný. Doporučujeme taktéž prověřit v rámci úvodní analýzy názory zainteresovaných stran vlastníků pozemků, v okolí bydlících obyvatel, nevládních organizací či politických stran realizujících se v regionu. Významná je i komunikace s myslivci aktivními v dotčené honitbě. Proces a výsledky úvodního agroenvironmentálního přezkoumání jsou zaznamenány a jsou podkladem pro určení priorit agroenvironmentální politiky, cílů a cílových hodnot. Získané informace jsou zúročeny při vlastním managementu a řízení a výkonu vlastní činnosti zemědělsky hospodařících subjektů. 5.2 Koncepce rozvoje zemědělského podniku Obecný požadavek Vrcholové vedení musí stanovit agroenvironmentální politiku organizace (koncepci ochrany životního prostředí) a zajistit, aby v rámci stanoveného rozsahu činností odpovídala povaze, rozsahu a environmentálním dopadům činností a služeb organizace, definovala předmět a rozsah činností, které jsou organizací vykonávány a které budou řízeny tak, aby byly minimalizovány vlivy na životní prostředí, obsahovala závazek k neustálému zlepšování a prevenci negativního vlivu na životní prostředí, obsahovala závazek být v souladu s příslušnými požadavky právních předpisů a jiné požadavky, ke kterým se organizace zavázala a které se vztahují k jejím environmentálním aspektům, poskytovala rámec pro stanovování a přezkoumání environmentálních cílů a cílových hodnot, byla dokumentována, realizována a udržována, byla sdělována všem osobám, které pracují pro organizaci nebo na požadavek organizace a 23

byla dostupná veřejnosti. Výklad Organizace má určit a dokumentovat rozsah svých aktivit. Určení rozsahu má sloužit k ujasnění hranic organizace, ve kterých se bude hospodařit ohleduplně k životnímu prostředí, zvláště tehdy, pokud organizace je součástí větší organizace na daném místě. Při stanovování tohoto rozsahu se má věnovat pozornost tomu, že hodnověrnost aktivit v oblasti environmentální bude záviset na zvolení hranic organizace. Pokud je část organizace vyňata z rozsahu působení správných zásad, má organizace být schopna toto vynětí vysvětlit. Agroenvironmentální politika je písemný záměr podniku o tom, jaké jsou zásady jeho environmentálního chování a z něho plynoucí všeobecné záměry. V souvislosti s celkovou podnikatelskou strategií vytváří rámec pro jeho činnost a další rozpracování do podoby environmentálních cílů a cílových hodnot. Musí být slučitelná s jinými organizačními politikami, např. kvality, zdravotní nezávadnosti potravin, ochrany zdraví a bezpečnosti práce atd. Politika musí být iniciována, vypracována a aktivně podporována vrcholovým vedením. Závazky politiky podepsané vrcholovým vedením, ředitelem, musí být srozumitelné a podnětné pro ostatní pracovníky. Politika musí být sdělována a vysvětlena všem zaměstnancům a všem osobám, které pracují pro organizaci nebo na požadavek organizace. Při formulování agroenvironmentální politiky lze vyjít z různých strategických dokumentů, např. Státní politiky ochrana přírody a krajiny, Koncepce agrární politiky ČR v oblasti životního prostředí, nově vydaného dokumentu Vize českého zemědělství po roce 2010, plánů krajů pro šetrné zemědělské hospodaření apod. Z hlediska prevence škod působených zvěří a na zvěři by zemědělská politika měla být kompatibilní s příslušným plánem mysliveckého hospodaření. Podnik konkretizuje ty principy, které jsou jeho činnosti a zainteresovaným nejbližší. Mimo to jsou nejčastěji zařazovány závazky: 24

dodržovat všechny příslušné předpisy agroenvironmentálního práva a další související předpisy, neustále zlepšovat podnikovou ochranu životního prostředí v rámci měnících se vnějších podmínek (zlepšování stanovišť volně žijících zvířat a zvyšování biodiverzity v zemědělském podniku), zvažovat použití nejlepší dostupné technologie BAT pro dosažení environmentálních cílů, důsledně realizovat hospodárná a preventivní opatření v oblasti spotřeby energie a surovin, vzniku a využití odpadů, snižování hlučnosti atd., začlenit environmentální hlediska do marketingu a dodavatelskoodběratelských vztahů, vytvářet potřebné finanční zdroje pro kontrolu environmentálních dopadů, předcházet vzniku havarijních situací, motivovat pracovníky k ochraně životního prostředí, především v rámci jejich pracovních povinností, realizovat agroenvironmentální opatření, být environmentálně transparentní vůči veřejnosti. Obr. 2 Cílem musí být příroda a krajina poskytující základní ekosystémové služby 25

Pro zpřístupnění politiky veřejnosti je třeba nalézt vhodnou a současně ekonomicky přijatelnou formu, nejlépe po dohodě s veřejnoprávními orgány. Doporučujeme umístit na www stránky společnosti. Agroenvironmentální politiku je vhodné zařadit do obchodních materiálů společnosti. 5.3 Identifikace environmentálních aspektů a jejich vlivů na životní prostředí Obecný požadavek Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) k identifikaci environmentálních aspektů svých činností a služeb v rámci definovaného rozsahu činností, které může řídit a těch environmentálních aspektů, na které může mít určitý vliv, s ohledem na plánované nebo nové projekty nebo nové či upravené činnosti a služby, a k určení těch aspektů, které mají nebo mohou mít významné dopady na životní prostředí (tj. významných environmentálních aspektů). Organizace musí tyto informace dokumentovat a průběžně je aktualizovat. Organizace musí zajistit, aby významné environmentální aspekty byly vzaty v úvahu při vytváření, zavádění a udržování jejího agroenvironmentálního managementu. Výklad V případě změny lokality, kde je realizována rostlinná/živočišná výroba, musí být provedeno hodnocení rizik, které bere v úvahu původní užití půdy nebo stanoviště a všechny potenciální dopady připravované produkce v souvislosti s uvažovanou rostlinou/živočišnou výrobou. Hodnocení rizik musí zahrnovat historii stanoviště a zvážit dopad navrhovaného podnikání na související pěstování a životní prostředí (při stanovování pěstovaných 26

plodin osevních postupů je nutno respektovat výskyt flóry a fauny a na základě tohoto volit vhodná opatření např. biopásy, předplodiny, managementy péče o travní porosty ). Identifikace aspektů má vycházet z vlivů na životní prostředí, pokud přichází v úvahu možné zranění/otrávení/zabití zvěře, poškození biotopů, krajinotvorných prvků, eroze půdy přemnožení/snížení stavů zvěře, emise do ovzduší včetně pachových látek, emise do vod, odpadové hospodářství, znečišťování horninového prostředí, pokud v podniku je (např. prostřednictvím kontaminací provozních kapalin z mobilních energetických prostředků provádějících příslušné agrotechniky, v okolí stanic PHM či mycích ramp mobilních energetických prostředků); využívání spodních a povrchových vod, paliv a energie a ostatních přírodních zdrojů; zatěžování hlukem, zápachem, prachem, vibracemi a zářením; vlivy na specifické části životního prostředí apod. Zdroji závažných vlivů v podniku jsou v případě: zranění/zabití/otrávení zvěře polní práce - kosení pícnin, příprava půdy v době kladení mláďat, chemická ochrana rostlin ), poškození biotopů, krajinotvorných prvků příprava půdy oráním, chemizace, užívání nadměrné a těžké mechanizace, přemnožení/snížení stavů zvěře velkoplošné pěstování monokultur, emisí do ovzduší polní skládky hnojiv, aplikace kejdy.. energetika, doprava (mobilní energetické prostředky jako mobilní zdroje); emisí do vod nakládání s kejdou, hnojem.pěstování širokořádkových plodin podporujících erozi na nevhodných pozemcích Samostatnou oblastí hodnocení je nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, které mohou ohrozit čistotu ovzduší, vod i horninového prostředí a převážně zaměstnanecké zdraví. Možnými zdroji úniků jsou sklady surovin, pomocných prostředků a výrobků a jejich manipulační plochy, tekutá paliva, pohonné hmoty a technologie. Další důležitou oblastí hodnocení je i hodnocení a ovlivnění aspektů dodavatelů a smluvních partnerů. S ohledem 27

na možnou existenci tzv. staré ekologické zátěže je třeba zvážit vliv výrobních a obslužných procesů uskutečňovaných v minulosti v areálu podniku a též s ohledem na zvěř na obhospodařovaných pozemcích. Zhodnocení závažnosti aspektů je nezbytné pro další systémové kroky, kterými jsou cíle, cílové hodnoty, programy, výcvik, povědomí a odborná způsobilost, řízení provozu a monitorování a měření. Základním kritériem pro přiřazení priority jsou v prvé řadě právní požadavky (např. limitní hodnoty ukazatelů v rozhodnutích orgánu státní správy a riziko sankce při jejich nedodržení). Dalšími faktory mohou být např. specifické odvětvové nebo odběratelské požadavky (obalové materiály), podnikatelská strategie, potenciální tržní výhody nebo nevýhody, návratnost investovaných prostředků, požadavky veřejnosti a samozřejmě ekonomické možnosti podniku. Důležité je hodnocení aspektů současných, budoucích, minulých, za normálního, abnormálního a havarijního stavu. Závažné aspekty (vlivy) jsou přehledně uspořádány do registru, který může být v tištěné, popř. elektronické podobě. Registr je řídící dokument, který je s ohledem na různé aktivity společnosti doplňován či jinak korigován. Obr. 3 Skladování / shromažďování přípravků na ochranu rostlin je významný environmentální aspekt 28

5.4 Požadavky právních a jiných předpisů vztahujících se na činnosti zemědělských podniků Obecný požadavek Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) k identifikaci a zajištění přístupu k příslušným požadavkům právních předpisů a jiným požadavkům, které se na ni vztahují, v souvislosti s jejími environmentálními aspekty, k určení uplatnitelnosti těchto požadavků na její environmentální aspekty. Organizace musí zajistit, aby tyto příslušné požadavky právních předpisů a jiné požadavky, které se na ni vztahují byly vzaty v úvahu při vytváření, zavádění a udržování jejího systému agroenvironmentálního managementu. Výklad V podniku musí být dostupné zákony, vyhlášky, nařízení vlády, opatření a metodické pokyny ministerstev, resortní směrnice, technické normy atd., které se přímo vztahují k jeho činnostem a službám. Předmětem sledování jsou také předpisy, jejichž režim ovlivňuje provozní prostředí podniku (např. speciální požadavky ochrany přírody). Právní ochrana životního prostředí je řízena předpisy pro oblast životní prostředí všeobecně (obecně závazné právní předpisy), vodní hospodářství, ochrana ovzduší, ochrana přírody a krajiny, ochrana zemědělského půdního fondu a lesní hospodářství, ochrana horninového prostředí, odpadové hospodářství, posuzování vlivů na životní prostředí, územní plánování a stavební řád, nakládání s chemickými látkami, 29

prevence závažných havárií, integrovaná prevence a omezování znečišťování ŽP a jiné. Prostřednictvím systémových nástrojů Struktura a odpovědnost musí být zajištěno, že vedení bude s dostatečným předstihem informováno o chystaných změnách právních požadavků, které bude moci včas zohlednit v podnikatelských plánech. Individuální povinnosti v OŽP jsou podniku ukládány prostřednictvím rozhodnutí orgánu státní správy. Platnost těchto správních aktů, většinou povolení k činnostem souvisejícím se životním prostředím, bývá časově omezená. Předmětem řízení dokumentů je udržování také této části systému v aktuálním stavu. Součástí evidence právních a jiných požadavků jsou také odvětvové, popř. regionální dohody s orgány státní správy, na jejichž základě se podnikatelské subjekty zavazují k dodržování přísnějších opatření, než které stanovují obecně platné předpisy. Nedílnou součástí registru musí být požadavky Cross Compliance. Na základě specifických požadavků zahraničního zákazníka nebo podnikání v zahraničí může podniku vzniknout také povinnost seznámit se a sledovat právní předpisy platné v cílové zemi. Úplný přehled platných právních a jiných požadavků má být uveden v tzv. registru, který může být součástí např. příručky AEMS (dokument obsahující souhrnnou informaci o přístupu managementu zemědělského podnikatele k ochraně životního prostředí). Přehled je doplněn o odkazy, kde jsou dokumenty uloženy, aby mohly být v případě potřeby okamžitě k dispozici. 30

Obr. 4 Požadavky GAEC musí být nedílnou součástí registru právních požadavků 5.5 Plánování v oblasti ochrany životního prostředí (cíle, opatření, odpovědnosti, požadavky na zdroje, termíny) Obecný požadavek Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat dokumentované agroenvironmentální cíle a cílové hodnoty pro příslušné funkce a úrovně v rámci organizace. Cíle a cílové hodnoty musí být měřitelné, kde je to prakticky možné, a musí být v souladu s agroenvironmentální politikou včetně závazku předcházet znečištění / poškozování životního prostředí, závazku být v souladu s příslušnými požadavky právních předpisů a s jinými požadavky, ke kterým se organizace zavázala a závazku neustálého zlepšování. Při stanovování a přezkoumávání svých cílů a cílových hodnot organizace musí zvážit požadavky právních předpisů a jiné požadavky, které se na 31

organizaci vztahují, a své významné agroenvironmentální aspekty. Musí rovněž zvážit své technologické možnosti, své finanční, provozní a podnikatelské požadavky a názory zainteresovaných stran. Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat program(-y) pro dosahování svých cílů a cílových hodnot. Program(-y) musí obsahovat: určení odpovědnosti za dosažení cílů a cílových hodnot pro příslušnou funkci a úroveň organizace; a prostředky a časový rámec, ve kterém jich má být dosaženo. Výklad Cíle a cílové hodnoty jsou součástí střednědobého strategického plánu podniku. Z tohoto důvodu jsou nejprve stanoveny celkové cíle ve vrcholovém vedení. Poté jsou projednány, rozpracovány a upřesněny na úrovni středního managementu, aby bylo zaručeno, že jejich dosažení je technicky, finančně a organizačně proveditelné. Nakonec jsou specifikovány do jednotlivých úseků s tím, že je určena odpovědnost za jejich plnění až na úroveň pracovních míst. Pokud z předchozích systémových kroků vyplývá, že podnik v některém ohledu dosud neplní právní požadavky, je nutné cíle přednostně zaměřit na nápravu těchto nedostatků. Cíle mohou být zaměřené na činnost podniku, provádění služeb, péči o zákazníka. Smyslem AEMS je, aby byly určeny pouze realistické (splnitelné) cíle. Významnou roli hraje ekonomická náročnost jejich plnění. Zaměřují se proto na opatření, jejichž investiční náročnost je nízká, které jsou dosažitelné především zvýšením provozní kázně. Obsah a cíle plánu ochrany přírody jsou v souladu s trvale udržitelným zemědělstvím a představují snížený environmentální dopad. Specifikace GLOBALGAP vyžaduje např.: jasný soupis priorit a akcí pro nápravu zničených a poškozených stanovišť v rámci hospodářství, existenci akčního plánu, který má za cíl zlepšování stanovišť a zvyšování biodiverzity v podniku, plán přeměny neproduktivních míst na oblasti klidu, kulturní úhory či jiné způsoby hospodaření šetrné k přírodě (mokřady, malé vodní plochy ). Cíle mohou směřovat do oblasti 32

úspor surovin, pomocných prostředků a energií; snížení produkovaného znečištění (emise, pachy, odpady); nápravy poškozeného životního prostředí (odvodněných mokřadů, rozoraných mezí, údolnic, introdukce původních druhů živočichů.); vývoje a výroby nových environmentálně šetrných výrobků a technologií; zapojení dodavatelů (i odběratelů) do AEMS; zvýšení agroenvironmentálního povědomí pracovníků; zlepšení vztahů s veřejností. Cílové hodnoty mají být specifické a měřitelné. Mají zahrnovat měřítko kvalitativní (jakostní ukazatel), kvantitativní (objemový, koncentrační ukazatel) a časové (časový ukazatel). Jejich plnění přispívá k neustálému zlepšování agroenvironmentálního profilu, které je jedním z hlavních požadavků standardu pro AEMS. V rámci podniku jsou cíle a cílové hodnoty zveřejněny, např. v plánech odpadového hospodářství, žádosti o vydání IPPC, rozhodnutí o vydání integrovaného povolení apod. Cíle jsou pravidelně v rámci auditních cyklů přezkoumány a aktualizovány. Informace o jejich plnění jsou součástí výroční zprávy podniku, popř. holdingu a veřejného agroenvironmentálního prohlášení (EMAS III). Programy agroenvironmentálního managementu konkretizují dosažení cílů a cílových hodnot do podoby dynamického, krátkodobého plánu. Stanoví konkrétní kroky, které je třeba učinit pro dosažení cílových hodnot vztažených ke kratšímu časovému období (kalendářní rok). K jednomu celkovému cíli může být vytvořeno několik dílčích programů pro jednotlivé úseky (projekce, nakupování, skladování, výroba, přeprava atd.). Úkolem programu je identifikovat specifické kroky; stanovit harmonogram těchto kroků; přidělit finanční a personální zdroje; určit odpovědnost jednotlivých úseků a pracovníků; rozvinout u pracovníků dovednosti potřebné v procesu řízení; vytvořit systém kontroly plnění cílových hodnot. Zpracování a dohled nad plněním programů náleží do kompetence zástupce vrcholového vedení pro životní prostředí. Je odpovědný za monitorování postupu; 33

řešení vzniklých problémů a odchylek od plánu. Schválení programu probíhá na úrovni vrcholového vedení. Splnění cílů je možno ve většině případů dosáhnout několika variantními řešeními. Prvním krokem je objevit všechny možnosti pro dosažení cílové hodnoty. Při vzájemném posouzení variant je nutné zvážit veškeré realizační náklady (vnější i vnitřní zdroje). Přednost mají řešení, která zvyšují efektivnost (zavedení pořádku, metoda čistší produkce), s krátkodobou návratností vložených prostředků. Zvláštní pozornost je v rámci tohoto systémového kroku zapotřebí věnovat projektům nových investic a vývoje nových procesů a služeb. V rámci sdělování odpovědností a pravomocí bude každý dotčený pracovník seznámen se svými povinnostmi v programu. Při tvorbě agroenvironmentálních plánů musí být respektovány související plánovací dokumenty zainteresovaných stran na zemědělském ekosystému. Významný je především Plán mysliveckého hospodaření (tvoří ho dotčený myslivecký hospodář ), dále Plán společných zařízení (součást dokumentace tvořené při pozemkových úpravách), agroenvironmentální programy (opatření podporovaná MZe) a plány péče o krajinu (opatření podporovaná MŽP, např. obnova mokřadů). 34

Obr. 5 Plán společných zařízení je pro zemědělce závazný územně plánovací dokument 5.6 Řízení procesů (činností), které mají vlivy na životní prostředí Obecný požadavek - zdroje, úlohy, odpovědnost a pravomoc Vedení organizace musí zajistit dostupnost zdrojů nezbytných pro vytvoření, zavedení, udržování a zlepšování systému agroenvironmentálního managementu. Mezi zdroje patří lidské zdroje a specializované dovednosti, infrastruktura, technologie a finanční zdroje. Úlohy, odpovědnost a pravomoc se musí definovat, dokumentovat a sdělovat tak, aby podporovaly efektivní agroenvironmentální management. Vrcholové vedení organizace musí jmenovat zvláštní(-ho) zástupce vedení, jimž/jemuž musí být bez ohledu na další povinnosti určeny úkoly, odpovědnost a pravomoc, aby bylo zajištěno vytvoření, zavedení a udržování systému agroenvironmentálního managementu ve shodě s požadavky, ke kterým se organizace zavázala; vrcholovému vedení byly podávány zprávy o výkonnosti systému agroenvironmentálního managementu k přezkoumání, včetně doporučení pro jeho zlepšování. Výklad Prvním krokem následujícím bezprostředně po rozhodnutí realizovat požadavky tohoto standardu je to, že vrcholové vedení podniku jmenuje svého zástupce, kterého vybaví potřebnými pravomocemi. Tento pracovník bude bez ohledu na své další úkoly odpovědný za provádění jednotlivých požadavků tohoto standardu. Mezi jeho základní povinnosti patří stanovení, zavedení a plnění požadavků tohoto standardu ve specifických podnikových podmínkách; podávání zpráv o výsledcích vrcholovému vedení průběžně při jejich zavádění a v určených intervalech pro přezkoumání a vyhodnocení AEMS. 35