11/18/2007 MSÍNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PEMYSLOVICE, ECHY POD KOSÍEM!" #$$%$ $!$ &' $!$($ )%"!"$ *!!( &$!(!" +%$,($"!! -.!!'-" /)+!0
1"%2"3! " # $ # % # & ' () # *+&%( (), # -' ) & # -'%. &! #/ $ 0 *( # 1& () 2 # 3!4 5(67& (8& ()8 9 *' : :#, # 3!4& Listopadový liturgický kalendá nám ukazuje na konec církevního roku a na zaátek doby adventní. V první dny msíce slavíme slavnost Všech svatých a vzpomínáme na všechny zemelé. Už v posledních knihách Starého zákona se modlitba za zemelé pokládala za svatou a zbožnou myšlenku. Podobn i v prvotní církvi jak o tom svdí nápisy v katakombách. To pedpokládá nejen víru ve vný život, který se koná v nebi, ale i možnost se oistit. lovk se po ukonení pozemské pouti již nemže aktivn piinit o svou spásu, mže se však oistit utrpením. Práv kvli této innosti oištní mluvíme o duších, které ji konají, že se nacházejí v oistci. Celé spoleenství vících mže takové duši pomáhat modlitbami, almužnami, dobrými skutky, vlastním pokáním a slavením Eucharistie. Bolest duší v oistci spoívá v tom, že nejsou ješt dost isté, aby je Boží láska mohla naplnit a udlat je šastnými. Tato láska solidárn spojuje všechny údy mystického tla Ježíše Krista. lovk, který žije v ase a v tomto svt poznává, jaká nesmírná hodnota je mu dána, aby ji naplnil a jednou vydal za své skutky, kterými jednotlivé okamžiky asu vyplnil úet. Vící lovk nemže 2
jen prožívat a využívat as, i dlat dobré skutky jen tak, ale musí každý okamžik svého života, celé své jednání smovat k Bohu, k vnosti. Tedy jeden z cíl života lovka je nauit se správn a vdom využívat každou vteinu tohoto života. Ped námi je nový liturgický rok. Zaíná první adventní nedlí a vrcholí slavností Krista Krále. Má dva okruhy i cykly: vánoní a velikononí. Vlastním nositelem liturgického roku je sám Kristus, který ve své církvi neustále žije a pokrauje ve svém knžském úad. Nám, kteí k nmu s vírou picházíme a necháváme se vést, pivlastuje ovoce svého vykupitelského díla. Liturgický rok je školou kesanského života a každá památka vrcholí slavením Eucharistie, která je zdrojem milostí a vede k následování Krista. Slavností Krista Krále se ukoní církevní rok. Tuto slavnost zavedl v roce 1925 papež Pius XI.. Ježíš Kristus je král pravdy a života, král slavnosti a milosti, král spravedlnosti, lásky a pokoje, je naším Pánem. Jde o to, aby všechny naše dny, všechny naše starosti a práce byly konány pod jeho žezlem a jednou spolu s námi vstoupily do vného Kristova království. Církevní rok zaíná dobou adventní. I když advent zane teprve první nedli v prosinci, už v tomto ísle bych chtl o nm íci pár slov a tím na nj jakoby pipravit. Advent je doba oekávání píchodu Krista, je to doba modlitby a pokání, také doba pokorného a rozhodného následování Krista, je to doba nadje. lovk by si ml uvdomovat, že se má vzdávat všeho falešného v sob, a proto je teba více se ovládat, ukázovat init pokání. Dovedeme si odíkat? A to ne jen v jídle a pití! Do našeho pokání patí i pohled plný touhy, že vše nezávisí jen na penzích. A za to volejme Bohu díky! Otevírejme a pomalu pipravujme svá srdce na píchod tak velké Lásky, jakou je Ježíš. Poznávejme jakou lásku od nás oekává ten, který je LÁSKA sama. Vrcholem našeho pokání má být svátost smíení, nebo také pijetí svátosti pomazání nemocných. 3
Svou touhu po setkání s Kristem posilujme modlitbou. V tento as nadje více navštvujme bohoslužby, rozjímejme a u adventního vnce si tme texty Písma svatého. Naši otcové nám napsali o adventní dob, že má dvojí ráz: Je dobou pípravy na narození Pán, v níž se pipomíná první píchod Božího Syna k lidu, a zárove dobou, kdy se touto vzpomínkou srdce zamuje k oekávání druhého Kristova píchodu na konci as. Z tchto dvou dvod je advent dobou zbožného a radostného oekávání. (CR39) 3 pokraování píšt Už njakou dobu se snažíme odkrýt tajemství Církve uzavené ve svátostech a pedevším v Eucharistii. Jsme zváni na hostinu prostednictvím samotného Krista. Minule jsem psal o vkládání našich lidských dárk do rukou Hospodáe, o symbolice chleba a vína. Ježíš Kristus, který je ve veeadle Hostitelem, pijímá ty dary a zve nás k obsazení místa u stolu. Mše svatá IV Mé místo u Božího stolu. Jestliže chceme zachytit nco z tajemství nebe, o kterém hovoil Kristus ve veeadle, musíme zpozorovat ti pravdy. První je pravda o dom. Nebe - to je otcovský dm. V srdci každého lovka existuje touha rodinného domu. Nebe - to je také rodinný dm. V tom dom každý z nás má svj byt. To je druhá pravda. Ježíš jasn íká: Jdu vám pipravit místo... v dom mého Otce je mnoho píbytk. Každý lovk potebuje ke štstí vlastní byt. Jde o to výjimené místo v dom, kde on je pánem. Tetí pravda se týká místa u stolu. V dom je spolený stl, rodinný stl a každý má u nho své místo. 4
Oltá, u kterého se shromažujeme, je stolem nebe, který dosahuje zem. To je ten nebeský stl. U toho stolu každý z nás má své místo. Jestliže nkdo pozvaný na hostinu prostednictvím samotného Krista nepijde, nezaujme své místo ono zstává prázdné. Nikdo toto místo nezaujme. Kdokoliv je nepítomný, mže být omluven jenom samotným Hospodáem. Naproti tomu se nikdy nemže omlouvat sám. Jestliže to chce udlat, je netaktní. Hostitel omlouvá, když lovk je skuten nemocný, to znamená - nevychází z domu; když slouží svou prací jiným nap. léka, idi autobusu, pilot, atp. Jestliže jejich práce zaujímá celý den, jsou Bohem omluveni. V takovém pípad svdomité a dobrovolné zeknutí se pístupu ke stolu, ke kterému nás zve Kristus, je drazným znamením zanikání víry. Nebo je to podceování spoleenství, které se setkává u oltáe, to znamená Církve a zárove také samotného zvoucího Hostitele, Ježíše Krista. Je nutné proto najít své místo u oltáe, který je stolem nebeského království. Kdo toto místo nenašel, dokáže se lehce vzdát pítomnosti na svaté hostin. Snadno již obsadíme svá místa u oltáe sám Kristus, který pijal naše dary, staví ped nás své dary. Tady se stává pekvapující vc. Ježíš nepidává k našim darm ješt svj božský dar, jenom naše dary svým božským slovem promuje. Stejn jako by chtl íct vím dobe, jak dobrý je váš chléb a víno, které však nechrání od smrti. Toužím vám dát pokrm, který má chu vašeho chleba a vína, který však dává záruku zmrtvýchvstání; pokrm dávající ne život souasný, ale vný. V dob mše svaté jsme svdky tohoto úspšného úinku Božího Slova. Chléb je tak poslušný Boha, že když Kristus nad ním íká: Toto je moje tlo, pestává být chlebem a stává se Tlem Ježíše Krista, stejn je to s vínem. Tyto dary jsou úpln poslušné Boha, proto je lehké je promnit. Tžší je to udlat s námi. Bh mnohokrát íká nad námi slova promnní a ponvadž máme svobodnou vli, promní nás natolik, nakolik se naše svobodná vle oteve této promn. Proces naší promny trvá celý náš život a jde tžce. Okamžik promování je vždycky pro nás výzvou odkrytí této velké pravdy, že Bh nás shromáždil u svého stolu proto, aby nás promnil, posvtil, pozdvihl stejn jako promuje chléb a víno. pokraování píšt P. Janusz 5
43 3 13. íjna 2007 se poprvé uskutenila v naší farnosti Fatimská pobožnost, a proto by bylo dobré se o této výjimené události zmínit. V minulém vydání Kapky jsme vzpomínali zvlášt na historii, dnes se zastavíme nad tím, jaké vlastn mže mít asi lovk pocity, když se úastní takovéto pobožnosti. Proto jsme oslovili pár úastník, aby se s námi rozdlili o své pocity Fatimská pobožnost zaala mší svatou, po které následovala adorace Nejsvtjší svátosti, svcení sochy Panny Marie Fatimské a nakonec byl prvod s modlitbou ržence doprovázený mariánskými písnmi. Poasí nám bylo naklonno, nespadla ani kapka dešt, i když meteorologové pedpovídali jinak. Sešli jsme se zde v hojném potu /asi 150 poutník/, abychom si pipomnli poslední zjevení Panny Marie ve Fátim, které se událo ped 90 lety. Atmosféra byla píjemná, i když venku foukal chladný vítr, ale nikoho z pítomných poutník, a již malých nebo velkých, to neodradilo. Každý si nesl hrd své svtlo, aby vidl na cestu, nebo již byla tma. Pi adoraci každý z nás mohl poprosit a podkovat Pánu Ježíši za všechny jeho dary v našem život. Ale také podkovat Pann Marii za to, že se za nás pimlouvá u svého Syna. Každý z poutník je jist rád, že se mohl zúastnit slavnosti v kapli na Krakovci, protože mu v srdci zstaly vzpomínky ze spoleného setkání. Moje zážitky a vzpomínky na tuto událost jsou krásné možná ani nepopsatelné, nkdy lovk nedokáže popsat, jak se cítil. Nepochybn je to ale veliký duchovní zážitek. Fatimská pobožnost se mi velice líbila. Mše svatá, která se konala, zdálo by se, že byla stejná 6
jako ostatní, ale podle m tomu tak není. Mám ten pocit, že prostedí, doba, spoleenství lidí a úmysly, se kterými jsme tam pišli, byly jiné. Bylo to jiné tím spíše, že msíc íjen je msíc zasvcený Pann Marii, proto mám velikou radost, že první Fatimská pobožnost se zaala konat zrovna v tento krásný msíc. Msíc, který je zvlášt zasvcený Pann Marii a bhem kterého se mžeme skrze modlitbu ržence k Pann Marii piblížit a rozjímat o jejím život a život Pána Ježíše. Vím, že radost jsem z této pobožnosti mla nejen já, ale také Panna Marie a Pán Ježíš.I když úast mohla být vtší, pesto mli urit radost. Vím, že tato pobožnost vydá plody do našich srdcí a že nám pomohla se ješt více piblížit k Pánu Bohu, že na ni budu já a také jiní, kteí se jí úastnili, ješt dlouho vzpomínat. Urit je hodn okamžik této pobožnosti, na které se dá vzpomínat, protože se velice zdaila. Pavel Spáil, náš laškovský kostelník, píše: 13. íjna jsme si poprvé a urit ne naposledy pipomnli zjevení Panny Marie ve Fátim. Úctu a modlitbu jsme mohli prokázat v bohoslužb, adoraci a prvodem se svícemi a sochou Panny Marie Fátimské, nebo také - jak se pi zjevení sama nazvala - Panna Maria Ržencová. Pod vedením otce Janusze a otce Mariusze ze Ptení jsme mohli prožít mši svatou v nádherném prostedí v kapli na Krakovci a rozjímat v plhodinové adoraci ped vystavenou Nejsvtjší Svátostí. Pi svtelném prvodu se v nesení nové sochy Matky Boží zakoupené pímo ve Fátim stídali otcové a matky nejen z našich farností. Jist potšila, a nejen mne, úast farník z okolních, ale i vzdálenjších míst našeho dkanátu. I když se bhem pobožnosti vyskytly malé nedostatky, vím že pi dalších pobožnostech, které se budou konat vždy 13. dne msíc kvtna až íjna bude vše v poádku. Za vzor si mžeme vzít Koclíov, kde každoron zavítá na ticet tisíc lidí. Sídlí zde totiž eskomoravská 7
Fátima hnutí, které peuje o zpítomnní poselství fatimského zjevení. Co íci závrem? Vím, že jsme dstojn oslavili 90. výroí zjevení Panny Marie ve Fátim a doufám, že se tyto pobožnosti budou i nadále konat ve farnosti, která má zasvcený kostel Nanebevzetí Panny Marie. Píšt - tedy 13. kvtna 2008 v 18.00 hodin. Paní Peková vzpomíná: Fatimská pobožnost na mne velmi siln duchovn zapsobila, zvláš proto, že se konala v kapli sv. Antoníka. Jsem velkou ctitelkou tohoto svtce, zejména když ho máme ve své farnosti a je nám tak blízko. Moje pocity velké duchovní ochrany a pomoci byly umocnny pítomností Panny Marie Fátimské, ke které se denn obracím a na kterou ve svém život velmi spoléhám. Pemýšlela jsem, pro to tak o. Janusz zaídil? Když jsem zjistila - pro, byla jsem velmi šastná, že se toto spojení, mohlo uskutenit práv v naší farnosti totiž oblast, kde se Panna Maria zjevovala, byla zasvcená sv. Antonínovi. Protože to byla veliká událost, pijeli tam také lidé z okolních farností. Neváhali jsme tedy, ale vedle lidí z našich farností oslovili jsme také nkoho jiného. Petr Ullman z farnosti Konice vzpomíná: Jsem moc vdný za to, že jsem se mohl poprvé ve svém život úastnit Fátimské pobožnosti, a to v den, kdy se ped devadesáti lety zjevila Panna Maria dtem ve Fátim naposledy. Nejen že se veškerá má oekávání naplnila, ale spoleenství modlitby dokonce pekonalo moje pedstavy... Panna Maria v ten veer jako by každému z nás íkala:,,neboj se! A vzývej mého syna ve Svátosti oltání..." Modlitba ržence, svtelný prvod a mariánské písn rozsvítily temnotu noci a myslím, že zapálily i mnohá srdce vírou v Krista ukižovaného a vzkíšeného. Myslím si, že to nebylo jen krásné na pohled, ale že jsme svou spolenou modlitbou získali hodn Božích milostí skrze ruce naší maminky Panny Marie. Kéž by nás bylo stále více, abychom mohli ješt více vzývat Pannu Marii, naši Královnu a Orodovnici! 8
Závrem chci jen dodat, že veliké díky patí otci Januszovi, který nám umožnil uskutenní Fátimské pobožnosti v naší farnosti a že byl ochotný ji pipravit tak, aby se to všechno vydailo a vydalo to plody v našem život. Díky patí také tm, co se postarali o kvtinovou výzdobu a pípravu na mši. Zvlášt také dkujeme panu Markovi Dopitovi, který nám zprostedkoval elektinu, což bylo velice dležité. Pán Bh zapla všem, kteí jakkoliv pispli pomocnou rukou, aby se pobožnost zdaila. Dkujme ale pedevším ve svých modlitbách Pánu Bohu, že nás zavedl na tuto cestu a že nám umožnil se k nmu ješt více piblížit. Dkujme Mu neustále za jeho lásku a prosme, abychom vytrvali na cest do nebe a aby nám pomohl uskutenit píští rok další Fatimské pobožnosti. Na závr bych chtla ješt jednou pozvat všechny na píští Fatimskou pobožnost, která se uskutení už 13. kvtna 2008 na témže míst. anim. J. Ošádalová a anim.p. Dvorská 53 Svatá Kateina Alexandrijská, Panna a muednice Legenda o této svtici je jednou z nejznámjších a zárove nejbarvitjších. Kateina byla vysoce urozená, uená a krásná dívka 9
z Alexandrie, žila kolem roku 300. Stala se kesankou díky místnímu poustevníkovi, který ji ve víe uil. Veejn protestovala proti uctívání pohanských boh a samotného císae Maxentia vyzvala, aby se vzdal pohanství a obrátil na kesanskou víru. Císa ji postavil ped padesát pedních uenc a filosof, kteí se jí snažili kesanství, tedy víru jen v jednoho Boha, rozmluvit. Akoliv jí bylo pouhých osmnáct let, dokázala všechny jejich dvody vyvrátit a obrátila je na kesanskou víru. Za to je nechal císa všechny zaživa upálit. Poté se snažil Kateinu požádat o ruku, ale Kateina ho odmítla s odvodnním, že se již zaslíbila Kristu. Toto prohlášení mlo za dsledek dvouhodinové biování a poté nekonené muení a vznní, bhem kterého ji prý krmila holubice. Bhem tohoto vznní se svaté Katein zjevil Pán Ježíš. Poté byla Kateina muena na speciáln vyrobeném kole, opateném bodci, které ji mlo zaživa roztrhat. Kolo se ale díky blesku rozpadlo a zranilo mnoho divák. Její stálost obrátila na víru dv st voják, kteí byli ihned popraveni. Poté byla na císav rozkaz sata. Z jejích žil prý netekla krev, ale mléko. Ped smrtí svolávala požehnání na všechny, kdo na ni budou vzpomínat. Zemela roku 307 n.l. a po její smrti odnesli andlé její ostatky na horu Sinaj v Palestin, kde je pohbili. Za císae Justinána I. (527-565) byl nad jejím hrobem vybudován svtoznámý klášter sv. Kateiny jako stedisko kultu sv. Kateiny. Svatá Kateina je patronkou univerzit, mladých dívek, filozof, ošetovatelek, kolá, padlák, všech umírajících a díky kolu, na kterém byla muena, i patronkou všech mlyná. Život svaté Kateiny je velkým povzbuzením pro dobu, ve které žijeme. I nám se mže zdát tžké pihlásit se ke Kristu v prostedí, které útoí na všechny, kteí Krista vyznávají. Na píkladu této velké svtice mžeme zpozorovat, že díky vrnosti naší víe, tedy vydávání správného píkladu jiným, mžeme pivést k obrácení i ostatní. Mžeme si tedy položit otázku: pro je okolo nás tolik nevících? Není to snad i proto, že nedokážeme dát správný píklad? Prosme Ducha svatého o tuto milost, abychom se oteveli lásce, kterou je Kristus, žili jí a hlavn, abychom tuto lásku dokázali pedávat jiným. pipravil anim. Kamil Štolpa 10
3! " # $ # % & '! ( ) "!#* +,-% *. /! /! 0! 1!").&! 2 31 # 45 6! *! 23745 + * 8# # 2 31 # 0 5 3 9 *#45! +# * && #& Také si mnohdy neuvdomujeme, že Bh stojí stále pi nás a je ochoten nám pomoct. Když mu ale budeme dvovat tak pochopíme, že nás nikdy nezklame. Snažme se obracet na Nj v modlitbách a nezapomínejme, že naši modlitbu potebují i ti, co již mezi námi nejsou a ekají na ni v oistci. Pokud mu budeme skuten vit, On nás vyslyší a poznáme, jak obrovská síla se v modlitb skrývá. Zdroj : Další píbhy pro potchu duše. Bruno Ferrero 11 Zpracoval: Milan Ošádal
Co víme o vzniku modlitby ke svatému archandlovi Michaelovi? Jak vznikla tato modlitba? asopis Ephemerides Liturgicae otiskl v roce 1955 na str. 58-59 toto: P. Dominik Pechenino píše: Nevzpomínám si na pesný rok. Jednoho rána se velký papež Lev XIII. jako obvykle úastnil další mše sv., dkovné, na které býval po své mši. Najednou ho vidli, jak energicky vzpímil hlavu a intenzivn se zadíval na cosi nad hlavou celebranta. Hledl upen, ani nemrkl, s jakýmsi vydšením a údivem a mnil pitom barvu a rysy. Odehrávalo se v nm nco divného a velkého. Konen se vzpamatoval a lehkým, ale energickým dotykem ruky se zvedl. Vidli ho, jak se ubírá do své soukromé pracovny. Píbuzní ho starostliv následovali. Tlumeným hlasem se ho zeptali: 'Svatý ote, necítíte se dobe? Potebujete nco?' Odpovdl jim: 'Nic, nic.' Po plhodin si nechal zavolat sekretáe Kongregace pro bohoslužby. podal mu list a ekl mu, aby text nechal vytisknout a poslal všem ordinám na svt. Obsahem byla modlitba. kterou se modlíme na konci mše spolu s lidem, s prosbou k Pann Marii a plamennou výzvou ke knížeti nebeského vojska, s úpnlivou prosbou k Bohu, aby vyhnal satana znovu do pekla." Jak je vidt, papežové zcela jasn pipomínali hroznou pítomnost satana. Úmysl, který pozdji k této modlitb pidal Pius XI. /zvláštní úmysl za Rusko/, se vztahoval k centru falešných nauk rozšíených v minulém století, které dosud zamoují život nejen národ, ale samotných teolog. Jestliže naízení Pia XI. Nebyla dodržována, je to vina tch, kterým to bylo sveno. Zajisté se dobe doplovala s charismatickými napomenutími, která Pán dal lidstvu prostednictvím zjevení ve Fátim, pestože na nich nebyla závislá. Fátima nebyla tehdy ješt svtu známá. Chtl jsem zdraznit, že žáden z papež nezrušil doporuení papeže Lva XIII. a Pia XI. Jestliže se dnes odešlo od této modlitby to jen proto, že nkteí jsou ní znudní nebo si myslí, že dnes už neexistuje taková poteba. Položme si však otázku: Skuten neexistuje taková poteba? P. Janusz Lomzik Vydává ímskokatolický farní úad v Laškov pod záštitou otce Janusze Łomzika Podnty, píspvky a informace k otištní lze odevzdat na fae nebo animátorm farnosti. Náklady na 1 ks výtisku: 8,- K. Proto prosíme o dobrovolný píspvek. Pedem dkujeme za pochopení. www.farnost-laskov.wz.cz email: jasiekz@volny.cz tel. 739523415 12