PŘÍLOHA II: ANALÝZA INVESTIČNÍ PŘÍLEŽITOSTÍ PRO OBNOVITELNÉ ZDROJE ELEKTRICKÉ ENERGIE V ČESKÉ REPUBLICE 1 OBSAH I. POPIS ČESKÉHO SEKTORU ELEKTROENERGETIKY II. VÝROBA E-OZE, STÁVAJÍCÍ POLITIKA A PŘÍLEŽITOSTI PRO INVESTiCE II.1 II.2 II.3 II.4 II.5 Popis českého trhu garantované výkupní ceny (FIT)/bonusy Financování obnovitelných zdrojů elektrické energie Cíle obnovitelných zdrojů elektrické energie Potenciál výroby obnovitelných zdrojů elektrické energie Další mechanismy podporující obnovitelné zdroje elektrické energie III. PŘEKÁŽKY OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ELEKTRICKÉ ENERGIE III.1 III.2 III.3 Přetrvávající a budoucí legislativa Výkyvy ve vládní politice vůči obnovitelným zdrojům elektrické energie Problematika vydávání povolení a integrace rozvodné sítě IV. PŘÍLOHA IV.1 IV.2 Dodatečné údaje k českému trhu s elektrickou energií Politika a rozvoj v oblasti obnovitelných zdrojů elektrické energie, možnosti 1 Při přípravě této zprávy byla získána vstupní data od těchto odborníků: Bohuslav Málek, Tomáš Voříšek a Goran Mandić, Britské velvyslanectví v Praze. Informace obsažené v tomto dokumentu není dovoleno reprodukovat bez předchozího souhlasu Cambridgeského programu pro vedení v udržitelnosti Cambridge Programme for Sustainability Leadership 2012.
I. POPIS ČESKÉHO SEKTORU ELEKTROENERGETIKY Český trh s elektřinou je plně vyspělý. Až do konce roku 2010 nabízel snazší podmínky pro příchod nových investorů do obnovitelných zdrojů elektrické energie (soustřeďujících se zejména na fotovoltaiku), v roce 2010 však nastaly regulační změny, které tuto situaci změnily. Česká republika je díky relativně levným výrobním kapacitám a dobrému připojení k síti jedním z největších vývozců elektřiny v regionu střední a východní Evropy. Jedná se však o koncentrovaný trh: státem vlastněný ČEZ má vysoký podíl jak ve výrobě, tak i v distribuci. ČEZ se oblasti obnovitelných zdrojů věnuje jen okrajově, ale má ambiciózní plány na rozšíření svého jaderného a na fosilní bázi postaveného portfolia, v rozvoji obnovitelných zdrojů elektrické energie by tak mohl spatřovat hrozbu, protože by mohly snižovat jeho příležitosti pro realizaci a financování vlastních projektů. Hrubá spotřeba elektřiny v uplynulých sedmi letech kolísala okolo 70 TWh, přičemž toto kolísání reflektovalo hospodářský růst, čistá spotřeba představuje v České republice okolo 60 TWh. Podle předpovědí uvedených v národním akčním plánu pro energii z obnovitelných zdrojů poroste spotřeba elektřiny v letech 2005 2012 v průměru o 1,2 %. Na konci roku 2010 činila celková instalovaná kapacita 20 073 MW, oproti roku 2009 tak zaznamenala 9,5% nárůst. Za 85 % tohoto nárůstu stály nové solární kapacity. Výrobu 53 % z 20 073 MW zajišťují tepelné elektrárny, zejména elektrárny spalující černé a hnědé uhlí. Jaderná energie, která tvoří téměř 20 % veškeré kapacity, zajišťuje skoro 30 % celkové výroby. Hydroelektrárny a přečerpávací elektrárny představují kolem 11 %. Plynové turbíny s jednoduchým i kombinovaným cyklem představují jen asi 5 % z kapacity. V zemi se také hojně používají plynové kogenerační jednotky (CHP), které zajišťují jednu třetinu výroby elektřiny a více než 40 % celkové výroby tepla. Solární kapacity se z 2,5% podílu v roce 2009 zvýšily do konce roku na téměř 10%. Stejně tak rostou, i když pomaleji, kapacity využívající větrnou energii. Pokud jde o vlastnickou strukturu výrobního portfolia, je český trh s elektřinou vysoce koncentrovaný. Téměř 60 % kapacit včetně veškerých jaderných, více než 50 % tepelných elektráren a většinu vodních elektráren vlastní jedna společnost, jejímž většinovým majetkem je stát, společnost ČEZ. Na výrobě elektrické energie z jiných obnovitelných zdrojů se však významněji nepodílí (fotovoltaika: 18,9 MW, vítr: 0,1 MW, aktuální informace o využití biomasy nejsou k dispozici). Kromě ČEZ na trhu nepůsobí žádná jiná společnost, která by měla na významný tržní podíl (tj. nad 3 %). Zahraniční kapitál je v oboru výroby elektrické energie sice přítomen, ale vzhledem k malému rozsahu investičních příležitostí je jeho přítomnost omezena. Ve čtyřech zemích sousedících s Českou republikou funguje pět přenosových systémů 2. Propojení přeshraničních kapacit umožňuje zemi teoreticky vyvážet nebo dovážet přibližně 25 TWh 3 energie, což představuje 25 % hrubé domácí spotřeby. Díky svým levným výrobním kapacitám a své geografické poloze je ale Česká republika významným vývozcem. Obvyklý směr obchodních toků je dovoz z Polska a vývoz do Rakouska, Německa a na Slovensko. Čistý vývoz se od roku 2005 pohyboval v rozmezí přibližně 11,5 15 TWh, což je asi 13,7 % 18,3 % hrubé výroby energie. Česká republika je tak třetím největším vývozcem elektřiny v EU. 2 Německo společně s Českou republikou využívají dva provozovatele přenosových soustav. 3 Zdroj: Česká republika: Národní zpráva České republiky o stavu elektroenergetiky a plynárenství za rok 2010, červenec 2011, str. 19 2
Český trh s elektrickou energií je od roku 2006 plně liberalizován. Cenu elektřiny určuje trh. V roce 2010 na trhu působilo 321 subjektů, které měly oprávnění k obchodování s elektřinou. 4 Obchodníci mohou obchodovat buď prostřednictvím elektrické burzy Power Exchange Central Europe (PXE), nebo přes spotové nebo over-the-counter (OTC) trhy organizované operátorem trhu OTE (OTE, a.s.), obchody je také možné uzavírat prostřednictvím bilaterálních jednání. Od září 2009 jsou obchodní možnosti a likvidita dále posilovány propojením českého day ahead trhu se slovenským 5. Celkové obchodování na spotových trzích OTE v průběhu let roste, v současné době představuje asi 10 % domácí poptávky. Naprostá většina obchodů je stále založena na dvoustranných smlouvách, jejichž hodnota v roce 2010 6 činila 106,17 TWh. Výhradním provozovatelem přenosové soustavy v České republice je společnost ČEPS, jejímž jediným akcionářem je stát. Pokud jde o jeho vztahy s ostatními subjekty na trhu, lze ČEPS považovat za vlastnicky odděleného provozovatele přenosové soustavy. Je však třeba poznamenat, že většinový podíl v největší elektrárenské společnosti ČEZ rovněž vlastní stát. Existují tři regionální systémy distribučních sítí, které jsou přímo připojeny k přenosové soustavě a jsou kontrolovány společnostmi E.ON, PRE (přes 70 % vlastní německá společnost EnBW, PRE své služby poskytuje v hlavním městě Praze) a ČEZ Distribuce (která v roce 2010 distribuovala téměř dvě třetiny veškeré elektrické energie). K nim se připojuje dalších asi 297 menších lokálních provozovatelů distribučních soustav. Od roku 2008 na maloobchodním trhu roste konkurence, neboť řada nezávislých obchodníků začala bojovat se zavedenými dodavateli o maloodběratele odebírající elektrickou energii ze sítě nízkého napětí. V důsledku toho změnila v roce 2010 přibližně 4 % spotřebitelů svého distributora. Zpracování aktuální verze energetické strategie České republiky se opožďuje, původní je z roku 2004. Její příprava se neustále odkládá, poslední dění však naznačuje, že by mohla být zveřejněna v létě roku 2012. Všichni domácí i zahraniční investoři očekávají, že ještě před tím, než vynaloží své investice, uvidí, jakým směrem se bude strategie ubírat v příštích desetiletích. Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo státní energetickou koncepci a ministerstvo životního prostředí vypracovalo na podzim roku 2009 návrh politiky na ochranu klimatu. Zdá se, že návrhům strategických plánů, jejichž cílem je zvyšování bezpečnosti energetických dodávek, bude dominovat jaderná energetika. U obnovitelných zdrojů elektrické energie se důraz klade na výrobu elektrické energie z biomasy, tento koncept ovšem kontrastuje s vývojem mezi roky 2009 2010. Koncepce předpokládá další zvýšení podílu jaderné energie s cílem dále navýšit exportní potenciál země. Jedno z klíčových doporučení zprávy, kterou pro Českou republiku v roce 2010 vypracovala Mezinárodní agentura pro energii (IEA), zní následovně: V rámci regionu podporujte spolupráci mezi vládami a operátory přenosových soustav a dbejte na to, aby byl růst dodávek elektrické energie v souladu s regionální nabídkou a poptávkou, posilujte spolupráci se sousedními zeměmi, abyste vytvořili fungující regionální trh s elektrickou energií. 7 Významným krokem k vytvoření integrovaného regionálního trhu je v tomto směru propojení českého a slovenského trhu. 4 Zdroj: Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2010, str. 47 5 Maďarsko a Polsko se rovněž chystají, že se připojí na tento propojený trh, uvažovaným termínem je rok 2014. Podle nejnovější zprávy svůj záměr připojit se vyjádřilo i Rumunsko. 6 Zdroj: Česká republika: Národní zpráva České republiky o stavu elektroenergetiky a plynárenství za rok 2010, červenec 2011, str. 23 7 Zdroj: Mezinárodní agentura pro energii: Energetické politiky zemí IEA: Česká republika, 2010 3
II. VÝROBA ELEKTRICKÉ ENERGIE Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ, STÁVAJÍCÍ POLITIKA A PŘÍLEŽITOSTI PRO INVESTICE Stávající politika Česká republika do své legislativy zapracovala příslušné Směrnice týkající se obnovitelných zdrojů energie (2001/77/ES a 2009/28/ES). Od roku 2005 využívá variabilní politiku podpory obnovitelných zdrojů elektrické energie, kde si výrobci mohou zvolit mezi garantovanou výkupní cenou (FIT) a systémem zeleného bonusu. V roce 2010 činil celkový výkon obnovitelných zdrojů elektrické energie 1,9 GW, většinu představovaly fotovoltaické zdroje. Větrné zdroje energie čítaly 210 MW, u biomasy se přesná kapacita neudává, protože se většinou jedná o současné spalování s jinými palivy. V letech 2009 2010 v regionu došlo k nebývalému nárůstu fotovoltaických kapacit 2 GW za dva roky, tento vývoj zapříčinily štědré garantované výkupní ceny (FIT) a regulační opatření, která ale nebrala ohled na vývoj na trhu (např. velmi striktní 5% limit pro roční snížení garantované výkupní ceny). Pomalá reakce státních orgánů přispěla k prohloubení problému. Boom fotovoltaických elektráren měl významný dopad na cenu pro spotřebitele využívání obnovitelných zdrojů elektrické energie vedlo jen v roce 2011 k více než desetiprocentnímu nárůstu. Bude-li chtít země splnit i jen aktuální cíl pro rok 2020, pak jí nedávný prudký nárůst fotovoltaických kapacit ponechává pro další investice do obnovitelných zdrojů elektrické energie jen malý prostor. Podpora investic K podpoře rozvoje kapacit obnovitelných zdrojů elektrické energie posloužily národní programy a operační programy financované zejména prostřednictvím fondů EU. Pro tuto oblast jsou k dispozici pouze souhrnné údaje. Další podporu poskytovaly daňové stimuly na rozvoj obnovitelných zdrojů elektrické energie, ale program byl v roce 2010 zrušen v důsledku změn v jejich regulaci. Cíle, příležitosti a potenciál Národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů stanovuje pro rok 2020 indikativní cíl pro obnovitelné zdroje elektrické energie ve výši 14,3 %. V současné době zaujímá nejvyšší podíl fotovoltaika, nicméně podle národního akčního plánu nastane další růst zejména v oblasti využití biomasy a částečně i větrných kapacit. Nárok na garantovanou výkupní cenu bude ve smyslu nového Zákona o zdrojích energie (2012) v budoucnu svázán s cíli národního akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů. Potenciál dalšího využití vodních zdrojů je omezen; stejně tak je omezen potenciál využití větrné eneergie, protože nejlepší lokality se povětšinou nacházejí v přírodních chráněných oblastech. Energetická koncepce (2009) spatřuje největší potenciál ve využití biomasy. Nový zákon o zdrojích energie zavádí do stávající praxe souběžného spalování biomasy limity, což vytváří příležitosti pro novou a efektivnější výrobu energie na bázi biomasy. Navrhované sazby garantované výkupní ceny pro biomasu se ale pohybují spíše v polovině evropských rozpětí pro její garantované výkupní ceny. Nový zákon o zdrojích energie se vztahuje na přímou podporu biometanu (obohacený bioplyn) vháněného do rozvodné sítě zemního plynu. Jedná se o nový způsob regulace: biometan získá zelený bonus za kwh zavedenou do sítě, který bude financovaný z regulované složky nákladů na zemní plyn. Česká republika je ze všech zemí regionu střední a východní Evropy nejblíže na cestě k dosažení svých cílů pro obnovitelné zdroje elektrické energie stanovených na rok 2020 a to v důsledku rychlého rozvoje fotovoltaických kapacit v letech 2009 a 2010. Ten byl zejména možný díky pružnému a velkorysému systému podpory obnovitelných zdrojů elektrické energie. Tento vývoj byl však tak rychlý, že bylo před časem nutné přijmout opatření, včetně úplného ukončení podpory na zemi instalovaných fotovoltaických kapacit, která se pokusila zmírnit finanční dopad tohoto vývoje na maloobchodní ceny. Podle národního akčního plánu pro 4
energii z obnovitelných zdrojů se v budoucnu předpokládá zvýšení podílu výroby elektřiny z pevné a plynné biomasy, jak ukazuje dále uvedený graf. Pokud jde o výrobu energie z bioplynu a biomasy, nelze jejich rozsah jednoznačně určit, neboť nejsou z důvodu souběžného spalování ve statistikách oddělovány od kapacit tepelných elektráren a plynových turbín. Z tohoto důvodu nejsou ani zobrazeny v grafu na obrázku 1 níže. Podle ERÚ (Český energetický regulátor) v roce 2010 existovalo 241 zařízení s celkovým výkonem 125,65 MW s podílem bioplynu (včetně skládkového plynu) a 56 zařízení s celkovým výkonem 1676,37 MW s podílem pevné biomasy. Obrázek 1: Roční projektovaná instalovaná kapacita obnovitelných zdrojů elektrické energie mezi lety 2005-2020 podle technologií Obrázek 1 výstižně ilustruje velmi strmý nárůst fotovoltaických technologií v letech 2009 a 2010; zásadní informací však je, že pokud bude chtít Česká republika usilovat pouze o naplnění cílů národního akčního plánu, bude prostor pro další investice do obnovitelných zdrojů energie v příštích letech omezen. Toto omezení bude výraznější, pokud zvažujeme kapacitu, pokud jde o výrobu, prostor pro rozvoj obnovitelných zdrojů elektrické energie stále existuje. Graf nabízí smíšený pohled, což je možné vysledovat zpět k segmentu fotovoltaické energie; využití fotovoltaických zdrojů je totiž ve srovnání s konvenčními technologiemi všeobecně omezenější. Jinými slovy, systém pro výrobu jedné kwh elektrické energie potřebuje více fotovoltaických kapacit než v případě konvenčních technologií. V grafu se odráží i roční zpoždění ve výrobě, protože mnoho nových fotovoltaických kapacit bylo do provozu uvedeno na konci roku 2010. Zbývající nárůst se většinou očekává u bioplynu a pevné biomasy. Předpovídané změny v politice pro rok 2012 naznačují, že vláda bude chtít stanovit pro další růst obnovitelných zdrojů elektrické energie strop, tomuto tématu se pozorně věnujeme v části o vyhlídkách do budoucna. 5
Obrázek 2: Roční očekávaná výroba elektrické energie mezi lety 2005-2020 podle technologií 8 II.1 Popis českého trhu - garantované výkupní ceny (FIT), bonusy Nepovinné schéma garantovaných výkupních cen bylo v České republice představeno již v roce 2002 v návaznosti na legislativu EU (Směrnice 2001/77/ES). Do roku 2004 český systém charakterizoval jen nízký podíl obnovitelných zdrojů energie. Zákon 180/2005 o podpoře obnovitelných zdrojů energie zavedl systém, který umožňoval společné uplatnění garantovaných výkupních cen a zeleného bonusu (který se někdy označuje jako zelená prémie). Podle tohoto systému si provozovatel zařízení na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů mohl vybrat mezi dvěma paralelními režimy: Provozovatel se mohl rozhodnout pro garantovanou výkupní cenu za povinný nákup provozovatelem přenosové soustavy. V tomto případě garantovaná výkupní cena, která byla upravována o inflaci, vycházela z doby návratnosti stanovené na dvacet let, jako hranice pro snižování cen 9 byl nastaven maximálně 5% pokles sazeb. Tento režim nebylo možné uplatnit na společné spalování biomasy. Provozovatel se mohl rozhodnout pro zelený bonus, který byl vyplacen nad rámec tržní ceny, a poté prodávat svou energii na trhu. Distributor zajistil i přednostní připojení zařízení na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů do rozvodné sítě. Tento režim neposkytuje dlouhodobou cenovou záruku. 8 Pro roky 2006-2009 není k dispozici rozdělení na malé a velké vodní elektrárny, ani samostatné informace týkající se využití biomasy. Údaje za další roky vycházejí z národního akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů. 9 V případě malých vodních elektráren je nárokové období 30 let, zatímco u skládkových a důlních plynů pouze 15 let. 6
Systém byl flexibilní a provozovatelé zařízení na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů se každý rok (do 30. listopadu) mohli rozhodnout, jaký režim využijí v následujícím roce. Tarify a bonusy byly stanoveny na jeden rok dopředu Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Tyto sazby byly upravovány každý rok podle předem určené metodiky, a to včetně faktoru napojeného na cenový index výrobců. Navíc existovala hranice pro snižování úrovně podpory regulátor nesměl garantovanou výkupní cenu/bonus snížit o více jak 5 % za rok, cílem bylo ochránit investory před nečekanými škrty. Rozlišovalo se i stáří zařízení: zařízení zahajující provoz v různých letech měla nárok na různé tarify/bonusy. Pokud jde o propojení distribučních soustav, provozovatelé zařízení na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů měli právo přednostního připojení a provozovatelé sítí měli za povinnost uzavírat smlouvy o připojení. Přestože jsou technické normy a pravidla jasná, náklady na připojení jsou významné, ale nejsou úměrné velikosti kapacity, což je nevýhodné pro menší zařízení 10. V roce 2008 nastaly v plánu podpory drobné změny, které se týkaly zejména technických parametrů pro výpočet roční úrovně tarifů/bonusů (např. typická životnost, typické období využití). V roce 2009 byl systém prémií rozšířen i na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie a na druhotné zdroje (např. skládkové a důlní plyny). Léta 2010 a 2011 přinesla do systému více neočekávaných změn, a to zejména z důvodu prudkého využívání fotovoltaických kapacit a z toho plynoucího tlaku na cenu, kterou měli platit koncoví spotřebitelé. Do konce roku 2010 dosáhly fotovoltaické kapacity téměř 2 GW (to představuje 10 % celkových kapacit), což vytváří další tlak na růst cen pro konečné uživatele. Pro rok 2011 by v důsledku podpory obnovitelných zdrojů elektrické energie cenové zvýšení bývalo dosáhlo úrovně 578 Kč/MWh (25 /MWh), ale skutečný cenový nárůst byl zastropován částkou 370 Kč/MWh (17 /MWh), neboť na základě vládního rozhodnutí do tohoto sektoru plynuly prostředky z rozpočtu. 11 Tento cenový nárůst by bylo možné přirovnat k ceně ve výši 3500 Kč/MWh (142 /MWh) pro domácnosti v roce 2011. V roce 2010 nastaly v oblasti obnovitelných zdrojů energie tyto hlavní regulační změny: Duben 2010: 5% limit pro snížování cen nadále neplatí u investic s dobou návratnosti kratší než 11 let (zákon 137/2010) Tato změna má vliv na investice uvedené do provozu v roce 2011 a později. Listopad 2010: s účinností od března 2011 mají nárok na podporu nová fotovoltaická zařízení o výkonu pouze do 30 kw, a to jen tehdy, jsou-li instalována na budovách (na střechách a obvodových stěnách) (zákon 330/2010, plně v platnosti od března 2011). Nedotčeny zůstávají garantované výkupní ceny/bonusy u starších zařízení. Prosinec 2010: zavedení zvláštní daně pro solární elektrárny uvedené do provozu v letech 2009-2010, cílem je kompenzace negativních dopadů na cenu pro koncové 10 Zdroj: PV Legal: Snížení byrokratických bariér pro úspěšné nasazení FV v Evropě, 2012 11 Zdroj: Zpráva o činnosti ERÚ na rok 2010 7
spotřebitele (zákon 402/2010) s platností od ledna 2011. Sazba daně činí 26 % z garantované výkupní ceny vyplácené výrobcům solární energie za zařízení s kapacitou vyšší než 30 kw a bude placena v letech 2011-2013 12. V červenci 2011 český soud rozhodl, že je tato daň protiústavní. Daň slouží jako finanční zdroj pro vládní intervence, jejichž cílem je snižovat zátěž pro koncové spotřebitele. Současná koncepce garantovaných výkupních cen/plánu prémií Hlavní stavební kameny výše popsaného systému podpory zůstávají pro rok 2012 nadále v platnosti, takže se i nadále používají oba režimy garantované výkupní ceny i plán zelených prémií. Provozovatelé energetických soustav jsou povinni platit producentům výkupní ceny a zelené bonusy a musí s výrobci elektrické energie z obnovitelných zdrojů uzavírat smlouvy. Podpora se vyplácí měsíčně na základě zprávy o výrobě z obnovitelných zdrojů. Podle posledního cenového rozhodnutí ERÚ (č. 7/2011), které stanovuje sazby a bonusy na každý rok, existuje více než 40 kategorií garantovaných výkupních cen a zelených bonusů, které jsou rozděleny podle technologie a stáří zařízení. Navíc v případě malých vodních elektráren jsou tarify/bonuss diferencovány v závislosti na flexibilitě elektrárny. Tento počet je dvakrát vyšší, protože jak garantované výkupní ceny, tak zelené bonusy stanovuje regulátor. Tabulka 7 v příloze uvádí rozpětí garantovaných výkupních cen/bonusů (minimální a maximální hodnoty) pro různé technologie a stáří zařízení platné v roce 2012. Délka podpory je obecně garantována na 20 let s výjimkou malých vodních elektráren, kde doba nároku činí 30 let. (příloha č. 3 vyhlášky č. 475/2005). Regulátor každý rok přepočítává garantované výkupní ceny a zelené bonusy, ale až do roku 2010 bylo obecným cílem této revize zohlednění inflace. Výrobci byli chráněni před nečekanými regulačními cenovými rozhodnutími ustanovením, že garantované výkupní ceny a bonusy u nových investic nemohou být sníženy o více než 5 % ročně. Technické parametry pro tyto výpočty byly poskytnuty i investorům. Ustanovení o 5% omezení je stále v platnosti, ovšem platí jisté výjimky: toto ustanovení se nevztahuje na ty kategorie obnovitelných zdrojů energie, u nichž je skutečná doba návratnosti kratší než 11 let stanovených ERÚ. Systém fungoval velmi spolehlivě v letech 2007 až 2010, dokud vysoký nárůst fotovoltaických kapacit nedotlačil regulátora a vládu, aby další rozšiřování fotovoltaiky zastavili. II.2 Financování obnovitelných zdrojů elektrické energie Všichni spotřebitelé energie přispívají na náklady spojené s podporou obnovitelných zdrojů elektrické energie tím, že distribučním společnostem platí jednotný poplatek, který je zahrnutý do ceny za distribuci elektřiny. 13 Do roku 2010 byl systém plně financován prostřednictím tohoto mechanismu, ale od zavedení daně z fotovoltaických zařízení je zdrojem financování rovněž státní rozpočet. 12 Sazba daně u zelených bonusů činí 28 %. (Zdroj: www.mondaq.com). Současně se při spalování fosilních paliv platí v letech 2011 a 2012 daň z volných CO 2 povolenek ve výši 32% (z tržní hodnoty). Za zemědělskou půdu, na které jsou instalovány solární panely, se navíc platí vyšší poplatky. 13 Zdroj: Zpráva o činnosti ERÚ za rok 2010, str. 21 8
Podpora pro nově postavená fotovoltaická zařízení instalovaná na zemi byla přerušena především proto, že rychlé rozšiřování technologií vedlo k prudkému nárůstu koncové ceny pro spotřebitele. Před rokem 2009 představovala podpora obnovitelných zdrojů energie méně než 1,5 % z ceny pro spotřebitele (bez DPH), zatímco do roku 2011 dosáhla 4,6-5,3 % v závislosti na hladině napětí, bez státní dotace by se zvýšila dokonce na 10,8-14.6 % 14. V současné době se prostředky na tuto dotaci získávají z daně na fotofoltaické elektrárny, což znamená, že příjmy z fotovoltaických elektráren slouží jako základ umožňující další cenové snížení. Uvedený dopad ilustruje následující obrázek. Obrázek 3: Dopad podpory obnovitelných zdrojů energie na ceny pro koncové spotřebitele 15 II.3 Cíle obnovitelných zdrojů elektrické energie Cíl, který pro Českou republiku pro rok 2010 v oblasti obnovitelných zdrojů elektrické energie stanovila EU, činil 8,32 % z celostátní hrubé spotřeby energie. 16 Podle posledních dostupných údajů česká energetická soustava tento cíl v roce 2010 splnila na 8,3 %. Naplněním tohoto cíle dosáhla elektroenergetická soustava toho, že se 7,4 % elektrické energie vyrábí z obnovitelných zdrojů. Na cíli stanoveném pro ČR v národním akčním plánu pro energii z obnovitelných zdrojů ve výši 13,5 % z hrubé spotřeby energie se obnovitelné zdroje pro výrobu elektrické energie podílejí 14,3 %. Obrázky číslo 1 a 2 výše ilustrovaly, jak národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů plánuje dosáhnout celostátního cíle pro rok 2020 z pohledu výroby a kapacity. II.4 Potenciál výroby E-OZE Budoucí možnosti nasazení výroby energie/elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou často zarámovány různými koncepcemi, které zvažují jejich potenciál z pohledu teorie, technologie, realizovatelnosti a/nebo ekonomických aspektů. Je tedy obtížné odhadovat potenciál pro 14 10,8 % u NN, 13 % u VN a 14,6 % u VVN dodávek elektrické energie. Zdroj: Zpráva o činnosti ERÚ za rok 2010 15 Zdroj: Zpráva o činnosti ERÚ za rok 2010. Hodnoty roku 2011 jsou ve zprávě uváděny jako odhad. 16 Do národní legislativy zapracováno zákonem 180/2005. 9
jednotlivé země tak, aby bylo možné a) provést srovnání na úrovni jednotlivých zemí a b) v časovém horizontu do roku 2020 účinným způsobem určit omezení. Proto používáme specifické pomocné kategorie: pro fotovoltaiku a větrnou energii údaje o přírodních podmínkách (evropské mapy rychlosti větru a slunečního záření viz příloha), u jiných technologií (biomasa, geotermální a vodní zdroje) uvádíme odhady (jsou-li k dispozici) z oficiálních vládních dokumentů (národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů, strategie atd.), včetně hlavních předpokladů (jsou-li k dispozici). V případě České republiky poskytuje národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů odhad dodávek biomasy domácího původu, souhrn je uveden v následující tabulce. Tabulka č. 1: Odhadované dodávky biomasy v ktoe 17 2006 2015 2020 2020/2006 Přímé dodávky dřeva 975 1223 1405 1,44 Nepřímé dodávky dřeva 561 1316 1311 2,33 Zemědělský vedlejší produkt 32 286 358 11,1 Biomasa z odpadu 76 113 203 2,67 Bioplyn 83 neuv. neuv. - Celkem (bez bioplynu) 1644 2938 3277 1,99 Jak vyplývá z tabulky, český národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů předpokládá zdvojnásobení dodávek biomasy z domácích zdrojů. To znamená, že existuje potenciál pro další rozšíření obnovitelných zdrojů z elektrické energie z biomasy; nelze ovšem usuzovat, zda to je či není dostatečné pro zajištění požadovaného nárůstu, protože zdroje biomasy je možné využít mnoha odvětvích (doprava, teplo a obnovitelné zdroje elektrické energie). Je důležité poznamenat, že poslední sloupec udává poměrný nárůst dodávek biomasy mezi léty 2006 a 2020 podle národního akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů ČR. Vypočítá se jako poměr předpokládaného potenciálu pro rok 2020 a skutečného využití biomasy v roce 2006. II.5 Další mechanismy podporující obnovitelné zdroje elektrické energie Kromě garantovaných výkupních cen a plánu zelených bonusů podporuje Česká republika rozvoj obnovitelných zdrojů elektrické energie také prostřednictvím programů na podporu investic, které využívají finanční zdroje EU pro období 2007 2013 18 : Národní program na podporu opatření na úsporu energie a využití obnovitelných zdrojů energie; 17 Zdroj: Národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů, 2010 18 Zdroj: ERÚ: Zpráva o plnění indikativního cíle pro výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů za rok 2008 10
Operační programy Podnikání a inovace (Ministerstvo průmyslu a obchodu) a Životní prostředí (Ministerstvo životního prostředí); na tyto programy na podporu obnovitelných zdrojů v oblasti energetiky byly přiděleny částky ve výši 10 miliard Kč/386 milionů v roce 2008 a 1,6 miliardy CZK/65 mil. v roce 2009, a to především na financování rozvoje malých vodních elektráren, zdrojů biomasy a bioplynu. Program Zelená úsporám (Ministerstvo životního prostředí); Plán rozvoje venkova ČR (Ministerstvo zemědělství). Plán v roce 2009 podporoval zejména zařízení na výrobu bioplynu částkou 371 mil. Kč (15 mil. ). Kromě toho ČR podporovala rozvoj obnovitelných zdrojů energie také prostřednictvím daňových úlev, když poskytovala pětileté osvobození od daně z příjmu právnických osob na všechny investice do obnovitelných zdrojů energie s nárokem na garantovanou výkupní cenu. 19 Vláda tento systém zrušila v září 2010. 20 19 Jediný rozdíl je u malých vodních elektráren: pouze malé vodní elektrárny s výkonem pod 1 MWe mají nárok na daňovou úlevu. 20 Platts: Energie ve východní Evropě, 8. 10. 2010 11
III. PŘEKÁŽKY PRO OBNOVITELNÉ ZDROJE ELEKTRICKÉ ENERGIE Podle nového zákona o zdrojích energie (leden 2012, dosud nenabyl účinnosti) je pro další podporu obnovitelných zdrojů elektrické energie stanoven strop, který je určen na základě odhadů národního akčního plánu pro energie z obnovitelných zdrojů. Měl by sloužit jako účinný regulační nástroj pro omezení dalšího rozsáhlého rozvoje obnovitelných zdrojů elektrické energie. Existují náznaky, že do konce roku 2012, kdy se dokončí a vstoupí v platnost nové dodatečné legislativní nástroje, podporu nezíská žádná nová investice do obnovitelných zdrojů elektrické energie. Investoři by měli počkat, dokud se tato legislativní nařízení nedokončí a neschválí. Dřívější kolísání politiky pro obnovitelné zdroje elektrické energie, ke kterému docházelo v uplynulých třech letech, do určité míry podkopalo důvěryhodnost regulace obnovitelných zdrojů elektrické energie. Spory mezi ministerstvy rovněž přispěly k politickému kolísání. Podporu veřejnosti dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů elektrické energie oslabuje i způsob, jakým vláda komunikuje o dopadech na koncové ceny. Licenční řízení je poměrně zdlouhavé a vyžaduje značné množství povolení. Na žádost provozovatele přenosové soustavy provozovatelé distribučních sítí od roku 2010 také neuzavírají nové smlouvy o připojení s developery velkých zařízení na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. III.1. Stávající a budoucí legislativa Nový zákon o energetických zdrojích sněmovna přijala dne 31. ledna 2012 (čeká na podpis prezidenta), bude účinný od roku 2013, přičemž účinnost některých ustanovení nastane již v roce 2012. Hlavní rysy nového nařízení jsou následující 21 : podpora obnovitelných zdrojů energie bude napojena na národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů. To by mohlo posloužit jako účinný strop pro podporu pro obnovitelné zdroje elektrické energie, avšak provozní údaje se nezveřejňují. Bude existovat oficiální nákupčí, takže provozovatelé sítí budou od roku 2013 této role zproštěni. Systém upřednostňuje zelený bonus před garantovanými výkupními cenami. Výrobci, kteří si zvolí zelený bonus, budou moci nabídnout elektrickou energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů oficiálnímu nákupčímu, který bude povinen ji odkoupit a zaplatit rozdíl mezi zeleným bonusem a garantovanou výkupní cenou. Horní hranice kapacity je stanovena v plánu garantovaných výkupních cen (100 kw) a úroveň garantovaných výkupních cen bude stanovena podle pravidla jednoduché návratnosti investice na 15 let. Ti výrobci, kteří mají v současnosti nárok 21 Zdroj: Informace k novému zákonu od českých odborníků a http://www.mondaq.com/ 12
na garantované výkupní ceny, jej budou mít i nadále. Pravidlo maximálního 5% poklesu zůstává v platnosti i pro budoucí platby garantovaných výkupních cen s výjimkou investic s dobou návratnosti kratší než 12 let. Stanovují se horní limity garantovaných výkupních cen/bonusu pro investice do nových obnovitelných zdrojů elektrické energie: obecně ve výši 4500 Kč/MWh (175 /MWh), ale pro biometan ve výši 1700 Kč/MWh (69 /MWh) a pro teplo z obnovitelných zdrojů ve výši 50 Kč/GJ (2 /GJ). Výroba elektrické energie z biomasy a bioplynu bude mít nárok pouze na provozní podporu, bude-li u biomasy dosaženo vysoce účinné kogenerace. Současná podpora současného spalování skončí na konci roku 2015 (s výjimkou vysoce účinné kogenerace). Podporu dostane biometan (obohacený bioplyn) vháněný do rozvodné sítě zemního plynu (novinka EU: zelený bonus za kwh vháněného biometanu bude financován z regulované nákladové složky zemního plynu), přímou podporu dostane i teplo z obnovitelných zdrojů. Očekává se, že v průběhu roku 2012 bude k dispozici podrobnější doplňující legislativa. V první polovině roku 2012 se očekává schválení nového cíle národního akčního plánu pro energie z obnovitelných zdrojů, ve kterém budou budou stanoveny nové cíle pro obnovitelné zdroje elektrické energie a obnovitelné zdroje pro vytápění. Mohlo by dojít k předefinování konkrétních cílů pro některé technologie (například u fotovoltaiky je uvažováno cílené okno 65 MW ročně), ale mohlo by dojík i posunutí cíle pro biometan i pro bioplyn směrem k obnovitelným zdrojům pro vytápění. V novém plánovacím období EU (2014-2020) by se mohl změnit i přístup k podpoře nových obnovitelných zdrojů elektrické energie a případně také budoucích národních zemědělských dotací (doplňujících oficiální společnou zemědělskou politiku). Solární daň bude zachována až do konce roku 2013 a majitelé fotovoltaických zařízení budou platit pravidelné příspěvky na pokrytí nákladů na likvidaci odpadu. Nedávné oznámení nové ředitelky ERÚ (paní Vitásková) naznačuje, že další rozvoj obnovitelných zdrojů elektrické energie může být, alespoň na určitou dobu, značně omezen, nebo dokonce zastaven. 22 Proto nelze vyloučit, že prezident bude nový zákon vetovat a pokusí se ovlivnit stanovisko Poslanecké sněmovny Parlamentu. Obecným doporučením pro potenciální investory tedy je, aby vyčkali, až budou přijata a vstoupí v platnost podrobná pravidla, k tomu ale podle očekávání dojde až koncem roku 2012. 22 Zdroj: http://www.eru.cz/user_data/files/tiskove%20zpravy/2012/tz%20nap%20final%202202012.pdf 13
III.2. Výkyvy ve vládní politice vůči obnovitelným zdrojům elektrické energie Až do roku 2008 se obnovitelným zdrojům elektrické energie v České republice dostávalo jen malé podpory. Roční tempo růstu kapacity těchto technologií, ale zcela odpovídalo situaci v ostatních zemích regionu střední a východní Evropy. Studie, které prováděly analýzu podpory obnovitelných zdrojů elektrické energie v tomto období, zdůrazňovaly problémy v administrativních postupech při vydávání povolení na zřizování obnovitelných zdrojů elektrické energie. Proces často zdržovaly místní a regionální orgány, které zřizování některých obnovitelných zdrojů elektrické energie nepovolovaly z důvodu ochrany přírody a regionálních územních plánů. Týkalo se to zejména větrných elektráren obvykle plánovaných v oblastech přírodních rezervací nebo v jejich blízkosti, kde jsou větrné podmínky obecně příznivější. Ministerstvo životního prostředí plánovalo vypracování speciálních zón určených pro projekty na zřizování obnovitelných zdrojů elektrické energie, které měly být zahrnuty i do regionálního územního plánování; neexistují však dostupné informace o tom, zda tento plán dostal konkrétní podobu 23. Další administrativní bariéru vytvořil požadavek na provádění nákladného a nejednoznačně definovaného hodnocení dopadů na životní prostředí (EIA) u obnovitelných zdrojů elektrické energie. Limity pro hodnoceny byly stanoveny poměrně přísně, např. u umístění turbíny větrné elektrárny ve výšce vyšší než 35 metrů, nebo u celkového výkonu nad 500 kw. Zdá se, že problémy, které se v letech 2009-2010 pojily s administrativními postupy, byly alespoň s ohledem na zřizování fotovoltaických zařízení vyřešeny, neboť se v uvedených dvou letech podařilo do české energetické distribuční sítě připojit téměř 2 GW výkonu ve 12 800 zařízeních. Investoři a energetický regulátor (ERÚ) se v tomto období dobře vyrovnali s rostoucím objemem požadavků na vydávání povolení (v samotném roce 2010 muselo být vydáno více než 7 000 nových povolení). Na konci uvedeného období pak přišlo zpomalení kvůli zásahu ČEPS, českého provozovatele přenosové soustavy, který v únoru 2010 uvalil zákaz na připojování nových zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Toto opatření bylo jen prvním krokem, který byl počátkem nové éry, kdy se obnovitelným zdrojům energie dostává jen vlažné podpory, česká vláda zamezila dalšímu budování fotovoltaických zařízení, byly ukončeny daňové pobídky na podporu energie z fotovoltaických zdrojů, snížila se garantovaná výkupní cena/bonusy a nadále není možné instalovat fotovoltaická zařízení na zemi (pro podrobnosti viz kapitola 2). Tento vývoj poukazuje na změnu v postoji vlády, která byla v minulosti rozvoji obnovitelných zdrojů elektrické energie, zejména fotovoltaiky, nakloněna příznivě, k současnému mnohem chadnějšímu postoji. Vláda připravila i koncepty návrhů, jejichž cílem je omezit rozšiřování nových kapacit v souladu s národním akčním plánem pro energie z obnovitelných zdrojů. 24 Podle studie firmy Ecorys 25 k tomuto obratu v postoji politiků přispívá také konflikt mezi vládními resorty. Ministerstvo životního prostředí podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů 23 Zdroj: Ecorys: Nenákladové překážky studie AEO: Česká republika, 2010 24 Zdroj: Platts: Energie ve východní Evropě, 2010. 07. 02 25 Zdroj: Ecorys: Posouzení nenákladových překážek růstu obnovitelných zdrojů energie v členských státech EU, 2010 14
elektrické energie, zatímco Ministerstvo průmyslu a obchodu sleduje jiné strategie a chtělo by se zaměřit pouze na rozvoj biomasy. Veřejné kampaně týkající se obnovitelných zdrojů energie postrádaly vyjádření ze strany vládních činitelů a zaměřovaly se na negativní aspekty vývoje obnovitelných zdrojů elektrické energie (např. zvýšování cen energií), zdá se, že ke změně postoje vlády kromě silné lobby a vlivu společnosti ČEZ přispěly právě i tyto kampaně. Studie uvádí, že ČEZ spatřuje v rozvoji obnovitelných zdrojů energie hrozbu, která by mohla vést ke zmenšování jeho možností i zdrojů plánovaných na posilování jaderné energetiky i výroby energie z fosilních paliv. III.3. Problematika vydávání povolení a integrace rozvodné sítě V České republice mají všichni provozovatelé zařízení na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů přednostní přístup k síti, musí ale platit náklady na připojení v plné výši, tyto náklady se odhadují zhruba na 20 000. Od února 2010 společnost ČEPS, provozovatel přenosové soustavy, po provozovatelích distribučních soustav požaduje, aby nepřipojovali všechny nové fotovoltaické a větrné elektrárny s tím, že to ohrožuje spolehlivost soustavy. 26 To slouží jako efektivní bariéra pro tyto technologie. Podle různých analýz 27 je povolovací řízení poměrně zdlouhavé a je nutné získat značný počet povolení. Systém, který by řešil vše na jednom místě, neexistuje, průměrná doba nutná pro vyřízení žádosti se pohybuje mezi 3-12 měsíci, ale vydání povolení pro technologie využívající větrnou energii si může vyžádat 4 6 let i více. Počet potřebných povolení se pohybuje mezi 5 a 7, pokud je ale povolena výjimka z územího plánu, je nutné získat další povolení. U menších zařízení se celkové poplatky pohybují kolem 8 000, u větších zařízení by ale poplatek a náklady na studii proveditelnosti mohly dosáhnout 50-120 tis. na jedno zařízení. 28 26 Zdroj: Eclareon (firma) pro GŘ Energetika: Integrace elektrické energie z obnovitelných zdrojů do rozvodné sítě a do trhu elektřinou, Národní zpráva o INTEGRACI OZE: Česká republika, 2011 27 Ecorys: Posouzení nenákladových překážek růstu obnovitelných zdrojů energie v členských státech EU, 2010; Větrná energie v České republice, legální rámec vs. praxe, vydala Česká společnost pro větrnou energii v roce 2010 28 Zdroj: Ecorys: Nenákladové překážky obnovitelných zdrojů energie: Česká republika, 2010 15
IV. PŘÍLOHA IV.1. Dodatečné údaje k českému trhu s elektrickou energií Výroba V roce 2010 měl Energetický regulační úřad ve své evidenci 13 301 držitelů povolení na výrobu elektrické energie. 29 V zemi je 24 velkých elektráren (> 50 MW) a 101 výrobců s instalovaným výkonem v rozmezí 5 50 MW. 30 Celkový instalovaný výkon na konci roku 2010 dosahoval 20 073 MW, což představuje 9,5% nárůst oproti úrovni roku 2009. 85 % tohoto přírůstku bylo důsledkem nových solárních kapacit vybudovaných díky velmi příznivému plánu podpory. 53 % z 20 073 MW celostátní výrobní kapacity zajišťují tepelné elektrárny, téměř 20 % jaderné elektrárny, 11 % hydroelektrárny, přičemž polovina z této hodnoty pochází z přečerpávacích vodních elektráren. Plynové turbíny s jednoduchým a kombinovaným cylkem tvoří pouze 5 % kapacity. Solární kapacity svůj 2,5% podíl v roce 2009 zvýšily do konce roku 2010 na téměř 10 %. Kapacity pro využití větrné energie také rostou, avšak pomalejším tempem; v současné době čítají 1 % celkových výrobních kapacit. Následující tabulka ukazuje vývoj podílu různých technologií od roku 2008 do konce roku 2010. Tabulka č. 2: Instalované kapacity v České republice, stav k 31. prosinci 2008, 2009 a 2010, MW 31 2008 2009 2010 Tepelné elektrárny 10685 10720 10769 Plynové turbíny kombinované a s jednoduchým cyklem 898 935 1,024 Jaderné elektrárny 3760 3830 3900 Vodní elektrárny 2192 193 218 Větrné elektrárny 150 neuv. neuv. Solární elektrárny 39 465 1,959 Celkem 17724 18326 20073 Vývozní/dovozní kapacity Česká republika je významným vývozcem se silnými vazbami na své sousedy. Obvyklým směrem obchodních toků jsou dovozy z Polska a vývozy směrem do Rakouska, Německa a na Slovensko. Následující tabulka shrnuje základní údaje o přeshraničních kapacitách a způsobu jejich alokace mezi účastníky trhu. 29 Zdroj: Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2010, str. 47 30 Zdroj: Statistické údaje ERÚ (český energetický regulátor) 31 Zdroj: Statistické údaje ERÚ (český energetický regulátor) 16
Tabulka č. 3: Přeshraniční kapacity a druh alokace Hodnota NTC (MW) 32 Přeshraniční kapacitní aukce 33 Z České Do České Vnitrodenně Typ aukce Ročně Měsíčně Denně republiky republiky Německo 2.300* 800 koordinovaná CAO CAO CAO ČEPS Rakousko 1.000 600 koordinovaná CAO CAO CAO ČEPS Slovensko 2.200 1200 implicitní ČEPS Polsko 800 1800 koordinovaná CAO CAO CAO ČEPS * v závislosti na větrné situaci v Německu. CAO: Centrální alokační úřad; společný středoevropský aukční úřad; ČEPS český PPS Distribuční společnosti V roce 2010 mělo licenci na distribuci elektrické energie 34 300 subjektů. Tři regionální systémy distribuční sítě se připojují přímo do přenosové sítě. Tyto systémy jsou patří společnostem E.ON, PRE a ČEZ Distribuce. Do tří regionálních systémů se připojuje přibližně 297 menších místních provozovatelů distribučních soustav. Následující tabulka znázorňuje hlavní charakteristiky tří regionálních provozovatelů distribučních soustav. DSO Tabulka č. 4: Hlavní charakteristiky provozovatelů distribučních soustav 35 PRE Distribuce a.s. Majoritní vlastník Pražská energetika a.s. Dodávková oblast, km 2 Dodávky el. energie v roce 2010, GWh 505 6 077 ČEZ Distribuce ČEZ 52 001 33 913 E.ON Distribuce E.ON 26 499 12 784 Palivový mix V roce 2010 činila celková hrubá výroba elektrické energie 85,9 TWh a více než polovina z toho plynula z dodávek uhelných tepelných elektráren. Druhým nejvýznamnějším zdrojem jsou dvě jaderné elektrárny, které poskytují téměř třetinu hrubé výroby. Zemní plyn je jako palivo méně důležitý, elektrická energie z obnovitelných zdrojů ale v souladu s rostoucími kapacitami vykazuje v průběhu času rostoucí podíl. V roce 2010 představovala 7,5 % hrubé výroby a 9 % hrubé spotřeby. Česká republika je díky svým relativně levným výrobním zdrojům významnou zemí vyvážející elektrickou energii. Její roční čistý vývoz se od roku 2005 pohyboval v rozmezí asi 11,5 15 TWh, což je přibližně 13,7 % 18,3 % z hrubé výroby elektrické energie. 32 Zdroj: ENTSO-E, www.entsoe.eu 33 Zdroj: ČEPS (český provozovatel přenosové soustavy) 34 Zdroj: Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2010, str. 47 35 Zdroj: Statistické údaje ERÚ (český energetický regulátor) 17
Hrubá výroba elektrické energie Vlastní spotřeba (vč. spotřeby přečerpávacích vodních elektráren) Tabulka č. 5: Palivový mix mezi léty 2005 2010, GWh 36 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Uhlí 45 672 46 951 Přírodní plyn 3 903 4 231 Jádro 27 208 27 998 Voda 2 983 3 381 Jiné obnovitelné neuvedeno 3 062 2 228 zdroje Jiné 287 neobnovitelné 257 zdroje Celkem 82 579 84 361 88 198 83 518 82 250 85 910 7 254 7 423 7 378 6 910 7 007 7 240 Čistý dovoz - 12 634-12 631-16 153-11 469-13 644-14 948 Vývoz 24 985 24 097 26 357 19 989 22 230 21 591 Dovoz 12 351 11 466 10 204 8 521 8 586 6 642 Ztráty sítě 5 027 4 885 4 915 4 662 4 487,5 4 466,5 Čistá spotřeba 57 664 59 421 59 753 60 478 57 112 59 255 Celkem spotřeba el. energie 69 945 71 729 72 046 72 050 68 606 70 962 IV.2. Politika a rozvoj v oblasti obnovitelných zdrojů elektrické energie, možnosti Do roku 2010 dosáhl instalovaný výkon obnovitelných zdrojů elektrické energie bez hydroelektráren v České republice téměř 2,5 GW, což představuje 11,7 % z celkových kapacit. Jednalo se o výrazný nárůst oproti 2008, kdy celková kapacita z obnovitelných zdrojů elektrické energie, bez hydroelektráren, byla nižší než 400 MW. Roky 2009 2010 zažily nebývalý nárůst fotovoltaických kapacit, viz následující tabulka. 2. Tabulka: Výroba a kapacity obnovitelných zdrojů elektrické energie mezi léty 2001 a 2010 Výroba (GWh) 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Vodní zdroje* 2.054 2.492 1.383 2.019 2.380 2.550 2.089 2.024 2.429 2.791,3 Větrné zdroje 0,2 1,6 4,6 9,9 21,3 49,4 125,1 244,7 288,1 335,5 Solární zdroje 0 0 0,1 0,1 0,1 0,2 1,8 12,9 88,8 615,7 Biomasa** 713 689 497 720 738 927 1.202 1.459 1.857 2.171 Geotermální zdroje 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 *Včetně malých a velkých vodních zdrojů **Zdroj energetických dat: biomasa pro výrobu el. energie Kapacita (GWh) 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Vodní zdroje* 79,03 105,17 110,49 114,8 2.380 2.550 2.089 2.024 2.429 2.791,3 Větrné zdroje 0,2 1,6 4,6 9,9 21,3 49,4 125,1 244,7 288,1 335,5 Solární zdroje 0 0 0,1 0,1 0,1 0,2 1,8 12,9 88,8 615,7 Biomasa** 9 9 160 160 160 160 160 160 160 160 Geotermální zdroje 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 *Včetně malých a velkých vodních zdrojů **Zdroj energetických dat: biomasa pro výrobu elektrické energie 36 Zdroj: Statistické údaje ERÚ (český energetický regulátor) 18
Následující tabulka sumarizuje úrovně garantovaných výkupních cen/bonusů v České republice platných pro rok 2012. 3. Tabulka: Rozpětí nákupních tarifů a zelených bonusů v roce 2012 (v Kč/MWh a v /MWh) Min (6) (Kč/MWh) Max (6) (Kč/MWh) Min (6) ( /MWh) Min (6) ( /MWh) Malý vodní zdroj Pod 10 MW pásmo - 8 let podle stáří (zprovozněno 2005 2012) Garantovaná výkupní cena 1910 3190 77,6 129,7 Malý vodní zdroj Pod 10 MW pásmo - 8 let podle stáří (zprovozněno 2005 2012) Zelený bonus 860 2140 35,0 87,0 Malý vodní zdroj Pod 10 MW Režim optimalizace energetického maxima pásmo - 6 let podle stáří (zprovozněno 2005 2012) Garantovaná výkupní cena (1) 3800/ 2700/1515 28 850 (1) 109/61(1) 154/117 (1) Malý vodní zdroj Pod 10 MW Optimalizace energetického maxima pásmo - 6 let podle stáří (zprovozněno 2005 2012) Zelený bonus (1) 2240/ 2090/720 (1) 85/29(1) 91/46(1) 1140 Biomasa Kategorie O1-O3 (2) 9 kategorií (mix podle stáří a kategorie paliva) Garantovaná výkupní cena 1460 4580 59,3 186,2 Biomasa Kategorie O1-O3 (2) 9 kategorií (mix podle stáří a kategorie paliva) Zelený bonus 410 3530 16,7 143,5 Biomasa Kategorie S1-S3 (2) 9 kategorií (podle kategorie paliva) Zelený bonus 10 1370 0,4 55,7 Biomasa Kategorie S1-03 (2) 9 kategorií (podle kategorie paliva) Zelený bonus 280 1640 11,4 66,7 Bioplyn Bioplyn (3) 8 kategorií mix podle stáří zařízení a zdroje plynu Garantovaná výkupní cena 2580 4120 104,9 167,5 Bioplyn Bioplyn (3) 8 kategorií mix podle stáří zařízení a zdroje plynu Zelený bonus 1530 3070 62,2 124,8 19
Min (6) (Kč/MWh) Max (6) (Kč/MWh) Min (6) ( /MWh) Min (6) ( /MWh) Větrný zdroj Nově instalovaná zařízení s roto-rem a generáto-rem ne starším než 2 roky (4) 10 kategorií podle stáří zařízení (2004-2012). Nová zařízení s nižším FIT. Garantovaná výkupní cena 2230 3620 90,7 147,2 Větrný zdroj Nově instalovaná zařízení s roto-rem a generáto-rem ne starším než 2 roky (4) 10 kategorií podle stáří zařízení (2004-2012). Nová zařízení s nižším FIT. Zelený bonus 1790 3190 72,8 129,7 Geotermální zdroj Geotermální zdroj 1 kategorie Garantovaná výkupní cena 1 kategorie Zelený bonus 4500-182.9-3450 - 140,2 - Solární zdroj Výroba elektřiny pří využití slunečního záření 11 kategorií podle stáří a velikosti zařízení, pod nebo nad 30 kw.(5) Nová zařízení s nižším FIT. Garantovaná výkupní cena 6160 14 960 250,4 608,1 Solární zdroj Výroba elektřiny pří využití slunečního záření 11 kategorií podle stáří a velikosti zařízení, pod nebo nad 30 kw.(5) Nová zařízení s nižším bonusem. Zelený bonus 5080 13 880 206,5 564,2 1) Pro zátěžové pásmo VT / NT (VT: 8 hodinová špička, NT zbytek hodin, stanovuje PDS) (2) O1-O3: specializované kategorie spalování biomasy, S1-S3: současné spalování biomasy a fosilních paliv, P1-P3: paralelní spalování biomasy a fosilních paliv. U S1-S3 a P1-P3 je povolen pouze zelený bonus. (3) Včetně jiných plynů, jako např.: skládkového plynu, kalového plynu a důlního plynu z uzavřených dolů. U kategorií s vyššími úrovněmi dotací existují požadavky na minimální účinnost. (4) Větrná kapacita má nárok na podporu, pokud pokrývá nejméně 1 km 2 a celkový instalovaný výkon je alespoň 20 MWe. (5) Solární elektrárny o výkonu nad 30 kw nemají podle nových pravidel od roku 2011 nárok na podporu. (6) Min. hodnoty platí pro nově vybudované kapacity, zatímco max. hodnoty platí pro starší zařízení (obecně 2004 nebo 2005). Tarify a bonusy pro zařízení postavená mezi těmito roky se rozloží rovnoměrně mezi min. a max. hodnoty. 20