Regulace a dohled nad finančními trhy ve světě. Přednáška z kurzu Regulace finančních trhů Doc.Ing.Lubomír Civín, CSc.,MBA

Regulace a dohled nad finančními trhy ve světě Přednáška z kurzu Regulace finančních trhů Doc.Ing.Lubomír Civín, CSc.,MBA

Obsah Uspořádání regulace finančních trhů ve světě Regulace finančních trhů v USA Regulace v jiných zemích (N.Zeland) Regulace finančních trhů v EU

Uspořádání regulace a dohledu nad finančními trhy ve světě

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace a dohledu ve světě Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu je určeno zákony dané země. Tyto zákony ve větší či menší míře umožňují a podporují smluvně zakotvenou mezinárodní spolupráci regulatorních institucí, jež je odpovědí na: globalizaci finančních trhů a výzvy, které přináší pro stabilitu národních bankovních sektorů, resp. národních finančních systémů, finanční toky spojené s nelegálními ekonomickými aktivitami, bezpečnostní rizika spojená s financováním teroristických aktivit.

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace a dohledu ve světě Rozlišují se dva základní modely uspořádání finanční regulace a dohledu a v návaznosti na to i dvě varianty jejich integrace: 1. Sektorový, resp. odvětvový model, 2. Funkcionální model

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace a dohledu ve světě 1. Sektorový, resp. odvětvový model, v němž jsou finanční regulace a dohled institucionálně uspořádány podle základních sektorů finančního zprostředkování a jenž má tři základní varianty: uspořádání založené na oddělených regulatorních institucích pro bankovnictví, kapitálový trh a investiční služby a pro pojišťovnictví a penzijní připojištění;

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace a dohledu ve světě částečná integrace dohledu, příkladem je spojení bankovního dohledu s regulací a dohledem nad pojišťovnictvím anebo tzv. dvoupilířový systém, kdy bankovní dohled vykonává např. centrální banka a jiná, samostatná regulatorní instituce vykonává dohled nad nebankovními finančními institucemi a kapitálovým trhem; úplná integrace to znamená, že jedna instituce vykonává dohled nad všemi základními odvětvími finančního služeb i nad kapitálovým trhem.

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace a dohledu ve světě 2. Funkcionální model, jenž má rovněž tři základní varianty: Uspořádání založené na oddělených regulátorech. To znamená, že existuje jedna instituce pro ochranu investorů a spotřebitelů zaměřená na férové využívání trhů, jedna instituce pro obezřetnostní regulaci a dohled, a dále centrální banka jako věřitel poslední instance, jenž zároveň zodpovídá za stabilitu finančního systému, a konečně regulátor pro hospodářskou soutěž;

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace a dohledu ve světě Funkcionální model - další varianty : částečná integrace, kdy je např. dohled nad obezřetným podnikáním bank i nebankovních finančních institucí soustředěn v centrální bance a v důsledku toho je spojen s dohledem nad finanční stabilitou a funkcí věřitele poslední instance, vedle toho působí samostatný regulátor pro férové využívání trhů a další regulátor pro hospodářskou soutěž; úplná integrace, která znamená, že jedna regulatorní instituce je pověřena jak dohledem nad obchodováním na finančních trzích, tak i obezřetnostním dohledem, úplná integrace tudíž vede k uspořádání, které je prakticky totožné s úplnou integrací dohledu po odvětvové linii.

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace a dohledu ve světě Na základě hlavních typů tržního selhání se rozlišují čtyři základní obory finanční regulace a dohledu: Regulace obezřetného podnikání finančních institucí a dohled nad nimi (prudential regulation and supervision), zaměřená na finanční zdraví, likviditu a solventnost finančních institucí. Dohled nad trhy i příslušná regulace, které jsou zaměřeny na zneužití trhů a to jak organizovaného kapitálového trhu, tak i trhů přepážkových. Cílem je chránit zájmy klientů finančních institucí (consumer protection).

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace a dohledu ve světě Monitorování a analýza stability bankovního sektoru a finančního systému jako celku (systemic regulation and supervision), jejímž cílem je snížení pravděpodobnosti materializace systémového rizika zřetězení platební neschopnosti bank popřípadě i jiných finančních institucí. Regulace konkurenčního prostředí a dohled nad ním. Ta se zaměřuje na potírání praktik, které zneužívají dominantní postavení na trhu.

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace ve světě Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu je pro každou zemi specifické a závisí mimo jiné na struktuře a rozměru jejího finančního systému, na tom, jak jsou stanoveny cíle regulace a dohledu, a také na jejím historickém vývoji a politických tradicích. V různých zemích světa existují rozmanitá institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu. Tato rozmanitost potvrzuje, že neexistuje žádný model zajišťující optimální strukturu regulace v jednotlivých zemích.

Institucionální uspořádání a výkon finanční regulace ve světě Při jakémkoliv typu institucionálního uspořádání platí, že: Funkce věřitele poslední instance a zodpovědnost za finanční stabilitu náleží centrální bance, ať už tato je anebo není pověřena bankovním dohledem. Stabilita měny je totiž úzce propojena se stabilitou bankovního sektoru a celého finančního systému. Antimonopolní úřad má zpravidla působnost pro celou ekonomiku, protože vytvoření zvláštního antimonopolní úřad pro finanční trhy se většinou nepovažuje za účelné. Sektorový model v různých variantách v celosvětovém měřítku převažuje.

Regulace a dohled nad finančními trhy v USA

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Rozdíly mezi bankovním systémem USA a ČR Prvním a základním rozdílem, který odlišuje Českou republiku od Spojených států amerických je jeho duální systém. Tento systém vznikl na základě Zákona o národním bankovnictví z roku 1864. Zákon rozděluje banky na národní a státní. Všechny národní banky musí být členy Federálního rezervního systému (FED) ze zákona. Státní banky si mohou vybrat, zda-li budou členem systému či nikoliv.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Rozdíly mezi bankovním systémem USA a ČR Prvním a základním rozdílem, který odlišuje Českou republiku od Spojených států amerických je jeho duální systém. Tento systém vznikl na základě Zákona o národním bankovnictví z roku 1864. Zákon rozděluje banky na národní a státní. Všechny národní banky musí být členy Federálního rezervního systému (FED) ze zákona. Státní banky si mohou vybrat, zda-li budou členem systému či nikoliv.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Druhým podstatným rozdílem je tzv. unitární bankovnictví. To znamená, že na území USA působí veliký počet bank s malým počtem poboček. Na území ČR je systém nastaven tak, že je zde několik silných bankovních institucí, které mají spoustu poboček. Od začátku centrálního bankovnictví v USA bylo totiž zakázáno otevírat pobočky mimo mateřský stát, ve kterém banka získala původní licenci. Toto nařízení způsobilo, že na území USA operovalo velké množství slabých lokálních bank, které byly velmi náchylné na případné problémy. Tento zákon se postupně přetvářel až do dnešního stavu, kdy se mohou otevírat pobočky i v jiných státech, pokud to daný stát vysloveně nezakáže.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Třetím rozdílem je donedávna rozdělení bank na banky obchodní a investiční. Tento zákon vznikl pro stabilizaci bankovního sektoru po Velké hospodářské krizi. Zejména pro ochranu vkladů, aby banky nemohly obchodovat s cennými papíry apod. Zákon byl často obcházen tak, že bylo obchodováno mimo území Spojených států. Také tento zákon byl postupně uvolňován, až byl v roce 1999 Billem Clintonem úplně zrušen. Tím byly odstraněny bariéry a bankovnictví se stalo univerzálním. Po krizi z roku 2008 se počítá, že dojde k opětovnému vystavění čínské zdi mezi investičním a komerčním bankovnictvím.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Čtvrtým největším rozdílem v úpravě bankovnictví mezi oběma zeměmi je úprava jejich zákonodárství. Zatímco většina evropských zemí, včetně České Republiky, má jeden zákon, kterým je upravováno celé bankovnictví, v USA je tomu naopak. Ve Spojených státech je velké množství jednotlivých bankovních zákonů, kterými jsou upravovány jak federální, tak státní banky.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Instituce bankovního dohledu Americký bankovní systém je oproti českému velmi komplikovaný a rozsáhlý. Proto i jeho bankovní regulace a dohled nejsou tak centralizované jako v případě ČR. Kompetence jednotlivých kontrolních institucí se často překrývají a jedna banka tak podléhá dohledu z více stran.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Federální rezervní systém (FED) Prvním a nejdůležitějším regulátorem na území Spojených států je již zmíněný Federální rezervní systém. FED se zapojuje při tvorbě bankovní legislativy, je zodpovědný za kontrolu činnosti bankovních holdingových společností na území Spojených států. Je hlavním regulátorem státních členských bank a jejich poboček. Jeho souhlas je také potřeba při fúzi nebo akvizici, již se účastní členská banka.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Federální rezervní systém (FED) v dnešní podobě funguje na základě Federálního rezervního zákona z roku 1913, který schválil tehdejší prezident Woodrow Wilson. FED je nezávislá centrální banka Spojených států amerických. Je to americká obdoba ČNB. Jeho hlavní čtyři funkce jsou: zajištění stabilních cen, střednědobých úrokových měr a maximální zaměstnanosti bankovní regulace a dohled udržovat stabilitu finančního systému zajišťování finančních potřeb americké vládě

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Federální rezervní systém má velmi rozvinutou institucionální strukturu. Jeho ústředním výkonným prvkem je Rada guvernérů (Board of Governors). Tento výkonný orgán sídlí ve Washingtonu. Další částí FEDu jsou Federální rezervní banky a jejich pobočky. Federálních rezervních bank je 12, poboček 25. Pod těmito pobočkami jsou ještě členské banky FEDu. Je to základ bankovního systému v USA. Banky, které jsou členy FEDu mají nárok na dividendy, které jsou vypláceny Federálními rezervními bankami, jsou ale tomu jsou podrobeny přísnějšímu dohledu.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Rada guvernérů Rada guvernérů má sedm členů. Ti jsou jmenováni prezidentem USA a schváleni americkým Senátem. Guvernér je volen na 14 let a po uplynutí této doby nemůže být znovu jmenován. Předseda Rady guvernérů (v současné době Ben Bernanke) je reprezentant FEDu před vládním aparátem, ale i reprezentant USA na různých mezinárodních setkání jako jsou např. G7, G20, MMF apod.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Druhý nejdůležitější orgán celého rezervního systému je Federální výbor volného trhu (FOMC). Tento orgán zodpovídá za nastavení monetární politiky a prakticky celého finančního systému Spojených států. Další hlavní částí FEDu jsou tři poradní výbory. Ty pomáhají Radě guvernérů při rozhodování ve specifičtějších otázkách. Jde o: Federální poradní radu (Federal Advisory Council), Spořitelní poradní radu (The Thrift Institutions Advisory Council) a Spotřebitelskou poradní radu (The Consumer Advisory Council).

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Jednou z hlavních funkcí Rady guvernérů je i bankovní regulace a dohled. Tuto funkci provádí buď přímo nebo jako spolupracovník jiných kontrolorů jako: Úřad pro kontrolu měny (Office of the Controller of the Currency), Úřadu pro dohled nad spořitelnami (Office of Thrift Supervision) a Federální korporace pojištění vkladů (Federal Deposit Insurance Corporation). Samotná Rada guvernérů je podřízena dohledu a to ze strany Vládního účetního úřadu (Government Accountability Office), který provádí každoroční audit hospodaření Rady.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Dalšími orgány vykonávajícími v USA bankovní regulaci a dohled kromě FEDu jsou: Federální korporace pojištění vkladů Federální korporace pojištění vkladů (FDIC) je zodpovědná za dohled nad členskými i nad nečlenskými pojištěnými bankami. Částečně také za bankovní holdingové společnosti. Její největší význam má však díky pojištění jednotlivých vkladů věřitelů bank nebo spořitelních institucí. To činilo do 7. října 2008 100 tis. dolarů. Od této doby se výše krytí zvedlo na 250 tis. dolarů.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Úřad pro kontrolu měny Tento úřad (OCC) vznikl v roce 1863 jako nezávislý úřad ministerstva financí. Jeho hlavní náplní činnosti je dohled nad národními bankami. Úřad musí souhlasit s bankovní fúzí, pokud je jedna z bank bankou národní. Úřad pro dohled nad spořitelnami (Office of Thrift Supervision) je regulatorní institucí pro spořitelny a jiné depozitní instituce, které jsou vyjádřeny v zákoně. Také bankovní holdingové společnosti, které jsou ve vlastnosti spořitelem a zmíněných bankovních institucích.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Státní bankovní autority Ty mají hlavní náplň práce v dohledu státních bank. Tyto instituce prověřují kritéria autorizace u všech bank, které působí na území daného státu. Nejsou jedinými regulátory, ale spolupracují s regulátory na národní úrovni.

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - USA Jako reakce na finanční krizi po roce 2008 byl v USA podstatně reformován taky systém regulace a dohledu nad bankami a finančním sektorem novými zákony, kterými byli změněny: Systém organizace dohledu Obsah procesu dohledu

Reforma systému dohledu Zákon o reformě Wall Streetu a ochraně spotřebitele prošel Kongresem USA v červenci 2010. Přinesl řadu změn v regulačním prostředí amerického bankovnictví a dalších finančních služeb. Je znám jako Dodd-Frank Act podle svých legislativních sponzorů ve dvou komorách Kongresu, senátora Christophera Dodda a zástupce Barney Franka. Zákon uskutečnil některé okamžité změny v legislativě, zatímco v jiných oblastech pověřil federální agentury formulovat a dokončit další změny v rámci svých již existujících zákonných pravomocí. Zavádí reformu stávajících institucí dohledu a stanovuje vznik nových.

Financial markets regulation in USA Reforma federálních a vznik nových agentur Nově vzniká Financial Stability Oversight Council (Rada pro dohled nad finanční stabilitou ) a Office of Financial Research (Úřad finančního výzkumu) Reforma Federalního Rezervního Systému Vytváří Úřad pro ratingové agentury ( Office of Credit Rating Agencies) a definuje nové požadavky na ratingové agentury Vytváří nezávislou Kancelář pro finanční ochranu spotřebitele ( Bureau of Consumer Financial Protection) Zakládá Federální pojišťovací úřad (Federal Insurance Office) v rámci Ministerstva financi

Financial markets regulation in USA Reforma zákonů pro řízení korporací a finančních produktů Limituje velké složité finanční společnosti a vytváří prevenci před nutností budoucích záchranných opatření na úkor daňových pooplatníků Vytváří transparentnost a zúčtovatelnost derivátových produktů Poskytuje nové standardy a zavádí regulaci hedgových fondů Zavádí novou regulaci ohledně kontroly akcionářů nad odměnami top managementu a jejich větší odpovědnost Vytváří dodatečnou regulaci bank a spořitelen Zavádí řadu ostatních patření pro ochranu SME a zákazníků

Financial markets regulation in USA Ostatní zavádí reformu hypotečních úvěrů Definuje efekty hypoteční krize Konfliktní minerály, důlní společnosti, a přírodních zdrojů společnosti

Reforma systému dohledu v USA

Regulace a dohled nad finančními trhy na Novém Zélandu

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - N.Zéland Za bankovní dohled zodpovídá centrální banka (Reserve Bank of New Zealand). Dohled zahranuje licencování, dohled na dálku, informativní návštěvy v bankách, případně dohlídky a ukládání nápravných opatření

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - N.Zéland v 1996 reforma konceptu v návaznosti na liberalizační kroky z 80. let - odstránění regulace úroků, liberalizace devizového režimu, privatizace státních bank a zrušení státní garance za vklady (bez fondu pojištění vkladů) Zavádí se nový koncept bankovního dohledu, který obsahuje:

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - N.Zéland individuální zodpovědnost věřitelů bank (včetně vkladatelů) bankovní dohled má chránit stabilitu sektoru jako celku ne individuálních věřitelů - nepatří k cílům posílení role trhu zavedením regulace s cílem snížit infromační asymetrii věřitelů bank posílení individuální právní zodpovědnosti statutárních orgánů a managerů bank za likviditu a solventnost zveřejňované informace bank jsou přezkoumávány auditorem 2x ročně RBNZ má právo požadovat po bance jakoukoliv informaci i její činnosti a provést dohlídku na místě

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - N.Zéland 3 tradiční nástroje dohledu: nepřístupnost informací pro účely dohledu dohlídky na místě kvantitativní limity obezřetného podnikání byly nahrazeny 3 novými: striktním zveřejňováním informací externím auditem atesty managerů bank

Bankovní dohled a regulace ve vybraných zemích - N.Zéland Základními pilíři konceptu jsou přísná regulace vstupu do sektoru povinnost dodržování podmínek udělení licence ( včetně kapitállvé přiměřenosti 8% včetně tržních rizik) tržní disciplína a hrozba sankcí pro zodpovědné fyzické osoby

Regulace a dohled nad finančními trhy v EU

Rozdíly v institucionálním uspořádání dohledu v zemích EU V EU existují i oba modely integrace bankovního dohledu a regulace tj. funkcionální i sektorový: a) V Nizozemí a v Itálii je obezřetnostní regulace a dohled integrovány v centrální bance v rámci funkcionálního modelu. Finsko má integrovaný dohled nad bankami a kapitálovým trhem a investičními službami, pojišťovnictví má samostatnou regulatorní instituci.

Rozdíly v institucionálním uspořádání dohledu v zemích EU b) Sektorový model se samostatnými regulátory má 9 zemí, z toho: - V 8 členských zemích, tj. v České republice, na Kypru a Litvě, v Polsku, Řecku, Slovinsku, Španělsku a v Portugalsku bankovní dohled vykonává centrální banka. - Ve Francii je bankovním dohledem pověřena bankovní komise.

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU Krize 2008-2012 vyvolala v Evropě nutnost posilování stability finančního trhu prostřednictvím zavádění nových regulatorních koncepcí. Jedná se o dlouhodobý proces, který je provázán na legislativní změny v rámci evropského práva i legislativy členských zemí. V rámci procesu se jedná zejména o tyto oblasti: EVROPSKÝ RÁMEC DOHLEDU NAD FINANČNÍM TRHEM SMĚRNICE O KAPITÁLOVÝCH POŽADAVCÍCH (CRD IV - BASEL III) NOVÝ SYSTÉM REGULACE POJIŠŤOVNICTVÍ - SOLVENTNOST II REGULACE V OBLASTI KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ REGULACE RATINGOVÝCH AGENTUR DALŠÍ VYBRANÉ OBLASTI SE VZTAHEM K DOHLEDU NAD FINANČNÍM TRHEM

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU 1. EVROPSKÝ RÁMEC DOHLEDU NAD FINANČNÍM TRHEM V prosinci 2009 došlo v Radě ECOFIN k dohodě na tzv. obecném přístupu k návrhům nařízení na založení orgánů dohledu EU na úrovni členských států, obecný přístup k makrodohledu byl schválen již v říjnu 2009. V rámci procedury spolurozhodování proběhla v roce 2010 jednání o legislativních návrzích na úrovni Rady a Evropského parlamentu, která byla implementována od roku 2011, které mění řídící infrastrukturu dohledu.

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU Evropská komise v říjnu 2009 zveřejnila návrh směrnice, která mění část sektorové legislativy v oblasti finančního trhu v souvislosti s vytvořením nových evropských orgánů (agentur) v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a cenných papírů (European Banking Authority - EBA, European Securities and Markets Authority- ESMA, European Insurance and Occupational Pensions Authority - EIOPA).

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU Tato směrnice (tzv. Omnibus I.) zejména zmocňuje nové evropské orgány k vydávání závazných technických standardů, které by měly vytvořit soubor pravidel k zajištění harmonizované aplikace právních předpisů a ve svém důsledku také zajistit stejné podmínky pro poskytovatele finančních služeb, ochranu trhu a spotřebitele napříč EU.

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU 2. SMĚRNICE O KAPITÁLOVÝCH POŽADAVCÍCH (CRD - BASEL III) V létě 2009 byla v Úředním věstníku EU uveřejněna směrnice Komise 2009/83/ES, která společně se směrnicí Komise 2009/27/ES ( zveřejněna v dubnu 2009) představuje novelu směrnic o kapitálových požadavcích (Capital Requirements Directive) označovanou jako CRD I. Tato novela má převážně technický charakter a upravuje zacházení s expozicemi vůči institucím, mění podmínky pro využití životních pojistek jako regulatorně uznaného zajištění, upravuje paralelní využití jednoduché i komplexní metody finančního kolaterálu. Ve výpočtu kapitálového požadavku k operačnímu riziku se za určitých podmínek zavádí nová obchodní linie, do níž lze alokovat ztráty, které ovlivňují celou instituci. Ke změnám dochází také v případě stanovení kapitálových požadavků ke specifickému riziku.

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU V 2009 byla v Úředním věstníku EU uveřejněna další novela CRD, a to směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/111/ES, označovaná jako CRD II. Tato směrnice přináší, na rozdíl od CRD I, změny zásadnějšího charakteru, které se dotýkají jak regulovaných osob, tak i orgánů dohledu. Pozměňuje vztahy mezi domovským a hostitelským orgánem dohledu, pravidla angažovanosti, upravuje využívání tzv. hybridů pro stanovení regulatorního kapitálu, požadavky na řízení rizika likvidity a na sekuritizaci (včetně zavedení tzv. retenčního požadavku pro původce a sponzory sekuritizovaných expozic).

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU V legislativním procesu je rovněž další novela CRD označovaná jako CRD III. V souhrnu vlastně přináší směrnice CDR transpozici novelizovaných pravidel BASEL II a nových pravidel BASEL III do legislativy EU a následně i jednotlivých zemí Unie. CRD III. přináší změny v obchodním portfoliu, dojde ke zvýšení kapitálových požadavků, zejména v případě zařazení sekuritizovaných a resekuritizovaných expozic do obchodního portfolia a v případě použití interních modelů. Též je požadováno, aby instituce zavedly vhodné politiky odměňování podporující řádné řízení rizik a dlouhodobé cíle, které v případě nevhodného nastavení může orgán dohledu sankcionovat.

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU CRD IV Evropská komise předložila dne 20. července 2011 legislativní návrh na přijetí nových pravidel upravující požadavky na kapitál, likviditu a řízení pro banky a vybrané obchodníky s cennými papíry, souhrnně označovaná jako CRD IV (Capital Requirement Directive). Jde o soubor norem, který do evropské legislativy převádí kompetní dohodu Basilejského výboru pro bankovní dohled (tzv. Basel III). uveřejněného v prosinci 2010

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU Přenos do legislativy ČR (transpozice) Transpozice novel CRD I a II byla provedena v průběhu roku 2010 s účinností od 1. ledna 2011. Podobný harmonogram implementace je zatím uvažován i v případě CRD III. Protože transpozice CRD I nevyžaduje změnu zákonů, ČNB zajistí její transpozici na úrovni prováděcích předpisů, a to novelou vyhlášky č. 123/2007 Sb. Transpozice CRD II, III a IV vyžaduje změnu zákona o bankách, zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a zákona o podnikání na kapitálovém trhu a rovněž změnu vyhlášky č. 123/2007 Sb. ČNB v závěru roku 2009 zahájila práce na novele zmíněné vyhlášky a na změnách výše uvedených zákonů připravovaných MF se podílí.

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU 3. SOLVENTNOST II Nový systém regulace evropského pojišťovnictví, označovaný jako Solventnost II, byl upraven směrnicí 2009/138/ ES. Nový regulatorní rámec je založen na třech pilířích, které zahrnují kvantitativní požadavky na pojišťovny a zajišťovny, kvalitativní požadavky na řízení rizik i na postupy dohledových orgánů a vykazování a zveřejňování informací pojišťovnami. Evropská komise ve druhé polovině roku 2009 začala projednávat své návrhy prováděcích předpisů.první návrhy se zatím týkaly řídicího a kontrolního systému pojišťoven, schvalování interních modelů a doplňkového kapitálu, uveřejňování informací pojišťovnami a oceňování aktiv a závazků jiných, než jsou technické rezervy.

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU 4. REGULACE V OBLASTI KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ Evropský parlament schválil 13. července 2009 novou směrnici (UCITS IV), která nahrazuje stávající směrnici 85/611/EHS. Směrnice obsahuje nová ustanovení, která by měla zvýšit efektivitu sektoru standardních fondů kolektivního investování. Jedná se především o zjednodušení přeshraničních aktivit fondů (možnost zakládat standardní fondy ve státě, ve kterém investiční společnost nemá své sídlo) a efektivnější obhospodařování aktiv cestou maximalizace objemu spravovaných portfolií (přeshraniční fúze, sdružování aktiv, struktury hlavních a vedlejších fondů). Směrnici jsou členské státy povinny transponovat do 1. července 2011 společně s implementačními opatřeními (prováděcí směrnice, kterou v určitém rozsahu může nahradit prováděcí nařízení Evropské komise).

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU 5. REGULACE RATINGOVÝCH AGENTUR Nařízení o regulaci ratingových agentur, které v dubnu 2009 schválil Evropský parlament, bylo uveřejněno v Úředním věstníku EU dne 7.12.2009. Nařízení je účinné od 7. června 2010, kdy ratingové agentury zahájily podávání žádostí, a pro orgány dohledu to bude znamenat zahájení nového typu činnosti spočívající v registraci a dohledu ratingových agentur. Existující agentury měly podat žádost o registraci nejpozději do 7. září 2010. Po jednom roce od účinnosti dotčeného nařízení (od 7. prosince 2010) musí vyjmenované regulované osoby finančního trhu používat pro regulatorní účely pouze ratingy emitované ratingovými agenturami se sídlem v EU a registrovanými podle daného nařízení. Ratingy emitované ve třetích zemích bude možné uznat jen při splnění určitých podmínek (ekvivalence dohledu, popř. potvrzení ratingu agenturou v EU).

Posilování stability a transparentnosti finančního trhu v EU 6. DALŠÍ VYBRANÉ OBLASTI SE VZTAHEM K DOHLEDU NAD FINANČNÍM TRHEM Financial Conglomerates Directive Working Group, kterou ustavila Evropská komise v souvislosti s revizí směrnice 2002/87/ES, o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu. Podkladem pro revizi směrnice jsou doporučení vypracovaná Výborem pro finanční konglomeráty na základě žádosti Evropské komise (zejména v oblasti rozsahu aplikace, terminologie, vnitřního kontrolního systému a metod stanovení kapitálové přiměřenosti na úrovni finančního konglomerátu), dále připomínky industrie vzešlé z veřejných slyšení, a dokumenty k řízení rizik, které připravilo Joint Forum. V průběhu roku 2010 práce na přípravě novely směrnice pokračovaly. V roce 2009 EU vydala rovněž novou směrnici o elektronických penězích 2009/110/ES a novelu směrnice o neodvolatelnosti zúčtování 2009/44/ES.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Lamfalussyho proces Na základě zjištění, že pro hospodářský růst a pro postavení evropských trhů s cennými papíry v hospodářské soutěži by mohla být překážkou stávající struktura regulace a právních předpisů, jmenovala Rada ministrů hospodářství a financí v červenci 2000 odbornou komisi pod vedením barona Alexandra Lamfalussyho, jejímž úkolem bylo tuto situaci posoudit. Komise navrhla řadu reformních opatření, která byla založena na čtyřúrovňovém modelu, od té doby známém jako Lamfalussyho proces. Cílem tohoto procesu bylo zjednodušit a urychlit legislativní proces EU v oblasti finančních služeb. Ve snaze včas provést akční plán pro finanční služby (Financial Service Action Plan, FSAP) byl Lamfalussyho proces v březnu 2002 schválen Evropskou radou pro oblast cenných papírů. V prosinci 2002 Rada rozhodla o rozšíření Lamfalussyho procesu na celý finanční sektor EU, tzn. také na banky, pojišťovny a zaměstnanecké penzijní pojištění.

Obsahem závěrečné zprávy expertní skupiny pod vedením Lamfalussyho (15.2.2001) byl návrh reformy regulatorního procesu v oblasti cenných papírů spočívající v zavedení 4-stupňové regulace a vzniku dvou poradních výborů: Úroveň 1 zahrnuje právní normy, zejména směrnice a nařízení, přijaté v souladu s procedurou spolurozhodování Radou a Evropským parlamentem. Primární legislativa upravuje charakter a rozsah prováděcích opatření, které na základě návrhu Evropské komise budou schvalovány na úrovni 2 Úroveň 2 Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi zahrnuje prováděcí předpisy (směrnice resp. nařízení) k primární legislativě přijaté Evropskou komisí. Evropský výbor pro cenné papíry je poradním a regulatorním orgánem, který projednává a schvaluje sekundární legislativu na základě návrhu EK

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Úroveň 3 měla za cíl zajistit řádné a včasné promítnutí primární a sekundární legislativy posílením spolupráce dozorových orgánů v rámci Výboru evropských dozorových orgánů nad kapitálovým trhem (CESR) Úroveň 4 měla za cíl posílit vynucování evropských právních norem zajištěním spolupráce EK, členských států a dozorových institucí. Vymáhání práva EU bylo ve výhradní pravomoci Evropské komise

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Schéma orgánů Lamfalussyho procesu

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi V rámci opatření EU na řešení krize se uvedená struktura mění ve dvoupilířový systém mikro a makroprudenčního dohledu: S účinností od 1. 1. 2011 vznikají transformací výborů třetí úrovně Lamfalussyho procesu (CESR, CEBS a CEIOPS, dále jen "3L3 výbory") tři nové evropské orgány pro dohled nad finančním trhem. Evropské orgány pro dohled (European Supervisory Authorities, ESAs), které jsou právními nástupci 3L3 výborů a které se budou zabývat jak regulací, tak i z části dohledem nad finančním trhem mají právní subjektivitu v plném rozsahu stanoveném vnitrostátními předpisy pro právnické osoby v místě sídla.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Nové ESAs jsou právními nástupci 3L3 výborů a zůstavajú i jejich sídla Londýn, Frankfurt, Paříž Cíle ESAs Harmonizace legislativy finančního trhu v zemích EU Konvergence v praxi orgánů dohledu Hlavní úkoly ESAs Príprava všeobecně závazných právních predpisů EU Vydávání nezávazných předpisů Zabezpečení jednotné aplikace práva EU Závazné řešení sporů mezi orgány dohledu Jednání v krizové situaci Zástupci v ESA by měli jednat nezávisle a v zájmu EU jako celku

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Hlavním deklarovaným cílem ESAs je ochrana veřejného zájmu přispíváním ke stabilitě a účinnosti finančního systému, a to v zájmu hospodářství EU, jejích občanů a podniků. ESAs by dále měly přispívat k lepšímu fungování, vyšší integritě a průhlednosti vnitřního trhu, a to především prostřednictvím zajištění účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu nad finančními trhy.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Jednotně uplatňovaná regulace by měla předcházet regulatorním arbitrážím a k prosazování rovných podmínek hospodářské soutěže. K dosažení těchto cílů by ESAs měly podporovat proces sbližování dohledu a posílení jeho koordinace na evropské a mezinárodní úrovni a využívat svěřených pravomocí. Oproti 3L3 výborům, které byly zřízeny rozhodnutími Evropské komise, jsou ESAs zřízeny nařízeními Evropského parlamentu a Rady, která jsou ve srovnání s rozhodnutími Komise podstatně podrobnější a dále stanovují větší rozsah činností, které mají ESAs oproti 3L3 výborům vykonávat, jakož i kompetencí, které budou mít k dispozici.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Vedle ESAs k 1. lednu 2011 současně vzniká Evropská rada pro systémová rizika (ESRB), odpovědná za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem v rámci EU. Nové institucionální uspořádání regulace a dohledu v EU vychází z doporučení skupiny expertů pod vedením Jacquese de Larosièra, která byla v souvislosti s finanční krizí v listopadu 2008 pověřena Evropskou komisí k předložení návrhů, jakým způsobem mají být posíleny požadavky na dohled za účelem lepší ochrany občanů a obnovení důvěry ve finanční systém.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi (ESFS) Európsky Systém Finančního Dohledu Mikroprudenciálny dohľad Europsky orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) Europsky orgán pro bankovníctví (EBA) Makroprudenciálny dohľad Europsky výbor pro systémová riziká Europska centrální banka Národní orgány dohledu E S A Europsky orgán pro pojišťovnictví a penzijní pojištění zaměstnanců (EIOPA) Společný výbor Národní centrální banky ESMA, EBA, EIOPA Hospodářsky a finanční výbor (Európska Rada) Národní orgány doledu (vrátaně kolégií orgánů dohledu) Poradní technický výbor (ATC), Poradní vědecký výbor (ASC) Európska Komise

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi ESRB Evropská rada pro systémová rizika (European Systemic Risk Board, ESRB) je zřízena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním (makroprudenčním) dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika. ESRB je odpovědná za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem v rámci EU a má napomoci předcházet systémovým rizikům pro finanční stabilitu v EU, nebo tato rizika zmírňovat. ESRB dále přispívá k řádnému fungování vnitřního trhu a podporuje trvalý příspěvek finančního odvětví k hospodářskému růstu. ESRB má rozpoznávat rizika systémového charakteru a vydávat varování před těmito riziky a doporučení s cílem předejít krizovým situacím.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Všechny tři ESAs mají zejména usilovat o lepší fungování vnitřního trhu, včetně především důkladné, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu, zajištění integrity, průhlednosti, účinnosti a řádného fungování finančních trhů, posílení koordinace dohledu na mezinárodní úrovni, předcházení regulatorní arbitráži a prosazování rovných podmínek hospodářské soutěže, zajištění, aby rizika spojená s předmětem jejich působnosti (bankovnictví, pojišťovnictví i penziní fondy a kapitíálové trhy ) byla vhodně regulována a dohlížena posílení ochrany spotřebitelů.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi EBA Evropský orgán pro bankovnictví (European Banking Authority, EBA) byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES. Od 1. ledna 2011 přebírá EBA veškeré stávající úkoly od Evropského výboru orgánů bankovního dohledu (Committee of European Banking Supervisors, CEBS) a je jí současně přidělena řada nových úkolů.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi EBA má podporovat sbližování dohledu a poskytování poradenství orgánům Unie v oblasti regulace bankovnictví, plateb a elektronických peněz a dohledu nad nimi, jakož i související otázky správy a řízení společností, auditů a finančního výkaznictví. Hlavním rozhodovacím orgánem EBA je rada orgánů dohledu. Členy rady orgánů dohledu jsou předseda, vedoucí představitelé vnitrostátních orgánů členských států odpovědných za dohled nad úvěrovými institucemi, jeden zástupce Komise, jeden zástupce Evropské centrální banky, jeden zástupce ESRB a jeden zástupce každého ze dvou ostatních evropských orgánů dohledu.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi ESMA Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (European Securities and Market Authority, ESMA) byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES. Od 1. ledna 2011 přebírá ESMA veškeré stávající úkoly od Výboru evropských regulátorů cenných papírů (Committee of European Securities Regulators, CESR) a je jí současně přidělena řada nových úkolů.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi EIOPA Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (European Insurance and Occupational Pensions Authority, EIOPA) byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES. Od 1. ledna 2011 přebírá EIOPA veškeré stávající úkoly od Výboru evropských orgánů dohledu v pojišťovnictví a zaměstnaneckých penzích (Committee of European Insurance and Occupational Pensions Supervisors, CEIOPS) a je jí současně přidělena řada nových úkolů.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Mimo jiné má EIOPA podporovat sbližování dohledu a poskytování poradenství orgánům Unie v oblasti regulace pojišťovnictví a zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi, jakož i související otázky správy a řízení společností, auditů a finančního výkaznictví. Hlavním rozhodovacím orgánem EIOPA je rada orgánů dohledu, ve které má svého zástupce i ČNB. Členy rady orgánů dohledu jsou předseda, vedoucí představitelé vnitrostátních orgánů členských států odpovědných za dohled nad finančními institucemi, jeden zástupce Komise, jeden zástupce Evropské centrální banky, jeden zástupce ESRB a jeden zástupce každého ze dvou ostatních evropských orgánů dohledu.

Transformace systému dohledu nad bankami a finančními trhy po krizi Společný výbor Společný výbor evropských orgánů dohledu (Joint Committee of European Supervisory Authorities) slouží k zajištění souladu mezi činnostmi těchto orgánů s ohledem na jednotlivá odvětví. Prostřednictvím Společného výboru ESAs úzce spolupracují a v případě nutnosti přijímají společná stanoviska. Společný výbor koordinuje úkoly evropských orgánů dohledu ve vztahu k finančním konglomerátům a dalším meziodvětvovým záležitostem.

Literatura Babouček a kol.: Regulace činnosti bank, BIVŠ, 2009 http://www.cnb.cz http://circa.europa.eu/irc/opoce/ fact_sheets/info/data/market/legislation/ article_7202_cs.htm