OSOBNÍ ZPRÁVY G. A. Kuhfahl sask badatel o drobn ch kamenn ch památkách Pfied sedmdesáti lety, v pondûlí 6. ãervna 1938, zemfiel v nassavsk ch lázních Wiesbadenu, kde se léãil s tûïkou srdeãní chorobou, pfiední sask badatel o drobn ch kamenn ch terénních památkách JUDr. Gustav Adolf Kuhfahl. Narodil se ve stfiedu 9. února 1870 v Lipsku v rodinû bednáfie a byl pokfitûn podle luteránského ritu. Vystudoval práva a v mládí byl nad en m horolezcem i alpinistou (ve smyslu lezec a milovník Alp). Pozdûji se stal jedním z prûkopníkû barevné fotografie v Nûmecku. Na pfielomu 19. a 20. století se jako mlad soudní pfiísedící zaãal ve volném ãase zajímat o drobné kamenné památky, které na sv ch ãast ch cestách po stfiední Evropû v krajinû nalézal. Jeho zájem se soustfiedil pfiedev ím na stfiedovûké a ranû novovûké kamenné kfiíïe i kfiíïové kameny. Zpoãátku je sledoval pfieváïnû v rodném Sasku, ale záhy i v okolních zemích, v Durynsku, LuÏici, Dolním Slezsku, Bavorsku, Tyrolsku ãi na ãeském severozápadû. Pozdûji mûl zãásti jistû i díky irok m kontaktûm s mnoha evropsk mi badateli také relevantní srovnávací materiál mimo jiné z Ruska, Moravy, alpsk ch zemí ãi Bretanû. KfiíÏové kameny, kamenné kfiíïe i kfiíïová kola fotografoval, mûfiil, zaznamenával jejich polohu, transfer nebo zcizení, jakoï i letopoãty, nápisy nebo znamení na nich. Hledal doklady o jejich vzniku a zaznamenával jejich odraz v ústní lidové tradici pfiíslu n ch regionû ãi lokalit. Pfiiklánûl se k tehdy nûkter mi nûmeck mi badateli zastávanému názoru, Ïe jde o nûmecké, respektive germánské památky. Vlivem soudobé literatury pro nû zprvu uïíval termíny kamenné ãi vraïdové kfiíïe (Stein- und Mordkreuze). S nesmírnou svûdomitostí a pílí vytvofiil jejich obsáh fotoarchiv a kartotéku, dodnes dochované v odborn ch institucích v DráÏìanech, kde na adrese Beilstrasse 23 také bydlel. Jeho badatelsk zájem pfiitahovaly rovnûï vysoké po tovní milníky (Postmeilensäule), zpravidla ãtyfiboké kamenné barokní obelisky, které vesmûs ve druhé ãtvrtinû 18. století nechal v pfiíslu n ch vzdálenostech po tovních silnic, nûkdy u po t a pfiepfiahacích stanic vztyãit proslul August Siln (1670 1733), ambiciózní i autokratick sask kurfifit a polsk král. Tyto památky, lidovû struãnûji naz vané po tovní ãi vzdálenostní sloupy (Post-, Distanzsäule), nesly kromû sasko-mí eàského a polsko-litevského alianãního erbu zemûpána s královskou korunou a znamením po tovní trubky také letopoãty vzniku a názvy vût ích dosaïiteln ch lokalit s údaji o vzdálenostech, které jsou na nich po starém zpûsobu uvádûny ve ãtvrt- a pûlhodinách ãi hodinách jízdy. Tyto obelisky dodnes krá lí nejedno mûsto ãi obec v Sasku a Mí eàsku, sask m Kru nohofiím poãínaje. Z popudu dr. Kuhfahla roku 1902 dráïìansk Spolek pro saskou vlastivûdu (Verein für Sächsische Volkskunde) zvefiejnil první v zvu k jejich podchycení soupisem. Roku 1906 se G. A. Kuhfahl stal dlouholet m fieditelem dráïìanské Nadace dr. Güntze (Dr. Güntz sche Stiftung), která mimo jiné vydávala noviny Dresdner Anzeiger, v nichï se objevily nûkteré Kuhfahlovy ãlánky o kamenn ch kfiíïích uï v roce 1912. Publikoval rovnûï v lipsk ch novinách Leipziger Zeitung. V tiskárnû patfiící této nadaci byly pozdûji vyti tûny také jeho knihy a zfiejmû i stovky kartotéãních lístkû, jejichï pfiedti tûné rubriky na základû sv ch v zkumû dopisoval. Zaãal se také aktivnû angaïovat v probouzejícím se saském hnutí na ochranu kulturních a historick ch památek a od roku 1914 publikoval i v periodiku saské ochrany památek. V odborném ãasopise Zprávy Zemského spolku saské památkové péãe (Mitteilungen des Landesvereines Sächsischer Heimatschutz) se v letech 1914 1938 objevilo znaãné mnoïství jeho vûdeck ch pfiíspûvkû, doprovázen ch vlastními schematick mi kresbami i snímky, pofiízen mi bûhem nesãetn ch cest za drobn mi památkami Saska. Roku 1918 se mu podafiilo vydat tiskem první ovoce své dlouholeté nezmûrné píle, pokus o celkovou inventarizaci kamenn ch kfiíïû v Saském království (Die alten Steinkreuze im Königreich Sachsen). Kniha pomohla formovat nazírání laické vefiejnosti na tyto památky. V tûïk ch ãasech poãínající nevídané hyperinflace a ekonomické deprese poraïeného Nûmecka roku 1919 spolu s dal ími pfiíznivci tûchto drobn ch krajinotvorn ch kamenn ch artefaktû zaloïil pfii archivu Saského památkového úfiadu v DráÏìanech Ústfiednu pro bádání o kamenn ch kfiíïích (Zentrale für Steinkreuzforschung beim Sächsischen Denkmalarchiv in Dresden), jejímï ãestn m pfiedsedou se na fiadu let stal. V temn ch ãasech Tfietí fií e cenn archiv této ústfiedny pfiipadl nadaci SS Dûdictví pfiedkû (Stiftung Ahnenerbe der SS). Nacisty byl odvezen mimo DráÏìany a dlouho povaïován za ztracen, pozdûji byl zãásti znovu objeven. Okolo 1. svûtové války dr. Kuhfahl patrnû navázal kontakty se sask m badatelem Eugenem Mogkem, jenï v první tfietinû 20. století rovnûï publikoval o kamenn ch kfiíïích Saska. Svou pfiepracovanou a podstatnû roz ífienou knihu, jejíï obsah vzrostl na 238 stran, vydal G. A. Kuhfahl roku 1928 v nakladatelství Zemského spolku saské památkové péãe v DráÏìanech pod titulem Die alten Steinkreuze in Sachsen. Dodatek k této knize, nazvan Die alten Steinkreuze in Sachsen. Nachtrag zum Heimatschutzbuch von 1928, mit ergänzten vollständigen Verzeichnissen noch vorhandener sowie der nachweislich verschwundenen Steinkreuze, stihl vydat v roce 1936 spolu se seznamem ãítajícím dvû stû devadesát sedm kamenn ch kfiíïû. Dal ím v sledkem jeho obdivuhodné badatelské práce, pfii níï terénní v zkum doplnil archivním studiem v ústfiedních sask ch zemsk ch fondech, se roku 1930 stala kníïka, vûnovaná tehdy dvousetleté existenci v e zmínûn ch barokních po tovních milníkû 1 Obr. 1. JUDr. Gustav Adolf Kuhfahl, 1870 1938. (Archiv autorû) (Die kursächsischen Postmeilensäulen beim zweihundertjährigen Bestehen). Dílo jistû mûlo znaãn pozitivní ohlas, neboè tyto sloupy spatfiil v Sasku snad kaïd, av ak nic bliï ího o nich vefiejnosti nebylo známo. Publikace je dodnes pfiíruãkou k ãerpání základních znalostí, v níï je popsáno devadesát osm tûchto památek. Kromû pouãného textu obsahovala rovnûï dvacet sedm autorov ch ãernobíl ch i barevn ch snímkû a dvacet est reprodukcí jin ch zobrazení, map i kreseb mincí. Saské po tovní milníky, obecnû oznaãované také jako takzvané vzdálenostní sloupy (Distanzsäule), se dûlí na ãtvrtmílové kameny (Viertelmeilensteine) a pûlmílové ãi mílové sloupy (Halb- oder Ganzmeilensäule). RÛzné pfiíspûvky o zajímav ch milnících své domoviny zvefiejàoval dr. Kuhfahl jiï od roku 1920 ve Zprávách Zemského spolku saské památkové péãe. Po mnoha letech usilovného bádání, dokumentování, osvûty, pfiedná kové a publikaãní ãinnosti i v estranné angaïovanosti na poli ochrany drobn ch terénních památek se stal ãlenem pracovního spoleãenství Deutsche Steinkreuzforschung, které od roku 1933 zaãalo v Norimberku vydávat ãasopis Das Steinkreuz. O kamenn ch kfiíïích (smírãích, pamûtních i jin ch) napsal pfies devadesát ãlánkû a statí do jedna edesáti evropsk ch periodik. Kromû sask ch novin a ãasopisû pfiispûl mimo jiné roku 1927 i do nûmecky psan ch Zpráv Spolku pro vlastivûdu Poje tûdí, vycházejících v Liberci. Publikoval rovnûï v rozliãn ch pfieváïnû vlastivûdn ch periodikách Durynska, Braniborska, t rska ãi Sedmihradska, vydávan ch pfiíslu níky nûmeckého etnika v rûzn ch státech Evropy. Vedle nûmeck ch udrïoval písemné i osobní kontakty také s fiadou badatelû zahraniãních, mezi nimiï nechybûli ani âe i a Nûmci z âech. Do meziváleãného âeskoslovenska také opakovanû zajíïdûl. V letech 1931 a 1935 nav tívil jako lázeàsk host Mariánské Láznû, kde byl ubytován v Ústfiedních lázních. V letech 1930 1933, 1936 a 1937 zde pob vala i jeho choè Greta. Pfiedpokládat lze i jejich pobyty v jin ch ãesk ch mûstech ãi lázních. OSOBNÍ ZPRÁVY 229
2 3 4 Je moïné, Ïe pfiitom G. A. Kuhfahl zajel i na pfiátelskou pracovní náv tûvu do nedalekého Lokte. Tam, v domû ãp. 112, kter zdûdil po svém tchánovi, lékárníkovi Anselmovi Veidlovi (jenï dosud stojí a dle názvu Veidlovy lékárny na fasádû je urãiteln i na historick ch pohlednicích loketského námûstí; zlomek Veidlovy lékárny kolem roku 1995 pfievzal J. Brtek do Okresního muzea v Sokolovû), aktivnû trávil léta svého starobního dûchodu stfiedo kolsk profesor Franz Wilhelm (1856 1940). Tento vynikající znalec ãesk ch kamenn ch kfiíïû a kfiíïov ch kamenû doplàoval své ãetné terénní v zkumy archivním bádáním, jeï mu umoïnilo vûdecky prokázat smírãí pûvod alespoà ãásti kamenn ch kfiíïû a vyvrátit nûkteré star í nepravdivé hypotézy. Právû Wilhelmovy nûmecky psané ãlánky o tûchto drobn ch památkách, v letech 1899 1932 publikované v praïsk ch novinách, vídeàském âasopise pro rakouskou vlastivûdu (Zeitschrift für Österreichische Volkskunde) i v rozliãn ch nûmeck ch periodikách z ãeského pohraniãí, ovlivnily fiadu mlad ích badatelû, mimo jiné autora prvního kniïního soupisu ãesk ch kamenn ch kfiíïû z roku 1940 dr. Waltera von Dreyhausen ( 1992 ve Frankfurtu nad Mohanem) a vûhlasného loketského památkáfie prof. dr. Antona Gnirse (1873 1933), jenï se s H. Zimmermannem a F. Wilhelmem rovnûï angaïoval v tamním mûstském muzeu, nebo právû dr. Kuhfahla. Ten se jistû seznámil i s Wilhelmovou statí Alte Steinkreuze Grenzzeichen? Sühnekreuze!, která vy la v dráïìansk ch Mitteilungen des Vereines für sächsische Volkskunde roku 1906 a vyvracela omyl saského badatele pastora K. Helbiga, publikovan v roce 1905, Ïe kamenné kfiíïe jsou hraniãními kameny oblastí církevní svrchovanosti, tedy farních obvodû a podobnû. Franze Wilhelma si G. A. Kuhfahl vysoce cenil jako neúnavné osobnosti v ãele tehdej ích badatelû o kamenn ch kfiíïích, ãinn ch v nûmeck ch oblastech âech. Tato úcta byla oboustranná. Oba dobfie znali a sledovali svou publikaãní ãinnost a ãile spolu korespondovali je tû pfiedtím, neï se poznali osobnû. Znaãná, bohuïel zejména tûïko de ifrovateln m nûmeck m tûsnopisem psaná ãást Wilhelmovy pozûstalosti, kterou v Lokti zachránil zaslouïil archiváfi prof. Heinrich Zimmermann (1903 1987), se dnes nachází v SOkA Sokolov. Jin její fragment je v soukromém vlastnictví na Karlovarsku a obsahuje ãitelnûj- ím kurentem psané tabulky vzhledu a v skytu ãesk ch kamenn ch kfiíïû i kfiíïov ch kamenû vãetnû jejich cenn ch Wilhelmov ch kreseb, z nichï se vût inu podafiilo lokalizovat. Písemná osobní pozûstalost dr. Kuhfahla, tvofiená rozsáhlou kartotékou kamenn ch kfiíïû a kfiíïov ch kamenû Saska i okolních oblastí, je v souãasnosti uloïena v Saské zemské knihovnû v DráÏìanech, v oddûlení zvlá tních fondû (Sondersammlung), kdeïto podstatná ãást jeho rozsáhlého fotoarchivu se nalézá ve sbírkách tamní Zemské knihovny. ZÛstává nejen v âechách jiï tradiãní otázkou, zda se roztrïené pozûstalosti obou badatelû podafií je tû nûkdy scelit. Díky souãasnému dráïìanskému badateli studujícímu tuto pozûstalost panu Haraldu Queitzschovi víme, Ïe dr. Kuhfahl si v roce 1936 mimo jiné dopisoval i s konzervátorem památkové péãe pro okres Milevsko Ing. Jaroslavem RÛ- Ïiãkou, radou lesního fieditelství Královské kanonie strahovsk ch premonstrátû v Milevsku. Lesník J. RÛ- Ïiãka (jemuï roku 1940 v pfiedmluvû své knihy podûkoval za spolupráci téï dr. Dreyhausen) poskytl G. A. Kuhfahlovi údaje o poloze, rozmûrech a stáfií nûkter ch ãesk ch kamenn ch kfiíïû i kfiíïov ch kamenû (zvlá tû z Milevska, ale i Boleslavska, Havlíãkobrodska, Znojemska, DomaÏlicka a dal ích) i více ãi ménû schematické kresby jejich vzhledu. Îel i s dnes jiï pfiekonan m, av ak tehdy od 19. století z moravského prostfiedí roz ífien m omylem, Ïe jde o památky na kfiesèanské misie sv. Cyrila a Metodûje. Ponûkud ahistorickou laickou námitkou, Ïe se nalézají i ve Slovany (nyní) obydlen ch oblastech, v ak oponoval Kuhfahlovû teorii, Ïe kamenné kfiíïe jsou nûmecké, ba dokonce germánské památky. Ta se ov em ukázala jako poplatná dobû svého vzniku a zûstala spí e pfiáním a ãasovû i vztahovû pfieexponovan m odhadem jejich stáfií. Dnes, jak z na ich souãasn ch autorû nejlépe formuloval právní historik prof. dr. Valentin Urfus, se pro stfiední Evropu jeví jako nejpravdûpodobnûj í roz- ífiení kamenn ch kfiíïû jak v souvislosti s osídlením nûmeck m etnikem, tak pfiedev ím s oblastmi roz ífie- Obr. 2. RÛzné typy nûkter ch sask ch kamenn ch kfiíïû, kresba G. A. Kuhfahla, 1927. (Kopie archiv P. Runda) Obr. 3. Nûkteré petroglyfy na sask ch kamenn ch kfiíïích, kresba G. A. Kuhfahla, 1927. (Kopie archiv P. Runda) Obr. 4. Kamenn kfiíï v Pocoucovû u Tfiebíãe. Jedna z RÛ- Ïiãkov ch kreseb, zaslan ch G. A. Kuhfahlovi, 1936. (Kopie archiv P. Runda) ní a aplikace magdeburského a norimberského mûstského práva tímto etnikem, kdy stavûní pfiinejmen ím smírãích kfiíïû (jako ãásti kfiíïû kamenn ch) bylo mnohov znamov m aktem, jenï mûl kromû jiného bránit krevní mstû. Vedle úãelu smírãího lze doloïit také úãel pamûtní, spornûj í zûstává jejich oznaãování za hraniãní kameny ãi celní kola. Pro jiné oblasti Evropy, kde se kamenné kfiíïe v jisté mífie také vyskytují, je nutné hledat patrnû i dal í vysvûtlení pfiíãin jejich vzniku. Nacistické zmûny justice v Tfietí fií i sledoval dr. Kuhfahl (jenï údajnû jako mnoho NûmcÛ po marasmu V marské republiky zprvu vítal vládu pevné ruky, ale z iluzí snad záhy procitl) jiï jen zpovzdálí z pozice soudce na odpoãinku. V ti tûn ch dobov ch seznamech mariánskolázeàsk ch hostû, takzvan ch kurlistech, je uvádûn ponûkud obecnûji jako penzionovan úfiedník. Znám badatel s kontakty i do Rakouska a âech paradoxnû zemfiel krátce po zabrání Rakouska a po první mobilizaci ohroïeného âeskoslovenska proti své nacisty ovládané vlasti. KdyÏ po dlouhé nemoci pfied sedmdesáti lety v lázních náhle zesnul, utrpûly jak saská vlastivûda, tak památková péãe tûïkou ránu. Ode el v nûm muï osobitého raïení, v estrann ãlovûk. Pro Zemsk spolek saské památkové péãe znamená jeho skon nenahraditelnou ztrátu, napsali o nûm sa tí památkáfii do nacisty cenzurovaného periodika v nekrologu z roku 1939. K uctûní památky v znamného badatele vydal téhoï roku zemsk konzervátor památkové péãe v Sasku dr. Bachmann ve vydavatelství v e uvedeného zemského spolku spis Kreiern (TvÛrci). V nûm nalezneme upomínku na dr. Kuhfahla coby prûkopníka vûdeckého pfiístupu k sask m kamenn m kfiíïûm i po tovním milníkûm. Je- 230 OSOBNÍ ZPRÁVY
Obr. 5. Po tovní milník v kru nohorském Johanngeorgenstadtu s ãasov mi údaji vzdáleností do sask ch i ãesk ch mûst a mûsteãek, 1965. (Archiv J. Brtka) ho rozsáhlé písemné i fotografické dílo je sv m mnoïstvím, pfiesahy, fie ením nûkter ch detailû a specifik ãi vyobrazeními v teãn m zdrojem poznání, komparativním materiálem a inspirací také pro ãeské badatele, neboè jim pomáhá na e ãeské kamenné kfiíïe a kfií- Ïové kameny lépe zasadit do stfiedoevropského prostoru a kontextu, podobnû jako napfiíklad dne ní publikace ãlenû Bractwa Krzyzowców z polské Svídnice, meklenbursk soupis AhrensÛv (1905/1906), dolnoslezsk StellerÛv (1934), lesvicko-hol t nsk MöllerÛv (1943), durynsk KöberÛv (1950) ãi vestfálská díla Cronova (1908/1909) a Brockpählerova (1963, 1983), jakoï i mnohé dílãí krajové soupisy, napfiíklad r nskohessenské, altmarské, osnabrücké, bergské, mindenské, münsterské, franské, por nsko-pomohansko-poneckarské, limburské, basilejské nebo napfiíklad ãetné práce dne ního zaslouïilého hessenského badatele prof. dr. Friedricha Karla Azzoly, vynikajícího znalce petroglyfû na tûchto památkách. Proto si neúnavnou píli a v estranné badatelské, publikaãní, osvûtové i organizaãní zásluhy JUDr. Gustava Adolfa Kuhfahla právem pfiipomínáme i u nás. Josef BRTEK, Pavel RUND Prameny a literatura Archiv P. Runda; archiv J. Brtka; archiv Spoleãnosti pro v zkum kamenn ch kfiíïû (SPVKK) v A i; osobní pozûstalost F. Wilhelma (SOkA Sokolov); seznamy lázeàsk ch hostû Mariánsk ch Lázní (MM Mar. Láznû); internetové stránky www.suehnekreuz.de; nekrolog z ãasopisu zemského spolku Sächsischer Heimatschutz, sv. XXVIII., se. 5 8, DráÏìany 1939; W. BROCKPÄHLER: Steinkreuze in Westfalen, 2. vydání, Münster 1983, s. 163 169; W. von DREYHAUSEN: Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau, Liberec Lipsko 1940; Kolektiv autorû: Kamenné kfií- Ïe âech a Moravy, 1. vydání, Argo, Praha 1997, 2. vydání, tamtéï 2001; J. BRTEK: Dívka a smrt: boïí muka v Hfiebenech na Sokolovsku, in: Muzejní a vlastivûdná práce / âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností 43/113, 2005, ã. 1, s. 19 33, zde s. 23 a 31, pozn. 4. V bûrová bibliografie díla G. A. Kuhfahla 1912 Die Mordkreuze in Sachsen, in: Dresdner Anzeiger, Sonntagsbeilage, ã. 14, s. 57 60. 1913 Die alten Steinkreuze in Sachsen, in: Leipziger Zeitung, Wissenschaftliche Beilage, ã. 47, s. 185 187. Neues zur Steinkreuzforschung, in: Dresdner Anzeiger, Sonntagsbeilage, ã. 12, s. 45 47. Nachlese zur Steinkreuzforschung, in: Dresdner Anzeiger, Sonntagsbeilage, ã. 43, s. 171. 1914 Die alten Steinkreuze im Königreich Sachsen. Ein Beitrag zu ihrer Erforschung und Zweckbestimmung. Allgemeines, in: Mitteilungen des Landesvereins Sächsischer Heimatschutz, sv. 2, se it 6, s. 187 234. Do roku 1938 ãetná pojednání v se itech, jeï v DráÏìanech vydával Landesverein Sächsischer Heimatschutz. 1916 Die alten Steinkreuze im Königreich Sachsen. Ein Beitrag zu ihrer Erforschung und Zweckbestimmung. Die äusseren Merkmale, in: Mitteilungen des Landesvereins Sächsischer Heimatschutz, sv. 5, se it 1, s. 1 48. 1917 Die alten Steinkreuze im Königreich Sachsen. Ein Beitrag zu ihrer Erforschung und Zweckbestimmung. Von Ursprung und Bedeutung, in: Mitteilungen des Landesvereins Sächsischer Heimatschutz, sv. 6, se it 11 12, s. 273 304. 1918 Die alten Steinkreuze im Königreich Sachsen. Ein Beitrag zu ihrer Erforschung und Zweckbestimmung, DráÏìany, 128 s., 77 obr., 1 mapa. 1919 Zur Steinkreuzforschung, Dresdner Anzeiger 18, ã. 125 (20. dubna), 8 obr. 1920 Zur Steinkreuzforschung, in: Mitteilungen des Vereins für Sächsische Volkskunde, sv. 8 (1919 1922), se it 3, s. 51. Zur Steinkreuzforschung, in: Mitteilungen des Landesvereins Sächsischer Heimatschutz, sv. 9, se it 1 3, s. 16 17. 1922 Steinkreuz im Zedlitzerwald bei Borna, Sachsen-Kalender, 1 obr. 1924 Zur Steinkreuzforschung. Erster Nachtrag zu den zusammenhängenden Schilderungen, in: Mitteilungen des Landesverbandes Sächsischer Heimatschutz, sv. 13, se it 7 8, s. 225 264, 24 obr. 1926 Sächsische Steinkreuzforschung, in: Dresdner Anzeiger 196, ã. 349, s. 2. Die alten Steinkreuze des sächsischen Vogtlandes, in: Vogtländisches Jahrbuch 4. 1927 Zur Erforschung der alten Steinkreuze, in: Glückauf, Schneeberg-Schwarzenberg 47, ã. 5, s. 100 101. Zur Erforschung der alten Steinkreuze, in: Mittheilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken 21, Liberec, ã. 1, s. 1 2. 1928 Die alten Steinkreuze in Sachsen, Ein Beitrag zur Erforschung des Steinkreuzproblems, DráÏìany, 238 s., 128 obr., 1 bar. tab., 1 mapka. 1930 Ein vergessenes Weltsymbol, in: Dresdner Anzeiger, Wissenschaftliche Beilage 7, ã. 48, 2. 12. 1930, s. 189 190. Die kursächsischen Postmeilensäulen beim zweihundertjährigen Bestehen, DráÏìany, 27 fotografií, 26 reprodukcí. 1931 Das Rätsel der alten Steinkreuze, Siebenbürgische Vierteljahresschrift 54, s. 189 191. 1933 Das alte Steinkreuz als deutsches Kulturdenkmal, in: Blätter für Heimatkunde 11, t rsk Hradec, se it 5 6, s. 79 81. 1934 Die alten Steinkreuze als deutsches Kulturdenkmal, in: Pauliner Zeitung 46, ã. 3, s. 57 59. 1935 Zur Erforschung der alten Steinkreuze, in: Das Thüringer Fähnlein 4, se it 4, s. 239 240. 1936 Die alten Steinkreuze in Sachsen, Nachtrag zum Heimatschutzbuch von 1928, mit ergänzten vollständigen Verzeichnissen noch vorhandener sowie der nachweislich verschwundenen Steinkreuze, 19 obr. OSOBNÍ ZPRÁVY 231
1 2 PAMÁTKOVÉ VZPOMÍNKY Zpráva o nalezení ztracené sochy Neptuna Historie vskutku detektivní V ãervnu 2007 byla díky pofiadu v televizi Nova nalezena odcizená a nûkolik let nezvûstná socha Neptuna od Bohuslava Schnircha z roku 1870. Socha byla pûvodnû umístûna uprostfied bazénu pfied grottou v Havlíãkov ch sadech u Gröbovy vily na Vinohradech. Na tomto pátrání jsem mûl moïnost se podílet. V roce 1975 jsem byl totiï jako mlad, zaãínající restaurátor povûfien sochu Neptuna restaurovat. Majitelem sochy i investorem byl tehdej í podnik Sady, lesy, zahradnictví hlavního mûsta Prahy. Socha Neptuna byla v té dobû znaãnû po kozená mechanicky, ale i mnohalet m pûsobením vody, která tryskala z mu lí v její horní ãásti. Práci jsem zaãal, ale brzy se ukázalo, Ïe není moïné ji provádût na místû. V opu tûn ch zpustl ch jeskyních ve dne a hlavnû v noci pfieb vali nejen chuligáni, ale i rûzní kriminálníci. Ve dne po mnû házeli kameny a stfiíleli z prakû. V noci obyãejnû rozbili a rozházeli le ení, tloukli do sochy nebo ji polili barvou a olejem. Celá akce se tím protahovala a velmi komplikovala. Nakonec bylo památkov mi úfiady rozhodnuto pfievézt sochu na bezpeãné místo, tam ji restaurovat galerijním zpûsobem a hlavnû ochránit pfied dal ím niãením. Oprava celé grotty byla v nedohlednu. K pfievozu dala písemn souhlas PhDr. Oliva Pechová. Socha byla pfievezena do ohrazeného objektu SadÛ, lesû a zahradnictví v parku na Kavãích horách v blízkosti tehdy stavûné budovy zpravodajství ât. Tam zûstala rozebraná na dva kusy a zakrytá stfií kou. Celá akce skonãila kvûli v em obtíïím aï na podzim roku 1977. Od té doby jsem sochu nevidûl ani o ní nesly el. Na podzim roku 2006 se na mû v ak obrátili zástupci úfiadu mûstské ãásti Prahy 2 jako na restaurátora, kter sochu od Gröbovy vily odváïel, s dotazem, zda nûco nevím o jejím osudu. Socha se totiï z objektu na Kavãích horách ztratila. Vzápûtí jsem byl poïádán, abych se zapojil do pátrání. Nûktefií kolegové v prûbûhu let sekali své sochy na stejném pozemku na Kavãích horách. V ech jsem se vyptával, ale nic podstatného jsem se nedozvûdûl. Telefonicky jsem vyhledával zamûstnance jiï zru eného podniku Sady, lesy, zahradnictví i jin ch úfiadû a pomalu se prokousával cel m problémem. Oslovil jsem nebo obeslal více neï padesát lidí. Z úfiadu mûstské ãásti Praha 2 jsem také dostal fotografie sochy Neptuna z doby, kdy byla na Kavãích horách naposledy vidûna. To uï byla sesazena dohromady. Kdo a kdy ji sesadil, se nepodafiilo zjistit. Po roce 2001 jiï socha na Kavãích horách nebyla. V ãervnu 2007 jsem byl kontaktován kriminální policií âr, která po so e také po celou dobu vedla pátrání. Byl jsem vyzván k náv tûvû policejní stanice, abychom si vzájemnû sdûlili v sledky. Policie i já jsme dospûli do stejného bodu, ve kterém konãily v echny dosaïitelné informace, tedy k poslednímu nájemci. Po jednání mi kriminalista fiekl, Ïe o celém pfiípadu pfiipravuje televize Nova pátrací relaci. Natáãení uvedeného pofiadu jsem se zúãastnil a mluvil o historii a hledání sochy. Natáãení probíhalo pfiímo u bazénu, kde pûvodnû stála. Dokument byl následnû vysílán ve zprávách televize Nova, asi v 19:50 hod. Ve 20:10 u nás zazvonil telefon. Ozval se muï, kter mi fiekl, Ïe ví, kde socha Neptuna je, a Ïe tuto zprávu jiï volal i na linku 158. Sdûlil mi, Ïe se nachází v blízkosti Prahy v objektu zámoïné osoby. Druh den telefonoval kriminalista, zda jsem ochoten s nimi jet do objektu, kde se socha údajnû nalézá, a ovûfiit její pravost. Má restaurátorská zpráva z roku 1977, kterou jsem odevzdal, se bohuïel ztratila, ov em na tûstí vïdy jedno paré nebo alespoà v echny fotografie a písemné materiály archivuji, coï se v tomto pfiípadû velmi vyplatilo. S policisty jsme odjeli na zmínûné místo, ale majitel nebyl doma a správce nás do objektu nepustil. Policisté proto s majitelem telefonicky domluvili náv tûvu na druh den, kdy s námi jel jiï i místostarosta Prahy 2 Ing. Jifií Paluska. Byli jsme vpu tûni do zahrady, nebo spí e parku, a tam jsem témûfi nevûfiil sv m oãím. Na trávníku stála krásná a majestátní socha Neptuna. Bylo zde ale je tû jedno pfiekvapení: vedle sochy byla umístûna jedna ze ãtyfi skalek, ze kter ch ve fontánû u Gröbovy vily okolo Neptuna tryskala voda. Pfiesnûji fieãeno, jedná se o kameny pfiitesané do kompozice skalek s rostlinn mi a zoomorfními motivy. Ostatní tfii skalky jsou stále u grotty a ve velmi fragmentárním stavu; oproti nim byla tato skalka dobfie zachovalá. Z areálu Gröbovy vily jsem v ak v 70. letech na Kavãí hory odváïel jen sochu Neptuna, tyto skalky ne. Tomu odpovídá i zpráva pracovnice úfiadu Prahy 2, podle níï v roce 2001 na Kavãích horách u sochy Ïádná skalka nebyla. Proto ten, kdo sochu prodával (a pravdûpodobnû i ten, kdo ji kupoval), musel její pûvod znát a opatfiit k ní asi pfiímo z parku u Gröbovy vily i skalku. Mûl jsem radost, Ïe se nesplnily mé obavy, Ïe socha bude opravena nûjak m amatérsk m restaurátorem a opatfiena hust m scelujícím a tûïko odstraniteln m nátûrem, aby vypadala jako nová. To se na tûstí nestalo. Socha byla pouze umytá a snad i zpevnûná. Za to jsem také na místû vefiejnû podûkoval. Z celého pfiíbûhu je to snad jediná kladná vûc. Nov uïivatel prohlásil, Ïe sochu fiádnû koupil a necítí se niãím vinen. Na ná dotaz, zda nepátral po jejím pûvodu a autorovi (je vysoká 320 cm a váïí asi 5 t) odpovûdûl, Ïe jist architekt, kter pracoval na opravû jeho objektu a jehoï jméno nám nesdûlí, mu fiekl, Ïe je to Braunova kola. Tím bylo pr v e v pofiádku a o nic víc se nezajímal. Pak se spolu se svou právní zástupkyní snaïil zpochybnit, Ïe socha je ta památka z parku u Gröbovy vi- 232 PAMÁTKOVÉ VZPOMÍNKY
3 ly, kterou hledáme. Nabídl jsem materiál k ovûfiení pravosti fotografie, kde je socha i s bazénem a grottou. Dále jsem ze své restaurátorské zprávy ãetl popis jednotliv ch po kození, ukazoval je na fotografiích a ovûfioval stejn stav pfiímo na so e. KdyÏ jsme do li k uraïené vnûj í hranû levého prsního svalu, bylo na- imi oponenty fieãeno, Ïe to staãí a Ïe pravost originálu je uï prokázána. Celé pátrání i nalezení sochy bylo siln m záïitkem. V radosti a nad ení jsem se domníval, Ïe sochu brzy odvezeme, a na místû jsem si jiï prom lel, kudy bude najíïdût autojefiáb a kudy auto. Velmi jsem se m lil a unáhlil. Toto v e, co popisuji, se stalo v ãervnu 2007. Chtûl jsem rychle napsat aktuální zprávu, ale stále jsem to odkládal s tím, Ïe ji spojím i s popisem transferu. K nûmu v ak zatím nedo lo a celá záleïitost je stále ve vy etfiování. Proto také v ãlánku neuvádím Ïádná jména ani místo. Ten, kdo bude chtít znát názor majitele objektu, kde se socha nyní nachází, mûïe si jej pfieãíst na webové stránce http://www.tvrztrebotov.cz/sada1.html. Souãasná verze stránky v ak byla vytvofiena aï po objevení sochy. Pfiedchozí verze, nyní zru ená, inzerovala moïnost uzavfiít u sochy Neptuna sàatek. Na fotografiích mûl Neptun na hlavû vlající pásy bílého závoje a u skalky, která slouïila jako jak si stolek na listiny, stál oddávající. To je zatím z velmi zajímavého pfiíbûhu v e. Nepfiestávejme sledovat jeho dûj, kter bude jistû pokraãovat. Jan BRADNA Autorem v ech fotografií je Jan Bradna. Obr. 1. Socha Neptuna, Bohuslav Schnirch, 1870, detail, stav v roce 1975. Obr. 2. Socha Neptuna, Bohuslav Schnirch, 1870, stav pfied restaurováním, 1975. Obr. 3. Praha 2, park u Gröbovy vily, grota se sochou Neptuna, stav v roce 1975. DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE Zdenûk Wirth a soupisy památek 2. díl Topografick projekt Archeologické komise v období první republiky Bûhem 1. svûtové války Archeologická komise nepfieru ila svoji ãinnost, naopak se velmi pravidelnû scházela, a i kdyï dotace na vydávání soupisû byly prakticky pfieru eny a z toho dûvodu i zastaveno jejich publikování, nepfiestala se pfiipravovat na pfiíznivûj í podmínky. Bûhem pfievratu v roce 1918 i v dûleïitém následujícím období poãátkû republiky byla vedle Klubu Za starou Prahu nejdûleïitûj í nestátní organizací podílející se na diskusích o vytvofiení nového systému ochrany památek. V této dobû i ve 20. letech byl jejím pfiedsedou K. Chytil. Nejv znamnûj ím organizátorem její ãinnosti byl v ak A. Podlaha, referent a redaktor soupisového projektu i ãasopisu Památky archeologické, jehoï byla komise spoluvydavatelem. Z. Wirth se jako ãlen komise úãastnil jiï její první popfievratové plenární schûze v listopadu 1918 a poté pravidelnû prakticky v ech zasedání pofiádan ch pfiibliïnû ãtyfiikrát roãnû. Vût inou nevynechával ani schûze takzvané umûleckohistorické sekce, konané v pfiibliïnû stejn ch intervalech. Z toho je patrné, jak velk v znam ãinnosti této organizace i v nov ch podmínkách pfiikládal, zfiejmû s ohledem na to, Ïe byla hlavním vydavatelem soupisû památek. Wirth byl ve stálém a úzkém kontaktu s A. Podlahou, s nímï projednával dal í koncepci vydávání soupisû. Ze své pozice na Ministerstvu kolství a národní osvûty prosazoval pro komisi kaïdoroãní dotaci ze státního rozpoãtu, která byla urãena na vydávání nov ch svazkû. Jak vypl vá ze zachovan ch dokumentû, na základû svého vlivu se mu dafiilo prosazovat také dotace z ãeské zemské pokladny. 1 Pfies velk zájem vût iny ãlenû komise se v ak bûhem 20. let zdaleka nepovedlo navázat na dynamiku soupisového projektu z pfiedváleãné doby. JiÏ roku 1919 byly sice uvádûny rukopisy nûkolika svazkû jako pfiipravené k vydání ãi pfiipravené k odevzdání bûhem nûkolika mûsícû, nebyl v ak dokonãen ani jeden z nich. 2 Vût inou se jednalo o svazky v konceptu hotové jiï pfied válkou, jejichï autorem ãi spoluautorem byl právû Z. Wirth. V první fiadû byl vïdy jmenován rozsáhl soupis památek mûsta Plznû, na nûmï Wirth spolupracoval s K. Hilbertem a s L. Lábkem. Bûhem schûze komise v fiíjnu 1919 Wirth uvedl, Ïe on sám jiï text dokonãil, K. Hilbert, kter zpracovával ãást vûnovanou sakrálním stavbám, ji mûl doplnit bûhem nûkolika mûsícû. 3 Z korespondence K. Hilberta s Archeologickou komisí bûhem 20. let v ak vypl vá, Ïe na dokonãení své ãásti pracoval je tû po celé toto desetiletí. 4 Rukopis pfiesto pravdûpodobnû je tû pfied svou smrtí odevzdal, jak vysvítá z opakované (patrnû marné) Ïádosti jeho potomkû o vyplacení honoráfie. 5 âást textu se zachovala ve Wirthovû pozûstalosti, spí e se v ak jedná o pracovní verzi autorem na fiadû míst opravovanou neï o ãistopis urãen k pfieti tûní. Ve Wirthovû pozûstalosti jsou uloïeny téï jeho ãásti soupisu, ty jsou ov em v podobné formû jako v e zmiàované koncepty nevydan ch soupisû. 6 Druh m Wirthov m urgovan m svazkem byl soupis jiãínského okresu. I ten byl pfii fiadû schûzí uvádûn jako pfiipraven k vydání, ov em ani v tomto pfiípadû se tak nestalo. V roce 1919 byl Wirth pfiizván ke spolupráci na dokonãení soupisu krumlovského okresu, jehoï první ãást, vûnovaná lokalitám mimo historické mûsto, byla vydána roku 1918. Po smrti jednoho ze spoluautorû, architekta Josefa Sedláãka, se archiváfi Franti ek Mare obrátil na komisi o pomoc pfii revizi a doplnûní textu vûnovaného památkám âeského Krumlova. 7 Komise doporuãila Wirtha, kter se je tû v témï roce zaãal zmiàovanému úkolu vûnovat. Po Plzni se právû tento díl mûl stát druh m nejv znamnûj ím a nejrozsáhlej ím svazkem projektu v následujících letech. I zde v ak projekt skonãil tûsnû pfied dokonãením, podobnû jako v pfiípadû revize star- ího vydání soupisu okresu âeské Budûjovice, publikovaného roku 1900 J. Brani em. 8 V prûbûhu pfiípravy nûmecké mutace uvedeného svazku zjistil Wirth nutnost pfiepracování a v razného doplnûní ãeské pfiedlohy. Dodatky mûly vyjít spoleãnû s nûmeckou verzí i ãesky v samostatném doplàkovém se itû. Zásadním nedostatkem Brani ova textu byla absence rozsáhlej- ího popisu zámku v Hluboké nad Vltavou. Svazek vûnovan tomuto objektu plánoval Wirth vydat také samostatnû, pfiiãemï ke spolupráci na nûm pfiizval jako odborníka na malífiství Rudolfa Kuchynku. BohuÏel i v tomto pfiípadû byl v sledkem pouze torzální koncept ve Wirthovû pozûstalosti. 9 Je tû ménû Wirth pokroãil ve zpracovávání fiadou historikû i historikû umûní oãekávaného a vlastnû dodnes chybûjícího soupisu památek Kutné Hory. KvÛli pfiípravû tohoto svazku se roku 1919 pfiipojil ke K. B. Mádlovi, kterému byl projekt svûfien jiï na konci 19. století, ale jemuï zdravotní problémy stále více Poznámky 1 Zápis z plenární schûze Archeologické komise, 28. 3. 1919, in: Památky archeologické 31, 1919, s. 49. 2 Zápis ze schûze odboru umûleckohistorického, 29. 10. 1919, in: Památky archeologické 31, 1919, s. 169. 3 TamtéÏ. 4 A AV âr, fond âavu, karton 257, inv. ã. 627, sv. PlzeÀ. 5 TamtéÏ. 6 OD ÚDU AV âr, fond Z. Wirth, karton XIX, (kromû sv. 5). 7 Rukopis J. Sedláãka a F. Mare e je uloïen spolu s Wirthov mi pfiípravn mi materiály v kartonu XXV Wirthovy pozûstalosti (OD ÚDU AV âr). 8 Josef BRANI : Politick okres ãesko-budûjovick, Soupis památek historick ch a umûleck ch v Království âeském, 8, Praha 1900. 9 Podklady k této revizi viz OD ÚDU AV âr, fond Z. Wirth, karton I, sv. 8. PAMÁTKOVÉ VZPOMÍNKY DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE 233
1 2 komplikovaly práci. Po smrti K. Chytila roku 1934 Wirth pfievzal dokonãení svazku vûnovaného hradu Karl tejn, jehoï historií se zab val jiï dfiíve i v souvislosti se sv m pûsobením v jeho správním v boru. 10 Pokud shrneme WirthÛv autorsk pfiínos akademickému soupisovému projektu bûhem celého dvacetiletého trvání první republiky, musíme konstatovat, Ïe se mu nepodafiilo dokonãit ani jedin rukopis z tûch, které byly pfiipravovány jiï v pfiedchozím, pfiedváleãném období, ani zásadním zpûsobem rozpracovat nov projekt. âasovû nároãná práce na ministerstvu a navíc aktivita v fiadû institucí ãi spolkû Wirthovi nemohla poskytnout dostatek ãasu, kter by mohl vûnovat velmi zdlouhavému pfiepisu konceptû a úpravû textû do formy publikovateln ch ãistopisû, natoï intenzivnímu terénnímu v zkumu, bezpodmíneãnému u nov ch projektû. 11 Koncepty uloïené v jeho pozûstalosti bohuïel neumoïàují novodobé vydání, protoïe se vût inou jedná o nesouvisl text, spí e krátké informace k jednotliv m objektûm. Je v ak moïné, Ïe se je tû podafií najít rukopisy alespoà tûch soupisû, které jsou v pramenech uvádûny jako odevzdané redakci pfiedev ím plzeàského a krumlovského svazku. 12 Kolem roku 1930 do lo v Archeologické komisi a pfiedev ím v jejím vedení k v razné generaãní v mûnû. Na poãátku roku 1930 rezignoval na funkci hlavního redaktora soupisû ze zdravotních dûvodû A. Podlaha. Nov m redaktorem byl poté zvolen Wirth, vedení Památek archeologick ch komise svûfiila A. Matûjãkovi a hlavním referentem jmenovala V. Birnbauma. 13 Tyto zmûny Wirth reflektoval jako velmi zásadní v roce 1931 o nich napsal: Udûlali jsme v Archeologické komisi âeské akademie vûd a umûní jakési omlazení, takïe se v ní rozproudil skuteãnû nov Ïivot. Budeme vydávati Památky archeologické v novém rou e a dali jsme do pohybu Soupis památek, jehoï program jsme roz ífiili na celou âeskoslovenskou republiku. 14 Wirth se tak stal hlavním koordinátorem umûleckohistorick ch soupisû v âeskoslovensku: jako pfiedseda Státního fotomûfiického ústavu fiídil práce na struãnûj- í verzi v duchu Dehiovy nûmecké fiady (viz dále) a jako redaktor Archeologické komise vedl pokraãování dlouhodobûj ího projektu soupisû jednotliv ch regionû. V nové funkci se nejprve snaïil uchopit cel akademick soupisov projekt pevnû do rukou, zlep it jeho fiízení, zrychlit tempo vydávání nov ch svazkû a v raznû zv it jejich kvalitu. Zmûny byly projednávány na schûzích Archeologické komise v listopadu a prosinci 1930. 15 V sledkem byl text obsahující pfiehled stavu celého projektu, kter mûl slouïit pfiedev ím k upfiesnûní postupu pfii vydávání jednotliv ch svazkû. Jeho dal ím smyslem byla téï úprava finanãní záleïitosti v situaci, kdy na dvacet dva tehdy rozpracovan ch svazkû bylo vynaloïeno devadesát sedm tisíc korun a dokonãení vût iny z nich bylo pfiitom v nedohlednu. Podle rozhodnutí zmiàovan ch schûzí mûly b t v echny rozpracované rukopisy pfiedloïeny k posouzení nejpozdûji do konce roku 1935 a do té doby nemûlo b t zadáváno zpracování Ïádn ch dal ích okresû. Ze seznamu vydan ch svazkû je zjevné, Ïe ani tato opatfiení nemûla v raznûj í dopad. Odevzdání rukopisû nebylo na autorech právnû vymahatelné, pfiestoïe fiadû z nich byly vyplaceny relativnû vysoké finanãní pfiíspûvky. Navíc za situace, kdy sám hlavní iniciátor zmûn Wirth byl autorem ãi spoluautorem nejvût ího poãtu nedokonãen ch svazkû, nemohla dostateãnû pádnû pûsobit ani morální apelace na autorovu spolehlivost a zodpovûdnost. WirthÛv poïadavek na zv ení kvality vydávan ch publikací pokládal E. Poche v roce 1938 za velk pfiínos jeho pûsobení v redakci soupisû. V této souvislosti uvedl, Ïe se mu podafiilo zabrániti, aby v fiadû SoupisÛ vycházely dále svazky diletantû, ktefií je tû do nedávna zatûïovali edici sv mi neúmûrn mi, nákladn mi pracemi, bezohledn mi k potfiebám a metodû moderní vûdy umûleckohistorické. 16 Vy í poïadavky redakce na kvalitu v ak zároveà zkomplikovaly pfiípravu rukopisû jiï odevzdan ch k tisku, zvlá tû v pfiípadû, kdy autory svazkû nebyli dostateãnû kvalifikovaní historici umûní. Tento osud stihl napfiíklad text o pardubickém Obr. 1. Zdenûk Wirth s Kamilem Hilbertem, s nímï spolupracoval na soupisu památek Plznû. Fotografie ãlenû správního v boru hradu Karl tejna (zleva Josef Piskaã, Zdenûk Wirth, Franti ek Zelinka, neznám, Kamil Hilbert), 1928. (Foto OD ÚDU AV âr, v. v. i., fond Z. Wirth, karton IL, sv. 4) Obr. 2. Antonín Podlaha (1865 1932), knûz a historik umûní, od roku 1920 praïsk svûtící biskup. V druhém a tfietím desetiletí 20. století byl du í celého soupisového projektu Archeologické komise. Byl schopn m historikem i organizátorem. Agendû spojené s pfiípravou a vydáváním jednotliv ch svazkû se vûnoval s velk m nasazením. Wirthovi se stal otcovsk m rádcem. (Foto OD ÚDU AV âr, v. v. i., fond Z. Wirth, karton XI, sv. 2) Poznámky 10 OD ÚDU AV âr, fond AK, spisy, karton VII. 11 Tento názor sdílel i E. Poche, viz Emanuel POCHE: Úvod, in: Umûlecké památky âech (ed. E. Poche), 1, Praha 1977, s. 19. 12 Ve sdûlení redakce o stavu soupisu památek k 1. 1. 1931 (A AV âr, fond âavu, karton 256, inv. ã. 623) jsou oba uvádûny jako pfiipravené k tisku, coï znamenalo, Ïe je odevzdán jejich rukopis a pfiipravena obrazová pfiíloha. 13 Zápis z plenární schûze, 15. 1. 1930, in: Památky archeologické 35, 1928 1930, s. 345. 14 Dopis neznámému adresátovi (patrnû úfiedníkovi magistrátu mûsta Prahy), OD ÚDU AV âr, fond Z. Wirth, karton XXIX, sv. 3. 15 Zápisy z plenárních schûzí Archeologické komise, fond âavu, karton 248, inv. ã. 557. 16 Emanuel POCHE: Zdenûk Wirth a práce soupisná, in: Zprávy památkové péãe 2, 1938, s. 121. 234 DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE
5 3 4 Obr. 3. První strana zprávy o stavu soupisového projektu zasílaná spolupracovníkûm na soupisu památek roku 1931, kdy se Wirth ujal vedení redakce. V tomto pfiípadû se jedná o WirthÛv osobní exempláfi na mnoha místech podle aktuálního stavu rukopisnû doplàovan. (OD ÚDU AV âr v. v. i., fond Archeologická komise, karton VI) Obr. 4. Pohlednice Karla Kühna ZdeÀku Wirthovi, jejíï text se t ká korektur Umûleck ch památek âech, takzvaného ãeského Dehia. (Foto OD ÚDU AV âr, v. v. i., fond Z. Wirth, karton W-A-66/sv. 6) Obr. 5. Zdenûk Wirth v polovinû 50. let, kdy koneãnû vy- el první svazek Umûleck ch památek âech. (Foto OD ÚDU AV âr, v. v. i., fond Z. Wirth, karton IL, sv. 4) okresu od Václava Karla Vendla, kter nakonec nebyl vydán. 17 Nevyhovující rukopisy Wirth vût inou buì vracel k pfiepracování, ãi poïádal dal ího spolupracovníka, aby se podílel na jejich revizi. Za celá dvû desetiletí první republiky se tak podafiilo vydat pouze deset svazkû, coï je ve srovnání se ãtyfiiceti tfiemi publikacemi pfiedchozího, krat ího období (1897 1914) aï zaráïející. Tato situace mûla patrnû fiadu pfiíãin. Nûkolik let jistû trvalo, neï se ponûkud zkonsolidovala situace po vzniku nové republiky. Bûhem 20. let také postupnû do lo ke generaãní v mûnû sv ch aktivit se ze zdravotních dûvodû vzdala vût ina star ích, zku en ch a také velmi v konn ch, duchem pozitivismu ovlivnûn ch zakladatelû celého projektu (K. Chytil, K. B. Mádl, A. Podlaha, E. ittler), ktefií za nûj cítili velkou zodpovûdnost. Nová generace, reprezentovaná pfiedev ím AlÏbûtou Birnbaumovou, Josefem Cibulkou, Emanuelem Pochem a Václavem Wagnerem, se do projektu zapojovala pomalu. Stále byl v eobecnû pocièován nedostatek kvalifikovan ch odborníkû, na coï si opakovanû stûïovaly jak památkové oddûlení ministerstva, tak státní památkové úfiady. 18 ada mlad ích historikû umûní, kter ch samozfiejmû bylo mnohem ménû neï dnes, o tuto nároãnou a dlouhodobou ãinnost, jiï bylo navíc nutné provádût pouze ve volném ãase, moïná nemûla vûbec zájem. 19 MÛÏeme pfiedpokládat, Ïe charakter v uky dûjin umûní na praïské katedfie orientoval studenty k jin m prioritám. Nadûjné pobídnutí celého projektu po nástupu Wirtha do funkce redaktora nepomohlo situaci pfiíli zvrátit. Ve druhé polovinû 30. let byl s ohledem na v voj politické situace jiï Wirthem, ale i dal ími pfiedstaviteli více preferován struãnûj í soupis pfiipravovan fotomûfiick m ústavem, kter se jako jedin v pfiípadû váleãn ch událostí mohl stát podkladem pro ochranu jinak neevidovan ch památek. Státní fotomûfiick ústav a pfiíprava vydání ãeského Dehia Státní ústav pro fotografování, mûfiení a odlévání památek 20 byl oficiálnû zaloïen na poãátku roku 1919 jako odborn ústav, kter se mûl soustfiedit v luãnû na reprodukci památek a s tím související aktivity. Toto samostatné pracovi tû, podléhající pfiímo památkovému oddûlení Ministerstva kolství a národní osvûty, se mûlo stát pomocn m ústavem pro státní památkovou péãi, ale i pro cel umûleckohistorick obor v âeskoslovensku. Mezi jeho hlavní úkoly patfiila reprodukce památek (fotografie, nákresy, odlitky), zaloïení a roz ifiování takzvaného památkového archivu a vytvofiení soustavného evidenãního seznamu památek na na em území. 21 Charakter ãinnosti urãoval a vlastní provoz ústavu zfiejmû od poãátku fiídil sám Wirth, kter jeho správné fungování povaïoval za nezbytn pfiedpoklad rozvoje umûleckohistorické vûdy u nás. Vzhledem k omezen m moïnostem se ústav ve 20. a na poãátku 30. let zamûfiil zvlá tû na soustfieìování materiálû pro zmiàovan památkov archiv, kter mûl b t pfiedev ím sbírkou plánû, negativû, fotografií a pfiípadnû i dal ích zobrazení, zvlá tû ãesk ch památek, ale postupnû i zahraniãních bohemik. Díky Wirthovi se podafiilo pfievzít obrazovou dokumentaci z fiady pozûstalostí v znamn ch fotografû a historikû umûní. Pfiesvûdãil také plénum Archeologické komise, Poznámky 17 Edice Vendlova rukopisu objeveného ve fondu Archeologické komise (OD ÚDU AV âr) vydalo nakladatelství ÚDU AV âr Artefactum (Václav Karel Vendl. Edice nedokonãeného soupisu umûleck ch památek politického okresu pardubicko-holicko-pfielouãského, Jana Mare ová (ed.), Artefactum, Praha 2007). 18 Petr TONCNER: Kdûjinám památkové péãe v âeskoslovenské republice v letech 1918 1938, ãást 5. Státní subvence na opravy památek, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, s. 55 60. 19 E. POCHE, cit. v pozn. 11, s. 19. 20 Postupnû se v ak pro toto pracovi tû vïilo oznaãení fotomûfiick ústav. Ve 30. letech byl jiï i oficiálnû pouïíván název Státní ústav fotomûfiick. 21 Informace o fotomûfiickém ústavu viz z publikovan ch zdrojû pfiedev ím: Jan DVO ÁK, Zdenûk WIRTH: Ochrana památek, in: Otto PLACHT, Franti ek HAVELKA: Pfiíruãka kolské a osvûtové správy, Praha 1934, s. 1693; Antonín FRIEDL: Zdenûk Wirth a Státní ústav fotomûfiick, in: Zprávy památkové péãe 2, 1938, s. 124 125; nejnovûji Petr TONCNER: Pfiíspûvky k dûjinám památkové péãe v âeskoslovenské republice v letech 1918 1938, ãást 3. Konzervátofii a dal í památkové instituce a organizace, in: Zprávy památkové péãe 65, 2005, s. 60 61; z nepublikovan ch: O. HAVLÍN: Úvod k inventáfii fondu Státní ústav fotomûfiick, Národní archiv, Praha 1967, dokumenty z tohoto fondu; dále Zpráva Z. Wirtha o ãinnosti Státního fotomûfiického ústavu, cca 1938, OD ÚDU AV âr, fond Z. Wirth, karton XXVII, sv. 5 a dal í dokumenty z tohoto svazku. DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE 235
6 Obr. 6. Studenti a profesofii praïské katedry dûjin umûní bûhem exkurze na Moravu v doprovodu brnûnsk ch kolegû - nastupující generace ãeského dûjepisu umûní, která se ve 20. a 30. letech 20. století jen váhavû zapojovala do soupisového projektu (zleva Václav Wagner, Vladimír Novotn, Karel Plicka, Eugen Dostál, Stanislav Sochor, Václav Richter, opat, Vojtûch Birnbaum, Jarmila Kuliãková, Josef Cibulka, AlÏbûta Breindlová, J. Dostálová, Antonín Friedl, pfied portálem klá terního kostela v Ti novû-pfiedklá tefií). (Foto patrnû Karel Plicka, 1923) aby pfiedalo do správy ústavu svûj velk archiv fotografií, plánû a map pofiízen ch do té doby pro soupisov projekt. Ministerstvo kolství a národní osvûty svûfiilo ústavu i dokumentaci pfiedanou roku 1922 ãeskoslovenskému státu z vídeàské Ústfiední komise pro zachování památek pfii spisové rozluce s Rakouskem. Od roku 1929 zaãal ústav pfiipravovat novou edici soupisu památek, která mûla doãasnû zastoupit dlouhodob projekt Archeologické komise. Vzorem pro takzvan struãn ãtyfisvazkov soupis 22 vûnovan jednotliv m zemím republiky byla nûmecká topografická fiada vydávaná pod vedením Georga Dehia. Podle Z. Wirtha uvaïoval o této druhé, struãnûj í fiadû soupisû jiï pfied 1. svûtovou válkou M. Dvofiák, kter Wirtha v roce 1911 vyzval, aby zorganizoval napsání svazkû vûnovan ch ãesk m zemím a zajistil jejich vydání v rámci Leichterovy knihovny Umûní a fiemesla. 23 Pfiípravné práce, na kter ch se podíleli také J. Dobiá a R. Kuchynka, pfieru ila válka. V úvodu publikace Umûlecké památky âech z roku 1957, která se nakonec stala jedinou publikovanou ãástí celého projektu, Wirth uvedl, Ïe jiï od zaloïení fotomûfiického ústavu plánoval realizaci této edice v rámci ãinnosti uvedeného pracovi tû, ov em s roz ífiením na celé území âeskoslovenské republiky (I. svazek âechy, II. Morava a Slezsko, III. Praha, IV. Slovensko). 24 Pfiípravy v ak byly zahájeny aï ve zmiàovaném roce 1929, kdy Wirth pro tento projekt získal mladého asistenta praïské katedry Emanuela Pocheho, 25 zamûstnaného od roku 1928 jako smluvní pracovník ústavu. 26 Vefiejnosti Wirth nov projekt pfiedstavil v ãlánku uvefiejnûném v roce 1930 v âasopise Spoleãnosti pfiátel staroïitností. 27 Uvedl zde, Ïe právû dokonãení umûlecké topografie je pro ãeskoslovenskou umûleckohistorickou vûdu nejnaléhavûj í otázkou. Pfiipomnûl v razné zpoïdûní proti dal ím státûm, pfiedev ím Nûmecku, coï u nové republiky, stále sebevûdomûji se prosazující v politickém i hospodáfiském kontextu nového uspofiádání Evropy, muselo znamenat velmi pádn argument. Wirth konstatoval, Ïe pokud by vydávání soupisû Archeologickou komisí postupovalo dosavadním tempem, mohl by b t pro celé území republiky (bez Podkarpatské Rusi) projekt dokonãen v roce 2095 (zb valo vydat je tû dvû stû patnáct svazkû). PoloÏil si tedy otázku: Není-li nutno zmûniti dosavadní methodu práce a formu edice, abychom dosáhli cíle? 28 Tím mûl b t spolehliv pfiehled umûleckého materiálu ve státû dostupn v dohledné dobû, inventáfi dûleïit ch památek, kter by bylo moïno vydávati v nov ch vydáních a neustále doplàovati a zlep ovati. 29 Jeho vzorem se podle Wirtha, jak jiï bylo zmínûno, mûl stát pûtisvazkov DehiÛv Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler, poprvé vydan v letech 1905 1912. V sledn text mûl velmi struãnû charakterizovat nejv znamnûj- í památky abecednû sefiazen ch obcí. DÛslednû mûl b t vylouãen jak koliv obrazov doprovod. JiÏ v roce 1930, tedy krátce po zahájení projektu, bylo jasné, Ïe vysoké tempo, v jakém probíhala pfiíprava Dehiovy pfiíruãky (mezi prvním popudem v roce 1899 a publikací prvního svazku v roce 1905 uplynulo pouze est let), nebude moïné v ãeskoslovensk ch podmínkách zdaleka udrïet. V Nûmecku byly jiï na poãátku století k dispozici soupisy památek vût iny regionû, jednalo se tedy z vût í ãásti o excerpci z literatury. Na pfiípravû se navíc podílel t m nûkolika odborníkû, kter mohl poãítat se stál mi dotacemi z císafiské pokladny. Poznámky 22 V pramenech i v literatufie je tato edice nejãastûji oznaãována jako struãn soupis, pfiíruãka ãi prostû ãesk Dehio. 23 Zdenûk WIRTH: Úvod, in: Umûlecké památky âech (ed. Z. Wirth), Praha 1957, s. 6. 24 Podkarpatská Rus byla zatím, vzhledem k tamní relativnû komplikované politické i hospodáfiské situaci a k naprostému nedostatku odborníkû trvale pûsobících v tomto regionu, ponechána stranou. 25 Dopis E. Pocheho Z. Wirthovi, 10. 8. 1948, OD ÚDU AV âr, fond Z. Wirth, korespondence E. Pocheho. Jak vypl vá i z dal ích dopisû, Poche byl Wirthovi velmi vdûãn, Ïe mu poskytl tuto pfiíleïitost a Ïe nad ním drïel i nadále ochrannou ruku. Roku 1953 Wirthovi napsal: Vy pak jste mi nûjak pfiipomínal mého neboïtíka otce a nahrazoval jej sv m vzácn m postojem k Ïivotu i svou podporou v zamûstnání i v práci. Vlastnû Vám vdûãím za svou umûlecko-historickou existenci, za to, Ïe jsem nebyl vystrãen z Prahy jako stfiedo kolsk profesor. (Dopis z 18. 10. 1953, OD ÚDU AV âr, fond Z. Wirth, korespondence E. Pocheho) 26 E. Poche byl zpoãátku pfiijat, aby se soustavnû vûnoval zpracovávání soupisû pro projekt Archeologické komise. (Viz dopis Ministerstva kolství a národní osvûty /podepsán Z. Wirth/ K. Chytilovi jako pfiedsedovi Archeologické komise âavu, 25. 7. 1928, A AV âr, fond âavu, karton 255, i. ã. 607.) 27 Zdenûk WIRTH: Umûlecká topografie âeskoslovenské republiky, in: âasopis Spoleãnosti pfiátel staroïitností 28, 1930, s. 234 237. 28 TamtéÏ, s. 235. 29 TamtéÏ. 236 DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE
V na ich pomûrech mohl Wirth v období nastupující hospodáfiské krize zajistit finance zpoãátku pouze pro jednoho smluvního pracovníka a podrobné soupisy byly publikovány pro necelou tfietinu území âech. E. Pochemu se v ak podafiilo v neuvûfiitelnû krátké dobû, do konce roku 1932, pfiipravit podklady pro zb vající tedy v edici Archeologické komise dosud nevydané ãeské regiony. 30 V roce 1931 se pfiipojil nûmecky pí ící historik umûní Anton Gnirs, kter doplnil texty pro nûmecké okresy severozápadních âech. Excerpta z vydan ch, ale i nûkter ch dosud nevydan ch rukopisû zpracovávala ve 30. letech Ema Sedláãková (provdaná Charvátová). Do roku 1937 se tak podafiilo rukopis I. svazku pfiíruãky (âechy) zpracovat do podoby lístkového katalogu. Wirth poté dojednal revizi tohoto textu se znalci památek jednotliv ch regionû (napfiíklad F. Matou z âesk ch Budûjovic, L. Lábek z Plznû a dal í), s v znamn mi ãesk mi historiky umûní (Antonín Matûjãek, Václav Vilém tech, Josef Polák, Vladimír Denkstein) ãi památkáfii (Rudolf Hönigschmid, Karl Kühn, Josef Opitz, Václav Wagner). 31 O kvalitû v sledného rukopisu v ak pfiesto musíme mít jisté pochybnosti. Napfiíklad V. Wagner se v dopise Z. Wirthovi z roku 1937 zmínil o váïn ch nedostatcích jemu ke korigování pfiedloïeného rukopisu, v nûmï vzhledem ke své zrakové poru e byl schopen opravit pouze nejhrub í chyby, nûkterá hesla by v ak doporuãoval zcela pfiepsat. 32 Wirth s Wagnerem v následné odpovûdi zcela souhlasil, vysvûtloval v ak, Ïe bude lépe, budeme-li míti alespoà nûjak seznam, neï-li Ïádn a bude na v ech odbornících, aby uïili kaïdé pfiíleïitosti k opravám a tím druhé vydání pfiivedli na Ïádoucí v i. 33 Wirth text tedy i tak pfiedal k vydání plzeàskému nakladatelství svého pfiítele L. Lábka a skuteãnû je tû v roce 1937 tiskárna jeho znaãnou ãást vysázela. V dubnu roku 1938 bylo s Karlem Maria Swobodou, pfiedsedou umûleckohistorické komise Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste, domluveno nûmecké vydání celého textu pod názvem Handbuch der Kunstdenkmäler der Tschechoslowakischen Republik. To svûdãí mimo jiné o relativnû dobr ch, na ryze odborné bázi postaven ch vztazích ãesk ch a nûmeck ch historikû umûní i v této dobû. V následujícím roce v ak okupaãní správa trvala na omezení územního rozsahu soupisu pouze na oblast protektorátu, Wirth tedy radûji tisk publikace zastavil. 34 Komplikované období druhé poloviny 40. let neumoïnilo navázat na rozpracovan projekt. Wirth v ak za nûj cítil silnou zodpovûdnost a navíc mu z nûkter ch stran bylo vyt káno, Ïe nebyl schopen dotáhnout ani jeden ze soupisov ch projektû do zdárného konce. Proto si jako v znamn ãlen nové âeskoslovenské akademie vûd vymínil zafiazení dokonãení Dehia mezi hlavní úkoly Kabinetu pro teorii a dûjiny umûní, v roce 1953 novû zaloïeného v rámci této instituce. Kolektiv pracovníkû pod Wirthov m vedením doplàoval a ovûfioval excerpcemi z novûj í literatury, diplomov ch i dizertaãních prací informace uvádûné v rukopisu ze 30. let. V sledn text poté opût revidovala fiada odborníkû. Pfiesto si byl Wirth jiï pfii vydání publikace v roce 1957 vûdom váïn ch nedostatkû textu, zpûsoben ch pfiedev ím tím, Ïe vût ina údajû nebyla ovûfiována v terénu. U regionû, pro nûï existoval soupis Archeologické komise, byly vût inou pouïity pfievzaté údaje a jejich spolehlivost byla silnû podmínûna osobností autora a dobou publikování. Od prûzkumu, kter provádûli E. Poche a A. Gnirs na poãátku 30. let uplynulo prakticky tfiicet let a na mnoha místech se situace v znamnû zmûnila. Odborná kvalita a spolehlivost nové pfiíruãky, jak se záhy ukázalo, tak byla skuteãnû znaãnû diskutabilní, pfiesto v ak byla prvním kompletním soupisem památek v âechách. V roce 1930 Wirth poãítal s tím, Ïe podobnû jako v âechách budou v krátké dobû zahájeny práce na dal- ích svazcích nové pfiíruãky pro Moravu a Slezsko, pro Slovensko a také pro jiï dlouho pfiipravovan soupis památek Prahy. Poãítal s tím, Ïe v echny ãtyfii vyjdou do roku 1938, vãetnû cizojazyãn ch mutací. Pfiípravy prvních dvou uveden ch pokraãování soupisu v ak zfiejmû nebyly vûbec zahájeny a zûstaly pouze ve stádiu plánû. Není ani doloïeno, Ïe by se Wirth pro tento projekt snaïil získat spolupracovníky mezi v znamn mi odborníky z regionû, ani Ïe by iniciativa vy la z jejich strany. 35 Koordinaci pfiípravy praïského soupisu pfievzal Památkov sbor hlavního mûsta. Práce v ak do vyhlá ení protektorátu pfiíli nepokroãily. Ponûkud sloïitûj í situace v této kauze by vyïadovala podrobnûj í objasnûní, a tedy i v raznûj í roz ífiení pfiedkládaného textu. Kristina UHLÍKOVÁ Poznámky 30 V roce 1933 ode el E. Poche z fotomûfiického ústavu a nastoupil do UmûleckoprÛmyslového muzea. 31 Z. WIRTH, cit. v pozn. 23, s. 7. 32 Dopis z 12. 11. 1937, OD ÚDU AV âr, fond Z. Wirth, korespondence V. Wagnera. 33 Dopis z 16. 11. 1937, LA PNP, fond V. Wagner, korespondence pfiijatá. 34 Z. WIRTH, cit. v pozn. 23, s. 7. 35 PfiestoÏe je ve Wirthovû fondu (OD ÚDU AV âr) zachována rozsáhlá korespondence s Jaroslavem Helfertem z Brna, Edmundem Wilhelmem Braunem z Opavy, Janem Hoffmanem a Václavem Menclem z Bratislavy i J. Polákem z Ko ic, není zde Ïádná zmínka o projektu tohoto struãného soupisu. RÒZNÉ INTBAU Benátská deklarace o zachování památek a míst v 21. století: Vítaná redakce Benátské charty S mírn m zpoïdûním pfiedkládám ãtenáfiûm Zpráv památkové péãe informace o konferenci Benátská charta revidována: Modernismus a konzervace v pováleãném svûtû (The Venice Charter Revisited: Modernism and Conservation in the Post-War World), kterou pofiádalo obãanské sdruïení INTBAU v Benátkách ve dnech 2. 5. 11. 2006. Mezinárodní síè pro tradiãní v stavbu, architekturu a urbanismus (International Network for Traditional Building, Architecture and Urbanism INTBAU) byla zaloïena v roce 2001 v ímû a roku 2002 zahájila ãinnost v Lond nû pod patronátem prince Charlese s cílem sdruïit odborníky (architekty, teoretiky) i laiky jednotlivce a instituce, ktefií se vûnují vytváfiení humánních a harmonick ch staveb a lokalit s ohledem na místní tradice. 1 Má nyní pfies tfii tisíce ãlenû (únor 2008) a poboãky v Kanadû, Indii, Íránu, Nûmecku, Nigérii, Norsku, Rumunsku, USA a Velké Británii. V souvislosti s rychl m nárûstem poãtu ãlenû (více neï dvojnásobek oproti podzimu 2006) se pfiipravuje zaloïení poboãek v Polsku, Srbsku a Rusku. 2 INTBAU, v pfiesvûdãení o pozitivním ekologickém, estetickém, sociálním a morálním v znamu tradiãních architektonick ch a urbanistick ch forem, pofiádá pravidelné workshopy propagující historické stavby, jejich obnovu s vyuïitím lokálnû pfiíznaãného tvarosloví i stavebnû-fiemesln ch technik a tvorbu nov ch budov i míst v pfiíbuzném, nekontrastním pojetí. Vedle toho podporuje iniciativy za záchranu architektonického dûdictví, shromaïìuje a roz ifiuje související informace a odborná pojednání, a to zejména s vyuïitím internetu, coï umoïàuje komunikaci i v regionech, kde se politické nebo kulturní autority staví k pfiíslu - n m aktivitám chladnû nebo zápornû. Konference Benátská charta revidována se zamûfiila na ãtyfii klíãová témata: 1) situování benátské Mezinárodní charty o zachování a restaurování památek a sídel (1964) do dobového kontextu, 2) v zkum teorie a praxe památkové péãe pfied vyhlá ením Benátské charty, Poznámky 1 Charta INTBAU, dostupná v ãeském pfiekladu na <www.intbau.org/chartercz.htm> [9. 1. 2008]. 2 Sdûlení mluvãí INTBAU Aury Neag. V âeské republice neexistuje samostatná poboãka, momentálnû je evidováno est ãlenû vãetnû autora tohoto ãlánku. Podrobné informace, dokumenty a dal í viz <www.intbau.org> [9. 1. 2008]. DùJINY PAMÁTKOVÉ PÉâE RÒZNÉ 237
3) porovnání pfiístupû v uplatàování Benátské charty v rûzn ch ãástech svûta, 4) navrïení zásad pro rekonstrukce a tradiãní architekturu v historick ch souborech. PfiibliÏnû padesát fieãníkû z celého svûta (mezi nimi prof. Boguslaw Szmygin, sekretáfi Mezinárodního v boru ICOMOS pro teorii a filozofii památkové péãe, architekt Robert Adam a dal í) si poloïilo základní otázku: Je Benátská charta z roku 1964 pouïitelná i ve 21. století? Anal zy ukázaly, Ïe v chartû vyjádfiená obava pfied falzifikováním dokumentu umûní nebo historie (ãlánek 12) odráïí pováleãnou modernistickou víru v konec dûjin a v tomto smyslu zûstává ideovû propojena s Athénskou chartou ze 30. let minulého století. Hrozba puristick ch restaurátorsk ch fantazií, v té dobû jen málo oprávnûná, poslouïila jako záminka k upfiednostnûní modernistick ch materiálovû a formálnû prvoplánovû kontrastních intervencí do historick ch celkû, které tak ãasto pfii ly o svûj klíãov vizuální rys, totiï tradiãní nemodernistick vzhled. Benátská charta se tak stala nástrojem, pomocí kterého byla kulturní rozmanitost potlaãována ve prospûch unifikace vyjádfiené nadnárodním modernistick m tvaroslovím. Konference vyústila v pfiípravu dokumentu, jenï byl 8. 1. 2007 zvefiejnûn a signován pod názvem INTBAU Benátská deklarace o zachování památek a míst ve 21. století (The INTBAU Venice Declaration on the Conservation of Monuments and Sites in the 21st Century). Tato deklarace neru í, n brï reinterpretuje a upfiesàuje pûvodní Benátskou chartu v podobném smûru jako nûkteré novûj í dokumenty ICOMOS, napfiíklad Usnesení Mezinárodního sympozia o zachování men ích historick ch mûst (Rothenburg ob der Tauber, 1975) nebo Charta o stavebním vernakulárním dûdictví (Mexiko, 1999). Klade dûraz na stylovou konformitu nezbytn ch doplàkû v historické struktufie, vycházející z pûvodní skladby. Kritick poïadavek nefalzifikovat je respektován s v hradou, Ïe novotvary nemusejí b t na první pohled rozeznatelné, av ak mûl by je dokázat identifikovat odborník, napfiíklad pomocí peãlivé dokumentace. Je pfiíznaãné, Ïe Deklarace vznikla z iniciativy obãanského sdruïení: ãasto vysmívaní obyãejní lidé obvykle skepticky pohlíïeli na v kony modernistick ch památkov ch regenerací, jak je provádûli plánovaãi typu západonûmeckého Sepa Rufa nebo ãeského Bohuslava Fuchse pod zá titou Benátské charty, panujícího politického establishmentu (aè konzumnû kapitalistického, ãi konzumnû komunistického) a za potlesku teoretikû, neboè univerzitní obor dûjin umûní pfiipravoval témûfi automaticky budoucí historiky a kritiky na roli obráncû modernismu. 3 Prostá pfiedstava o nepatfiiãnosti kontrastních novotvarû v historickém prostfiedí byla a stále je nesmyslnû napadána jako fasádismus, 4 vytváfiení zdánlivého svûta jako v Disneylandu, 5 nepfiípustné zkrá lování (sic!) a tak dále. Reprezentanti státní památkové péãe, ktefií odmítli modernistick m architektûm a jejich programûm poklonkovat, nezfiídka prosazovali své názory právû zdola, prostfiednictvím obãansk ch sdruïení, pokud jejich existenci vládnoucí reïim dovolil. âeské intelektuální prostfiedí z dûvodû, jejichï kofieny lze v historii uplynulého století snadno vystopovat (a které nejsou díky tomu ménû iracionální), 6 vzdoruje kritice modernismu snad je tû urputnûji neï okolní zemû. UdrÏuje se napfiíklad vcelku mylná pfiedstava, Ïe oficiální kritickou scénou a ãasopisy proteïovaní ãe tí architekti vynikají sv m respektem k historickému kontextu. 7 Oprostí-li se pfiedstavitelé domácí památkáfiské obce od dogmat modernistické vûrouky jako se to nûkter m v razn m osobnostem podafiilo (Václav Wagner, Dobroslav Líbal, Milo Solafi a dal í) uãiní tak jistû ve prospûch své profese: stále od nich nûkdo dal í oãekává, Ïe budou hájit právû jeho obchodní a ideologické zájmy (majitelé realit, samosprávy, architekti) 8 a zapomíná se na to, Ïe by se pfiedev ím mûli starat o zájmy památek, respektive neobchodní a primárnû neziskové zájmy kulturní vefiejnosti vypl vající z existence tûchto objektû a jejich pozoruhodn ch seskupení. Na tomto místû nemá smysl uvedené formulace dále rozvádût k Ïádoucí polemice nejlépe pfiispûje právû publikovan úpln pfieklad INTBAU Benátské deklarace. 9 INTBAU Benátská deklarace o zachování památek a míst ve 21. století Athénská charta z roku 1931 v znamnû pfiispûla k rozvoji rozsáhlého mezinárodního hnutí za ochranu vefiejného dûdictví pro budoucí generace. Benátská charta z roku 1964, zamûfiená na problémy, které se postupnû staly komplexnûj ími a diferencovanûj ími, provûfiila Athénskou chartu, provedla dûkladnou studii zahrnut ch principû a roz ífiila její rámec v novém dokumentu. Témûfi o pûlstoletí pozdûji se stáváme svûdky nov ch problémû a nov ch obtíïí. Nejpfiednûj í je mezi nimi úkol podporovat soudrïná a trvale udrïitelná mûstská prostfiedí, v rámci nichï tvofií historické památky ãasto intaktní prvky a Ïivé schránky v znamn ch a uïiteãn ch znalostí. RovnûÏ bylo zaznamenáno, Ïe se Benátská charta dostateãnû nechopila úkolû mimo Evropu a Spojené státy a pfiehlíïela vitální roli, kterou nadále hrají tradiãní stavební dovednosti. Oãividnou se nakonec stala fiada logick ch protikladû v Chartû samotné ãi v její rigidní interpretaci. Na základû toho se skupina vedoucích mezinárodních pfiedstavitelû památkové péãe, architektury, urbanismu a environmentálního plánování se la v listopadu 2006 v Benátkách a usnesla se, Ïe nastal ãas upfiesnit Benátskou chartu a její v klad, t kající se pfiedev ím následujících sporn ch bodû: Preambule si v ímá na í spoleãné zodpovûdnosti za ochranu památek minulosti pro budoucí generace a jejich pfiedání v plném bohatství jejich pûvodnosti. Tomu se nyní rozumí tak, Ïe jak koli akt konzervace nebo restaurace je nevyhnutelnû aktem zmûny zalo- Ïen m na historicky omezen ch znalostech. Proto nesmí b t cíl autenticity vykládán jako poïadavek absolutního stavu konzervace pfiedem urãen ch momentû v ãase. Spí e musí zohlednit komplexní strukturu zmûny a návratu napfiíã vûky vãetnû souãasnosti. To má b t zaji tûno jak pomocí interpretaãních materiálû, tak pomocí technik peãlivé konzervace. âlánek 1 moudfie zahrnuje mûstské a venkovské soubory do definice historické památky. Dodáváme, Ïe mûïe zahrnovat také historicky unikátní sídelní typ nebo organizaãní strukturu v krajinû, které mohou obsahovat dûleïité znalosti pro budoucí sídla. âlánek 2 vyz vá k pomoci v echny obory vûdy a techniky, které mohou pfiispût ke studiu a ochranû architektonického dûdictví. Klademe dûraz na v znam vûdeckého v zkumu, zejména pro uïiteãné, tfiebaïe pfiehlíïené znalosti obsaïené v historick ch památkách, jeï se mo- Poznámky 3 Jan MICHL: Forma Ïe sleduje co? Modernistick pojem funkce jako carte blanche [1995], in: Jan MICHL: Tak nám pr forma sleduje funkci: Sedm úvah o designu a o chápání funkcionalismu zvlá tû, V UP, Praha 2003, s. 85 137, cit. s. 124 125. 4 Srov. teze z konference Svûtové dûdictví a souãasná architektura, pofiádané 12. 14. 5. 2005 ve Vídni Centrem svûtového dûdictví UNESCO, ICOMOS a rakousk m Ministerstvem pro v chovu, vûdu a kulturu. Viz Marie TOMÍ KOVÁ: Svûtové dûdictví a souãasná architektura: Informace z mezinárodní konference, in: Urbanismus a územní rozvoj VIII, 2005, ã. 4, s. 23 24. 5 Achim HUBEL: Denkmalpflege: Geschichte Themen Aufgaben: Eine Einführung, Reclam, Stuttgart 2006, s. 290. 6 Vlivné protagonisty domácí scény lze v této souvislosti charakterizovat Scrutonov m v razem melancholick marxista. Roger SCRUTON: The Aesthetics of Architecture, Princeton University Press, Princeton (2. vydání) 1980, s. 36. 7 Petr KRATOCHVÍL: Architektura 1989 2000: Obnova disciplíny, in: Dûjiny ãeského v tvarného umûní VI/2: 1958 2000 (ed. Rostislav VÁCHA, Marie PLATOVSKÁ), Academia, Praha 2007, s. 877 901, cit. s. 900. 8 O modernistické taktice umlãování názorov ch oponentû pfiedstíráním spoleãn ch cílû bystfie pí e Nikos A. SALINGAROS: Architectural Theory and the Work of Bernard Tschumi [2004], in: Nikos A. SALINGAROS: Anti- Architecture and Deconstruction, Umbau-Verlag, Solingen 2004, s. 157 184, zde s. 181 182. V âesku vzbuzují ostraïitost napfiíklad opakované proklamace o dobr ch památkáfiích, za nûï mají b t povaïováni takoví, ktefií umûjí rozpoznat kvalitu souãasné modernistické produkce a nebojí se ji vpustit do tradiãnû tvarovaného prostfiedí, kde údajnû vytvofií novou hodnotnou vrstvu. V pfievládajícím marasmu domácí vizuální kultury nicménû památkáfiûm nezfiídka nezb vá nic jiného, pokud chtûjí zabránit vyloïené devastaci. e ení teoreticky neospravedlnitelná se v praxi mohou ukázat jako nejlep í moïná v dané situaci a s dan mi lidmi. 9 Deklaraci zvefiejnûnou anglicky na <www.intbau.org/venicedeclaration.htm> [9. 1. 2008] pfieloïil autor ãlánku. V raz the conservation je v tomto pfiípadû, na rozdíl od názvu konference, pfieloïen jako zachování v souladu s uïívan m pfiekladem Benátské charty Jakuba Pavla a Ale e Vo- ahlíka (viz Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochranû kulturního dûdictví, Praha 2001, s. 4 5, online na <http: //muff.uffs.net/skola/muzeo/pamatkova_pece/icomos. rtf> [14. 12. 2007]). 238 RÒZNÉ
hou nepfiedvídateln m zpûsobem ukázat jako relevantní vzhledem k na im úkolûm dnes i v budoucnosti. Podíl vefiejnosti na vûdeck ch, vzdûlávacích a politick ch diskusích o tûchto problémech je mimofiádnû dûleïit. âlánek 4 vyz vá ke stálé údrïbû památek. Dodáváme, Ïe údrïba pouïívající nové prvky kompatibilního charakteru nepfiedstavuje fale n historismus. Nové prvky mohou b t snadno rozli eny odborníky nebo s pomocí interpretaãních materiálû. âlánek 5 zakazuje zmûny v fie ení budovy, dokonce i v pfiípadû jejího pfiizpûsobení pro sociálnû uïiteãn zámûr. Av ak takové zmûny musí b t pfiipu tûny, je-li druhou alternativou ohroïení existence budovy, pokud nejsou disharmonické, jak se uvádí v ãlánku 6, a pokud se provádí peãlivá dokumentace tûchto zmûn. Takové zmûny by mûly co moïná nejvíce vyuïít pûvodní prostorové kvality a strukturu budovy. âlánek 9 volá po nov ch dílech, která se musí odli- ovat od originální kompozice a musí nést peãeè souãasnosti. 10 Av ak tento cíl musí b t dynamicky vyvaïován s dal ími potfiebami vãetnû potfieby soudrïného a trvalého lidského Ïivotního prostfiedí. Nová díla tudíï mohou b t odli ena od originální kompozice a zároveà s ní zûstat v harmonickém souladu. PeãeÈ souãasnosti mûïe b t zaji tûna mnoha zpûsoby vãetnû interpretaãní informace nebo identifikaãních znaãek ãi charakteristik. Není nezbytné vytváfiet do oãí bijící juxtapozice, které mohou pfiestoupit smûrnice k ochranû tradiãního souboru nebo vztahy hmoty a barvy (ãlánek 6, ãlánek 13). âlánek 11 konstatuje, Ïe hodnotné pfiínosy v ech dob k vybudování památky musí b t respektovány, 11 jelikoï jednota stylu není cílem restaurování. Av ak styly nemohou b t striktnû pfiifiazeny k unikátnímu zdroji ve specifickém období nebo kontextu, protoïe se mohou opakovanû vracet v rámci jin ch období a kontextû. Proto mûïe b t rozmanitost stylû tolerována a akceptována ve v ech dobách vãetnû souãasnosti. ZároveÀ mûïe b t prosazována jednota kompozice, aniï by to znamenalo jednotu stylu. âlánek 12 konstatuje, Ïe náhrady chybûjících ãástí se musejí vãlenit do celku harmonicky, ale zároveà se musejí odli ovat od originálních ãástí tak, aby restaurování nefalzifikovalo dokument umûní nebo historie. To nemusí b t nicménû vykládáno jako zákaz náhrad v kompatibilním stylu. VyÏaduje to pouze poctivé odli ení nového díla, které mûïe b t identifikovatelné s pomocí interpretaãní informace. âlánek 13 zakazuje doplàky ubírající na v znamu zajímav m ãástem budovy, její tradiãní situaci, rovnováze její kompozice a vztahûm s okolím. Spoleãnû s dal ími ãlánky to musí b t vykládáno tak, Ïe souãasné doplàky, které se zdvofiile vãleàují do harmonické kompozice (vãetnû stylov ch revivalû, pokud jsou pokládány za vhodné, stejnû jako inovativních nov ch stylû), jsou pfiípustné. DoplÀkÛm, jeï jsou úmyslnû diskontinuitní, disharmonické nebo sebevûdomû dominantní, nesmí b t dovoleno zniãit rovnováhu kompozice nebo vztah s jejím okolím. Podepsáno autory dne 8. ledna 2007: Robert Adam (Velká Británie), Claudio d`amato (Itálie), Ethan Anthony (USA), Irena Bakule (Litva), John Bliss (USA), Ben Bolgar (Velká Británie), Youcef Chennaoui (AlÏírsko), Vikas Dilawari (Indie), Matthew Hardy (Austrálie Velká Británie), Meisha Hunter (USA), Ian Lochhead (Nov Zéland), Paolo Marconi (Itálie), Michael Mehaffy (USA), A. G. K. Menon (Indie), W. Brown Morton III (USA), Nicholas Patricios ( ecko), Savita Raje (Indie), Bob Rose (Austrálie), Steven Semes (USA), Krupali Uplekar (Indie USA), Pance Velkov (Makedonie). Martin HORÁâEK Poznámky 10 Anglické znûní pfiíslu né pasáïe Benátské charty must be distinct from the architectural composition umoïàuje radikálnûj í v klad neï znûní francouzské ( relève de la composition architecturale ), z nûjï vychází PavlÛv (a Vo ahlíkûv) ãesk pfieklad má b t zaloïena na architektonické kompozici. Srov. <http://www.international.icomos.org/charters/venice_e.htm> a <http://www. international.icomos.org/charters/venice_f.htm> [7. 1. 2008]. 11 V ãeském pfiekladu mají b t respektovány. VídeÀská Ringstrasse jako jeden z inspiraãních zdrojû ãeské architektury Eduard van der Nüll, August Siccard von Siccardsburg 140. v roãí smrti, Josef Hlávka 100. v roãí smrti Pfied 140 lety, uprostfied nedokonãené práce na stavbû Dvorní opery, zemfieli ve Vídni Eduard van der Nüll (1812 1868) a August Siccard von Siccardsburg (1813 1868). Dílo tûchto dvou architektû je neoddûlitelné. Seznámili se jiï roku 1828 na stfiední kole a v roce 1835 spoleãnû pfie li na Akademii v tvarn ch umûní, kde se stali Ïáky Petra Nobileho, Paula Sprengera a Carla Roesnera. Roku 1838 získali stipendium na studijní cestu po Itálii, Francii a Anglii. V roce 1843 byli oba jmenováni profesory vídeàské Akademie. Siccardsburg nastoupil na místo po Ludwigu Försterovi a Nüll zaãal vést katedru ornamentiky. Oba Ïili v dobû zrodu novodobé Vídnû, pfiipravili pûdu pro celou její moderní úpravu a navrhli fiadu budov. Pfii svém pûsobení na Akademii vychovali mnoho architektû; z ãesk ch lze uvést Ignáce Ullmanna, Viktora Barvitia, Josefa Zítka, Josefa Schulze, Josefa Mockera a Josefa Hlávku. S ãeskou a pfiedev ím praïskou architekturou v ak byli propojeni nejen prostfiednictvím sv ch ÏákÛ a spolupracovníkû, ale podobnû jako âe i pûsobili na vídeàskou tvorbu, tak i Nüll a Siccardsburg více ãi ménû pfiímo zasahovali do ãeské ãásti mocnáfiství. Byli napfiíklad ãleny komise soutûïe na stavbu Národního divadla. Oba zmiàovaní architekti se podíleli na rozvoji a utváfiení podoby evropsk ch velkomûst 19. století. Aãkoliv bude fieã pfiedev ím o Vídni, nesmíme zapomenout, Ïe obdobn prûbûh v stavby a pfiemûny historického jádra mûla i ostatní mûsta v Rakousku-Uhersku (Budape È, Praha, Brno i fiada men ích âeské Budûjovice, PlzeÀ, Písek a dal í), ale i jinde v Evropû (Bratislava, PafiíÏ, Berlín, Mnichov), kde se po zbofiení hradeb projevily podobné spoleãenské potfieby. Obsahová náplà architektury v symbióze s jejím v tvarn m pûsobením vytváfiela monumenty, jeï zcela zmûnily mûfiítka mûst. Zatímco aï do té doby na sebe vztahovaly ve - kerou pozornost pfieváïnû kostely, klá tery, hrady, zámky a lechtické paláce, vznikaly v 19. století nové typologické druhy a vyzdvihovány byly i star í, dosud potlaãované typy. Do panoramat i interiéru mûst se zaãaly promítat vládní a administrativní budovy, radnice, divadla a dal í modifikace opery, muzea, burzy, banky, soudní budovy, spofiitelny, nemocnice, obchodní domy, kasárna nádraïí, továrny a skladi tû. VraÈme se v ak k Vídni a na im dvûma architektûm. V sledek revoluãních událostí roku 1848 pfiinesl uvolnûní na duchovním poli. Tato zmûna zasáhla v tvarné umûní i vûdu a zapûsobila zvlá tû na stavitelství a architekturu. První velkou úlohou po revoluci (vlastnû je tû dítûtem váleãn ch let) byla stavba Arsenalu, budovaná v letech 1848 1856, zam lená jako pevnost ãi citadela. Pfii jeho realizaci byl odsunut neosobní úfiední styl a dána moïnost umûlcûm. Jeho projektanti, Eduard van der Nüll, August Siccardsburg, Carl Rösner, Ludwig Förster (1797 1868), Theophil Hansen (1813 1891) a Josef Hlávka (1831 1908), nebyli ov em jen autory plánû tohoto velkého vojenského areálu, ale jiï tehdy rozhodujícími staviteli rodícího se moderního velkomûsta. Nüll a Siccardsburg mûli uï pfied touto prací realizovány nûkteré projekty, zejména Sophiensäle a Carlstheater, oba z let 1846 1847. Dal í ze spoluautorû Arsenalu, Förster, byl rovnûï profesorem Akademie. Spolu s Theophilem Hansenem, kter pro své práce hledal inspiraci na cestách po ecku, postavili evangelick kostel v Gumpendorfu (1846 1849). Toto dílo ovlivnilo v bûr obou architektû do skupiny projektující Arsenal. Zatímco Nüll a Siccardsburg se inspirovali hmotností stfiedovûk ch italsk ch mûstsk ch domû a hradû, Förster a Hansen byli ovlivnûni studiem románsk ch, byzantsk ch a normansk ch forem. O trochu pozdûji vyvolal ve Vídni velk zájem dal í umûlec Heinrich von Ferstel (1828 1883). Roku 1885 zvítûzil sv m návrhem na votivní kostel na Ringstrasse, a to nad sedmdesáti pûti soutûïícími. S Ferstelem spolupracoval na tomto kostele i Josef Hlávka. Brzy na to Theophil Hansen navrhl dal í dvû církevní stavby: evangelick hfibitovní kostel (1857 1858) a orientálnû stylizovan kostel fiecké ortodoxní církve. Na obou je patrná inspirace Byzancí. Orientální maurské motivy se objevily také ve hmotû i detailech budovy Nordbahnhof (Severního nádraïí) postavené Josefem Stummerem (1808 1891) v letech 1858 1865. Naproti tomu Moritz von Löhr se pfii návrhu Westbahnhof (Západního nádraïí) (1810 1874) inspiroval pfieváïnû renesanãním tvaroslovím. Tato stavba z let 1857 1858 byla na konci 2. svûtové války zniãena a nahradila ji novostavba z let 1950 1954. V palácov ch stavbách, jako byl HansenÛv palác Sinna Wimpfen (1859 1860) a FörsterÛv KleinÛv RÒZNÉ 239
1 2 dûm (1860), se architekti plnû oddali renesanãním pfiedlohám. U kostelû byly v ak nadále prosazovány gotizující formy. Svûdãí o tom RoesnerÛv kostel v Hietzingu (1860 1864) a Lazaristenkirche od dal ího v znamného profesora Akademie Friedricha Schmidta (1825 1891). Tyto stavby vyrostly vnû historického jádra mûsta. Stavební ruch v ak zasáhl i do centra. Z urbanistického hlediska bylo pro moderní VídeÀ nejdûleïitûj í zbofiení hradeb a vybudování okruïní tfiídy Ringstrasse. Ze stagnujícího mûsta ve stfiedovûkém vûnci opevnûní se na zaãátku 19. století stala ãtvrtá metropole Evropy po PafiíÏi, Lond nû a Petrohradu. Od roku 1800 do roku 1857 se mnoïství obyvatel Vídnû zdvojnásobilo z 231 950 na 476 222. V roce 1880 jiï mûla 1 090 120 obyvatel a hradby zaãaly mûstu pfiekáïet. JiÏ dfiíve byly zpracovány plány na roz- ífiení mûsta. Roku 1836 pfiedloïil jeden z návrhû Förster. Dal í plány pfiipravili Nebien a Ziegler (1838) a 1850 Lössl. NejdÛleÏitûj ím impulsem k rozfie ení sporu, zda hradby bofiit, ãi nebofiit, bylo jmenování Georga Eugèna Haussmanna pafiíïsk m prefektem. Jeho rozsáhlé prûrazy bulvárû zmûnily PafiíÏ v moderní velkomûsto. VídeÀ nemohla zûstat pozadu. Následovala potfiebná jednání a v roce 1857 byl pfies protesty armádních kruhû strïen vnitfiní pás hradeb. Do konkurzu na fie ení uvolnûn ch ploch bylo pfiedloïeno sedm projektû: 1. Förster, 2. Martin Kink (1800 1877) 3. Petr Josef Lenné (1789 1866), 4. Löhr, 5. van der Nüll a Siccardsburg, 6. Friedrich August Stache a 7. Ludwig Zettl. Srdcem mohutného díla se stal ãtyfikilometrov nepravideln mnohoúhelník Ringstrasse. Na prûseãíku Ringstrasse s nejdûleïitûj ími ulicemi z centra vznikaly v znamné stavby. Na konci Kärtnerstrasse pfied b valou bránou zaãala v roce 1861 stavba první monumentální budovy, Státní opery, a naproti pak Heinrichshofu. Mohutn blok opery s loubím obrácen m smûrem na Ringstrasse a s dvûma pfiíãn mi kfiídly, zastfie en valbou, je mistrovsk m dílem Siccardsburgova konstrukãního umûní a skvûlé dekorativní v zdoby Van der Nülla. V impozantní hmotû budovy jsou umístûny jevi - tû i hledi tû, kanceláfie, studia i skladové prostory, aniï by se funkce jednotliv ch prostor pûdorysnû ãi v kovû promítaly do architektonické koncepce. Autofii pouïili prvky florentské a francouzské renesance s ãásteãnou odezvou nûkter ch stfiedovûk ch motivû ve v zdobû. Dokonãení (1869) a triumfu tohoto velkolepého architektonického ãinu se ani jeden z umûlcû nedoïil. Stavba pak zûstala plnû v rukou jejich Ïáka Josefa Hlávky. Josefu Hlávkovi (1831 1908) byla v roce 1860 ve Vídni udûlena stavební koncese, chybûl mu v ak provozní kapitál. Na tûstí se mu doslalo pomoci od jeho z prvních uãitelû na Akademii van der Nülla. Ten Hlávku povûfiil, aby ho po dobu dovolené zastupoval v jeho stavitelské kanceláfii. Je tû neï tato doba uplynula, pfii lo dal í neãekané tûstí: b val HlávkÛv éf, stavitel ebek, mu pfiedal cel svûj závod s ve ker m inventáfiem. Za kostel LazaritÛ ve Vídni a církevní komplex v âernovcích dostal Hlávka cenu za architekturu. Ve sv ch tfiiceti letech se zúãastnil stavby Dvorní opery a realizoval návrhy sv ch profesorû Nülla a Siccardsburga. K soutûïi na stavbu jej vyzval ministr Wiekenburg a Hlávka v roce 1869 toto velké, nároãné dílo dokonãil. Císafi Franti ek Josef I. v uznání této práce pfii otevfiení Opery odevzdal Hlávkovi symbolick zlat klíã k ní a vûnoval mu bohatû gravírované stfiíbrné kladívko, zednickou lïíci a mísu, jichï bylo uïito pfii slavnostním poloïení základního kamene. Souãasnû Hlávka obdrïel ád císafie Franti ka Josefa a byl jmenován císafisko-královsk m stavebním radou. Stavba Opery, jeï byla ve své dobû ohromnû nákladná 6 000 000 zlat ch pfiinesla ãeskému staviteli vysoké odborné ocenûní i spoleãenské postavení a rozhojnila jeho majetek o 400 000 zlat ch. Hlávka se stal nejzamûstnanûj ím stavitelem bohaté Vídnû, kde se naplno rozbûhl stavební ruch, takïe tam v prûbûhu devíti let navrhl a postavil 142 objektû. Kromû obytn ch domû a palácû se podílel na realizaci Akademického gymnázia v novogotickém slohu na Christinengasse (1863 1865), paláce ArcikníÏete Viléma na Parkringu (1865 1867) ve stylu italské renesance, podle jeho projektu byly postaveny velk novogotick kostel sv. Otmara (1866 1873), velmistrovsk palác fiádu nûmeck ch rytífiû (1865 1866), budovy vojenského Arsenalu, jezdecké koly a dal í stavby. Proti Opefie stál aï do poloviny 20. století Heinrichshof. Byla to skupina tfií domû postaven ch podle návrhu Theophila Hansena. DvÛr byl roku 1945 tûïce po- kozen a v roce 1956 nahrazen novou budovou. V echny fotografie pocházejí ze soukromého archivu autorky. Obr. 1. VídeÀ, Rakousko, budova Arsenalu (1848 1856) od architektû Eduarda van der Nülla, Augusta Siccardsburga, Carla Rösnera, Ludwiga Förstera, Theophila Hansena a Josefa Hlávky. Obr. 2. VídeÀ, Rakousko, budova Opery od architektû Eduarda van der Nülla a Augusta Siccardsburga, dokonãená 1869 architektem Josefem Hlávkou. Hansen zde pouïil zajímavé spojení klasického stylu s byzantskou malebností. Mohutn hranol základní budovy se stal pfiedobrazem nesãetn ch palácû a ovlivnil také v stavbu vídeàsk ch ãinïovních obytn ch domû. Dal í léta pfiinesla Vídni velk rozmach stavební ãinnosti, vznikl napfiíklad FörsterÛv palác Hoyos Sprinzenstein (1863) a v témï roce palác wittenberského kní- Ïete od architektû Jindfiicha Adama (1839 1905) a Mnichovana Arnolda Zanettiho. Souãasnû bylo v letech 1863 1866 postaveno pfiísnû gotizující Akademické gymnázium od Friedricha Schmidta (patrnû za Hlávkovy úãasti). Jedná se o úzk stavební blok z reïného zdiva s bohatû zdoben m stfiedním rizalitem. V Hansenovû paláci Nûmeck ch mistrû získala Ringstrasse dal í piãkové dílo. V objektu je dnes policejní prezidium. Palác byl postaven v letech 1864 1868 pro arcivévodu Viléma ve stylu inspirovaném pfieváïnû renesancí. Mezi dal í dûleïité stavby té doby patfií FerstelÛv palác arcivévody Ludvíka Viktora na Schwarzenberském námûstí z let 1863 1869 a palác Larisch- -Mönnisch (1867 1868) od van der Nülla a Siccardsburga. V prvním pfiípadû se jedná o trojkfiídl komplex s hlavní fasádou se stfiedním rizalitem a zdvojen m sloupov m fiádem, druh jmenovan objekt byl postaven ve francouzsk ch renesanãních formách. Hmotn rustikální portál, nároïní vûï a bohatá vnitfiní v zdoba tohoto paláce jsou v eklektickém tvarosloví. Dal í stavební komplex, budovu hudebního spolku (Musikvereinsgebäude), postavil Theophil Hansen v antikizujících formách (1867 1869). Stfiední hmota stavby vystupuje pfied fasádu a je zdobena pilastrov m fiádem. Nüll a Siccardsburg se sv m posledním Haasov m obchodním domem, Domem kobercû, v roce 1867 je - tû jednou vrátili k francouzské renesanci, vyuïité jiï 240 RÒZNÉ
3 4 u Larisch-Mönnischova paláce, a vytvofiili tímto ãist m dílem stojícím poblíï kostela sv. tûpána prototyp obchodního domu. JiÏ zmínûn Heinrich Ferstel byl dal ím z autorû novû se rodící Vídnû, k ãemuï pfiispûl mimo jiné reprezentativní stavbou UmûleckoprÛmyslového muzea (Kunstgewerbemuseum, 1868 1871), zdobenou v renesanãním duchu. Vyniká zejména keramick mi detaily zpracovan mi ve stylu italského renesanãního umûlce Lucca de la Robii a sgrafity. Nejzajímavûj í ãástí paláce je kryt sloupov dvûr. Tato stavba je v ak nejen dobrou ukázkou zvládnutí dekorativních pfiedloh, ale také pfiíkladem fie ení soudob ch technick ch problémû. Podobné úkoly zvládl Ferstel velmi dobfie i pfii stavbû Chemického institutu (1869 1872). Renesanãní tvarosloví bylo vyuïito rovnûï na objektu Starého mûstského divadla (varieté) Ronacher, které bylo prvotinou pozdûji velmi vyhledávan ch stavitelû divadel Ferdinanda Fellnera (1847 1916) a Hermana Helmera (1849 1919). Kromû uveden ch architektû je tfieba se zmínit o dal ím v znamném Ïákovi van der Nülla, jímï byl Karl von Hasenauer (1833 1894). Stejnû jako byl jeho uãitel proslul m dekoratérem architektury, stal se i on mistrem v pravy. Obsadil mimo jiné 3. místo v soutûïi na projekt Dvorní opery. Jeho raná díla Aziendahof (1867 1869) a palác Lützow jsou dûleïitá kvûli inspiraci barokní pfiedlohou, k níï se jako jeden z prvních vrátil. Hasenauer se zúãastnil i soutûïe na svûtovou v stavu, která ho proslavila a otevfiela mu cestu k fie- ení problematiky námûstí HrdinÛ (Heldenplatz) pfied Hofburgem. JiÏ roku 1867 byly pfiedloïeny ãtyfii návrhy na jeho úpravu od Ferstela, Hansena, Hasenauera a Löhra. S tûmito plány se manipulovalo stejnû jako s projekty na roz ífiení mûsta, neboè Ïádn z nich nebyl urãen k bezprostfiednímu provedení. Ferstel a Hansen byli vylouãeni ze soutûïe. Teprve po dvou letech sporû mezi Löhrem a Hasenauerem byl pozván do Vídnû nûmeck architekt Gottfried Semper, kter mûl rozhodnout a pfiiklonil se k Hasenauerovu návrhu s tím, Ïe by stavba muzea na námûstí mûla b t realizována spolu s v stavbou nového kfiídla Hofburgu. Tak do la naplnûní pûvodní my lenka nádherného císafiského fóra, která byla vyjádfiena jiï v projektu Ringstrasse od van der Nülla a Siccardsburga. Ke starému hradu mûla pfiiléhat je tû dvû mohutná kfiídla sahající aï k Ringu, spojená na konci námûstí kolonádou s triumfálním obloukem uprostfied. K úplné realizaci v ak nedo lo, a tak vnûj í hradní námûstí Heldenplatz zûstalo z jedné strany otevfiené. Uprostfied námûstí jsou umístûny jezdecké sochy arcivévody Karla a prince EvÏena Savojského, které jsou dílem A. Ferkorna. Sokly pro nû navrhl Eduard van der Nüll. Nov hrad (Neue Burg) byl nakonec postaven z jedné strany prostranství v letech 1881 1913 pod vedením Sempera, Hasenauera, Förstera, Ohmanna a Baumanna a jsou v nûm umístûny Umûleckohistorické muzeum, Muzeum rakouské kultury a dal í sbírky. Závûr námûstí HrdinÛ a souãasnû spojovací ãlánek s námûstím Marie Terezie tvofií hradní brána, dokonãená Petrem Nobilem roku 1824. Dvû monumentální budovy na námûstí Marie Terezie, symetricky poloïené a z vnûj ku shodné, urãené pro Umûleckohistorické a Pfiírodovûdné muzeum, byly postaveny ve spolupráci Gottfrieda Sempera a Karla von Hasenauera (1872 1881). Semperov m dílem je hlavnû vzhled a program plastické v zdoby, Hasenauerovou prací jsou pak interiéry. Oba objekty jsou ãtyfipatrové, se dvûma vnitfiními dvory navazujícími na stfiední vnûj í rizality. Nad nimi má kaïdá budova osmibokou kupoli se ãtyfimi nároïními vûïiãkami. Zdobí je bohatá plastická dekorace: na Umûleckohistorickém muzeu podoby slavn ch umûlcû, na Pfiírodovûdeckém pak alegorie pfiírodních sil a portréty znám ch pfiírodovûdcû. Ve srovnání s tûmito díly je nová radnice (1872 1873) v centru námûstí Paradenplatz osobitá jin m zpûsobem. Aãkoliv její autor Friedrich Schmidt studoval italskou renesanci, v této stavbû se vrátil spí e ke své oblíbené gotice. ( PouÏil prvkû mnoha slohû v celku goticky se tváfiícím", napsal o nûm Matûjãek v Dûjinách umûní). Rozhodnû celek spí e pfiipomíná vlámské radnice, napfiíklad v Bruselu. Schmidta inspirovaly majestátní vûïe, prolomené arkády, hlavní fasáda se stfiedním rizalitem a stfiední vûïí i dole prolomené a klenuté loubí. Pfii v stavbû námûstí Paradenplatz vznikly je tû dal- í dvû budovy: HansenÛv parlament a Ferstelova univerzita, obû z období 1873 1883. Parlament byl navr- Ïen ve vrcholném fieckém stylu a údajnû se mûl Obr. 3.VídeÀ, Rakousko, Nordbahnhof na pohlednici odeslané roku 1915. Obr. 4. VídeÀ, Rakousko, palác Larisch-Mönnisch (1867 1868) od architektû Eduarda van der Nülla a Augusta Siccardsburga. podobat athénské Akropoli. Zatímco v prûãelí architekt hojnû vyuïil klasického antického fiádu, ostatní fasády jiï nezapfiou neorenesanci. Uvnitfi zaujme pfiedev ím peristyl (40 x 23 m) s dvaceti obrovit mi mramorov mi sloupy, kter patfií k nejreprezentativnûj ím interiérûm své doby. Univerzita pak sv m dvorem napodobuje nádvofií paláce Farnese v ímû. Slavnostní sál ov em pûsobí chladn m a prázdn m dojmem. Námûstí Paradenplatz je na druhé stranû Ringstrasse uzavfieno Hradním divadlem (Burgtheater, 1873 1874). To bylo pûvodnû plánováno jako jedno kfiídlo nového paláce, ale nakonec se vedle radnice, parlamentu a univerzity stalo ãtvrt m samostatn m objektem. Je to spoleãná práce Sempera a Hasenauera; polokruhovû uzavfiená stavba s kfiídly pfiipomíná Semperovu operu v DráÏìanech. Budova je inspirována vrcholnou italskou renesancí a ve stfiední ãásti je zfiejmé ovlivnûní Palácem konzervátorû v ímû. Hasenauer soustfiedil dekorativní prvky do prostorû schodi tû, foyer a hledi - tû jejich velkolepost pfievy uje dfiívûj í autorovy práce. Naproti tomu Hasenauerova burza (1874 1877) v dal í ãásti Ringstrasse nepfiekraãuje prûmûrnou úroveà jeho dûl. Jako zajímavost zb vá je tû pfiipomenout Rossauer Kaserne (1865) od architektû Pilhala a Markla, coï je poslední stavba velkého stylu na okruïní tfiídû. Yvona JANKOVÁ Prameny a literatura: Mûstsk arcvhiv VídeÀ. HlávkÛv archiv, LuÏany. Zora DVO ÁKOVÁ: Josef Zítek, Melantrich, Praha 1983. Karl GINHART: Die bildende Kunst in Österreich vom Ausgang des 18. Jahrhunderts bis zur Gegenwart, Rudolf M. Rohrer Verlag, Wien München Brno 1943. Alois LODR: Josef Hlávka, Melantrich, Praha 1988. RÒZNÉ 241
Vûdeckov zkumná ãinnost v Národním památkovém ústavu Národní památkov ústav (NPÚ) má zákonem ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi v 32 odst. 2 pod bodem b) uloïeno organizovat, koordinovat a plnit vûdeckov zkumné úkoly státní památkové péãe, rozpracovávat teorii a metodiku státní památkové péãe a metodiku spoleãenského uplatnûní kulturních památek. Jak se dafií tuto nároãnou ãinnost plnit? Dovolte mi malé poohlédnutí do její historie u pfiíleïitosti 50. v roãí vzniku pfiedchûdce NPÚ, Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody (SÚPPOP), kter byl zfiízen v roce 1958 na základû zákona ã. 22/1958 Sb., o kulturních památkách. SÚPPOP navázal na Státní památkovou správu zfiízenou Ministerstvem kolství a osvûty v roce 1953. Do této organizace byly zaãlenûny b valé oddûlení pro ochranu památek Ministerstva kolství, nûkdej í kanceláfi Národní kulturní komise pro správu kulturního majetku, Státní památkov ústav v Praze s poboãkou v Brnû a Státní fotomûfiick ústav v Praze. Na poãátku 60. let 20. století se odborná ãinnost SÚPPOP zamûfiovala na poznávání památkového fondu, navrhování metodick ch postupû ochrany a péãe o jednotlivé druhy památek i prezentaci a propagaci kulturního dûdictví. Souãástí cíleného v voje byla i specializovaná v chova pracovníkû v tomto oboru. Pro 60. léta je nutné také pfiipomenout rodící se mezinárodní spolupráci, kdy se SÚPPOP zapojil díky Jakubu Pavlovi do koncipování takzvané Benátské charty (1964) a úãastnil se zaloïení Mezinárodního v boru pro památky a sídla (ICOMOS) v roce 1965. V zkumná ãinnost SÚPPOP se odvíjela od fie ení prioritních úkolû ústavu, kter mi byly zejména tvorba státních seznamû kulturních památek, naplàování institutu národních kulturních památek a ochrana historick ch sídel. Zhodnocení této ãinnosti SÚPPOP by si zaslouïilo vût í prostor, ale zde mûïeme upozornit pouze na nejv znamnûj í v sledky, kter ch bylo dosa- Ïeno pfiedev ím v oblastech ochrany historick ch sídelních útvarû a prostorové identifikace památkového fondu, fie ené zejména v rámci prognostické ãinnosti. Prvních tfiicet mûst bylo prohlá eno památkov mi rezervacemi jiï v roce 1950, ale v nosy mûly pouze desítiletou platnost, takïe po roce 1960 je bylo nutné novû zpracovat. Od roku 1962 se tomuto úkolu vûnovali Pavel Korãák a Jaroslav SvatoÀ. Na základû podrobného prûzkumu historického jádra mûsta Kutné Hory navrhli novou metodiku prohla ování mûstsk ch památkov ch rezervací, která byla v roce 1964 ovûfiována pfii revizi v nosu rezervace v Tábofie za úãasti Dobroslava Líbala a jeho spolupracovníkû Jana Muka a Marie Heroutové. Metodika byla velmi kladnû hodnocena na Mezinárodním sympoziu o regeneraci historick ch mûst pofiádaném ICOMOS ve dnech 20. 26. ãervna 1966 v Praze a v Levoãi. Byla dále zdokonalována pfii zpracování v nosu Mûstské památkové rezervace Pelhfiimov (1967) a zejména na základû podrobného prûzkumu historického jádra Znojma. Na pfiípravû a zpracování v nosu této rezervace (1969) se jiï podílel Ale Vo ahlík, kter metodiku aplikoval na hodnocení celého sídla a krajiny. V bûr tfiiceti historick ch mûst za památkové rezervace zdaleka nepostihoval celkové hodnoty na ich sídel, ãetná mûsta a mûstaãka zûstala bez ochrany. Péãí o nû byl od roku 1967 povûfien Karel Kibic. Nerezervaãní mûsta byla ãasto ohroïena nov mi formami panelové obytné v stavby spojen mi se zásahy do jejich urbanistické struktury, proto K. Kibic zpracoval v letech 1967 1973 souhrnnou Památkovou kategorizaci historick ch mûst v âsr. Pro cenná z nich navrhl druhou formu jejich ochrany (chránûné historické mûsto). Tento název byl dále diskutován a nakonec bylo po pfiijetí nového stavebního zákona ã. 50 v roce 1976 rozhodnuto o názvu památková zóna, jenï se pak dostal do zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi. Na kategorizaci historick ch mûst âsr a na v sledky dal ího v zkumného úkolu, Památková ochrana historick ch mûst, fie eného v letech 1974 1976 rovnûï Karlem Kibicem, navázal Ale Vo ahlík zpracováním Koncepce památkové ochrany historick ch mûst v âsr, která zahrnovala ãtyfiicet mûstsk ch památkov ch rezervací a sto edesát mûstsk ch památkov ch zón. Návrh na roz ífiení památkové ochrany historick ch mûst projednal s krajsk mi organizacemi a propracoval metodiku zpracování v nosû pro památkové zóny. Tuto novou formu ochrany historick ch sídel se podafiilo prosadit do 6 zákona ã. 20/1987, o státní památkové péãi. Od roku 1976 byly vytváfieny i pevnûj í základy pro rozvíjení v zkumné ãinnosti ve v ech odborn ch organizacích státní památkové péãe. Tehdy Vladimír Novotn, fieditel SÚPPOP, uloïil Jaroslavu SvatoÀovi promyslet metody v zkumu, sestavit t m odborníkû ze v ech krajsk ch stfiedisek a zahájit práce na celostátní Prognóze rozvoje oboru památkové péãe do roku 2000 s ãasov m horizontem prodlouïen m do roku 2010. Zadání tohoto úkolu se ukázalo jako Èastné a pro památkovou péãi v estrannû úãelné. Jaroslav SvatoÀ si vybral velmi akceschopné spolupracovníky a s obrovsk m nasazením fie il ãetné, ale potfiebné anal zy vãetnû následného zpracování syntézy. Pro prognózování rozvoje státní památkové péãe jako dílãího spoleãenského systému bylo dûleïité vymezit nejen jeho základní funkce, hlavní ãinnosti a zkoumat nejvhodnûj í cesty a zpûsoby k jejich naplàování, ale bylo také nezbytné pfiesnûji vymezit pfiedmût tohoto systému, tedy památkov fond vãetnû jeho moïného potenciálu v kulturním dûdictví na í republiky. Pro fie ení tohoto nároãného úkolu bylo velmi pfiínosné navázání externí spolupráce s Dobroslavem Líbalem (SÚRPMO) a zaji tûní dlouhodobûj í kooperace se Státním ústavem územního plánování (TERPLAN). V úzké souãinnosti se v emi odborn mi organizacemi státní památkové péãe byla v 80. letech provedena prostorová identifikace památkového fondu v základních mapách krajû âsr v mûfiítku 1 : 200 000, a to v 7516 katastrálních územích pfii hodnocení 7938 sídelních útvarû. Z hodnocení provádûného D. Líbalem ve spolupráci se SÚPPOP a v emi krajsk mi stfiedisky státní památkové péãe a ochrany pfiírody vyplynulo, Ïe 1382 sídelních útvarû, mûst, mûsteãek a vesnic má hodnotné panorama a 2386 nemovit ch památek se uplatàuje jako dominanty v krajinû. V dal í etapû 1985 1989 byla nemovitá ãást památkového fondu podrobnûji prostorovû identifikována v mapách v mûfiítku 1 : 50 000, coï umoïnilo její konfrontaci s územnû technick mi podmínkami v âr. Konfrontaci profesionálnû provádûla v echna tehdej í Krajská urbanistická stfiediska a v stupy byly vyuïity v oblasti územního plánování. V sledky této v zkumné ãinnosti si dodnes uchovávají vysokou hodnotu a ve své dobû nemûly v Evropû srovnatelnou obdobu. SoubûÏnû s prognostickou a koncepãní ãinností byly vytváfieny pfiedpoklady pro trvalej í vûdeckotechnick rozvoj. V roce 1980 byla zpracována Prognostika vybran ch smûrû vûdeckotechnického rozvoje oboru památkové péãe do roku 2000. Roku 1981 byl Jaroslavu SvatoÀovi svûfien úkol vytvofiit samostatné oddûlení rozvoje památkové péãe a jiï 1. 1. 1983 byl SÚPPOP povûfien v znamnou funkcí vedoucího pracovi tû vûdeckotechnického rozvoje s meziodvûtvovou pûsobností pro oblasti péãe o památkov fond a chránûné oblasti pfiírody na území âsr. Ke spolupráci se pfiihlásilo padesát sedm organizací. V stupy z jejich v zkumné ãinnosti a referáty pfiednesené na desítkách semináfiû organizovan ch Václavem Pilzem, sekretáfiem památkové péãe, byly publikovány aï do roku 1992 v osmi Bulletinech SÚPPOP. Devadesátá léta znamenala zásadní obrat. Tato etapa pfiinesla zcela nové úkoly související se zmûnami vlastnictví památek. V roce 1990 do lo k oddûlení ochrany pfiírody od památkové péãe a jejímu pfiiãlenûní pod resort Ïivotního prostfiedí. Státní ústav památkové péãe (SÚPP) v témï roce zorganizoval na zámku RoztûÏi celooborové setkání odborn ch pracovníkû památkové péãe. Závûry z tohoto jednání mají dosud aktuální v znam. Jedním z nich bylo vytvofiení odborné pracovní skupiny pod pfiedsednictvím Mojmíra Horyny, jejímï v sledkem bylo vynikající formulování zásad nového památkového zákona. Tato práce v ak dosud nebyla zavr ena vydáním nové zákonné normy. Vlastní v zkum a v voj se od poloviny 90. let zaãal ve SÚPP dynamicky rozvíjet. Ve zprávû o ãinnosti ústfiedního pracovi tû NPÚ za rok 2006 je uveden pfiehled realizovan ch v zkumn ch úkolû v pûsobnosti státní památkové péãe od roku 1996 do roku 2006. JiÏ v roce 1996 fie ila státní památková péãe sedmdesát pût institucionálních v zkumn ch úkolû a tfiicet dva úãelové v zkumné projekty. Patfiil sem i úkol Zajistit koordinaci projektû institucionálnû financovan ch z prostfiedkû v zkumu a v voje jednotliv ch památkov ch ústavû a zajistit prûbûïnou a pfiípadnû závûreãnou oponenturu úkolû SÚPP ; zodpovûdn m fie itelem byl Rí a Suk. Plnûní tohoto úkolu stejnû jako ostatních je podrobnû popsáno ve V roãních zprávách SÚPP. Vyplynul z nûj i vznik celostátního referátu vûdy a v zkumu v SÚPP a pozdûji koordinaãního oddûlení vûdy a v zkumu v Národním památkovém ústavu. Funkce 242 RÒZNÉ
vedoucího fie itele jmenovaného úkolu, pozdûji vedoucího vûdy a v zkumu SÚPP byla a dosud je spojena s funkcí tajemníka Rady programu odboru památkové péãe Ministerstva kultury âr, tajemníka ministerské Komise pro v zkumné zámûry a tajemníka Komise pro hodnocení institucionálnû financovan ch úkolû vûdy a v zkumu v NPÚ. Od roku 1997 se mezi úkoly vûdy a v zkumu vyskytuje také Koordinace v zkumu a v voje a zkvalitàování odborn ch ãinností státní památkové péãe. Vedoucím fie itelem byl Jaroslav SvatoÀ, a to aï do roku 1999, kdy jeho roli pfievzal Jaroslav Urban. Hlavní cíle tohoto v vojového úkolu, zamûfieného na odbornou koordinaci institucionálnû financovan ch úkolû vûdy a v zkumu, na zprostfiedkování informací získan ch fie ením tûchto úkolû a na zvy ování odborné zpûsobilosti pracovníkû SÚPP, byly v prûbûhu roku 1997 Ministerstvem kultury âr podstatnû roz ífieny, a to zadáním nov ch témat vznikl ch v souvislosti s fie ením Koncepce státní památkové péãe. Do zpracování tohoto koncepãního materiálu se formou úãasti v fie itelském t mu vedeném Dagmar Sedlákovou zapojili vedle vedoucích pracovníkû SÚPP i fieditelé a v znamní odborníci ze v ech regionálních Státních památkov ch ústavû (SPÚ). Plán byl schválen MK âr dne 10. 4. 2001 a bylo v nûm specifikováno celkem osm hlavních smûrû, takzvan ch pilífiû ãinností odborn ch pracovi È státní památkové péãe. ídící odbornû-metodická úloha SÚPP byla v plném rozsahu akceptována a brána jako cesta ke sjednocení v zkumn ch i odborn ch ãinností oboru v zájmu jak vy - í kvality poznávání, obnovy a prezentace památkového fondu, tak i vy í pfiedvídatelnosti a jednotnosti vydávan ch odborn ch stanovisek, a tím i vy í právní jistoty vlastníkû památek. Osm pilífiû a následná práce koncepãního t mu mûly rozhodující v znam pfii pozdûj ím formování ãtyfi nov ch v zkumn ch zámûrû, tentokrát jiï v gesci nové organizace Národního památkového ústavu, jeho ústfiedního pracovi tû a územnû odborn ch pracovi È. Vzhledem k mimofiádnému nárûstu úkolû, vyïadujících koordinaci v zkumu a v voje v oblasti památkové péãe, bylo rozhodnutím vedení SÚPP k 1. 3. 2000 zfiízeno samostatné pracovi tû referátu v zkumu a v voje, jehoï vedoucím se stal Jaroslav Urban. Poãet institucionálnû financovan ch úkolû tehdy dosáhl ãísla sto ãtyfii a v následujících letech dál stoupal aï na sto padesát dva v roce 2004. Úãelovû financovan ch v zkumn ch projektû bylo v roce 2000 ãtyfiicet tfii, tedy nejvíce za pfiedchozích i následujících pût let. V roce 1998 pfiijala dne 22. dubna vláda âeské republiky usnesení, kter m vstoupila v platnost Koncepce úãinnûj í péãe o památkov fond v âeské republice do roku 2005. Jedním z opatfiení poskytovatele, tedy Ministerstva kultury, a následnû pfiíjemce, SÚPP a v ech ostatních SPÚ, byl vznik v zkumn ch zámûrû orientovan ch na specifické potfieby památkové péãe v regionech. V SPÚ v âesk ch Budûjovicích byl v zkumn zámûr orientován na památky jiïních âech, jejich stavebnû- -historick v voj, dokumentaci a evidenci, metody a principy jejich údrïby a obnovy aï po programy kulturnû v chovného vyuïití a propagace. e itelem tohoto v zkumného zámûru byl Ale KrejãÛ. Ve SPÚ v Plzni se v zkumní pracovníci zamûfiili na v zkum a dokumentaci památek v západoãeském regionu. e- itelem byl Karel Drhovsk. SPÚ v Ústí nad Labem urãil jako prioritu svého v zkumného zámûru opomíjené hodnoty památkového fondu severních âech vãetnû evidence, v zkumu a dokumentace. V ãele tohoto zámûru stanula jako fie itelka Mirjam Skoumalová. V chodoãesk SPÚ v Pardubicích se orientoval na terénní a badatelsk prûzkum, dokumentaci a pasportizaci památkového fondu ve v chodních âechách s pfiednostním zamûfiením na ohroïené památky. e itelem v zkumného zámûru byl Jifií vec. SPÚ v Brnû se zapojil do fie ení v zkumn ch zámûrû vûdeck m zhodnocením památkového fondu na jiïní Moravû pod vedením Jaromíra Míãky. Olomouck SPÚ fie il v zkum a dokumentaci v pûsobnosti svého regionu z hlediska potfieb památkové péãe v gesci Pavla Koneãného. Ostravsk SPÚ pojal svûj v zkumn zámûr jako dokumentování a zhodnocení kulturního dûdictví severní Moravy a Slezska s ohledem na zájmy památkové péãe. e itelkou v zkumného zámûru byla NadûÏda Goryczková. Stfiedoãesk SPÚ, veden fie itelem Vojtûchem Láskou, se zamûfiil na systematickou identifikaci, dokumentaci a prezentaci hodnot ohroïen ch skupin památek ve stfiedních âechách. Devát m v zkumn m zámûrem, jehoï fie ení bylo zahájeno rokem 1999, byl institucionální v zkum Státního ústavu památkové péãe, kter byl plnû zamûfien na naplàování strategick ch cílû Koncepce úãinnûj í péãe o památkov fond v âeské republice do roku 2005. e itelem tohoto stûïejního v zkumného zámûru se stal Pavel Jerie. V ech devût v zkumn ch zámûrû mûlo pûtiletou dobu fie ení (do roku 2003) s moïností prodlouïení o rok, coï se následnû stalo. V roce 2001 byly poskytovatelem pfiijaty je tû dal í dva v zkumné zámûry novû ustanoveného SPÚ hlavního mûsta Prahy. Jednalo se o Terénní a badatelsk prûzkum, dokumentaci a pasportizaci ohroïen ch skupin památek na území hlavního mûsta Prahy (fie itelka Alexandra KfiíÏová) a Nové prameny k ranû a vrcholnû stfiedovûk m dûjinám Prahy (fie itelka Jarmila âiháková). Tyto zámûry mûly stanovenou dobu fie ení na léta 2002 2006. Na v ech jedenácti v zkumn ch zámûrech vedle jmenovan ch gestorû-fie itelû vûdecky pracovaly stovky odborníkû a specialistû z fiad zamûstnancû státní památkové péãe, ale i externích spolupracovníkû a renomovan ch odborníkû v památkovém oboru. V em patfií dík za dosaïené v sledky, které byly prezentovány pfii závûreãném hodnocení v zkumn ch zámûrû v komisi Ministerstva kultury. Vedle institucionálního v zkumu v ak probíhala, jak jiï bylo uvedeno, vûdecká práce pfii fie ení úãelovû financovan ch v zkumn ch projektû, jejichï poãet se v letech 2000 2001 pohyboval nad ãtyfiicítkou. Tyto v zkumné projekty byly vybrány na základû poskytovatelem vyhla ované vefiejné soutûïe. Jejich pfiehled vãetnû fie itelû a anotací je zvefiejnûn v Registru informací o v sledcích (www.vyzkum.cz) a na internetov ch stránkách NPÚ (www.npu.cz). Celkem je takto zájemcûm zpfiístupnûno pût set dvacet osm úãelovû nebo institucionálnû financovan ch úkolû, uspofiádan ch podle kategorie, odborn ch pracovi È, doby zahájení a odpovûdn ch fie itelû. Tyto pfiehledy jsou také k dispozici v ti tûné formû v oddûlení v zkumu a v voje na ústfiedním pracovi ti NPÚ, stejnû jako v stupy fie en ch v zkumn ch úkolû. VraÈme se v ak k v zkumn m projektûm. Není moïné zde v echny publikovat (mimo v e uvedené seznamy jsou v ak publikovány v kaïdoroãních zprávách o ãinnosti NPÚ), ale nûkteré z nich si alespoà pfiipomeàme: Morové sloupy v ãesk ch zemích, fie itel Vratislav Nejedl ; V zkum venkovsk ch kostelû v âechách, Jan Sommer; V zkum industriálních a technick ch areálû a objektû, Eva Dvofiáková; Státní archeologick seznam âeské republiky, Lenka Kru inová; Pfiírodovûdn prûzkum soch na Karlovû mostû, dlouhodobé monitorování vlivu okolí na jejich stav, Martin Dvofiák; Obnova identifikace nemovitého památkového fondu v âr, Dagmar Sedláková; Zhodnocení a interpretace v stupû vûdy a v zkumu, prostorová identifikace památkového fondu (1970 1990) pro jejich intenzivnûj í vyuïití v oblasti památkové péãe a cestovního ruchu, Jaroslav Urban; Portabilita a rozvoj datov ch základen v památkové péãi, síèové propojení s vyuïitím internetu, propojení s celostátními informaãními systémy, Martin Lazák; Katalog obrazové sbírky Arcibiskupského zámku v Olomouci, Marie MÏyková; T nsk dvûr a stfiedovûká Praha, Zdenûk Dragoun; Kaple a kapliãky v jiïních âechách, Pavel Hájek, Alternativní techniky restaurování tapiserií perspektivy vyuïití pro ãeské sbírkové fondy, Katefiina Cichrová; Vyhodnocení dendrologického potenciálu zámeckého parku ve Valticích, Dagmar Fetterová; Inventarizace a dokumentace kulturního dûdictví Severní dráhy Ferdinandovy, Milo Matûj; Moderní architektura Ostravy, NadûÏda Goryczková; Bastionová pevnost Olomouc památková dokumentace, Pavel Michna; a desítky dal ích v nesmírné hodnotû vûdecké práce dosaïen ch v sledkû pro státní památkovou péãi. Jak jsem jiï zmínil, ne u v ech v zkumn ch projektû v oboru památkové péãe je poskytovatelem Ministerstvo kultury. Pfiipomenu formy mezinárodní v zkumné spolupráce jako Esgrafiats Ciutat Vella, grant Evropského spoleãenství program Raphael (spolufie itelka Ivana Kopecká) nebo Polymer Sorbents for Modification of indoor Atmospheres in Museums and Galleries, grant RSS Open Society Institut (vedoucí projektu Martin Dvofiák). Z fiady v zkumn ch projektû fie en ch prostfiednictvím Grantové agentury âeské republiky (GAâR) pfiipomeàme napfiíklad projekt Milo e Drdáckého Historické konstrukce a materiály pfii opakovaném namáhání nebo projekty Archeologick v zkum stfiedovûkého Ïidovského hfibitova na Novém Mûstû praïském a jeho v znam v evropském kontextu Michaely Wallisové ãi RÒZNÉ 243
Láznû a lázeàství v âeské republice v kontextu svûtového v voje lázeàství Lubomíra Zemana. PÛvodní v zkumné zámûry fie ené po jednotliv ch památkov ch ústavech v regionech âr byly ukonãeny rokem 2004 a vyhodnoceny Komisí Ministerstva kultury âr pro hodnocení návrhû a v sledkû v zkumn ch zámûrû v oblasti památkové péãe ve dnech 13. 17. 6. 2005. Dva v zkumné zámûry NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze byly vyhodnoceny s ãasov m odstupem (z dûvodu pozdûj ího pfiijetí) dne 20. 4. 2007. Pfies nespornû hodnotné v sledky tohoto institucionálního v zkumu se ukázalo, Ïe úãinnûj ích v sledkû by mohlo b t do budoucna dosaïeno koncentrovanûj ím celoplo n m v zkumem, jenï by eliminoval jistou míru uzavfienosti jednotliv ch územních pracovi È NPÚ. Dnem 1. ledna 2003 nabylo právní moci Rozhodnutí Ministerstva kultury, podepsané tehdej ím ministrem Pavlem Dostálem, o splynutí dosavadních státních pfiíspûvkov ch organizací zfiízen ch Ministerstvem kultury na úseku státní památkové péãe v Národní památkov ústav. Na základû toho do lo o rok pozdûji i ke splynutí v oblasti institucionálního v zkumu. V termínu stanoveném poskytovatelem pfiedloïil tehdej í generální fieditel NPÚ Jifií Kotalík návrh ãtyfi nov ch v zkumn ch zámûrû. Po sloïitém hodnotícím fiízení s mezinárodní úãastí na Ministerstvu kultury a v meziresortní komisi Ministerstva kolství, mládeïe a tûlov chovy byly tyto ãtyfii v zkumné zámûry rozhodnutími MK âr z února a kvûtna 2005 pfiijaty spolu s pfiidûlením institucionální podpory, citace uznan ch nákladû, dobou fie ení na léta 2005 2011, odûvodnûním a uvedením povinností pfiíjemce, tedy Národního památkového ústavu. Pfiijaté v zkumné zámûry lze zjednodu enû charakterizovat následovnû: První z nich (fie itel Josef tulc) pfiedstavuje v zkum v problematice metodického fiízení, vytváfiení informaãního systému památkové péãe, digitalizace fotografické a grafické dokumentace a prûzkum historick ch materiálû a technologií. Druh (fie itel Jaromír Míãka) zkoumá hodnoty movit ch památek. Tfietí (fie itel Pavel Jerie) se vûdecky vûnuje nemovit m památkám. Koneãnû ãtvrt (fie itel Milo Matûj) je zamûfien na technické památky a v zkum architektury 19. a 20. století. PÛvodní zámûr koncepãního t mu a vedení NPÚ byl doplnûn, respektive roz ífien písemn m nafiízením ministra Dostála generálnímu fiediteli NPÚ Kotalíkovi z 6. kvûtna 2003, na jehoï základû byly do pfiipravovan ch nov ch v zkumn ch zámûrû doplnûny je tû dva úkoly, a to Základní odborná evidence a dokumentace mobiliárních fondû spravovan ch NPÚ a Provádûní operativních terénních stavebnû-historick ch prûzkumû pfii obnovû nemovit ch kulturních památek zaji Èovan ch jejich vlastníky. Vedle tohoto nového institucionálního v zkumu dál probíhal v zkum úãelovû financovan ch programov ch projektû, jejichï poãet zaãal od roku 2003 klesat spolu s klesajícími státními finanãními prostfiedky pro resort kultury aï po souãasné pouhé dva v zkumné projekty fie ené v NPÚ. Jaká je tedy ve v zkumu a v voji v pûsobnosti NPÚ souãasná situace? V institucionálnû financovaném v zkumu probíhají ãtyfii v e uvedené v zkumné zámûry, které letos vstoupily do ãtvrtého roku fie ení. První z nich, Vûdeck v zkum ke zkvalitàování odbornû metodického fiízení státní památkové péãe, zahrnuje ãtyfii institucionální úkoly: 02101 ZkvalitÀování odbornû metodického fiízení státní památkové péãe, koordinace a efektivní vyuïívání v sledkû v zkumu a v voje v oboru památkové péãe v pûsobnosti NPÚ vãetnû zpracování a implementace odborn ch metodik dílãích ãinností v oboru památkové péãe a v zkumu nov ch forem celoïivotního vzdûlávání pro obor památkové péãe (vedoucí fie itel Jaroslav Urban); 02102 V zkum vytváfiení a implementace integrovaného informaãního systému památkové péãe (vedoucí fie itel Petr Volfík); 02103 Zdokonalování a rozvoj metod digitalizace fotografické a grafické dokumentace památkového fondu (vedoucí fie itel Ladislav Bezdûk); 02104 PrÛzkum historick ch materiálû a technologií (vedoucí fie itelka Dagmar Michoinová). Druh v zkumn zámûr, Odborné poznávání, vûdecké hodnocení, dokumentování a evidence movitého kulturního dûdictví, identifikace statkû, které mohou b t chránûny, zahrnuje pût institucionálních úkolû: 41201 Odborné hodnocení a systematické vûdecké zpracovávání základní evidence mobiliárních fondû kulturních památek, ke kter m vykonává právo hospodafiení NPÚ (Implementace metodiky odborného hodnocení a systematického zpracovávání mobiliárních fondû v kulturních památkách jin ch vlastníkû, vãetnû církví (vedoucí fie itelka Alena âerná); 31202 Odborné hodnocení a systematické vûdecké zpracování historick ch knihovních fondû (zámeck ch knihoven) kulturních památek (vedoucí fie itel Pavel Hájek); 91203 Systematická odborná obnova identifikace movitého památkového fondu (s v jimkou mobiliárních fondû kulturních památek), vedoucí fie itel Pavel Koneãn ; 02204 Odborné poznávání, vûdecké hodnocení, dokumentace a tfiídûní movitého kulturního dûdictví, v bûr potenciálu památkového fondu (vedoucí fie itel Radovan Chmel); 52205 Vûdeck v zkum metod prezentace mobiliárních fondû s vyuïitím historick ch depozitáfiû, integrace rozpt len ch historick ch celkû a obrazové dokumentace historick ch interiérû a exteriérû (vedoucí fie itel Milo Kadlec). Tfietí v zkumn zámûr, Odborné poznávání, vûdecké hodnocení, dokumentování a evidence nemovitého kulturního dûdictví, identifikace statkû, které mohou b t chránûny, zahrnuje sedm institucionálních úkolû: 21301 Vûdeck v zkum a aplikace metod operativního zpracovávání stavebnû-historick ch a umûleckohistorick ch prûzkumû provádûn ch pfii obnovû kulturních památek a nemovitostí v památkovû chránûn ch územích (vedoucí fie itel Vladislav Razím); 02302 ZkvalitÀování a praktická aplikace metodicky zamûfieného zpracovávání a hodnocení nedestruktivních stavebnû- -historick ch prûzkumû (vãetnû stavebnû-historick ch a umûleckohistorick ch prûzkumû ohroïen ch a nevyu- Ïit ch kulturních památek se zfietelem na jejich moïné vyuïití v cestovním ruchu; vedoucí fie itel Petr Macek); 31303 Systematick prûzkum a odborná pasportizace (reidentifikovaného) nemovitého památkového fondu, dokumentace a tfiídûní (vedoucí fie itel Pavel Hájek); 02304 Vûdecké hodnocení a kompletní odborná památková dokumentace vesnick ch sídel v âeské republice (vedoucí fie itel Pavel Bure ); 71305 Památkovû urbanistické prûzkumy, vûdecké hodnocení a odborná dokumentace historick ch mûst v âeské republice v návaznosti na historické prûzkumové podklady oboru památkové péãe (vedoucí fie itelka Dana Novotná); 61306 Systematick prûzkum, vûdecké vyhodnocení, odbornû podloïená obnova prostorové identifikace nemovitého archeologického památkového fondu (vedoucí fie itelka Julie ulcová); 11307 Odborné zpracování a vûdecké vyhodnocení záchrann ch archeologick ch v zkumû nemovit ch kulturních památek a památkov ch území jako nov ch pramenû k dûjinám území âeské republiky (vedoucí fie itelka Jarmila âiháková). âtvrt v zkumn zámûr, Odborné poznávání, vûdecké hodnocení, dokumentování a evidence kulturního dûdictví 19. a 20. století, zahrnuje dva institucionální úkoly: 81401 Územní plo n a oborov v zkum industriálního dûdictví (vedoucí fie itel Milo Matûj) a 81402 Odborné poznávání, prûzkum, vûdecké hodnocení, soupis a dokumentace architektonického kulturního dûdictví 19. a 20. století (vedoucí fie itelka NadûÏda Goryczková). Institucionální v zkum Národního památkového ústavu, respektive jeho jednotliv ch osmnáct úkolû zastoupen ch vedoucími fie iteli, podléhá po písemném vyjádfiení oponentû kaïdoroãnímu projednání pfied Komisí Národního památkového ústavu pro hodnocení institucionálnû financovan ch úkolû v zkumu a v voje. Tato komise je poradním orgánem generálního fieditele NPÚ a jejím pfiedsedou je Pavel Korãák. âtyfii v zkumné zámûry jako samostatné celky jsou pak vïdy na jafie následujícího roku pfiedmûtem jednání Komise Ministerstva kultury âr pro hodnocení návrhû a v sledkû v zkumn ch zámûrû v oblasti památkové péãe. Tato komise je poradním orgánem fieditelky odboru památkové péãe MK âr a jejím pfiedsedou je Jaroslav SvatoÀ. V leto ním roce je v pûsobnosti oboru památkové péãe fie eno celkem devût programov ch projektû, z nichï Národní památkov ústav fie í dva: Morové sloupy v ãesk ch zemích (fie itel Vratislav Nejedl ) a Odborné zhodnocení a komplexní dokumentace vybran ch lokalit âeské republiky a koordinace koncepãních prací pro jejich nominaci na Seznam svûtového dûdictví (fie itelka Vûra Kuãová). Programov projekt Dagmar Sedlákové nazvan Obnova identifikace nemovitého památkového fondu v âeské republice byl ukonãen v roce 2007 a na jafie 2008 byl pfiedmûtem hodnocení na MK âr. Ostatními nositeli sedmi v zkumn ch projektû v oboru památkové péãe jsou Archeologick ústav AV âr, muzea, vysoké koly, Spoleãnost pro obnovu vesnice a malého mûsta a Ústav archeologické památkové péãe v Brnû. Tyto v zkumné projekty jsou kaïdoroãnû pfiedmûtem jednání Rady programu Ministerstva kul- 244 RÒZNÉ
tury pro hodnocení programov ch projektû v zkumu a v voje v oblasti památkové péãe. Pfiedsedou Rady programu je Karel Kibic. Poskytovatele na komisích a v Radû programu zastupuje Jifií KlusoÀ a aktivními pfiísedícími jsou pracovnice Koordinaãního centra vûdy a v zkumu MK âr. Prostfiednictvím Grantové agentury âr jsou v roce 2008 fie eny grantové projekty Lubomíra Zemana (Láznû a lázeàství v âr v kontextu svûtového v voje lázeàství), Milo e Matú ka (Miroslav Tyr pfiíspûvek k formování ãeské estetiky) a NadûÏdy KubÛ (Îidovská lechta v ãesk ch zemích). Na závûr by se slu elo nastínit v hled v zkumu a v voje v Národním památkovém ústavu, v tomto pfiípadû v ak události moïná pfiedbûhnou publikování tohoto ãlánku ve Zprávách památkové péãe. Dne 11. ledna 2008 byl na 229. zasedání Rady pro v zkum a v voj schválen pracovní dokument nazvan V chodiska reformy systému v zkumu, v voje a inovací v âr a následnû, 13. února 2008, Rada pro v zkum a v voj schválila materiál pro jednání vlády s názvem Návrh reformy systému v zkumu, v voje a inovací v âeské republice. Tento návrh byl vládou schválen dne 26. bfiezna 2008. Jedním z nov ch opatfiení této reformy je aplikovan v zkum a v voj národní identity, kter bude koordinován a podporován z rozpoãtové kapitoly Ministerstva kultury. Ministerstvu bylo uloïeno zabezpeãit dlouhodobou meziresortní koncepci formou prûfiezov ch programû v zkumu a v voje i vûcné a administrativní zaji tûní této problematiky vãetnû ãinnosti meziresortní komise. V neposlední fiadû bylo reformou stanoveno a vládou schváleno, Ïe specifikum aplikovaného v zkumu a v voje národní identity spoãívá v tom, Ïe stát je tím, kdo za ni primárnû odpovídá. Jde o oblast zaji Èující praktické vyuïití poznatkû základního v zkumu z oblasti humanitních a spoleãensk ch vûd zamûfien ch na národnû orientované poznání. Zatím zûstává otázkou, zda to bude v praxi pro humanitní a spoleãenské vûdy, které byly doposud (Rejstfiíkem informací o v sledcích (RIV) poãínaje a v - í státní podpory na v zkum a v voj konãe) diskriminovány, pfiínosem. V ãase, kdy tento ãlánek vznikal, byly Národním památkov m ústavem vypracovány a poskytovateli, tedy Ministerstvu kultury, pfiedány rozpracované námûty k Reformû systému v zkumu, v voje a inovací, dûslednû zpracované z pohledu potfieb státní památkové péãe. Jaroslav URBAN Cena Evropské Unie Europa Nostra 2008 udûlena do âeské republiky Tisková zpráva Národní památkov ústav Nejv znamnûj í prestiïní mezinárodní ocenûní v oblasti památkové péãe Cenu Evropské unie pro kulturní dûdictví Europa Nostra v hlavní kategorii (realizace) získala v roce 2008 konzervace jiïní fasády Horního hradu Státního hradu a zámku v âeském Krumlovû. Cena Europa Nostra je kaïdoroãnû udûlována vybran m piãkov m realizacím ochrany kulturního dûdictví Evropskou komisí prostfiednictvím mezinárodní organizace Europa Nostra. V leto ním roce tuto cenu získala akce, která v ãeské památkové péãi zavedla zcela nov trend a byla hodnocena jako excelentní pfiíklad citlivého konzervaãního o etfiení vysoce autentické památky. Konzervace jiïního prûãelí ãeskokrumlovské dominanty pfiedstavuje nejen jeden z nejrozsáhlej ích restaurátorsk ch zásahû na území âeské republiky, ale oceàovan m pfiínosem této akce je také inovativní pfiístup s pfienesením restaurátorské metody a etiky, dosud uïívané jen pro umûlecká díla, i do oblasti péãe o stavební památky. Evropská unie ohodnotila rovnûï mnoïství objevn ch a pozoruhodn ch informací, jeï zásah pfiinesl a které umoïnily prohloubit poznání památky a objasnit fiadu dosud neznám ch skuteãností jak ke stavebnímu v voji v znamné památky, tak technice a technologii postupné stavební ãinnosti v prûbûhu pûti set let. Byl také vyzdviïen postup s pfiednostním pouïíváním tradiãních stavebních fiemesel a technologií na záchranu pûvodních historick ch stavebních prvkû a autentick ch materiálû. Investorem ocenûné akce, která byla realizována ve dvou etapách v letech 2004 2005, byl Národní památkov ústav, pfiiãemï nároãná obnova byla spolufinancována z Programu záchrany architektonického dûdictví MK âr. K dosaïenému v sledku vedla sehraná t mová spolupráce na ich v znamn ch odborníkû i zku en ch fiemeslníkû, jimiï byli: Pavel Jerie (památkáfi, ústfiední pracovi tû NPÚ), Václav Girsa a Miloslav Hanzl (architekti, Atelier Girsa AT, s. r. o.), Dagmar Michoinová (památková technoloïka ústfiedního pracovi tû NPÚ), Petr Pavelec, Pavel Slavko, Ludvík Horák, Daniel nejd (pracovníci NPÚ, územního odborného pracovi - tû v âesk ch Budûjovicích), Karel Hrube, Josef Novotn, Petr Novotn, Jaroslav Kerel, Radek âern, Stanislav Tomeãka (restaurátofii) a stavební firma SD Hrad Karla Mike e a Jifiího karvady z âeského Krumlova. V znamné mezinárodní ocenûní je vynikající vizitkou ãeské památkové péãe a skvûlou reprezentací âeské republiky na kulturním poli. Stanovená metoda a v sledek práce poskytuje dûleïitou inspiraci a podporu pro záchranu a konzervaci dal ích autentick ch památek, v první fiadû pak rozsáhlého, unikátního souboru na ich vzácn ch státních hradû a zámkû, u nichï je zachování jejich v povûdní a umûlecké hodnoty podmínûno mimofiádnou péãí spojenou právû s maximálnû odbornû erudovan m a etrn m konzervaãním pfiístupem. V leto ním roãníku Ceny Evropské unie pro kulturní dûdictví / Ceny Europa Nostra získala v kategorii realizace ocenûní také konzervace archeologické lokality na ostrovû Skarkos ( ecko) a obnova Van Nelleho továrny v Rotterdamu (Holandsko). V kategorii projektû získaly ocenûní v znamné akce ze panûlska, Holandska a Rumunska. Kromû esti cen bylo v rámci leto - ního roãníku udûleno dvacet jedna medailí. Nominováno bylo ve v ech kategoriích sto devût akcí a projektû z dvaceti devíti zemí. Cenu spolu s odmûnou ve v i 10 000 EUR pfievezmou zástupci t mu ocenûné realizace na slavnostním ceremoniálu Evropského dûdictví v Durhamské katedrále ve Velké Británii dne 12. ãervna 2008. Cena Evropské unie pro kulturní dûdictví Europa Nostra je v oblasti památkové péãe vûbec nejvy í existující mezinárodní ocenûní památkáfisk Oscar. Europa Nostra je celoevropskou federací více neï dvou set dvaceti nevládních organizací a skupin, které se po celé Evropû zab vají ochranou a propagací kulturního dûdictví. Je zároveà mluvãím tohoto rozsáhlého hnutí evropské obãanské spoleãnosti. Snahou Europa Nostra je zviditelàování kulturního dûdictví a jeho pfiínosû tak, aby se stalo souãástí vefiejného mínûní a vûdomí. Cílem této snahy je uãinit vztah ke kulturnímu dûdictví prioritou vefiejné politiky na evropské i národní úrovni. Prostfiedky k dosaïení tûchto cílû jsou zejména rûzné druhy podpor pfiíkladûm vysok ch evropsk ch standardû kvality na poli ochrany a záchrany kulturního dûdictví, stejnû jako v architektufie, mûstském a venkovském územním plánování nebo pfii hájení vyváïeného a udrïitelného mûstského a venkovského rozvoje, zastavûného i pfiírodního prostfiedí. Europa Nostra podporuje národní a mezinárodní kampanû na uchování a záchranu kulturního dûdictví Evropy, které se ocitá v nebezpeãí. Podporuje poskytování zvlá tních v hod ve prospûch zachování a povznesení kulturního dûdictví i tím, Ïe vyjadfiuje uznání v jimeãnû úspû n m projektûm záchrany a ochrany kulturního dûdictví pofiádáním soutûïe Cena Evropské unie za kulturní dûdictví / Europa Nostra Awards. Udûlování ceny Europa Nostra má jiï dlouhodobou tradici. Bylo zahájeno v roce 2002 Evropskou komisí a organizací Europa Nostra v rámci kulturního programu Evropské komise k ocenûní vynikajících poãinû v poãetném souboru evropsk ch realizací na poli kulturního dûdictví v kategoriích zahrnujících rekonstrukce a adaptace historick ch budov, rehabilitace urbanistick ch a krajinn ch celkû, archeologick ch území i péãi o sbírky. Pavel JERIE, generální fieditel Národního památkového ústavu V Praze dne 9. 5. 2008 RÒZNÉ 245
SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Odborné semináfie se zahradní a krajináfiskou tematikou 1 2 Obnovení barokní oranïerie ve Schloss Hofu v Rakousku a v Bendelebenu v Nûmecku V minulém roce jsem mûla pfiíleïitost nav tívit dvû zajímavé akce pfii slavnostním otevfiení obnoven ch historick ch oranïerií. První byla ve Schloss Hofu v Rakousku v chodnû od Vídnû. Tato nejstar í zachovaná rakouská oranïerie, dílo Lucase von Hildebrandta, byla po 270 letech slavnostnû zprovoznûna 10. kvûtna 2007. V zimû bude slouïit pro zimování dekoraãních rostlin v nádobách, v létû pro kulturní akce. OranÏerie byla uvedena do pûvodního stavu za ãástku 3,6 milionû eur. Zámek Schloss Hof byl postaven v roce 1726 pro legendárního vojevûdce prince EvÏena Savojského. Zvlá tní pozornost zasluhují kdysi v emi obdivované barokní terasové zahrady. Dne ní náv tûvník má moïnost vidût umûlecké broderiové záhony, rozmûrné ka ny, sochy, mûïe ochutnat rûzné ovoce a zeleninu ze zdej ího vlastního biologického pûstování a procházet se novou zahradou s velk m mnoïstvím léãiv ch rostlin a kofienové zeleniny. Zámek Schloss Hof se stal znovu reprezentaãním zámkem na spojnici mezi Vídní a Bratislavou. Druh m setkáním s obnovenou oranïerií v záfií 2007 byla malá obec Bendeleben v nûmeckém Durynsku. Obnova stavby mimofiádné hodnoty probíhala od roku 1997 pod odborn m dohledem Nûmecké oranïerijní spoleãnosti (Arbeitskreis Orangerien in Deutschland e. V.), která na jedineãnost objektu upozornila. Po deseti letech práce byla obnova ukonãena a k této pfiíleïitosti uspofiádána konference. Obnova stála okolo jednoho milionu eur. OranÏerie bude rovnûï vyuïívána pro kulturní akce koncerty, v stavy, setkávání a konference. Odborn semináfi na téma Setkání v zámeck ch zahradách v KromûfiíÏi Územní odborná pracovi tû v KromûfiíÏi a Brnû uspofiádala ve dnech 18. 20. ãervna 2007 v KromûfiíÏi odborn semináfi na téma Setkání v zámeck ch zahradách. Zajímavá vystoupení na ich pfiedních odborníkû na historickou zeleà a krajinu i zámeck ch zahradníkû z âeské a Slovenské republiky se t kala problematiky údrïby a obnovy nejen zámeck ch kromûfiíïsk ch zahrad, ale i zahrad jin ch (Lysá nad Labem, Rájec nad Svitavou, Hole ov, Chlumec nad Cidlinou, RaduÀ, Buãovice, Hradec nad Moravicí, Schloss Hof v Rakousku, panství Novodvorské, Îehu ické, zahrady Kochova Sanatoria na Slovensku a dal í). Souãástí semináfie byla odborná exkurze do zámeck ch zahrad v KromûfiíÏi, Hole ovû, Zdislavicích, Stfiílkách a Buchlovicích. Celostátní semináfi AranÏování kvûtin v historickém interiéru v KromûfiíÏi Celostátní semináfi s mezinárodní úãastí se uskuteãnil ve dnech 22. 24. srpna 2007 v areálu Arcibiskupského zámku v KromûfiíÏi. Pofiadateli byli Arcibiskupsk zámek a kromûfiíïské zahrady, Slávek Rabu ic Kvûtinová galérie v Brnû a NPÚ ÚOP v KromûfiíÏi a v Brnû. Leto ní úãast padesáti pûti pracovníkû z hradû, zámkû a muzeí âeské republiky a dvou pracovnic ze Slovenské republiky (zámek Betliar) byla dokladem, Ïe zájem o semináfi stále roste. V tomto roãníku bylo do programu navíc zafiazeno i pfiedvedení umûní profesionálních aranïérû a do samotného aran- Ïování byla zapojena i místní zahradnická kola. Souãástí programu bylo seznámení úãastníkû semináfie s problematikou obou zámeck ch zahrad Podzámecké a Kvûtné a s jejich v znamem jakoïto památek zapsan ch na Seznam svûtov ch kulturních památek UNESCO. Byly pfiedneseny odborné pfiíspûvky: Mgr. Marta SEDLÁKOVÁ: Úprava kvûtin pro zámecké stolování; EvÏen KOPECK : AranÏování z praktického pohledu zámeckého zahradníka; Marie BITTNEROVÁ, Slávek RABU IC: Ukázky aranïování kvûtin; Ing. Lenka K ESADLOVÁ, Mgr. Ondfiej ZATLOUKAL: O zámeck ch zahradách v KromûfiíÏi. Slavnostní veãer s kfitem CD o vázání kvûtin autorû S. Rabu ice a kolektivu probûhl v zimní oranïerii Kvûtné zahrady. Závûrem tfiídenního semináfie pfiedvedli jeho úãastníci své umûní v aranïování kvûtin v historickém prostfiedí zámku. Díky vstfiícnosti Arcibiskupského zámku a zahrad v KromûfiíÏi a NPÚ ÚOP v KromûfiíÏi byl tento roãník aranïování velmi zdafiil. Odborn semináfi na téma Historie a souãasnost alejí v krajinû a urbanizovaném prostfiedí Ve dnech 17. 18. záfií se v Olomouci uskuteãnil odborn semináfi na téma Historie a souãasnost alejí v krajinû a urbanizovaném prostfiedí. Pofiadatelem bylo územní odborné pracovi tû v Olomouci a Muzeum Olomouc. Odborn m garantem byl Ing. Petr Kube a. Souãástí semináfie byly exkurze do zámku a zámeckého parku v Námû ti na Hané, prohlídka Arcidiecézního muzea Olomouc a koncert v kostele sv. Mofiice v rámci mezinárodního varhanního festivalu. Za územní odborné pracovi tû v Brnû pfiednesla pfiíspûvek Lednicko-valtická (Bezruãova) alej, její historie, v znam a problematika její údrïby Dagmar Fetterová. Odborná exkurze Spoleãnosti pro zahradní a krajináfiskou tvorbu Na Ïádost Spoleãnosti pro zahradní a krajináfiskou tvorbu, obãanského sdruïení, upofiádala územní odborná pracovi tû v Brnû a KromûfiíÏi ve dnech 3. 5. fiíjna 2007 odbornou exkurzi na téma Známé i ménû známé zámecké parky a památné stromy jiïní Moravy. Celou akci, jejímiï garantkami byly Dagmar Fetterová a Lenka Kfiesadlová, vedla Eva VoÏenílková. Exkurze byla urãena zájemcûm z fiad odborníkû i laick ch milovníkû historick ch zahrad, star ch stromû a krajiny, ktefií se zde mohli dozvûdût mnoho zajímav ch informací z oboru historie zahradního umûní. Na programu byly problematika údrïby a obnovy Kvûtné i Podzámecké zahrady v KromûfiíÏi a zámeckého parku v Hole ovû, dále prohlídka areálu na Svatém Host nû, následovaly náv tûvy zámeck ch parkû ve Vizovicích, Kvasicích, Buchlovicích, památn strom sekvojovec obrovsk v Bfiestku Chabani, zámeck park Stfiílky, zámecká zahrada Buãovice, cisterciáck klá - ter s rajskou zahradou v Pfiedklá tefií u Ti nova (Porta Coeli), zahrady areálu hradu Pern tejn a památn tis ãerven (Strom roku 2005). Dny zahradní a krajináfiské tvorby v Luhaãovicích Ve dnech 28. 30. listopadu 2007 uspofiádala Spoleãnost pro zahradní a krajináfiskou tvorbu, obãanské sdruïení, ve spolupráci se Zahradnickou fakultou Mendelovy zemûdûlské a lesnické univerzity Brno celostátní semináfi Dny zahradní a krajináfiské tvorby Prostor pro lidi, jehoï garantem byl Zdenûk Sendler. Tfiiadvacet pfiedná ejících seznámilo pfiítomné s aktuálními námûty na v e uvedené téma. Souãástí programu bylo setkání hodnotitelû soutûïí Vesnice roku, Zelená stuha âr a Entente Florale Europe (Ina Truxová, Petr ifiina) a kfiest kníïky Zahradní umûní Piera de Crescenszi (Jakub imek), jejï provedl Pavel imek. Semináfi byl urãen pro zájemce z fiad státní správy, pracovníky památkové péãe, osoby profesnû spjaté se zahradní a krajináfiskou tvorbou, pedagogy a studenty odborn ch kol. Zúãastnilo se ho pfies ãtyfii sta osob. Na semináfii pfiednesla Dagmar Fetterová pfiíspûvek na téma Potkávání v zámeck ch oranïeriích, v nûmï mimo jiné na pfiíkladech zrekonstruovan ch barokních oranïerií ve Schoss Hofu v Rakousku a v Bendelebenu v Nûmecku v roce 2007 upozornila na skuteãnost, Ïe i u nás je nutné vûnovat zv enou pozornost podobn m stavbám, které jsou mnohdy v havarijním sta- 246 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE
3 vu a vyïadují záchranu. Jsou to napfiíklad unikátní klá terní oranïerie ve Vy ím Brodû, Bfievnovû, dále v zámeck ch areálech v Hostaãovû, Úhrovû, Jino ovû, âechách pod Kosífiem, Komáfiicích a jinde. Naopak zdûraznila stavby podobného charakteru, které byly zrekonstruovány a slouïí i nadále pûvodnímu úãelu, jako v Lednici, Rájci-Jestfiebí, Telãi, KromûfiíÏi, âeském Krumlovû, Konopi ti, KynÏvartu, Dobfií i i jinde. DÛstojné vyuïití získala zrekonstruovaná oranïerie v Lysicích, v níï jsou kaïdoroãnû bûhem letní sezony pofiádány tematické v stavy a v zimû je vyuïívána pro zimování dekoraãních rostlin. Pfiíkladná je i rekonstrukce oranïerie v Raduni, kde se podafiilo skloubit zahradnické a kulturní vyuïití. V létû jsou zde pofiádány rûzné v stavy, koncerty, ãaje o páté a jiné akce, v zimû jsou tu zazimovány rostliny. Historicky cenná oranïerie v zámeckém parku v Uherãicích pro la základní rekonstrukcí, na jejíï dokonãení a následné vyuïití se v ak stále ãeká. Jiné zrekonstruované stavby, napfiíklad v Boskovicích, byly upraveny pro pofiádání kulturních vystoupení a jsou hojnû vyuïívány. Pro v stavnické úãely barokních skulptur, ale i pro zimování dekoraãních rostlin slouïí obû oranïerie v Miloticích. Na rekonstrukci ãeká oran- Ïerie v Jaromûfiicích nad Rokytnou, která byla v minulém století pfiebudována pro úãely bydlení zámeckého zahradníka. Také zámecká oranïerie v Litenãicích doznala v 50. letech 20. století v razné zmûny, kdyï byla pfiestavûna na tûlocviãnu. Na závûr bych ráda zmínila, Ïe v e zmínûná setkání v obnoven ch oranïeriích (ve Schloss Hofu a Bendelebenu), které budou jistû slouïit dal ím generacím, ve mnû posílila nadûji, Ïe i u nás bude vûnována pozornost záchranû vzácn ch oranïerijních staveb, jichï je stále je tû dost. Je v ak tfieba zaãít je prosazovat a zdûrazàovat moïnost jejich dal ího vyuïití. Pevnû doufám, Ïe postupnû projdou obnovou, respektive rekonstrukcí, a tak se budou moci uskuteãnit mnohá dal í pfiíjemná a uïiteãná setkávání. Dagmar FETTEROVÁ Obr. 1. Schloss Hof, Rakousko, obnovená barokní oranïerie, slavnostní otevfiení. (Foto D. Fetterová, 2007) Obr. 2. Zdislavice (okres KromûfiíÏ), hrobka Marie von Ebner Eschenbach. (Foto D. Fetterová, 2007) Obr. 3. Stfiílky (okres KromûfiíÏ), ekologické pûstování zeleniny v zásobní zahradû a nov ch sklenících, v pozadí oran- Ïerie. (Foto D. Fetterová, 2007) Muzea v 21. století Pod tímto názvem byla ve dnech 12. bfiezna aï 25. kvûtna tohoto roku v prostorách Pergamonského muzea v Berlínû k zhlédnutí mimofiádnû pozoruhodná putovní v stava, kterou uspofiádalo Art Centre v Bazileji. Na fotografiích a modelech pfiedstavila celkem dvacet osm projektû nov ch muzejních budov v rûzném stupni stavební realizace, navrïen ch po roce 2000. V stava byla zamûfiena v hradnû na architekturu nov ch muzeí; programy jejich vnitfiní náplnû byly zmínûny jen okrajovû. lo o skuteãnû fascinující pfiehlídku invence, originality, nekonvenãnosti, typové a formální variability a nûkdy snad i trochu zámûrné provokativnosti. Na v stavû se se ly projekty svûtoznám ch tvûrcû, jako je Renzo Piano, Zaha Hadid, Daniel Libeskind, Frank Gehry ãi Jean Nouvel. Pro památkáfie mûla v stava ohromnou informaãní cenu. Ukázala totiï, kam mûïe smûfiovat a ãeho je schopna souãasná architektonická tvorba dosáhnout, pokud není strhávána k zemi utilitárními zájmy, hledisky rychlé návratnosti vkládan ch investic a nejednou i nevzdûlaností a poklesl m vkusem dne ních prûmûrn ch objednavatelû. Zde naopak divák pocítil, Ïe muzejní instituce, povzbuzeny eklatantním svûtov m úspûchem Gehryho Muzea umûní v Bilbau, vyïadují v roli investorû pfiedev ím architekturu jako umûlecké dílo. Funkãní poïadavky a jejich uspokojení se zde, zdá se, dostávají aï na druhé místo. Stavby tak nejednou nab vají podoby obfiích skulptur, pln ch exprese a dynamismu. Vût inou jde o ostfie zalamované, dekonstruktivistické kreace, jen v jimeãnû (muzeum ve t rském Hradci) mají inspiraci v organick ch tvarech. V mofii souãasné ryze komerãní, pfieváïnû tupé a konvenãní v stavby pravoúhl ch krabic se tak muzejní stavby stávají vzácn mi oázami spolupráce osvícen ch, tedy umûnímilovn ch a umûní znal ch investorû (jak chsi aï renesanãnû velkorys ch mecená Û a podporovatelû umûní z vefiejn ch prostfiedkû) a architektû, jejichï nespoutané invenci jejich patroni zjevnû ponechávají plnou volnost. V sledkem jsou stavby aspirující na nadãasovost, z nichï vût inu jiï dnes mûïeme oznaãit za památky budoucnosti. PfieváÏná ãást prezentovan ch staveb vznikla nebo má vzniknout na zelené louce ãi ve víceménû indiferentní zástavbû souãasn ch rostoucích globalizovan ch mûst, kde se jejich originalita a v tvarn aï skulpturální ráz projevují jednoznaãnû pozitivnû. V pustotû standardní masové stavební produkce dne ního urbanizovaného prostfiedí vytváfiejí akcenty, jeï ovládají prostor a dávají tak místûm novou identitu. PotíÏe ov em zákonitû nastávají, jsou-li nová muzea vkládána do v tvarnû stabilizovaného historického prostfiedí. Pak náhle platí nepfiímá úmûra: oã jsou originálnûj í, o to ménû jsou s prostfiedím kompatibilní. Naddimenzovaná budova Nového akropolského muzea pod athénsk m Parthenonem a zejména zámûrnû provokativní organická kreace budovy Kunsthaus Graz am Joanneum v historické zástavbû t rského Hradce jsou toho názorn m dokladem. Snad právû proto se dnes jinak velmi nekonvenãní, otevfien a multikulturní Berlín cestou kontrastu nevydal. Opfieno o své úspûchy a dobré zku enosti se zámûrnû kontextuálními novostavbami, jako je Gehryho banka ãi francouzská ambasáda na Pariserplatz nebo úchvatná Peiova pfiístavba k Nûmeckému historickému muzeu sídlícímu v nádherné barokní Schlütterovû Zbrojnici (Zeughaus), upfiednostàuje mûsto ve svém historickém jádru evidentnû vhodnû se zaãleàující architekturu. Je-li to moïné, dává pfiednost i památkové rekonstrukci. Vychází tak vstfiíc spontánním poïadavkûm velké ãásti sv ch obyvatel, postrádajících historickou identitu míst, ve kter ch Ïijí, a usilujících o její obnovení. Na v stavû tak Berlín prezentoval provoznû velkorysé, av ak architektonicky velmi stfiídmé úpravy Muzejního ostrova (Museeninsel), navrïené Davidem Chipperfieldem. ZároveÀ zde byl pfiedstaven i mimofiádnû ambiciózní projekt zvan Humboldt-Forum. Bude to polykulturní pandán k Muzejnímu ostrovu, kter zaujme místo v budoucí vûrnû obnovené barokní stavbû Schlütterova Berlínského zámku zbofieného v roce 1950. Pfiíprava jeho obnovy je jiï v plném proudu. Pfiejme v tom Berlínu podobn úspûch, jakého nedávno dosáhly se znovuvystavûním Frauenkirche a královského zámku saské DráÏìany. Josef TULC Bfietislav torm, architekt památkáfi grafik, 1907 1960 V stava v Galerii Sklepení v Brnû (16. 5. 28. 6. 2008) V stava byla uspofiádána jako souãást pfiipomenutí stého v roãí narození autora. V létû roku 2007 se uskuteãnila v stava v jeho rodném kraji, v Rakovníku v Rabasovû galerii. TéhoÏ roku v prosinci pak uspofiádal âesk národní komitét ICOMOS spolu s ústfiedním pracovi tûm Národního památkového ústavu v Praze o díle Bfietislava torma semináfi, na kterém pfiedná eli: Petr toncner o ochranû památek, Vojtûch Láska o odkazu památkáfiûm, Vladimír Ri link o umûleckém fiemesle, Petr Krajãi o architektonickém my lení a uskuteãnûn ch stavbách, Tomá Krejãík o heraldickém díle B. torma a Vojtûch Storm pfiipomnûl jeho Ïivotopis i soupis prací. Témûfi souãasnû pfiipravilo ústfiední pracovi tû NPÚ druhé, tentokrát nezkrácené vydání tormov ch ZákladÛ péãe o stavební památky s úvodem Vojtûcha Lásky, doplnûné o dal í fotografie realizací a v bûrovou bibliografii s pfiíspûvky Petra toncnera a Vojtûcha Storma. Brnûnská v stava stejnû jako pfiedchozí rakovnická mûly b t v stavami pfievzat mi, nakonec byly koncipovány samostatnû. Brnûnská byla vedle prûfiezové prezentace Ïivotního díla zamûfiena na práci památkáfiskou a pfiipomnûla také tormovy pracovní a pfiátelské vztahy k Moravû. UÏ za studií navázal Bfietislav torm kontakt s my - lenkov m okruhem Josefa Floriana (kterému pozdûji navrhl dûm ve Staré í i); vystavená korespondence SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 247
a kniïní dedikace pfiipomnûly vztahy k básníku P. Jakubu Demlovi, pfiekladateli O. F. Bablerovi, olomouckému dominikánu P. Silvestru Braitovi, ale i k prof. Bohuslavu Fuchsovi. torm mimo jiné nakreslil znaky pro brnûnského biskupa Msgre. Karla Skoupého i P. Felixe Davídka. Pro Starou í i navrhl kromû Florianova domu i fiadu dal ích staveb, Ïel nerealizovan ch: studijní komunitu Malou kartouzu a na památku Josefa Floriana boïí muka a zajímavou hrobní kapli s lamelovou klenbou. Dva jeho návrhy sakrálních staveb pro Moravu (kostel do Malého Beranova a kaple do Pohofiilek) byly zmûnûny jin mi projektanty. tormova památkáfiská ãinnost byla na v stavû uvedena jeho polními poznámkov mi notesy s kresbami a fragmenty nedokonãené práce o ãeské romantické gotice s tuïkou proveden mi plány objektû, v kresy profilací i kartotéãními lístky. Dále byly pfiedstaveny opût pfiedev ím návrhy pro Moravu: ukázky z mnoha detailních v kresû pro hrad Buchlov a nûkolik plánû Lednice, návrhy zahradních parterû do Jaromûfiic nad Rokytnou a Rájce nad Svitavou. Z ostatních dûl pak byly pfiipomenuty dal í návrhy zahradních parterû do Veltrus a Jemni tû, návrhy architektonick ch úprav pro vihov a Kost, úprava zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou pro Al ovu jihoãeskou galerii a vnitfiní instalace hradu Karl tejna. PrÛfiezové pfiedstavení Ïivotního umûleckého díla zaãalo akvarely a dfievoryty z mládí a grafick mi pracemi z konce 20. let 20. století. Nûkolika ukázkami byla pfiipomenuta tormova tvorba heraldická, prolínající pak jeho dal í dílo; podle tormov ch vlastních slov byla heraldika jeho star m a snad jedin m uãitelem. Jin m oborem, kterému se B. torm celoïivotnû vûnoval, byla kniïní tvorba: vedle vlastních autorsk ch povídek byly na v stavû zastoupeny návrhy exlibris, vignet a barevné heraldické obálky Erbovních kníïek. Patfií sem i publikace vûnované památkové péãi, pfiedev ím o památkách romantismu: Lednici, Pantheonech ve Vranovû a Îlebech, pak o Vy ím Brodû a k v roãí Karl tejnské kapituly. torm také navrhl nûkolik variant státního znaku âsr v reliéfním provedení (pro hrady Kost a Kfiivoklát), na publikace k památkové péãi a tehdy standardní smaltované títky pro oznaãení státních hradû a zámkû. Rozsáhle byly pfiedstaveny návrhy z oblasti uïitého umûní, pfiedev ím opût sakrálního charakteru, kasule, kalichy, monstrance a relikviáfie, pûsobivé byly vystavené originály zlatnick ch prací ( perky, stolní pfiedmûty, intarzie a návrhy tkanin s heraldick mi motivy). Pro Palackého univerzitu v Olomouci navrhl torm insignie (fietûzy a standartu) a vystaveny byly i nerealizované návrhy Ïezel filozofické a lékafiské fakulty. Expozici uzavíraly architektonické návrhy kostelû, kaplí, náhrobkû a rodinn ch domû. Ze v ech oborû tormovy rozsáhlé ãinnosti do la uznání právû jeho práce památkáfiská, mimo jiné i udûlením ceny Ministerstva kultury za památkovou péãi in memoriam v roce 1990. Pfied zahájením v stavy se konal semináfi o díle Bfietislava torma s pfiíspûvky Petra toncnera, Vladi- 1 2 míra Ri linka a Vojtûcha Storma. K v stavû byl namísto katalogu vydán sborník s názvem Bfietislav torm, risch a synové. Její továrna byla budována od poãátku K nejv znamnûj ím ve mûstû patfiila firma Alois La- mezi Ïízní budoucnosti a tr zní minulosti, kter obsahuje v bûr z rozsáhlé publicistické tvorby mezi lety Její dne ní podoba je v sledkem dlouholetého rozvoje, 60. let 19. století na jiïním okraji mûstského jádra. 1929 1959 a vhodnû dokresluje tormovy názory zastoupeny jsou rûzné fáze a typy textilní zástavby od a práci architektonickou i v tvarnou. Je ãlenûn na oddíly Architektura (mezi pokrokem a fiádem), Umûní strukcemi pfies pfiízemní haly aï po etáïovku se Ïele- pûvodní etáïové budovy s dfievûn mi nosn mi kon- (mezi rozumem a citem) a Péãe o památky (mezi skuteãností a snem) s doslovem Petra toncnera. Jako dochována b valá vzorkovna (takzvaná dezinatura) zobetonov m skeletem. V areálu je na místû provozu logo sborníku i v stavy byla zvolena kresba vstupní s unikátním souborem ruãních i mechanick ch listov ch a Ïakárov ch tkalcovsk ch stavû. Po ukonãení ãásti severního prûãelí lednického zámku z kníïky Poutník, která kdysi vy la k autorov m padesátinám. provozu pfievzalo ãást areálu Mûsto Krnov a jedním Na pfiípravû v stavy, semináfie a sborníku, které se z jeho zámûrû je zfiídit zde textilní a varhanáfiské muzeum a zpfiístupnit b valou dezinaturu vefiejnosti. uskuteãnily s pochopením fieditele brnûnského pracovi tû NPÚ Petra Kroupy, se podíleli Eva Dvofiáková První den semináfie bude vûnován pfiedná kám a Vojtûch Storm, na grafické ãásti Jarmila Marvanová. (pfiíspûvky pfiislíbili mimo jiné Axel Föhl, prof. Michael Vojtûch STORM Mende, prof. Gerhard Stadler, prof. Tomá enberger) a prohlídce vybran ch soukenick ch areálû (vãetnû továrny Larisch a synové) i k nim náleïejících vil b va- Obr. 1. Publikace vydaná u pfiíleïitosti v stavy. l ch majitelû. Exkurze ve druhém dni semináfie bude smûfiovat do polského Skoczowa (prohlídka funkãní P IPRAVUJE SE Mezinárodní odborn semináfi Textilky památková ochrana a nové vyuïití Ostravské pracovi tû Národního památkového ústavu spolu s Mûstem Krnov bude pofiádat ve dnech 22. a 23. záfií 2008 mezinárodní odborn semináfi vûnovan b val m textilním továrnám, jejich památkové ochranû a pfiíkladûm jejich nového vyuïití i úskalím a problémûm s tím spojen m. Krnov byl v znamn m regionálním centrem soukenického prûmyslu. První mechanická pfiádelna s vodním pohonem byla uvedena do provozu na poãátku 40. let 19. století, první parní stroj v soukenické továrnû pracoval od roku 1862. Rozvoj prûmyslové soukenické v roby v raznû ovlivnil tváfi mûsta: nové továrny byly situovány po obvodu mûststkého jádra, mimo jiné na místû demolovan ch mûstsk ch hradeb a zejména na bfiezích Opavy i Opavice a podél vodního náhonu. Uvádí se, Ïe zde na pfielomu 19. a 20. století existovalo pfiibliïnû dvacet pût textilních továren na sukno (nûkteré vãetnû pfiádelen) a nûkolik velk ch samostatn ch pfiádelen. továrny na klobouky) a Bielska-Bia é (textilní muzeum, b valé textilní továrny a pfiíklad jejich nového vyuïití konverze pro sídlo místní správy). U pfiíleïitosti konání semináfie bude vydána ãesko- -anglická publikace vûnovaná textilnímu prûmyslu v Krnovû z pohledu památkové péãe. Podrobnûj í informace o semináfii (vãetnû pfiihlá ky) je moïné od ãervna nalézt na stránkách www.npu.cz. Michaela RY KOVÁ Obr. 2. Krnov (okres Bruntál), pûvodní budova krnovské továrny firmy Alois Larisch a synové z let 1861 1862. (Foto archiv NPÚ ÚOP v Ostravû) 248 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE P IPRAVUJE SE