ZUBAŘ. nejlep í pfiítel ãlovûka

ZUBAŘ nejlep í pfiítel ãlovûka

ZUBAŘ nejlep í pfiítel ãlovûka MDDr. MUDr. Jifií ed, Ph.D., MBA Privátní stomatologická praxe, Praha Klinika ústní, ãelistní a obliãejové chirurgie VFN, Praha

MDDr. MUDr. Jifií ed, Ph.D., MBA Milo Palatka, ALMI, 2014 ISBN 978-80-87494-10-3

Máme rádi svou práci i své klienty a záleïí nám na tom, abyste to vûdûli.

Vûnováno v em, ktefií vûfií, Ïe na e snaha má pro jejich zdraví skuteãnû smysl.

Obsah 1. Úvod... 9 2. Pacient versus klient... 11 3. Dentální t m... 15 3.1. Stomatolog... 16 3.2. Stomatolog-chirurg... 20 3.3. CeloÏivotní vzdûlávání... 21 3.4. Specializace ve stomatologii... 24 3.5. Ti, bez nichï by dentální t m nebyl kompletní... 25 4. Zub ten zvlá tní orgán... 29 4.1. Trocha anatomie... 32 4.2. Mléãné zuby... 35 4.3. Stálé zuby... 37 5. Orální hygiena... 44 5.1. Zubní plak a zubní kámen... 45 5.2. Zubní kartáãek... 46 5.3. Mezizubní hygiena... 48 5.4. Dal í typy kartáãkû... 50 5.5. Zubní pasta... 51 5.6. Ústní vody... 52 5.7. Jak na to... 54 6. V Ïiva... 58 6.1. Hladovûní... 61 6.2. Obezita... 63 6.3. Poruchy pfiíjmu potravy... 63 7. Zubní kaz... 66 8. Anestezie... 70 9. Koufiení... 73

10. Piercing... 76 11. Kofferdam... 78 12. Mikroskop... 81 13. Vlastní o etfiení... 83 14. Diagnostika... 85 15. Plomba... 91 15.1. Amalgám... 91 15.2. Bílá plomba... 97 16. Kofienové kanálky... 101 17. Parodontóza... 107 18. Ortodoncie... 111 19. Extrakce zubu... 116 20. Protetika... 120 21. Dentální implantáty... 125 22. âelistní kloub... 128 23. Kosmetická stomatologie... 131 24. Finance... 133 25. Slovo závûrem... 134 Podûkování... 135 V bûr literárních odkazû... 136

1. Úvod M tus: Pacient se musí zubafie bát, jen tak si bude skuteãnû ãistit zuby. Stomatologie neboli dnes ãastûji propagované zubní lékafiství prodûlalo v prûbûhu ãasu pomûrnû pfiekotn v voj. Z hlediska historického jde v ak o velmi mlad obor, alespoà v té podobû, jak ho známe dnes; trhání zubû kováfisk mi kle tûmi a zubní náhrady ze dfieva zaraïeného do ãelisti asi nebudeme naz vat zubním lékafistvím. Zejména v posledních nûkolika desítkách let v ak kráãí kupfiedu mnohonásobnû rychleji neï kdykoli pfiedtím. Tempem, které ãasto nejsou schopni zachytit ani jednotliví stomatologové, nebo, chcete-li, zubní lékafii, natoï pacienti. Z období zubního fiemeslnictví, kdy k v konu profese staãilo kfieslo, nûkolik vrtáãkû a ruãních nástrojû, dva typy cementu, amalgám a sada kle tí, se bûhem velmi krátké doby stala vysoce specializovaná lékafiská disciplína s neb val mi moïnostmi. Zatímco kdysi bylo moïné z nabyt ch základních dovedností tûïit v denní praxi po fiadu let, v souãasnosti vinou jiï nûkolikat denního nesledování pokroku v oboru a zejména neschopnosti aplikovat tyto nové metody a postupy v praxi dospívá zubní lékafi velmi rychle k viditelnému hendikepu. Pomyslné nûïky mezi zubními lékafii se tak reálnû rozevírají a vznikají dfiíve neb valé situace typu setkání dvou stomatologû na jednom odborném fóru prvního, kter je schopen s pomocí operaãního mikroskopu pracovat s pfiesností na desítky mikrometrû, zcela bezbolestnû, v témûfi sterilním prostfiedí a v naprostém komfortu pro pacienta, a druhého, kter bezosty nû provádí rozsáhlou preventivní destrukci zubu témûfi naslepo a následnû jej vyplàuje smûsí slin, krve a amalgámu. Stomatologové z první skupiny se»9«

pak baví o vlastnostech a v hodách tfií nejmodernûj ích materiálû, zatímco jejich kolegové z druhé skupiny o tûch blbcích pacientech, bolestech zad, dovolen ch a letech zb vajících do dûchodu. My propagujeme systém, v nûmï pacient pfiichází do pfiíjemného prostfiedí na pfiesnû stanoven termín, do ãekárny, která je spí e formální zastávkou, neboè po nûkolika minutách je uveden k pfiátelskému zubnímu lékafii a jeho asistentce, ktefií ho vy etfií, proberou s ním v klidu a beze spûchu pfiíslu n postup a jeho alternativy a vybaví jej ve ker mi materiály a informacemi, jeï potfiebuje ke svému rozhodnutí. Následnû je pacient v dohodnutém termínu a pfii maximálním pohodlí bezbolestnû o etfien, nûkdy pfii tom dokonce chvílemi usíná. V ordinaci druhého typu naopak pacient pfiichází ve smluveném termínu do ãekárny, kde uï sedí dal ích est pacientû, objednan ch na stejnou hodinu. Z nápisû na dvefiích se dozvídá neklepat a sestra pravidelnû vychází. Po pûlhodinovém ãekání sestra koneãnû vyjde, probodne jej pohledem a vy tûkne: A vy jste kterej? Pokud se ten den pacient dostane i do ordinace, dûje se v e ve spûchu, na vysvûtlování není ãas, po aplikaci anestezie okamïitû následuje v kon se slovy to vás nemûïe bolet, vïdyè máte anestezii, o ãemï se pacient skuteãnû pfiesvûdãí, av ak aï cestou domû, o nûkolik minut pozdûji. Zhotovená amalgámová plomba pak v lep ím pfiípadû vypadne teprve pfii veãefii, coï zamrzí, neboè na nov termín musí pacient poãkat dal í tfii mûsíce koneckoncû mûïe b t rád, Ïe ho pan doktor vûbec pfiijme, vïdyè si klidnû mûïe jít na pohotovost, aby mu tam zub vytrhli.» 10 «

2. Pacient versus klient M tus: Pokud mû zuby nebolí, nemusím chodit na preventivní prohlídky. Stfiedem zájmu stomatologie je pacient, nikoli jen jeho zuby, jak se mnoho lidí nesprávnû domnívá. Dnes se pacient ãasto, zejména v privátních ordinacích, oznaãuje jako klient, ãímï zdûrazàujeme skuteãnost, Ïe stomatologie patfií do sektoru sluïeb. Úãelem tohoto oznaãení v ak není taktika, jak zv it ceny, n brï snaha odstranit pejorativní nádech slova pacient nebo dfiíve pouïívaného a je tû ménû vhodného termínu nemocn ãi chor, které podvûdomû evokují nemoc ãi nemocniãní prostfiedí. Moderní stomatologie má totiï velmi v raznou úlohu preventivní, a tak do na ich ordinací pfiichází na preventivní prohlídky a dentální hygienu i celá fiada zdrav ch jedincû není tedy dûvod je oznaãovat jako pacienty ãi nemocné a nebudeme tak ãinit ani v následujícím textu, pokud se nebude v slovnû jednat o jedince trpící urãit m onemocnûním. Paralelu má tato skuteãnost i v porodnictví zejména medici jsou pfii stáïích na tûchto oddûleních opakovanû napomínáni, aby oznaãovali Ïeny s kulat mi bfií ky jako maminky, a nikoli jako pacientky, neboè tûhotenství je zcela fyziologick stav. Podobnû je to s léãbou neboli terapií jednotliv ch onemocnûní. Základní terapeutick úkon se tradiãnû oznaãuje jako zákrok problémem v ak zûstává, Ïe zákrok patfií do oblasti tûlesné v chovy nebo základní vojenské pfiípravy, neboè neoznaãuje nic jiného neï krok zpût. Mnohem lep ím termínem je proto v kon, pfiípadnû zhotovení nûjakého stomatologického v robku. My pfiece v na ich ordinacích nechceme kráãet zpût, n brï kupfiedu a nûco pfii tom vykonat ãi zhotovit!» 11 «

Po urãité dobû praxe stomatolog zjistí, Ïe se v jeho ordinaci opakovanû objevuje nûkolik specifick ch typû pacientû, jejichï základní charakteristika je zcela nezávislá na typu onemocnûní, vzdûlání, náboïenském pfiesvûdãení nebo vnûj ích vlivech. Racionální typ je ideálním pacientem. Má zájem o o etfiení, je ochoten diskutovat o léãebn ch variantách a dodrïuje lékafiovy pokyny. Tento snov pacient se, v souladu s Murphyho zákony, vyskytuje ménû ãasto, neï by pomáhalo zachování du evního zdraví stomatologa. Metodick typ pacienta se zajímá o o etfiení, sám doma studuje novinky, prohlíïí internet a navrhuje nové metody léãby. Vût inou se jedná o stavební inïen ry, ktefií ãasto mají tendenci aplikovat zákonitosti známé ze stavebnictví i do stomatologie koneãnû vût inu stomatologick ch vymoïeností pfiece znají ze své kaïdodenní praxe, aè jde o vrtaãku, mûstek, pilífie nebo cementy. Jen tûïko se jim pak vysvûtluje, Ïe zákony mechaniky jsou ponûkud odli né od zákonû biomechaniky. Napfiíklad Ïe po mostû jezdí auta pouze dvûma smûry, zatímco po mûstku v ústech jezdí zuby protilehlé ãelisti témûfi v emi smûry. Prakticky vûbec se jim pak nedá vysvûtlit, Ïe zuby vykazují ve svém lûïku minimální pohyblivost, kterou potfiebují ke své normální funkci, a nelze je proto spojovat s dentálními implantáty, jeï Ïádnou takovou pohyblivost nevykazují. Na druhou stranu, abychom jim tolik nekfiivdili, stavebním inïen rûm vdûãíme i za jeden z moderních cementû, oznaãovan jako MTA, kter je velmi podobn portlandskému cementu ve stavebnictví. Zmínûn cement byl do stomatologie uveden pfii veãefii jednoho stomatologa u jeho otce stavebního inïen ra. Tento stomatolog, doktor Torabinejad z univerzity v Loma Linda v Kalifornii, se totiï svému otci svûfiil, Ïe není schopen vyvinout cement, kter by tuhl za vlhka. Otec odvûtil: Tak tam dej portland, ne? Doktor Torabinejad se toho nápadu chopil, a kdyï úspû nost portlandského cementu vyzkou el v experimentu, byl následnû pfiipraven i chemicky ãist MTA cement, kter se osvûdãil ivklinick ch studiích. A jak uï to ve stomatologii b vá, jeden gram MTA cementu pro stomatologické pouïití je dnes mnohonásobnû draï í neï padesátikilov pytel portlandského cementu, pfiiãemï jejich sloïení je pfiibliïnû stejné. Ale na druhou stranu je pravda, Ïe ten stomatologick je pfiece jen v raznû ãist í.» 12 «

Emocionální typ pacienta v e hluboce proïívá. âasto reaguje pfiekvapivû aï neadekvátnû. Je vût inou nedochviln a nedodrïuje lékafiovy pokyny. S tûmito pacienty je mnohdy pomûrnû tûïké se racionálnû domluvit a obvykle jedinou moïností b vá urãitá forma paternalistického pfiístupu aï ãásteãné vojenské diktatury, která jejich nálady a v levy ponûkud usmûrní. Indiferentní typ pacienta nejeví sebemen í zájem o kteroukoli ãást o etfiení, v extrémním pfiípadû je skuteãnû odrazem rãení mouchy, snûzte si mû. Je ztûlesnûním absolutního flegmatika, kterého nelze pfiíli nadchnout pro kteroukoli oblast stomatologie. Na dotaz ohlednû podání lokální anestezie vût inou reaguje slovy kdyï vám to pomûïe, pane doktore, tak mi tu anestezii klidnû dejte, a pokud se mu chce stomatolog pochlubit v sledkem své práce, doãká se obvykle konstatování typu hmmm. U tûchto pacientû má stomatolog nûkdy pocit, Ïe by jim nevadilo, ani kdyby jim vytrhal úplnû zdravé zuby. Nûkdy je pacient lékafiem oznaãen za nespolupracujícího. V eobecnû roz ífien m omylem je, Ïe nespolupracující pacient je pouze takov, kter se ze v ech sil odmítá nechat o etfiit. Pro praktické úãely je velmi vhodné zbavit termín nespolupracující pacient pejorativního nádechu a uvûdomit si, Ïe jsou to v ichni pacienti, ktefií z rûzn ch dûvodû, aè jiï za nû mohou, nebo nemohou, selhávají v kterékoli fázi o etfiení. Nespolupracující pacient tedy mûïe b t velmi nad en a motivován pro léãbu, av ak úkolem lékafie je nepodlehnout klamu a nezaãít provádût neindikovaná o etfiení. Komunikace s klientem je klíãem k úspûchu kaïdé prevence i léãby onemocnûní ve stomatologii. V historii stomatologie je patrn posun od direktivního paternalistického pfiístupu, kdy klient zcela pfiijímal ve kerá doporuãení lékafie, k pfiístupu partnerskému, kdy se aktivnû zajímá o rûzné léãebné varianty a v rámci sv ch schopností se aktivnû podílí na v bûru terapeutického postupu a léãbû. Zlep ení informovanosti mu umoïàuje stát se partnerem. Dfiívûj í pacient se tak stává partnerem v léãebném procesu, získává v ordinaci vût í rozhodovací právo, s ãímï souvisí i vût í odpovûdnost, coï se oznaãuje jako emancipace pacienta (klienta). Komunikace s klientem by mûla mít formu fiízeného dialogu, tedy podobu, kdy jsou obû strany rozhovorem obohaceny. Dobrá ko-» 13 «

munikace lékafie a klienta je základem pro budování dlouhodobé spolupráce a vzájemnû pfiíjemného vztahu, neboè lékafi mûïe sv m jednáním pûsobit kromû somatick ch zmûn jak pozitivnû, tedy psychoterapeuticky, tak negativnû, tedy psychotraumaticky. Je bohuïel v eobecnû roz ífiena fáma, Ïe stomatologické o etfiení patfií k nejménû pfiíjemn m lékafisk m úkonûm vûbec kde se nám v ak v Ïebfiíãku popularity ztratilo vy etfiení koneãníku nebo odstranûní krãních mandlí? Mezi nejãastûj í dûvody nízké oblíbenosti stomatologického o etfiení patfií pfiedev ím pohyb v intimní zónû pacienta, vy etfiení tvrd ch zubních tkání kovov mi nástroji, preparace ( vrtání ) tvrd ch zubních tkání a iroce roz ífiená pfiedstava, Ïe stomatologické o etfiení je bolestivé. Nízká popularita stomatologie nûkdy dospûje aï do stadia chorobného nepfiekonatelného strachu z o etfiení, neboli odontofobie. Pacient tak pomûrnû ãasto o etfiení odkládá a dostaví se aï ve stadiu rozvinutého onemocnûní. Není pak s podivem, Ïe zatímco bûïn prûmûr pfii odkládání fie- ení akutních stavû pacienty je tfii dny, u stomatologick ch problémû je to sedmnáct dní.» 14 «

3. Dentální tým M tus: KdyÏ se pfiestûhuji, musím zmûnit i zubafie. Skupina v ech odborníkû, ktefií se starají o klienty v zubních ordinacích, se modernû oznaãuje jako dentální t m. Základní postavou, jak msi velitelem dentálního t mu, je zubní lékafi ãi lékafika. Stomatologovi nebo stomatoloïce obvykle pfii o etfiování klientû asistuje zubní instrumentáfika, která se u dfiíve narozen ch lékafiû oznaãuje ãastûji jako sestfiiãka, u mlad ích pak spí e jako asistentka. Nejlépe se osvûdãuje model, kdy asistentka stomatologovi (stomatoloïce) vyká a pouïívá oslovení pane doktore ( paní doktorko ), zatímco stomatolog asistentce vyká a oslovuje ji kfiestním jménem. Oslovení sleãno asistentko nebo paní asistentko totiï zní spí e zvlá tnû. Na druhé stranû, polofamiliární formulace typu doktore, mohl byste nebo doktore, mûïe jsou rovnûï ponûkud mimo. Na piãkov ch pracovi tích je pomûrnû ãasté, Ïe si jednotliví odborníci bez ohledu na vzájemné vazby pfied klienty standardnû vykají. Vykání na pracovi ti je pomûrnû tûïko proveditelné v pfiípadû, kdy jsou stomatolog a asistentka partnefii ãi manïelé a prezentují se takto i navenek. V kaïdém pfiípadû je vztah zubního lékafie (zubní lékafiky) a asistentky (asistenta) ãasto nároãnûj í neï manïelství, neboè ti dva spolu tráví pfiibliïnû stejnû ãasu jako se sv mi partnery aï na to, Ïe pfieváïnou ãást této doby jsou v bdûlém stavu, zatímco s partnery tráví vût inu ãasu ve spánku.» 15 «

3.1. Stomatolog M tus: Zubafi není lékafi. Podívejme se blíïe na tajemnou postavu zubafie. Aã je to pro nûkteré jedince, lhostejno zda laiky ãi odborníky, stále neuchopitelné, je jasné, Ïe stomatolog patfií do ãeledi lékafi, nikoli do ãeledi fiemeslník pfies zuby, pomocn zdravotnick personál nebo dokonce medicínsk nedouk, tedy ten, kterého nevzali na medicínu, ale slitovali se nad ním a nechali ho vystudovat alespoà zuby. Ano, skuteãnû, je to k nevífie, ale i stomatolog musel vystudovat vysokou kolu. Ne Èastné je jiï ono oznaãení zubní lékafi, ve slangu zubafi ãi nûkdy dokonce dentista, které evokuje, Ïe se tento jedinec zajímá jen o zuby. Je to podobné, jako kdyï specialistu v krãním, nosním a u ním lékafiství otorinolaryngologa (ORL) naz váme krãafiem a pak jsme pfiekvapeni, Ïe se nám dívá také do ucha a nosu. âasem budeme pravdûpodobnû pouze vzpomínat na doby, kdy se nám v na í zemi podafiilo prosadit a udrïet dnes tak neoprávnûnû zatracovan a pfiitom naprosto správn termín stomatologie pro oznaãení vûdy zab vající se dutinou ústní jako celkem (fiec. stoma, stomatos ústa; logos vûda). Prosazení tohoto termínu bylo prvním krokem k tomu, abychom se postupnû stali specialisty v orofaciálním lékafiství nebo alespoà orálním lékafiství, a nikoli abychom uãinili krok zpût a otevfienû se pod taktovkou Evropské unie a svûtovosti pfiihlásili k izolovanému zájmu o zuby, a nadále potají o etfiovali i závûsn aparát zubû, ãelisti, sliznice a dal í související struktury. NemÛÏeme se pak divit vûtám typu vy jste zubafi, nebo lékafi? ãi nejdfiív jdu se srdcem k panu doktorovi a pak se zubem k panu zubafii. Pokud stomatolog dosáhne titulu docent ãi profesor, mûïe se setkat s konstatováním, Ïe je dobfie, Ïe v souãasné dobû i zubafii mají právo nosit takov titul, byè nejsou lékafii. Klasikou je scéna z filmové adaptace románu Arthura Haileyho Leti tû, v níï letu ka oznamuje kapitánovi, Ïe na palubû jsou tfii lékafii, a on se modlí, aby to nebyli zubafii. Dfiíve se tento neoprávnûnû propagovan rozdíl mezi v eobecn mi lékafii a stomatology zãásti stíral alespoà tím, Ïe oba byli drïiteli» 16 «

titulu doktor v eobecného lékafiství (MUDr. Medicinae Universalis Doctor), zatímco v souãasnosti se zavedením titulu doktor zubního lékafiství (MDDr. Medicinae Dentalis Doctor) tento rozdíl opût akcentuje, nehledû na to, Ïe pro spoustu laikû je tento titul neuchopiteln a absolvent tohoto nového pûtiletého smûru studia má neustále problémy s dokumenty a na úfiadech, kde mu jeho chybn titul MDDr. neustále opravují na MUDr. V celé fiadû elektronick ch dotazníkû navíc nelze tuto alternativu ve v bûru najít a stomatolog tak buì riskuje, Ïe si neoprávnûnû pfiifikne titul MUDr., nebo se zkrátka spokojí s maturitním vysvûdãením. Náhled na lékafie je odpradávna kombinací úcty a báznû. Této povûsti poïívá lékafi v dûsledku sv ch schopností ovlivàovat zdraví, nemoc a smrt pacienta. Ve srovnání s bûïnou interakcí dvou osob jsou ve vztahu lékafie a pacienta váhy neúmûrnû naklonûny na stranu lékafie. Zatímco lékafi je zv hodnûn sv mi znalostmi a schopnostmi, pacienta hendikepují jeho nemoc a neznalost. Posláním lékafie je tuto pfievahu nezneuïít a naopak ji maximálnû uplatnit ve prospûch pacienta. Odpradávna platí HippokratÛv v rok, Ïe prospûch pacienta je pro lékafie nejvy ím zákonem. Kromû toho osobnost lékafie musí pfiedstavovat pro pacienta pfiíklad. Kupfiíkladu lékafii obézní, kufiáci, alkoholici nebo lékafii s defektním chrupem ãasto nevûdomû a zcela zbyteãnû sniïují ance na pacientovu spolupráci. Kromû vysoké odborné úrovnû se skuteãn lékafi pozná pfiedev ím podle svûdomitosti. Z dal ích vlastností jsou velmi dûleïité smysl pro odpovûdnost, v eobecn rozhled, sociální cítûní a takt. Zásadní je kombinace dobroty srdce a pevnosti charakteru. Stejnû v znamné je v ak odpovídající sebevûdomí. Dobr lékafi by mûl neustále pochybovat, b t pokorn a svá rozhodnutí podrobovat kritické anal ze, av ak na druhé stranû nesmí dlouho váhat a to, k ãemu se rozhodne, byè mnohdy v nejistotû aï úzkostné, musí umût vykonat s pfiesvûdãivou a uklidàující jistotou. StupeÀ vyzrálosti lékafie i lékafiského kolektivu se pak projeví zejména ve stresov ch situacích. KdyÏ uï jsme u Hippokrata, zmíníme zde i jeho rozdûlení lidsk ch osobností na ãtyfii základní typy, které mûïeme aplikovat i na lékafie. Flegmatik je ãlovûk introvertní, vnitfinû vyrovnan, kter fie í Ïivotní peripetie s klidem, nûkdy hraniãícím aï s nezájmem. Flegmatick sto-» 17 «

matolog bude preferovat stomatologické obory, v nichï není tfieba s pacienty pfiíli hovofiit a kde není mnoho stresu a spûchu. Typick flegmatik má plnou ãekárnu pacientû, aniï by ho to pfiíli znepokojovalo. Komplikace ani konfrontace s akutními stavy jej vnitfinû pfiíli nevyãerpávají. Není zrovna dochviln. Má sklony k hloubavosti a vûdecké ãinnosti. Tento typ má nejlépe vyvinutou schopnost fie it problémy vyïadující dlouhodobé nasazení. Ve vedoucích pozicích se v ak neosvûdãuje právû pro svou uzavfienost. Melancholik je ãlovûk introvertní, s tendencí ke smutku a vnitfiní nestabilitû. Typick melancholick stomatolog je zdrcen kaïdou komplikací, doruãenou fakturou nebo poruchou na instrumentáriu. Pfiíchod neobjednaného pacienta mu zpûsobí velk problém. Pfiíli s pacienty nemluví, av ak rozmluví se pfii pacientov ch stescích, aè jiï se t kají jeho zdravotního stavu nebo jakékoli jiné problematiky, a rád pfiidá mnoho sv ch steskû. Rozveselit jej lze pouze doãasnû. Tento typ stomatologa má nejvût í tendenci k sebevraïednému jednání. Je ãastûji zamûstnancem neï zamûstnavatelem a mnohdy pûsobí na místech, kde pfiíli nevyãnívá z fiady a jeho práce nepodléhá pfiísné kontrole. Sangvinik je ãlovûk extrovertní, vnitfinû vyrovnan, vesel aï hluãn a vtipn. Extrovertní stomatolog preferuje takové obory stomatologie, kde mûïe dokázat své schopnosti a vefiejnû je opakovanû prezentovat pfied kolegy nebo pacienty. Typick sangvinick stomatolog je velmi oblíben mezi pacienty i kolegy a dokáïe toho náleïitû vyuïít. H fií nápady. Tito jedinci mají sklon k chirurgick m profesím a manaïerské ãinnosti. Jeví tendenci neustále vyhledávat jak nové lékafiské postupy, tak nové Ïivotní partnery. Jedná se o vûdãí typy. Koncentrovanou esencí sangvinika, která se je tû pohybuje v pásmu normality, je relativnû vzácnû se vyskytující jedinec hypomanick, jehoï Ïivot je tryskajícím gejzírem energie. Tento typ lékafiû spí pouze nûkolik hodin dennû, pracuje s maximálním nasazením aï do stupnû, kter je pro vût inu smrtelníkû pfii nejlep í vûli nezvladateln, a volné chvíle tráví sportovními ãinnostmi, ãasto vytrvalostními nebo adrenalinov mi. Typické pro tyto jedince je, Ïe se nenechávají omezovat Ïádn mi bûïn mi problémy a smûfiují neustále dál. NedokáÏou se v ak dlouhodobû soustfiedit na jednu ãinnost, zejména pokud vykazuje jakékoli znaky monotónnosti, coï kompenzují tím, Ïe si ke spolupráci vy-» 18 «

bírají nebo najímají jedince, ktefií tuto schopnost mají, nejãastûji flegmatiky, z jejichï pomalého Ïivotního tempa v ak opakovanû ílí. Cholerik je ãlovûk extrovertní, av ak vnitfinû nevyrovnan. Jedná se o jedince roztrïité a vnitfinû strnulé, ktefií patnû sná ejí jakékoli pochybení, zejména dopustí-li se ho druzí. Jsou nejvût ími kritiky. Jejich nálady oscilují mezi rozpoloïením sangvinika, jímï chtûjí b t, a agresivního melancholika. Jedná se o typy lékafiû, ktefií ãasto dávají pfiednost kariéfie pfied osobními vazbami a profesnímu postupu obûtují v e. Pracují s maximálním nasazením v postavení druhého, jakmile se v ak dostanou na vysnûnou první pozici, obvykle selhávají a záhy dochází k rozpadu jejich pracovního kolektivu, kter nedokáïe tolerovat jejich neupfiímné postoje a mûnící se nálady. Typick mi ãleny pracovního t mu cholerika jsou melancholici, ktefií vzpomínají na minulé vedení, a flegmatici, ktefií s ním nekomunikují. V tomto t mu obvykle nacházíme sangvinika pouze v pfiípadû, Ïe se v dohledné dobû r suje reálná ance na zmûnu na vedoucím postu. Lékafi má pfii v ech sv ch rozhodnutích a v konech postupovat v souladu s nejlep ím vûdomím, svûdomím a pravidly lékafiského umûní (lat. lege artis). Základním kritériem tohoto postupu je vykonávání medicíny zaloïené na dûkazech. Jin mi slovy, jedná se o provádûní takov ch v konû a postupû, které jsou ovûfiené a prokázané jako nejlep í volba v dané situaci pro daného pacienta v dan ch podmínkách. Volba preventivních, diagnostick ch a léãebn ch postupû se bude li it v závislosti na úrovni vzdûlání lékafie, technick ch moïnostech pracovi tû, individuálních charakteristikách pacienta, sociálních, ekonomick ch, etick ch a dal ích parametrech, v principu v ak zûstává stejná. Je ku prospûchu pacienta, pokud je expertní kvalita podfiízena moudrosti. Tato kombinace medicínsk ch znalostí, intuice a úsudku vytváfií lékafiské umûní (ars medica). Základem fungování lékafiského stavu jako celku je kolegialita, jejímï cílem je maximální zkvalitnûní péãe o pacienta. Základy kolegiality mají b t pûstovány jiï na lékafiské fakultû, kde je student od zaãátku oslovován jako kolega a je za nûj také povaïován. Tento vztah se po promoci stane oboustrann m, sluïebnû star í a mlad í lékafi se budou vzájemnû povaïovat za kolegy. Kolegialita se ideálnû uplatàuje pfii vzájemné pomoci lékafiû stejn ch i rûzn ch specializací. Kromû toho je dûleïitá pfii» 19 «

jednání s jin mi organizaãními celky. Principem kolegiality v ak není v Ïádném pfiípadû snaha o udrïení neschopn ch, závisl ch nebo zámûrnû pacienta po kozujících lékafiû ve funkci. I pfies kolegiální cítûní nesmí lékafi zapomínat, Ïe jeho primárním posláním je blaho pacienta, a nikoli blaho kolegy, kter blaha pacienta nedbá. Pokud se tak nedûje, b vají tyto lékafiské vztahy zcela oprávnûnû naz vány bílá mafie. 3.2. Stomatolog-chirurg M tus: KdyÏ uï musím na chirurgii, znamená to, Ïe se mému stomatologovi o etfiení moc nepovedlo. Ve stomatologii je neopominutelná také postava chirurga, a to jak stomatochirurga, kter provádí men í chirurgické v kony, tak ãelistního chirurga, s nímï stomatolog úzce spolupracuje. I samotnou ambulantní stomatologii je tfieba vnímat jako operaãní obor, kter má k chirurgii velmi blízko. Chirurgie je obor zab vající se odstranûním patologicky zmûnûné tkánû, nápravou uloïení tkání tûla nebo vloïením cizorodé tkánû ãi materiálu za úãelem korekce. Chirurgie je jedním z nejstar ích oborû medicíny. S nástupem nov ch technologií, zejména miniinvazivní a robotické chirurgie, prodûlala v poslední dobû enormní rozvoj. Pro chirurga, zejména v poãátcích jeho kariéry, je získávání zku eností klíãové, neboè chirurgii se nelze nauãit z knih nebo pouh m pozorováním operace. Základem získávání zku eností je nácvik chirurgické techniky mimo pacienta na modelu nebo experimentálním zvífieti, vãetnû schopnosti izolovanû a souãasnû pouïívat obû ruce a ve keré instrumentárium, asistence pfii v konech zku enûj ích kolegû, samostatné provádûní dílãích sloïek v konû a nakonec samostatné provádûní cel ch v konû. Zásadním konceptem chirurgie je osobní nezi tné a pravdivé pfiedávání zku- eností mlad ím kolegûm star ími. Jedinû tento nesobeck pfiístup zlep- uje péãi o pacienta, která musí b t v centru na eho zájmu. Zamlãování a nedostateãné informování jsou ne vary, které ve své podstatû po ko-» 20 «

zují budoucí pacienty a do chirurgie nepatfií. Povolání chirurga vyïaduje i respektování jisté Ïivotosprávy, jeï zabraàuje chybám vypl vajícím ze zv ené únavy. Chirurg by napfiíklad nemûl konzumovat nadmûrné mnoïství kávy, neboè kofein mûïe ve vy ích dávkách zpûsobovat tfies rukou. Pro operace rodinn ch pfiíslu níkû a znám ch platí stejná zásada jako v celé medicínû mûli bychom je svûfiit svému nejschopnûj ímu kolegovi. DÛvodem je, Ïe u tûchto pacientû má chirurg vy í pravdûpodobnost neúspûchu, neboè mu na nich velmi záleïí, chce pro nû to nejlep í, ãímï poru í zabûhnuté postupy a zpûsobí komplikaci. Chirurg se prvních deset let zejména uãí operovat, druh ch deset let se pfiedev ím uãí indikovat chirurgické v kony a po zbytek Ïivota se uãí chirurgické v kony kontraindikovat. K získání alespoà bazální rutiny je nutné dlouhodobû pracovat v daném procesu a udûlat alespoà dvacet takov ch v konû roãnû. KaÏd nov v kon, kter se operatér uãí, je obvykle doprovázen vût ím poãtem komplikací neï stejn v kon provádûn zku en m chirurgem. Pro chirurgické povolání jsou dûleïité i nûkteré charakterové vlastnosti. Chirurgie je nesmírnû nároãná fyzicky a psychicky a provûfií jedince zejména ve stresov ch situacích a ãasové tísni, kdy chirurg musí okamïitû rozhodnout, pfiiãemï je buì schopen okamïitû správnû zareagovat, nebo schopen okamïitû zareagovat, av ak s vysokou pravdûpodobností omylu, ãi neschopen zareagovat (angl. blackout). První typ je pro chirurgii velmi vhodn, druh typ na sobû musí hodnû pracovat a tfietí typ ãlovûka je pro chirurgii zcela nevhodn. O jednotliv ch chirurgick ch v konech ve stomatologii bude pojednáno v dal ím textu. 3.3. CeloÏivotní vzdûlávání M tus: Lékafi se v echno, co potfiebuje znát, nauãí na lékafiské fakultû. Povolání lékafie s sebou nese nutnost kontinuálního celoïivotního vzdûlávání, které musí vycházet jak z podnûtû profesní organizace a osob na pracovi ti, tak zejména z vnitfiního popudu lékafie tato povinnost» 21 «

vypl vá i ze zákona. V prûbûhu profesního rûstu je tfieba se rozvíjet jak teoreticky, ãtením odborné literatury a nav tûvováním odborn ch akcí, tak prakticky, na praktick ch kurzech a stáïích. Lékafi, kter se pfiestává vzdûlávat, velmi rychle ztrácí schopnost adaptace na novû se objevující klinické postupy a technologické novinky. CeloÏivotní vzdûlávání v ak není pouze otázkou dané specializace, ve které by se mûl stomatolog uzavfiít jako do ulity naopak, postupnû by mûl rozvíjet i poznatky z dal- ích oborû, jako napfiíklad právní, ekonomické, ergonomické, sociologické, psychologické, rétorické a vûdecké. Jako lékafi by mûl rovnûï projevovat zájem o umûní, které mu pomûïe rozvinout estetické aspekty jeho práce, literaturu, jeï pfiispûje k lep í formulaci my lenek a diskusi na úrovni, a vûnovat se i sportovním a relaxaãním aktivitám, které mu pomohou zvládat fyzickou a psychickou zátûï provázející jeho nároãné povolání. Z tohoto hlediska se nûkdy doporuãuje hathajóga. Pokud lékafi rozvíjí i své psychické kompetence, roste v moudrou a v eobecnû vzdûlanou osobnost, která na pacienta pûsobí vnitfiním klidem a vysokou odborností a jejíï pouhé slovo nebo posunek samy léãí. Naopak není nic hor ího neï chorobami prostoupen, ãetn mi abúzy a syndromem vyhofiení trpící neurotick lékafi bez motivace, kter je hrub k pacientûm, své povolání vykonává jen jako edou nudnou rutinu a pacienti i kolegové jej spí e obtûïují. Takov lékafi jiï dávno rezignoval na profesní a osobní vzdûlávání, pouze skuhrá nad pomûry, svádí vinu za svûj zoufal stav na smûlu nebo ãastûji na druhé a rychle smûfiuje k naprostému úpadku. Naopak lékafi, kter se aktivnû rozvíjí, systematickou pílí prûbûïnû zabraàuje v em formám stagnace a aktivnû vytváfií podmínky pro dobrou práci, získává od pacientû i kolegû zpûtnou vazbu, jeï ho pohání kupfiedu. Vyhasnutí tohoto impulzu je moïné, ale vût inou vzniká pouze doãasnû na podkladû akutního pfiepracování fie ením je dovolená, zvolnûní tempa a pozitivní pfiístup. V celoïivotním vzdûlávání je vhodná urãitá forma zdravého rutinního chování racionálnû si vyhradit urãit ãas na vzdûlávání a nedovolit sám sobû ani jin m tento ãas strávit jin mi ãinnostmi; v sledkem bude vzrûstající zájem o obor a kontinuálnû se zlep ující úroveà péãe o pacienty. Medicína má naprosto unikátní v hodu v samotné nádhefie a pestrosti oboru; pfii praktické aplikaci tûchto dovedností dosahujeme v -» 22 «

sledkû nedosaïiteln ch jinou cestou, neboè lidské bytosti zbavujeme strastí a utrpení; záchrana Ïivota pak pfiedstavuje dosaïení cíle nejvy - ího. Talent má v lékafiském povolání velk v znam, av ak bez pracovitosti a vnitfiní káznû nemûïe b t plnû vyuïit. Obecnû je vhodné se nejprve nauãit hrubé fiemeslo, tedy postupy, které tradiãnû fungují, a teprve následnû provozovat umûní. Za pfiíklad mûïe slouïit nikdo men í neï geniální malífi Salvador Dalí, kter sám ode el z malífiské akademie, neboè zde kladli pfiíli velk dûraz na provozování nejrûznûj- ích moderních experimentálních umûleck ch smûrû, av ak jen málokdo jej byl schopen nauãit to nejdûleïitûj í základy malífiské techniky. Proto ode el a pracoval na své technice samostudiem star ch mistrû; neztrácel ãas experimentováním, a právû proto jsou jeho díla tak dokonalá nejprve se nauãil dokonale kreslit skuteãné hodiny a pak teprve nakreslil své povûstné tekuté hodiny. Podobnû situaci vnímal i Pablo Picasso; nejdfiíve se nauãil malovat skuteãnost a aï potom pracoval na kubistick ch obrazech a s razancí sobû vlastní odsuzoval malífie, ktefií kreslili pouze krychle. Pro stomatologii platí to samé nejprve dfiina pevn ch ovûfien ch základû a pak teprve experimenty, provádûné na racionálních základech a pozvolna. Nevyjde-li experiment, vïdy se máme kam vrátit pokud v ak umíme jen experimentovat, propadáme se dále do propasti a mûïeme i po kodit pacienta. JiÏ v poãátcích by mûl lékafi rozpoznat, pro kter typ oboru má vût í vlohy, zda pro chirurgick, interní nebo vûdeck, a vybran m smûrem pokraãovat. Vût ina disciplín stomatologie má nejblíïe k chirurgick m oborûm, proto toto povolání není pfiíli vhodné pro jedince, ktefií jiï odmaliãka patnû sná ejí déletrvající psychickou a fyzickou zátûï nebo trpí siln m strachem z krve neboli hematofobií. Naopak velmi vhodná je stomatologie pro jedince zvídavé, se zájmem o osobní rozvoj, neboè sk tá nepfieberné mnoïství moïn ch specializací, postaven ch na nesmírnû irok ch mezioborov ch základech.» 23 «

3.4. Specializace ve stomatologii M tus: KdyÏ mû mûj zubafi posílá na o etfiení k jinému zubafii, to mu asi teãe do bot. Obrovsk rozvoj poznatkû si vynutil specializaci i ve stomatologii. I kdyï v souãasné dobû není fyzicky moïné obsáhnout cel obor, je tfieba se specializovat aï v okamïiku, kdy lékafi ovládá základy ostatních oborû. Praktick zubní lékafi se tak stává obdobou praktického lékafie ve v eobecném lékafiství a jeho role se postupnû posouvá z pozice lékafie pfieváïnû terapeutického zamûfiení na pozici lékafie zab vajícího se zejména prevencí, diferenciálnû diagnostickou rozvahou a udrïovací léãbou. Po konzultaci se specialisty ostatních oborû stanoví terapeutick plán, nad jehoï dodrïováním bdí. Jednotlivé v kony spadající do jeho profese provádí sám, k provedení sloïitûj ích v konû pacienta odesílá k pfiíslu nému specialistovi a podle jeho pokynû provádí udrïovací léãbu. Pfii nutnosti sloïitûj ího v konu u dûtí nebo nesprávného v voje orofaciálního systému odesílá pacienta k dûtskému stomatologovi (pedostomatologovi), pfii poruchách postavení zubû a ãelistí odesílá na nasazení rovnátek k ortodontistovi (nikoli ortodontovi ), pfii nutnosti o etfiení korunkou, mûstkem nebo snímatelnou protézou k protetikovi, pfii onemocnûní závûsného aparátu zubu k parodontologovi, pfii onemocnûní mûkk ch tkání dutiny ústní ke specialistovi zab vajícímu se postiïením ústních sliznic, coï je vût inou také parodontolog, pfii podezfiení na nutnost provedení men ího chirurgického v konu k orálnímu chirurgovi, v pfiípadû velkého chirurgického v konu k ãelistnímu chirurgovi. V pfiípadû potfieby konzultuje problém se specialisty z ostatních lékafisk ch oborû. Kromû toho se novûji rozvíjí specializace i v jin ch oborech praktického zubního lékafiství, jako je napfiíklad o etfiení kofienov ch kanálkû, které provádí endodontista.» 24 «

3.5. Ti, bez nichï by dentální t m nebyl kompletní M tus: Dentální hygienistku potfiebují ti, ktefií si neumí vyãistit zuby sami. Nenahraditeln m ãlenem moderního dentálního t mu je dentální hygienistka nebo velmi vzácnû muï oznaãovan jako dentální hygienista (nikoli hygienik). Stomatolog, kter pochopí roli dentální hygienistky a pomûïe ji pochopit i sv m klientûm, má vysokou anci zachovat si du evní zdraví do vysokého vûku. Dentální hygienistka je pro stomatologa zázrak k nezaplacení, neboè dokáïe nemoïné donekoneãna lidem opakovat, Ïe a jak si mají ãistit zuby, a dokonce nûkteré z nich pfiimûje, aby to provádûli! Hygienistka kromû toho zbavuje klienty zubního kamene a pigmentû stomatolog tak koneãnû, po tolika letech, mûïe hledat kazy na ãist ch zubech, a nikoli pod hromadou nejrûznûj- ích materiálií na povrchu zubû a dásní. Tich m spoleãníkem a jakousi edou eminencí stomatologa je zubní laborant, kterému se nûkdy fiíká zubní technik. Tato postava má v rûzn ch ordinacích rûzné postavení. V osvícen ch ordinacích je to zubní kardinál Richelieu, kter nenápadnû a ti e usmûràuje stomatologa a neustále ho nutí se zlep ovat, zatímco na opaãném konci spektra, fiíkejme mu ménû osvícená ordinace, zastává roli pinavého psa, kter mûïe za v echny chyby a trpûlivû sná í v echny stomatologické kopance. Dokonal zubní laborant je tedy opak ohnû dobr pán a patn sluha. Je to skuteãn dûlník oboru stomatologie. Obvykle pracuje v iroko daleko nejmen í dostupné místnosti, kde má vût ina lidí problém otoãit i hlavou, natoï cel m tûlem. Vût inou je pfii práci obleãen do bílého, to v ak odvozujeme pouze z míst na jeho odûvu, která nejsou pokrytá sádrou a jin mi materiály, pokud taková místa najdeme a je spoleãensky vhodné na nû zírat. Skuteãnû svûdomitého laboranta poznáte podle toho, Ïe má bledou kûïi na obliãeji a bílé oboãí u takového laboranta si mûïete b t jistí, Ïe se maximálnû soustfiedí na kaïd detail tvofieného díla bez ohledu na to, kam odlétá prach a dal í pfieby-» 25 «

teãné souãásti opracovávané konstrukce. Laborant je ãlovûk, kter dokáïe, na rozdíl od vût iny stomatologû, vytvofiit korunky, mûstky a jiné konstrukce tak, jak mají skuteãnû vypadat, nikoli tak, jak si vût ina stomatologû myslí, Ïe by vypadat mûly. Lékafi a laborant si pfiedávají informace o situaci v ústech klienta pomocí otisku krémovité hmoty, kterou asistentka lékafie nanese do kovové nebo plastové lïíce a lékafi se vás s její pomocí snaïí témûfi zadusit nebo alespoà vyvolat zvracení, pfiiãemï se na vás usmívá a fiíká vám d chejte nosem nebo uvolnûte se, coï jsou dvû poslední vûci, na které v té chvíli myslíte. KdyÏ hmota ztuhne, budete mít pocit, Ïe se vám lékafi nûkolik sekund, nûkdy i minut, snaïí vytrhnout v echny zuby najednou. KdyÏ zjistí, Ïe se mu to nepodafií, zklamanû vyjme jenom samotn otisk a po le ho laborantovi, kter do nûj nalije sádru a zhotoví si model, na kterém pak vytvofií po- Ïadovanou konstrukci. Následnû ji ode le zpût do ordinace. Zde mohou nastat dvû rûzné situace. Konstrukce perfektnû sedí, nebo vyïaduje jen minimální korekci, lékafi ji nasadí a z ordinace spokojeného lékafie odchází spokojen klient a do laboratofie nikdo nevolá, a je tedy spokojen i laborant. Hor í je, pokud konstrukce nesedí. V takovém pfiípadû je tfieba pátrat, kde se stala chyba osvícen lékafi zhodnotí v echny své kroky, a pokud neshledá vinu na své stranû, sejde se s laborantem a spoleãnou diskusí hledají chybu. Osvícen laborant pfiizná chybu, jestliïe byla na jeho stranû, a zjedná nápravu, coï lékafi kvituje s uznáním. Opakem je ménû osvícen lékafi, kter nejprve sefive asistentku, následnû klienta a na závûr laboranta. Jakmile se uklidní, vût inou zjistí, Ïe chyba je na jeho stranû, na základû ãehoï usoudí, Ïe jsou blbci v ichni, hlavnû systém vzdûlávání, kter dopustil, Ïe se chyba mohla stát nûkomu takovému jako on. To, jak jsou laborant a stomatolog odli né bytosti, si lze odvodit z toho, jak vypadá náv tûva jednoho na pracovi ti druhého. KdyÏ pfiichází laborant do ordinace, pfiipomíná vût inou malé ustra ené dítû, které se bojí, Ïe mu vytrhnou zub. Ti e zaklepe, opatrnû otevírá dvefie a jen pomalu vstupuje. I kdyï jej lékafi nad enû vítá a zve jej dál, ke kfieslu pfiistupuje velmi zdrïenlivû. Po celou dobu svého pobytu v ordinaci je extrémnû nervózní a obvykle i nûco shodí na zem, za coï se rychle omlouvá, snaïí se to napravit a shazuje dal í vûci, neï ho asis-» 26 «

tentka zastaví. Pokud se v prûbûhu v konu, k nûmuï je pozván, objeví jedna ãi dvû kapky krve, obvykle upadá do mdlob. KdyÏ z ordinace odchází, usvûdãuje se v tom, Ïe si pfiece jen vybral správn obor, a rychle se vrací do svého tichého malého doupûte. Náv tûva stomatologa u laboranta vypadá ponûkud jinak. Do laboratofie obvykle vstupuje sebevûdomû a nahlas zdraví laboranta i jeho kolegy, coï v ichni kvitují rozporupln mi pohledy, neboè nejsou na takov hluk zvyklí. Stomatolog rychle pochopí a zaãne eptat. Jakmile jej laborant spatfií, obvykle opût propadne nervozitû a zaãnou mu vûci padat z rukou. OkamÏitû opûtuje podání ruky a zahrne tak stomatologa nejen svou pfiízní, ale i oblakem prachu. Promptnû se omlouvá. Následnû diskutují nad problémem. Laborant je nervózní, coï je na nûm vidût, zatímco stomatolog je nervózní je tû víc, ale vidût to na nûm vût inou není je zvykl maskovat své pocity pfied klienty. Tyto chvíle jsou v ak pro stomatologa jedny z nejtûï ích, neboè sádrov model jeho práce ukáïe desetinásobnû v echny chyby, kter ch se dopustil, a zatímco u klienta v ústech se mûïe sám pfied sebou do jisté míry chlácholit tím, Ïe se klient dáví, Ïe je tam hûfie vidût a podobnû, na modelu nelze oddiskutovat nic. Laborant pak velmi opatrnû a nenápadnû smûruje lékafie k tomu, jestli by pfiípadnû bylo moïné tady ten hrbolek mírnû poupravit, pokud byste si myslel, Ïe by to bylo moïné, a témûfi se klaní, zatímco lékafi si s v razem hráãe pokeru myslí pane boïe, nefiíkej to, já to vidím, jak je to zprasené, prosím, polep ím se, hned zítra jdu na kurz, vydrï to je tû se mnou, prosím a laborantovi pak pfiikyvuje a fiíká: Myslím, Ïe máte pravdu, teì kdyï to vidím na tom modelu, pfiece jen by stálo za to trochu to upravit proã to nemít dokonalé, Ïe? Stomatolog pak velmi sebevûdomû odchází, a kdyï opou tí laboratofi, koneãnû se nadechne a aï potom zjistí, Ïe bûhem té chvíle vypotil asi deset litrû tekutin. Následnû si nasype popel na hlavu, pouãen v e upraví dle rad laboranta a konstrukce nakonec perfektnû sedí a slouïí mnoho let. Pomûrnû vzácnû, kdyï provádíme sloïitûj í v kony, se doãasnû stává souãástí dentálního t mu i odborník na uspávání pacientû anesteziolog. Pfiichází se sv m kuffiíkem, jehoï obsah by mu mohl závidût kdejak narkoman. Od anesteziologa vût inou usly íte pouze dvû vûty nejprve nûco ve smyslu dobr den, já jsem doktor Vomáãka a budu» 27 «

vás uspávat a o nûkolik desítek minut aï nûkolik hodin pozdûji, na závûr v konu, nûco jako tak to je v echno, mûjte se hezky. Vzhledem k tomu, Ïe vût ina léãiv pûsobí i ztrátu pamûti na dobu v konu (amnézii), je pravdûpodobné, Ïe si anesteziologa nebudete pamatovat vûbec a zûstane pouze jakousi fantomovou postavou, stejnû jako je tomu vût inou v nemocnicích. Anesteziolog je zkrátka takov noãní stráïce ãlovûk, kter nad vámi bdí, kdyï spíte, ale zmizí, jakmile se probudíte. Souãástí nûkter ch t mû, zejména na vût ích pracovi tích, jsou i recepãní. Zpravidla jsou to pfiíjemnû vystupující a komunikativní Ïeny, ãasto velmi atraktivního vzhledu. Krása recepãních není náhodná, za pomoci svého dokonalého úsmûvu totiï fie í vût inu organizaãních problémû s klienty a pochopitelnû také vás kasírují.» 28 «

4. Zub ten zvláštní orgán M tus: Zuby nejsou nijak zvlá È dûleïité. Zub je mimofiádnû zajímav orgán ano, skuteãnû byl právnû-medicínsky uznán pfiíslu n mi orgány jako orgán. Zuby jsou odpradávna zdrojem urãit ch podvûdom ch, velmi ãasto niãím nepodloïen ch, nûkdy aï hororov ch obav. Dávné civilizace vût inou vnímaly zuby spí e negativnû a po dlouhou dobu bylo v módû je dokonce zakr vat. DÛvodem bylo zejména to, Ïe zuby jako jedinou souãást lidské kostry lze pfiímo pozorovat u Ïivého jedince. Dal ím dûvodem byla obava, Ïe pomocí zubû je moïné zpûsobit velmi o klivá zranûní, jak o tom svûdãily a svûdãí útoky zvífiat, ale i lidí mezi sebou dodnes patfií pokousání zvífietem ãi ãlovûkem mezi nejhûfie vyhlíïející poranûní. Proto se vystavování zubû na vefiejnosti povaïovalo po dlouhou dobu za spoleãensky nevhodné, ãi dokonce za znak slabomyslnosti mentálnû postiïení jedinci nebyli schopni dodrïovat etiketu nikdy, proto v podstatû jako jediní mohli legálnû vystavovat své zuby na odiv. I v umûleck ch dílech nacházíme obnaïené zuby jen v jimeãnû, obvykle jako znak smrti ãi hrozby. Zdánlivû se jedná pouze o bílé ãi rûznû pigmentované struktury, které máme, více ãi ménû pravidelnû, naskládané ve dvou obloucích v dutinû ústní, kde slouïí jenom na kousání. Skuteãnost je v ak jiná zuby mají celou fiadu dal ích funkcí, ponûkud odli n ch u rostoucího dítûte a u dospûlého jedince. U dûtí pomáhají v voji ãelistních kostí a jejich rûstu správn m smûrem, zafiazování dal ích zubû a v voji v slovnosti ãi integraci do kolektivu. U dospûl ch se uplatàují hlavnû v odkrajování,» 29 «

uchopování a rozmûlàování potravy, pfii mluvení, jako opora tváfiím a rtûm ãi jako ochrana mûkk ch tkání dutiny ústní. Kromû toho plní nezanedbatelnou roli estetickou, aè uï ve smyslu mezilidské komunikace, prezentace sebe sama na té nejlep í moïné úrovni ãi zv ení sexuální pfiitaïlivosti. Tento faktor je podceàován zejména evropsk mi národy, jejichï pfiíslu níci v obecné mífie peãují o chrup ménû a mají k jeho defektûm v raznû vy í toleranci neï napfiíklad obyvatelé USA témûfi kaïd Ameriãan vám potvrdí, Ïe Evropana rozpozná hlavnû podle patného chrupu. V USA naopak ãasto nacházíme opaãn extrém nepfiirozenû porcelánovû bílé zuby osmdesátilet ch ãi devadesátilet ch dûchodcû, vystavované na odiv jako souãást amerického úsmûvu. Vliv kvality chrupu na celou fiadu situací je v ak nesporn kdekoli na svûtû Obr. 4.1. Na i kolegové, veterinární stomatologové, to nemají lehké. I kdyï konû trpí zubním kazem a parodontitidou pouze v jimeãnû, s vûkem se jim zaãnou nepravidelnû obru ovat zuby a tvofií se na nich ostré hrany, které brání Ïv kání a pfiíjmu potravy. Vût ina práce veterinárního stomatologa spoãívá v jejich obrou ení pomocí fréz a ra plí, za které by se nemusel stydût Ïádn zámeãník ãi kováfi. O etfiení probíhá v nitroïilní sedaci pfii vûdomí, s nasazen m rozvûraãem ãelistí, rukama zanofien ma do huby konû aï po lokty. Osvûtlení poskytuje ãelní lampa.» 30 «

jedinci s dokonal m chrupem budou mít prakticky vïdy strategickou, aï darwinovskou v hodu v celé fiadû situací, jak pfii shánûní zamûstnání, tak pfii hledání Ïivotních partnerû. S nízkou kvalitou chrupu totiï kromû v raznû neestetického dojmu souvisí i celá fiada dal ích hendikepû, mezi nûï patfií zejména poruchy v slovnosti, zápach z úst a deformace obliãeje. Pfii komunikaci s jedincem s defektním nebo tmavû zbarven m chrupem se navíc vût ina z nás nedokáïe zbavit vtíravého pocitu, Ïe hovofiíme s nemocn m ãlovûkem, kterému je tfieba se vyh bat, navzdory tomu, Ïe jeho Ïivotopis budí respekt. V dfiívûj ích dobách byly pfiítomnost zubû ãi stupeà jejich opotfiebení klíãové pro pfieïití jedince. U vût iny Ïivoãi n ch druhû je tomu tak dosud, zatímco u ãlovûka a nûkter ch domácích zvífiat jsou jiï bûïné náhrady chrupu. U hospodáfisk ch zvífiat nastává jin problém zuby se postupem ãasu zaãnou obru ovat na nesprávn ch místech, vznikají na nich ostré hrany, které vadí kousání, a ãasem dojde aï k tomu, Ïe horní a dolní zuby postupnû pfiestávají b t v kontaktu a zvífie se nemûïe najíst. Ostré hrany zubû hospodáfisk ch zvífiat je tfieba zabru ovat. Zubní v kon u takového zvífiete pak pfiipomíná spí e kovafiinu neï stomatologii ra ple, dláta, brusky atd. Hodnû starého konû Obr. 4.2. Upevnûní zubu v ãelisti. Zub se skládá z korunky, krãku a kofiene. Na obrázku jsou také patrná vazivová vlákna závûsného aparátu, která spojují kofien zubu s kostí ãelisti. nebo krávu je navíc v nûkter ch pfiípadech tfieba utratit, protoïe uï má zuby v takovém stavu, Ïe se nemûïe najíst. Zuby tvofií v nejrûznûj ích podobách a formách zfietelnou souãást prehistorick ch i novodobûj ích archeologick ch nálezû, ãasto jako talisman, symbol nebo ozdoba. Po mnoho tisíciletí zub provází lidstvo jako dekorativní perk, nejãastûji coby souãást náhrdelníku nebo jako samostatn ozdobn artefakt. Zub je také nejménû v posledních pûti tisících» 31 «

letech vytváfien z nejrûznûj ích materiálû, nejãastûji dfieva ãi kamene, vût inou v souvislosti s rituálními aktivitami pfiírodních národû. V období pfied tfiemi tisíci lety nacházíme zub v kulturách star ch MayÛ a InkÛ, kdy byl osazován ozdobn mi kameny. Zub rovnûï nalezneme jako symbol slouïící k vyjádfiení nejrûznûj ích situací, jak o tom svûdãí pfiísloví a rãení oko za oko, zub za zub, darovanému koni na zuby nehleì ãi b t po zuby ozbrojen. 4.1. Trocha anatomie M tus: Zub je tvrdá neïivá schránka. Zub se skládá z korunky, krãku a kofiene. Korunka slouïí funkcím zubu v ústech, zatímco kofien zaji Èuje stabilitu zubu. Zub v ak není neïivá struktura o tom se ostatnû rychle pfiesvûdãíme, kdyï pfii stomatologickém o etfiení odmítneme anestezii. Kofien je upevnûn v kosti pomocí velmi sloïitého systému vazû, které spojují jeho povrch s kostí. Zub proto není v kosti upevnûn rigidnû pomocí tûchto vazû i pfiirozenû vykonává minimální pohyby. Soubor tkání, které drïí zub v kosti, se oznaãuje jako parodont. Pokud je tento Obr. 4.3. Ochrann límec, kter chrání hluboké struktury závûsného aparátu pfied bakteriálním po kozením. âarami jsou vyznaãena vazivová vlákna závûsného aparátu, která spojují kost (vlevo) a kofien zubu (vpravo). Nahofie je patrn dásàov Ïlábek.» 32 «

systém z nûjakého dûvodu po kozen, zuby se zaãnou viklat a jinak zcela zdravé zuby mohou postupnû vypadnout lidovû se tomuto onemocnûní fiíká parodontóza (viz dále). Na povrchu korunky zubu je nejtvrd í tkáà lidského tûla, oznaãovaná jako sklovina, jejíï hlavní funkcí je Ïv kání a ochrana hloubûji uloïen ch struktur. Tvofií jak si ochrann plá È korunky zubu. Sklovina je tvrdá stejnû jako kfiemen a lze jí dokonce kfiesat jiskry ve vlastní puse to ale prosím nezkou ejte. Za to, Ïe je velmi tvrdá, sklovina platí daà tím, Ïe je naopak relativnû kfiehká. Proto kdyï kousneme do nûãeho tvrdého nebo dostaneme náraz tvrd m pfiedmûtem, mûïe se stát, Ïe sklovina popraská nebo se dokonce ãást korunky odlomí. U star ích lidí mûïeme pomûrnû ãasto vidût na zubech celou fiadu drobn ch prasklinek, které nemusí zubu nijak vadit vût í praskliny v ak mohou vést aï do hlub ích struktur a zub po kodit. Sklovina mûïe mít rûznou barvu, u mlad ích vidíme její prûsvitné aï namodralé okraje a celkovû bíl dojem zubu, u star ích zuby postupnû Ïloutnou to je dáno jednak pigmenty z vnûj ího prostfiedí, jednak tím, Ïe skloviny postupnû ub vá, opotfiebovává se a zaãíná jí prosvítat hloubûji uloïená ponûkud tmav í zubovina, která tvofií jádro zubu a sv m sloïením i mechanick mi vlastnostmi se podobá kosti. Zubovina neboli dentin tvofií nejvût í ãást zubu, je v znamná jak pro stavbu kofiene, tak pro stavbu korunky. Zubovina je uï citlivá a pomûrnû rychle reaguje na vnûj í podnûty, zejména kyselé, teplé a studené. Pokud vám v nûkterém místû korunky zubu, byè jenom v malém rozsahu, chybí sklovina, budete o tomto místû velmi dobfie vûdût v okamïiku, kdy budete jíst zmrzlinu zubovina se vám ohlásí, Ïe je v tomto místû obnaïená, a bude získávat ãas, aby nasbírala ze slin dostatek minerálû, které jí pomohou vytvofiit pevnou neprostupnou bariéru proti podnûtûm z okolí; aï to nastane, coï nûkdy trvá mûsíce aï roky, citlivost se v raznû sníïí. Typicky se taková oblast objevuje u krãku zubu a vzniká kombinací patného postavení zubû, pûsobení kyselé potravy (dïusy, citrusové plody) a navíc nesprávného pouïívání tvrdého zubního kartáãku. Zubovina je tedy Ïivá tkáà, v raznû citlivá na v echny podnûty. Nûktefií z vás mají v Ïivé pamûti vrtání bez anestezie dobfie víte, Ïe kdyï vrtání probíhalo ze zaãátku ve sklovinû, dalo se to je tû vydrïet,» 33 «

i kdyï to trochu drnãelo, ale jakmile se vrtalo hloubûji, uï jste si fiíkali o anestezii to uï se vrtalo v zubovinû. Zubovina, i kdyï tvrdá jako kost, je takto citlivá proto, Ïe je funkãnû spojená s Ïivou zubní dfiení, ulo- Ïenou nejhloubûji v zubu, které lidovû fiíkáme nerv. V zubovinû jsou trubiãky (dentinové tubuly), jeï spojují zubní dfieà a povrch zuboviny. Uvnitfi tûchto trubiãek se nacházejí tenké v bûïky Ïiv ch bunûk zubní dfienû (odontoblastû), kter m fiíkáme Tomesova vlákna. Kromû toho sem vybíhají nervová vlákna. Celá dutina tubulû je vyplnûna tekutinou. Jakmile dojde k obnaïení zuboviny, zaãne tekutina z tubulû vytékat je to nûco podobného, jako kdyï z rány na kûïi vytéká krev. I úãel tohoto krvácení je podobn zabránit vstupu infekce do hloubky a vyplavit ven z rány v echny dal í kodliviny. Skuteãnû se i novû razí pro ãerstvû obnaïen dentin termín dentinová rána a moderní stomatologie ji respektuje jako ránu skuteãnou a podle toho se k ní chová snaïí se maximálnû zabránit, aby se infikovala bakteriemi ze slin nebo krve, a dûlá v echno pro to, aby ji ochránila. Obr. 4.4. Kofienov systém první horní stálé stoliãky. Zubní dfieà neboli onen v e zmínûn nerv uvnitfi zubu se skládá z dfieàové dutiny, uloïené uvnitfi korunky, a jednoho nebo více kofienov ch kanálkû, které probíhají uvnitfi kofiene zubu. DfieÀ je potfiebná hlavnû pfii rûstu zubu bez ní nemûïe kofien dokonãit svûj v voj. U zubû se vyvíjí nejprve korunka, pak krãek a teprve následnû dorûstá kofien» 34 «