East European Information Centre, z.s. Ruská vojska na Ukrajině O tom jak to funguje. Velení a organizace ruských vojsk na Ukrajině. Jaká je skutečnost a jak je to prezentováno navenek. Úvod: Následující text si neklade za cíl někoho přesvědčit o přítomnosti Rusů na Ukrajině. A to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je předpoklad, že přítomnost ruské armády na Ukrajině je již všeobecně známým faktem, který není třeba nějak zvláště dokazovat. Druhým důvodem je předpoklad, že ten, kdo si je vědom této přítomnosti, již další důkazy nepotřebuje, zatímco následující fakta jsou zbytečná pro toho, kdo je odmítá uznat. Cílem tohoto textu je informačně přispět k osvětlení toho, jak to během ruské agrese na Ukrajině funguje, jak Rusové řídí svá vojska a na jakých organizačních principech. Dalším cílem je vytvořit představu o velikosti ruské intervence na Ukrajině jinak, než číselným přehledem vojáků a vojenské techniky a to popisem organizační struktury ruských vojsk na Ukrajině. Zdrojem tohoto textu je materiál zveřejněný Bezpečnostní radou Ukrajiny. V podstatě jde o překlad tohoto materiálu, doplněný o některé poznámky. V závěru textu bude přece jen zmíněn odkaz na důkazy o přítomnosti ruských vojsk. Jak Moskva řídí operace na Ukrajině: Neboli jak to vypadá technicky. Je jasné, že politické zadání přichází z Kremlu, a bylo by nesmyslné říkat, že odjinud než od Vladimíra Putina. Další hierarchie vypadá takto: Ruské ministerstvo obrany (Moskva) Generální štáb (Moskva) Jižní vojenský okruh (Rostov na Donu) 12. záložní velitelství (Novočerkask) 1. armádní sbor (Doněck, Ukr.) 2. armádní sbor (Luhansk, Ukr.) Tato posloupnost velení se dá i personalizovat: Náčelník GŠ armády RF armádní generál Valerij Gerasimov Velitel jižního vojenského okruhu RF generálplukovník Alexander Galkin Velitel 12. záložního velitelství generálplukovník Andrej Serdjukov Generálplukovník Alexander Lencov (koordinuje 1. a 2. armádní sbor)
Co se týče 1. a 2. armádního sboru, které působí na území Ukrajiny jejich veliteli byli: U 1. sboru v Doněcku: Do zimy 2015: generálmajor Sergej Solodžuk, velitel 7. výsadkové divize ruské armády Od jara 2015: generálmajor Alexej Zavizyon, náčelník štábu 41. armády Ruské federace U 2. sboru v Luhansku: Do zimy 2015: generálmajor Sergej Kuzovlev, velitel 20. armády Ruské federace Od jara 2015: generálmajor Jevgenij Nikiforov, velitel 58. armády Ruské federace Organizace ruských vojsk na Ukrajině: Nyní se dostáváme k organizacím ruských vojsk přímo na území Ukrajiny. Jak již vyplývá z předchozího, jsou rozdělena na dva armádní sbory, které odpovídají rozdělení Donbasu na Luhanskou a Doněckou lidovou republiku. Organizace sborů je následující: 1. Armádní sbor (Doněck): Samostatné mechanizované brigády: 1. Slavjanská (Komsomolske) 3. Berkut (Horlivka) 5. Oplot (Doněck) 100. (Doněck) Samostatné mechanizované pluky: 9. (Novoazovsk) a 11. (Makivka) Samostatná dělostřelecká brigáda Kalmius v Doněcku Samostatný komandantský pluk v Doněcku Prapory teritoriální obrany: 1. až 5. Speciální samostatné prapory (všechny v Doněcku): Tankový, protiletadlový, průzkumný, 1. specnaz, 3. specnaz, údržbářský, zásobovací Speciální samostatné roty v Doněcku: Velitelská, ženijní a elektronického boje 1. Armádní sbor (Luhansk) Samostatné mechanizované brigády: 2. v Luhansku, 4. v Alčevsku, 7. v Debaltseve 6. samostatný mechanizovaný kozácký pluk Luhansk Samostatná dělostřelecká brigáda v Luhansku Samostatný komandantský pluk v Luhansku
Prapory teritoriální obrany: 11. Ataman v Luhansku; 12. Rim ve Sverdlovsku, 13. Kulkin v Rovenki, 14. Prizrak v Alčevsku, 15. USSR Bryanka v Briance, 16. Lešij v Antrasidu, 17. Balšoj v Perevalsku, 18. Pohodnyj v Krasnyj Luč Samostatné speciální prapory (všechny v Luhansku): 4. tankový, protiletadlový, průzkumný, údržbářský, zásobovací, velitelský Samostatné speciální roty (Luhansk) Ženijní a elektronického boje Poznámky k organizaci: Tyto jednotky nejsou přesunuté jednotky z Ruska, byly vytvořeny na místě, na Ukrajině, a Rusko se tváří, že neexistují. Přesto jsou však organizovány podle ruských vojenských příruček a ruských organizačních tabulek a podléhají velení z Moskvy, jak bylo zmíněno již výše. A jsou tvořeny i ruskými vojáky, ale o tom ještě bude dále řečeno více. Mechanizovaná brigáda a pluk je dle ruské terminologie pěchota na pásových nebo kolových obrněných transportérech. Každý takový pluk/brigáda se skládá ze tří mechanizovaných praporů, tankového praporu, dvou praporů samohybných houfnic, jednoho praporu raketometů (grady), praporu protiletadlových raket, kombinovaného praporu protiletadlových raket a kanónů, průzkumné roty, ženijního, spojovacího a údržbářského praporu, zásobovacího praporu, protichemické roty, zdravotnické roty, velitelské čety a čety ostřelovačů. Komandantský pluk je specialita ruské a postsovětských armád. Je to jakási palácová garda. Slouží jako čestná stráž, k vojenským přehlídkám, ale také hlídá budovy vlády a generálního štábu. Každá separatistická republika má svou, samozřejmě podléhající ruskému velení. Je možné předpokládat, že tyto jednotky slouží i jako vojenská policie, dozorci zajatých Ukrajinců a jako jednotky, které v nejlepších sovětských tradicích zajišťují, aby čelní jednotky neustoupily. Prapory teritoriální obrany by měly být ruským ekvivalentem ukrajinských volontérských batalionů. Jedná se o lehkou pěchotu bez obrněných vozidel, hůře vybavenou než mechanizované jednotky. Roty elektronického boje. Další ruská specialita. Rusko klade na elektronický boj velký význam, protože dobře ví, že západ disponuje sofistikovanými zbraněmi prošpikovanými elektronikou s různým naváděním, systémy jako GPS, digitalizovaným spojením a využívá přenos dat mezi jednotlivými jednotkami. Aby tuto kvalitativní vyspělost ruská armáda eliminovala, používá jednotky elektronického boje, které mají rušit a mást nepřátelské spojení, navádění, navigaci a přenosy dat. Mají umlčet vysílačky, oslepit radary a z chytrých bomb udělat hloupé. Ukrajina sice západními zbraněmi příliš nedisponuje, ale jednotky elektronického boje ruší spojení ukrajinské armády. Specnaz je zkratka od speciálního naznačenija neboli zvláštního určení. Jedná se o ruské jednotky typu komando nebo ranger, prostě o elitní vojáky zvláštního určení.
Poznámky k označení jednotek: Jak již bylo zmíněno výše, vyjmenované jednotky nejsou jednotky Ruské federace přemístěné na Ukrajinu, ale jednotky vytvořené ad hoc, přímo na místě. Takže se asi ptáte, kde jsou ty ruské jednotky, o kterých Ukrajinci pořád tvrdí, že se tam přesunují z Ruska. Chtěl bych podotknout, že výše zmíněná organizační struktura zahrnuje veškeré jednotky, které bojují na Donbasu proti Ukrajině. A tak vyvstává další otázka. Kde jsou ty separatistické bataliony? Jako je třeba Sparta? Odpověď na tyto otázky je jednoduchá. Ruské jednotky i separatistické bataliony jsou zahrnuty v této organizaci. A to několikerým způsobem. Rusko vytvořilo tuto organizační strukturu na Donbasu, protože je nezbytná k řízení války na Ukrajině. Štáby a velitelství byly vytvořeny ruskými důstojníky na místě. Pod tyto štáby byly zařazeny jak jednotky separatistů, tak jednotky, které dorazily z Ruska. Uveďme si to na příkladu typické mechanizované brigády, což je nejčastější jednotka na Donbasu. Její štáb je tvořen ruskými důstojníky. Brigáda má mít 3 prapory. Jeden z nich tedy může tvořit nějaký separatistický prapor, třeba Sparta, další prapor je tvořen například výsadkovým praporem ze 7. výsadkové divize sil Ruské federace atd. O podrobném složení brigád se už organizační struktura nezmiňuje. Další způsob je to, že jsou jednotky označovány dvojím způsobem. Naše příkladová brigáda může být ruskou propagandou označována jako brigáda luhanských ozbrojených sil, kdežto v interních ruských dokumentech je to jednotka 2. ruského armádního sboru. Toto dvojí označování je evidentní právě v označování sborů. To, co Rusko vydává navenek za ozbrojené síly LNR, ve skutečnosti považuje za svůj druhý armádní sbor. To samé je i v případě Ozbrojených sil DNR a prvního armádního sboru. Na Donbasu tedy nenajdete jednotky označené jako ruské a pak jednotky označené jako separatistické. Je to jedna armáda, pod jedním velením (samozřejmě ruským), která se navenek tváří jako separatisté, ale je z velké části tvořená regulérními jednotkami sil Ruské federace. Poznámka ke složení jednotek: Výše zmíněné armádní sbory jsou tvořeny ze 60 % silami ruské federace a ze 40 % separatisty. Jak? Jak již bylo řečeno, velitelství a štáby ad hoc jednotek jsou tvořené Rusy. Lze očekávat, že čím vyšší velitelství, tím větší zastoupení Rusů. Stejně tak leze očekávat zdrcující procento ruských vojáků ve specializovaných jednotkách, jako jsou tanky, dělostřelectvo, protiletadlové zbraně, roty elektronického boje, specnaz a podobně. Rusové v případě potřeby tyto speciální jednotky jakož i jednotky motostřelecké vysílají na Ukrajinu i celé, a tyto jsou pak ruskou propagandou označovány za
jednotky separatistické, případně jsou zařazeny do struktury separatistických jednotek (správněji jednotek s větším podílem separatistů). Rusové samozřejmě svými důstojníky, poddůstojníky a specialisty vyztužují i jednotky ryze separatistické. Jako ruský voják se můžete tedy na Ukrajinu dostat v rámci individuálního přidělení k tamní ad hoc vytvořené jednotce, můžete tam být vyslán během dovolené neoficiálním rozkazem nebo se tam můžete dostat během rotačního přidělení celé své jednotky. Jak je ale vidět, Rusové na Ukrajinu vysílají menší jednotky a menší součásti větších jednotek, do síly praporu. Nevysílají tam celé brigády nebo divize, ale postupně k rotaci jim podřízené jednotky. Je evidentní, že mechanizované brigády jsou z větší části tvořené jednotkami Ruské federace a separatistickými jednotkami nebo jednotlivci jsou pouze doplňovány. Naopak teritoriální bataliony jsou skutečně separatistické jednotky, tvořené místními separatisty, ruskými dobrovolníky a žoldáky (z armády nebo civilního života), a také dobrovolníky a žoldáky mezinárodními. Tyto bataliony jsou však samozřejmě prošpikovány ruskými důstojníky a dalšími ruskými vojáky. Na bojišti pak vypadá situace tak, že během normální situace nebo operační pauzy jsou v čele a na frontě nasazeny právě separatistické jednotky, které tvoří jakýsi kanónenfutr ruských sil. Tyto síly v první linii jsou podpořeny ruskými specializovanými silami jako je dělostřelectvo, protiletadlové síly nebo elektronický boj, které nepřicházejí do přímého styku s Ukrajinci. Ruská pěchota neboli motostřelci pak tvoří druhou linii, zálohu nebo strategickou zálohu pro případ nenadálých situací nebo v případě vedení útočných operací posilují frontové jednotky tam, kde se útok nedaří, čili se do bojů z důvodu utajení zapojují, jen pokud je to nezbytné. Výjimku tvoří specnaz, které sice vedou válku v utajení, ale jsou proti Ukrajincům nasazovány bez omezení. Dlužno podotknout, že celý tento systém není ruským vynálezem. Tento systém byl uplatněn ve válce v Angole silami Jihoafrické republiky. Ta oficiálně v Angole neintervenovala. Místo toho nasadila síly Namibie, které však byly ve skutečnosti vytvořené jihoafrickou armádou na podobném principu, jakým Rusové vytvořili armády separatistů. Namibijské ozbrojené síly vytvořily rámcové ad hoc jednotky, které se tvářily, jako že jsou jednotky namibijské, ale spadaly pod velení Jihoafrické republiky. Tyto jednotky pak byly tvořeny dočasně umístěnými jednotkami JAR, jihoafrickými důstojníky a poddůstojníky a místními profesionálními vojáky. Byly rovněž doplněny o mezinárodní žoldáky, které známe z dobrodružných filmů o Africe. Jak je známo, v Angole proti těmto silám, kromě kubánské armády, bojovali i sovětští poradci. Je tedy jasné, odkud se ruská armáda naučila tomuto přístupu. Jenže v Angole se místní vojáci od jihoafrických a světových žoldáků dali rozlišit dle barvy pleti. Na Ukrajině to není tak snadné. Důkazy ruské přítomnosti: Výše zmíněná fakta o ruském nasazení na Ukrajině zjistila ukrajinská rozvědka SBU a rovněž ukrajinští dobrovolníci, kteří hledají důkazy v otevřených zdrojích, jako jsou sociálně sítě a zpravodajské články, fotografie z míst bojů a podobně.
Na toto zaměřený server infomnapalm.org přináší materiály, které ukazují, jaké ruské jednotky nebo jejich součásti nebo jejich příslušníci byli nasazeni na Ukrajině, včetně odkazů na důkazy a metodiku toho, jak byla fakta o nasazení Rusů získána. Závěr: Přítomnost ruských vojsk na Ukrajině je nezpochybnitelná realita. Dokazuje to i jejich organizační struktura, protože takzvaní separatisté jsou ruským velením považování za součást ruské armády. Na Ukrajině probíhá regulérní ruská intervence, která je přikrytá ruskou propagandistickou historkou a občanské válce. Navíc se ukazuje, že oficiální termín americké administrativy, která označuje protiukrajinské armády na Donbase jako rusko-separatistické síly, je přesný a správný.