Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví INTELIGENCE A IQ Autor: Lenka Černá UČO: 64986 Typ studia: prezenční Ročník: 2. Brno 2003
1. Obsah 1. Obsah 2. Úvod 3. Definice inteligence 4. Historie 5. Modely inteligence a myšlení 5.1 Ch. Spearman 5.2 J. P. Guildford 5.3 H. J. Eysenck 5.4 R. B. Catell 6. Faktory ovlivňující myšlení 6.1 Dědičnost a prostředí 6.2 Věk 6.3 Pohlaví 6.4 Délka kojení 7. Měření inteligence 7.1 Testy inteligence 7.2 Mensa ČR 8. Mozek a inteligence 9. Druhy inteligence 10. Rozložení inteligence 11. Inteligence a pracovní výsledky 12. AI - umělá inteligence 13. Závěr 14. Seznam vyobrazení 15. Seznam použité literatury
2. Úvod Již od dávných časů je obecně dáno, že lidé se liší svými schopnostmi jednat správně v různých situacích a vykonávat určité práce nebo řešit dané úkoly. Člověk s vyššími rozumovými schopnostmi, s vyšším rozumovým potenciálem je považován za inteligentního. Pojem inteligence ve vztahu k rozumu poprvé použil F. Galton. Toto označení později nahradil A. Binet výrazem habilité (anglicky ability), což znamená schopnost nebo chytrost. Průměrný člověk ví, že někdo je chytřejší a někdo méně, ale není s to onu chytrost, inteligenci přesně vymezit. Jedná se o tvůrčí schopnosti? Je to snad dobrá znalost matematiky? Co vůbec znamená koeficient IQ? Tématu inteligence se věnuje poměrně dost literatury, bohužel převážně cizojazyčné. Já jsem ve své práci čerpala z díla IQ a inteligence od N. J. Mackintoshe. Z důvodu neúplného porozumění jsem ve velké míře používala také Internet, kde byly otázky ohledně inteligence a IQ zodpovězeny jednoduší formou. K doplnění mi sloužily další tři publikace uvedené v Seznamu literatury. Citace v textu jsou uváděny podle normy ČSN ISO 690 Bibliografická citace. Obsah, forma, struktura (1996).
3. Definice inteligence "Definovat znamená omezovat." Tato věta platí zvláště při definici inteligence. Inteligence je natolik složitý jev, že ani v současnosti nemáme dokonalou definici, která by jej kompletně popsala. Jako příklad rozdílných názorů bych uvedla definice některých uznávaných světových psychologů, inteligence je popsána jako: "všeobecná schopnost individua vědomě orientovat vlastní myšlení na nové požadavky, je to všeobecná duchovní schopnost přizpůsobit se novým životním úkolům a podmínkám (Stern) schopnost zpracovávat informace. Informacemi je třeba chápat všechny dojmy, které člověk vnímá.(guilford)" "obecná duševní výkonnost (Burt, 1949) souhrnná nebo celková schopnost jednotlivce jednat účelně, myslet racionálně a účinně jednat se svým okolím (Wechsler, 1944) svou vlastní podstatou zásadní schopnost, která se nachází na prvním místě v hierarchii intelektuálních schopností (Buchter, 1968) obecná logická schopnost, která je užitečná při nejrozmanitějších úkolech, které zahrnují řešení problémů (Kleine, 1991) duševní schopnost se vhodně chovat v těch oblastech kontinuity zkušeností, které obsahují reakci na nový jev nebo automatizaci zpracování informací jako funkci metakomponentů, výkonnostních komponentů a komponentů při osvojování si vědomostí (Sternberg, 1985)" 4. Historie První zmínky o inteligenci se objevují již ve starém Řecku. Náznaky můžeme již najít v díle Platóna, který ji oddělil od ostatních lidských vlastností. "Ve své knize Ústava se zmiňuje o dvou důležitých jevech inteligence: rozdíly inteligence mezi lidmi jsou dědičného původu, velmi inteligentní rodiče často mívají méně inteligentní děti, tedy nelze selekcí rodičů vytvořit geniální rasu. Rodiče dětí upozorňuje, že je důležité podporovat vysokou inteligenci potomků a naopak méně chytré netlačit do toho, na co nemají (což by si měli uvědomit rodiče i dnes)." Další pohled na inteligenci můžeme najít u Aristotela, který oddělil pojem poznání od vnímání. Chronologicky se tímto tématem zabývají darwinisté - inteligence je dědičná a je založena na fyzické stavbě člověka. Provádí pokusy s měřením hlavy, hmotnosti mozku,... Výsledky však nepřinášejí odpovědi na žádné otázky. Začátek 20. století (rok 1900) přinesl změnu. Školní vláda ve Francii si u psychologa A. Bineta a doktora T. Simona objednala zkoušku, která by rozeznala stupeň mentální úrovně u dětí. Výsledek měl určit, které děti budou zařazeny do tříd se speciálně upravenou výukou (viz kapitola 7. Měření inteligence).
Názory odborníků se liší. V Anglii se inteligencí zabýval Charles Spearman, který vycházel z předpokladu, že z testu inteligence lze vyloučit naučené vlastnosti a zkušenosti (viz kapitola 5. Modely inteligence a myšlení). V současnosti se inteligence začíná měřit biologicky. Používají se dvě metody: 1. Měření fyzikální aktivity mozku."mozkové vlny, které jsme schopni měřit na speciálních přístrojích nám tuto aktivitu dokáží zobrazit. Při náhlém impulsu rychle vyskočí do výše a pak se postupně vytrácejí. Velikost amplitudy, doba vytrácení i množství lokálních záchvěvů ukazují na úroveň inteligence. Bylo dokázáno, že lidé úspěšní při testech IQ mají rychlou reakci na podnět a vlny se rychle šíří. Bohužel, tuto aktivitu nelze přesvědčivě změřit. Nejdůležitějším problémem se ukázalo oddělení reakce na námi sledovaný podnět a ostatních impulsů v mozku." 2. Měření elektrické vodivosti pokožky (toto měření se používá např. u detektoru lži). Na přelomu dvacátého a jednadvacátého století italský genetik E. Boncinelli objevil "gen myšlení" a téměř ve stejnou dobu londýnští neurofyziologové údajně odhalili část mozku, jež řídí inteligenci (viz kapitola 8. Mozek a inteligence). 5. Modely inteligence a myšlení Inteligence se obecně skládá z několika částí, které byly zachyceny pomocí různých modelů: 5.1 Ch. Spearman - nejjednodušší model - existuje obecná rozumová schopnost g (dokáže-li někdo řešit obecný okruh problémů, umí zároveň řešit problémy jiného typu) 5.2 J. P. Guildford - trojrozměrný model ("čistě logický model") Mentální operace Obsah mentální činnosti Produkty mentální činnosti Hodnocení Obrazový Prvky Odvození Symbolický Třídy Kreativita Sémantický Vztahy Paměť Chování Systémy Poznání p Transformace
p p Implikace - vzájemnou kombinací těchto faktorů dostaneme 120 složek inteligence 5.3 H. J. Eysenck - trojrozměrný model Mentální operace Druhy testovaných úloh Kvalita Vnímání Verbální Výkonnost Paměť Numerické Rychlost Vyvozování Prostorové p 5.4 R. B. Catell - Spearmanův model generální inteligence g rozdělil na fluidní inteligenci gf (potenciální schopnost učit se a řešit problémy) a krystalickou inteligenci gc (je odvozena od předcházející zkušenosti) 6. Faktory ovlivňující myšlení dědičnost vnější prostředí - společenská třída, rodina velikost rodiny fyzické prostředí - prenatální, postnatální etnické skupiny pořadí narození sourozenců věk pohlaví rozdíly mezi obyvateli černé a bílé pleti délka kojení
Některé body jsem rozvedla více: 6.1 Dědičnost a prostředí Zatím je otázkou jak moc je inteligence ovlivněna dědičností. Nejnovější poznatky ukazují, že inteligence je dána z 80% dědičností a z 20% prostředím. Testování je určitým způsobem zkresleno, protože prostředí ovlivňující rodiče je stejné jako u dětí. Velký podíl dědičnosti ukázaly testy IQ u jednovaječných dvojčat, kde se velikost liší v průměru o 7 bodů. U dvojvaječných dvojčat se hodnota zvyšuje - podobnost je asi z 55%. "Už v roce 1997 oznámil londýnský genetik Robert Plomin objev genu na chromozomu 6, tento gen podle jeho názoru ovlivňuje myšlení a inteligenci nejméně ze dvou procent." Ráda bych citovala spíše skeptický názor na inteligenci a dědičnost. "Často se o inteligenci také hovoří v souvislosti s její dědičností, například jsem se často dočetl, že inteligence je z 80% vrozená a ovlivnit můžeme prakticky jen těch zbývajících 20 %. Takový pohled publikoval ještě C. Burt. To je všechno výsledkem řady zjednodušení a nedorozumění. Ta čísla jsou nesmyslná, mimojiné proto, že nikdo zatím nedokázal zpracovat seriózní výzkum, který by na tuto otázku odpovídal. Nějakou dobu býval citován jeden z výzkumů v USA ze šedesátých let, který prokazoval shodu mezi schopnostmi jednovaječných dvojčat vychovaných v odlišném prostředí, jehož výsledky se ovšem v odstupu let ukázaly jako zfalšované a řada ve statistice uváděných dvojčat vůbec neexistovala. Obsáhlý výzkum, který prováděl R. Meili v osmdesátých letech, vedl ke skeptičtějším (nebo možná spíše optimističtějším) závěrům. Korelace inteligence mezi jednovaječnými dvojčaty vychovanými v odlišném prostředí se blížila 0,75 a u ostatních sourozenců jen 0,40. Mezi rodiči a potomky mu pak vycházela v pásmu kolem 0,50. Co to znamená? Laicky řečeno asi tolik, že jako rodič máte velkou pravděpodobnost, že Vaše děti na tom budou intelektově zhruba podobně jako Vy." 6.2 Věk Zjistilo se, že velikost IQ se během života mění. Velice obtížně se měří IQ předškolních dětí. Ale již po osmém roce života lze IQ pomocí testu zjistit. Výsledky ukazují, že "IQ lidem narůstá celkem lineárně mezi osmým až dvacátým rokem, pak se jeho vývoj ustaluje a začíná pomalu klesat po celý zbytek života." Zajímavé je, že u lidí s vysokým IQ není pokles tak velký jako u ostatních.
6.3 Pohlaví Ženy i muži mají odlišné schopnosti. Vše je dáno sociální rolí žen a mužů. Muži jsou například lepší v prostorové představivosti, ve fyzické práci,... Naopak ženy mají lepší slovní zásobu, lépe se učí cizím jazykům,... Např. F. Galton nepochyboval, že muži jsou inteligentnější než ženy. Ale Burt ani Terman tuto myšlenku nepovažovali za správnou. Vytvořilo se mnoho testů, které měřily rozdíly mezi pohlavími a Burt a Moor došli k závěru, že "čím vyšší je proces a čím složitější je duševní schopnost, tím menší se stávají rozdíly mezi pohlavími. (Burt a Moore, 1912, str. 379)" Také se došlo k závěru, že muži jsou úspěšnější v testech prostorového IQ. "Byla propracována jak enviromentální, tak biologická vysvětlení rozdílu - ale jejich rozlišení není tak jasné, jak mnozí autoři implikují." 6.4 Délka kojení Studii zabývající se vlivem kojení na inteligenci vypracovali norští a dánští lékaři. Testy ukázaly, že "děti, které byly kojeny méně než 3 měsíce, zaostávaly již v 1. roce života ve vývoji svých duševních schopností za těmi, které byly kojeny déle než 6 měsíců. V 5 letech se rozdíl ještě prohloubil. [...] Délka kojení naopak neovlivnila vývoj motorických schopností u dětí. Zřetelně kladný vliv kojení na vývoj duševních schopností dítěte přičítají skandinávští vědci vytvoření pocitu důvěry mezi matkou a dítětem a prospěšným látkám, obsaženým na rozdíl od nejrůznějších náhražek v mateřském mléce." 7. Měření inteligence První měření byla spjata s velikostí mozku. Proto inteligence lidí byla měřena podle rozměrů jejich lebek (kraniometrie). "P. Broca (1824-1880) vážil mozky již zemřelých velikánů, např. Turgeněva (asi 2000 g), France (1017 g), Gausse (1492 g) a jiných. Mozek samotného Brocy vážil 1424 g (průměrný lidský mozek má hmotnost 1200 až 1500 g). V případě, že mozek nebyl již k dispozici, naplnil lebku olověnými broky, které potom zvážil." F. Galton založil antropometrickou laboratoř, kde si zájemci mohli za tři pence nechat změřit ostrost zraku a sluchu, vizuální pozorování (znakem inteligence byly považovány citlivé smysly), dýchání, dobu reakce, sílu tahu a stisku, sílu úderu, rozpětí paží, výšku, váhu a rozměry hlavy. Výsledkem měření byl percentil, který charakterizoval, do jaké části obyvatelstva proband patří. Prvním psychologem, který měřil inteligenci pomocí testů byl Francouz A. Binet. Ten po letech testování na duševně zaostalých dětech, v roce 1907, společně s doktorem T. Simonem zveřejnil test zaměřený na zjišťování rozumové úrovně. Test se zabýval převážně znalostmi a
nikoliv logickým uvažováním. "Na základě výsledku testu byla určena bodová hranice, která označovala rozumovou úroveň daného věku. Došlo k zavedení pojmu 'mentální věk'." Mentální věk určuje psychickou vyspělost na rozdíl od fyzického věku. Na základě těchto výzkumů Binetův pokračovatel psycholog Stern zavedl "inteligenční kvocient" - IQ, jež byl vyjádřen vzorcem: IQ=mentální věk/fyzický věk * 100 Toto měření a daná rovnice je určena pouze dětem, neboť s rostoucím věkem (přibližně po 22 roku života) inteligence lidí mírně klesá. 7.1 Testy inteligence První IQ test s názvem Stanford-Binetův test vytvořil Američan Lewis M. Terman a stal se vzorem pro další testy. V revidované podobě se používá do dnes. V současnosti existuje mnoho psychologických testů. IQ se neměří pouze u dětí, ale také u dospělých. Testy dělíme na: komplexní - testují různé schopnosti částečné - Test Army alfa a Army beta, Wechslerovy testy, test struktury inteligence (R. Amthauer), analytický test, Snijdersův-Oomenův test atd. - test všeobecné inteligence - Test progresivních matic (J.C. Raven), CF 1, CF 2, CF 3 (Cattell), Domino test, Kohsovy kostky, test intelektového potenciálu (Říčan), test UNESCO atd. Testy inteligence neobsáhnou vše, zpravidla zkoumají tři typy inteligence: lingvistickou, numerickou a prostorově vizuální.
7.2 Mensa ČR Mezinárodní společenská organizace Mensa - nevýdělečné apolitické sdružení nadprůměrně inteligentních lidí bez rozdílu rasy a vyznání - byla založena roku 1946 v Oxfordu. Mensa České republiky je jednou z poboček nadnárodní organizace Mensa International. "Ve stanovách je zakotveno, že cílem Mensy je využití inteligence ve prospěch lidstva. Jedná se zejména o podporu výzkumu vlastností, znaků i využití inteligence jako takové. Například v USA působí nadace MERF (Mensa Education and Research Foundation), která má dokonce status poradního hlasu v UNESCO. Funkcí Mensy je především vytváření stimulujícího intelektuálního a společenského prostředí pro své členy, umožňování jejich dobrovolné seberealizace a podpora vzájemných kontaktů." Ke vstupu do této organizace musí být splněny dvě základní podmínky: 1. věk nad 15 let (děti mezi 10 a 15 lety se mohou stát členy Dětské Mensy) 2. úspěšně absolvovat schválený vstupní test inteligence Vstupní test je schvalován mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International a testování provádí určitá skupina Mensy mající oprávnění od psychologa Mensy ČR, jímž je PhDr. Dagmar Jílková. "Test lze opakovat maximálně třikrát s minimálně roční přestávkou mezi jednotlivými pokusy. Každý, kdo se zúčastní mensovního testu, dostane potvrzení o absolvování s udaným IQ. Toto potvrzení má mezinárodní platnost. Pokud testovaný dosáhne výsledku mezi horníma dvěma procenty celkové populace, je mu nabídnuto členství v Mense. Členem se pak stává po zaplacení členských příspěvků (je možné se stát členem i dodatečně, tzn. po uplynutí třeba několika let po úspěšném absolvování vstupního testu)." Děti ve věku nad 10 let jsou testovány speciálním testem. Výsledek (číslo) se jim ale nesděluje, oznámí se jim pouze to, zda splnili kritérium pro vstup do Mensy či nikoliv. Do 16 let mohou být členy Dětské Mensy, ale pokud mají po dovršení věku 14 let zájem o členství ve "velké" Mense, musí absolvovat test pro dospělé. Testování se provádí pod dohledem, aby byly zaručeny shodné podmínky pro všechny účastníky. Test nelze absolvovat korespondenčně. Testování probíhá po celém území České republiky zpravidla v nárazových akcích přístupných pro širokou veřejnost. Zpravidla dvakrát ročně (v březnu a listopadu) se pak v Praze koná tzv. "velké vstupní testování", kterého se pravidelně zúčastňuje několik set osob. Test trvá přibližně jednu hodinu a je založen na vyhledávání logických vazeb mezi
grafickými symboly, nejsou nutné speciální kulturní, jazykové a společenské vědomosti. "Mensa ČR vystavuje za příplatek Kč 100,- dvojjazyčný "luxusní" Certifikát o dosažené inteligenci v mensovním testu, který nikde jinde nezískáte. Můžete jej třeba vystavit v pracovně či použít jako doklad o výši IQ při hledání zaměstnání." "Počet členů Mensy České republiky se dlouhodobě pohybuje mezi 1500 a 2000. Celosvětově je ale v Mense sdruženo asi 100 000 lidí ve více než 100 zemích. Největší členskou základu má Mensa v USA a Velké Británii. Mensa v České republice však patří již dlouhou dobu mezi deset nejsilnějších." Mensa již otevřela "svoje" gymnázium, kde zatím studuje 30 mladých lidí také začala spolupracovat se známými osobnostmi, například astronomem Jiřím Grygarem nebo scénáristou Zdeňkem Mahlerem. ""Ti nejsou členem Mensy, a mě vůbec nezajímá, jaké mají IQ, " říká Jan Fikáček. "Mluvím možná sám proti sobě, ale tvrdím, že inteligence není všechno. Obdivuji lidi s životní energií a ty, kdo svou inteligenci dokáží sladit s citem. Vážím si lidí, kteří jsou kvalitní i jinými vlastnostmi, i když vím, že vysoký intelekt je požehnáním." " 8. Mozek a inteligence Skupina britských vědců z Rady pro lékařský výzkum sledovala funkci mozku při řešení úkolů z testů inteligence. Vědci během těchto testů zjistili, že se zapojuje především frontální mozkový lalok. Tyto pokusy nejsou jednoduché, protože, jak již víme, inteligence není jenom jedna. Při řeči se zapojuje levá hemisféra, při emocích pravá. O úrovni inteligence rozhoduje celá mozková kůra, která je rozdělena do více než padesáti oblastí a každá plní určitou funkci. Zde je nutné zmínit se o genetikovi Edoardu Boncinelli. Tento Ital objevil jeden ze čtyř genů, jenž mozek "stavějí". Gen označovaný jako Emx2 zajišťuje, že každá mozková oblast je na svém místě. V případě neexistence tohoto genu bychom nemohli mluvit o inteligenci, protože by mozek správně nefungoval. 9. Druhy inteligence abstraktní inteligence - schopnost řešit dobře definované problémy s jednoznačnou odpovědí praktická inteligence - schopnost řešit problémy každodenního života sociální inteligence - schopnost pohybovat se v sociálním prostředí emoční inteligence - ovlivňuje úspěch jednotlivce v daném prostředí
Psycholog Jean Piaget inteligenci rozdělil podle věku: od narození do počátku řeči - senzomotorická inteligence od nástupu řeči do 4 let - symbolické a předpojmové myšlení od 4 let do 7/8 let - názorné myšlení a přechod k operacím od 7/8 let do 11/12 let - organizují se konkrétní operace, čili "grupování myšlení týkajícího se předmětů, s nimiž se dá manipulovat nebo které si lze názorně představit" od 11/12 let a během adolescence - myšlení formální, " jehož grupování charakterizují vyspělou reflexivní inteligenci" 10. Rozložení inteligence Rozložení inteligence v celkové populaci znázorňuje Gaussova křivka normálního rozdělení. Z grafu vyplývá: 68,2% obyvatelstva se pohybuje v pásmu podprůměrné a nadprůměrné inteligence 33,2% v pásmech nízké a vysoké inteligence 4,2% v oblasti velmi nízké a velmi vysoké inteligence 0,4% v oblasti extrémně nízké a vysoké inteligence
Extrémně nízká a vysoká inteligence 0,2% Velmi nízká a velmi vysoká inteligence 2,1% Nízká a vysoká inteligence 16,6% Podprůměrná a nadprůměrná inteligence 34,1% 11. Inteligence a pracovní výsledky Každý si myslí, že podle pracovního výkonu ve vědeckých nebo uměleckých oborech se určuje inteligence. Pravdou je, že k významným myšlenkám je vysoká inteligence podmínkou, ale není jejich zárukou. "V běžném životě se však setkáváme často s tím, že testem naměřené IQ neodpovídá nejen pracovním výsledkům, ale ani "chytrosti" (natož moudrosti) chování dotyčného - a to v obou směrech; lidé s naměřeným vysokým IQ se mohou v životě chovat velmi hloupě a jejich pracovní výsledky nemusejí být nijak velké, stejně jako lidé, jimž test naměří průměrné IQ mohou oplývat přirozenou inteligencí a moudrostí a mohou dosahovat obdivuhodných pracovních výsledků." Jaké hodnoty IQ dosahují jednotlivé profese: Povolání Přibližná hodnota IQ nekvalifikovaní horníci, dělníci 75-95 zemědělci, řidiči 80-105 polovyučení dělníci 100-110 mistři, montéři 105-115 chemici, zdravotní sestry 115-125 doktoři, právníci 125-135 profesoři 135-145 12. AI - umělá inteligence Inspirovala jsem se filmem Stevena Spielberga AI (Artificiality Intelligence) a nazvala pode něj tuto kapitolu. Lidé se od nepaměti zabývají myšlenkou stroje, který napodobuje lidské činnosti. Zmínky o umělých "lidech" můžeme najít již u Homéra. Pokud jde o české bytosti, neměli bychom zapomenout na Golema nebo na Čapkovo R.U.R. - jeho zásluhou mají roboti jméno. První počítací stroj vyrobil roku 1642 Blaise Pascal. Ale za přímého předchůdce
dnešních počítačů a umělé inteligence považujeme Angličana Charlese Babbage, který roku 1833 začal vytvářet projekt analytického stroje. "Poprvé se zde objevuje myšlenka dvou základních částí počítače: procesoru a paměti, které Babbage nazývá (v duchu průmyslové revoluce) fabrika a sklad. Ve skladu byl uložen "program" v podobě lístků z tuhého papíru s vyděrovanými otvory. Babbage o svém projektu prohlásil, že bude představovat mechanizovanou inteligenci, bude-li schopen "požírat svůj vlastní ohon", tedy prostřednictvím své funkce měnit vlastní "skladovaný" program." Umělá inteligence je empirická věda zkoumající inteligentní projevy, jejímž úkolem je naučit stroje, aby dělaly věci, které vyžadují inteligenci, jsou-li prováděny člověkem. Feigenbaum inteligentními projevy myslí: učení, řešení problémů, porozumění jazyku, uvažování,... Umělá inteligence se paralelně rozvíjela s kybernetikou a teorií informace. Brzy byly zformulovány cíle: do deseti let porazí počítačový program mistra v šachu, do deseti let počítač objeví a dokáže nový matematický teorém, do deseti let většina psychologických teorií bude mít podobu počítačového programu. Cíle však byly příliš smělé a vědci si je o deset let později stanovili znovu, a pak znovu... V květnu 1997 byl splněn první cíl, kdy šachový počítač Deep Blue firmy IBM porazil mistra světa G. Kasparova. Druhý a třetí cíl jsou však v nedohlednu. Dalo by se říci, že pojem umělá inteligence vznikl z nouze. Stoje byly používány na usnadnění fyzické práce - byly silnější, rychlejší, vytrvalejší,... Dnes by stroje měly ulehčit práci s nehmotným světem. Pod tímto pojmem rozumíme schopnost určitého mechanismu přijímat data, vyhodnocovat je a doporučovat rozhodnutí. "A tak inteligentní systémy pomáhají již od 70. let minulého století v geologickém průzkumu při hledání nalezišť nerostů (slavný systém Prospector), v některých oblastech medicíny, a to jak při určování diagnózy (neméně slavný systém Mycin), tak i při predikci vývoje choroby (např. systém Glaukoma), při zpracování obrazových dat (např. při zjišťování stavu porostů nebo znečištění vod) a v poslední době také při hledání na Internetu (nalezení webovských stránek s danou tematikou, v elektronickém obchodě )."
13. Závěr Téma Inteligence a IQ je velice široké. Tato práce vzhledem k svému rozsahu mnoho problémů ani nemohla nastínit, např. inteligence a zvířata, inteligence národnostních menšin, vztah inteligence a ras,... Zaměřila jsem se na základní pojmy, historii, testování a z důvodu masového nástupu počítače jsem se zabývala také umělou inteligencí. Velmi povrchně by se mohlo zdát, že umělá inteligence může v krátké nahradit inteligenci naši. Umělá inteligence má s inteligencí právě tolik společného jako "přírodní aromatické látky" s přirozenou chutí. (Murphyho počítačové zákony) AI má však sloužit především k tomu, aby nám pomáhala řešit problémy, komunikovala s námi a usnadnila úkoly, které jsou lidskými schopnostmi obtížně řešitelné, což se jí začíná docela dobře dařit. Protože pojmem inteligence se myslitelé zabývají již od pradávna, lze tedy předpokládat, že s vývojem civilizace budou vyvstávat nové a nové nedořešené otázky a souvislosti.
14. Seznam vyobrazení I. Vztah věku a IQ. BERKA, Petr. VEJNAROVÁ, Jiřina. AI - umělá inteligence [online]. [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://www.vse.cz/zpravodaj/2002_3/34.htm. II. Ravenovy matice. MACKINTOSH, N., J. IQ a inteligence. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 2000. ISBN 80-7169-948-9, s. 42. III. Mensa ČR. Mensa České republiky [online]. 2002 [cit. 2002-01-01]. Dostupné na WWW: URL: http://www.mensa.cz. IV. Jan Fikáček. KAŠPÁRKOVÁ, Marcela. Inteligence není všechno [online]. [cit. 2002-11- 20]. Dostupné na WWW: URL: http://pteryx.natur.cuni.cz/~fikacek/intervie.htm. V. Rozložení inteligence v populaci podle Gaussovy křivky. PRAUS, Petr. Inteligence a její měření [online]. [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://ostrava.mensa.cz/inteligence.htm.
15. Seznam použité literatury MACKINTOSH, N., J. IQ a inteligence. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 2000. ISBN 80-7169-948-9. PIAGET, Jean. Psychologie inteligence. 1. vyd. Praha: SPN, 1966. SEDLÁČEK, Jan. Pojem inteligence v sociologii. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1969. MENSA - Poznejte své IQ. Praha: Václav Svojtka & Co., 1998. ISBN 80-7237-081-2. Elektronické dokumenty: BERKA, Petr. VEJNAROVÁ, Jiřina. AI - umělá inteligence [online]. [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://www.vse.cz/zpravodaj/2002_3/34.htm. HOUŠKA, Tomáš. Inteligence [online]. 9. června 2002 [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://www.guild.cz/inteligencecz.htm. KAŠPÁRKOVÁ, Marcela. Inteligence není všechno [online]. [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://pteryx.natur.cuni.cz/~fikacek/intervie.htm. Kojení a inteligence [online]. 21. srpna 2001 [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://www.zdrava-rodina.cz/med/med0901/med0928.html. MACH, Jan. Fenomén inteligence [online]. 1998 [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://sorry.vse.cz/~machj/doc/testyiq.htm. MATĚJČEK, Jan. Kde se bere inteligence [online]. 22. května 2001 [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://www.pauza.cz/r-art.asp/id=2209. Mensa České republiky [online]. 2002 [cit. 2002-01-01]. Dostupné na WWW: URL: http://www.mensa.cz. Mensa České republiky [online]. 2002 [cit. 2002-01-01]. Dostupné na WWW: URL: http://www.mensa.cz/cze/page0201.php. Mensa České republiky [online]. 2002 [cit. 2002-01-01]. Dostupné na WWW: URL: http://www.mensa.cz/cze/page0301.php. Mensa České republiky [online]. 2002 [cit. 2002-01-01]. Dostupné na WWW: URL: http://www.mensa.cz/cze/page1001.php. PĚCHOUČEK, Michal. Úvod do filosofie umělé inteligence [online]. [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://cyber.felk.cvut.cz/gerstner/teaching/zui/kui-phil.htm. PRAUS, Petr. Inteligence a její měření [online]. [cit. 2002-11-20]. Dostupné na WWW: URL: http://ostrava.mensa.cz/inteligence.htm.