Dokument z Montreux. (neoficiální překlad; není zahrnuta část 2 Good Practices) Předmluva



Podobné dokumenty
Mezinárodní humanitární právo

Mezinárodní humanitární právo

Mezinárodní humanitární právo

Pracovní překlad Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství uzavřená na základě článku K.3 Evropské unie (ze dne 26.

OBSAH. Úvod... 5 Seznam zkratek... 7

RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ RADY. ze dne 29. května o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve spojitosti se zaváděním eura

Studijní opora. Mezinárodní humanitární právo Právo ozbrojeného konfliktu Válečné právo Prameny Mezinárodního humanitárního práva

Oficiální stanovisko Relevance mezinárodního humanitárního práva v kontextu terorizmu

Mezinárodní humanitární právo Pojem a prameny práva ozbrojených konfliktů mezinárodního humanitárního práva

Definice válečných zločinů v Římském statutu Mezinárodního trestního soudu ze dne 17.července 1998 ve znění změny ze dne 10.

Obsah. O autorech...v Úvod... VII Seznam použitých zkratek... XVII

Návrh ROZHODNUTÍ RADY. o podpisu Úmluvy Rady Evropy o předcházení terorismu (CETS č. 196) jménem Evropské unie

Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (PŘEKLAD)

Konsolidované úplné znění. S t a t u t u vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Soudním dvorem Evropské unie

LEGISLATIVA KRIZOVÝCH SITUACÍ

Římský statut Mezinárodního trestního soudu Řím, 17. července 1998

Council of Europe Treaty Series No Dodatkový protokol k Trestněprávní úmluvě o korupci

SPOLEČNÁ AKCE (97/154/JHA) s ohledem na článek 3 odst.2 písm. b) Smlouvy o Evropské unii;

Obsah. O autorech...v Autoři jednotlivých kapitol... VI Předmluva...VII Seznam použitých zkratek...xv

VYBRANÁ TÉMATA. Právní postavení osob zadržených na vojenské základně Guantánamo - rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ze dne 29.6.

Pokyn pro nesrovnalosti

P ř e d k l á d a c í z p r á v a p r o P a r l a m e n t Č e s k é r e p u b l i k y

PŘÍLOHA. návrhu rozhodnutí Rady

Šestá kapitola MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO

EVROPSKÝ ZATÝKACÍ ROZKAZ 1

VYMÁHÁNÍ VÝŽIVNÉHO S MEZINÁRODNÍM PRVKEM

Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)

DOKUMENT Z MONTREUX I ÚPRAVA POSTAVENÍ SOUKROMÝCH VOJENSKÝCH A BEZPEČNOSTNÍCH SPOLEČNOSTÍ V OZBROJENÉM KONFLIKTU

Právní záruky ve veřejné správě

Prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc.

KODEX CHOVÁNÍ SCHVÁLENÝ SKUPINOU KOORDINÁTORŮ PRO SMĚRNICI 2005/36/ES O UZNÁVÁNÍ ODBORNÝCH KVALIFIKACÍ 1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY 9-25

Vymezení obecné a zvláštní části mezinárodního práva veřejného

OBECNÉ ZÁSADY POLITIKY EVROPSKÉ UNIE VŮČI TŘETÍM ZEMÍM TÝKAJÍCÍ SE MUČENÍ A JINÉHO KRUTÉHO, NELIDSKÉHO ČI PONIŽUJÍCÍHO ZACHÁZENÍ NEBO TRESTÁNÍ

USNESENÍ RADY. ze dne 26. června o nezletilých osobách bez doprovodu, které jsou státními příslušníky třetích zemí (97/C 221/03)

11/1944 Ú. v. ÚSTAVNÍ DEKRET presidenta republiky *)

NÁVRH ZPRÁVY. CS Jednotná v rozmanitosti CS 2014/2012(INI)

Obecné zásady EU týkající se trestu smrti: revidované a aktualizované znění

N á v r h u s n e s e n í S e n á t u P a r l a m e n t u ČR

Ondřej Hykš

Název vzdělávacího materiálu

EVROPSKÁ ÚMLUVA O VÝKONU PRÁV DĚTÍ. (PŘEKLAD) Preambule

Mezinárodní právo reakce na katastrofy

Úmluva Mezinárodní organisace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat

Sdělení MZV č. 76/2004 Sb.m.s. EVROPSKÁ ÚMLUVA O STÁTNÍM OBČANSTVÍ. Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v Budapešti dne 7. května 1999.

N á v r h u s n e s e n í S e n á t u PČR

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn.: 32 Cdo 2016/98

Usnesení. Rady vlády ČR pro lidská práva ze dne 18. června k nahlížení do zdravotnické dokumentace

Návrh ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY. o zrušení některých aktů v oblasti policejní spolupráce a soudní spolupráce v trestních věcech

Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY. o zrušení některých aktů v oblasti policejní spolupráce a soudní spolupráce v trestních věcech

Čestné prohlášení o vyloučení a kvalifikaci

Valné shromáždění. Určení: obecné 21. března [ke zprávě Třetího výboru (A/60/509/Add.1)]

SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí

Mezinárodní humanitární právo

Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byl Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě podepsán ve Štrasburku dne 27. května 1992.

Obsah. Použité zkratky O autorovi. Úvod 1 Cíle knihy 1 Používaná terminologie 5

***I NÁVRH ZPRÁVY. CS Jednotná v rozmanitosti CS 2013/0023(COD)

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením

Částka 14 Sbírka mezinárodních smluv č. 26 / Ministerstva zahraničních věcí

Návrh ROZHODNUTÍ RADY

Mezinárodní humanitární právo

ZÁKON. ze dne 2016 o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele a o změně dalších souvisejících zákonů

N á v r h U S N E S E N Í. Senátu Parlamentu České republiky

Obsah. Seznam zkratek... 14

A8-0252/ POZMĚŇOVACÍ NÁVRH který předložil Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

OBYČEJOVÉ NORMY MEZINÁRODNÍHO HUMANITÁRNÍHO PRÁVA

Aktuální otázky MPH. Leopold Skoruša

LEOPOLD SKORUŠA Univerzita obrany Fakulta ekonomiky a managementu ;

ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ. 1 Předmět úpravy

PČR a její úkoly Organizace PČR

Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.

Evropské mezinárodní právo soukromé a procesní. JUDr. Klára Drličková, Ph.D.

Pokyn pro nesrovnalosti

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyuiopasd fghjklzxcvbnmqwertyuiopasdfghjklzx cvbnmqwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq

Posilování externího auditu veřejných financí v regionech INTOSAI

PARTICIPAČNÍ PRÁVA DĚTÍ V KONTEXTU REVIZE NAŘÍZENÍ BRUSEL II A Marta Zavadilová Konference Participační práva dětí. Sdílení dobré praxe říjen 2016

majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi jejími členy,

Prevence trestní odpovědnosti právnických osob ve veřejné správě

Finanční mechanismus Evropského hospodářského prostoru Finanční mechanismus Norska DOHODA. mezi

Správní právo pojem, zařazení, úloha, předmět, systém, prameny. Ústavní základy a právní regulace veřejné správy.

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Příloha k usnesení vlády ze dne 17. srpna 2009 č. 1024

V Bruselu dne COM(2015) 424 final ANNEX 1 PŘÍLOHY

Lisabonská smlouva. Evropa států a Evropa občanů. JUDr.. PhDr. Petr Kolář, Ph.D.

Seminář č. 1: Mezinárodní smlouva: struktura, vznik, vstup v platnost, vstup do sféry vnitrostátního práva

EVROPSKÁ KOMISE PROTI RASISMU A NESNÁŠENLIVOSTI

Zásady činnosti Národní skupiny pro implementaci mezinárodního

Cíl prezentace Poskytnout přehled o aplikačním rozsahu nařízení ES z oblasti evropského justičního prostoru (EJP), která upravují problematiku rodinné

Návrh ROZHODNUTÍ RADY

METODICKÉ POKYNY PRO AKREDITACI

Dotaz ze dne

Dohoda o výcviku v kontextu Evropské mobility. Český učeň/žák mající prospěch z mobility v jiné zemi Evropské unie během odborné výcviku v podniku.

Otázky z povinného předmětu Mezinárodní právo veřejné

Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

INTERNACIONALIZACE SOUDNÍ ARGUMENTACE

Výkonná moc v ČR. Moc výkonná dle Ústavy ČR. Prezident republiky pátek 11. listopadu 2011

KONZULTAČNÍ DOKUMENT SDĚLENÍ EVROPSKÉ KOMISE O PRÁVECH DÍTĚTE ( ) 1

PROHLOUBENÍ NABÍDKY DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ NA VŠPJ A SVOŠS V JIHLAVĚ

SMLOUVA. o provozování kanalizace pro veřejnou potřebu v obci Chocerady (dále jen Smlouva )

Mezinárodně právní postavení orgánů pro mezinárodní styky

Mezinárodní humanitární právo

Transkript:

Dokument z Montreux (neoficiální překlad; není zahrnuta část 2 Good Practices) Předmluva Tento dokument je výsledkem iniciativy zahájené ve spolupráci vlády Švýcarska a Mezinárodního výboru Červeného kříţe, která vedla k setkání vládních expertů z Afghánistánu, Angoly, Austrálie, Kanady, Číny, Francie, Německa, Iráku, Polska, Sierra Leone, Jiţní Afriky, Švédska, Švýcarska, Velké Británie, Ukrajiny a USA v lednu a listopadu 2006, listopadu 2007, dubnu a září 2008. Zástupci občanské společnosti a soukromého vojenského a bezpečnostního sektoru byli konzultováni. Tento dokument vychází z těchto vzájemných porozumění: 1) Určitá zavedená pravidla mezinárodního práva, zejména mezinárodního humanitárního práva a práva lidských práv se aplikují na státy v jejich vztahu k soukromým vojenským a bezpečnostním sluţbám (SVBS) během operací těchto sluţeb v ozbrojeném konfliktu; 2) Tento dokument připomíná existující právní závazky států a SVBS a jejich personálu (část 1) a poskytuje státům osvědčených postupů k podpoře dodrţování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv v průběhu ozbrojeného konfliktu (druhá část); 3) Tento dokument není právně závazný nástroj a nikterak se nedotýká existujících závazků států podle mezinárodního obyčejového práva nebo podle mezinárodních smluv, kterými jsou státy smluvními stranami, zejména jejich závazkům plynoucím z Charty OSN (zvláště z čl. 2(4) a 51); 4) Tento dokument by neměl být vykládán jako omezení, poškození nebo rozšíření jakýmkoliv způsobem stávající závazky podle mezinárodního práva, nebo jako vytváření nebo rozvoj nových závazků podle mezinárodního práva; 5) Existující závazky a osvědčená praxe mohou být rovněţ návodné pro post-konfliktní situace a jiné obdobné situace, ačkoli mezinárodní humanitární právo je aplikovatelné pouze v době ozbrojeného konfliktu; 6) Spolupráce, sdílení informací a pomoc mezi státy úměrné kapacitám kaţdého státu jsou účelné ve smyslu dosaţení plného respektování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, obdobně jako spolupráce v implementaci se soukromým vojenským a bezpečnostním sektorem a jinými relevantními aktéry; 7) Tento dokument nemá být chápán jako schválení pouţívání SVBS v jakýchkoliv situacích, jeho cílem je pouze připomenutí právních závazků a doporučení osvědčených postupů v těch případech, kdy bylo o najmutí SVBS jiţ rozhodnuto;

8) Ačkoli je tento dokument adresován státům, osvědčené postupy mohou mít hodnotu i pro jiné subjekty, jako jsou mezinárodní organizace, NGO a společnosti, které najímají SVBS, stejně jako pro SVBS samotné. 9) Pro účely tohoto dokumentu: a) SVBS jsou soukromé obchodní entity, které poskytují vojenské a/nebo bezpečnostní sluţby bez ohledu na to, jak samy sebe označují. Vojenské a bezpečnostní sluţby zahrnují zejména ozbrojený doprovod a ochranu osob a objektů, jako jsou konvoje, budovy a jiná místa; údrţbu a provozování zbraňových systémů; zadrţování vězňů; poradenství a výcvik místních sil a bezpečnostního personálu. b) Personál SVBS jsou osoby zaměstnané SVBS, ať přímo najaté, nebo vyuţívané na základě smlouvy, včetně jejich zaměstnanců a managerů. c) Najímající státy jsou státy, které si přímo najímají sluţby SVBS, včetně těch případů, kdy si tyto SVBS najímají subdodavatele ve formě jiné SVBS. d) Teritoriální státy jsou státy, na jejichţ území SVBS provádějí svoji činnost. e) Domovské státy jsou státy příslušnosti SVBS, tj. ty státy, kde jsou SVBS registrovány nebo zaloţeny; jestliţe stát, kde je SVBS zaloţena je odlišný od toho, kde má SVBS své hlavní sídlo managementu, pak stát, kde má toto své hlavní sídlo managementu je Domovským státem. Zúčastněné státy dají na vědomí tento dokument jiným státům, mezinárodním organizacím, nevládním organizacím, soukromému vojenskému a bezpečnostnímu sektoru a dalším relevantním subjektům, které se vyzývají, aby přijaly tyto osvědčené postupy, které povaţují za vhodné pro své působení. Zúčastněné státy vyzvou další státy a mezinárodní organizace, aby sdělily svoji podporu tomuto dokumentu federálnímu ministerstvu zahraničních věcí Švýcarska. Účastnické státy téţ vyhlašují svou připravenost přezkoumat a v případě nutnosti revidovat tento dokument s cílem vzít v úvahu nový vývoj. Část 1 Relevantní mezinárodněprávní závazky vztahující se k soukromým vojenským a bezpečnostním společnostem Úvod Následující prohlášení mají za cíl připomenout existující mezinárodněprávní závazky států týkající se soukromých vojenských a bezpečnostních společností. Prohlášení vycházejí z různých smluv z oblasti mezinárodního humanitárního práva a práva lidských práv a obyčejového mezinárodního práva. Tento dokument a v něm obsaţená prohlášení nevytvářejí právní závazky. Kaţdý stát je odpovědný za dodrţování mezinárodních závazků, které na sebe převzal v mezinárodních smlouvách, jichţ je smluvní stranou, s výhradou učiněných výhrad, prohlášení a porozumění, a za dodrţování těch závazků, které plynou z mezinárodního obyčejového práva.

A. Najímající státy 1. Závazky najímajících států vyplývající z mezinárodního práva zůstávají zachovány i v případě, ţe si najmou SVBS k vykonávání určitých aktivit. Jsou-li tyto státy okupační mocností, mají závazek přijmout všechna opatření v jejich pravomoci k nastolení a zajištění, jak nejrychleji to bude moţné, veřejného pořádku a bezpečnosti, tj. uchovávat bdělost v oblasti předcházení porušování mezinárodního humanitárního práva a práva lidských práv. 2. Najímající státy mají závazek nenajmout SVBS za účelem provádění aktivit, které mezinárodní humanitární právo výslovně přiznává zástupcům státu nebo jeho orgánům, jako výkon pravomoci odpovědného zástupce státu nad zajateckými tábory nebo místech pro internaci civilistů v souladu s Ţenevskými úmluvami. 3. Najímající státy mají závazek v rámci svých pravomocí zajistit respektování mezinárodního humanitárního práva ze strany SVBS, které si najaly, zejména: a) zajistit, aby SVBS, které si najaly, a jejich personál si byly vědomy svých závazků a vyškoleny odpovídajícím způsobem; b) nepodněcovat a nenapomáhat při jakýchkoliv porušeních mezinárodního humanitárního práva personálem SVBS, ale přijmout vhodná opatření k jejich zabránění; c) přijmout opatření k potlačení porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaných personálem SVBS prostřednictvím vhodných prostředků, jako jsou vojenské předpisy, správní nařízení a jiná regulatorní opatření, stejně jako správní, přestupkové a soudní sankce v případě potřeby. 4. Najímající státy jsou odpovědné za implementaci svých závazků podle mezinárodního práva lidských práv, včetně přijetí takových legislativních a jiných opatření, která mohou být nezbytná pro efektivní účinek těchto závazků. K provedení tohoto cíle mají závazek přijmout vhodné prostředky k zabránění, vyšetření a poskytnutí účinné nápravy pro relevantní pochybení SVBS a jejich personálu. 5. Najímající státy mají závazek přijmout nezbytnou legislativu k zavedení účinných trestních sankcí pro osoby páchající nebo nařizující spáchat závaţná porušení Ţenevských úmluv, případně Protokolu I, a rovněţ mají závazek vyhledat osoby, které jsou podezřelé ze spáchání nebo nařídily spáchat takováto závaţná porušení, a přivést tyto osoby bez ohledu na jejich státní příslušnost před své soudy. Jestliţe to upřednostňují, mohou také v souladu s příslušnými ustanoveními národní legislativy předat takovouto osobu k soudnímu řízení před soudy jiného dotčeného státu, pokud je v takovém státě tento případ prima facie (roz. je v něm dostatek důkazů k provedení trestního řízení), nebo mezinárodnímu trestnímu tribunálu. 6. Najímající stát má rovněţ závazek vyšetřit v souladu s poţadavky mezinárodního práva, anebo jinak podle potřeby stíhat, vydat nebo předat podezřelou osobu ze spáchání jiných zločinů podle mezinárodního práva, jako jsou mučení nebo braní rukojmí. Takovéto stíhání musí být vedeno v souladu s právem na spravedlivý proces

podle mezinárodního práva s vědomím toho, ţe trest musí odpovídat závaţnosti zločinu. 7. Ačkoli vstup do smluvních vztahů nevyvolává sám o sobě odpovědnost najímajících států, tyto státy jsou odpovědné za porušení mezinárodního humanitárního práva, lidských práv a jiných pravidel mezinárodního práva spáchaných SVBS nebo jejich personálem v těch případech, kde takováto porušení jsou přičitatelná najímajícímu státu podle obyčejového mezinárodního práva, zvláště jsou-li SVBS: a) začleněny státem do jeho řádných ozbrojených sil v souladu s jeho vnitrostátní legislativou; b) členy organizovaných armádních sil, skupin nebo jednotek pod vedením velitele odpovědného státu; c) zmocněny k výkonu prvků státní moci, jestliţe jednají v této pravomoci (tj. jsou formálně oprávněny na základě zákona nebo nařízení vykonávat funkce, které normálně vykonávají orgány státu); nebo d) ve skutečnosti jednají na základě pokynů státu (tj. stát dal konkrétní pokyn k chování soukromého aktéra) nebo na základě vedení nebo kontroly státu (tj. skutečný výkon efektivní kontroly státem nad chováním soukromých aktérů). 8. Najímající státy mají závazek poskytnout reparace za porušení mezinárodního humanitárního práva a práva lidských práv způsobených protiprávním chováním personálu SVBS, je-li toto chování SVBS přičitatelné najímajícím státům v souladu s obyčejovým mezinárodním právem odpovědnosti států. B. Teritoriální státy 9. Teritoriální státy mají závazek v rámci svých pravomocí zajistit respektování mezinárodního humanitárního práva ze strany SVBS operujících na jejich území, zejména: a) šířit v největší moţné míře text Ţenevských úmluv a jiných relevantních norem mezinárodního humanitárního práva mezi SVBS a jejich personál; b) nepodněcovat a nenapomáhat při jakýchkoliv porušeních mezinárodního humanitárního práva personálem SVBS, ale přijmout vhodná opatření k jejich zabránění; c) přijmout opatření k potlačení porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaných personálem SVBS prostřednictvím vhodných prostředků, jako jsou vojenské předpisy, správní nařízení a jiná regulatorní opatření, stejně jako správní, přestupkové a soudní sankce v případě potřeby. 10. Teritoriální státy jsou odpovědné za implementaci svých závazků podle mezinárodního práva lidských práv, včetně přijetí takových legislativních a jiných opatření, která mohou být nezbytná pro efektivní účinek těchto závazků. K provedení

tohoto cíle mají závazek přijmout vhodné prostředky k zabránění, vyšetření a poskytnutí účinné nápravy pro relevantní pochybení SVBS a jejich personálu. 11. Teritoriální státy mají závazek přijmout nezbytnou legislativu k zavedení účinných trestních sankcí pro osoby páchající nebo nařizující spáchat závaţná porušení Ţenevských úmluv, případně Protokolu I, a rovněţ mají závazek vyhledat osoby, které jsou podezřelé ze spáchání nebo nařídily spáchat takováto závaţná porušení, a přivést tyto osoby bez ohledu na jejich státní příslušnost před své soudy. Jestliţe to upřednostňují, mohou také v souladu s příslušnými ustanoveními národní legislativy předat takovouto osobu k soudnímu řízení před soudy jiného dotčeného státu, pokud je v takovém státě tento případ prima facie (roz. je v něm dostatek důkazů k provedení trestního řízení), nebo mezinárodnímu trestnímu tribunálu. 12. Teritoriální státy mají rovněţ závazek vyšetřit v souladu s poţadavky mezinárodního práva, anebo jinak podle potřeby stíhat, vydat nebo předat podezřelou osobu ze spáchání jiných zločinů podle mezinárodního práva, jako jsou mučení nebo braní rukojmí. Takovéto stíhání musí být vedeno v souladu s právem na spravedlivý proces podle mezinárodního práva s vědomím toho, ţe trest musí odpovídat závaţnosti zločinu. 13. V situacích okupace jsou závazky Teritoriálních států omezeny na ty oblasti, nad kterými jsou schopny vykonávat efektivní kontrolu. C. Domovské státy 14. Domovské státy mají závazek v rámci svých pravomocí zajistit respektování mezinárodního humanitárního práva ze strany SVBS své příslušnosti, zejména: a) šířit v největší moţné míře text Ţenevských úmluv a jiných relevantních norem mezinárodního humanitárního práva mezi SVBS a jejich personál; b) nepodněcovat a nenapomáhat při jakýchkoliv porušeních mezinárodního humanitárního práva personálem SVBS, ale přijmout vhodná opatření k jejich zabránění; c) přijmout opatření k potlačení porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaných personálem SVBS prostřednictvím vhodných prostředků, jako jsou vojenské předpisy, správní nařízení a jiná regulatorní opatření, stejně jako správní, přestupkové a soudní sankce v případě potřeby. 15. Domovské státy jsou odpovědné za implementaci svých závazků podle mezinárodního práva lidských práv, včetně přijetí takových legislativních a jiných opatření, která mohou být nezbytná pro efektivní účinek těchto závazků. K provedení tohoto cíle mají závazek přijmout vhodné prostředky k zabránění, vyšetření a poskytnutí účinné nápravy pro relevantní pochybení SVBS a jejich personálu. 16. Domovské státy mají závazek přijmout nezbytnou legislativu k zavedení účinných trestních sankcí pro osoby páchající nebo nařizující spáchat závaţná porušení Ţenevských úmluv, případně Protokolu I, a rovněţ mají závazek vyhledat osoby, které jsou podezřelé ze spáchání nebo nařídily spáchat takováto závaţná porušení, a přivést

tyto osoby bez ohledu na jejich státní příslušnost před své soudy. Jestliţe to upřednostňují, mohou také v souladu s příslušnými ustanoveními národní legislativy předat takovouto osobu k soudnímu řízení před soudy jiného dotčeného státu, pokud je v takovém státe tento případ prima facie (roz. je v něm dostatek důkazů k provedení trestního řízení), nebo mezinárodnímu trestnímu tribunálu. 17. Domovské státy mají rovněţ závazek vyšetřit v souladu s poţadavky mezinárodního práva, anebo jinak podle potřeby stíhat, vydat nebo předat podezřelou osobu ze spáchání jiných zločinů podle mezinárodního práva, jako jsou mučení nebo braní rukojmí. Takovéto stíhání musí být vedeno v souladu s právem na spravedlivý proces podle mezinárodního práva s vědomím toho, ţe trest musí odpovídat závaţnosti zločinu. D. Všechny ostatní státy 18. Všechny ostatní státy mají závazek v rámci svých pravomocí zajistit respektování mezinárodního humanitárního práva. Mají závazek zdrţet se podněcování nebo pomoci v porušování mezinárodního humanitárního práva jakoukoliv ze stran konfliktu. 19. Všechny ostatní státy jsou odpovědné za implementaci svých závazků podle mezinárodního práva lidských práv, včetně přijetí takových legislativních a jiných opatření, která mohou být nezbytná pro efektivní účinek těchto závazků. 20. Všechny ostatní státy mají závazek přijmout nezbytnou legislativu k zavedení účinných trestních sankcí pro osoby páchající nebo nařizující spáchat závaţná porušení ţenevských úmluv, případně Protokolu I, a rovněţ mají závazek vyhledat osoby, které jsou podezřelé ze spáchání nebo nařídily spáchat takováto závaţná porušení, a přivést tyto osoby bez ohledu na jejich státní příslušnost před své soudy. Jestliţe to upřednostňují, mohou také v souladu s příslušnými ustanoveními národní legislativy předat takovouto osobu k soudnímu řízení před soudy jiného dotčeného státu, pokud je v takovém státě tento případ prima facia, nebo mezinárodnímu trestnímu tribunálu. 21. Všechny ostatní státy mají rovněţ závazek vyšetřit v souladu s poţadavky mezinárodního práva, anebo jinak podle potřeby stíhat, vydat nebo předat podezřelou osobu ze spáchání jiných zločinů podle mezinárodního práva, jako jsou mučení nebo braní rukojmí. Takovéto stíhání musí být vedeno v souladu s právem na spravedlivý proces podle mezinárodního práva, s vědomím toho, ţe trest musí odpovídat závaţnosti zločinu. E. SVBS a jejich personál 22. SVBS jsou povinny dodrţovat mezinárodní humanitární právo a právo lidských práv v rámci aplikovatelného vnitrostátního práva, stejně jako jiná aplikovatelná pravidla národního práva, jako trestní právo, daňové právo, cizinecké právo, pracovní právo a specifickou regulaci týkající se soukromých vojenských a bezpečnostních sluţeb. 23. Personál SVBS je povinen respektovat relevantní národní právní řád, zejména trestní právo státu, na jehoţ území operuje a právo státu své příslušnosti dokud je aplikovatelné. 24. Postavení personálu SVBS je určeno mezinárodním humanitárním právem případ od případu, zejména podle povahy a okolností činností, do kterých jsou zahrnuty.

25. Jestliţe jsou podle mezinárodního humanitárního práva civilisty, personál SVBS nemůţe být předmětem útoku, ledaţe jsou pro tento vymezený čas osoby přímo účastnící se nepřátelství. 26. Personál SVBS je: a) povinen bez ohledu na své postavení dodrţovat pouţitelná pravidla mezinárodního humanitárního práva; b) chráněn jako civilisté podle mezinárodního humanitárního práva, ledaţe by byl začleněn do řádných ozbrojených sil státu nebo byl členem organizovaných ozbrojených sil, skupin nebo jednotek pod vedením odpovědným státu, nebo jinak ztratil ochranu podle podmínek mezinárodního humanitárního práva; c) poţívá status válečného zajatce v mezinárodním ozbrojeném konfliktu, jestliţe se jedná o osoby, které doprovázejí ozbrojené síly splňující poţadavky čl. 4A(4) III. ţenevské úmluvy; d) do té míry, do které vykonává výkon veřejné moci, musí ji vykonávat v souladu se závazky státu podle mezinárodního práva lidských práv; e) můţe být trestně stíhán, jestliţe se dopustí chování, které je označeno jako zločin podle příslušného národního práva nebo mezinárodního práva. F. Odpovědnost nadřízeného 27. Nadřízení SVBS personálu, jako: a) vládní činitelé, aniţ by záleţelo, zda se jedná o vojenské velitele nebo civilní nadřízené, nebo b) ředitelé nebo manageři SVBS mohou být odpovědní za zločiny podle mezinárodního práva spáchané SVBS personálem na základě jejich efektivní moci a kontroly v důsledku svého pochybení řádně vykonávat kontrolu nad nimi v souladu s pravidly mezinárodního práva. Odpovědnost nadřízeného nevzniká pouze na základě smlouvy.