MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výchovy ke zdraví Předčasné mateřství a rodičovství Bakalářská práce Brno 2015 Autor práce: Kateřina Ulmanová Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Jitka Reissmannová, Ph.D.

Bibliografický záznam ULMANOVÁ, Kateřina. Předčasné mateřství a rodičovství: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výchovy ke zdraví, 2015. Vedoucí bakalářské práce: Jitka Reissmannová. Anotace Bakalářská práce Předčasné mateřství a rodičovství je rozdělena na dvě části. První část je teoretická a pojednává o biologických a psychických aspektech předčasného mateřství a rodičovství. Zabývá se také prevencí předčasného otěhotnění a podrobně popisuje antikoncepční metody. V této části se nachází výčet programů a projektů, které se zabývají prevencí a samotnou problematikou předčasného mateřství a rodičovství. V druhé praktické části je uveden rozhovor, který spadá pod dané téma. Na závěr je uvedeno vyhodnocení, které porovnává teoretickou část s praktickou. Annotation Bachelor work called Early Motherhood and Parenthood is divided into two sections. The first section is theoretical and there are biological and psychological aspects of Early Motherhood and Parenthood. There are also prevences of Early Motherhood and detailed description of contraptive methods. In this section is list of programs and projects which solve problematics and prevences of Early Motherhood and Parenthood. In the second practical section is interview which is part of this topic. At the end is evaluated which compare both sections. Klíčová slova Interrupce, riziko v těhotenství, dospívání, partnerský vztah, rodinné zázemí, antikoncepce Keywords Abortion, risks in pregnancy, adolescence, partnership, family background, contraception

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne.. 2015.... Kateřina Ulmanová

Poděkování Mé poděkování patří PhDr. Mgr. Jitce Reissmannové, Ph.D. za odborné rady a vedení při psaní mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat rodině za podporu v průběhu celého studia.

Obsah Úvod... 1 1. Vymezení pojmů... 2 1.1 Mateřství a rodičovství... 2 1.2 Reprodukční zdraví... 3 1.3 Těhotenství... 3 2. Biologické aspekty předčasného mateřství a rodičovství... 5 2.1 Těhotenství v období dospívání... 5 2.2 Rizika předčasného těhotenství pro matku a plod... 6 2.3 Fyzické změny v těhotenství... 7 3. Psychosociální aspekty předčasného mateřství a rodičovství... 9 3.1 Dospívání... 9 3.1.1 Biologické změny v dospívání- puberta... 10 3.1.2. Psychické a sociální změny v dospívání... 11 3.2 Sociální zázemí nezletilé dívky... 12 3.2.1 Partnerský vztah... 12 3.2.2 Rodinné zázemí nezletilé dívky... 14 3.2.3 Materiální zázemí nezletilé dívky... 15 4. Předčasné mateřství a rodičovství z pohledu učitele a školy... 16 4.1 Výchova ke zdraví... 16 4.2 Sexuální výchova... 18 4.3 Programy podporující zdraví... 19 5. Prevence předčasného mateřství a rodičovství... 21 5.1 Druhy prevence... 21 5.2 Antikoncepce... 22 5.2.1 Druhy antikoncepce... 23 5.2.2 Spolehlivost antikoncepce... 25 5.3 Umělé přerušení těhotenství... 26 5.3.1 Formy umělého přerušení těhotenství... 29 5.3.2 Komplikace při umělém přerušení těhotenství... 30 6. Praktická část... 33 6.1 Rozhovor... 33 6.2 Shrnutí... 39 Závěr... 40 Literatura... 41 Přílohy... 43

Úvod Jako téma mé bakalářské práce jsem si vybrala předčasné mateřství a rodičovství. Mým oborem, který studuji na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, je Výchova ke zdraví a jelikoţ mě tento obor velmi baví a zajímá, vedla jsem mé téma tímto směrem. V mém okolí se vyskytuje případ, kdy ţena otěhotněla ještě před dovršením plnoletosti. Jelikoţ ţenu znám, poskytla mi nějaké informace a podněty, kterých bych se v mé bakalářské práci chtěla dotknout. V dnešní době zvýšené sexuální promiskuity je předčasné těhotenství aktuální téma, do něhoţ je zahrnuta spousta souvisejících oblastí. V současnosti jsou přístupné mnohé podněty, které lákají a svádí nezletilé k experimentování a k rizikovému chování. Často si dospívající vůbec neuvědomují, jaké můţe mít jejich chování následky. U náctiletých jedinců dochází velmi často k nerozváţnému sexuálnímu chování, čímţ mohou nastat situace, se kterými si neví rady. V období puberty dospívající dívka ještě nemá předpoklady, aby se stala matkou. Jak z hlediska fyzické, psychické nebo sociální stránky. Cílem mé bakalářské práce je upozornit na rizika, která jsou spojena s předčasným těhotenstvím. Dále uvedu faktory, které celý průběh těhotenství ovlivňují. Nejprve bych chtěla začít vymezením pojmů, které se mateřství, rodičovství a těhotenství v období dospívání týkají. Záměrem této kapitoly je teoretické přiblíţení základních pojmů, se kterými budu v celé mé bakalářské práci pracovat. Na začátku druhé kapitoly zmíním pojem reprodukční zdraví. Velké změny u náctiletých těhotných dívek se týkají hlavně biologické roviny. Hrozí zde určitá rizika jak pro matku, tak i plod/dítě. Fyzicky není náctiletá dívka zralá na změny, které v těhotenství přijdou. Ve třetí kapitole se dotknu psychosociálních aspektů předčasného mateřství a rodičovství, do kterého spadá dospívání, partnerský vztah nebo rodina. Všechny tyto aspekty zajisté dívku ve velké míře ovlivňují. Poslední dvě kapitoly budu věnovat prevenci a nastíním i pohled učitele a školy na tuto problematiku. V praktické části uvedu dotazník ve formě rozhovoru s ţenou, která se stala matkou před dovršením plnoletosti. Jeho výsledky budu porovnávat s teorií. 1

1. Vymezení pojmů V této kapitole se budu věnovat základním pojmům týkajících se mé bakalářské práce. Patří mezi ně mateřství a rodičovství. Téma se také dotýká reprodukčního zdraví a samotného těhotenství. 1.1 Mateřství a rodičovství Mateřství se v ţenách začíná formovat jiţ odmalička. Dívka si hraje s panenkou a tím simuluje péči o dítě, zastává tak roli matky. Nastávají zde hormonální změny, které vedou ţenu k pochopení, ţe ji čeká nová sociální role. Ţena si začíná uvědomovat svou ţivotní roli, a to roli matky. Nejdříve bych chtěla definovat, co to rodina vlastně je. Povaţuje se za nejstarší základní společenskou skupinu nebo také společenství velmi těsně spjaté s vnitřními a vnějšími vztahy. Rodina se neustále vyvíjí, v závislosti na počtu jedinců a významu pro společnost. Zastává velmi důleţité funkce a činnosti, které zabezpečují potřeby svých členů a společnosti jako celku. Její hlavní poslání je poskytovat péči a ochranu členům rodiny, hlavně v období, kdy se máloletí o sebe neumí postarat. Umoţňuje jim duševní, tělesný rozvoj, přináší pocit jistoty, bezpečí. Rodina je nejvýznamnější součástí společenské mikrostruktury, která provází člověka celý jeho ţivot. (Dunovský, 1999) Rodiče jsou pokládáni za nejvýznamnější pramen lidské bídy nebo štěstí. Kaţdý je jimi natrvalo poznamenán. Hodně lidí se domnívá, ţe se do výchovy dětí nemá příliš zasahovat. Rodičovskou povinností je podle nich dítě krmit, šatit a zajistit mu přístřeší. Můţe nastat situace, kdy rodiče nemají finance nebo vůli dělat pro děti něco víc. Zvlášť, kdyţ se rodiči stali nedobrovolně. (Rheinwaldová, 1992) Rodičovství můţeme tedy vnímat jako schopnost ţít v partnerském vztahu, kdy oba jedinci jsou schopni přijmout tuto důleţitou ţivotní roli, která není aţ tak jednoduchá a přímočará. Dříve se předpokládalo, ţe kaţdá ţena má v sobě mateřský instinkt, kdy sama pozná, ţe přišel její čas splnit určitý cíl svého ţivota, a to stát se matkou. V tzv. vyvinutých zemích přestává tento koncept postupně platit. Rozhodnou-li se dva jedinci, ţe se chtějí stát rodiči, nastává velmi sloţitý rozhodovací proces. (Dunovský, 1999) 2

1.2 Reprodukční zdraví Označení reprodukční zdraví se dotýká zdraví v oblasti lidského rozmnoţování neboli reprodukce. Termín se začal pouţívat v posledních desetiletích a můţeme ho definovat jako schopnost oplodnit, otěhotnět, donosit a porodit zdravé dítě. Ve své podstatě do něj můţeme zahrnout oplození, početí, průběh těhotenství, nitroděloţní vývoj jedince a porod. Pro reprodukční zdraví je velmi důleţitý nerušený vývoj ţenských pohlavních orgánů a zachování jejich zdraví, a to hlavně z toho důvodu, ţe převáţná část reprodukce probíhá v pohlavních orgánech ţeny. Ovšem ani vývoj a zdraví muţských pohlavních orgánů nemají být narušeny. Dalo by se říci, ţe při reprodukci má větší biologickou úlohu ţena. Muţ, kromě oplození, zastává především úlohu emocionální a sociální, měl by poskytovat ţeně stabilní ochranu a stabilní prostředí. Po klidném, pomalém růstu a vývoji v dětství nastává urychlený růst pohlavních orgánů, zahájení hormonální činnosti a později i tvorba pohlavních buněk. Toto období je v ontogenezi velmi důleţité a nazýváme ho puberta. Menarché (první menstruace) se objevuje u našich dívek asi ve 13 letech, u kaţdé dívky je to individuální. První menstruace značí dosaţení základní pohlavní zralosti se schopností reprodukce. U chlapců je to první výron semene, okolo 15. roku ţivota. Postupně se dokončuje vývoj pohlavního ústrojí zvláště u dívek. Teprve na konci dospívání je dosaţeno definitivní zralosti. (Machová, a další, 2002) Za poruchu reprodukčního zdraví můţeme povaţovat neplodnost (sterilita) a stavy, které znamenají nepravidelnost a patologii těhotenství. Mezi tyto stavy lze zahrnout samovolný potrat, mimoděloţní těhotenství, vícečetné těhotenství, předčasný porod, porod mrtvého dítěte nebo porod dítěte s vrozenou vývojovou vadou. (Machová, a další, 2002) 1.3 Těhotenství V této části bakalářské práce se budu věnovat samotnému těhotenství. Je to významný a velmi sloţitý proces, který se odehrává mezi početím a porodem. Průměrně trvá těhotenství 38 týdnů. Datum početí nelze často přesně stanovit. Porodník počítá délku těhotenství od prvního dne poslední menstruace a termín porodu stanovuje na 40 týdnů. První nejčastější známkou těhotenství je vynechání menstruace. K dalším známkám patří také pocit napětí a plnosti prsou a častější nucení k močení. V časných fázích těhotenství trpí hodně ţen nevolností. Můţe se objevit i,,ranní nevolnost neboli 3

ranní zvracení, které ale ve skutečnosti můţe přicházet během dne. (Long, 1999), (Čepický, 2012) Těhotenství vzniká, kdyţ oplozené vajíčko sestoupí do dělohy, kde se niduje. Kolem 16. dne od oplození se začne v děloze vyvíjet systém zajišťující metabolický komfort pro plod se současnou adekvátní hormonální produkcí. Jedná se o placentu, která odděluje krevní oběh matky a plodu. Placenta zajišťuje dostatečné zásobení plodu všemi nutnými látkami pro výţivu, růst a vývoj plodu. Slouţí také k produkci hormonů a má zároveň ochranou funkci. Brání vstupu některých toxických látek do oběhu plodu. (Mourek, 2012) Celé těhotenství je zakončeno porodem. Ten ukončuje nitroděloţní vývoj. Plod se dostává vývodovými pohlavními cestami z matčina těla ven. Vypuzení plodu z dělohy je způsobeno opakujícími se stahy děloţní svaloviny, které jsou vyvolány hormonem oxytocinem. Tyto stahy se nazývají také porodními bolestmi. Při vypuzování pomáhají také kontrakce břišních svalů a bránice. Průběh porodu se dělí do 3 částí. První doba porodní (doba otevírací), začíná pravidelnými kontrakcemi a končí zánikem branky, tj. úplným otevřením porodních cest. Můţe trvat několik hodin. Druhá doba porodní (doba vypuzování), je zavrţena vypuzením plodu. Trvá několik minut. Třetí doba porodní (doba k lůţku), končí vypuzením placenty. (Machová, 2002), (Čepický, 2012) 4

2. Biologické aspekty předčasného mateřství a rodičovství 2.1 Těhotenství v období dospívání Sexuální styk je bezesporu jedna z nejdůleţitějších a nejintimnějších lidských činností. K důleţitému období mezi muţem a ţenou patří plánování rodiny. Takovéto rozhodnutí by mělo zahrnovat nejen fyzickou zralost, ale je zapotřebí také dozrání na psychické a sociální úrovni. Těhotenství samo o sobě je sloţitou otázkou pro všechny dospělé, ale ještě sloţitější pro dospívající jedince. Během dospívání je ţivot zaměřen převáţně na vzdělání, koníčky, vlastní rodinu a kamarády a dospívající jedinec řeší většinou problémy v této rovině. Těhotenství, které je zahájeno v dospívání, je proto poměrně sloţité a dochází k němu ve většině případů nechtěně a neplánovaně. Dospívající, který se stává rodičem, nemá v mnoha případech sociální ani finanční prostředky pro zvládnutí těhotenství. Emocionální rovnováha u adolescentů také schází. I přes to, ţe je dívka v období dospívání jiţ sexuálně aktivní, není její tělo zcela připraveno na změny, které doprovázejí těhotenství. Těhotenství během dospívání můţe vyvolávat zdravotní i jiné komplikace. Mezi velmi časté problémy patří obtíţe s dokončením vzdělání, rodinné rozpory. V některých případech děti odchází nebo utíkají z domova. Dále pak společné bydlení, hledání práce apod. Mateřství je radostná událost v ţivotě ţeny, pokud budoucí rodiče dbají na to, aby dítě přišlo ve vhodný čas. Osobnostní i sociální zralost, u matky také zralost biologická, je povaţována za úspěšný předpoklad rodičovství. Tyto předpoklady v dospívání a to obzvláště v dospívání časném většinou nebývají ještě splněny. Proto je předčasné těhotenství, mateřství i rodičovství v dospívání v mnoha ohledech rizikové. (Machová, a další, 2002) Řešení gravidity u dospívajících dívek souvisí s mnoha faktory. Podstatnou roli, kromě přání dívky, hraje stanovisko a podpora rodičů a jistě také stanovisko budoucího otce. Předčasné těhotenství končí dvěma moţnostmi, a to donošením plodu a porodem, anebo potratem (umělý, někdy i samovolný). (Machová, a další, 2002) Příloha 2 - Tab.1 - Živě narozené děti podle věku matky při porodu v letech 1950 2013 (viz. Přílohy) 5

2.2 Rizika předčasného těhotenství pro matku a plod Předčasné těhotenství s sebou nese mnoho rizik jak pro matku, tak i pro dítě. Zvláště to platí pro matky ve věku od 14 do 16 let, ale také pro matky, které přicházejí do péče v pozdějším stadiu těhotenství.,,světová zdravotnická organizace proto ve svém zdravotním programu pro Evropu,,Zdraví 21 zdraví ve 21. století, který vychází ze základních evropských zdravotních problémů, stanoví jako jeden z 21 úkolů snížení incidence těhotenství adolescentek alespoň o jednu třetinu. Tohoto cíle by se mělo dosáhnout do roku 2020. (Machová, a další, 2002) Rizika pro matku Hlavním rizikem pro matku je nedostatečný přísun některých ţivin v důsledku neukončeného vývoje mateřského organismu (např. ţelezo, jód, vápník, vitamíny). Tělo klade větší nároky na vývoj regulačních funkcí, imunitu atd. Velmi podobné nároky klade také vyvíjející se plod a negativní následky poté nese organismus matky. Často dochází k pravidelnému nedostatku ţeleza, poté vzniká hypertenze. Neléčená, hlavně u prvorodiček, můţe vést k těhotenským křečím. Velmi časté jsou močové infekce, dokonce se uvádějí atypie placenty. U matek do 15 let se vyskytuje problém nedostatečné velikosti pánevních kostí, které v dospívání ještě rostou, a tím i nedostatečná prostornost pánve. Nedostatečná velikost pánve můţe vést k porodu císařským řezem. (Machová, a další, 2002) Rizika pro plod a dítě Jako první riziko pro plod bych chtěla uvést předčasný porod, k jehoţ zvýšenému riziku přispívají nepravidelné návštěvy těhotenské poradny. Z toho důvodu gynekolog včas neodhalí známky předčasného porodu a u těhotné dívky pak nejsou provedena nutná opatření k zabránění nebo oddálení porodu. Novorozenci, kteří jsou narozeni předčasně, následně vyţadují intenzivní a dlouhodobou péči po porodu. Následně mohou trpět zejména neurologickými postiţeními, dechovými a střevními obtíţemi. Další komplikace, která můţe nastat, je nízká porodní hmotnost. Nezletilé těhotné dívky často nepřijímají z potravy dostatek ţivin, které jsou nutné pro správný vývoj plodu, coţ má následně vliv i na porodní váhu a správný vývoj orgánů. Výjimkou 6

nejsou ani těhotné dívky kuřačky, které v těhotenství kouřit nepřestávají, coţ pak vede k nepříznivému vlivu na plod. (Martincová, 2007),,Ze statistik vyplývá, že v této skupině těhotných dívek není zvýšené procento porodů císařským řezem ani ostatních operačních porodů (klešťový porod nebo porod vakuumextrakcí) oproti běžné populaci rodiček. Mladé těhotné mají nižší riziko rozvoje diabetu (cukrovky) v těhotenství. (Martincová, 2007) U nezletilých dívek se často stává, ţe se po porodu svému dítěti neúplně věnují, coţ vede k nedostatku kognitivních a sociálních stimulů. Často jejich roli zastupují příslušníci z rodiny. Dítě můţe v budoucí době trpět vývojovými problémy, které se pak velmi obtíţně napravují, a to právě z důvodu nedostatku kontaktu se svým nejbliţším okolím. Tyto děti mají často problémy ve škole a jejich celkové vzdělání je na menší úrovni, neţ je u běţné populace. U dětí mladých matek se můţe objevovat deficit doporučených ţivin, které jsou důleţité pro jejich další vývoj, růst a rozvoj mozkové tkáně. Další riziko je rozvoj závislosti u dítěte. (Martincová, 2007),,Z výzkumů vyplývá, že děti mladých matek jsou více ohroženy závislostí na alkoholu či drogách, 13 % chlapců skončí v dospělosti ve vězení a 22 % dívek se stane nezletilými matkami. (Martincová, 2007) 2.3 Fyzické změny v těhotenství Mezi první změny, nastávající v těhotenství, patří vynechání menstruace, pocit plných prsou, anebo také zvracení. Nejsou to však jediné změny v těhotenství. Ţeny v tomto období prochází velmi významnými fyzickými změnami. U náctiletých matek mohou tyto změny vést k různým zdravotním komplikacím. Dívky nejsou dostatečně fyzicky přizpůsobeny pro těhotenství. Těhotenství ovlivňuje snad všechny orgány. Tyto změny popíši níţe. Zásadní změny se týkají pohlavních orgánů. Jsou nejnápadnější a velmi výrazné, snadno jsou rozpoznatelné. Děloha se v těhotenství zvětšuje a vyhlazuje pupek. V pokročilejším stadiu těhotenství se děloha ukládá vpravo od páteře. Zevní pohlavní ústrojí a pochva jsou překrvené a prosáklé. Prsy se v těhotenství zvětšují, někdy velmi výrazně. Připravují se tak na kojení. Dvorec okolo bradavky se zvětšuje a tmavne. U těhotných ţen můţeme vidět nápadnou ţilní kresbu, stejně tak je normální i palpační 7

nález zvětšené a nerovné ţlázy. Ve druhé polovině těhotenství můţeme vytlačit z bradavek mlezivo. (Čepický, 2012) Co se týče krve - její mnoţství v těhotenství stoupá - na konci asi o 1,5-2 litry. Stoupá také objem srdečního řečiště a tak i srdeční výdej. V těhotenství klesá systémová cévní rezistence a mění se hodnoty tlaku a pulsu. V rámci vylučovacího systému stoupá celkové mnoţství vody v organismu a následně průtok krve ledvinami. Zvyšuje se vylučování vápníku a hořčíku, klesá vylučování draslíku a sodíku. V moči se mohou objevit stopy bílkovin. U vývodných cest můţeme zaznamenat dislokaci měchýře, coţ způsobuje časté nucení k močení. V dýchacím systému dochází k posunu bránice a zvětšení obvodu hrudníku, proto mnoho ţen trpí dušností. (Čepický, 2012) 8

3. Psychosociální aspekty předčasného mateřství a rodičovství 3.1 Dospívání Období dospívání lze charakterizovat jako období mezi dětstvím a dospělostí. Dospělost je v našem legislativním systému vymezena od dosáhnutí 18. roku ţivota. V současné literatuře a publikacích ale není dospívání zcela přesně vymezeno. Dospívání (adolescence) zahrnuje jednu dekádu ţivota, od 10 do 20 let. V tomto období dochází ke komplexní proměně osobnosti ve všech oblastech: somatické, psychické i sociální. Mnohé změny jsou primárně podmíněny biologicky, ale vţdycky je významně ovlivňují psychické a sociální faktory. Všechny tyto změny jsou ovlivňovány řadou dalších faktorů. (Vágnerová, 2005) Časově vyplňuje dospívání především druhé desetiletí ţivota, čili zahrnuje období mezi pubertou, kdy se začínají objevovat druhotné pohlavní znaky. Označení dospívající není vţdy úplně přesné. Můţe se objevit u někoho, jehoţ věk se pohybuje kolem osmnácti let, nebo také u někoho, komu je teprve deset let. Za vhodnější se povaţuje rozdělení do jednotlivých fází dospívání, coţ je časná fáze, střední a pozdní. (Macek, 2003) Dospívání je povaţováno za přechodnou fázi lidského ţivota. Jedinec přestává být dítětem, ovšem není zcela dospělý. Je stále ve vývoji. Jedná se o rizikové období lidského ţivota. Jedinec se velmi rychle a radikálně mění v celé biopsychosociální sféře. Rychlý vývoj zapříčiňuje neuváţené, nesprávné, nebo rizikové jednání. Jedinec se stává zranitelným. V období dospívání se člověk ve velké míře formuje. Toto období bývá často srovnáváno, co se formování jedince týče, s nejranějším dětstvím. (Machová, a další, 2009) V dnešní době je povaţováno dospívání za komplikovanější a náročnější období neţ v minulosti. V primitivních kulturách bývá přechod do dospělosti zjednodušen rituálem, který přímo určí, kdy bude jedinec dospělý. V modernější společnosti se dospělost jednoznačně spojuje s těmito kritérii: - ukončení povinné školní docházky, - ukončení přípravného profesního období nástup do práce nebo pokračování ve vzdělávání na vysoké škole, - dosaţení plnoletosti, 9

- postupný přechod k ekonomické nezávislosti, - uskutečnění prvního pohlavního styku. (Vágnerová, 2005) Dále bych chtěla zmínit rizikové chování v reprodukční oblasti. V dospívání se postupně vytváří biologické i psychologické presumpce pro pohlavní ţivot a současně se rozvíjí touha po něm. Tato touha bývá posílena společenským tlakem vrstevníků a snahou se jim vyrovnat. Často se zvýšená touha projevuje u dospívajících, u nichţ výchova nevytvořila schopnosti sebeovládání, smysl pro zodpovědnost, anebo je nevedla k rozvoji zájmů. Liberalizace sexu a rozšíření sexuálních podnětů přispívá k ranému sexuálnímu ţivotu (např. pornografické materiály). Raný pohlavní ţivot zvyšuje výskyt pohlavních nemocí, poněvadţ bývá zákonitě spojen se střídáním partnerů. Předčasný sexuální ţivot můţe zpomalit nebo zcela zastavit osobnostní zrání dospívajícího. V tomto případě bývá mnohem více ohroţená dívka. Tyto důvody bývají hlavně biologické. Jde především o nezralost sliznice děloţního čípku. Sliznice bývá v mladém věku náchylnější na průnik infekce do vnitřního pohlavního ústrojí. Je zde i riziko vzniku rakoviny děloţního čípku. Otěhotnění v období adolescence je pro dívku zcela nevhodné. Její organismus je fyzicky nepřizpůsobený a nezralý. Znamená rizika pro matku, plod i budoucí rodinu. (Machová, a další, 2009) 3.1.1 Biologické změny v dospívání- puberta,,puberta je biologicky vyvrcholením dětského růstového období a znamená zásadní přeměnu dětského těla v tělo dospělé nejen velikostí, ale i značnými kvalitativními změnami včetně sexuálního dimorfismu. Ten znamená hlavní rozdíly ženské a mužské postavy. (Otová, a další, 2006) Začátek puberty u kaţdého jedince je variabilní a dochází k němu při aktivaci tzv. neurohormonální pubertální osy (přibliţně mezi 8. - 15. rokem). Puberta vzájemně nesouvisí ani tak s kalendářním věkem dítěte, ale spíše s tzv. kostním biologickým věkem. Jako první se objevuje pubertální růstová akcelerace, kdy se růstové tempo během roku zdvojnásobuje na 8 aţ 12 cm. Do růstu se zapojí všechny části těla (kosti, orgány, svaly), rozšiřují se obrysy těla, dochází k zvětšování ramen, pánve, kyčlí. Dále pak klesá mnoţství tuku, které se začíná znovu ukládat aţ po ukončení puberty. Roste mnoţství svalstva a zvyšuje se fyzická síla (chlapci). (Otová, a další, 2006) 10

V pubertě se objevují i sekundární pohlavní znaky a uzrávají pohlavní ţlázy. U dívek dochází k dřívějšímu zrání a tedy i nástup puberty se koná dříve neţ u chlapců (v průměru o 1 či 2 roky). a) u dívek: - pubertální akcelerace častější v roce před menarché -nárůst podkoţního tuku, rozšíření pánve a boků -zvětšení prsou + axilární a pubické ochlupení - růst pohlavního ústrojí - akné v oblasti čela, tváře zad - změna uspořádání těla, obličeje b) u chlapců: - zrychlený růst postavy a svalové hmoty - zvětšení penisu, první poluce - zvětšení varlat, zvráštění a zčervenání šourku, pubické ochlupení - změny rozloţení podkoţního tuku (pokles), zvyšuje se krevní tlak, pomalejší klidový puls - růst nosu, mandibuly a orgánů (plíce, větší srdce), vous, změny metabolické a krevní - akné, promaštění kůţe, ochlupení axilly, změna pachu potu - význačnost štítné chrupavky - zvětšování síly - změny v mamilární oblasti - prohloubení hlasu (mutování). (Otová, a další, 2006) 3.1.2. Psychické a sociální změny v dospívání Významné a nápadné jsou zde psychické změny, které se projevují ohlášením nových pudových tendencí a hledání způsobů jejich uspokojování. Nastupuje zde velká emoční labilita a zároveň vyspělejší způsob myšlení. (Langmeier, a další, 2006) Dospívání je spojeno s hormonální proměnou, která podněcuje změny v citovém proţívání jedince. Dochází zde ke kolísání emočního ladění, k labilitě a dráţdivosti. Pubescenti reagují přecitlivěle i na obyčejně běţné podněty, kdy dochází k nárůstu emočního zmatku. Bývalá citová jistota a stabilita se vytrácí. Jejich citové proţitky 11

bývají velmi intenzivní, ale spíše jsou krátkodobé a velmi proměnlivé. Zvyšuje se tendence přemílání vlastních pocitů, které však navenek neprojevují. (Vágnerová, 2005) Zároveň je však ze sociálního hlediska dospívání období velmi těţké a plné rozporů. Adolescent by se měl naučit vyznat sám v sobě a najít své místo ve světě, ověřit si, co dokáţe a kde jsou jeho hranice moţností, sám sebe najít v nějakém přesvědčení. Má dokončit přípravu ke společenskému uplatnění v práci nebo podobné rozhodnutí v tomto směru (např. vstup na vysokou školu). Nejsou to zrovna jednoduché úkoly a není divu, ţe adolescenti v sobě mívají mnoho zmatků a nejasností. Jejich hledání bývá sloţité a spojené s váţnými osobnostními krizemi. Teprve koncem období se objevuje radostnější ladění, převládá pocit vnitřní síly, mládí a krásy. Dochází k citovému a rozumovému prohloubení a uklidnění. (Říčan, 2004) Biologické, psychické a sociální změny se odehrávají u jedince v jisté míře souběţně a závisle na sobě. 3.2 Sociální zázemí nezletilé dívky Dospívající dívka, která předčasně otěhotní, se sama nachází v obtíţném období svého ţivota. Pro toho období jsou charakteristické změny jak tělesné, tak i psychické. V tomto věku hledají dívky svou identitu, získávají první zkušenosti s druhým pohlavím, začínají ţít intimní ţivot a budují si své ţivotní cíle. Dívky jsou materiálně závislé na své rodině, protoţe jsou studentky základní nebo střední školy, tudíţ nejsou výdělečně činné. Tato hlediska budou popsána v následujících podkapitolách. 3.2.1 Partnerský vztah Partnerský vztah je pouto mezi dvěma lidmi, kteří se spolu podílí na budování vzájemného vztahu. Ve vztahu se většinou objevují muţ a ţena nebo v případě homosexuálního páru jedinci stejného pohlaví. Tito lidé spolu sdílí část svého ţivota, případně se připravují na dlouhodobější partnerský vztah, který můţe být završen manţelským svazkem. Sociální kontakt je základní lidskou potřebou, která je uspokojována pomocí sociálního styku. Člověk má potřebu navazovat pozitivní a tělesné vztahy s jinými lidmi. Tyto vztahy mají podobu přátelství nebo lásky. (Binarová, 2001) Partnerství je vztah mezi dvěma lidmi, pro který neplatí ţádné zákonné ustanovení. Takový vztah druha a druţky vzniká rozhodnutím obou partnerů, ţe spolu 12

budou ţít, společně hospodařit, sdílet společné bydlení apod. V případě, ţe se jeden z nich rozhodne, ţe vztah ukončí, nemůţe mu v tom druhý z partnerů legislativně upraveným způsobem bránit. Můţou však nastat takové situace, kdy zákon do partnerství zasahuje. A to tehdy, kdyţ se druţce narodí dítě, má práva neprovdané matky, můţe na svém partnerovi poţadovat příspěvek na výţivu a úhradu některých nákladů. (Choděra, 2002) U nezletilých matek rozbory ukázaly, ţe ve většině případů si těhotenství nepřáli, ale v důsledku tlaku rodiny, většinou matky, či ze strachu z interrupce, nechaly těhotenství volně pokračovat. Po narození dítěte docházelo u náctiletých matek k určitému,,opojení z nové role. Dívky si připadaly dospělé, nezávislé na svých rodičích. Ovšem ve většině případů se posléze prokázala jejich emoční nezralost a nepřipravenost pro plnění mateřské role. S tím úzce souvisí fakt, ţe jejich partneři byli také velmi mladí, nepřipravení na roli otce. Nastávají i případy, kdy se mladé matky negativně staví proti svému dítěti. To se stává překáţkou v naplňování,,pubertálních potřeb. Tyto matky nebyly schopny se o dítě dostatečně starat. Zanedbávaly psychický vývoj dítěte, nebyly tudíţ schopny hlubšího citu a hlubší lásky k dítěti. (Šilerová, 2003) Partnerské vztahy těhotných dívek/matek s otci jsou velmi choulostivou záleţitostí. Budoucí rodiče jsou v tomto věku nevyzrálí, nezkušení a na příchod dítěte nejsou psychicky, sociálně ani ekonomicky připraveni. Vztah těchto dospívajících bývá zpravidla ukončen nějakou dobu po narození dítěte. V současnosti se stává trendem, ţe pár zaloţí rodinu, i kdyţ není sezdán, tudíţ se vytvářejí různá rodinná souţití. Tyto trendy ovlivnily chování nezletilých matek. Podíl mimomanţelských dětí, které se narodily nezletilým dívkám, výrazně vzrostl. (Chrenková, 2010) 2013 D.05 Živě narození podle věku a rodinného stavu matky Live births: by age and marital status of mother Věk matky Celkem Rodinný stav matky Marital status of mother svobodná vdaná rozvedená Age of mother Total Single Married Divorced ovdovělá Widowed Celkem Total 106751 41655 58751 6134 211-14 9 9 - - - 15 55 55 - - - 16 204 202 2 - - 17 422 408 14 - - 18 801 770 31 - - Tab. 2 - Živě narození podle věku a rodinného stavu matky (ČSÚ, 2015) 13

3.2.2 Rodinné zázemí nezletilé dívky Jen samotná představa rodiče, ţe jejich nezletilá dcera otěhotněla, je dokáţe spolehlivě rozrušit. Z mého pohledu by rodina měla dívku podpořit, ať uţ se dívka rozhodne si dítě nechat, či ne. Pro samotnou dívku je to velmi stresující situace, která ji můţe ovlivnit na celý ţivot. Prvotní impulz nějaké podpory by proto měl vycházet od rodiny. Je velmi obtíţné charakterizovat sociální prostředí, ze kterého nezletilé dívky/matky pocházejí. Nelze tedy jednoznačně popsat a určit jejich rodinné zázemí. Ze zahraniční literatury vyplývá, ţe dívky, které otěhotní během povinné školní docházky, pocházejí z niţších ekonomických vrstev. Dále se zde zmiňuje, ţe dívky pocházejí z rodin, kde je nedostatečná disciplína a kontrola. V českém rodinném prostředí se objevují názory, ţe nezletilé těhotné dívky pocházejí většinou z problémových rodin, kde jsou rodiče závislí na alkoholu, jsou v trestním řízení apod. Tyto dívky vyrůstaly většinou v neúplných nebo rozvedených rodinách. Ovšem existují jiné, na první pohled funkční rodiny, kde se dívky potýkají s alkoholovou závislostí nebo s násilím. Z výše uvedených údajů se tedy těhotné náctileté dívky mohou dělit na dívky ţijící a vyrůstající ve svém prostředí (v rodině), na dívky ţijící mimo vlastní rodinu a dívky v ústavní péči od narození či dětských let. (Chrenková, 2010) Tab. 3 Převažující rodinné uspořádání, ve kterém náctileté matky dospívaly a přítomnost násilí, alkoholu či sexuálního zneužívání v původní rodině Z většiny případů, kdy se dívka rozhodne být matkou, se zátěţ přenáší i na její rodiče. Na nich leţí velká část starostí jak organizačních, tak i finančních. Někdy se prarodiče stávají rodiči svých vnoučat. Jedná se o sloţitou ţivotní situaci, a proto se doporučuje prodiskutovat přání a názory jak nastávající matky, tak i partnera. Při řešení 14

této situace je zapotřebí zváţit mnoho okolností jak pozitivních, tak i negativních. (Šilerová, 2003) 3.2.3 Materiální zázemí nezletilé dívky Zřídka jsou těhotné náctileté finančně nezávislé na své rodině, protoţe jsou ve věku, kdy se ještě vzdělávají na základní nebo střední škole, tudíţ nejsou výdělečně činné. Jejich partneři si buď někde přivydělávají, nebo se připravují na své budoucí povolání ve škole. Tato nelehká ekonomická situace jim zaloţení a fungovaní rodiny jistě znesnadňuje. Samostatné bydlení je většinou z finančního důvodu pro mladý pár nevýhodné, proto bydlí společně u rodiny. Dívka má moţnost vyuţít systému sociálních dávek. Ty zajišťují peněţní pomoc pro osoby nacházející se v nepříznivé ţivotní situaci, coţ nezletilé dívky/matky jsou. (Chrenková, 2010) 15

4. Předčasné mateřství a rodičovství z pohledu učitele a školy V dnešní době jiţ není téma kolem reprodukčního zdraví tak tabuizováno, proto ovlivnění ze strany školy a učitele můţe být opravdu velmi přínosným a účinným faktorem. Ţák si můţe udělat reálnou představu o fungování lidského těla, účinnosti a přístupu antikoncepce. Coţ se zahrnuje do preventivního opatření předčasného mateřství a rodičovství. Dalo by se říct, ţe se ţák vzdělává a současně se učí preventivnímu chování. Učitel má dnes přístup k veškerým informacím o dané problematice. Můţe vyuţívat spoustu učebnic, příruček i internetových zdrojů, které jsou pro ţáky velmi naučné a zároveň zajímavé. K dispozici jsou dále různé organizace, projekty a programy, jejichţ podstatu nastíním níţe. 4.1 Výchova ke zdraví Téma mé bakalářské práce spadá pod obor Výchova ke zdraví, který zde na pedagogické fakultě studuji. Výchova ke zdraví existuje nejen jako předmět vyučující se ve školách, ale také jako samostatný projekt, který můţeme navštívit na webových stránkách (www.vychovakezdravi.cz).,, Internetové stránky VÝCHOVA KE ZDRAVÍ vznikly za podpory Ministerstva zdravotnictví v rámci dotačního programu Národní program zdraví Projekty podpory zdraví 2006 projekt č. 9648 Podpora preventivních aktivit v Pardubickém kraji. (VkZ, 2009) Na zmiňované internetové stránce můţeme najít spoustu zajímavých informací. Mezi hlavní témata zde patří výţiva, pohyb, závislosti, prevence úrazů a sexuální výchova. Najdeme tam poznatky o těhotenství a mateřství. Stránka také popisuje různé organizace a programy, které se věnují jiţ výše zmiňovaným tématům. Nalezneme zde také aktuality, články a zajímavosti. Výchova ke zdraví poskytuje informace o základním poznání člověka v souvislosti s preventivní ochranou zdraví. Ţáci se učí upevňovat hygienické, stravovací, pracovní a jiné zdravotně preventivní návyky, učí se odolávat škodlivým látkám, předcházet úrazům. Dále si prohlubují poznatky o rodině, škole, přírodě, člověku a vztazích. Ţáci posilují dovednost rozhodovat se ve prospěch zdraví, rozvíjet a chránit zdraví v propojení všech jeho sloţek - fyzických, psychických, sociálních - a být za ně odpovědný. (Havelková, a další, 2005) 16

,,Výchova ke zdraví má proto důležitý úkol změnit chování lidí tak, aby si uvědomili nutnost přechodu z oblasti léčení nemocí do oblastí podpory zdraví a prevence. (Machová, a další, 2009) V rámcovém programu pro základní vzdělání 2013 na 1. stupni je podpora zdraví zahrnuta ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Vzdělávací oblast tvoří několik okruhů Lidé kolem nás, Lidé a čas, Člověk a jeho zdraví atd. Výchova ke zdraví je převáţně uvedena v tematickém okruhu Člověk a jeho zdraví. V celku Místo, kde ţijeme a Lidé kolem nás je rozvíjena psychická a sociální sloţka zdraví. (Havelková, a další, 2005). Tematický okruh Člověk a jeho zdraví vyuţívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí orgánových soustav a celkové podpoře zdravého ţivotního stylu. Uplatňuje základní hygienické a zdravotně preventivní návyky, které vedou k podpoře vztahu ţáků ke zdraví. Vede k podpoře a preventivní ochraně zdraví. Uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech sexuálního chování apod. (NÚV, 2011) V RVP ZV pro 2. stupeň je Výchova ke zdraví obsaţena ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Ţáci by si měli osvojit dovednosti, které vedou k zachování a posílení zdraví a seznámit se s faktory ohroţující zdraví. Učitelé by měli klást důraz na praktické dovednosti a jejich aplikaci v modelových situacích i v kaţdodenním ţivotě školy. Mezi cíle této vzdělávací oblasti řadíme poznávání zdraví jako nejdůleţitější ţivotní hodnoty, podpora pohybu jako radostného proţitku, pochopení zdraví jako stav tělesné duševní a sociální pohody, propojování zdraví a zdravých mezilidských vztahů atd. (Havelková, a další, 2005) Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je vymezena a realizována v oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova. Co se týče Výchovy ke zdraví, je výuka rozdělaná do určitých bloků. Předčasné mateřství a rodičovství spadá do bloku Změny v ţivotě člověka a jejich reflexe. Zde se ţáci dozvědí informace o dospívaní a pubertě tělesné, duševní a společenské změny. Dále se zde probírá sexuální dospívání a reprodukční zdraví, které zahrnuje sexualitu jako součást formování osobnosti, zdraví reprodukční soustavy, předčasnou sexuální zkušenost, těhotenství a rodičovství mladistvých. (NÚV, 2011) Dále se Výchova ke zdraví můţe objevit jako průřezové téma v oborech jako jsou Rodinná a Občanská výchova nebo Přírodopis. 17

4.2 Sexuální výchova O problematice předčasného mateřství a rodičovství můţe učitel informovat ţáky také v sexuální výchově. Na současné základní škole je sexuální výchova součástí komplexní výchovy, má interdisciplinární charakter a její cíle jsou naplňovány v průřezech všech vyučovacích předmětů. (Reissmannová, a další, 2013) Dříve se dospívající o sexuální problematice dozvídali od svých rodičů. V dnešní době je ovšem velmi důleţitá objektivní informovanost v rámci sexuální výchovy. Rodičům můţe chybět jak objektivnost, tak i dovednosti k samotnému sdělení a to z toho důvodu. Většinou sami touto výchovou vůbec neprošli. Škola má v tomto ohledu rezervy spočívající především v hromadné formě výuky bez ohledu na věkové a individuální zvláštnosti. Najde se také málo ochotných učitelů, kteří by se rádi na tuto výchovu připravili. (VkZ, 2009),,Učit sexuální výchovu musí pedagog na základě informací transformovaných od zdravotníků (aj. odborníků). Zdravotníkům by mělo být umožněno přednášet, ale ne vyučovat. (VkZ, 2009) Světová zdravotnická organizace (WHO) vypracovala charakteristiku sexuální výchovy, která zní: "Podstatu a cíle sexuální výchovy tvoří vše, co přispívá k výchově celistvé osobnosti, schopné poznávat a chápat sociální, mravní, psychologické a fyziologické zvláštnosti jedinců podle pohlaví a díky tomu zformovat optimální mezilidské vztahy s lidmi svého i opačného pohlaví." (VkZ, 2009) Z hlediska mnoha aspektů je zapotřebí vzít v potaz, ţe se nejedná o výchovu v pravém slova smyslu, ale spíše o sexuální osvětu. Ve škole je sexuální výchova cílena především na sexuálně přenosné pohlavní choroby, neţádoucí otěhotnění, zneuţití, znásilnění a prostituci. V sexuální výchově by se však nemělo zapomínat na výuku takových aspektů, jako je láska, intimní vztah, rodičovství atd. Jedná se o celoţivotní záleţitost v ţivotě jedince a musí být přirozenou sloţkou školní výchovy. Všeobecně sexuální výchova zahrnuje pohlavní výchovu, výchovu k rodičovství, partnerství a manţelství, rodinnou výchovu. (VkZ, 2009) 18

4.3 Programy podporující zdraví Současně jiţ existuje mnoho zajímavých organizací a programů podporujících zdraví, zahrnující také oblasti ochrany sexuálně reprodukčního zdraví, pod které spadá také předčasné mateřství a rodičovství. Jako první bych chtěla zmínit výchovně vzdělávací programy,,čas proměn a S tebou o tobě. Jsou na školách realizovány bezplatně společností Procter $ Gamle. Cílovou skupinou programu,,čas proměn jsou děvčata a chlapci ve věku 12 let,,,s tebou o tobě studenti středních škol. Cílem programu je zlepšit znalosti reprodukčního zdraví, zejména v oblasti intimní a menstruační hygieny. Do programu jsou zahrnuty výukové materiály pro pedagogy, pro ţáky/studenty informační broţury. Projekt byl zaloţen v roce 1998/1999 a v současné době s ním pracuje 95% základních a středních škol. Dále bych chtěla zmínit program Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu. Jedná se o neziskovou organizaci, jejichţ hlavním cílem je výchova k partnerským vztahům, plánovaní rodiny a rodinného ţivota a sexuální výchova samotná. Pomáhá v této oblasti připravovat pedagogy, psychology, lékaře, širokou veřejnost, ale také i studenty. Organizace pořádá semináře, kde poskytuje různé typy informací a materiálů. Odborníci, kteří jsou součástí tohoto programu, poskytují internetové poradenství jak pedagogům, laické veřejnosti, tak i mládeţi. (Reissmannová, a další, 2013) Pod všeobecnou podporu zdraví spadá Světová zdravotnická organizace (WHO World Health Organization). Tato organizace vznikla v roce 1948 a od té doby podporuje mezinárodní technickou spolupráci v oblasti zdravotnictví. Taktéţ realizuje programy, které pomáhají při odstraňování některých nemocí a usiluje o celkové zlepšení kvality ţivota. Hlavním cílem je zde dosaţení co nejlepšího zdraví pro všechny. Mezi hlavní strategické záměry patří omezení úmrtnosti, nemocnosti a postiţení zejména u chudých a sociálně slabých skupin populace, podpora zdravé ţivotosprávy atd. Jedním ze stěţejních programů Světové zdravotnické organizace je program Zdraví 21 (Zdraví pro všechny ve 21. Století). Tento celosvětový program se člení na specificky zaměřené programy, soustředící se na dané oblasti (např. Afrika, Evropa) a na subprogramy jednotlivých států. Dlouhodobě program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva v rámci České republiky vychází z potřeb v oblasti podpory zdraví. Do programu spadá 21 strategických cílů, které jsou konkrétně časově i 19

tematicky směřovány k určité cílové skupině. Mezi tyto cíle patří např. Zdraví mladých, Zdravější ţivotní styl, Prevence infekčních onemocnění. (Reissmannová, a další, 2013) Dalším projektem, který bych chtěla zmínit, je Zdravá škola (Škola podporující zdraví). V současnosti je do projektu zapsáno přes 200 základních škol, kdy pro pracování s projektem je potřebný certifikát, který uděluje Státní zdravotní ústav. Do základních principů Zdravé školy spadá taková podpora zdraví, která se vztahuje jak na vzdělávací proces, tak i k veškerému ţivotnímu stylu, třídy, ţáka, učitele i dalších zaměstnanců a v neposlední řadě rodičů. Důleţitá je zde přátelská a podnětná atmosféra. Zásady podpory zdraví ve škole vyhází ze tří pilířů, které jsou Pohoda prostředí, Zdravé učení, Otevřené partnerství. (Havelková, a další, 2005) Mezi další zajímavé programy patří například projekt Zdravá pětka, která spadá do oblasti výţivy, kdy se obsah zabývá zdravými stravovacími návyky, např. formou her. V oblasti sexuálně reprodukčního zdraví můţeme dále naleznout občanské sdruţení Mamma help, který se věnuje onemocnění rakoviny prsu. Jedná se o největší pacientskou organizaci v České republice. 20

5. Prevence předčasného mateřství a rodičovství U nezletilých dívek je prevence předčasného otěhotnění velmi důleţitá. S prevencí se v dnešní době můţeme setkat v rodině nebo ve školách pomocí výuky v předmětech jako je Výchova ke zdraví nebo Rodinná výchova. V současné době si můţe vybrat dívka z mnoha druhů antikoncepce, kterou by ji měl nabídnout její gynekolog a poučit ji o uţívání. Pokud má dívka podezření, ţe je těhotná, měla by ihned navštívit svého gynekologa a to neodkladně. V případě potvrzeného těhotenství je velmi důleţitá práce s rodiči. Prevence se obecně zaměřuje na příčiny nemocí. Provádí se u jedince nebo na úrovni celé společnosti, která bývá povaţována za rizikovou sortu lidí, kterých se dané ohroţení týká. Preventivní opatření a preventivní prohlídky vedou ve svém důsledku ke zvýšení kvality ţivota i k jeho prodlouţení. I přesto mnoho lidí povaţuje prevenci za zbytečnou. Lidé přijímají nabízené informace neochotně nebo na ně nedbají, zatímco se ochotně podrobí i třeba nepříjemnému léčení. Toto chování je ve většině případů zapříčiněno tím, ţe dokud je člověk zdravý, bez náznaku obtíţí a bolesti, necítí potřebu navštěvovat lékaře. (Machová, a další, 2009) 5.1 Druhy prevence Prevence se dělí většinou podle času. Z tohoto hlediska rozlišujeme prevenci primární, sekundární a terciální. Všechny tyto prevence nazýváme jako prevence specifické. Primární prevenci můţeme zařadit do podpory zdraví. Co se týče sekundární a terciální, jedná se spíše o záleţitost medicínskou. Primární prevence spadá do období, kdy se nemoc ještě neprojevila. Tudíţ jejím hlavním cílem je zabránit vzniku nemoci a odstranit jiţ vzniklé rizikové faktory nebo se je snaţit omezit (např. nekouřit, nadměrně nekonzumovat alkohol, pouţívat antikoncepci, umývat si ruce před jídlem). Mezi primární prevenci můţeme také zařadit činnosti, které jsou zaměřené přímo proti určitým nemocem (např. očkování, pohyb). Proto prevence závisí zcela na konkrétním jedinci, jeho ţivotním stylu, rozhodnutí a motivacích. Velmi důleţitý je aktivní přístup jednice. (Machová, a další, 2009) Co se sekundární prevence týče, důleţitá je včasná diagnostika nemoci a účinná léčba. Jde o snahu předejít neţádoucímu průběhu nemoci, zabránit progresi nemoci a 21

hrozícím komplikacím. Důleţitá je informovanost a aktivita jedince. Řadí se sem i preventivní prohlídky, při kterých lékař můţe zachytit nemoc v jejím počátku. (Machová, a další, 2009) Základem terciální prevence je omezení progrese onemocnění. Zabývá se prevencí následků nemocí, handicapů, vad a dysfunkcí, které by mohly vést k invaliditě nebo ke ztrátě soběstačnosti. Hlavní cílem je tudíţ udrţet kvalitu ţivota, omezit následky nemocí a jejich pracovní a sociální důsledky. (Machová, a další, 2009) Z jiného pohledu můţeme prevence dále dělit podle toho, kdo ji poskytuje prevence zdravotnická, společenská nebo osobní. (Machová, a další, 2009) Prevence předčasného mateřství a rodičovství spadá spíše do nespecifické prevence. Tato prevence je prevencí tzv.,,asociálního chování. Je ovšem nedílnou součástí prevence. Hlavním cílem této prevence je přijmout zodpovědnost za své zdraví. Nespecifická prevence by měla být komplexní, zaměřená na posílení schopností a osobnosti člověka, na dovednosti umět zvládat a řešit problémy. Vede k přirozenému poznání, při němţ dítě nachází poučení v běţných ţivotních situacích, vychází z podstaty člověka naplňovat vlastní potřeby, za podmínky podávání pravdivých informací. Za dostatečnou nespecifickou prevenci se nepovaţuje pouhé naplňování volného času dětí. Veškeré pravdivé informace podané včas, v daném věku, přiměřenou formou, jsou základem nespecifické a později specifické prevence. (VkZ, 2009) 5.2 Antikoncepce,,Antikoncepce (kontracepce) je souhrnný název pro metody, které způsobují dočasnou a vratnou ztrátu schopnosti oplodnění, a tak brání vzniku neplánovaného těhotenství. Spolehlivá antikoncepce patří k největším výdobytkům moderního života. (Antikoncepce, 2012) Díky rozšíření přístupné a spolehlivé hormonální antikoncepce, významně poklesl počet nezletilých těhotných dívek. I přesto by v dnešní době mladí lidé neměli podceňovat své znalosti, co se antikoncepce týká. Významnou roli zde hraje škola a lékaři, dále potom materiály přiloţené v samotné antikoncepci. Stud, málo zkušeností nebo komunikační neschopnost vedou k tomu, ţe mladí lidé nepouţívají antikoncepci vůbec nebo nedostatečně. (Šilerová, 2003) 22

5.2.1 Druhy antikoncepce A) NEHORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE o Bariérové metody Pesar Bariérová metoda ţenské antikoncepce. Jedná se o gumový klobouček, do jehoţ lemu na okraji je vsazena pruţná kovová spirála. Řadí se mezi první metody moderní antikoncepce, dnes ovšem její popularita klesá. A to hlavně z důvodu menší spolehlivosti (za nutné se povaţuje kombinace s chemickou vaginální antikoncepcí) a obtíţného zavádění. Ţenský kondom - Varianta kondomu, která zcela vystýlá pochvu a vyčnívá z ní ven. Zavádí se speciálním zavaděčem. Kondom - Kondomy (prezervativy) spadají pod muţskou bariérovou antikoncepci. Jedná se o latexové návleky na penis, které mají za cíl postavit spermiím v cestě do ţenského pohlavního ústrojí mechanickou překáţku. Metoda prakticky nemá ţádné zdravotní kontraindikace, je levná, běţně dostupná bez lékařského předpisu, dokonce v automatech. Do jisté míry chrání před přenosem některých pohlavně přenosných infekcí a chorob. o Nitroděloţní tělísko Tělísko s hormonem - Zavádí se do dělohy. Tělísko obsahuje progestin (hormon ţlutého tělíska), který zahustí hlen děloţního hrdla. To se stane pro spermie neprostupným, zabrání jim v cestě k vajíčku, takţe nemůţe dojít k jejich spojení. Tělísko bez hormonu - Taktéţ se zavádí do dělohy, ale neobsahuje hormony. Obvykle je zaloţeno na bázi mědi. o Sterilizace Jedná se o metodu, která vede k trvalé ztrátě plodnosti, ale současně zachovává normální funkci pohlavních ţláz. 23

o Přerušovaný pohlavní styk - Přerušovaný styk (coitus interruptus) spočívá v tom, ţe muţ přeruší souloţ ještě před orgasmem a ejakuluje mimo rodidla ţeny. Principem je zabránit spermiím v cestě do pohlavního ústrojí ţeny. Riziko je zde takové, ţe chlapec nedokáţe odhadnout správný okamţik, kdy styk přerušit. o Periodická abstinence (plodné a neplodné dny) - Metody periodické abstinence vycházejí z poznatku, ţe ţena je plodná jen malou část menstruačního cyklu nejvýše 2 aţ 3 dny. Tyto postupy se pokoušejí určit, které dny mohou být plodné a které jsou spolehlivě neplodné. K tomu se v minulosti pouţívaly výpočty vycházející z délky cyklu a předpokladu, ţe uvolnění vajíčka nastává obvykle 14 dní před menstruací. Nověji se pouţívá sledování různých fyziologických změn ţenského organismu během menstruačního cyklu. Existují i soupravy, kterými lze stanovit hormonální hladiny v moči, a tak dále zpřesnit předpověď ovulace. Metoda se pokouší vyhnout pohlavním stykům v době, která je blízká ovulaci. o Chemická antikoncepce - Různé lékové formy (pěny, krémy, ţelé, čípky, vaginální tablety), které obsahují látky hubící spermie (spermicidy) a před pohlavním stykem se zavádějí do pochvy. Některé kromě toho uvolňují bublinky kysličníku uhličitého, coţ napomáhá distribuci účinné látky do horních částí pochvy. Neobsahuje hormony, proto neklade důraz na zdravotní stav ţeny. Chemická antikoncepce má dezinfekční účinky, coţ do určité míry brání přenosu pohlavních chorob. Spíše se vyuţívá jako doplňující antikoncepce jiných metod a tak zvyšuje jejich spolehlivost. o Postkoitální antikoncepce Jedná se o první pomoc při nehodě. Nejde o antikoncepční metodu v přesném slova smyslu. Tato metoda se nedoporučuje pro opakované uţívání z důvodu její malé spolehlivosti. Jde o antikoncepční metody, které jsou schopny zabránit otěhotnění i v případě, ţe byly pouţity aţ po pohlavním styku. Musejí však být pouţity před tím, neţ došlo k případnému uhnízdění oplodněného vajíčka v děloţní sliznici (to nastává zhruba 6. den po oplodnění). 24