Jabok, ETF 2013 Michael Martinek

Vzpomínkovou akci u pamětní desky v praţské Nerudově ulici na Malé Straně uspořádal Senát a Praţský akademický klub 48, který sdruţuje účastníky tehdejšího pochodu. Někteří z nich dorazili v pondělí dopoledne na místo, odkud je před 65 lety rozehnala policie. Na jejich počet zazněla hymna a několik projevů. Tisíce studentů se vypravily za prezidentem Edvardem Benešem 25. února po komunistickém puči. "Nikdo jiný takto nevystoupil. Pouze studenti dokázali vyjít do ulic a manifestovali svou nespokojenost," zmínil rektor Karlovy Univerzity Václav Hampl. 3

Číhošťský farář Josef Toufar byl v lednu 1950 obviněn ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový krucifix (kříţ) na oltáři několikrát ze strany na stranu. Při mši na Boţí hod vánoční (25. prosince) téhoţ roku se prý kříţek pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik věřících. 4

Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Tam byl krutým mučením (bití, elektrický proud a ţízeň) postupně přinucen přiznat, ţe sexuálně zneuţíval malé děti (vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc dospěli k závěru, ţe Josef Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text sepsaný někým jiným) a ţe skrytě pohyboval kříţkem (i zde experti dospěli k závěru, ţe text sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, ţe popisované zařízení na pohyb kříţku nemohlo fungovat). Pohyb kříţku se nepodařilo vysvětlit dodnes: ţádný z mechanismů, který StB sestavila či prohlásila za prostředek k pohybování kříţkem, podle rekonstrukcí buď nemohl fungovat, nebo by musel být na holém oltáři jasně viditelný. 25. února 1950 byl Josef Toufar v kritickém zdravotním stavu způsobeným mučením převezen do praţského státního sanatoria, kde vzápětí zemřel. Do úmrtního listu musel podle pozdějšího vyšetřování lékař na příkaz StB zapsat jako důvod smrti pouze prasklý ţaludeční vřed a vynechat jasné stopy mučení. O 18 let později se při vyšetřování smrti Josefa Toufara vyjádřil MUDr. František Mauer takto: Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo moţno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych jasná vraţda!. 5

základní postoje k sociálním problémům sociální teorie pojetí a východiska sociálního státu historie typologie krize reakce neoliberalismus ETF 2011 Michael Martinek 04 6

Autokratické: nadřazenost vlády nad právem panovník rozhoduje o potřebách svých poddaných a o způsobu jejich naplnění. Paternalistické: panovník rozhoduje o sociální pomoci především v zájmu upevnění své moci. Filantropické: bohatý svrchovaně rozhoduje, jak a komu nabídne svůj dar, neboť na dar nemá nikdo právo; motivem je altruismus. Intervenční: panovník zasahuje do sociálních procesů jejich legislativní regulací. Demokratické: nadřazenost práva nad vládou práva občanů jsou chráněna zákonem a stát je povinen je respektovat a vytvářet prostor k jejich realizaci. Liberalismus: poţaduje odpovědnost člověka za vlastní budoucnost, stát mu k tomu má pouze vytvářet prostor Korporativismus: stát reguluje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, úkoly solidarity přenáší na zaměstnavatele a občanskou společnost. Institucionalismus: stát organizuje solidaritu jako podporu a sluţbu oprávněným občanům. 7

Z čeho vychází slovo paternalismus? Despotický (patriarchální): despotičtí vládci předantických států Blízkého východu, Egypta, severní Afriky a Asie rozhodovali o sociálních podporách, které zároveň posilovaly jejich mocenské postavení (podpora vojáků, vdov a sirotků po padlých vojácích, státních úředníků a jejich rodin). Antický: sociální podpora svobodným občanům, kteří upadli do invalidity nebo do chudoby (prevence dluţního otroctví). Středověký: křesťanství prohloubilo motivaci k sociální pomoci lenní páni byli povinni postarat se o své chudé a nemocné poddané; absolutní moc panovníka byla omezena povinností prokazovat solidaritu. Středověký utopismus: pokusy o formulaci spravedlivější lidské společnosti (Thomas More Utopie, Tommaso Campanella Sluneční stát). Neopaternalismus: moderní autokratické reţimy, které rozvíjely aktivní sociální politiky, ale vţdy jako dar reţimu, bez subsidiarity a participace (fašismus Itálie, Španělsko, Portugalsko; národní socialismus Německo; komunismus SSSR a satelitní státy). 8

Filantropie (z řec. filein, milovat a anthrópos, člověk - láska k člověku) znamená humanisticky motivovanou dobročinnost, dávání peněz, zboţí, času nebo úsilí pro podporu obecně prospěšného účelu, zpravidla v delším časovém horizontu a s jasně definovanými cíli. V obecnější poloze lze filantropii pojmout jako jakýkoli altruistický počin, který směřuje k podpoře dobra nebo zlepšování kvality ţivota. Lidé, kteří jsou známi pro své filantropické počiny, se někdy nazývají filantropové. Antická: dobro prokázané svobodnému občanovi výše postaveným jedincem (Řím); první ucelený koncepční rámec filantropie přinesla monoteistická náboţenství. Ţidovská: Starý zákon obsahuje historicky první sociální legislativu i výzvy k systematické filantropii. Křesťanská: sociální dimenze je jedním ze stěţejních prvků Jeţíšova poselství; ve všech kulturách ovlivněných křesťanstvím byla pomoc bliţnímu přijata jako základní etický poţadavek. Středověká: křesťanská církev zřizovala chudobince, sirotčince a špitály, stala se první velkou institucí, která se systematicky věnovala sociální práci. Moderní: křesťanské církve rozvíjejí sociální dimenzi svého poslání ve dvou podobách: Charita: vlastní instituce věnující se sociální práci, zpravidla na bázi neziskových organizací. Rozvíjení a šíření vlastní sociální doktríny křesťanská sociální nauka. Mecenášství, dárcovství (sponzoring?): Josef Hlávka, Bill Gates, Warren Buffett, Zdeněk Bakala 10

1831 1908: architekt, stavitel a největší český mecenáš Čtyři roky před smrtí završil Hlávka mecenášské úsilí tím, ţe ve své poslední vůli 25. ledna 1904 ustanovuje svým univerzálním dědicem nově zaloţené Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových. Majetek Nadání měl hodnotu (v přepočtu na současnou měnu) asi 2 miliardy Kč. Nadání přeţilo jak totalitu nacismu, tak komunismu a do dnešních dnů plní velkou část Hlávkova odkazu. Je to nejstarší nadace s nepřerušenou kontinuitou v České republice. V současné době Nadání spravuje nadační jmění, především v podobě nemovitostí, zejména zámek Josefa Hlávky v Luţanech u Přeštic a nadační domy v Praze. Výnosy z pronájmů slouţí na pokrytí všech nutných nákladů spojených s nadační činností, správou i zvelebováním majetku. 11

Spolu s ţenou zaloţil Gates charitativní organizaci Nadace Billa a Melindy Gatesových. Nadace rozděluje peníze na univerzitní stipendia pro zástupce menšin, prevenci AIDS, boj s nemocemi, které ohroţují hlavně země třetího světa, a další účely. V současné době financuje tato nadace 90 % celého projektu eradikace dětské obrny, neboť Světová zdravotnická organizace jiţ přesunula financování na další nemoci. V červnu 1999 daroval Gates se ţenou této nadaci 5 miliard dolarů, coţ je historicky absolutně největší jednorázový dar od ţijící osoby. Gates daroval přes 100 milionů dolarů na pomoc dětem postiţeným AIDS. 26. ledna 2005 oznámila nadace, ţe darovala dalších 750 milionů dolarů mezinárodnímu Fondu pro vakcíny, který bojuje s nemocemi jako např. černý kašel, spalničky, dětská obrna a ţlutá zimnice. V roce 2005 byl Gates spolu se svou manţelkou a zpěvákem Bonem vyhlášen časopisem TIME osobností roku. 13

Veřejná intervence v pozdním středověku: Moulinský edikt (Francie, 1566): chudý musí být usídlen a pak má nárok na almuţnu z prostředků obce. Kodex chudých (Anglie, Alţběta II., 1579): první novodobá chudinská péče, subvencovaná z veřejných prostředků získaných z daní. Patent o tulácích a ţebrácích (Rakousko, 1661): ţebráci neschopní práce směli ţebrat, ostatní museli pracovat nebo byli uvězněni. Chudinská péče v době industrializace: Na základě tzv. Domovského práva má obec povinnost postarat se o chudé. V 19. stol. se rozvíjí také péče o veřejné zdraví, o základní školství a o opuštěnou mládeţ. 14

Kaţdý se stará o sebe Ze středověké chudinské péče vyšlo moderní reziduální pojetí liberálního státu: veřejné instituce poskytovaly péči tem, kdo vypadli z primárních rozdělovacích systémů a současně se jim nedostalo sociální péče v rodině a v obci. Přínos liberalismu: zdůraznění rozdílu mezi soukromou a veřejnou sférou kaţdý se má starat o svůj vlastní výdělek, pokud to nedělá, ač by mohl, stát ho k tomu má donutit. Veřejná sociální péče se má starat jen o ty, kteří pracovat nemohou. 15

V rámci různých skupin se starají lidé o sebe navzájem Cech je středověké a raně novověké řemeslnické sdruţení, která hájilo práva a zájmy svých členů, dohlíţelo na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Plnil téţ funkce reprezentativní, náboţenské a sociální. Cechy vznikaly ve středověkých městech hlavně během 13.-15. století, v menších městech ještě i v 16. a 17. století. Rušeny začaly být ve druhé polovině 18. století a především v 19. století, neboť bránily vytváření konkurenčního prostředí a technologickému rozvoji. Cechy nejen ţe potlačovaly konkurenci, ale zároveň konzervovaly technologické postupy, takţe se v řemeslech jen těţko prosazovaly nové postupy. Inovace byla moţná, aţ kdyţ modernější způsob výroby schválil celý cech. V českých zemích se nové výdobytky ve výrobě mnohdy prosazovaly s velkým zpoţděním za Evropou. Protoţe tento sloţitý a zcela nekonkurenční systém začal být postupně pro mnohé členy velmi svazujícím, docházelo často, zvláště v raném novověku k porušování cechovních pravidel. Velmi běţné bylo například překračování maximálního povoleného počtu tovaryšů. Tato nepruţnost a podvazování konkurenčního prostředí se nakonec staly i důvodem, proč byly nakonec cechy rušeny. 16

Vzájemnost (svépomocná solidarita): rovnoprávné vztahy zaloţené na vědomí sounáleţitosti, v nichţ se ze společných prostředků rozděluje pomoc těm, kteří ji potřebují. Historie: Svépomocná profesní vzájemnost (horníci a cechy) Dělnická svépomoc v době industrializace Institucionalizované sociální pojištění Pojištění: Zákonitost pojistné matematiky byla objevena v 17. stol. (Georg Obrecht, 1547 1612); Myšlenku povinného pojištění poprvé definoval Daniel Defoe, autor Robinsona Crusoe (1660 1731) Realizace: Německo Otto von Bismarck (nemocenské 1881, úrazové 1883, starobní a invalidní (1889); Rakousko-Uhersko Eduard Taafe (nemocenské 1888, úrazové 1889) 17

Stát se stará o všechny Začátek sociální pojištění koncem 19. stol., koncepčně rozvíjen v 1. polovině 20. stol., realizován v západoevropských státech po 2. svět. válce. Dosavadní vyvrcholení vývoje veřejně organizované solidarity, produkt evropské civilizace. Veřejná garance ústavami zaručených nezadatelných lidských práv občanů, včetně práv sociálních. Jeho rozvoj koordinován mezinárodními organizacemi na úrovni světové (OSN Mezinárodní organizace práce 1919) a evropské (Rada Evropy, Evropská unie). 18

Sociální teorie: studium vědeckých způsobů myšlení o společenském ţivotě; pomocí odborných pojmů a vědeckých metod usiluje o utřídění a objasnění debaty o cílech a problémech ţivota společnosti; nabízí různé moţnosti, jak reagovat na problémy společenského ţivota; začaly vznikat v 19. století na základě pozorování společenského vývoje ovlivnily politické a sociální systémy 19. a 20. století; pojem sociální teorie se začal uţívat aţ ve 40. letech 20. stol. Význam sociálních teorií pro sociální politiku a sociální práci: Nabízí teoretické koncepty rámce pro vytváření sociálního zákonodárství a systémů sociální pomoci Kaţdý politický směr vychází z určité sociální teorie Pro rozhodování v politice (volby) a v sociální práci je prospěšné vědět, z jaké teorie daný směr vychází Lidé, kteří se nezajímají o veřejný ţivot, ke své škodě sniţují kvalitu své existence (Hannah Arendtová); Řekové je označovali pojmem idiotes. Z hlediska vývoje rozlišujeme Klasické sociální teorie (19. stol.) Moderní sociální teorie (20. stol.) Současné sociální teorie (po r. 1990) 19

Adam Smith (1723 1790), zakladatel moderní ekonomické analýzy (Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Londýn 1776), formuloval univerzálně platné zákony sociálního chování: Ceny zboţí rostou při jeho nedostatku a klesají při jeho nadbytku Ceny zboţí rostou, pokud je po něm poptávka, a klesají, není-li o ně zájem Snaha o zvyšování zisku jedince vede ke zvyšování prospěchu pro celou společnost Neviditelná ruka trhu koordinuje soukromou činnost jedinců prostřednictvím kolektivního mechanismu rozdělování bohatství. 20

Poč. 19. stol.: má-li společnost učinit pokrok a najít ve svém intelektuálním úsilí praktický uţitek, musí nahradit filozofické spekulace vědeckým zkoumáním uţitečnosti (lat. utilitas = uţitek). Jeremy Bentham (1748 1832): Účelem státu je zajistit největší štěstí pro co nejvíce lidí (1789) nové pochopení tradičního pojmu obecné blaho Racionální společnost je taková, která maximalizuje úhrnné blaho svých členů tím, ţe hrstka vyvolených se obejde bez zbytečně velkého luxusu a získané úspory se pouţijí k uspokojení materiálních potřeb většiny členů společnosti. Stát by neměl jen trestat zločince, ale také je převychovávat (moderní vězení Panoptikon) V poslední vůli Bentham stanovil, ţe se jeho mrtvola má vypreparovat a vystavit v University College London, kterou pomáhal zaloţit a kde je dodnes vystavena, ovšem s voskovou hlavou, protoţe její mumifikace se nepodařila. 21

John Stuart Mill (1806 1873): Důraz na svobodné osobní vlastnictví a moţnost obchodovat s majetkem a zboţím bez nadměrného zdanění a svévolného vměšování státu Pokrok spočívá v rozvoji parlamentní demokracie a ústavního práva Oddělení náboţenského přesvědčení od státních záleţitostí, zejména od poskytování vzdělání Stát by měl chránit svobodu kaţdého jedince jeho právo jednat podle svého uváţení, aniţ by narušoval právo kohokoli jiného chovat se stejným způsobem. Stát má být oddaným sluţebníkem občanské společnosti (oblast mezi veřejnou činností státu a soukromou činností jedinců a rodin, zejména trhem zdůrazňoval Alexis de Tocqueville) 22

Ideologie individualismu: 1. Kaţdý jedinec má tvrdě pracovat a snaţit se uspět v soutěţi s ostatními. 2. Ti, kteří tvrdě pracují, mají být odměněni bohatstvím majetku, prestiţí a mocí. 3. Ti, kteří při stejných šancích pro všechny tvrdě pracují, budou odměněni úspěchem. 4. Ekonomické selhání je vlastní chybou jedince a odhaluje nedostatek úsilí a další pracovní nedostatky. Chudoba je tedy důsledkem lenosti, nedostatku snahy a nezodpovědnosti lidí. Dva přijatelné způsoby řešení sociálních rizik: Transformace starých chudinských zákonů: sociální pomoc závislá na prověřené výši majetku podporované osoby. Různé formy sociálního pojištění. 23

Auguste Comte (1798 1857): Skutečné poznání pramení jedině z empirického smyslového pozorování; humanistické obory by se měly řídit stejnými principy jako přírodní vědy. Empirická pozitivní věda slouţí společenským účelům: jakmile člověk najde vědecké odpovědi na otázky tohoto světa, dokáţe je vyuţít při odstraňování násilí, utrpení a konfliktů. Společnosti se vyvíjejí podle zákonů pokroku: teologické / fiktivní stadium, metafyzické /abstraktní stadium, vědecké / pozitivní stadium Ve stadiu pozitivního myšlení lidstva by měla nastat podle Comta ideální forma společenského zřízení. Jednalo by se o stát s pevně stanoveným řádem, řízený vědci, odborníky a specialisty, kde by u kaţdého převaţoval smysl pro celek. Comte tak do filosofie dějin zahrnuje vznik své vlastní doktríny. Dějiny směřují k pozitivnímu stadiu. To bude spočívat v poznání univerzálních zákonů na základě pozorování faktů. Na základě těchto zákonů bude pak moţno řídit běh společnosti. Herbert Spencer: teorie o sociální revoluci ovlivněna Darwinem 24

Karl Marx (1818 1883): Přesvědčení o materiální podstatě světa, včetně lidské psychiky: člověk není výtvorem Boha, ale Bůh je výtvorem člověka; náboţenství je příznakem lidské odcizenosti, opiem lidu. Zásadní nesouhlas s tezí A. Smitha o tom, ţe úsilí jednotlivců o soukromý zisk vede k obecnému blahu; podle Marxe vede naopak k vykořisťování člověka člověkem. Dějinný vývoj směřuje ke spravedlivé společnosti mění se výrobní způsoby, které podmiňují i sociální, kulturní a duchovní ţivot: Feudalismus vztah nevolnictví mezi majiteli půdy a rolníky, kteří ji nevlastní Kapitalismus vztah vykořisťování mezi majiteli výrobních prostředků a nemajetnými dělníky Komunismus beztřídní společnost v důsledku zrušení soukromého vlastnictví; lze ho dosáhnout násilnou revolucí. 25

Max Weber (1864-1920): V jeho době měli protestanti daleko větší podíl na kapitálovém vlastnictví neţ katolíci (nemluvě však o ţidech). Weber objevil étos práce coby sebeúčelu, specifický pro ideologii přísných protestantských směrů: člověk je povinen zvětšovat svůj kapitál, a to pouze pro zisk sám, aniţ by pak vydělané prostředky vydával na uspokojení svých ţivotních potřeb. Podle Kalvína je úspěch v povolání projevem predestinace proto věřící, aby dokázali sobě i ostatním, ţe jsou předurčeni ke spáse, se obrátili k dravému podnikání. V katolicizmu byly investovány obrovské částky do umělecké výzdoby chrámů a šlechtických sídel (baroko) neproduktivní uloţení kapitálu. Protestantizmus měl naopak k dispozici daleko více prostředků, které mohl investovat do rozvoje obchodu a podnikání. Protestantská etika zbavila hromadění peněz středověké stigmatizace a omezením spotřeby (askeze) podporovala systematickou akumulaci kapitálu. A tak podle Webera slouţila jako motivační základna rodícího se kapitalismu. 26

Funkcionalismus Historická sociální teorie Psychoanalytická sociální teorie Strukturalismus a poststrukturalismus Feministická sociální teorie Současné sociální teorie Modernita a postmodernita Globalizace 27

Rozvíjel se po 2. světové válce v souvislosti s ostatními lidskými právy: Všeobecná deklarace lidských práv (OSN 1948) politický dokument, právně nezávazný Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966) Pakt o občanských a politických právech (OSN 1966) Úmluva o právech dítěte (OSN 1989, ČSFR 1991) Úmluva o sociální bezpečnosti - minimální normy (MOP 1952) Úmluva o rodinných závazcích pracovníků (MOP 1981) Evropská sociální charta (RE 1961, ČR 2000) Evropský zákoník sociálního zabezpečení (RE 1990, ČR 2001) Komunitární charta sociálních práv pracujících (ES 1989) Charta základních práv EU (EU 2000) Sociální práva: Právo na práci Právo na uspokojivé pracovní podmínky Právo na přiměřenou ţivotní úroveň (výţiva, bydlení, zdraví, vzdělání) Právo na rodinu Právo na sociální zabezpečení Právo na svobodu sdruţování a uplatňování svých hospodářských a sociálních zájmů Úvod do sociální politiky. Jabok, ETF 2011 Michael Martinek 03 28

Stát, v němţ se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, ţe sociální podmínky, v nichţ lidé ţijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrţ i věcí veřejnou (Martin Potůček). Začátek sociální pojištění koncem 19. stol., koncepčně rozvíjen v 1. polovině 20. stol., realizován v západoevropských státech po 2. svět. válce. Dosavadní vyvrcholení vývoje veřejně organizované solidarity, produkt evropské civilizace. Veřejná garance ústavami zaručených nezadatelných lidských práv občanů, včetně práv sociálních. Jeho rozvoj koordinován mezinárodními organizacemi na úrovni světové (OSN Mezinárodní organizace práce 1919) a evropské (Rada Evropy, Evropská unie). Úvod do sociální politiky. Jabok, ETF 2011 Michael Martinek 03 29

Definice není jednoznačná, vychází z odlišných pojetí, kontinuálně se mění. Stát s takovou sociální politikou, která se koncepčně opírá o tři klíčové momenty: dobré zdraví, dobré vzdělání a zajištěnost občanů nezbytnými příjmy, s cílem vyrovnat šance při vstupu do ţivota a všem jedincům zajistit důstojnou ţivotní úroveň. Stát se silným veřejným sektorem a s výraznými intervencemi vlády do sociální oblasti. Stát, v němţ odpovědnost za základní ţivotní podmínky není jen záleţitostí jednotlivců a jejich rodin, ale i záleţitostí veřejnou. Sociální stát se vyznačuje vysokou mírou redistribuce, proto je velmi náročný na ekonomické zdroje. Můţe tedy fungovat jen v rámci velmi produktivních ekonomik. Nebezpečím sociálního státu je tendence k centralizaci, byrokratizaci a anonymitě. 30

Občanství (T. H. Marshall): vyjadřuje vztah mezi státem a jedincem; status poskytovaný těm, kdo jsou plnými členy společenství; ti všichni jsou si rovni v právech a povinnostech. Institut občanství má tři součásti: Občanská práva zajišťují individuální svobody člověka a rovnost před zákonem Politická práva zajišťují participaci na rozhodování a na moci zejména vytvářením politických reprezentací Sociální práva zajišťují sdílení minimální úrovně ekonomického blahobytu, sociálního zabezpečení při sociálních událostech a kulturního dědictví. 31

Právo na práci Právo na uspokojivé pracovní podmínky Právo na přiměřenou ţivotní úroveň (výţiva, bydlení, zdraví, vzdělání) Právo na rodinu Právo na sociální zabezpečení Právo na svobodu sdruţování a uplatňování svých hospodářských a sociálních zájmů KDE JSOU ZAKOTVENA SOCIÁLNÍ PRÁVA? 32

Praxe: křesťanská filantropie, veřejná chudinská péče, marxistický socialismus, všeobecné sociální pojištění, rozpad vícegeneračních rodin. Základní teoretický rámec předloţil 1942 Lord William Beveridge jako návrh britskému parlamentu, jak zabezpečit po válce pomoc obyvatelstvu: Navrhoval plošné zajištění zdravotní péče, vzdělání, zaměstnání, sociálních jistot a pomoci v případech sociální dezintegrace a zanedbanosti. Na základě prací ekonoma Johna M. Keynese poţadoval, aby celý systém byl hrazen přerozdělením daní, formou univerzálního národního pojištění. Výsledek: ucelená teorie sociálního státu (původně státu sociální péče social welfare state). 33

Beveridgeův návrh doporučen celému světu (čerpal z pojistného systému 1. čs. republiky), první ho cele přijala Belgie Návrh se snaţí vyvinout nástroje chránící jedince v průběhu celého ţivota před: chudobou (prostřednictvím zabezpečení existenčního minima) nemocemi (národní soustava zdrav. péče) absencí přístřeší i neuspokojivým bydlením (přísp. na bydlení) nezaměstnaností (politikou plné zaměstnanosti, příspěvek v nezaměstnanosti) Jako zákl. metodu navrhuje povinné soc. pojištění se soc. pomocí a dobrovolným připojištěním jako doplňkovými metodami 2 zákl. modely sociálních systémů: Bismarck: zásluhovost Beveridge: charitativní systém - extrémní solidarita 34

Karl Gunnar MYRDAL (1898-1987): švédský soc. myslitel, ekonom a politik - ministr obchodu (1945-74), tajemník hospodářství Evr. komise (1947-57), hlavní nositel skandinávského soc. modelu; 1974: Nobelova cena za ekonomii Skandinávský soc. model = model státního zaopatření: zorganizovat veřejné soc. sluţby tak, aby byly kaţdému dostupné a aby reagovaly na všechna aktuální i potenciální sociální a ekonomická ohroţení, s nimiţ se můţe občan v průběhu svého ţivota setkat 1934 vyšla studie, jejíţ spoluautor byl Myrdal - zabývala se populační krizí (po ekonom. krizi 30. let) a navrhující, jak jí čelit sociálně polit. zásahy: zavedení mateř. příspěvků a přijetí dalších opatření podporujících porodnost zavedení přísp. na děti, na bydlení výuka a stravování ve školách zdarma obecně dostupná zdr. péče rozšiřování informací a podpora výchovy ve sféře bydlení, výţivy a zdraví 35

Od 40. let 20. st. se ve Švédsku uplatňoval UNIVERZALISTICKÝ TYP VEŘEJNÝCH SOC. SLUŢEB - zaloţený na kombinaci uplatnění dvou principů: podle potřeb (sféra vzdělání, péče o zdraví a poskytování informací) podle výkonu (ostatní oblasti) V 60. letech se Švédsko přiblíţilo cílům, které si předsevzalo: odstranit chudobu, zlepšit sociální zabezepečení a sníţit soc. nerovnosti mezi různými skupinami - cenou za to bylo stále se zvyšující zadluţení 70. léta - ropný šok - příjmy státu nestačily na rostoucí výdaje v soc. oblasti konzervativní vláda je začala omezovat; na poč. 90. let měli inflaci pod kontrolou, ale klesala výroba a stoupala nezaměstnanost. 36

Snaha o nové vybudování ekonomiky po válce, propojení trţního hospodářství s ideály sociální spravedlnosti, důraz na hodnotu lidské důstojnosti; vliv sociální nauky katolické církve. Autor teoretického konceptu: Alfred Müller Armack; realizace kancléř, zakladatel CDU Konrad Adenauer (1876 1967) a ministr hospodářství (později kancléř) Ludwig Erhard (1907 1977). Ekonomický a sociální fenomén se vzájemně systémově doplňují, oba jsou postaveny na stejnou rovinu významnosti: trţní princip je povaţován za zdroj sociálního bohatství a prospěchu, sociální princip za předpoklad jeho úspěšnosti a za cílovou orientaci celospolečenského rozvoje. Hledání optima mezi sociálním a ekonomickým fenoménem je permanentní proces. 37

Návrh prezidenta USA Roosevelta po válce celosvětově koordinovat regulaci základních lidských práv a svobod, včetně práv sociálních = pojistka proti rozpoutání další války. Tento návrh byl v 50. a 60. letech 20. stol. realizován v celé západní Evropě a po roce 1989 i v Evropě postkomunistické. Postupně se přidávají také rozvojové státy, jakmile jim to ekonomická výkonnost umoţní. Kaţdý stát volí na základě historických a kulturních daností odlišnou cestu - neexistuje tedy jednotný model sociálního státu. Kardinálním problémem úspěšného fungování sociálního státu je míra přerozdělování. Nejvyšší míra přerozdělování je ve skandinávských státech, niţší ve střední a jiţní Evropě, nejniţší v USA, Kanadě a Japonsku. Od 70. let 20. stol. se sociální stát dostává do krize, neboť se dlouhodobě nedaří udrţovat rovnováhu mezi jeho výdaji a příjmy; jedním z důleţitých faktorů je stárnutí populace, které vede ke zvyšování podílu neproduktivních obyvatel; nejnovějším faktorem je současná ekonomická krize. 38

Reziduální sociální stát vychází z liberálních myšlenek. Jádrem koncepce je předpoklad, ţe potřeby lidí jsou primárně uspokojovány rodinou a trhem. Sociální pomoc přichází na řadu aţ ve chvíli, kdy tyto dvě instituce přestanou normálně fungovat (rodinná krize, ekonomická krize apod.) Reziduální koncepce odpovídá "tradiční americké ideologii individuální odpovědnosti. Institucionální sociální stát je charakterizován centrálně organizovaným systémem sociálních sluţeb, které mají zajišťovat standardní ţivotní potřeby jedinců a skupin. Takový sociální stát má integrovat společnost, vyrovnávat nerovnosti a předcházet sociálním událostem. Sociální pomoc je zde vnímána jako "normální, akceptovatelná a oprávněná funkce moderní průmyslové společnosti", za touto koncepcí stojí přesvědčení, ţe "je správné pomáhat lidem v seberealizaci. Pracovně výkonnostní sociální stát zajišťuje uspokojování potřeb svých občanů na meritokratickém principu, odvíjí se od začlenění do pracovních struktur a výsledků a produktivity práce. 39

Typ sociálního státu Reziduální Výkonový Institucionální Charakteristika Liberální Konzervativní Odpovědnost státu za uspokojování potřeb Populace pokrytá povinně poskytovanými sluţbami Sociálnědemokratický Minimální Optimální Maximální Menšina Většina Všichni Výše příspěvků Nízká Střední Vysoká Část národního důchodu určená pro soc. politiku Nízká Střední Vysoká Zkoumání potřebnosti Primární Sekundární Marginální Příklady USA, Kanada, Japonsko Střední a jiţní Evropa Skandinávie 40

Poptávka po sociálních dávkách je prakticky neomezená, je třeba je však platit z daní. Zvyšování daňového břemene vede: Občany k niţší pracovní motivaci Podnikatele ke zdraţování pracovní síly, omezování investic a oslabování konkurenceschopnosti. Příliš vysoká míra sociálního pohodlí tedy oslabuje ekonomickou prosperitu, a tím ohroţuje fungování celého sociálního systému. Lafferova křivka: vyšší daňové sazby zajišťují státu vyšší daňové příjmy pouze do určité míry, další zvyšování daní pak destimuluje ekonomické subjekty a daňový výnos klesá. 41

Koncept sociálního státu byl a je kritizován od počátku svého vzniku, a to jak zprava, tak zleva. Kritika zprava přichází z řad liberálních (Friedrich Hayek, Milton Friedman, Robert Nozick) a konzervativních myslitelů, kteří vyčítají sociálnímu státu omezování svobody jednotlivce a volného trhu. Naopak marxistická kritika zleva povaţuje sociální stát jen za nástroj vládnoucí třídy k umlčení třídy pracující, který podporuje stávající sociální uspořádání. Od 60. let se hovoří o krizích sociálního státu, které souvisejí s obecnějším politickým, ekonomickým a demografickým vývojem společností. Obecně lze rozlišovat tyto typy krizí sociálního státu: krize nákladů: sociální stát je příliš drahý krize efektivity: aparát sociálního státu je těţkopádný, pracuje neefektivně a netransparentně krize legitimity: sociální stát je nespravedlivý, zvýhodňuje určité vrstvy společnosti I zastánci sociálního státu se shodují na tom, ţe sociální stát je třeba transformovat, aby odpovídal současnému uspořádání společnosti a chránil před novými riziky. 43

Nesnadnost/nemoţnost nalezení optima mezi sociálním a ekonomickým fenoménem je příčinou současné krize sociálního státu. Zač. krize 70.-80. léta 20. stol. důsledek stárnutí populace, ropné krize, úspěchu asijských tygrů. Reakce: neoliberalismus tlak na úspory veřejných financí, omezení vlivu státu, zvýšení odpovědnosti jednotlivců za své potřeby. Diskuse pokračuje dodnes: Nesporná je podstata sociálního státu se solidaritou jako jednou ze základních evropských hodnot. Sporná je míra štědrosti v této solidaritě, zvláště při narušení rovnováhy mezi těmi, kdo platí na veřejnou solidaritu, a těmi, kdo z ní čerpají. 44