Hodnotový základ daně z nemovitých věcí

Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor Právo Katedra finančního práva a národního hospodářství Hodnotový základ daně z nemovitých věcí Diplomová práce Veronika Šrámková Brno 2017

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnotový základ daně z nemovitých věcí zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně 29. června 2017... Veronika Šrámková 2

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce doc. JUDr. Ing. Michalovi Radvanovi, Ph. D., za přínosné rady a připomínky a pomoc při vedení mé diplomové práce. 3

Abstrakt Diplomová práce se zabývá zhodnocením vhodnosti zdanění nemovitých věci na základě jejich hodnoty v podmínkách České republiky. Zdanění ad valorem je nejpoužívanějším způsobem stanovení základu daně ve většině zemích světa a v České republice se stále diskutuje o přechodu z jednotkového způsobu stanovení základu daně na zdanění nemovitých věcí ad valorem. Na základě vyhodnocení stanovených hledisek jsou v závěru práce definovány výhody a nevýhody přechodu na zdanění ad valorem včetně komparace s fungováním současného způsobu jednotkového určení základu daně. Klíčová slova daň, nemovité věci, základ daně, hodnota, princip ad valorem, jednotkový systém zdanění, obec Abstract This diploma thesis deals with evaluation of suitability of real estate taxation on the basis of their value in conditions of the Czech Republic. Ad valorem taxation is the most commonly used method of determining the tax base in most countries of the world, and the Czech Republic is still debating the transition from the unit method of determining the tax base to the ad valorem real estate tax. On the basis of the assessment of the set points, at the end of the thesis are defined the advantages and disadvantages of the transition to ad valorem taxation, including the comparison with the functioning of the current method of unit basis determination of the tax base. Key words tax, real estate, tax base, value, ad valorem systém, unit systém of taxation, municipality 4

Obsah Obsah... 5 Úvod... 7 1. Obecná charakteristika daní... 9 1.1. Pojem daň... 9 1.2. Druhy daní... 10 1.3. Funkce daně... 10 1.4. Konstrukční prvky daně... 12 1.4.1. Subjekt daně... 12 1.4.2. Předmět daně... 12 1.4.3. Základ daně... 12 1.4.4. Sazba daně... 12 1.4.5. Splatnost daně... 13 1.4.6. Korekční prvky... 13 1.4.7. Správce daně... 13 1.4.8. Rozpočtové určení... 13 2. Daňová spravedlnost... 14 2.1. Princip prospěchu... 14 2.2. Princip platební schopnosti... 15 2.2.1. Horizontální daňová spravedlnost... 15 2.2.2. Vertikální daňová spravedlnost... 16 2.3. Ekologický princip... 16 2.4. Závěrečné poznámky... 16 3. Majetkové daně... 18 4. Daň z nemovitých věcí... 20 4.1. Zařazení daně z nemovitých věcí do daňového systému... 21 4.2. Konstrukční prvky daně z nemovitých věcí... 21 4.2.1. Subjekt daně... 21 4.2.2. Předmět daně... 21 4.3. Sazba daně... 23 4.4. Korekční prvky... 24 4.5. Správce daně... 25 4.6. Splatnost daně... 27 5

5. Místní daně a možnost obcí ovlivnit výnos místních daní... 28 5.1. Definice místních daní... 28 5.2. Ústavněprávní aspekty místních daní... 29 5.3. Možnost obcí ovlivnit daň z nemovitých věcí... 30 5.3.1. Osvobození od daně z nemovitých věcí... 30 5.3.2. Změna koeficientu ovlivňující sazbu daně... 31 6. Způsob stanovení základu daně z nemovitých věcí... 35 6. 6.1. Základ daně... 35 6.2. Jednotkový způsob zdanění nemovitých věcí... 37 6.3. Hodnotový základ daně z nemovitých věcí... 38 6.3.1. Oceňování nemovitých věcí... 39 6.4. Kombinace jednotkového způsobu zdanění s prvky hodnotového zdanění... 43 7. Zhodnocení jednotlivých typů zdanění nemovitých věci... 44 7.1. Zhodnocení jednotkového způsobu zdanění nemovitých věci... 44 7.2. Zhodnocení zdanění nemovitých věcí na základě hodnoty... 44 8. Přechod na stanovení základu daně z nemovitých věcí na základě hodnoty... 48 8.1. Reforma daně z nemovitých věcí... 48 8.2. Návrh na zdanění nemovitých věcí ad valorem v České republice... 49 8.3. Zhodnocení případného zavedení zdanění nemovitých věcí na základě hodnoty v České republice... 50 8.3.1. Zhodnocení dopadů na poplatníka... 51 8.3.2. Zhodnocení dopadů na správce daně... 51 8.3.3. Zhodnocení dopadů pro stát... 52 8.4. Závěrečné poznámky... 53 Závěr... 55 Resume... 58 Seznam použitých zdrojů... 61 Seznam odborné literatury... 61 Seznam internetových zdrojů... 63 Seznam použitých právních předpisů... 63 Ostatní 64 6

Úvod Jako téma mé diplomové práce jsem si vybrala problematiku hodnotového základu daně z nemovitých věcí. Daně patří do našeho každodenního života. Setkáváme se s nimi v různých podobách téměř každý den a jsou jedním z nejdůležitějších příjmů státu. Stát musí zajišťovat určité funkce např. v oblasti školství, zdravotnictví, obrany, sociálních potřeb a finance na obstárávání těchto funkcí stát získává právě z výběru daní. Způsob stanovení základu daně na základě hodnoty nemovité věci se využívá ve většině zemích světa narozdíl od České republiky, kde stále přetrvává jednotkový způsob stanovení základu daně, tedy stanovení základu daně na základě výměry nemovité věci. Vzhledem ke skutečnosti, že se v České republice stále diskutuje o přechodu z jednotkového způsobu stanovení základu daně z nemovitých věcí na zdanění nemovitých věcí ad valorem, je to důvod, kvůli kterému jsem si vybrala právě toto téma diplomové práce. Tato problematika se mi zdá aktuální, a to i z toho důvodu, že se Ministerstvo financí ČR snažilo reagovat na zastaralost jednotkového systému stanovení základu daně z nemovitých daní návrhy, ve kterých měla být změněna dosavadní úprava a přechod na zdanění nemovitých věcí na základě jejich hodnoty. Hlavním cílem diplomové práce je potvrdit nebo vyvrátit hypotézu, zda je vhodné v podmínkách České republiky danit nemovité věci na základě jejich hodnoty. Jednou ze základních metod, které ve své práci využiji je deskripce vymezení problematiky, terminologie a představení této problematiky tak, jak se právě jeví v současné době. Ke zhodnocení způsobu zdanění právě na základě hodnoty dané nemovité věci je použita metoda analýzy. Komparací a syntézou představím své závěry a pokusím se nastínit budoucí vývoj v oblasti zdanění nemovitých věcí na základě jejich hodnoty. Problematice zdanění nemovitých věcí ad valorem se v České republice nevěnuje mnoho odborníků. Této problematice se především věnuje doc. JUDr. Ing. Michal Radvan, Ph.D., kdy jsem při zpracovaní vycházela zejména z jeho publikací. Dále jsem vycházela z prezentací představených na odborném semináři, který se konal v Lubljani v květnu 2016. Za zmínku rovněž stojí další odborné publikace akademiků Jánošíkové, Mrkývky, Franzsenena, Waltersena a McCluskeyho, které výklad a názory Radvana vhodným způsobem doplňují. 7

Práci jsem strukturovala do na sebe navazujících kapitol, když úvodní částí postupně vymezuji a definuji termínové základy daní, které vhodně slouží jako stručný úvod a rámec problematiky daní. Jde o nutný předpoklad k pochopení následujících částí diplomové práce. V následujících částech práce jsem se pokusila zohlednit další faktory ovlivňující metody stanovení základu daně z nemovitých věcí (např. spravedlnost). Po zpracování základní problematiky a konstrukce daně jsem se snažila o bližší specifikaci a objasnění navazujících termínů a fakticity majetkových daní a problematiky místních daní. V následující části se věnuji vysvětlení jednotlivých způsobů stanovení základu daně z nemovitých věcí, důsledky přechodu ke stanovení základu daně ad valorem s drobným přesahem do jejich ekonomických a sociálněpolitických aspektů. V rámci vyhodnocení všech uvedených hledisek se pokusím definovat především výhody či nevýhody přechodu, nastínit faktické dopady legislativněprávních změn včetně komparace s fungováním současného způsobu jednotkového určení základu daně. V závěru práce pak vyhodnocuji problematiku současné úpravy ve světle průběžných závěrů napříč celé mé práce. V práci není zpracován historický a detailní ekonomický aspekt zejména proto, že se jedná o práci právního charakteru, ve které považuji za stežejní zpracovat postřehy možných změn legislativního a právního rámce fungování. Tato problematika jistě souvisí se zpracovaným tématem, avšak překračuje rámec této diplomové práce. 8

1. Obecná charakteristika daní Jelikož témá mé diplomové práce je hodnotový základ z nemovitých daní, tedy nemovitostní daně, považuji za vhodné definovat základní pojmy, které jsou podstatné pro další části této práce. Problematika daní je mj. upravena v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dale jen "daňový řád"), kde jsou upraveny základní pojmy vztahující se k daním. V ustanovení 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu je daň vymezena jako: a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, b) peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona, c) peněžité plnění v rámci dělené správy. 1 V podmínkách České republiky je nutné, aby problematika daní, byla zákonem upravena, jelikož již v čl. 11 odst. 5 Listiny základání práv a svobod, která je součástí Ústavního pořádku, je uvedeno, že Poplatky a daně lze ukládat jen na základě zákona. 2 1.1. Pojem daň Zákonnou definici daně v českém právním řádu nenajdeme, proto je nutné hledat tuto definici v ekonomické teorii. V mnoha učebnicích je daň definována jako povinná, nenávratná, zákonem určená platba jdoucí do veřejného rozpočtu. Dále je uváděno, že se jedná o neúčelovou a neekvivalentní platbu. 3 Pokud se blíže podíváme na charekteristiku těchto dvou pojmů, je neúčelnost definována jako skutečnost, že konkrétní daň v určité výši nemá financovat konkrétní vládní projekt, nýbrž se stane součástí celkových příjmů veřejného rozpočtu, z něhož se budou financovat různé veřejné rozpočty. A s pojmem neekvivaletnost se spojuje to, že poplatník nemá nárok na žádnou protihodnotu, která by odpovídala jeho platbě. 4 1 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2017]. 2 čl. 11 odst. 5 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2017]. 3 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra a kolektiv. Daňové právo de lege lata. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2014, s. 20-21. ISBN 978-80-7380-503-6. 4 Tamtéž s. 21. 9

V otázkách pravidelnosti jsou možné dvě varianty, a to buď varianta daní, které se platí pravidělně v opakujících se intervalech, např. daně, které je nutné hradit každý rok (např. daň z nemovitých věcí). Druhou variantou jsou pak daně, které se platí pouze za určitých zákonem stanovených okolností, těmi jsou např. daně z nabytí nemovitosti. Z právního hlediska lze daň charakterizovat dle určitých rysů, kterými jsou zejména stanovení povinnosti peněžitého plnění vybranému okruhu subjektů veřejnou mocí, státem a dalšími veřejnoprávními korporacemi, které mají zajistit uspokojení veřejných potřeb, přičemž zde není přímé ekvivalentní protiplnění ze strany veřejné moci. 5 Dalším právním rysem daně je vznik právního vztahu určitých subjektů, jejichž daňové zatížení je spojeno s faktickým stavem, se kterým je spojena daňová povinnost určená na základě zákona. 6 1.2. Druhy daní Daně je možné rozdělovat podle různých kritérií, avšak jedno z nejzákladnějších dělení je rozdělení na daně přímé a nepřímé. Toto zmíněné dělení se rozlišuje podle toho, který ze subjektů daň státu odvede. Přímé daně jsou placeny poplatníkem ze svého důchodu a je možné je převést na jiný subjekt. Mezi daně přímé řadíme daně důchodové, kterou je např. daň z příjmu a daně majetkové, kterou je např. daň z nemovitých věcí. 7 Rozdíl u daní nepřímých spatřujeme v tom, že při odvádění daně subjekt daň neplatí z vlastního důchodu, ale daň je přenesena na jiný subjekt. 8 Typickou nepřímou daní je např. daň z přidané hodnoty. 1.3. Funkce daně Daně plní mnoho funkcí, k těm nejzákladnějším a nejdůležitějším patří funkce fiskální, alkolační redistribuční, stabilizační a stimulační. První a nejdůležitější funkcí je funkce fiskální, která je založena na tom, že daně slouží jako příjem veřejných rozpočtů a díky těmto příjmům je možné krýt jednotlivé veřejné výdaje. S touto funkcí souvisí tzv. Lafferova křivka, která je zobrazením celkového obnosu 5 RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 26 27. ISBN 978-80- 210-4732-7. 6 Tamtéž s. 27. 7 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra a kolektiv. Daňové právo de lege lata. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2014, s. 22-23. ISBN 978-80-7380-503-6. 8 Tamtéž s. 22-23. 10

vybraných daní na míře zdanění. Lafferova křivka ukazuje, že v obou extrémech je daňový výnos nulový, tedy při 0 % zdanění je efekt zřejmý a naopak při 100 % sazbě nemají daňové subjekty motivaci vytvářek zisk nebo se úhradě daní vyhnou. 9 Někde mezi těmito dvěma extrémy existuje bod, kde se nachází taková míra zdanění, která má maximální výnosnost, ovšem těžší je tuto míru zdanění nalézt. 10 Jako další blíže charakterizuji funkci alokační, neboli rozdělovací, která slouží především v případech, kdy tržní mechanismy nejsou schopny zajistit efektivní rozdělování zdrojů, jedná se o různé druhy podpor (např. podpora zemědělství). Redistribuční funkce plní úlohy při zmírňování rozdílů mezi jednolitvými subjekty. V podstatě by se dalo říct, že prostřednictvím této funkce se více bere bohatším a dává chudším. Předposlední z nejdůležiteších funkcí je funce stabilizační, která přispívá k tomu, aby nebyly tolik citelné změny v ekonomice. Poslední funkcí, kterou zde blíže charakterizuji je funkce stimulační. Stimulační funkce funguje na principu, že většina z nás vnímá daně jako něco negativního, a každý z nás se snaží své daně snížit, k čemuž stát nabízí různé úlevy. Na druhé straně je zde příklad klasické negativní stimulace, kdy např. vysoká daň na cigaretách a alkoholu má plátce daně odradit od spotřeby. 11 9 RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 28 29. ISBN 978-80- 210-4732-7. 10 Tamtéž s. 28-29. 11 Ministerstvo finance. Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění (Studijní text k zvláštní části úřednické zkoušky pro obor státní služby). 3. vyd. Praha, 2016. s. 3. [cit. 1. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/sluzba/clanek/zkusebni-otazky-a-odborna-literatura.aspx?q=y2hudw09mg%3d%3d. 11

1.4. Konstrukční prvky daně V poslední části této kapitoly se budu věnovat definování jednotlivých základních konstrukčních prvků daně. Jednotlivými konstrukčními prvky daně jsou: 1.4.1. Subjekt daně Dle ustanovení 20 odst. 1 daňového řádu je daňovým subjektem osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně. 12 Za subjekt daně je tedy povážována osoba, které je dána ze zákona povinnost odvést daně. Daňový řád definici poplatníka ani plátce daně neobsahuje. V literatuře je poplatník definován jako daňový subjekt, jehož předmět daně je dani podroben. 13 A plátcem daně je osoba, která je ze zákona povinna odvést do veřejného rozpočtu daň vybranou od jiných subjektů nebo sraženou jiným poplatníkem pod svou majetkovou odpovědností. 14 Typickým příkladem je zaměstnanecký vztah, kdy zaměstnanec je poplatníkem a zaměstnavatel plátcem, který je povinen daň vybrat a odvést. 1.4.2. Předmět daně Předmět daně lze definovat jako hospodářskou skutečnost, na základě které vzniká poplatníkovi povinnost platit daň. 15 Touto hospodářkou skutečností může být např. příjem nebo majetek. 1.4.3. Základ daně Základ daně je upřesněním předmětu daně, tedy jeho vyjádření v určitých měrných jednotkách. 16 Základ daně lze stanovit buď v peněžních jednotkách nebo v nepeněžitých jednotkách. 1.4.4. Sazba daně Sazba daně je měřítko, dle kterého se ze základu daně sníženého o odpočty určí daň výsledná. Rozlišuje diferencovanou sazbu daně, která se může různit podle toho, o jaký 12 20 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2017]. 13 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra a kolektiv. Daňové právo de lege lata. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2014, s. 24. ISBN 978-80-7380-503-6. 14 Tamtéž s. 24. 15 BAKEŠ, Milan; KARFÍKOVÁ, Marie; KOTÁB, Petr; MARKOVÁ, Hana a kolektiv. Finanční právo. 6. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2012, s. 160. ISBN 978-80-7400-440-7. 16 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra a kolektiv. Daňové právo de lege lata. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2014, s. 25. ISBN 978-80-7380-503-6. 12

druh předmětu daně se jedná. Druhým druhem je pevná sazba daně, která nerozlišuje hodnotový základ daně, ale stanoví se podle pevné částky. 1.4.5. Splatnost daně Splatnost daně je stanovení okamžiku, ke kterému má být daňová povinnost plněna. Daňová povinnost může být splněna jednorázově (splatnost je stanovena ke konkrétnímu dni), v zálohách nebo ve splátkách. 1.4.6. Korekční prvky Na základě korekčních prvků lze upravit konečnou výši daně, a to buď daň snížit prostřednictvím různých úlev nebo slev na dani, a nebo zvýšit. Korekční prvky lze uplatnit prostřednítvím zákonné úpravy nebo na základě oprávnění správce daně, který individuálním správním aktem upraví daň. 17 1.4.7. Správce daně Správce daně je dle daňového řádu správní orgán veřejné moci, který vykonává správu daní, která spočívá zejména ve vedení daňových řízení, provádění vyhledávací čínnosti, kontroly plnění povinností daňových subjektů a také v samotném zabezpečení placení daní. 18 1.4.8. Rozpočtové určení Výnos z daní je příjmem veřejných rozpočtů a rozpočtové určení znamená, do kterého veřejného rozpočtu příjmy z vybraných daní budou směřovat. Například v případě výnosu z daní z nemovitých věcí se bude jednat o příjem do rozpočtu obce, ve které se daná nemovitá věc nachází. 17 RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 35 36. ISBN 978-80- 210-4732-7. 18 Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2017]. 13

2. Daňová spravedlnost Daň z nemovitých věcí nemá přílišnou oblibu, a to zřejmě z toho důvodu, že se jedná o daň, hrazenou již zdaněnými příjmy. Ve většině případů je nemovitá věc pořízena z příjmů fyzické nebo právnické osoby, a ty už byly zdaněny podle daně z příjmů fyzických nebo právnických osob. 19 Vzhledem k tomu, že v právním řádu České republiky také existuje zdanění při pořízení nemovité věci, kterou od 1. 11. 2016 hradí vždy kupující, dostáváme se ke druhému zdanění jedné nemovité věci a následně je poplatník povinen uhradit daň z nemovitých věcí, čímž se dostaneme už na třetí zdanění. Tato problematika je řešena v ostatních státech Evropy rozdílně. Například v Belgii jsou platby za nemovité věci započteny do daně z příjmů fyzických a právnických osob. 20 Jiné rešení lze naleznout třeba v Portugalsku, kde je tato problematika řešena formou osvobození od daně z nemovitých věcí pro ty, kteří mají hrubý zdanitelný příjem nepřekračující dvojnásobek minimálního platu stanoveného vládou a dále jejich majetek musí mít menší hodnotu než 6.708,83 EUR. 21 K vyřešení problematiky spravedlnosti majetkových daní se používájí tři principy spravedlivého zdanění, kterými jsou princip prospěchu, princip platební schopnosti a ekologický princip. 2.1. Princip prospěchu Tento princip je založen na daňové teorii, která říká, že jedinci mají být zdanění podle prospěchu, který mají z veřejných výdajů umožněných daněmi. 22 Tento princip má sloužit k posouzení toho, jaký užitek má poplatník ze státních služeb, když zaplatí daně. Pokud bychom se na tento princip podívali v souvislosti s daněmi z nemovitých věcí a hodnotili, jaký a jestli vůbec má plátce daně z nemovitých věcí prospěch ze zaplacené daně, vyplyne nám, že určitě má a v nemalém rozsahu. Daň z nemovitých věcí je daní, která směřuje do rozpočtu obce, ta má následně možnost zajistit v dané obci veřejné služby, infrastrukturu, veřejné osvětlení, požární ochranu, policejní ochranu atd. Mnoho poplatníků si vlastně ani 19 RADVAN, Michal. Zdanění majetku v Evropě. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007, s. 14. ISBN 978-80-7179-563-6. 20 Tamtéž s. 14. 21 Tamtéž s. 15. 22 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 103. ISBN 978-80 7478 841-3. 14

neuvědomuje kam směřují jejich zaplacené daně z nemovité věci, a že právě tyto služby obce mohou zajistit i vyšší tržní hodnotu jejich nemovité věci. 2.2. Princip platební schopnosti Spravedlivé zdanění je odůvodněno tím, že jedinci mají mít uloženy daně podle toho, jaká je jejich schopnost platit. 23 Z toho vyplývá, že by se při stanovení daně z nemovité věci mělo přihlížet k platební schopnosti vlastníka nemovité věci, což se samozřejmě v praxi neděje. Daňově spravedlivější by tedy bylo stanovit základ daně z čistého bohatsví, což by ovšem znamelo nemalé problémy, především v tom, že by si daňové úřady musely být zcela jisti v tom, jaký je poplatníkův majetkový stav aktiv a pasiv. 24 Princip platební schopnosti je dále uplatňován ve dvojí rovině, a to jednak v rovině horizontální daňové spravedlnosti a dále ve vertikální daňové spravedlnosti. 2.2.1. Horizontální daňová spravedlnost Horizontální daňová spravedlnost je postavena na principu, že stejné předměty zdanění mají být stejně zdaňovány (např. příjmy, majetek, spotřeba různých osob mají být zdaněny zásadně stejně bez ohledu na povahu těchto osob, jejich právního postavení apod.) 25 Základ daně z nemovitých věcí stanovený na základě jejich hodnoty právě nejvíce odpovídá této horizontální daňové spravedlnosti. Majetkové daně bezpochyby nabádají vlastníky k racionálnějšímu a efektivnějšímu nakládání s majetkem, kdy se sami rozhodují, zda a jakou nemovitnou věc si koupí, zda předmětnou nemovitou věc pronajmou a v případě dědění a darování stimulují k větší odpovědnosti za nabytý majetek. 26 S tímto se ovšem setkáváme pouze v zemích, kde je základ daně z nemovitých věcí stanoven na základě její hodnoty. Zde si kupující vybírá nemovitou věc na základě toho v jakém místě se nachází, jaká je hodnota nemovité věci, neboť tím se zvyšují náklady na úhradu daně z nemovité věci. Na 23 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 104. ISBN 978-80 7478 841-3. 24 ŠIROKÝ, Jan a kolektiv. Daňové teorie - s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2008, s. 75. ISBN 978-80-7400-005-8. 25 RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 54 55. ISBN 978-80- 210-4732-7. 26 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 105. ISBN 978-80 7478 841-3. 15

druhé straně v České republice, kde je stále jednotkový způsob zdanění nemovitých věcí, se kupující rozhoduje pouze na základě toho, zda by raději bydlel na vesnici či ve městě apod. 2.2.2. Vertikální daňová spravedlnost Vertikální daňová spravedlnost je založena na principu, že subjekt, který má vyšší příjmy, větší majetek nebo spotřebu má zaplatit vyšší daň, avšak nikoliv v tom smyslu, že míra zdanění bude progresivně stoupat se zvyšujícíím se daňovým základem, ale míra zdanění musí zůstat na stejném stupni. 27 2.3. Ekologický princip Tento princip nalezneme v německé právní úpravě. Ekologický princip zdanění je zaměřen pouze na daň z pozemků a spočívá v neměnném množství půdy a skutečnosti, že některé stavby nebo také způsoby využití pozemků mohou krajinu spíše znehodnodit. 28 Je odmítán princip prospěchu a zabývá se zejména zdaněním spotřeby přírodních zdrojů, kterými je půda a pozemky, které jsou omezené a spotřeby neobnovitelných přírodních zdrojů. 29 Toto řešení se nezdá být nepředstavitelné, neboť v současné době, kdy se zemědělské pozemky stávají pozemky stavební, by došlo k jejich hospodárnějšímu zacházení. 2.4. Závěrečné poznámky Závěrem bych k daňové spravedlnosti dodala, že daň z nemovitých věcí je zcela potřebnou a spravedlivou daní. Ačkoli si mnozí poplatníci neuvědomují, že právě úhrada daně z nemovitých věcí umožňuje obci, aby poskytovala kvalitnější služby a tím i zvýšila hodnotu jejich nemovitých věci. Další výhodu nacházím v tom, že když poplatník musí hradit určitou daň je motivován, aby se o svoji nemovitou věc staral a nenechal ji chátrat. Tento argument by možná ještě podpořil přechod na zdanění nemovité věci na základě její hodnoty. Na druhé straně by přechod na zdanění nemovitých věci ad valorem měl i své nevýhody, které spatřuji zejména v tom, že by se daňová povinnost zvedla natolik, že by se např. běžná rodina již vlastnící určitou nemovitou věc mohla dostat do nelehké životní situace, kdy by něměla dostatek prostředků na úhradu daně. Řešení spatřuji v částečném 27 RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 55. ISBN 978-80-210-4732-7. 28 RADVAN, Michal. Zdanění majetku v Evropě. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2007, s. 38. ISBN 978-80-7179-563-6. 29 Tamtéž s. 38. 16

osvobození od placení daně nebo v uplatnění určitých slev na dani z nemovitých věcí, které by musely být řešeny již při přechodu na zdanění ad valorem. Daňová spravedlnost v jednoduchém pohledu představuje rozumnou kombinaci všech uvedených principů. Za velice důležitý však považuji i ten ekologický. Využitelnost ekologického principu nenalezneme v každodenním životě, avšak je zaměřen silně do budoucna, když se zaměřuje na šetrnější zácházení s půdou jako neobnovitelným přírodním zdrojem. Naproti tomu vertikální daňová spravedlnost může z mého pohledu působit mírně demotivačně a ve své podstatě určitou spravedlnost i popírat ve smyslu protiargumentů progresivního způsobu zdanění. Zde narážím na problém při zdanění ad valorem, kdy vlastníci hodnotnějších nemovitých věcí budou muset zaplatit vyšší daň navzdory skutečnosti, že pro koupi či zhodnocení nemovité věci museli vyvinout nemalé úsílí anebo obětovat čas při získávání prostředků. Kladení důrazu na tento princip tak může působit příliš demotivačně. Nejrozšířenějším principem pro zavedení zdanění ad valorem je horizontální spravedlnost, avšak mám za to, že tento je obsažen i v jednotkovém způsobu určení základu daně, a to ve větší míře. Při stanovení základu daně na základě hodnoty mohou být znevýhodněni daňoví poplatníci s vyššími příjmy, neboť s tím jde ve většině případů ruku v ruce vlastnictví hodnotejších nemovitých věci. Naopak při stanovení základu daně na základě výměry se tento aspekt neprojeví tak razantně a zároveň působí dostatečně solidárně. 17

3. Majetkové daně Vzhledem ke skutečnosti, že se daňová povinnost poplatníka daně z nemovité věci váže na určitý majetek a metoda hodnotového základu daně je spojená s hodnotou majetku, považuji za vhodné zabývat se i charakteristikou majetkových daní a majetku. V úvodu bych uvedla charakteristiku pojmu majetek. Tento pojem jde vymezit jak z pohledu ekonomického, tak z pohledu právního. Majetek je z ekonomického pohledu definován jako soubor aktiv a pasiv, který se váže k určitému subjektu. Za právní definici majetku lze od roku 2014, tedy od doby, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, považovat ustanovení 495, dle kterého je majetek souhrn všeho, co osobě patří, s vyjímkou dluhů, neboť jejich přičtěním k majetku by šlo o jmění. 30 Mrkývka je toho názoru, že majetek je obecně souborem pěnězi ocenitelných hodnot vázaných k určitému subjektu, s čímž se ztotožňuje i polská daňová teorie, a z toho je možné vyvodit, že taková definice je vhodná k výzkumu v oblasti majetkových daní. 31 Majetkové daně jsou daněmi přímými a při jejich vyměřování se nebere ohled na finanční situaci poplatníka. Poplatník nemá možnost se jim vyhnout, neboť jsou mu vyměřovány na základě majetku, který vlastní. Poplatník zná častěji jejich přesnou hodnotu, narozdíl od daní nepřímých, protože má povinnost si je v mnoha případech sám podle metodiky spočítat a následně odvést. 32 Jak již bylo několikrát v této práci zmíněno, výnos z majetkových daní není nikterak velký a převažují ho příjmy z důchodových daní. Jejich funkce je tak spíše doplňková. Do souboru majetkových daní patří základ v movitém majetku, kam lze zařadit silniční daň, dědickou daň a darovací daň, tak i v majetku nemovitém, kam patří daň z nemovitých věcí, dan dědická, daň darovací a daň z nabytí nemovitých věcí. Majetkové daně se vztahují na samotnou držbu majetku (tj. daň z nemovitých věcí a daň silniční), a dále pak na právní 30 495 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2017]. 31 RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 272. ISBN 978-80- 210-4732-7. 32 Tamtéž s. 271. 18

skutečnoti nabytí majetku. 33 Daň z nabytí majektu pak dale dělíme podle toho, zda byl převod uskutečněn za úplatu, či nikoli. Uvedené nás přivádí k dalšímu dělení, a to na daň darovací a daň dědickou. Zajímovstí je, že i když tyto daně nemají pravidelný charakter, označují se jako daně pravidelné z důvodu, že jsou placeny pravidelně vždy při převodu. 34 Existuje nělikok definic majetkových daní. Jako příklad lze uvést Blackův právnický slovník, kde je definice majetkové daně v užším slova smyslu vymezena jako daň uvalená na vlastníka majetku, která je založena na hodnotě majetku. 35 Opakem je definice polské literatury, kde je majetková daň definována jako zdanění okolo majetku, tedy majetkovým daním podléhá jak přirůstek čistého majetku a získávání surového majetku a nakonec i zcizování majetku. 36 Lze tedy shrnout, že majetkové daně jsou daněmi in rem. Poplatníci je odvádějí v závislosti na majektu, který vlastní, nebo který nabyli. Možným problémem se může zdát, že se při výběru majetkových daní nezohledňují příjmy poplatníka ani jeho finanční situace. Může se tak stát, že poplatník bude mít problémy s uhrazením daně, neboť se například může jednat o dítě nebo dědice. Zde spatřuji možný vznik komplikací v případě přechodu na zdanění ad valorem, kdy by se daň z nemovitých věcí pravděpodobně několikanásobně zvýšila a tím i platebních neschopnost daňových poplatků, kteří se už nyní potýkájí s problémem nedostatku prostředků na splnění již existujících daňových povinností. Naproti tomu tento stav stávající úprava zdanění nemovitých věcí řeší spravedlivě a s menší mírou zatížení. 33 RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 273. ISBN 978-80- 210-4732-7. 34 Tamtéž s. 273. 35 GARNER, Bryan A. Black s Law Dictionary. In: RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 273. ISBN 978-80-210-4732-7. 36 MASTALSKI, Ryszard. Prawo podatkowe. In: RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 273. ISBN 978-80-210-4732-7. 19

4. Daň z nemovitých věcí Daň z nemovitých věcí je jednou z nejdůležitějších daní pro obce, jelikož výnos z těchto daní je přijmem jejich rozpočtů, i když je samy nevybírají, což může být i určitá výhoda, jelikož obcím nevznikají náklady spojené s vyměřením a výběrem daní z nemovitých věcí. Nemovitostní daně jsou ve srovnání s ostatními státy spíše daněmi, které pouze doplňují příjem rozpočtu obce, kdežto např. ve Velké Británii, Irsku nebo Spojených státech amerických je to jediný možný zdroj financí, kterými obce disponují, když vytvářejí svůj rozpočet. 37 Příjem z těchto daní není v České republice přísliš vysoký. Jednou z příčin může být také to, že daň z nemovité věci není určována podle hodnoty nemovité věci, tedy na základě její tržní hodnoty, neboli ceny obvyklé. Jak uzazuje graf č. 1 je patrné, že od roku 2010 do roku 2014 došlo ke značnému nárustu výnosu z daně z nemovitých věcí. Tento nárůst je způsoben především novelou zákona o dani z nemovitých věcí z roku 2012, ve které byly stanoveny speciální sazby pro vybrané pozemky a dále od roku 2009 byla dána obcím možnost stanovit obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovité věci na uzemí obce místní koeficient, který pozmění výsledou daň. 38 Graf č. 1 39 37 RADVAN, Michal. Negativa zdanění nemovitostí ad valorem. In David Sehnálek. Dny práva 2011 Days of Law 2011. Finance veřejného sektoru (právní a ekonomické aspekty jeho fungování) 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. Od s. 319 327, 9 s. ISBN 978-80-210-5914-6. 38 KAMENÍČKOVÁ, Věra. Daň z nemovitostí - jedná se opravdu o nevýznamnou daň? [online]. Publikováno 9. 11. 2015 [cit. 21. 2. 2017]. Dosupné z: http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6703184. 39 Tamtéž. 20

Místním daním a možnosti obcí ovlivit výši místních daní, (především možnostem jejich zvýšení) se budu více věnovat v další kapitole. 4.1. Zařazení daně z nemovitých věcí do daňového systému Daň z nemoviých věcí se řadí do kategorie přímých majetkových daní. Je jednou z nejstarších daní u nás. Daň z nemovitých věcí je upravena v zákoně č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o dani z nemovitých věci ), který nabyl účinnosti 1. ledna 1993. Zákon o dani z nemovitých věcí upravuje v části první daň z pozemků a v části druhé daň ze staveb a jednotek. 40 V obou těchto čátech jsou samostatně upraveny konstrukční prvky těchto daní. 4.2. Konstrukční prvky daně z nemovitých věcí 4.2.1. Subjekt daně Jelikož se jedná o daň přímou je zde pouze poplatník. Tím je vlastník nemovité věci a to ve všech případech, které jsou uvedeny v zákoně o dani z nemovité věci, tedy v případech pozemků, staveb a jednotek. Vlastníkem pozemku je ten, kdo je zapsán v katastru nemovitostí a daňová povinnost je uložena tomu, kdo je k příslušnému dni zdaňovacího obodobí zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. 41 V situaci, kdy bude nemovitá věc ve spoluvlastnictví více osob, jsou tyto osoby povinny zaplatit daň společně a nerozdílně, a to tak, že by se měl zvolit jeden společný zmocněnec, který podá jedno daňové přiznání. Praxe je ovšem jiná a ke zvolení společného zmocněnce nedochází. Jeden z vlastníků dané nemovité věci podá bez předchozí dohody daňové přiznání, čímž se automaticky stává společným zmocněncem. 42 4.2.2. Předmět daně Jak je již výše zmíněno, zákon je rozdělen do dvou částí, od kterých se odvíjí i předmět daně. Jedná se o dvě samostané daně, které mají i rozdílný předmět. Toto zmíněné rozdělení de iure lze fakticky rozšířit. V zákoně o dani z nemovitých věcí de facto 40 Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2017]. 41 RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 163. ISBN 978-80-7357-932-6. 42 Tamtéž 166-167. 21

nalezneme čtyři různé daně, kdy krom výše dvou zmíněných obsahuje tento zákon ještě daň z bytů a daň ze samostatných nebytových prostor jakožto součást daně ze stavby. 43 Předmět daně z pozemků Předmět daně z pozemků je uveden v ustanovení 2 zákona o dani z nemovitých věci. První podmínkou pro definici předmětu daně z pozemků je, že se pozemek musí nacházet na území České republiky a musí být evidován v katastru nemovitostí. Dále v tomto ustanovení nalezneme negativní vymezení předmětu daně, kterým jsou vyloučeny určité pozemky. Jsou vyloučeny pozemky, které jsou zastavěné stavbami v rozsahu zastavěné plochy těchto staveb, dále pak lesní pozemky, na nichž nalezneme ochranné lesy a také lesy zvláštního určení. 44 Dalšími pozemky, které nejsou předmětem daně z pozemků jsou vodní plochy, ovšem výjimku tvoří rybníky, které slouží k intezivnímu a průmyslovému chovu ryb a v neposlední řadě jsou vyloučeny pozemky, které jsou určeny pro obranu České republiky. 45 Předmět daně ze staveb a jednotek Předmět daně ze staveb a jednotek je upraven v ustanovení 7 zákona o dani z nemovitých věcí. Opět je zde stejná podmínka jakou u předmětu daně z pozemků, kdy se stavba a jednotka musí nacházet na území České republiky. Předmětem daně z nemovitých věcí jsou stavby, které musí být spojeny se zemí pevným základem a byl pro ně vydán kolaudační souhlas, užívané před vydáním kolaudačního souhlasu, způsobilé k užívání na základě oznámení stavebnímu úřadu, podléhající oznámení stavebnímu úřadu a užíváné, a dalé také stavby, pro které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo kolaudační rozhodnutí podléhající a užívané nebo dokončené. 46 Jak vyplývá z výše uvedeného jsou předmětem daně z nemovitých věcí i stavby užívané v rozporu se stavebněprávními předpisy, pro než nebyl vydán kolaudační souhlas nebo stavby, pro které nebylo dříve nutné vyžadovat kolaudační rozhodnutí, přestože podle nynejších právních předpisů je vyžadováno. 47 I v 43 Tamtéž 167. 44 2 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2017]. 45 Tamtéž. 46 RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 173. ISBN 978-80-7357-932-6. 47 RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 303. ISBN 978-80- 210-4732-7. 22

tomto ustanovení je předmět daně stanoven negativně, kdy předmětem daně nejsou zdanitelné stavby, ve které se náchází zdanitelné jednotky. 48 Dne 22. března 2012 vstoupil v platnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen nový občanský zákoník ), který se s účinností od 1. ledna 2014 dotkl i odvětví finančního práva. S novým občanským zákoníkem vstoupila znovu v platnost významná zásada superficies solo cedit, což má samozřejmě vliv i na samotný předmět daně z nemovitých věci. Stavby jsou nyní součástí pozemku, a to kromě staveb dočasných. Není ovšem možné, aby se okamžikem účinnosti nového občasnkého zákoniku staly všechny stavby součástí pozemku a to předvším proto, že v mnoha případech existuje rozdílný vlastník pozemku a stavby. Z tohoto důvodu se zásada superficies solo cedit uplatní pouze v případech, kdy je stejný vlastník pozemku i stavby. V ostatních případech zůstane stavba stále samostatnou nemovitou věcí, přičemž okamžik, kdy se stavba stane součástí pozemku se odkládá až do doby, kdy vlastník pozemku získá právo ke stavbě. 49 V novém občanském zákoníku je dále stanoveno, že vlastníkovi pozemku, na kterém je postavena stavba, je zaručeno předkupní právo, přičemž stejné právo je zaručeno i vlastníkovi stavby, na nemž je tato stavba zřízena. 4.3. Sazba daně Sazba daně je jedním z konstrukčních prvků daně z nemovitých věcí, který má vliv právě na hodnotový základ daně, a proto je důležité ho blíže charakterizovat. Výše sazby daně ovlivňuje výši základu daně tak, že nízká sazba daně může znamenat velmi vysoký základ daně a naopak vysoká sazba daně může odrážet nízký základ daně, přičemž zaplacené daně mohou být v obou případech stejné. 50 Jak již bylo výše zmíněno rozlišujeme pevnou sazbu daně a procentní sazbu daně. Rozdíl spatřuji v tom, že u jednotkového způsobu se používá pevná sazba daně a naopak u hodnotového základu daně je použitá procentuální sazba. 51 V tabulce č. 1 je uveden přehled procentuálních sazeb ve vybraných zemích. Jsou to země, ve kterých je zaveden právě systém hodnotového základu daně. 48 7 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2017]. 49 RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 168, ISBN 978-80-7357-932-6. 50 POWERS, Sally. Marekt value based taxation of real property. Property Tay Revenue Model. Ljubljana: Lincoln Institute of Land Policy, Cambridge, Massachusetts. Center of Excellence in Finance, 16. 20.5.2016. 51 RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 190, ISBN 978-80-7357-932-6. 23

Tabulka č. 1: Přehleded procentuálních sazeb 52 Stát Sazba Belgie 1,25 2,5% Bulharsko 0,15 0,3 % Estonsko 0,1 2,5 % Finsko 0,22 0,5 % Italie 0,4 0,7 % Německo 0,98 2,84 % Existuje několik přístupů k stanovení sazby, obecně je lze vymezit následovně: daňová sazba je pevně stanovena v právním předpisu, sazba je stanovena právním předpisem v maximální výši a beneficiáři mají oprávnění ji stanovit v konkrétní výši formou vlastních právních předpisů, sazba se každoročně zvyšuje poměrně k míře inflace, sazba je každoročně stanovována s ohledem na potřeby státního rozpočtu, případně místních rozpočtů, aniž by bylo její maximum stanoveno zákonem. 53 Daňová sazba se může v jednotlivých státech lišit v tom, kdo určuje výši daňové sazby a jak často se tato daňová sazba mění. Daňová sazba může být určována vládou, kdy je tato upravena zákonem (např. Egypt), dále může být sazba daně stanovena místní správou, kde je dána buď uplná volnost nebo je stanoven přímý dohled případně schválení vládou (např. Bostwana) nebo nepřímý dohled jako je tomu např. v Jihoafrické republice. 54 4.4. Korekční prvky Korekční prvky jsou pro poplatníka jeden z nejvýznamějších konstrukčních prvků daně z nemovitých věcí, neboť pomocí těchto prvků lze ovlivnit vyměření daně pomocí v daňové kontrukci použitého systému osvobození od daně, daňových úlev, slev, ale na druhé straně 52 ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii. 3. vydání. Praha: Linde Praha, 2009, s. 177-316. ISBN 978-80-7201-746-1. 53 ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii. 3. vydání. Praha: Linde Praha, 2009, s. 177-316. ISBN 978-80-7201-746-1. 54 FRANZSEN, Riël. Designing Tax Rates and Property Tax Relief Programs. Ljubljana: Lincoln Institute of Land Policy. Center of Excellence in Finance, 16. 20.5.2016. 24

také zvýšením daně. 55 Korekční prvky mohou být upraveny buď v zákoně, nebo mohou být přenechány na orgánech místní samosprávy. Druhá varianta je v praxi častější, jelikož orgány místní samosprávy jsou v této oblasti více informovány a mají více zkušeností v oblasti místních podmínek. Typické pro právní úpravu v České republice je velké vymezení nemovitých věcí, za které se nebude daň hradit, stejně tak jako je specifické pro náš právní řád, že je dán velice malý prostor pro možnost obcí, aby prostřednicvím obecně závazných vyhlášek osvobodily určité nemovité věci od placení daně. 56 Obcím je dána možnost osvobodit od placení daně pouze zěmědělské pozemky, jimž jsou např. orná půda, vinice, ovocné sady, chmelnice a dále také nemovité věci, které byly dotčeny živelnou pohromou. Je nutné brát v úvahu také nebezpečí, které s sebou přinášejí různé úlevy a slevy na dani, kdy se např. dočasné ochranné opatření stane trvalým, ztráta transparentnosti či spravedlnosti, odchýlení se od efektivních sazeb nebo také administrativní složitost. 57 Dle mého názoru by se mělo s úlevami a slevami na dani zacházet opatrně a tyto vyjímky by měly procházet pravidelnou kontrolnou a být dostatečně odůvodněny. 4.5. Správce daně Česká republika je specifická v tom, že narozdíl od většiny ostatních států je správcem daně příslušný finanční úřad určený podle místa, kde se nemovitá věc nachází. V tabulce č. 2 je uveden přehled správců daně z nemovitých věcí ve vybraných evropských státech, ze kterého je patrné, že Česká repbulika tvoří vyjímku, když správcem daně je právě finanční úřad. Tabulka č. 2 Správce daně z nemovitých věcí ve vybraných státech 58 Stát Bulharsko Správce daně Obec 55 RADVAN, Michal; MRKÝVKA, Petr; PAŘÍZKOVÁ, Ivana; ŠRÁMKOVÁ, Dana. Finanční právo a finanční správa - Berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2008, s. 35 36. ISBN 978-80- 210-4732-7. 56 RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 195. ISBN 978-80-7357-932-6. 57 FRANZSEN, Riël. Designing Tax Rates and Property Tax Relief Programs. Ljubljana: Lincoln Institute of Land Policy. Center of Excellence in Finance, 16. 20.5.2016. 58 RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 194 195. ISBN 978-80-7357-932-6. 25

Dánsko Finsko Irsko Německo Italie Slovesnko Obec Obec daňový district Obec Stát, ale obec si může správu daně vyhradit Obec Vyvstává zde otázka, zda způsob správy daně z nemovitých věci, jaký je nastaven v České republice je správný. Je třeba se na tuto problematiku podívat z několika hledisek. Prvním z nich je argumentace obcí, dle kterých pokud by byly správcem ony, měly by informace o dlužnících. Na to ovšem lze argumetovat tím, že správu daně by obce vykonávaly v přenesené působnosti a vzhledem k zásadě neveřejnosti a mlčenlivosti, by zde neměla být možnost zastupitelů dostat se k informacím o dlužnících. 59 Nezpochybnitelná je však skutečnost, že daň z nemovitých věcí je místní daní a obec by měla být lépe informována o místních poměrech, tedy o charakteru a způsobu, jakým je nemovitá věc užívána. Dalším důvodem pro správu daně z nemovitých věcí obcemi je ten, že při současném způsobu, přicházejí o část financí, když jsou osvobozeny od daně nemovitté věci, které se nácházejí ve vlastnictví státu. Dle Radvana však existuje silnější argument, který hovoří v neprospěch přenesení správy nemovitých věcí z finančních úřadů na obce. Tento problém spatřuje v počtu, respektive ve velikosti obcí v České republice, kdy při počtu cca 6 250 obcí, ze kterých některé nedosahují ani 200 obyvatel, by se v každé z těchto obcí nenašla osoba, která by byla kompetentní vykonávat funkci správce daně. 60 Správcem daně z nemovitých věcí by však nepochybně měly být obce, neboť ty by měly mít největší přehled o vybíraných daních a mají největší znalosti o místních poměrech v jejich obcích. Lze uznat, že ruku v ruce s uvedeným vyvstává argument, že by v případě správy daní obcemi, bylo nutné vytvořit určitý administrativní aparát, který by výběr daní zabezpečoval. Argument však neobstojí při zavedení jednorázové finanční pomoci od státu k vybudování administrativního aparátu, a významnou motivací obcí k co možná nejefektivnějšímu a nejvyššímu možnému výběru daní. Možné řešení lze nalézt také ve 59 RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 204. ISBN 978-80-7357-932-6. 60 Taméž s. 204. 26

sloučení obcí. Byl by zákonem stanovený minimální počet obyvatel pro ustanovení správce daně a v případě, že by obec neměla dostatečný počet obyvatel sloučila by se při správě daní s jinou obcí, nebo by obcím bylo dáno na výběr, zda se chtějí sloučit i při dostatečném počtu obyvatel. Vytvořilo by se sdružení obcí pro správu daní, ve kterém by byl vybudován administrativní aparát a mohl by být eliminován problém s nekompetentností osob ve funkci správce daně a samozřejmě také finanční problém za současného zachování znalosti místních poměrů. 4.6. Splatnost daně Dle ustanovení 12c zákona o dani z nemovitých věcí, je zdaňovacícm období kalendářní rok a v případě, kdy dojde ke změnám skutečností rozhodných pro daň, jenž nastanou v průběhu zdaňovacího obodobí, se nepřihlíží. 61 Takovými změnami mohou být např. prodej nemovité věci, změna způsobu užívání nemovité věci nebo vznik či zánik nároku na osvobození od placení daně z nemovitých věcí. 61 12 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2017]. 27

5. Místní daně a možnost obcí ovlivnit výnos místních daní 5.1. Definice místních daní V úvodu této kapitoly je nutné nejprve definovat místní daně. V odborné literatuře můžeme nalézt hned několik definic místních daní. Jednu z nejširších definicí poskytují Králík a Jakubovič, kteří místní daň definují jako peněžitou platbu fyzických a právnických osob plnící funkci jednoho ze zdrojů místního rozpočtu, která se vybírá od místního obyvatelstva anebo právnických osob, které mají v místě sídlo, provozovnu apod., přičemž vedle funkce doplňkového zdroje místního rozpočtu může být místní daň i hlavním zdrojem jeho příjmů. 62 Nejužší definici místních daní pak přináší Babčák, který objevil pět aspektů, které rozhodují o konečném označení místních daní, a to: 1. obec musí být oprávněna rozhodovat o jejich zavedení či zrušení, 2. obec musí mít oprávnění rozhodovat o některých konstrukčních prvcích (poplatník, předmět, základ, sazba, termín daňového přiznání, placení), 3. obec musí mít možnost výrazně ovlivňovat jejich výnos (pravomoc zvýšit či snížit základní sazby, osvobození, úlevy), 4. musí být originálním příjmem rozpočtu obce v plné výši bez možnosti odebrání třeba jen části výnosu pro potřeby jiného rozpočtu, 5. musí pocházet z místních zdrojů. 63 Podobnou definice přináší i Mrkývka, který uvádí tři možné modely místních daní: 1. lze za ně považovat všechny daně, jejichž výnos je příjmem územních rozpočtů, 2. jsou to takové, které zavádí a spravuje územní samosprávný celek, 3. územní samosprávný celek je povinen vybírat všechny místní daně určené zákonem, územní samosprávné celky mají možnost podle místních podmínek upravit zdanění korekčními prvky (osvobození, sleva, zvýšení daně) 64 Dle Radvana jsou místní daně zákonem stanovené dávky peněžitého charakteru směřující do obecního (krajského, regionálního apod.) rozpočtu, kterou může uzemní samosprávný 62 RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 15, ISBN 978-80-7357-932-6. 63 BABČÁK, V. Miestne dane a miestne poplatky stav a perspektiva. In: RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 16. ISBN 978-80-7357-932-6. 64 MRKÝVKA, Petr. Některé úvahy o materiálním základu veřejné správy. In: RADVAN, Michal. Místní daně. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, s. 17. ISBN 978-80-7357-932-6. 28