Znalostní databáze Audit organizace s.r.o. Práce most k mým dětem
Znalostní databáze Zde naleznete popis konkrétních situací týkající se rodinného i pracovního života a varianty jejich řešení. Zkušenosti z centra Práce most k mým dětem. V čem vám může pomoci centrum PMMD? Hledáte cesty jak skloubit práci a rodinu? Máte pocit, že vaše firma nebere ohled na potřeby zaměstnanců? Trpíte velkým stresem v souvislosti s prací? Řešíte konkrétní pracovněprávní problém a nevíte si s ním rady? Postrádáte v práci benefity, které by vás motivovaly? Jste znevýhodňován/a, protože máte malé děti? Jste v nesnadné životní situaci a hledáte způsoby jak ji vyřešit? Zažíváte v práci diskriminaci jakékoliv povahy? Znáte někoho z okolí, koho se tyto problémy týkají a chcete mu pomoci? Předejte mu kontakt! Centrum Práce - most k mým dětem funguje pro celý Jihočeský kraj. Využijte zdarma individuálního poradenství nebo help desk linku.
1.Klient Jaroslav, 40 let, IT manager, vysoká škola Klient přišel s problémem obtížného zvládání životní situace, které se projevují zhoršením nálady, poruchami pozornosti, častějšími interpersonálními konflikty v rodině. Pracuje jako manažer, časově vytížený, technická profese. Rodina relativně spokojený vztah, čtyři děti 7, 5, 3, 1 oba partneři věřící. Vzhledem k časovému vytížení i zatížení rodiny (poměrně malé děti v krátkém časovém období) si stěžuje na obtíže při soustředění, častější konflikty doma. Snaží se věnovat dětem, zároveň je tlačen z profesní strany k nadprůměrným výkonům. Pracovali jsme na harmonogramu, zmiňoval poměrně časově náročnou práci přesto je převážně kolem šesté večerní doma, víkendy také volné hledali jsme možnosti střídání se v hlídání dětí a rodinných povinnostech. Tvořili jsme předběžné návrhy pro klienta i pro další členy rodiny zmiňovali jsme potřebnost dohody a případně i kompromisu. Rád by chodil na basketbal, žena cvičit ani jeden časově nestíhají, přestože by se dalo viděl jako cestu. Zmínili jsme potřebu oddělovat profesní čas od rodinného a osobního, strukturovat úkoly co je třeba teď a co později. Vnímal jako ulehčení, mírné obavy, jak budou schopni společně harmonogram vypracovat a dodržovat. Nabízela se i možnost hlídání dětí babičky jsou funkční, stojí o hlídání. Řešili jsme, proč nehlídali zřejmě pohodlnost klienta i partnerů babička následně vyžaduje společnost, hledáme další cesty. Mluvili jsme o prioritách v životě, o nutnosti společného partnerského času. Momentálně nemají žádný společný čas bez dětí, kromě pozdních večerů žena ale velmi unavená, často v noci stává k nejmladší dceři, kojí. Klient zmínil, že představy o rodinném životě byly jiné než realita řešili jsme nerealistická očekávání v jeho životě. Není to poprvé, kdy se mu nesplnila očekávání podle jeho představ vyvolávali v klientovi zhoršení nálady. Snažili jsme se vést k přijímání reality, nikoli žití v představách a iluzích. Zmínili jsme nutnost psychohygienických návyků relaxace. Zatím nepoužíval, snažil se zvládat to bez pomoci, ale viděl, že je nutné pracovat cíleně dál se sebou samým. Narazili jsme na možné překážky nechuť, špatná nálada, čas, únava. Klient odcházel s možnostmi, jak řešit situaci, mluvili jsme o následné další psychologické péči.
2.Klient: Petr, 31 let, voják, maturita Klient přišel s problémy v mezilidských vztazích na pracovišti. Pracuje jako voják z povolání již cca 8let, postupně se propracoval na vedoucí pozici. Zmínil, že se denně potýká s konflikty, obtížně moduluje afekty, objevují se zlostné výpady ve vztahu ke kolegům, za které se následně stydí. Problémy se dle jeho slov objevují i v partnerských vztazích. Není schopen udržet dlouhodobý partnerský vztah, po kterém ale zároveň touží. Zmínil, že si připadá odříznutý od druhých, osamělý, což následně vyvolává další emoční problémy. Společně jsme se snažili pracovat na sebeovládání pocitů, dohledat spouštěče zlosti nejčastěji se něco neděje podle jeho představ. Zmiňoval typické konflikty, které prožívá nejčastěji během pobytu na posádce. Fenomény spojené se situací více času, méně povinností než na výjezdním cvičení, více prostoru pro povídání. Zmiňoval problémové komunikační situace reakce lidí jiné, než by čekal. Snažili jsem se osvětlit odlišnost mentálních map lidí, individualitu jeho kolegů či podřízených. Popisoval, že se cítí uražen, když mu někdo lže. Dohledávali jsme příčiny lží dochází k dedukci, že se ho mnoho jeho podřízených a kolegů vlastně bojí. Sám ale cítil také napětí a úzkost, které maskuje právě dominancí až agresí. Hledali jsme možné příčiny úzkostí a zlosti nacházíme kořeny v silně dominantní výchově ze strany otce, naopak pečující až hyperprotektivní matce. Učili jsme reagovat jinak v komunikačních situacích, dělat si náhled na situace jako takové, reagovat na fakta, nikoliv na emoce v komunikaci, učili jsme naslouchání daří se jen zčásti. Klient zmiňoval úlevu ze zjištění, že je schopen reagovat jinak. Měl obavy, aby nebyl jeho stav nezměnitelný a nevratný. Mluvili jsme o partnerských vztazích nikdy neměl delší vztah než několik týdnů vždy ztroskotalo na jeho výbušnosti a potřebě mít pravdu. Hledali jsme opět pocity, které vyvolávají další osobní problémy znova se objevuje úzkost jako spouštěcí mechanismus. Následně mluvíme opět o návaznosti na dětství a prožitky z něj. Klient odcházel s informacemi o možné práci na svém emočním nastavení, snažil se chápat odlišnost mentálních map jiných lidí, s odhodláním snažit se pokračovat na úpravách svých vzorců komunikačního chování v duchu naslouchání a respektu k druhým.
3.Klient: Jana, 32 let, cukrářka, vyučena Klientka přišla s problémy při zvládání dlouhodobého stresu zátěž představují dluhy, které momentálně splácí půjčila si několikrát peníze pro svého přítele, aby zaplatila jeho dluhy, po cca 2 letech se rozešli přestali si rozumět, do vztahu zasahovaly konflikty o peníze. Pracuje jako cukrářka, práce ji baví, je v ní úspěšná. Splátkový kalendář tvoří cca polovinu platu. Po všech dalších nutných výdajích jí zbývá minimum na živobytí. Už několik měsíců splácí, je schopna zvládat ve faktech celou situaci. V posledních dvou měsících se ale objevily tělesné reakce, se kterými si dle jejích slov není schopna sama poradit často se objevují poruchy spánku (špatně usíná, často se v noci budí děsivými sny, průměrně spí cca 4 hodiny), nechutenství, třes celého těla, chvění rukou, silná únava jeví se jako posttraumatická reakce na stres. Vyloučili jsme možné jiné příčiny nespavosti, nechutenství, třesu neurologické a endokrinologické vyšetření má za sebou bez zjevné příčiny. Hledali jsme další možné příčiny nalézáme pocity viny a studu. Klientka popisovala, že kdyby situaci viděla již dříve objektivně, nikdy by do půjček nešla byla na sebe vždy hrdá, že je schopna se postarat sama o sebe vždy bez dluhů. Zamilovanosti připisuje díl momentální finanční zatíženosti. Stud je patrný především ve vztahu k jejím rodičům o jejích dluzích nevědí, snaží se je před nimi skrývat. Hledali jsme důvody skrývání, možné souvislosti s vnitřním třesem a nespavostí. Považuje se za člověka, který selhal a bude jí dle jejích slov trvat několik let, než se ze situace dostane splátky vypočítané na dalších 10 měsíců intenzivně, poté snížené splátky na únosnou míru. Viní se, že zklamala, cítí vnitřní potřebu si dokázat, že to zvládne. Popis výše uvedeného se jeví jako velmi citlivý, zvyšuje se tělesné napětí, reaguje chvěním rukou a pláčem. Vysvětlili jsme možnou souvislost vinění sebe sama a tělesných obtíží je schopna náhledu. Hledali jsme možnosti, jak vnitřní tlak a trýznění snížit ovlivnění myšlenek ubezpečení sebe sama o správnosti dalších kroků. Zvažovali jsme i možnosti sdělení informace rodičům váhá. Zmínili jsme možnosti krátkodobé a dlouhodobé relaxace během nácviku lze snížit vnitřní tlak o několik stupňů, je schopna pracovat se svým tělem. Doporučili jsme další relaxační metody. Jako nutnost vidím práci na sebehodnocení, snížení negativního pohledu na sebe sama. Doporučuji další psychologickou péči, případně i péči psychiatrickou, bude-li třeba. Řešili jsme, zda je schopna momentálně chodit dál do práce i s tělesnými obtížemi. Sdělila, že zatím ano. Hledali jsme alternativy dalšího řešení v případě, že by byla nucena zůstat doma. Klientka odchází s informacemi, jak lze pracovat na snižování tělesného tlaku pomocí prací s tělem i s myšlenkami. Je rozhodnuta pro další práci na sobě.
4.Klient: Vladimír, 45 let, manager prodeje, maturita Klient přišel s problémy v partnerských vztazích. Zmiňoval odchod od rodiny k přítelkyni, která má sama dvě děti. Zpřesňuje situaci v manželství dcera 11 let, žijí společně s rodiči ženy. Delší dobu partnerský vztah nefungoval, do vztahu vstupovali rodiče ženy. Časté byly konflikty, které se týkaly výchovných postupů i soužití s rodiči. Vázal se silně na dceru, doprovázel ji na tréninky, učil se s ní. V listopadu se seznámil s přítelkyní, zamiloval se, po novém roce odešel od rodiny k přítelkyni. Během měsíce se ale objevily silné výčitky svědomí, pocity viny. Vázané na vztah s dcerou, dcera se po odchodu klienta uzavřela, nekomunikuje s ním, vyhýbá se mu, odmítá s ním trávit čas. Klient bilancoval, zda se vracet zpět k rodině nebo zůstat u přítelkyně. V novém vztahu je spokojen, partnerka je tolerantní, sblížil se i s jejími dětmi. Zpět do partnerského vztahu se ženou vstupovat nechce. Zároveň ale cítí, že přichází o svoji dceru, reaguje nespavostí, nervozitou, zvýšenou vznětlivostí, přecitlivělostí. V práci pociťuje zhoršené soustředění, větší únavu. Zároveň ho v dubnu čekají zkoušky, které potřebuje ke své práci, není schopen se na ně ale připravovat. Snažili jsme se zvažovat pro a proti jednomu i druhému vztahu. Zjistili jsme, že v prvním vztahu skutečně jde jen o vztah k dceři. Silně negativní je působení rodičů, kteří do vztahu zasahovali po celou dobu jeho trvání ovlivňovali výchovu vnučky. Snažili jsme se dohledat i pozitiva na vztahu počátky a radosti vztahu. Klient je vybavuje, nechce ale zůstávat v minulosti, přiznává, že poslední léta do vztahu investoval jen velmi málo, více investoval do vztahu k dceři než k ženě. Dohledávali jsme příčiny tohoto stavu upnutí se na dceru, protest proti rodičům ženy, pracovní vytížení. Snažili jsme se uchopit situaci tady a teď. Řešili jsme možnosti domluvy s dcerou, možnosti vidět ji, aniž by byla manipulována do kontaktu domluva s bývalou ženou, pevná pravidla styku, převozy na koníčky, zajištění některých nezbytností, které se týkají dcery a mohou ulehčit ženě rodičovské sdružení, doučování dcery. Pracovali jsme s pocity viny a studu kde vznikají, jak se rozvíjejí, kdy dominují? Jako základní moment dohledáváme vinu za selhání v rodině, neschopnost udržet partnerský vztah na celý život. Mluvíme o ideálech a skutečné realitě, snažíme se nabourávat pevné myšlenkové morální vzorce, které nejsou účelné. Klient odcházel zklidněný, s informacemi, jak dál pracovat na svých pocitech viny, jak dál řešit danou životní situaci využívat dohod se ženou a dcerou.
5.Klient: Renáta, 27 let, finanční expert, VŠ Klientka přišla s dlouhodobými problémy v osobním životě. Před čtyřmi lety jí tragicky zahynul přítel při autonehodě. Dosud nebyla schopna navázat dle jejích slov normální partnerský vztah. Popisuje několik partnerských vztahů, které byly spíše krátkodobé, nikdy se neodvážila vstoupit do vztahu trvale. Zmiňovala obavy ze vztahů, bojí se zklamání. Pracovně velmi vytížena, je schopna trávit 12hod denně prací, baví ji to. Zázemí z původní rodiny má, rodiče oba stojí za ní, podporují ji, přesto se necítí spokojená v životě. Ráda by navázala nový partnerský vztah, neví ale, jestli to dokáže. Má obavy z toho, že se jí to již nikdy nepodaří. S klientkou jsme nejprve podrobněji rozebraly konkrétní situace, kdy pocitově selhává ve vztazích, řešily jsme jednotlivé příklady selhání. Popisovala především strach, který jí bránil zamilovat se, vytvořit hlubší vztah. Většinou se vztah rozvíjel na rovině kamarádství, často ve vztazích řešila původního partnera, vztah k němu. Snažily jsme se uchopit traumatickou událost, která ji postihla, při popisu bylo patrné nevyrovnání se se situací. Postupně vyšlo najevo, že kromě pocitů lítosti a smutku, které doprovázejí stále vzpomínky na smrt přítele, ji zahlcují i pocity křivdy a nespravedlnosti. Tyto pocity vznikaly především po pohřbu přítele, kdy jí okolí dávalo najevo spíše nepřijetí jejích pocitů zlehčovali situaci, snažili se ji bagatelizovat, aby se jí ulevilo. Výsledek byl ale opačný prohloubení pocitů bolesti, křivdy a smutku. Dohodly jsme se na delší psychologické spolupráci, která bude spočívat především v postupném odstraňování starých křivd, smiřování se se situací tak, jak ve skutečnosti vypadala, nikoliv v iluzích a představách. První kroky, na kterých jsme se domluvily, budou směřovat k uchopení a zvnitřnění jiného přístupu k problému ze strany rodičů před čtyřmi lety. Na rozumové rovině byla klientka schopna uvědomovat si, že pocity křivdy a lítosti jsou jen jí vytvořené konstrukty, které přikrývají smutek (ten již možná částečně odezněl). Přesto vyjádřila obavy, jak jí to půjde dál. Klientka odcházela s představou, jak se dá lépe pracovat se svými pocity, rozhodnutá dále pokračovat na změnách úhlu pohledu na životní situace.
6.Klient: Dana, 35 let, pokladní, vyučena Klientka přišla se závažnějším partnerským problémem, se kterým se dlouhodobě potýká. Pracuje jako pokladní v obchodním řetězci. S partnerem spolu žijí 7 let, mají spolu 5letou dceru. Partner se dle jejích slov chová poslední rok výbušně vůči klientce, místy až agresivně. Nejčastěji ji verbálně ponižuje, ale několikrát ji dal pohlavek, i před klientčinými rodiči. Když se s ním snaží o problému mluvit s tím, že toto jednání již dlouho nevydrží, omlouvá se jí a slibuje nápravu, která ovšem nemá dlouhodobého trvání. Klientka si není jistá, zda není její partner násilník a přichází s otázkou, zda se s ním rozejít, ale na druhou stranu argumentuje, že kdyby měl být násilník, projevilo by se to už dřív, a ne teprve v posledním roce. S klientkou jsme mapovaly celý vztah s jejím partnerem včetně partnerovy osobní anamnézy, kterou klientka zná a ví. Dále jsme se zaměřily na možné mezníky v jejich vztahu, a co se změnilo, jednak od počátku vztahu, ale zejména za poslední rok. Mapovaly jsme, v jakých situacích se partner stává výbušným a snažíme se najít spouštěče jeho chování a (pasivně) agresivního jednání vůči klientce. Dále jsme rozhovorem zjišťovaly klientčinu sociální oporu a zázemí mimo domov, také to, jaké kroky už podnikla nebo zda se s tímto problémem již na někoho obrátila. Mluvily jsme o klientčiných hranicích, o jejím sebehodnocení, o riziku citové závislosti. S klientkou jsme otevřely a rozpracovaly obě možnosti zda s partnerem zůstat či nikoliv. Klientka měla obavy, zda svou dceru takto nepřipraví o jejího otce, pokud se s ním rozejde. Klientka se dostala do fáze, kdy dle jejích slov ještě není připravena na rozchod a chce tento vztah zachovat a pracovat na něm, údajně podobné stanovisko vyjádřil i partner. Klientka odešla s informací o možnostech rodinné a párové terapie, kam je její partner ochoten s ní docházet. V případě selhání tohoto plánu má klientka možnost opět přijít a znovu přehodnotit své rozhodnutí o budoucnosti svého vztahu.
7.Klientka: Daniela, 46 let, úřednice, maturita Klientka přišla s problémem odchodu syna z domu. Klientka je zaměstnána jako úřednice na FÚ. Její syn odešel před rokem a půl studovat na vysokou školu do zahraničí (Dallas), s rodinou udržuje kontakt přes maily, domů jezdí 1x za 5 měsíců a na svátky. Klientka není zároveň citově saturována v manželském vztahu, který posledních 5 let dle jejích slov uvadá a ztrácí na jistotě. Klientka sama přišla s tím, že ji trápí prázdné hnízdo a cítí se nepotřebná a opuštěná, má pocit, že se to zhoršuje, po každém odjezdu syna pláče a je dlouhodobě bez nálady. Klientky jsem se zeptala, co se změnilo a co je jinak oproti poslednímu roku, že přišla zrovna dnes čili zda nastala nějaká větší krize či dlouhodobý stav kulminoval. Dále jsme se detailně věnovaly jejímu osobnímu životu, i před narozením syna. Ptala jsem se, čemu se ráda věnovala, co byly její koníčky, včetně těch, na které tehdy neměla čas či prostředky, ale chtěla je tehdy realizovat. Samozřejmě jsme se věnovaly i tomu, zda měla nějaké volnočasové aktivity v době, kdy vychovávala syna, i v době nedávné. Dále jsme se zaměřily na sociální zázemí a možnou oporu. Otázku manželské nespokojenosti jsme nechaly v tuto chvíli na přání klientky uzavřenou, s tímto problémem navštěvuje manželského poradce. Klientka odešla se společně vytvořeným plánem na příští týden, po kterém opět přijde sem, a osvědčí-li se tento plán, bude na něm v tomto prostředí pracovat dále. Plán byl zaměřen na osobní kompetence, pokusu znovu nakontaktovat několik známých, se kterými se svého času vídávala. Také odešla s možností vyhledat nové přátele a známé pomocí seznamovacích rubrik a portálů. Klientka sama navrhla, že si pořídí nové horské kolo, na kterém chtěla kdysi ušetřit, a začne více jezdit na kole. Také se během týdenního plánu pokusí zamyslet na nějakou další volnočasovou aktivitou, která by ji zajímala a kde by se event. mohla setkat jinými lidmi. Nevyloučila možnost dobrovolnických programů, aby se necítila tolik nepotřebná a beze smyslu.
8. Klient: Ladislav, 51 let, řidič, maturita Klient přišel na doporučení ve velmi náročné životní situaci. Klient pracuje od mládí jako řidič z povolání. Před 3 dny mu tragicky zemřel 25ti-letý syn při autonehodě. Klient byl přivezen rodinným přítelem, sám by nepřišel. Navíc nebyl schopen řídit a fungovat, byl paralyzovaný. Objevily se typické příznaky prožitku traumatu staženost, oploštělost, neschopnost komunikace, šoková reakce těla bolesti svalů, otupělost. V první řadě byl klient kotven a byla mu poskytnuta první psychologická pomoc, od nehody mu nebyla poskytnuta ani nabídnuta psychologická péče, pouze dostal léky na spaní a na zklidnění. Klient působil strnule, byl paralyzovaný, nedokázal plakat, ventilovat emoce a událost více méně popíral v rámci nevědomých obranných mechanismů. S klientem byl posléze navázán lepší slovní a oční kontakt, do určité míry byl s to komunikovat a odpovídat na otázky. Zjišťovali jsme saturaci primárních potřeb zda pije, je schopen něco sníst, jestli s léky na uklidnění může alespoň chvíli spát, zda dodržuje základní hygienu, apod. Ptali jsme se po vztazích v rodině, na jeho sociální oporu. Nechali jsme klienta říkat zejména to, co potřeboval a chtěl. Klientovi byl nabídnut kontakt na krizové centrum, kde by mohl být po této události v dlouhodobější péči a poté v terapii tamtéž, také proto, že má panický strach z řízení vozu a obává se, že se nebude moct nikdy vrátit za volant a do zaměstnání. Odešel s možností hospitalizace na lůžkovém oddělení krizového centra, či v případě zhoršení stavu na psychiatrickém oddělení.
9.Klient: Radka, 44 let, učitelka, VŠ Klientka přišla s rodinným problémem, kdy její syn (19let) je drogově závislý, toho času na opiátech. Matka-klientka pracuje jako učitelka na 2.stupni ZŠ, její syn bydlí s ní. Klientka je rozvedená, bez partnera, je na syna sama. Neví, co má dělat se synovou závislostí, syn jí čas od času bere peníze z kabelky, ztratilo se i několik zlatých šperků, z domu svých prarodičů odcizil několikrát nemalou finanční hotovost. Klientka ani její rodiče nechtějí na syna podávat trestní oznámení za opakované krádeže, všichni věří, že vše dobře dopadne a syn si nechá říct. Syn se ovšem často nezdržuje doma, tam se chodí pouze vyspat a najíst, pokud není klienta dostatečně ostražitá, tak jí během těchto návštěv zcizuje peněžní obnosy. Vždycky, když se syn vrátí domů, je šťastná, že je v pořádku a bere ho zpět. Klientka je bezradná, snažila se přimět syna k léčbě a abstinenci, on ale nechce, zároveň je velmi úzkostná a má obavy o jeho zdraví a život, v noci se budí a trpí bušením srdce ze strachu o syna. Zároveň trpí výčitkami svědomí, že něco pokazila a že je to její vina a ptá se, zda neměla nějaké riziko rozpoznat dříve. S klientkou jsme mluvily o jejím rodičovství, podporovaly jsme její a synovu autonomii, aby si zvnitřnila to, že syn je dospělý a zodpovědný za svůj život. Pracovaly jsme na tom, že ona sama nic nepokazila a synův život je jeho svobodná volba. Klientka byla zároveň obeznámena, že terapie těchto stávajících pocitů je běh na dlouhou trať, je si vědoma toho, že na zbavení se pocitů viny bude muset dlouho pracovat. Nejen z těchto důvodů ji byl nabídnut kontakt na odborné zařízení pro rodiny a blízké závislých klientů, kde může hledat oporu mezi lidmi s podobným osudem a docházet tam jedna na individuální konzultace, tak i na komunitu. S tímto klientka souhlasila. Zároveň jí byl nabídnut obecný krizový plán pro blízké závislých klientů, a to, že je jí i jejím rodičům vážně doporučeno odstřihnutí se od syna, alespoň dočasné, jakožto jediný ověřený fungující plán pro rodiny, v nichž se vyskytuje drogově závislý a svou rodinu finančně, materiálně a citově zneužívá, někdy i okrádá. O tomto plánu musí klientka ještě hodně přemýšlet a mluvit s rodiči, není na to ještě připravena, dle jejích slov.
10. Klient: Jiří, call taker, VŠ Klient přišel s osobním problémem, kdy podle jeho slov trpí nedostatkem sebevědomí do té míry, že mu to narušuje vztahy osobní, tak i na pracovišti. Klient pracuje jako call-taker v celorepublikovém obchodním řetězci, vysokoškolsky vzdělaný. Klient popsal, že v pracovní sféře mu nedostatek sebevědomí činí obtíže zejména tehdy, když volá stěžující si, arogantní či jinak nepříjemný zákazník, není s to telefonát odbavit klidně, cítí se zahnán do úzkých a do kouta, a to v něm vyvolává obranný postoj. Jednak mu to bývá vytýkáno od nadřízeného a jednak se v tom sám necítí dobře. V osobní rovině mu to dělá problémy v navazování nových kontaktů a vztahů. S klientem jsme hovořili o jeho osobní anamnéze, jeho školní docházce, zjistila jsem, že byl na 1. i 2.stupni šikanován pro výborný prospěch ze strany spolužáků s horším prospěchem. V té době si zpětně uvědomuje, že tehdy se u něj začaly projevovat pocity méněcennosti, protože byl třídním otománkem a cílem posměchu. Mluvili jsme spolu o jeho dosavadních úspěších, které po dotazování sám po delším váhání zmiňuje (nadprůměrný prospěch během celého vzdělávání), nenálepkovali jsme jej ze školního otloukánka a oběti (jak se sám nazýval) na třídního premianta s nadprůměrným IQ. Pracovali jsme na sepsání jeho kladů a dovedností, za co je na sebe hrdý. Tento seznam měl za domácí úkol, aby nad ním týden přemýšlel a postupně ho doplňoval bez pocitů viny, že něco umí a něco mu jde. Hledali jsme alternativy jiného zaměstnání, pokud by se zde necítil dobře, ale v této práci je spokojený, už postoupil o 2 pracovní zařazení směrem vzhůru, dohlíží na chod celé směny call-centra. Má pocit, že pokud nenarazí na nepříjemného klienta, že mu tato práce jde a baví ho, vyhovuje mu kontakt s lidmi po telefonu, navíc si i finančně polepšil. Klient odešel se zadaným domácím úkolem- seznam svých osobních kvalit, také měl za úkol vymyslet okolnosti seznámení, v kterých by se necítil ohroženě. Příště se bude pracovat na strategiích zvládání stresu během kontaktu s cizími lidmi. Měl si promyslet, co by mu za takových okolností nejvíce pomohlo.
11. Klient: Jana, věk neuveden, kadeřnice, vyučena Klientka přišla s rodinným problémem, kdy celou její rodinu manžel postupně zadlužil. Klientka pracuje jako kadeřnice v kosmetickém studiu. Klientka je vdaná 15let, s manželem mají 2 děti- 7 a 10. Manžel se léčil ze závislosti na hracích automatech. Tuto závislost podle jejích slov překonal, byl několikrát hospitalizován v PL Jihlava, nyní již závislý není. Během jeho hráčské kariéry se zadlužil na různých místech souhrnnou částkou zhruba 2,5 mil., nyní se snaží tento dluh oba splácet, ale nemají na to dostatečné finanční prostředky. Klientka je zoufalá ze své situace, chce ochránit děti před strádáním, je smutná, že jim nemůže koupit nic, co by si přály. Zároveň cítí vztek na svého manžela, často váhá, zda se s ním nerozvést, ale tuto možnost zamítá kvůli výchově dětí. S klientkou jsme mluvily o doposud podniknutých krocích, nikde doposud nebyli, nechtěla kontaktovat finančního poradce ze své banky s obavou, že na nich budou i oni chtít vydělat. Mluvily jsme spolu o těchto možnostech, o možnostech refinancování a sloučení půjček, apod. Pokud bude vědět, že ji nějaký finanční poradce neošidí, byla by ochotna se zajít poradit o jejich financích a dluzích. Zároveň jsme hovořily o jejím vztahu k manželovi, ošetřily jsme její pocity vzteku, zloby a bezmoci bylo jí poskytnuto zázemí pro tyto emoce, mohla je otevřeně ventilovat a mluvit o nich, byla ujištěna o tom, že má právo takové emoce cítit a mít, jsou regulérní vzhledem k situaci. Zároveň byla oceněna její nezdolnost, kdy manžela neopustila a byla mu oporu v době, kdy se léčil ze závislosti na automatech. V tomto kontextu jsme mluvily ale i o tom, že pokud už by tuto situaci nedokázala dále snášet, byla vyčerpaná a zoufalá a nechtěla by ve vztahu s mužem dál být, je na ní, jak se rozhodne, otce svým dětem by nevzala, byly by s ním v kontaktu, pokud by byl oboustranný zájem. Také spontánně hovořila o tom, že děti vnímají, co se doma děje a jejich vztah k otci to do jisté míry narušilo.
12. Klient: Karel, 29 let, koncipient advokát. kancelář, VŠ Klient přišel s osobním problémem, kdy se s ním po 8-letém vztahu rozešla přítelkyně, se kterou se měl příští rok oženit a zakládat rodinu. Klient pracuje jako koncipient v advokátní kanceláři. Partnerka ho opustila kvůli novému vztahu, který nyní má. Rozešli se před měsícem a on se pořád nemůže přes rozchod přenést. Patrný je smutek, slzy v očích, povadlé držení těla, klientem zmiňované pocity křivdy, zklamání, vzdoru vůči partnerce. S klientem jsme mluvili o tom, zda už má za sebou nějaký jiný rozchod, který zvládl. Připustil, že ano, na základě čehož jsme mapovali proměnné, které mu tehdy pomohli se s rozchodem smířit. Také jsme mluvili s klientem o tomto posledním ukončeném vztahu, jaký byl, jaké měl kvality, jak probíhal, kdy se v něm co změnilo a jakým směrem. Také jsme hovořili o okolnostech rozchodu a také o tom, jak dlouho trval ex-partnerky souběžný vztah s někým jiným. Klient během konzultace jednou pláče, za což se stydí. Byl ujištěn o tom, že jiní lidé na jeho místě by také plakali, je to v pořádku a má právo plakat a být smutný. Zároveň měl potřebu mluvit i o jiných pocitech, které k bývalé partnerce cítí. Nerozuměl třeba tomu, jak je možné, že ji má ještě rád, když se na ni zlobí a cítí se podvedený, naštvaný a zhrzený. I v tomto případě byl ujištěn, že k rozchodu takové pocity patří a není nic neobvyklého, že právě může cítit protichůdné pocity. Také jsme zmapovali okruh jeho sociální opory, zda má přátele, se kterými může o tomto mluvit, se kterými může trávit volný čas. Také byl podpořen v tom, aby se věnoval sám sobě v této době víc než kdy jindy, dělal více to, co mu pomáhá, věnoval se koníčkům, koupil si něco pro radost. Klient odešel mj. s informací, že to, že se s rozchodem a ztrátou partnerky ještě nevyrovnal není nic patologického, byl připraven na to, že tato fáze může trvat 1 rok a on není v nepořádku, když se během této doby necítí úplně dobře.
13. Klient: Lenka, 45 let, učitelka, maturita, Klientka přišla se zakázkou, týkající se jejího pracovního života. Pracuje 20 let jako učitelka MŠ se středoškolským pedagogickým vzděláním a nyní si musí doplnit vysokoškolské vzdělání v minimálně bakalářském programu a má obavy, že vysokoškolské studium nezvládne. Jednak se bojí, že je to pro ni až příliš náročné, jednak se obává, že nezvládne zkombinovat studium s rodinným životem. Klientka je vdaná, s manželem mají 3 děti- 18, 15, 6. Klientka ale také uvedla, že ji nic jiného nezbývá, pokud nechce přijít o své pracovní místo. Přišla se poradit, co s nastalou situací a jak ji vyřešit. S klientkou jsme mluvily o jejím osobním a pracovním životě a o jejích prioritách. Uvedla, že na rodině a jejím chodu jí velmi záleží, stejně tak ale i na své práci, kterou má ráda. Dále jsme mapovaly její rodinné klima, sama přiznala, že manžel je připraven ji vypomoct s chodem rodiny, byť bývá pracovně vytížen, proto má klientka obavy z toho, aby vše fungovalo tak, jak má. Z rodinného zázemí uvedla matku z manželovy strany, která by mohla občas vypomoci. S klientkou jsme vypracovaly první hrubý nástin mechanismů zvládání studia sama pojmenovala to, co by jí ve studiu mohlo pomoci. Vypracovaly jsme studijní plán a jak postupně dálkové studium zvládat, např. formou kooperace s ostatními studenty, nenechávání si studijní povinnosti na nejzazší možnou chvíli, zapojení dvou starších dětí do chodu domácnosti. Pracovaly jsme i na zvládání emocí spojených s možným studiem úzkostí, strachem, obavami, ale i zlostí, křivdou a nespravedlností ve vztahu ke studiu. Dostaly jsem se i na zážitky z minulosti spojené se studiem, našly jsme i podobné pocity doprovázející jí při studiu na SŠ. Klientka odcházela s větší důvěrou v sebe sama, s možnostmi, jak se s danou situací vyrovnat co nejlépe.
14. Klient: Sabina, 34 let, brandmanager, maturita. Klientka přišla se zakázkou ohledně nejistoty kolem alkoholu. Klientka (34 let) pracuje jako vrcholná manažerka. V rozhovoru uvedla, že jí na pracovišti vytýkají pozdní příchody do práce a nedodržování termínů. Sama se cítí pod permanentním tlakem, každý večer relaxuje u filmů s lahví vína, chodí spát kolem 3.- 4. hod ráno. Také uvedla, že nemá pocit, že by byla na alkoholu závislá či měla bažení, bere víno jako prostředek relaxace. Na otázku, co ji sem tedy přivedlo, pokud se cítí bez potíží, odpověděla, že nejen potíže na pracovišti, ale i napětí mezi ní a partnerem, který ji dal ultimátum, že pokud nebude svůj vztah k alkoholu řešit, rozejde se s ní. Během mapování tohoto problému uvedla, že k obědu si dá s kolegy 1-2 piva, na lepší trávení. Odpoledne si do kávy nalévá vaječný koňak, protože takhle jí to chutná odjakživa. Když přijde večer domů, načne láhev vína, někdy vypije 2 láhve, než jde spát. Dle jejích slov se pak cítí uvolněná a bez starostí. Mluvily jsme také o tom, že celou věc sama před sebou a před okolím bagatelizuje, nemyslí si, že by jí alkohol natolik chutnal, že by byla závislá. Na základě tohoto jsme se domluvily na tzv. abstinenční experiment, kdy klientka během následujících 4 dnů bude plně abstinovat a poté přijde opět sem k další konzultaci. Klientka tedy odešla s plánem na další 4 dny, kdy se pokusí jednak být bez alkoholu a jednak se pokusí chodit spát dříve, aby byla schopná ráno vstát a být včas na pracovišti. Klientce byla nabídnuta další péče, možnosti, které se nabízejí psychiatrická péče, kontakt na AA.
15. Klient: Libor, 42 let, projektant, maturita Klient přišel s osobním problémem týkající se jeho manželství a současně jeho paralelního vztahu. Klient pracuje jako projektant a je 16 let ženatý, s manželkou mají 10 let starou dceru. Klient uvedl, že poslední rok udržuje platonický vztah s rozvedenou sousedkou, který poslední 3 měsíce přešel do mileneckého vztahu. Manželka jeho nevěru odhalila. Nějakou dobu jeho paralelní vztah tolerovala, neboť ji ujišťoval, že rodinu nechce opustit a toto už netrvá. Ovšem jeho paralelní vztah trval dál a milenka mu dala ultimátum, nyní totéž udělala i jeho žena. Klient přišel proto, že neví, co má dělat, na obou vztazích mu záleží, nechce žádnou z žen opustit. S klientem jsme mluvili o tom, jaké bylo jeho manželství - kdy byli s manželkou spokojeni, zda předtím byla nějaká krize a jak ji zvládli, co pro něj manželka a vztah s ní znamená, apod. Také jsme mluvili o tom, co mu přináší nový vztah, jakými fázemi už prošel a kam by chtěl, aby vztah případně dospěl. Nastolili jsme zázračnou otázku, jak by to vypadalo a jak by to poznal, kdyby byl jeho problém vyřešen. Společně jsme zvážili možnost strukturované separace, tzn. 6 měsíční odloučení z domova, za jasně nastavených pravidel kontaktáže dcery. Ošetřili jsme i pocity, které se objevily jako doprovodné obavy, jak to bude dál, jak se k tomu postaví dcera. Obavy z představy, že dceru nebude vídat, že o ni přijde. Řešili jsme i pocity viny, které se objevily během posledních tří měsíců. Vina se jevila nejen jako důsledek nevěry, ale i jako část vztahu k ženě málo se jí věnoval, poslední dobou byla až na posledním místě. Pocity viny se vztahovaly i k sebehodnocení a sebevědomí klienta. Byl upozorněn na princip snižování sebevědomí právě v důsledku pocitů viny za vzniklou situaci. Klient odešel s informacemi o možných způsobech řešení situace, o nutnosti řešit své vlastní pocity se situací spojenými.
16. Klient: Eva, 29 let, manager, maturita Klientka přišla s pracovním problémem, kdy byla povýšena na funkci leadera své pracovní skupiny. Klientka v této firmě pracuje 6 let a během těchto let získala nové zkušenosti, znalosti a dovednosti, díky kterým byla jmenována do vedoucí funkce. Přišla se zakázkou, která se týká jejích soft-skills; není dle jejích slov vůdčím typem, neumí a ani nechce vést lidi, své obtíže spatřuje ve své uzavřené a nedirektivní povaze. Sdělila, že tomu tak bylo vždy, odmalička byla spíše uzavřená, neměla nikdy tendenci vést druhé. Vždy měla spíše méně přátel, cca 2 kamarádky, se kterými si rozuměla. S ostatními spolužáky si nepotřebovala rozumět. Vnímala, že je třeba dopilovat něco, co vlastně není pro ni vlastní. Zmínila i obavy, že toho nebude schopna. S klientkou jsme mluvily o jejích dosavadních pracovních zkušenostech, o její motivaci a demotivaci k vedení lidí. Také jsme mapovaly její životní priority, výhody a nevýhody původní a současné pracovní pozice, její očekávání. Zmapovaly jsme její zážitky z dětství jak moc byla schopna řídit a vést druhé, popsaly jsme její dosavadní pracovní zkušenosti. Ukázalo se, že klientka jednak neměla žádné profesní zkušenosti, ale také nemá osobnostní předpoklady pro leadership, byť ve výkonu své profese platí za specialistu. Navrhovaly jsme možnosti, jakým směrem se lze ubírat. Zmínily jsme možnosti jak moc je třeba, aby ne jejím místě byla skutečně dobrý vedoucí, a jak moc je třeba, aby byla odborník na svém místě. Mluvily jsme o pocitech spojených s představou selhávání v pracovní pozici selhávání je napojeno na pocity nedostačivosti, zklamání ze sebeobrazu. Zmínily jsme důležitost nepropojování sebeobrazu a výkonu některých profesních fcí. Klientka odešla s pro ni důležitou informací, že specialista v oboru nemusí zároveň také znamenat schopného vedoucího týmu. Také v tomto prostředí pracovala na svém vnitřním pocitu, že neselhala ve své profesi, když se odmítla vzdát vedoucí funkce. Dále si odnesla informaci o nepropojování sebeobrazu a výkonnosti.
17. Klient: Miloš, 52 let, rentgenový specialista, maturita Klient přišel s problémy v partnerských vztazích. Zmiňuje, že po desetiletém manželství se najednou objevily problémy v komunikaci méně si rozumí, nejsou schopni se shodnout na výchovných postupech při výchově svých dvou dětí (10 let a 7 let), přestali si rozumět i v intimním životě, nemají společné koníčky ani přátele, fungují jen pro rodinu. Má pocit, že on je jediný, kdo živí rodinu, zajišťuje ji po organizační stránce. Manželka zatím nepracuje, zůstala s dětmi doma až do nástupu mladšího do první třídy. Momentálně hledá práci a nemůže ji najít. Klient popisoval situaci jako tíživou, má časté výkyvy nálad, stěžuje si na přecitlivělost, smutky, občasné výbuchy zlosti. Už neví, jak dál, rád by partnerství udržel, ale takhle dál nemůže. S klientem jsme nejprve zmapovali podrobněji situaci doma popsal denní rituály, zmínil, že s manželkou se takřka míjí ráno se nepotkávají vůbec, on vstává dřív, odpoledne, když se kolem páté vrací domů, obvykle manželka jezdí na tréninky s mladším synem závodně sportuje. O víkendech se střídají na závodech syna, většinou stráví jeden den z víkendu mimo domov, druhý de z víkendu se točí kolem úklidu a provozních věcí kolem domu. Zmiňoval, že to tak nikdy nebylo, společně s manželkou rádi sportují, jezdí na kole a kolečkových bruslích, nezbývá na to ale čas. Starší syn je samostatnější, nepotřebuje tolik pozornosti jako ten mladší. Manželka je také nespokojená, vyjadřuje nespokojenost především úniky z domácnosti, uzavíráním se do sebe. Mluvili jsme o pocitech, které ho doprovází znechucení, pocity nespravedlnosti, pocity vyhoření ve vztahu. Při konkrétním probrání ale z řečeného vyplynulo, že když se na pár dní ocitli na dovolené na horách, vše začalo fungovat lépe, najednou si lépe rozuměli. Snažili jsem se aplikovat řečené na další situace, které nastanou, jako potřebné vyplývají společně trávené chvíle, i kdyby na úkor domácnosti či rozvozu synů po kroužcích. Domluvili jsme se na pravidelných aktivitách, které společně se ženou dohodnou, sepíší a budou je dodržovat. Klient odcházel s možnostmi, jak oživit partnerský vztah, zároveň byl odkázán na párovou terapii.
18. Klient: Jana, 54 let, účetní, maturita Klientka přišla s problémem řešení náročné životní situace, ve které se ocitla cca před půl rokem a která stále trvá. Zhruba před dvěma lety diagnostikovali matce klientky Alzheimerovu demenci. Pacientka byla nucená o matku se začít starat, postupně matka ztrácela sebeobslužnost. Klientka si vzala matku domů, stará se o ní. Matka ale narušuje soužití všech členů domácnosti manžela klientky i její dcery (17 let). Popisovala, že matka je nepříjemná na všechny členy rodiny, nejde jen o obsluhu a pomoc při jídle, ale o zvládání dennodenních konfliktů s matkou podezírá klientku z věcí, které nejsou nevěra, kradení peněz, ztrácení věcí. Popsala situaci jako obtížně zvládnutelnou, popsala pocity lítosti, smutku, křivdy, že jí matka není schopna ocenit. Zmínila i následné konflikty doma manžel i dcera na ni apelují, aby matku umístila do Alzheimera centra, ona ale odmítla. Klientka reagovala pláčem a verbálním vyjadřováním lítosti. Zmiňovala, že neví, jak to bude zvládat dál, vyjadřovala silné obavy až úzkosti. Řešily jsme konkrétní příčiny obav obavy z toho, jak to bude dál zdravotně s matkou, obavy, jestli zvládne siutaci se ctí chce se postarat jako dobrá dcera o svoji matku, obavy z rodinné situace jak ustojí následné konflitky vznikající přítomností matky v domácnosti. Snažily jsme se uchopit situaci ve faktech, co nejhoršího se může stát a jak by danou situaci zvládla, kdyby nastala. Klientka zjistila, že vlastně všechny situace, které by nastaly, by byla schopna ustát, zvládnout. Uvědomila si jistotu, kterou má v partnerovi, i jistotu svoji. Je schopna mnoho situací řešit, má dobrou práci, není závislá na druhých finančně. Hledaly jsme možnosti posílení vztahu partnerského i vztahu s dcerou jak nejlépe vytvořit koalici, která by byla schopna s matkou za daných okolností fungovat je schopna vytvořit relativně fční model střídavé péče o matku, do kterého by se snad byli ochotni její blízcí zapojit. Zmínily jsme i potřebu pracovat s emocemi hlavně s pocity křivdy, které vznikají jako následek braní si věcí od matky osobně. Zmínily jsme možnost zapojení se do organizací, které sdružují rodinné příslušníky lidí s Alzheimerovou chorobou. Klientka odcházela s připraveným plánem do budoucna, zklidněná, bez pláče. Byla jí nabídnuta další psychologická pomoc.