Systém ochrany před domácím násilím v České republice, Rakousku, Itálii a Velké Británii. Příklady dobré praxe a nabídka pomoci obětem násilí v rodině

Systém ochrany před domácím násilím v České republice, Rakousku, Itálii a Velké Británii Příklady dobré praxe a nabídka pomoci obětem násilí v rodině Výměnou zkušeností k efektivní pomoci Publikace vznikla v rámci projektu podpořeného OP LZZ s názvem Efektivnější pomoc obětem domácího násilí prostřednictvím interdisciplinární spolupráce přenos znalostí a zkušeností ze zahraničí Praha, CSSP 2014 1

Redakční úprava: Marie Šusterová Grafická úprava a tisk: Bohuslav Šír Obálku navrhla: Jarka Jones Fotografie: Andrea Špitálská, Ondřej Mikulca, Marie Šusterová Vydání první CSSP, 2014 2

Poděkování za přípravu všech aktivit spojených s realizací projektu CSSP Společně za život bez násilí, č. 77.00426, podpořeného programem OP LZZ, patří celému realizačnímu týmu, který tvoří: manažerka Marie Šusterová, odborní garanti: Zuzana Chomová, Zuzana Kukulová, Ladislava Poláková, Jana Kreuzmanová Děkujeme všem aktivním spolupracovníkům interdisciplinárního týmu v hl. m. Praze za snahu o zlepšování systému ochrany obětí domácího násilí. Poděkování patří autorům článků z partnerských organizací v Rakousku, Itálii a Velké Británii za aktivní zapojení do projektu Společně za život bez násilí a za zajímavé příklady dobré praxe. Tým CSSP středisko intervenční centrum tvoří realizační tým projektu. Do projektových aktivit se zapojili další odborníci z místní samosprávy, Magistrátu hl. m. Prahy a NNO. 3

4

Obsah 1. ČESKÁ REPUBLIKA...7 1.1 Základní informace o projektu... 7 1.1.1 Efektivnější pomoc obětem domácího násilí prostřednictvím interdisciplinární spolupráce... 7 1.2 Centrum sociálních služeb Praha středisko intervenční centrum... 8 1.2.1 Nabídka pomoci a podpory ohroženým ženám a mužům...8 1.2.2 Případ paní Anny sociální práce v Intervenčním centru Praha...9 1.2.3 Případ paní Milady a násilí v seniorském věku podpora a pomoc klientům...12 1.2.4 Případ paní Heleny s třemi nezletilými dětmi a podněty pro zlepšení interdisciplinární spolupráce v hl. m. Praze...14 1.2.5 Právní pomoc obětem domácího násilí v IC Praha...19 1.2.6 Statistiky Intervenčního centra Praha CSSP... 22 1.3. Prevence domácího násilí v ČR a Národní akční plán... 23 1.3.1 Výbor pro prevenci DN Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů... 23 1.4. Česká legislativa na ochranu před domácím násilím... 26 1.4.1 Česká legislativa na ochranu před domácím násilím v právní praxi... 26 1.4.2 Nový zákon o obětech trestných činů... 27 2. RAKOUSKO...34 2.1 Centrum pro ochranu před násilím v hornorakouském Linci... 34 2.1.1 Systém ochrany před domácím násilím v Rakousku... 34 2.1.2 Procesní doprovázení v Rakousku a příklady dobré praxe... 45 2.2 Azylový dům Kolping Österreich v Mistelbachu...49 2.2.1 Nabídka pomoci a podpory ohroženým ženám a jejich dětem...49 2.2.2 Kazuistiky zaměřené na doprovod důvěrníka v civilním řízení... 52 3. ITÁLIE...56 3.1 Asociace Gea, Centrum proti násilí GEA, azylový dům v Bolzanu... 56 3.1.1 Systém ochrany před násilím v rodině v Itálii, nabídka služeb Centra proti násilí... 56 3.1.2 Kazuistika paní Rominy... 62 4. VELKÁ BRITÁNIE...67 4.1 The Haven Wolverhampton... 67 4.1.1 Představení organizace, ochrana před domácím násilím, nabídka služeb.67 4.1.2 Případ paní Sally a plán podpory... 74 5

Projekt zahájila mezinárodní konference, konaná dne 5. 3. 2013, Společně za život bez násilí za účastí ČR, Rakouska, Itálie a Velké Británie. Do projektu se aktivně zapojili zástupci z úřadů městských částí Praha 1 22, zástupci NNO a představitelé hl. m. Prahy. 6

1. ČESKÁ REPUBLIKA 1.1 Základní informace o projektu 1.1.1 Efektivnější pomoc obětem domácího násilí prostřednictvím interdisciplinární spolupráce Mgr. Tomáš Ján, MBA, ředitel Centra sociálních služeb Praha Projekt registr. č. CZ.1.04/5.1.01/77.00426 Efektivnější pomoc obětem domácího násilí prostřednictvím interdisciplinární spolupráce přenos znalostí a zkušeností ze zahraničí grantový projekt byl podpořen z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Od prosince 2012 do konce listopadu 2014 realizuje příspěvková organizace Centrum sociálních služeb Praha středisko intervenční centrum nový projekt OP LZZ s mezinárodní účastí, který by měl přispět k efektivnější pomoci a podpoře klientek, které v hl. m. Praze řeší domácí násilí. Partnery v projektu jsou organizace: 1) Kolping Österreich azylový dům v Mistelbachu/Dolní Rakousko 2) Centrum pro ochranu před násilím v Linci/Horní Rakousko 3) Asociace GEA pro solidaritu žen proti násilí v Bolzanu/Itálie 4) The Haven Wolverhampton/Velká Británie, jedna z největších charitativních organizací ve VB, která pomáhá ženám a dětem, které zažily DN, a rovněž lidem bez domova Projekt Centra sociálních služeb Praha chce nabídnout cílové skupině odborníků aktuální informace a příklady dobré praxe z oblasti ochrany před domácím násilím v zahraničí. Tím chce v rámci interdisciplinární spolupráce přispět k citlivějšímu posuzování případů domácího násilí na území hl. m. Prahy. Během projektu se uskuteční ve spolupráci se zahraničními partnery z Rakouska, Velké Británie a Itálie dvě odborné konference, pět společných workshopů a čtyři zahraniční pracovní stáže za účasti českých odborníků. Aktivity projektu se snaží představit českým odborníkům příklady dobré praxe ze zahraničí. Bude nás zajímat, jak vypadá systém ekonomické podpory státu pro oběti DN v těchto zemích, jak se využívají programy proti násilí a poradny pro násilné osoby, budeme hledat příklady dobré praxe při práci s ohroženými osobami a dětmi z ohrožených rodin. Jedno z témat, které nás rovněž zajímá, bude zkušenost hornorakouského Centra pro ochranu před násilím s procesním doprovázením obětí DN při trestním a civilním řízení a poskytováním psychosociální podpory těmto klientkám. Budou vydány čtyři publikace, které by měly přispět k posílení odborných kompetencí členů interdisciplinárních týmů v hl. m. Praze. V průběhu projektu proběhnou odborné semináře s cílovou skupinou, kde budeme prohlubovat získané informace a poznatky z ochrany před domácím násilím v zahraničí. Cílovou skupinou jsou zástupci organizací a institucí kraje Praha především pracovníci z MHMP, úřadů městských částí a neziskových organizací. Základní cílovou skupinu tvoří 7

50 odborníků z interdisciplinárního týmu v hl. m. Praze zaměřeného na řešení problematiky domácího násilí. Projekt nabídne přibližně 438 účastí na nejrůznějších aktivitách. Kontaktní osoba: manažerka Marie Šusterová, mobil: 604 231 085 Sídlo kanceláře: Intervenční centrum CSSP, Modřínová 1, 180 00 Praha 8- -Kobylisy Grantový projekt je financován z OP LZZ z oblasti podpory Mezinárodní spolupráce. Projekt byl podpořen částkou 4 725 768,08 Kč. Další informace naleznete na: http://www.intervencnicentrum.cz/ 1.2 Centrum sociálních služeb Praha středisko intervenční centrum * 1.2.1 Nabídka pomoci a podpory ohroženým ženám a mužům Barbora Holušová, vedoucí Intervenčního centra CSSP Od 1. ledna 2007 působí ve všech krajích České republiky pracoviště poskytující krizovou pomoc osobám ohroženým domácím násilím intervenční centra. V Praze tuto, stále mladou sociální službu, zřídilo ve stejném roce Centrum sociálních služeb Praha, příspěvková organizace. Tým pražského intervenčního centra (vedoucí, sociální pracovnice a pracovníci, interní právnička, psychologové a dva externí advokáti) sídlí v Praze 8-Kobylisích, na adrese Modřínová 1. Tato centra, tedy i Intervenční centrum Praha, poskytují přechodnou odbornou pomoc a nehmotnou podporu v konkrétních případech domácího násilí a zároveň koordinují interdisciplinární spolupráci mezi dalšími navazujícími službami na úrovni kraje, tj. na úrovni hl. města Prahy. V případech vykázání intervenční centra úzce spolupracují s Policií České republiky. V Praze je síť sociálních služeb interdisciplinárně provázaná a klienti se do intervenčního centra mohou dostat na základě kontaktu ze sociálních odborů, orgánu sociálněprávní ochrany dětí, kurátorů či jiných spolupracujících organizací a institucí. Policie je povinna doručit rozhodnutí, resp. úřední záznam o vykázání násilné osoby ze společného obydlí, nejpozději do 24 hodin místně příslušnému intervenčnímu centru. Pracovníci intervenčního centra jsou povinni nejpozději do 48 hodin kontaktovat ohroženou osobu a nabídnout jí své služby. Ohrožená osoba se sama rozhoduje, zda nabídku pomoci ze strany intervenčního centra přijme, či nikoli. V případě, že se ohrožená osoba na základě vlastní potřeby rozhodne řešit svůj problém s domácím násilím, může se obrátit telefonicky, písemně či osobně na intervenční centrum ve svém kraji. Služby intervenčního centra mohou využít osoby, které jsou ohroženy domácím násilím a jsou v ochranném režimu vykázání, tzn., že násilná osoba byla vykázána ze společného bydliště. Služby jsou určeny i osobám, které se obracejí přímo bez intervence policie a hledají pomoc, radu a informace, jak řešit případ domácího násilí. Institut vykázání, který byl do českého právního řádu zaveden v r. 2007 (zákon č. 135/2006 Sb., o ochraně před domácím násilím), může Policie ČR využít za zákonných podmínek upravených s platností od 1. 1. 2009 v zákoně č. 273/2008 8 * dále v textu Intervenční centrum Praha

Sb., o Policii České republiky ( 44 až 47) oprávnění vykázat z bytu nebo domu i z jeho bezprostředního okolí. Jedná se o zásadní preventivní opatření, které má zamezit dalšímu násilí a umožnit osobě ohrožené zkonsolidovat síly a situaci řešit dále. Pražská policie využila tuto pravomoc od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2013 v 661 případech. V době vykázání (10 dní) mají ohrožené osoby možnost podat návrh na předběžné opatření k civilnímu soudu. Tímto opatřením může soud rozhodnout o prodloužení vykázání o dalších 30 dní. Po této lhůtě lze podat návrh na prodloužení na dobu 5 měsíců, ale musí být doprovázeno návrhem ve věci samé (např. návrhem na rozvod, na úpravu styku s dětmi, žalobou na vyklizení či žalobou na ochranu osobnosti). Ochranu formou předběžného opatření mohou požívat i děti, které v rodině zažívají domácí násilí a to zákazem kontaktu s násilnou osobou. Osoba, která se cítí ohrožena násilím ze strany druhé osoby, může podat návrh na předběžné opatření i bez předchozího vykázání Policií ČR. Pokud se jedná o závažné násilné chování, lze situaci řešit také podáním trestního oznámení. Případy partnerského násilí mohou často vyústit v závažné trestné činy, které český trestní zákoník zná v podobě ublížení na zdraví, těžké újmy na zdraví, vydírání, týrání osoby žijící ve společném obydlí, nebezpečného pronásledování či sexuálních deliktů včetně znásilnění. V mírnější formě lze domácí násilí postihnout jako přestupek proti občanskému soužití. Novinkou v české legislativě je Zákon o obětech trestných činů č. 45/2013 Sb. Nabyl účinnosti 1. srpna 2013. Nový zákon přináší zejména nová, dosud neexistující práva obětí a znamená posílení a rozšíření již existujících práv obětí trestných činů. Pracovníci intervenčního centra poskytují bezplatné právní, sociální a psychologické poradenství a podporu, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Dále klientkám a klientům pomohou sestavit bezpečnostní plán, zorientovat se v systému sociálních služeb či zprostředkovat další služby (pomoc při vyhledání azylové ubytování, lékaře, advokáta, rodinného poradenství atd.). Pracovníci intervenčního centra mohou rovněž pomoci při vypracování písemného návrhu na vydání předběžného opatření na ochranu před domácím násilím, či dalších právních podání, poskytnou emocionální a psychologickou podporu, sociální a právní poradenství. 1.2.2 Případ paní Anny sociální práce v Intervenčním centru Praha Jana Kreuzmanová, sociální pracovnice S paní Annou jsme navázali kontakt na základě policejního vykázání, které proběhlo na jaře roku 2013. Policie nám poslala úřední záznam o vykázání s několika základními informacemi. Důležité bylo, že vykázaná osoba je držitelem zbraně a paní Anně zbraní vyhrožovala a to velmi zvýšilo riziko nebezpečí. Policistům vždy posíláme faxem leták poradny Viola, který je určen pro vykázanou osobu, a prosíme policisty o jeho předání. Vzhledem k tomu, že v domácnosti bylo jedno nezletilé dítě, zavolala jsem na odbor sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) příslušné městské části. Ověřila jsem si, že o případu vědí, a nabídla možnou spolupráci. Sociální pracovnice byla s klientkou již v kontaktu a měly domluvenou osobní schůzku. Druhý den po vykázání jsem paní Anně zavolala a nabídla jí služby intervenčního centra (IC). Vysvětlila jsem základní principy naší práce, jako je bezplatnost služby, dobrovolnost, mlčenlivost, a nabídla možnost osobní konzultace se sociálním pracovníkem, psychologem nebo právníkem. Informovala jsem paní Annu, 9

že je naší zákonnou povinností ji kontaktovat a že jsme od policie obdrželi základní informace o vykázání jejího manžela. Také jsem ji informovala o možnosti prodloužit dobu vykázání podáním návrhu na předběžné opatření (PO) k soudu, kdy doba trvání PO je jeden měsíc. I to je možné prodloužit až na dobu jednoho roku. Zajímalo mě, zda je paní Anna nyní i s dítětem v bezpečí, zda se ji pokoušel manžel kontaktovat a zda rozumí všemu, co se u nich včera odehrálo. Klientka byla klidná, je s dcerou doma a vykázaný manžel zatím neporušuje pravidla pro vykázání nařízená policií. Zdůraznila jsem, že pokud by se tak stalo, ať vše nahlásí na policii. Také jsem klientce připomněla, že vykázaný má právo si do bytu během deseti dnů přijít jednou pro své osobní věci, vždy ale jen v doprovodu policisty. Policisté také přijedou několikrát na kontrolu, zda jsou s dcerou v pořádku a zda se manžel nesnaží vrátit do bytu. To klientku uklidnilo. Klientka měla zájem o osobní návštěvu intervenčního centra a vážně uvažovala o možnosti podat návrh na PO. Domluvily jsme si schůzku za několik dní a poprosila jsem ji, aby s sebou přinesla všechny relevantní dokumenty, které se případu týkají (výpovědi z policie, lékařské zprávy apod.). Paní Anna přišla na domluvenou schůzku včas a přinesla vše, na čem jsme se domluvily. V úvodu konzultace je každému klientovi předán leták IC a znovu vysvětleny základní principy služby. Paní Anna poté popisovala svoji složitou situaci s manželem. Již před rokem podala žádost o rozvod, manžel ale odmítá akceptovat tuto skutečnost a stále nechce uvěřit tomu, že to paní Anna myslí vážně. Hádky a konflikty se v rodině odehrávají poslední čtyři roky. Manžel měl vždy zálibu ve zbraních, legálně má v držení pistoli. Klientka zažívala psychické týrání, jako byly sprosté nadávky, vyhrožování, zastrašování. Občas ji manžel chytil bolestivě za ruku, rameno nebo bradu a křičel na ni. Často hrubě naléhal v oblasti sexu. Podle paní Anny je manžel výbušné agresivní povahy, má problém se ovládat. Několikrát jí ztropil scénu i v zaměstnání, kam za ní přišel. Po posledním incidentu, kdy na ni mířil zbraní, se ho začala klientka opravdu bát a rozhodla se celou situaci ohlásit na policii. Paní Anna si přála do návrhu na PO zahrnout i svoji nezletilou dceru. Dcera nemá s otcem dobrý vztah, i ona se ho bojí a je často přítomna hádkám rodičů. Byla i při incidentu se zbraní a byla to ona, kdo zavolal policii, protože se o matku skutečně bála. S klientkou jsem se domluvila, že do druhého dne připravím návrh na PO pro ni a její dceru. Vždy klientům říkám, že je to jen návrh, který pak společně můžeme upravovat, kdyby se jim cokoli nelíbilo. Druhý den si přišla paní Anna pro vypracovaný návrh. Společně jsme ho přečetly, upravily a klientka ho na místě podepsala. Vysvětlila jsem, jak návrh podat u soudu a informovala klientku i o možnosti odvolání v případě zamítnutí. Ještě týž den paní Anna návrh podala k příslušnému soudu. O tom pro jistotu informovala i policii, aby policisté do rozhodnutí soudu nevydávali manželovi klíče od bytu. Paní Anna se za dva dny ozvala s tím, že soud návrhu vyhověl. Mezitím byl manžel obviněn z nebezpečného vyhrožování a případ byl předán kriminální policii. Paní Anna i s dcerou jsou pozvány znovu k výslechu. Klientka řeší další problém, protože se manžel nyní nechce podílet na placení nájmu. Navrhla, že se pokusí domluvit s bytovým družstvem, jak situaci řešit. Již do telefonu nám sdělila, že má zájem o prodloužení stávajícího předběžného opatření, protože se manžel vyjádřil, že se nebude rozvádět ani dělit o majetek. Klientka z něho má velký strach, bojí se pomsty. 10

Paní Anna má vlastního právníka, který ji zastupuje v rozvodovém řízení. Doporučila jsem jí, aby se s ním spojila a situaci s ním konzultovala. Právník ale bohužel odjel na dva týdny na dovolenou a není k dispozici. Paní Annu jsem objednala k naší externí právničce. Ta pomohla s vypracováním návrhu na prodloužení PO o pět měsíců a připravila žalobu ve věci samé, konkrétně žalobu na vyklizení bytu. Klientka vyjádřila nespokojenost se svým komerčním právníkem a ptala se na možnost zastupování ze strany IC. Sdělila jsem jí, že tuto službu bohužel neposkytujeme, naši právníci mohou pomoci pouze s vypracováním návrhů nebo konzultací, ale nikoli se zastupováním u soudu. Ke konci měsíčního PO podala paní Anna návrh na prodloužení. V návrhu byla opět zahrnuta i nezletilá dcera. Soud návrhu na prodloužení na pět měsíců vyhověl, jako žalobu ve věci samé soud neuznal žalobu na vyklizení (rozhodne o ni až po rozvodu manželů), ale stačila žádost o rozvod podaná loňského roku. V případu vystupuji jako klíčová pracovnice klientky. Paní Anna mě o všem pravidelně informuje, je ráda, že soud vyhověl jejímu návrhu. Nyní ji čekají ještě výslechy na kriminální policii. Je ze všeho unavena, ale zároveň cítí, že si s dcerou odpočinuly, když není manžel doma a nevytváří dusnou atmosféru. O několik dní později mi opět volá paní Anna. Kontaktoval ji mediátor, kterého oslovil právník jejího manžela. Nabízí mediaci, která by mohla vést k dohodě o rozdělení majetku. Mediátor navíc uvedl, že má manžel zájem domluvit se ohledně trestního soudu, kde má paní Anna proti němu vypovídat. Klientka se radí, zda musí na schůzku s mediátorem přistoupit. Nevěří, že by se manžel chtěl dohodnout o majetku, spíše se bojí, že na ni manžel bude tlačit, aby proti němu nevypovídala u soudu. Oceňuji klientku, jak nad situací uvažuje a že se nenechala proti své vůli do ničeho vmanipulovat. Ani já bych v jejím případě mediaci nedoporučila, v případech domácího násilí se nepovažuje za vhodný nástroj. Doporučila jsem jí záležitost konzultovat s jejím právníkem. Manžel se proti návrhu na prodloužení odvolal a soud vyzval paní Annu, aby se k jeho odvolání do tří dnů vyjádřila. Klientka příliš nerozumí, co po ní soud chce, je zmatená a třídenní lhůta se jí zdá extrémně krátká, jelikož chodí do zaměstnání. Je rozrušená, bojí se, aby něco nezanedbala a manžel se nevrátil domů. Po konzultaci s naší právničkou telefonuji klientce a doporučuji jí, že může požádat písemně soud o prodloužení lhůty na vyjádření (např. o týden) a mezitím se u nás zastavit. Nabízím pomoc při formulování vyjádření. Paní Anna ochotně svoluje a domlouváme si schůzku. Klientka si odnáší k soudu věcné a strukturované vyjádření k jednotlivým bodům manželova odvolání. Cítím, že ji naše pomoc uklidnila. Klientku čeká jako svědkyni trestní řízení před soudem ve věci nebezpečného vyhrožování ze strany manžela. Snažím se ji trochu uklidnit a připravit ji na to, co se u soudu může odehrát. Je z nařízeného jednání nervózní, neměla dobrý pocit už při výslechu na kriminální policii, kde byl i právník manžela, který jí kladl nepříjemné dotazy. Paní Annu právník ani zmocněnec u jednotlivých výslechů nedoprovázel, proto se cítí před zahájením procesu nejistá. Paní Anna mě jako svou klíčovou pracovnici v intervenčním centru o několik dní později informuje o tom, že soud s manželem proběhl a že to zvládla, i když to nebylo příjemné. Je rozladěná z toho, že soud rozhodl o zastavení trestního stíhání a vše vyhodnotil jen jako přestupek. Také se jí nelíbilo, že dcera musela vypovídat v přítomnosti otce. Paní Anna nevěděla, zda může něco namítnout, kdy 11

může něco říct a jak se u soudu má chovat. Ráda by se s námi poradila ohledně rozvodového stání, které je nařízeno za dva týdny. Opět vůbec neví, co ji může v soudní síni čekat. Ptám se, zda by toto nemohla konzultovat se svým právníkem, který ji zastupuje a kterého si platí. Paní Anna říká, že s jeho prací není příliš spokojena, nemá čas a nic jí pořádně nevysvětlí. Prý se uvidí až u soudu. Klientka tedy přišla znovu k nám do IC a společně s právničkou jí vysvětlujeme, jak bude rozvodové stání pravděpodobně probíhat. Doporučujeme, aby si klientka s sebou vzala i někoho blízkého jako doprovod, aby u soudu nemusela být sama. Doprovod by ji mohl podpořit v případě, že by např. na chodbě před jednací místností musela čelit manželovým pokusům o kontakt, o který nemá zájem. Paní Annu rozhovor uklidnil, odnesla si představu, co může očekávat a jak se na stání připravit. Na konci sezení se svěřuje, že ji nyní trápí chování dcery. Má již delší dobu podezření, že dcera trpí mentální anorexií. Přičítá to stresu a zátěži, kterou dcera musela v poslední době doma zažívat. Po dohodě předávám kontakt na rodinnou poradnu Triangl a také na specializovanou poradnu pro poruchy příjmu potravy Anabell. O týden později opět volá paní Anna. Je velmi rozrušena. Přišlo jí usnesení od soudu, kterému vůbec nerozumí. Snažím se ji do telefonu uklidnit a nabízím, ať usnesení soudu naskenuje a pošle do IC, poté se k němu můžeme vyjádřit. Klientka dlouho přemýšlí, nakonec ji napadla varianta, že poprosí o pomoc dceru, která všechny dokumenty vyfotí mobilem a pošle ze svého emailu. Chválím klientku za její iniciativu a nápaditost: v práci je velice zaneprázdněná, protože se chystá na dovolenou a nemá čas na osobní schůzku. Snažila jsem se klientku navázat na jejího právníka, bohužel domluva s ním je asi velmi složitá a paní Anna v něj nemá důvěru. Druhý den přišlo do IC emailem poslední usnesení soudu. Soud na základě odvolání manžela zrušil zákaz kontaktů s nezletilou dcerou, soudce své rozhodnutí zdůvodnil tím, že otec má právo se stýkat s dcerou a že by úpravu styku rodiče s dítětem měl řešit opatrovnický soud. Důležité je, že nadále platí vykázání z bytu a zákaz kontaktování paní Anny. To jsem po telefonu paní Anně vysvětlila. Ulevilo se jí, protože se bála, že se manžel každou chvíli objeví v bytě. Na závěr telefonátu paní Anně ještě doporučuji spojit se opět se sociální pracovnicí oddělení péče o dítě OSPOD a informovat ji o situaci. Klientka zavolala do IC ještě jednou. Na opuštěném místě nedaleko své chalupy potkala manžela. Nic po ní nechtěl, paní Annu ale jeho přítomnost rozrušila a bála se na samotě zůstat sama s dcerou. Celou věc oznámila na policii. Ocenila jsem, že situaci nahlásila. Paní Anna se od té doby neozvala. Předpokládám ale, že je vše v pořádku. Ví, že se na nás může kdykoli znovu obrátit a myslím si, že tak učiní, až skončí pětiměsíční lhůta PO. 1.2.3 Případ paní Milady a násilí v seniorském věku podpora a pomoc klientům Zdeněk Chalupa, sociální pracovník V Intervenčním centru Praha od roku 2007 vedeme měsíční statistiky. Z nich je patrné, že stále častěji řešíme případy mezigeneračního násilí. Asi v pětině případů se ho dopouštějí mladí lidé, kteří byli v posledních 10 15 letech závislí na dro- 12

gách nebo alkoholu, ztratili kontakt s realitou a stali se plně závislými na pomoci svého okolí, většinou stárnoucích rodičů. Lidé se závislotmi mívají i vážné psychiatrické problémy. Svou dlouhodobou závislost sice přežili, ale většinou jsou zadlužení, nemají kvalifikaci a chybí jim schopnost získat a udržet si delší dobu práci, stále dokola řeší mnoho zdravotních problémů. Přitom neplatí zdravotní pojištění a narůstá jim dluh u zdravotní pojišťovny. Rodina je často opakovaně zachraňuje a finančně podporuje. Jestliže tito mladí lidé ztratí kontakt s úřadem práce, přicházejí o možnost sociální podpory a dávek. V Intervenčním centru Praha se v pětině případech setkáváme se zhroucenými, psychicky zdeptanými rodiči, kteří se stydí za to, co se doma děje. Rodiče neustále odkládají radikální řešení, nechtějí, aby syn nebo dcera skončili na ulici. Na policii se obrátí, až když jim jde skutečně o život. Nejčastěji se brání slovy, že přece nemohou udávat vlastní děti. Právě na to máme jediný protiargument: možná právě to, že jste kvůli závažnému fyzickému útoku přivolali policii, může být pro vaše dítě poslední šancí, že se vzchopí Další skupinou, která parazituje na rodičích-seniorech (ve věku 70 85 let), jsou rozvedení synové či dcery, kteří se často po krachu vlastního manželství vracejí k rodičům, především k osamělým matkám-seniorkám. Násilí se nejčastěji dopouštějí synové nad 50 let, kteří ztratili v důsledku závislosti na alkoholu nebo psychických potíží svou práci. Jejich jediným příjmem a zázemím je penze, domov a majetek rodičů v seniorském věku. Rostoucí počet případů mezigeneračního násilí souvisí s ekonomickou situací v české společnosti. Stále přežívá pocit, že starší generace je povinna zvyšovat životní úroveň svých potomků. V české společnosti se až od 90. let minulého století začíná prosazovat myšlenka na důstojný život seniorů a jejich právo na aktivní životní styl. Intervenční centrum Praha se snaží v rámci interdisciplinární spolupráce přispívat k lepší informovanosti seniorů a aktivnímu stáří. Případ paní Milady a násilí v seniorském věku Na pracovníky Intervenčního centra (IC) se obrátila paní Milada (79 let) s tím, že ji fyzicky napadá a psychicky týrá její syn. Situace se ještě zhoršila, když začal užívat drogy. Klientka na konzultaci s pracovníky IC uvedla, že syn jí nadává vulgárními výrazy, strká do ní, jednou měla po napadení modřiny po celém těle. Syn se k ní choval hrubě i před dalšími rodinnými příslušníky. Ti z něho mají strach a bojí se razantně zasáhnout. Seniorka vyjadřovala obavy o svůj život. Pracovník IC s paní Miladou na schůzce probral bezpečnostní plán postup, jak se má v případě nebezpečí chovat. Pokud ji bude syn napadat, může jít na policii a požadovat sepsání incidentu do protokolu. V případě zranění má vyhledat lékaře a požadovat lékařskou zprávu. Pracovníci IC poskytli seniorce kontakty na pomáhající organizace zabývající se problematikou DN a další důležité kontakty. Sociální pracovník a právnička IC paní Miladu vybavili informacemi o jejích právech. Seniorka byla informována o možnosti policie vykázat násilnou osobu ze společného obydlí na 10 dnů a následné možnosti podat návrh na předběžné opatření na prodloužení vykázání o 1 měsíc. Ve vážných případech může soud vykázání a zákaz kontaktování prodloužit o dalších 5 měsíců. Pracovníci intervenčního centra paní Miladě nabídli bezplatné sociálně právní poradenství a psychologickou podporu. Seniorka uváděla, že chce dát synovi ještě šanci a pomoc odmítla. 13

Za 2 měsíce poté došlo k prvnímu policejnímu vykázání. Pracovníci IC kontaktovali seniorku a nabídli jí sociálně-právní poradenství, psychologickou podporu a pomoc při sepsání návrhu k soudu na prodloužení vykázání o 1 měsíc. Paní Milada využila osobní konzultace v intervenčním centru. V té chvíli ještě nebyla rozhodnutá, zda bude trvat na prodloužení vykázání. Na intervenční centrum se paní Milada obrátila při dalším incidentu už po skončení desetidenního vykázání. Pracovníci IC klientce pomohli se sepsáním návrhu k soudu, ten však návrh zamítl. Klientka se proti rozhodnutí soudu neodvolala. Přibližně za měsíc došlo k druhému policejnímu vykázání. Tentokrát klientka s intervenčním centrem aktivně spolupracovala a podala návrh na prodloužení vykázání k soudu. Soud zakázal synovi kontakty s matkou a vykázal ho ze společného obydlí na dobu 1 měsíce. Paní Milada získala čas a mohla si řádně promyslet, zda dobu vykázání synovi ještě prodlouží. Pracovníci IC seniorce nabídli podporu a pomoc při dalším postupu. Paní Miladu podpořila v důsledném jednání proti synovi i její rodina. Seniorka souhlasila s prodloužením vykázání u syna o dalších pět měsíců. Klientka podala proti synovi žalobu na vyklizení bytu. V intervenčním centru se svěřila sociální pracovnici, že si rychle zvykla na klid a bezpečí a nevadí jí samota. Dospěla k tomu, že už nechce znovu zažívat synovo agresivní chování. Seniorce jsme doporučili, aby se v intervenčním centru přihlásila do podpůrné skupiny pro seniory, kteří zažívají komplikované vztahy v rodině. Skupina se schází jednou za čtrnáct dní. Podpůrná skupina je určena pro seniory, kteří zažívají konflikty se svými blízkými. Více informací o podpůrné skupině pro seniory lze získat na tel. č. 281 911 883, 734 510 292. 1.2.4 Případ paní Heleny s třemi nezletilými dětmi a podněty pro zlepšení interdisciplinární spolupráce v hl. m. Praze Marie Šusterová, sociální pracovnice Dlouhodobá spolupráce s klientkami není v práci Intervenčního centra Praha ničím ojedinělým. V ČR sice existuje účinná legislativa na ochranu před DN, ale pokud jsou v rodině nezletilé děti, řešení případu se často neúměrně protahuje a celý proces odpoutávání se od násilného partnera bývá dlouhodobý. Ohroženou osobou je v níže popisovaném případu paní Helena, Češka (43 let), násilnou osobou je manžel (46 let), Slovák, mají spolu 2 dcery (8 a 6 let), další 2 dcery má paní Helena z předchozích vztahů, jedna z dcer je již zletilá. Rodina žila v bytě matky ohrožené osoby. Policie vykázala násilného manžela z bytu v září 2012. Pomoc a podpora paní Heleně a jejím 3 nezletilým dětem trvala přibližně rok. Případ byl komplikovaný, protože sama klientka hned na začátku uvedla, že se s partnerem několikrát rozešla a opět se k němu vrátila. Své návraty k manželovi-alkoholikovi vysvětlovala tím, že pečovala o malé děti, tudíž byla dlouhodobě bez vlastních příjmů. Manžel sice příležitostně pil, ale pravidelně nosil výplatu. Pro rodinu to byl jediný zdroj příjmů. Dalším důvodem pro návrat k problémovému partnerovi bylo, že když nepije, dokáže být oporou i dobrým tátou. Před několika lety však manžel přišel o práci a sociální situace v rodině donutila paní Helenu, aby nastoupila do zaměstnání. Děti v té době začaly navštěvovat základní školu. Paní Helena 14

začala pracovat na zkrácený, později na plný úvazek. Vztah mezi partnery trval 11 let. Partner ji k návratu vždy přemluvil svými argumenty, že už nebude pít a že se změní. Podle klientky si za tu dobu zvykl, že vždy dosáhl svého. Přitom nikdy své sliby nesplnil a po čase se vrátil k pití, pravidelně 1x do měsíce paní Helenu v opilosti, většinou před dětmi, napadl strkal do ní, občas ji udeřil pěstí a vulgárně jí nadával. Manžel je podle paní Heleny výbušné povahy, takže v rodině byly časté hádky a incidenty. Na dokreslení situace uvedla, že se s partnerem již jednou před svatbou kvůli násilí rozešla, ale muž to nevzal na vědomí, opakovaně ji vyhledával a nutil ji, aby se k němu vrátila. V jednom případě ji dokonce fyzicky napadl na chatě. Dal jí dvě facky a začal ji škrtit. Vyhrožoval jí zabitím. Tehdy, v roce 2001, případ řešila místní policie a napadení kvalifikovala jako přestupek proti občanskému soužití. Paní Helena dodává, že právě tím, že se několik týdnů setkávali před občanskoprávní přestupkovou komisí, se nakonec zase dali dohromady a vztah obnovili. Když partner nepil, daly se s ním podle paní Heleny zažít i pěkné chvíle, ujišťoval ji, že ji velice miluje. Zlom v případu nastal v září 2012, kdy paní Helena po napadení manželem přivolala do bytu policii. Do incidentu se zapletly i obě nezletilé dcery, které matku bránily. Podnapilý otec vrazil každé pohlavek. Policisté jako už mnohokrát předtím uklidnili situaci, muži nařídili, aby odešel z bytu a vrátil se, až vystřízliví. Neodpustili si před paní Helenou komentáře typu s pitím se nedá nic dělat, musela by téct krev, ráno bude lépe. Paní Helena ale už neměla chuť čekat na ranní návrat manžela. Poslechla svou kamarádku a se třemi dětmi zamířila do azylového Kolpingova domu v Praze-Bohnicích. Zde se setkala s empatickou a informovanou sociální pracovnicí, která z vlastní iniciativy zavolala na místní oddělení policie. Důrazně se zeptala, proč policie v tomto případě nevyužila institut vykázání. Tento moment byl pro paní Helenu rozhodující. Sociální pracovnice jí dala jasně najevo, že právo je na její straně. Sociální pracovnice argumentovala na policii správně tím, že institut vykázání má především ochránit ohroženou osobu a její děti a ten, kdo musí odejít z bytu, je násilník. Místní oddělení na podnět sociální pracovnice z Kolpingova domu přehodnotilo svůj postup, klientku znovu vyslechlo a ještě týž den násilného manžela vykázalo z bytu. Paní Helena a její tři dcery se mohly vrátit domů. Po vykázání začalo klientce pomáhat Intervenční centrum Praha. Paní Helenu jsme doprovázeli asi rok a pomohli jsme jí při řešení nejrůznějších problémů. Případ jsme podrobně probírali na setkání s interdisciplinárním týmem v hl. m. Praze diskuse se zúčastnili policisté i sociální pracovnice z oddělení péče o dítě. Klientka se na nás obrátila v průběhu roku asi pětadvacetkrát, osobně i telefonicky. Co nabídlo Intervenční centrum Praha Paní Heleně jsme po vykázání telefonicky nabídli bezplatné sociální, psychologické a právní poradenství. Vysvětlili jsme jí, že policejní vykázání lze prodloužit o měsíc, případně i na delší dobu. Sociální pracovník dle požadavků klienta pomáhá při sepsání návrhu k soudu. Klientce jsme doporučili úzkou spolupráci s oddělením péče o dítě v místě bydliště. Od klientky jsme zjistili, že sociální pracovnice z tohoto oddělení mají již přibližně tři roky soudní dohled nad výchovou dětí. O dohledu rozhodl opatrovnický soud v době, kdy paní Helena byla v nemocnici a manžel se nedokázal v době její nepřítomnosti postarat o děti. 15

Intervenční centrum Praha zaslalo po vykázání na policii leták o informačním a poradenském centru Viola pro lidi, kteří mají v rodině konfliktní vztahy. Policie leták předává vykázané osobě. Kontakt s Violou je pro vykázanou osobu dobrovolný. Bohužel máme zkušenost, že většina vykázaných osob tuto nabídku ignoruje. Neozval se ani manžel paní Heleny. První osobní schůzka paní Heleny v Intervenčním centru Praha trvala asi hodinu. Probrali jsme průběh násilí v rodině, domluvili jsme se s klientkou na sepsání návrhu k soudu. Koncipování návrhu trvalo asi 3 hodiny a probíhalo již bez klientky. Ta si o dva dny později vyzvedla návrh a text upravila dle svých připomínek. Návrh na předběžné opatření v tomto případě podávala matka jako žalobkyně č. 1, zároveň v návrhu zastupovala své tři nezletilé děti (žalobce 2, 3, 4). Také za ně požádala soud o vydání zákazu kontaktování ze strany otce (u 2 dcer) a otčíma (u 1 dcery) na dobu 1 měsíce. Otec je ze Slovenska a v opilosti vyhrožoval manželce, že své dvě dcery unese. S klientkou jsme se domluvili, že jí právnička Intervenčního centra Praha pomůže při sepsání návrhu na svěření děti do výhradní péče a žalobu o rozvod. Klientka uvedla, že s manželem žila v bytě své matky. Navrhli jsme jí, že jí pomůžeme sepsat žalobu na vyklizení manžela z bytu. V průběhu měsíčního vykázání se paní Helena několikrát obrátila na Intervenční centrum Praha s tím, že ji manžel zasypává prosebnými i výhrůžnými zprávami SMS. V některých ji varuje, že se sám zabije. Klientka zažívala velký stres. Manžel na ni vyvíjel silný psychický nátlak a vzkazy posílal i přes zletilou nevlastní dceru. Téměř denně postával před domem a opilý vykřikoval do oken prosby i nadávky. Vůbec nevzal na vědomí zákaz kontaktů s manželkou a dcerami. Klientce jsme doporučili, aby vše hlásila na policii. Po měsíčním vykázání soud rozhodl o prodloužení vykázání o 5 měsíců. Soudce předpokládal, že v této době se ukončí jak opatrovnický soud o styku s dětmi po rozvodu, tak řízení o rozvodu manželství. Pokusy manžela o navázání kontaktů s manželkou neustávaly. Žena nahlašovala manželovy výhrůžky a SMS zprávy na místním oddělení policie. Soud začátkem prosince 2012 vydal trestní příkaz. V něm se uvádí, že manžel za přečin maření úředního rozhodnutí dostal podmíněný trest na 3 měsíce s odkladem na 1 rok. Soud se zmiňuje o 58 doložených SMS, které přes zákaz kontaktů zaslal vykázaný manžel manželce. Soud konstatoval, že chování násilníka je nebezpečné, poukázal na jeho výhrůžky sebevraždou a opakované výtržnosti v opilosti před domem manželky. Soudce vycházel z faktu, že muž musel být za asistence policie převezen na psychiatrické oddělení. Jako přitěžující okolnost soudce viděl v tom, že manžel od vykázání nevyužil poradny Viola pro konfliktní osoby a ani nezahájil protialkoholickou léčbu. Mezitím Cizinecká policie ČR manželovi ze Slovenska zrušila trvalý pobyt v ČR. Stačilo k tomu na Cizinecké policii předložit soudní usnesení o několikaměsíčním vykázání manžela. Soud rozhodl o jeho vyklizení z bytu. Shrnutí: Po 5 měsících skončilo období vykázání a zákaz kontaktování. Manželé se rozvedli. Děti byly svěřeny do péče matky a styk otce s dětmi probíhal na základě domluvy rodičů. Nastaly nové problémy. Několikrát se stalo, že manžel si přišel vyzvednout dcery pod vlivem alkoholu. Paní Helena přišla tento problém konzultovat do Intervenčního centra Praha. Doporučili jsme jí návštěvu oddělení péče o dítě. 16

Paní Helena na policii několikrát oznámila manželovy opilecké excesy pod okny bytu. Informovala nás o tom, že cítí silnou podporu ze strany oddělení péče o dítě. Protože násilník opakovaně porušoval podmíněný trest, policie zahájila v květnu 2012 jeho trestní stíhání. Další žádost o pomoc paní Heleny: Na intervenční centrum se žena obrátila v červenci 2013, žádala nás o kontakt na psychologa pro mládež, protože se její patnáctiletá dcera bojí vycházet na ulici, má strach z náhodného setkání s nevlastním otcem. Opakovaně jí po telefonu vyčítal, že nese velkou vinu na jeho rozchodu s matkou. Paní Heleně jsme předali kontakt na dětskou psycholožku z Centra pro rodinu Triangl. V srpnu 2013 se paní Helena obrátila na právničku Intervenčního centra Praha s prosbou, aby jí pomohla sepsat návrh na zrušení rodičovské zodpovědnosti otce k dvěma nezletilým dcerám poukazovala na jeho alkoholismus a probíhající trestní řízení. Nakonec paní Helena při rozhovoru připustila, že otec má dcery rád a že by jim vědomě neublížil. Rozhodla se proto jen pro úpravu styku otce s dětmi. Soud matce vyhověl a styk otce s dětmi určil na vymezenou dobu. Výsledky roční spolupráce intervenčního centra s klientkou Spolupráce Intervenčního centra Praha byla pro paní Helenu přínosná a užitečná. Dnes už ví, kam se může obrátit, když se objeví další problém. Opakovaně se přesvědčila, že řešení domácího násilí není rychlé ani jednoduché. V průběhu roční spolupráce však vzala tuto realitu na vědomí a pomalu se sama začala prokousávat různými možnostmi ochrany. Co bylo důležité Obě nejmladší dcery jsou dnes daleko klidnější, nejsou tolik úzkostné, doma je klid. Starší dcera (ex-manželova nevlastní) se nezhoršila na základní škole a přes psychické problémy se dostala na střední školu. Paní Helena vzala iniciativu pevně do svých rukou. Je sice unavená, ale váží si klidného života. Klientka dokázala najít v sobě sílu pomáhat dalším, podobně postiženým známým. Začíná se cítit užitečná, má lepší sebevědomí. Již není sklíčená a nemá pocit bezmoci. Sdělila nám, že jí život komplikuje pomalé vyšetřování ex-manžela ze strany policie. Uvědomila si zároveň, jak velkou oporu má v nejstarší zletilé dceři. Důležité je, že si paní Helena ve svém okolí našla mnoho osob, které jsou pro ni i pro dcery velkou oporou. Po rozvodu je v intenzivnějším kontaktu s matkou, která jí pomáhá s dětmi. Paní Helena si chce udržet práci a situaci zatím dobře zvládá. Podněty pro interdisciplinární spolupráci v hl. m. Praze K postupům policie: Je důležité, aby klientka získala důvěru, že ji policie ochrání. V průběhu jedenáctiletého násilí často paní Helena slyšela, že se s pitím nedá nic dělat a ať manžela nechá vystřízlivět. Policie klientku ujišťovala, že může zasáhnout, až bude incident vážný a poteče krev. Policisté opakovaně domlouvali partnerovi a manželce přitom sdělovali, že si její muž může pít, jak chce. Dokud nespáchá trestný čin, nemají policisté důvod proti němu zasahovat. Žena takovým postupem ztratila zbytky sebejistoty, cítila naprostou bezmoc. Incidenty s manželem přestala na policii oznamovat. Policie využila institutu vykázání pozdě, až na základě podnětu azylového domu. 17

Komentář Intervenčního centra Praha: Při interdisciplinárních setkáních opakovaně řešíme tyto případy. Institut vykázání a důsledná kontrola chování násilníka ze strany policie může být ve vývoji případu důležitou prevencí, může vést k větší sebekontrole násilníka-alkoholika. Jsme přesvědčeni, že důsledný postoj policistů může zastavit i v rodině alkoholiků fyzické násilí. Příklady dobré praxe z Rakouska a Německa V Rakousku a Německu předvolávají speciálně vyškolení policejní úředníci k rozhovoru násilníka, který byl vykázán nebo se dopustil nebezpečného vyhrožování a pronásledování. Jde o rozhovor s poučením pro násilníka, jaké právní konsekvence pro něj bude mít opakované násilné chování v rodině. Policista při rozhovoru dává násilné osobě přátelsky, ale důrazně najevo, že chování mimo normu nebude ze strany policie tolerováno. Ve Vídni probíhají tyto rozhovory s násilnými osobami od roku 2008. Policie zve k rozhovorům až 80 % vykázaných osob. Rozhodnutí násilné osoby přijmout nabídku k policejnímu rozhovoru je dobrovolné. Rozhovory mají dle vyjádření vídeňské policie preventivní dopad na situaci v rodině. Na základě úspěšného pilotního projektu vídeňské policie se tyto rozhovory policistů s násilníky rozšířily do všech spolkových zemí Rakouska. Příklady dobré praxe z Velké Británie a Rakouska Policie ve Vídni ve dvou obvodech ověřuje využití systému MARAC, o němž v této publikaci podrobněji referuje náš britský partner z organizace The Haven Wolverhampton. Systém ochrany před domácím násilím MARAC se rozšířil do Rakouska z Velké Británie. Jde o interdisciplinárni spolupráci při řešení rizikových případů domacího nasilí, kterou koordinuje Vídeňské intervenční centrum. Tato strukturovaná spolupráce v regionu je pevně zakotvena v dohodách mezi jednotlivými subjekty. Zástupci vybraných organizací a institucí, které jsou zapojeny do ochrany před násilím v rodině, se jmenovitě zavazují ke spolupraci. Setkání konkrétních zástupců institucí a organizací se konají přibližně jednou za dva měsíce. Důležité je, aby se MARACu účastnili stále stejní odborníci. Na setkáních se probírají vážné a opakované případy domácího násilí, zúčastnění zástupci společně hledají vhodné řešení na ochranu ohrožené rodiny. Ve Velké Británii byl vypracován dotazník (obsahuje 24 otázek pro oběť DN), který využívá i rakouský systém ochrany. Odborníci vycházejí z odpovědí oběti a společně na setkáních MARACu zkoumají riziko eskalace případu. Systém přispívá k důslednější ochraně obětí domácího násilí. K postupům justice V roce 2007 paní Helena i se svými třemi nezletilými dětmi třikrát za sebou utekla z domova před násilným manželem do azylového domu. Během pobytu podala k soudu návrh na předběžné opatření o vykázání násilného manžela z bytu, aby se mohla s dětmi vrátit domů. Situace byla vážná. Soud jejímu návrhu navzdory vážné situaci nevyhověl. Žena nabyla pocitu, že musí s partnerem vydržet a že jí nikdo nepomůže. Krátce po návratu z azylu domů opět otěhotněla. Komentář Intervenčního centra: V odůvodnění soudu, které vysvětluje zamítnutí návrhu klientky, najdeme větu, že soud zamítá předběžné opatření také z toho důvodu, že násilná osoba nemá kam po vykázání odejít a skončila by na ulici. Soudce také uvedl, že žena si problematickou situaci již vyřešila odchodem do azylového domu a že již netrvá riziko nebezpečných útoků ze strany man- 18

žela. Takové rozhodnutí soudu jen posílilo sebevědomí násilného partnera. Naopak žena dospěla k závěru, že musí s partnerem vydržet, protože představa, že bude dlouhodobě žít s dětmi v azylu, pro ni byla nepřijatelná. Manžel ženě po návratu z azylu několikrát připomněl, že soud je na jeho straně. Sliby, že přestane pít, nedodržel. Žena s ním poté otěhotněla. 1.2.5 Právní pomoc obětem domácího násilí v IC Praha Zuzana Kukulová, právnička Právní pomoc obětem domácího násilí je jednou z důležitých oblastí pomoci, kterou Intervenční centrum v Praze nabízí. Orientace v právním řádu je pro osobu bez právního vzdělání velice náročná, často téměř nemožná. Služby nabízené advokáty a komerčními právníky jsou v řadě případů pro oběti domácího násilí finančně příliš nákladné, a tudíž nedostupné. V řadě případů (zejména jeli ve vztahu přítomno ekonomické násilí, tedy zamezování přístupu k financím, přísná kontrola výdajů ze strany násilné osoby) má přístup ke službám advokátů a komerčních právníků právě jen násilná osoba, nikoli oběť domácího násilí. Toto často vede k umocnění pocitu bezmoci a frustrace oběti. Snahou Intervenčního centra v Praze je tuto nerovnováhu snížit a umožnit obětem přístup ke kvalitnímu, bezplatnému právnímu poradenství. V Intervenčním centru v Praze je zaměstnána právnička a zároveň je nastavena externí spolupráce se zkušenými advokáty, kteří do Intervenčního centra pravidelně docházejí. Právní pomoc v Intervenčním centru kromě ústního rozboru situace klientů a vysvětlení právních institutů a postupů umožňuje vypracování poměrně náročných soudních a správních návrhů (návrhy na předběžná opatření dle ustanovení 76b o.s.ř. ochrana před domácím násilím; návrhy směřující k vyřešení vztahů spojených s bydlením žaloby o vyklizení, žaloby na zrušení společného nájmu bytu po rozvodu manželství; žaloby o rozvod manželství; soudní návrhy týkající se úpravy vztahů mezi rodiči a dětmi). Jsou případy, kdy Intervenční centrum kontaktuje osoba, která má již od počátku zájem ujasnit si otázky týkající se práva. V takovém případě může být právník přítomen již při první návštěvě klienta v Intervenčním centru a pomáhá při mapování klientovy životní situace. Oběťmi domácího násilí jsou ve většině případů ženy s dětmi. V právní poradně většinou chtějí získat základní informace týkající se právní úpravy vztahů mezi rodiči a dětmi. Klientky bývají často vyděšené, protože mají strach, že při jakékoliv obraně proti domácímu násilí je partner připraví o děti. Násilní partneři právě tímto způsobem zastrašují své partnerky. Pro většinu žen jsou děti tím nejdůležitějším a pouhá představa, že by byly např. svěřeny do výchovy násilného partnera, je pro ně nepřijatelná. To je jeden z hlavních důvodů, proč dlouhodobě násilné osobě ustupují a nebrání se. V Intervenčním centru jsou klientky informovány o důležitosti spolupráce s orgánem péče o děti na úřadech městských částí. Po získání těchto informací mohou klientky kvalifikovaněji zvážit svou životní situaci a rozhodnout se, zdali chtějí v násilném vztahu zůstat, či nikoli. Další oblastí, která je často řešena hned na úvodní schůzce, je otázka bydlení. Klienti se ve své konkrétní situaci neorientují, často se zbytečně bojí, že po rozchodu s násilným partnerem přijdou o bydlení či nebudou schopni zajistit si bydlení jiné. Je pravda, že někdy je konkrétní situace právně tak složitá a nejasná, že ani osoba s právním vzděláním není schopna jednoznačně zhodnotit, jak jsou právní 19

vztahy nastaveny. Zejména nemá-li klient k dispozici listiny, ze kterých by bylo možné učinit konkrétní závěr. Někdy je naopak listin mnoho a zejména nájemní vztahy jsou nepřehledné. V právní poradně je čas tyto záležitosti podrobně probrat a hledat s klientem řešení situace. Na Intervenční centrum se často obracejí klienti, kteří již v minulosti využili jeho služeb a potřebují opět pomoci. Klienti nerozumějí např. úředním rozhodnutím, které jim doručí soud či správní orgán. Chtějí přesně vědět, jaké povinnosti jim dokument ukládá. Jazyk některých písemností je často velice formální, složitý a pro klienty nejasný a matoucí. Klienti jsou z takových písemností vystrašeni, většinou naprosto zbytečně. Často stačí pouhé několikaminutové vysvětlení po telefonu a klient, jakmile obsahu písemnosti porozumí, se uklidní. Jindy je třeba osobní konzultace a rozbor obsahu písemnosti při schůzce s právníkem. Někteří klienti se obracejí na Intervenční centrum s žádostí o radu před soudním jednáním či předvoláním od Policie ČR, dotazy se však týkají i trestního či přestupkového řízení. V rámci právního poradenství může klient získat představu, co ho čeká na policii, při jednání na úřadě či u soudu a s právníkem může probrat možné alternativy vývoje konkrétního řízení. Je dobrou praxí v Intervenčním centru Praha, že při rozhovoru právničky s ohroženou osobou bývá přítomna i sociální pracovnice, která po policejním vykázání s klientkou sepsala návrh na předběžné opatření k soudu o vykázání a zákazu kontaktování. Klienti bezplatnou právní podporu v Intervenčním centru Praha hodnotí velice pozitivně. Snahou a zároveň přáním Intervenčního centra do budoucna je nabízet klientům kvalitní právní služby a podpořit je tak v obtížné a náročné životní situaci. Kazuistika Na začátku března 2013 obdrželo Intervenční centrum informaci od Policie ČR, že došlo k vykázání násilné osoby ze společného obydlí na Praze 8. Intervenční centrum telefonicky kontaktovalo ohroženou osobu ženu ve věku 50 let. Z telefonického rozhovoru vyplynulo, že situace je pro klientku nepřehledná, vůbec neví, jak by měla postupovat, byla přesvědčena, že násilník se do bytu už nikdy nevrátí. Z tohoto důvodu klientka využila nabídnuté osobní konzultace v Intervenčním centru Praha. Během úvodní konzultace klientka popsala svou životní situaci. Na počátku rozhovoru byla přesvědčena, že už nebude potřebovat další ochranu před násilnou osobou. Svou náročnou situaci s násilným partnerem chtěla řešit sama dohodou, že se násilná osoba dobrovolně odstěhuje. Postupem času ovšem klientka začala váhat, zdali partner dobrovolně opustí společné obydlí, když v minulosti mnohokrát své sliby nesplnil. Na konci úvodní konzultace klientka požádala Intervenční centrum Praha o vypracování návrhu k soudu, kterým by bylo prodlouženo policejní vykázání násilné osoby o jeden měsíc. S klientkou jsme se zároveň domluvili, že při následující konzultaci předloží nájemní smlouvu týkající se společného obydlí s násilnou osobou. Během dalšího týdne si klientka vyzvedla návrh na předběžné opatření v Intervenčním centru, právnička jí vysvětlila, jakým způsobem a kde návrh podat, lhůty pro rozhodnutí soudu a informace k situaci případného zamítnutí návrhu. Při této konzultaci byla též právně zhodnocena situace týkající společného bydlení. Klientka předložila nájemní smlouvu a veškeré související dokumenty. 20