Translace - překlad genetické informace

Podobné dokumenty
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Bílkoviny a rostlinná buňka

Exprese genetické informace

Virtuální svět genetiky 1. Translace

Genetický kód. Jakmile vznikne funkční mrna, informace v ní obsažená může být ihned použita pro syntézu proteinu.

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

jedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Translace (druhý krok genové exprese)

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Exprese genetické informace

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Struktura proteinů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Základy biochemie KBC / BCH. Biosyntéza proteinů. Inovace studia biochemie prostřednictvím e-learningu CZ / /0407

Struktura a funkce nukleových kyselin

Metabolismus bílkovin. Václav Pelouch

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Translace, techniky práce s DNA

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Molekulární základy dědičnosti

Biosyntéza a degradace proteinů. Bruno Sopko

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv

Aminokyseliny. Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín. Tematická oblast Datum vytvoření Ročník Stručný obsah Způsob využití

Molekulární základy dědičnosti

REGULACE TRANSLACE. 1. Translační aparát TRANSLAČNÍ APARÁT. 1. Translační aparát iniciační faktory

Struktura nukleových kyselin Vlastnosti genetického materiálu

REGULACE TRANSLACE. Regulace translace INICIACE TRANSLACE. 1. Translační aparát ribosomální podjednotky. 2. translace- iniciace

Molekulárn. rní genetika

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti URČOVÁNÍ PRIMÁRNÍ STRUKTURY BÍLKOVIN

Základy biochemie KBC/BCH. Biosyntéza proteinů. Inovace studia biochemie prostřednictvím e-learningu CZ / /0407

Tomáš Oberhuber. Faculty of Nuclear Sciences and Physical Engineering Czech Technical University in Prague

6) Transkripce. Bakteriální RNA-polymeráza katalyzuje transkripci všech uvedených typů primárních transkriptů (na rozdíl od eukaryot).

Biosyntéza a metabolismus bílkovin

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE PROKARYOT

Obecná struktura a-aminokyselin

Lodish et al, Molecular Cell Biology, 4-6 vydání Alberts et al, Molecular Biology of the Cell, 4 vydání

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Regulace translace REGULACE TRANSLACE LOKALIZACE BÍLKOVIN V BUŇCE. 4. Lokalizace bílkovin v buňce. 1. Translační aparát. 2.

B5, 2007/2008, I. Literák

Metabolismus proteinů a aminokyselin

Biologie 4, 2014/2015, I. Literák. pralesnička drobná Dendrobates pumilio Kostarika, 2004 GEN PROTEIN

Molekulární genetika (Molekulární základy dědičnosti)

Eva Benešová. Genetika

Určení molekulové hmotnosti: ESI a nanoesi

Centrální dogma molekulární biologie

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce

1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Studijní materiály pro bioinformatickou část ViBuChu. úloha II. Jan Komárek, Gabriel Demo

Metabolismus aminokyselin. Vladimíra Kvasnicová

b) Jak se změní sekvence aminokyselin v polypeptidu, pokud dojde v pozici 23 k záměně bázového páru GC za TA (bodová mutace) a s jakými následky?

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

Bílkoviny - proteiny

Molekulární mechanismy řídící expresi proteinů

Struktura a funkce biomakromolekul

Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.

Přenos genetické informace: Centrální dogma. Odstranění intronů sestřihem RNA

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Molekulární genetika IV zimní semestr 6. výukový týden ( )

Regulace translace. 2. translace- iniciace v jakých situacích je využíván IRES. 1. Translační aparát. 2. Translace

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

Obecná biologie - přednášky

Regulace translace REGULACE TRANSLACE BÍLKOVINY A JEJICH POSTTRANSLAČNÍ MODIFIKACE. Bílkoviny - aminokyseliny. 1. Translační aparát. 2.

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Metabolismus aminokyselin 2. Vladimíra Kvasnicová

PROTEINY. Biochemický ústav LF MU (H.P.)

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

MOLEKULÁRNÍ ZÁKLADY DĚDIČNOSTI

přepis genetické informace z DNA do RNA, při které DNA slouží jako matrice pro syntézu RNA. Reakci katalyzuje RNA-polymeráza (transkriptáza)

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

Metabolismus aminokyselin - testík na procvičení - Vladimíra Kvasnicová

REGULACE TRANSLACE DEGRADACE BÍLKOVIN. 4. Degradace bílkovin. 4. Degradace bílkovin. 4. Degradace bílkovin

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Svět RNA a proteinů REGULACE TRANSLACE. Požadavky kladené na funkční translaci

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Biologie 4, 2015/2016, I. Literák. pralesnička drobná Dendrobates pumilio Kostarika, 2004 GEN PROTEIN

Nukleové kyseliny. obecný přehled

-nukleové kyseliny jsou makromolekulární látky, jejichž základní stavební jednotkou je nukleotid každý nukleotid vzniká spojením:

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

Schéma průběhu transkripce

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Regulace translace REGULACE TRANSLACE PROTEINY A JEJICH POSTTRANSLAČNÍ MODIFIKACE. 1. Translační aparát. 2. Translace

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Molekulární genetika

základní znaky živých systémů (definice života výčtem jeho vlastností) složitá organizace a řád regulace a udržování vnitřní homeostázy získávání a

Přednáška kurzu Bi4010 Základy molekulární biologie, 2016/17 Transkripce DNA a sestřih

Aminokyseliny příručka pro učitele. Obecné informace: Téma otevírá kapitolu Bílkoviny, která svým rozsahem překračuje rámec jedné vyučovací hodiny.

d) Kanály e) Přenašeče a co-transportéry, mediátory difúze a sekundární aktivní transport f) Intracelulární transport proteinů

Test pro přijímací řízení magisterské studium Biochemie Napište vzorce aminokyselin Q a K

Transkript:

Translace - překlad genetické informace Složky translačního aparátu: mrna 20 standardních aminokyselin (+ SeCys. Pyrrolyzin)) molekuly trna aminoacyl-trna-syntetázy ribozomy translační faktory: IF, EF, RF ATP, GTP 1

Struktura molekuly trna trna Phe 2

Sekundární struktura trna ~ aa PARAKODON 3

Srovnání struktury prokaryotického a eukaryotického ribozomu Prokaryotický ribozom Eukaryotický ribozom L S 4

Sekundární struktura 16S rrna E. coli Červeně jsou znázorněna místa interakce s proteinem S5 5

Struktura molekul rrna (5S a 23S) ve velké ribozomové podjednotce bakterií stanovená rentgenovou krystalografií Trojrozměrná struktura rrna a L1 proteinu v poměrné velikosti Schema sekundární struktury 6 23S rrna

Peptidyltransferázová aktivita 23S rrna - ribozymu Purifikovaná 23S rrna z E. coli katalyzuje vytvoření peptidové vazby mezi aminokysleinami vázanými na trna za tvorby dipeptidu Schopnost šesti domén 23S rrna tvořit peptidovou vazbu. Odstranění domény V vedlo k neschopnosti vytvořit peptidovou vazbu, tj. tato doména má při vytváření peptidové vazby klíčovou funkci 7

Struktura velké podjednotky bakteriálního ribozomu Šedě = 5S a 23S rrna; žlutě: L proteiny rrna zodpovídá za: 1. Strukturu ribozomu 2. Interakci trna s mrna při translaci 3. Katalýzu peptidové vazby 8

Struktura ribozomu E. coli s vyznačením funkčních míst 9

První nukleotid U C A G Standardní genetický kód Kodony Druhý nukleotid U C A G Třetí nukleotid Phe Ser Tyr Cys U Phe Ser Tyr Cys C Leu Ser N N nebo Secys A Leu Ser N (pyrrolyzin) Trp G Leu Pro His Arg U Leu Pro His Arg C Leu Pro Gln Arg A Leu Pro Gln Arg G Ile Thr Asn Ser U Ile Thr Asn Ser C Ile Thr Lys Arg A Met nebo I Thr Lys Arg G Val Ala Asp Gly U Val Ala Asp Gly C Val Ala Glu Gly A Val Ala Glu Gly G Kodonové rodiny jsou vyznačeny modře; N = nesmyslný kodon; I = iniciační kodon; Secys = kodon pro selenocystein, UAG = pyrrolyzin

Čtení genetického kódu molekulami trna 20 standardních aminokyselin 20 aa-trna-syntetáz 22-45 molekulárních druhů trna (tj.antikodonů) 61 kodonů se smyslem a1 a2 trna trna 1 trna 2 1 kodon 4 kodony (2 antikodony) Kolísavé párování bází 11

Kolísavé párování bazí na 5 antikodonu trna 3 Antikodon A G G U C 5 5 U/C 3 trna Kolísavá pozice (první báze antikodonu) Kodon Jedna trna: AGG Třetí pozice kodonu Dva kodony: UCU UCC 12

Možnosti čtení třetího nukleotidu kodonu podle pravidel kolísavého párování bází První nukleotid antikodonu Třetí nukleotid kodonu Možnost čtení U UCAG Kodonové rodiny o 5 U UAG Kodonové rodiny (Ser UCN, Val, Thr, Ala) mem 5 U AG Dvoukodonové sady Organizmy Mitochondrie, Mycoplasma, chloroplasty Eubakterie Mitochondrie, bakterie, eukaryota m 5 s 2 U A(G) Dvoukodonové sady Eubakterie, eukaryota G UC Dvoukodonové sady Všechny G UC Kodonové rodiny Bakterie Q UC Dvoukodonové sady Eubakterie, eukaryota Hyp UCA Arg CGN Eubakterie Hyp UCA Kodonové rodiny kromě Gly GGN A U Thr ACU, Arg Eukaryota Mycoplasma, mitochondrie kvasinek C G Všude Všechny Hyp = hypoxantin; Q = queozin O 5 U = uracil-5-oxyoctová kyselina; m 5 S 2 U = 5-metyl-2-tiouracil; mem 5 U = 5-metylkarbonylmetyl-2-tiouracil; 13

Kolísavé párování bází mezi antikodonem CGI v trna a třemi odlišnými (synonymními) kodony 14

Čtení kodonů pro serin molekulami trna Kodon trna Antikodon UCU UCC UCA UCG AGU AGC trna Ser 1 trna Ser 2 trna Ser 3 AGG + kolísání AGU + kolísání UCG + kolísání Izoakceptorové trna jsou trna o různých antikodonech vázající tutéž aminokyselinu 15

Srovnání využívání kodonů silně a slabě exprimovaných genů u E. coli silně/slabě silně/slabě silně/slabě silně/slabě Silně exprimované geny představuje 24 druhů mrna s celkovým počtem 5253 kodonů. Mezi tyto geny patří gen pro RNApolymerázu, geny pro dvanáct ribozomých proteinů, několik proteinů vnější membrány a geny pro elongační translační faktory. Slabě exprimované geny představuje 18 druhů mrna s 5231 kodony. Patří sem několik represorových genů, gen pro transponázu a B-laktamázu. Kodony, které jsou čteny jen jedinou trna a jejichž výběr je závislý na povaze a síle interakcí mezi kodonem a antikodonem, jsou v rámečku. Šipkami jsou označeny kodony, které jsou používány jen zřídka a mohou se podílet na regulaci genové exprese. 16

Klasifikace aminoacyl-trna-syntetáz První třída (acylace na C2 ) Specificita pro aminokyselinu Počet podjednotek Druhá třída (acylace na C3 ) Specificita pro aminokyselinu Počet podjednotek Arg monomerní Ala tetramerní Cys monomerní Asn dimerní Gln monomerní Asp dimerní Glu monomerní Gly tetramerní(α 2 β 2 ) Ile monomerní His dimerní Leu monomerní Lys dimerní Met dimerní Phe tetramerní(α 2 β 2 ) Trp dimerní Pro dimerní Tyr dimerní Ser dimerní Val monomerní Thr dimerní Např: tryptofanyl-trna-syntetáza Bez ohledu na společnou funkci jsou syntetázy strukturně odlišné

Translace probíhá ve dvou etapách: 1. mimoribozomové (připojení aminokyseliny k její trna pomocí aminoacyl-trna-syntetázy) 2. ribozomové (na ribozomech jsou přiřazovány aminokyseliny podle sledu kodonů) Ribozomová etapa má tři fáze: 1. Iniciace translace 2. Elongace polypeptidového řetězce 3. Terminace translace 18

1. Mimoribozómová etapa: Nabíjení trna aminokyselinou 1. Vytvoření aminoacyladenylátu aa + ATP aminoacyl-amp + PPi 2. Přenos aminokyseliny na trna aminoacyl-amp + trna trna aminoacyl-trna + AMP 3 ATP PP aa~trna 19

Vznik aminoacyl-trna působením aminoacyl-trna-syntetázy 3 vazebná místa na aa-trna-syntetáze 1. aa + ATP --- aa-amp + PP Vznik aminoacyladenylátu 2. aa-amp + trna vznik aa~trna trna s nabitou aminokyselinou 1. pro aa 2. pro trna 3. pro ATP Vazba správné trna je stabilizována konformační změnou enzymu, která umožní rychlou aminoacylaci. Pokud je navázána chybná trna, ke konformační změně nedojde. Výsledkem je pomalejší reakce a disociace trna. Přenos na ribozom 20

Ribozomová etapa translace - 3 fáze 1. Iniciace translace vazba mrna a první aa~trna na ribozom 2. Elongace polypeptidového řetězce průběžné přiřazování aminokyselin do rostoucího polypeptidového řetězce podle kodonů na mrna 3. Terminace translace zakončení syntézy polypeptidového řetězce, odpoutání mrna z ribozomu a jeho rozpad na podjednotky 21

Zařazování metioninu do polypeptidu během iniciace translace a během její elongace u prokaryot odlišné vlastnosti trna vázajících Met trna i fmet Metionin trna Met Met-tRNA fmet Met-tRNA Met Podobá se spíše peptidyl-trna fmet-trna fmet IF2 formyl 30S Vazba na iniciační kodon AUG v P místě ribozomu EF-Tu Vazba na kodon AUG pro Met uvnitř genu Kompletní ribozom, vazba v A-místě fmet---protein Deformylace (deformyláza) fmet (aminopeptidáza) 22

Metionin je po vazbě na fmet-trnai formylován na formylmetionin, který je po začlenění do polypeptidu deformylován na metionin, který může být následně z N-konce polypeptidu odstraněn blokuje NH2- skupinu transformyláza deformyláza aminopeptidáza metionin N-formylmetionin 23

Struktura iniciátorové trna Formylace metioninu na iniciátorové trna formylace Sekvence umožňující vstup do P místa 24

Tři fáze translace u prokaryot 1. Iniciace 3. Terminace 2. Elongace 25

Iniciace translace u prokaryot (E. coli) 30S 26

Vazba mrna na 16S-rRNA mrna 3 - A U U C C U C C A C U A G 5 I I I I I I I I I I I A G G A G G U G A U C Shineova-Dalgarnova sekvence RBS 16S-rRNA A U G Iniciační kodon P místo 5 3 27

Elongace polypeptidového řetězce (1) EF-Tu-GTP: vnáší aatrna do místa A, při tvorbě peptidové vazby je GTP hydrolyzován na GDP EF-G-GTP: zajišťuje translokaci ribozomu o jeden kodon 28

Elongace (2) Opakování kroků 1-3 pokr. předchozího obrázku Translokace ribozomu o jeden kodon 29

Elongační fáze translace 1. aa-trna (druhá a všechny další) vstupuje do místa A a váže se svým antikodonem na kodon mrna v A místě 2. Vytváří se peptidová vazba mezi poslední aminokyselinou rostoucího polypeptidu a aminokyselinou vázanou na trna, která se posunuje do místa P. Začíná translokace ribozomu. 3. Ribozom se posunuje na mrna o jeden kodon, prázdná trna ze uvolní z místa E 4. Do místa A vstupuje další aa-trna 30

Účast translačních faktorů při zajištění přesnosti translace 1. aa~trna pevně vázaná na EF-Tu se přechodně váže s kodonem v A-místě 30S. 2. aa~trna se nachází v hybridním místě, párování kodonantikodon vede k hydrolýze GTP navozené EF-Tu. Chybné zařazení trna zpomaluje hydrolýzu a aa~trna tak může opustit ribozom ještě před vytvořením peptidové vazby. Časový prostoj mezi vazbou aa~trna na kodon a její dostupností pro elongaci zvyšuje přesnost translace 3. V případě zařazení správné aa~trna dochází k disociaci EF-Tu a aa~trna se tak dostává do místa A a může se účastnit elongace peptidového řetězce. 4. Na ribozom do (nebo poblíž) místa A na 50S se váže EF-G +(GTP) a urychluje pohyb trna do hybridních míst A/P a P/E. 5. Kontakt EF-G s ribozomem stimuluje GTP-ázovou aktivitu EF-G - dochází ke konformační změně EF-G, pomocí níž je trna přesunuta z hybridního místa A/P do místa P a proces translace tak posune o jeden kodon = translokace ribozomu. Rychlost syntézy: 2-20 aminokyselin/sec 31

Terminace syntézy polypeptidového řetězce 32

Terminace translace stop 1. Do místa A se dostává terminační kodon na mrna 2. V místě A se na terminační kodon váže terminační (uvolňovací) faktor (RF1,RF2 n. RF3 3. Změna aktivity peptidyltransferázy vede k uvolnění karboxylového konce peptidového řetězce z P místa, volná trna se přesouvá do E místa a opouští ribozom 4. Ribozom disociuje na podjednotky, které se mohou účastnit dalšího cyklu translace 33

Struktura lidského terminačního faktoru erfi a jeho podobnost s molekulou trna erfi trna terminační faktory = molekulární mimikry 34

Zakončení translace molekulou tmrna tmrna (transfer/messenger) mrna s neúplnou délkou chybí STOP kodon Pozastavený ribozom na mrna tmrna navázaná v A místě 35 Degradace peptidu specifickou tag-prote proteázou

Inkorporace selenocysteinu do polypeptidového řetězce čtení bifunkčního kodonu UGA SELB Speciální trna Sec Potenciální stop kodon UGA Speciální sekvence pro SELB (Element SECIS) 36

Vnášení trna-sec na vnitřní stop kodon UGA a) U bakterií b) U savců Vlásenka je součástí kódující sekvence mrna Vlásenka je součástí 3 netranslatované mrna CH 2 OH serin 37

Translace u eukaryot 1. na čepičku na mrna se postupně navážou eif- 4F, eif-4a, a eif-4b (dohromady tvořící CBPprotein) 2. Je vyhledán iniciační kodon a Met-tRNA met je umístěna proti němu (v P místě) 3. Uvolní se iniciační faktory a připojí se podjednotka 60S 4. Začíná fáze elongace EF-1 a EF-2 (analogy EF- Tu, Ts) eif4a a B se podílejí na rozmotání sekundární struktury mrna eif6 udržuje ribozom v disociovaném stavu 1. u baktérií se iniciační komplex tvoří přímo na sekvencích ohraničujících AUG 2. u eukaryot nejdříve 40S rozpozná 5 konec mrna a pak se pohybuje k iniciačnímu místu, kde se spojuje s 60S 38

Iniciace translace u eukaryot eif-4g je vázán na polya-konec RNA a na eif-4e vázaný na čepičku = překl ekládány budou jen mrna s úplnou délkou 39

Standardní signální sekvence exportovaných proteinů Pozitivní doména Hydrofobní doména Oblast štěpení zbytek proteinu místo štěpení vedoucí (signální) peptidáza 40

Kotranslační export proteinů u bakterií signální peptidáza SecA signální peptid 41

Syntéza extracelulárních a membránových proteinů preprotein = polypeptid se signálním peptidem na N-konci CYTOSOL LUMEN ER 42

Translokace proteinu membránou do vnitřního prostoru endoplazmatického retikula CYTOSOL LUMEN ER 43

Začlenění transmembránového proteinu do membrány ER CYTOSOL LUMEN ER Hydrofobní sekvence 44

Posttranslační procesy 45

Modifikace aminokyselin Dekódováním mrna při translaci je možno do bílkoviny vybrat jen asi 20 aa z bílkovin lze však vyizolovat až 100 různých modifikovaných forem aminokyselin: a) hydroxylovaný prolin a lyzin b) fosforylovaný serin, treonin, tyrozin c) karboxylovaná kys. glutamová d) acetylovaný lyzin e) metylovaný lyzin a prolin f) adenylovaný tyrozin g) glykozylované zbytky h) modifikace lipidickými zbytky * zbytky nenasycených mastných karbonových kyselin (acylace: 12C laurylace, 14C myristylace, 16C - palmitylace) * zbytky polyizoprenového charakteru (iso/prenylace: 15C farnesylace, 20C - geranylgeranylace) Mnohé modifikační enzymy se nacházejí v ER a Golgiho aparátu, někdy však dochází ke změnám až mimo buňku. Mikrozomální frakce 46

Průběh vzniku funkčního proteinu Nascentní polypeptidový řetězec Sbalování, vazba kofaktorů (nekovalentní interakce) Kovalentní modifikace (glykozylace, fosforylace, acetylace aj) Vazba dalších proteinových podjednotek Zralý funkční protein 47

Kotranslační sbalování proteinu Rostoucí polypeptidový řetězec Sbalená N-terminální oblast Sbalená C-terminální oblast Sbalení proteinu je dokončeno po jeho uvolnění z ribozomu 48

Sbalování proteinů za účasti chaperonů Nesbalený protein Správně sbalený protein 49

Molekulární chaperony/chaperoniny speciální skupina proteinů podílejících se na sbalování polypeptidů (zabraňují chybnému sbalování) hlavní rodiny chaperonů: proteiny hsp60 a hsp70 hsp70: rozpoznávají krátké úseky polypeptidu tvořené hydrofobními aminokyselinami během jeho syntézy na ribozomu Hsp60 (GroE; Hsp60/Hsp10): vytvářejí soudkovité struktury, v nichž se upravují kompletně nasyntetizované proteiny 50

Dva obecné mechanismy působení chaperoninů Hsp70 GroE 51

Účast chaperonů na procesu sbalování proteinů Hsp70 se váže na hydrofobní oblasti proteinu a zabraňuje jeho agregaci. Další úlohy: transport disagregace denaturovaných proteinů (např. Hsp60) (GroEL, GroES) hsp = heat shock protein 52

Posttranslační úprava proinzulínu C-řetězec Enzymaticky se vyštěpí S S 80 63 štěpení N 1 64 S S A-řetězec S S 30 31 štěpení B-řetězec 53

Proteinový sestřih srovnání způsobů odstraňování intronů a inteinů Inteiny byly zjištěny u kvasinek, řas, bakterií a archeí obvykle je přítomen jen jeden inteín, výjimečně dva Intein katalyzuje své vlastní vyštěpení 54

Průběh sestřihu inteinu - probíhá ve dvou krocích 1. Extein 1 je uvolněn a připojen k cysteinu exteinu 2 vzniká větvený intermediát 2. Intein je vyštěpen a oba exteiny se spojí peptidovou vazbou do zralého proteinu Inteins are currently known in more then 200 types of proteins with diverse in functions. These proteins include metabolic enzymes, DNA and RNA polymerases, proteases, ribonucleotide reductases, and vacuolar-type ATPases. 55

Sestřih inteinu (proteinový sestřih) Genová konverze Intein homing N-extein Sestřih C-extein Sekvenčně-specifická endonukleáza Štěpení genu bez inteinu v místě, kam se má začlenit intein Konzervativní sekvence aminokyselin 140-850 aa +/- homing endonuclease gene (HEG) 56

Čísly jsou označeny strukturní geny, kterými jsou kódovány proteiny fága

Buněčné mechanismy monitorující kvalitu proteinů po translaci Nově syntetizovaný protein Proteinové agregáty Správně sbalen bez cizí pomoci Správně sbalen s pomocí chaperonů Neúplně sbalená forma je rozložena v proteazomu 58

Odbourávání proteinů v proteazomech (eukaryota) Schéma cyklu ubikvitinu Protein určený k odbourání centrální cylindr aktivní místa proteáz proteazom 19S cap - váže označené proteiny 59

Označování proteinů ubiqutinem A. Aktivace ubiquitinu prostřednictvím enzymů E1, E2 a E3 B. Připojení ubiquitinu na cílový protein 60

Ubiquitin či ubikvitin (z lat. ubique, všude) je malý globulární protein o délce 76 aminokyselin, přítomný ve všech eukaryotických buňkách, který reguluje rozklad jiných proteinů v proteazomu, lyzozomu či ve vakuole. V určitých případech však také stimuluje endocytózu, vnitrobuněčný transport a podílí se na udržování struktury chromatinu (ubiquitin se váže se na histony).[1] Ubiquitin se zpravidla připojí na protein, který má být rozložen (degradován), tento proces navázání ubiquitinu se označuje jako ubiquitinace. Váže se glycinem (na svém C-terminálním konci) k lysinu na proteinu určeném k degradaci.[1] Po připojení ubiquitinu je označený protein degradován proteasomem 26S. Tato degradace je specifická a přesně cílená, je tedy často využívaná pro specifické odstranění proteinů signálních drah. Proteiny degradované proto, aby jejich aminokyseliny, případně peptidy mohly být použity jako stavební kameny, bývají degradovány spíše nespecificky proteázami. Mechanismus připojení Na cílový protein, určený k degradaci, se ubikvitin váže pomocí tří enzymů, aktivačního E1, konjugačního E2 a ligačního E3. Ligační enzym se spojí s cílovým proteinem. Aktivační enzym nejprve ubikvitin aktivuje na účet ATP a poté ho předá konjugačnímu enzymu, který se spojí s komplexem, tvořeným ligačním enzymem spojeným s cílovým proteinem určeným k degradaci. V tomto komplexu tvořeným E2, E3, ubikvitinem a cílovým proteinem pak dojde k navázání ubikvitinu na cílový protein. E2 a E3 se recykluje.[2] 61