5. Nejstar í stfiedoevropské mince vzestup a pád keltské civilizace ve stfiední Evropû z pohledu numismatiky Jifií Militk Úvod Rozvoj laténské civilizace ve stfiední Evropû v prostoru severnû od Dunaje byl dlouhá desetiletí sledován témûfi v hradnû prostfiednictvím archeologie, neboè písemn ch zmínek vztahujících se k tomuto území je dochováno jen naprosté minimum a jejich interpretace je také znaãnû sloïitá pro území b valého âeskoslovenska se jimi naposledy souhrnnû zab val J. Dobiá (1964). Zcela specifick m druhem pramenû jsou v ak keltské mince, tradiãnû spojované pfiedev ím s kmenem BójÛ. Právû roz ífiení tzv. bójsk ch mincí umoïàuje vymezit velmi rozsáhlé území, které lze s urãitou nadsázkou oznaãit jako tzv. bójské teritorium. Kromû âech a Moravy jde o oblast jihozápadního Slovenska, koridor Dunaje na území Rakouska a dále o území Slezska a ãásti Malopolska. Je zjevné, Ïe na takto rozsáhlém území nelze pfiedpokládat jednotn v voj a také keltsk ch kmenû zde koexistovalo zfiejmû více. Nicménû nominálovû obdobné mûnové systémy tvofiené zlat mi a stfiíbrn mi druhy raïeb ukazují jednoznaãnû na pfiinejmen ím ekonomické a zfiejmû i spoleãenské vazby, které byly nadfiazeny lokálním politick m konstelacím. Tím ale jiï trochu pfiedbíháme a vraème se tedy zpût k poãátkûm numismatického poznání keltské stfiední Evropy. Poãátky stfiedoevropské vûdecké keltské numismatiky sahají do poslední tfietiny 19. století. Základy dodnes uïívané terminologie a relativní chronologie bójského mincovnictví poloïil Rudolf Paulsen (1933). Na jeho práci v roce 1965 navázal Karel Castelin (1965), kter definoval ãtyfii relativnû-chronologické úseky raïby mincí (A aï D). Podle tehdej ího stavu znalostí byly poãátky raïby bójsk ch mincí 139
PRAVùK kladeny do období pfied vznikem oppid, tedy zhruba 1. poloviny 3. století aï poloviny 2. století pfi. Kr. Tuto tzv. krátkou chronologii raïby keltsk ch mincí poprvé zpochybnil H. Polenz (1982), kter jako prv na základû anal zy nálezû keltsk ch mincí z hrobû doloïil, Ïe poãátky raïby keltsk ch (a také bójsk ch) mincí je tfieba hledat jiï hluboko ve 3. století pfi. Kr. Tento názor se v prûbûhu 80. a zejména 90. let 20. století podafiilo postupnû nezávisle potvrdit a vyãlenit tak dva základní horizonty keltského mincovnictví, pfiiãemï pfiedûl mezi nimi pfiedstavuje doba vzniku oppid. Poznatky numismatiky byly dlouhá desetiletí vnímány pro archeologii spí e jako okrajové. Vlastní numismatické bádání o keltském mincovnictví se odehrávalo do znaãné míry izolovanû a jen málo komunikovalo s poznatky archeologie. Docházelo tak ke znaãn m zkreslením a nepochopení vzájemn ch vztahû. ZároveÀ aï do 80. let 20. století pfieïívala v ãesk ch zemích tradice krátké chronologie keltského mincovnictví. PfiibliÏnû aï do poãátku 90. let 20. století operovala keltská numismatika pfiedev ím s tzv. star m nálezov m fondem, tedy materiálem postrádajícím vesmûs kvalitní nálezové okolnosti. Právû v této dobû se v ak situace zaãala radikálnû mûnit, neboè i ve stfiední Evropû nastupují na scénu nové technologie detektory kovû a s nimi nové metody povrchov ch prûzkumû. Jak jiï to tak b vá, Ïe zloãinné praktiky vïdy pfiedcházejí zákonné úpravy, tak i uïívání detektorû pfii povrchov ch prûzkumech nezaãali archeologové a tento trend trvá bohuïel dodnes. Motivace k nalézání keltsk ch mincí není totiï ãasto u amatérsk ch hledaãû vyvolána touhou po vûdeckém poznání, ale finanãním ziskem z prodeje nalezeného materiálu. BohuÏel pfii prodeji se zpravidla vytrácí údaj o nalezi ti, ãímï do- Obr. 1. Zlat statér typu Niké bójská napodobenina statéru Alexandra III., nález Star BydÏov (archiv autora). 140
chází k obrovsk m nenávratn m ztrátám mince v fiadû soukrom ch sbírek jsou tak ãasto odtrïeny od sv ch nálezov ch kontextû, ãímï je moïnost jejich interpretací znaãnû sníïená. Nelze neï konstatovat: koda pro vûdu! Realita v ak nikdy není jednostranná a pfies v echnu komplikovanost nelegálního uïívání detektorû kovû k povrchov m archeologick m prûzkumûm to byly právû ony, které ve stfiedoevropské keltské numismatice zpûsobily témûfi revoluci a obrátily naruby dosavadní pfiedstavy o bójském mincovnictví. Velmi dûleïit m metodick m posunem je také skuteãnost, Ïe mincovní spektra z jednotliv ch lokalit jsou jiï hodnocena v archeologickém kontextu a nikoliv izolovanû, jak tomu b valo dfiíve. Poãátek bójského mincovnictví O nejstar ích bójsk ch mincích víme zatím pomûrnû málo jde o zlaté napodobeniny statérû Alexandra III. Makedonského (336 323 pfied Kr.), naz vané typem Niké podle obrazu stojící bohynû Niké na rubu tûchto mincí. Na lícní stranû je vïdy hlava bohynû Athény v korintské pfiilbû (obr. 1). K mincím tohoto typu neznáme zatím Ïádné díly statérû a je moïné, Ïe na poãátku byl raïen skuteãnû pouze jedin nominál statér s hmotností okolo 8,5 aï 8,3 g. Statéry se jménem Alexandra III. byly obchodním platidlem zaveden m po roce 336 pfi. Kr. postupnû na celém území novû vzniklé fií- e a byly raïeny v mnoha mincovnách od pevninského ecka aï po Babylon (Price 1991). V jejich raïbû pokraãovali také Alexandrovi nástupci (obr. 2). Je velmi pravdûpodobné, Ïe právû s tûmito raïbami se setkávali kelt tí váleãníci pfii sv ch v bojích do fieckého svûta a Ïe s nimi byli zfiejmû také vypláceni z moravského území jiï je registrován nejménû jeden exempláfi importovaného zlatého statéru tohoto typu. Rozhodnû to byla aktivní zku enost s tûmito nominály, která zpûsobila, Ïe je v dobû (nejpozdûji) okolo poloviny 3. století zaãali stfiedoevrop tí Bójové sami produkovat. Zatím nevíme, kde pfiesnû hledat je- Obr. 2. Zlat statér se jménem Alexandra III. raïen posmrtnû v mincovnû Amfipolis v letech asi 315 300 pfied Kristem (archiv autora). 141
PRAVùK jich pûvod nejpravdûpodobnûji v ãesk ch zemích. Zdá se v ak, Ïe mohou b t ale je tû o trochu star í, neï je doba rozkvûtu stfiedoevropsk ch obchodnû-v robních center. Zfiejmû mohly b t raïeny na více místech a patrnû i del í dobu. Takto jemné rozdíly v ak zatím neumíme spolehlivû rozli it. Zavedení mincí u stfiedoevropsk ch KeltÛ znamenalo nepochybnû zásadní zmûnu spoleãensk ch vztahû. Komunity, které pfiistoupily k raïbû vlastních mincí, demonstrují svoji ekonomickou moc jsou schopny zajistit si drah kov pro jeho raïbu (vlastní tûïbou i obchodem). ZároveÀ je zfiejmé, Ïe k produkci mince pfiistupují s vûdomím její uïiteãnosti a potfiebnosti pro obchodní aktivity jin mi slovy, mince mûïe plnohodnotnû zavést a uïívat jen ten, kdo chápe jejich vyuïitelnost. Jde tedy o nepfiím dûkaz velmi vyspûlé spoleãenské organizace stfiedoevropsk ch BójÛ. Zavedení mince je ale také jedním z nejhmatatelnûj ích dokladû pfienosu antické fiecké vzdûlanosti do stfiedoevropského prostoru. V tomto kontextu je pak zcela logické, Ïe napodobovány jsou nejkvalitnûj í zlaté mince své doby Alexandrovy statéry, které byly jakousi univerzální mûnou celého starého svûta. ZároveÀ je tfieba dodat, Ïe bójské teritorium patfií mezi prvé keltské regiony, kde k zavedení mince v rámci celé Evropy do lo. Obchodnû-v robní centra v koridoru Jantarové stezky a jejich mincovnictví AÏ do 90. let 20. století pfievládal názor, Ïe v dobû pfied vznikem oppid neexistovala Ïádná vût í sídelní centra. Prv m náznakem velké centrální osady z pfiedoppidálního období byly poãetné nálezy mincí v Roseldorfu v Dolním Rakousku zpoãátku v ak u této lokality nebyly správnû pochopeny chronologické souvislosti a archeologické poznávání tohoto sídli tû nastoupilo aï v dal í fázi, geofyzikální prûzkum od roku 1995 a archeologick v zkum od roku 2001. K roseldorfskému sídli ti se je tû vrátíme, zamûfime se v ak nyní na stfiední Moravu. Od konce 90. let 20. století zaãal vydávat svá tajemství velk sídelní areál v Nûmãicích nad Hanou na stfiední Moravû. Lokalita sama byla známa jiï dlouhá léta, ale teprve nástup uïívání detektorû kovû umoïnil rozpoznání jejího skuteãného v znamu. BohuÏel i v tomto pfiípadû velké mnoïství mincí a dal ích nálezû nenávratnû zmizelo bez moïnosti zpûtné identifikace, pfiesto v ak máme o nûmãickém sídli ti jiï pomûrnû dobrou pfiedstavu. Jde o neopevnûnou lokalitu rozkládající se na mírném návr í na plo e asi 30 ha. Vzájemnou komparací archeologick ch a numismatick ch dat lze dobu existence lokality vymezit zhruba od poloviny 3. do 2. tfietiny 2. 142
Obr. 3. Zlatá 1/3statéru typu Athéna-Alkis, nález Kopidlno (archiv autora). století pfi. Kr.. V znam nûmãické lokality dokládají pfiedev ím hmotné nálezy a mezi nimi také mince. Právû anal za tohoto nálezového fondu umoïnila definovat nov typ lokalit doby laténské obchodnû-v robní centra. Nûmãické sídli tû leïící na stfiední Moravû lze spojit s existencí historické komunikace Jantarové stezky (âiïmáfi, Kolníková 2006; Kolníková 2006; Kolníková, SmrÏ 2007; âiïmáfi, Kolníková, Noeske 2008). Zamûfime se nyní na svûdectví numismatick ch nálezû. Z uvedené lokality je registrováno více neï 1000 mincí (skuteãn poãet nalezen ch exempláfiû je v ak daleko vy í tyto vûdecky nepodchycené exempláfie zmizely v bezpoãtu soukrom ch sbírek po celém svûtû). Lokální mincovní produkce umoïàuje definovat star í fázi bójského Obr. 4. Zlatá 1/8statéru typu Athéna-Alkis, bez známého nalezi tû (archiv autora). 143
PRAVùK Obr. 5. Stfiíbrná tetradrachma Antigona II. Gonatase s rubním motivem Athény Alkidemos raïená v mincovnû Amfipolis asi v letech 274/271 260/255 pfied Kristem (archiv autora). mincovnictví, která principiálnû odpovídá fázi A v rámci periodizace K. Castelina (1965). Za nejstar í raïby objevené na tomto sídli ti lze povaïovat zlaté napodobeniny statérû Alexandra III. Makedonského z doby okolo poloviny 3. století pfi. Kr. Z nálezû v Nûmãicích jsou tyto statéry známy ãtyfimi exempláfii tfii z nich jsou naseknuté nebo pûlené. Není tedy jasné, jestli tyto mince zde neslouïily uï jen jako staré emise urãené k pfietavení pro dal í mincovní v robu. Bezpeãnû lze za nûmãickou lokální produkci povaïovat mûnov systém naz van podle rubního motivu jako Athéna-Alkis. U statérû oznaãovan ch jako typ Athéna/Athéna-Alkis (nûkdy také typ Plumlov) je obraz ãasto jen málo zfieteln. Naopak dobfie ãitelné jsou star í emise dílû statérû 1/3, 1/8 a 1/24statéru typu Athéna-Alkis (obr. 3 4). Zatímco lícní strana tûchto mincí se u kaïdého z nominálû zásadnû li- í (je zde vïdy zcela jin typ hlavy), rubní motiv zûstává stejn. Jde o obraz kráãející Athény Alkidemos s pfiilbou, kopím a títem doleva a zkomolen m fieck m nápisem. Jde o jedno ze standardizovan ch vyobrazení bohynû Athény v fieckém prostfiedí. S tímto obrazem se setkáváme na egyptsk ch tetradrachmách Ptolemaia I. z let 310/305 pfi. Kr., na makedonsk ch tetradrachmách Antigona II. Gonatase z let 277/239 pfi. Kr. (obr. 5) ãi na tetradrachmách Filipa V. z let 221/179 pfi. Kr. Právû raïby Antigona Gonatase mohly b t nejspí e pfiedlohami pro bójské zlaté mince. Tuto pfiedstavu do jisté místy podporuje také zkomolen fieck nápis na nûkter ch 1/3statérÛ, jehoï souãástí jsou také písmena _NV. Mohlo by jít o zbytek nápisu ANTI_ONOY, kter je na Antigonov ch tetradrachmách. Tento chronologick koncept by velmi dobfie odpovídal chronologii nûmãického sídli tû. Nominály ty- 144
Obr. 6. Stfiíbrn obol typu Roseldorf/Nûmãice II, bez známého nalezi tû (archiv autora). pu Athéna-Alkis byly raïeny zfiejmû po dobu zhruba jednoho století a jejich obrazy byly postupnû silnû barbarizovány a sniïovala se i jejich hmotnost. Zatímco typy zlat ch bójsk ch mincí byly jiï dfiíve dobfie známy z fiady star ích nálezû, o raïbû stfiíbrn ch nominálû ve star í fázi bójského mincovnictví nebylo aï do objevu nûmãického sídli tû známo mnoho. Dnes je zfiejmé, Ïe Bójové od poãátku vytvofiili bimetalick monetární systém, do urãité míry inspirovan fieck m mincovnictvím. Toto zji tûní zásadním zpûsobem pozmûàuje dosavadní pohled na funkci mincí v keltském svûtû je totiï témûfi jisté, Ïe zvlá tû drobné stfiíbrné mince slouïily k lokálnímu obchodu. Produkci stfiíbrné mince v pfiedoppidálním období lze rozdûlit na dva horizonty. Do star ího období patfií skupina tetradrachem, drachem a obolû s motivem konû na rubní stranû, doplnûného symboly v podobû tzv. lyry nebo rosety. Tyto mince jsou zatím dosti vzácné a ani v Nûmãicích nejsou zastoupeny pfiíli poãetnû. Mohou v ak pocházet z jin ch bójsk ch oblastí napfi. tetradrachmy pfiedev ím z území jihozápadního Slovenska. Mlad í fázi produkce stfiíbrn ch nominálû v rámci trvání nûmãického sídli tû reprezentují jiï pouze oboly typu Roseldorf/Nûmãice I a II (obr. 6). Tyto mince mají na líci hladk hrbol a na rubu obraz koníka typ I doprava a typ II doleva. Typ I typologicky jednoznaãnû navazuje na star í emise s rosetou nad koníkem jde tedy o potvrzení chronologické návaznosti obou typû mincí. Typ II je dominujícím nominálem nûmãické lokality. Mince byly raïeny masovû také v Roseldorfu v Rakousku a na základû tamních nálezû byly také poprvé definovány (Dembski 1991). Naprosto pfievratn m objevem na nûmãickém sídli ti je spektrum importovan ch mincí. Kromû neãetn ch mincí z území Galie a z v chodokeltsk ch oblastí jde pfiedev ím o kolekci mincí antick ch, reprezentovan ch více neï 80 pfiedev ím bronzov mi nominály, raïen mi v rûzn ch ãástech antického svûta s v jimkou v chodního Stfiedomofií. Je zde zastoupena Massalia, Thracia, Makedinie, Ill rie, Etrurie, fiímská republika, Kampania, Apulia, Bruttium, Kalabria, 145
PRAVùK Obr. 7. Mapa míst pûvodu antick ch mincí nalezen ch v Nûmãicích nad Hanou (podle: âiïmáfi Kolníková Noeske 2008). Lucania, Sicilie, Kyrenaika, Egypt a Karthágo (obr. 7). Nejmlad í mince pocházejí z let 180/176 pfi. Kr. Takto rozsáhlá kolekce nemá ve stfiední Evropû obdoby a je jedineãn m dokladem bójsko-fieck ch kontaktû, které se mohly odehrávat v úrovni obchodníkû ãi bójsk ch vojákû-ïoldnéfiû, vracejících se do své domoviny. Je také zajímavé, Ïe vût ina mincí se dobou raïby koncentruje do doby trvání 2. punské války v letech 218 201 pfi. Kr. (âiïmáfi, Kolníková, Noeske 2008, 676 690). Právû toto zji tûní by mohlo naznaãovat, Ïe vût ina antick ch mincí v Nûmãicích by mohla skuteãnû souviset s vyplácením ÏoldnéfiÛ a jejich návratem do matefiské oblasti. Konec nûmãického sídli tû spadá kamsi do prûbûhu 2. poloviny (nejspí e 3. ãtvrtiny) 2. století pfi. Kr. pfiesnûji jej zatím stanovit neumíme. Rozhodnû v ak toto sídli tû nepfietrvalo do oppidálního období. Nûmãické obchodnû-v robní centrum pfiedstavuje nov prototyp sídelní formy pfiedcházející mohutnû opevnûn m oppidûm. Sídli È tohoto typu je dnes známo více. Analogické spektrum mincovních nálezû je známo také z velkého obchodnû-v robního centra Roseldorf v Dolním Rakousku (Dembski 1998b; 2009). Na této roz- 146
sáhlé osadû s dvorcovit m uspofiádáním a nûkolika prozkouman mi svatynûmi probíhají privátní povrchové prûzkumy s detektory kovû jiï od 80. let 20. století a systematické archeologické v zkumy od roku 2001. V areálu lokality bylo nalezeno jiï asi 1500 mincí, pfiiãemï pfievaïují zlaté emise typu Athéna-Alkis a stfiíbrné oboly typu Roseldorf / Nûmãice I a II. Ojedinûle jsou zde zastoupeny také importované fiecké mince, podobnû jako v Nûmãicích (Dembski 2009, 99, Abb. B28). Tfietím analogick m obchodnû-v robním centrem je Nowa Cerekwia, leïící v blízkosti Moravské brány, a tedy opût na trase Jantarové stezky. Také tato lokalita je známa desítky let a byla dlouhodobû archeologicky zkoumána, ale teprve nové detektorové nálezy umoïnily pochopení jejího v znamu. Povrchové v zkumy s detektory kovû v posledních tfiech letech umoïnily shromáïdit kolekci témûfi 300 mincí. Jde o zcela identické spektrum známé z Nûmãic nad Hanou, ve kterém pfievaïují zlaté emise typu Athéna-Alkis a stfiíbrné oboly typu Roseldorf/Nûmãice. V men ím mnoïství se i zde objevují importované fiecké mince. 1 Tuto lokalitu lze povaïovat za dûkaz kolonizaãní expanze KeltÛ z moravského území do Slezska. V echny tfii lokality jsou spojeny s trasou Jantarové stezky a je velmi zajímavé, Ïe se na tûchto lokalitách objevují stejné typy mincí. Lze pfiedpokládat, Ïe zlaté emise typu Athéna-Alkis i stfiíbrné oboly typu Roseldorf / Nûmãice byly raïeny na v ech lokalitách paralelnû. Toto zji tûní naznaãuje velmi zajímavou urãitou sounáleïitost mezi obyvateli uveden ch lokalit jedinû tak si lze vysvûtlit produkci a uïívání stejn ch druhû mincí na tak velkém území, neboè vzdálenost mezi nimi je témûfi 300 km. Nejpozdûji v poslední tfietinû 2. století v echna tato sídli tû zanikají (v pfiípadû Roseldorfu je nutné pfiedpokládat pfiinejmen ím radikální úpadek v znamu osídlení). V blízkosti Nûmãic v ak vzniklo oppidum Staré Hradisko, za pokraãovatele Roseldorfu lze s v hradami povaïovat oppidum Oberleiserberg. Bez náhrady zaniklo sídli tû Nowa Cerekwia z okolí není známo Ïádné oppidum a také pozdnû laténské osídlení není v tomto regionu doloïeno. Nûkdy se zánik tûchto lokalit spojuje aï s taïením KimbrÛ a TeutonÛ (asi 113 101 pfi. Kr.), nicménû toto datování je jiï ponûkud v rozporu s obecnû pfiedpokládan m poãátkem oppid na poãátku poslední tfietiny 2. století pfi. Kr. V kaïdém pfiípadû zánik obchodnû-v robních center znamenal velkou spoleãenskou zmûnu, jejíï pfiíãiny v podstatû neznáme. Rozhodnû se v ak událo cosi, co pro dal í období existence stfiedoevropské keltské spoleãnosti v raznû pozmûnilo sídelní strategii lokálních center. 1 Nepublikováno, za sdûlení dûkuji M. Rudnickému z Var avy. 147
PRAVùK Obr. 8. Zlat statér, raïba tzv. vedlej í fiady s motivem kleãícího bojovníka, nález Nechanice (archiv autora). O tom, co se dûlo v âechách v období mezi polovinou 3. a 2. tfietinou 2. století pfi. Kr., zatím víme jen málo. Za souãasného stavu poznání nelze spolehlivû doloïit, jestli i zde byly raïeny zlaté statéry typu Niké a emise typu Athéna-Alkis. S jistotou ale mûïeme na ãeském území hledat pûvod emisí tzv. vedlej ích fiad, které poprvé definoval Karel Castelin (1965, 40 52). Jde o zlaté mince stejného mûnového systému jako emise Athéna-Alkis, av ak ikonograficky jsou tyto raïby zcela odli né. Kromû motivû napodobujících typ Athéna-Alkis se zde objevují napfi. kleãící bojovník (obr. 8), kanec/stojící postava (obr. 9), kûà, gryf, svastika, abstraktní symetrick motiv ãi rûzné lidské hlavy. V nov ch nálezech se zaãínají vyskytovat jiï také stfiíbrné oboly, jed- Obr. 9. Zlat statér, raïba tzv. vedlej í fiady s motivem stojící postavy a kance, nález Peruc (archiv autora). 148
noznaãnû patfiící ke skupinû tzv. vedlej ích fiad. U nûkter ch skupin lze bezpeãnû doloïit produkci 1/4statérÛ na místo 1/3statérÛ. Z v tvarného hlediska tyto mince pfiedstavují vrchol stfiedoevropského keltského mincovního umûní. Je pravdûpodobné, Ïe jde o lokální mûnové systémy vzniklé pfiedev ím na ãeském území, a vût inu z nich lze s jistotou datovat do období mezi polovinou 3. a polovinou 2. století pfi. Kr. Kde konkrétnû byly emise tzv. vedlej ích fiad raïeny, zatím nevíme podle rozloïení dosavadních nálezû lze uvaïovat spí e o severní polovinû âech. Je velmi pravdûpodobné, Ïe mince tzv. vedlej- ích fiad mohou b t indicií existence v znamného, dosud neobjeveného obchodnû-v robního centra (ãi spí e více center) na ãeském území. Na rozdíl od mlad í fáze keltského mincovnictví, spojené s existencí oppid, známe ze star í fáze bójského mincovnictví jen nûkolik málo pokladû a men ích hromadn ch nálezû. NejdÛleÏitûj ím z nich je depot z Nechanic, kter obsahoval více neï 10 statérû typu Niké a tzv. vedlej ích fiad (Radomûrsk 1955, 54 55, ã. 71). Do sledovaného horizontu patfií také hromadné nálezy mincí z Trutnova dvû 1/3statérÛ typu Athéna-Alkis a jeden exempláfi téhoï typu ze stfiíbra (Radomûrsk 1955, 66, ã. 123) ãi soubor od myslivny Lísek u Stradonic 8 dílû statérû tzv. vedlej ích fiad (Radomûrsk 1955, 53, ã. 62). DÛleÏit m, av ak jen jedin m dochovan m kusem je depot pûvodnû sestávající z asi 50 60 statérû typu Athéna/Athéna-Alkis, odkryt v Plumlovû na Moravû (Radomûrsk 1955, 77 78, ã. 180). V znamné, av ak rovnûï jen fragmentálnû dochované jsou poklady z území Slezska. Depot Gorzów obsahoval nejménû 25 mincí barbarizované statéry, 1/3, 1/8 a 1/24statérÛ typu Athéna-Alkis (Woêniak 1967, 224, ã. 6, tab. I:2 10; Castelin 1976, 245 248). Podobného sloïení byl také depot Brzezinka Âredszka, tvofien pûvodnû asi 30 kusy, z nichï se dochovaly jen tfii (Woêniak 1967, 223, ã. 1, tab. I:14 16; Castelin 1976, 241 242). Oba tyto depoty dnes lze spojovat s existencí jiï zmínûného obchodnû-v robního centra Nowa Cerekwia. Zdá se tedy, Ïe v pfiedoppidálním období nebylo ukr vání mincí do zemû jako zpûsob ochrany majetku pfiíli roz ífieno. Oppida v ãesk ch zemích a jejich mincovní produkce V prûbûhu 1. poloviny 2. století pfi. Kr. dochází ve stfiedoevropském prostoru k v znamné zmûnû vznikají prvá mohutnû opevnûná oppida. Tyto lokality zfiejmû principiálnû pfievzaly funkci star ích obchodnû-v robních center a staly se rovnûï produkãními lokalitami s koncentrací obchodu. Nûkteré z nich také razily vlastní mince. S oppidy je ov em 149
PRAVùK Obr. 10. Typick zlat mu lovit statér, nález oppidum Stradonice (archiv autora). spojena také jedna v razná nejasnost, a to jejich geografické rozloïení, neboè v âechách se dûslednû vyskytují jen v oblastech mimo nejúrodnûj í zemûdûlské regiony chybí od severov chodních po severozápadní âechy a na Moravû neznáme Ïádné na jih od Starého Hradiska. Tento fakt zatím neumíme uspokojivû vysvûtlit, rozhodnû nejde jiï jen o stav poznání. S nástupem oppid se zfietelnû mûní také bójské mincovnictví, které v rámci relativnû-chronologického systému definovaného Karlem Castelinem (1965, 12 16) reprezentují úseky raïby B aï D. Na základû svûdectví dosavadních mincovních nálezû je zfiejmé, Ïe nejv znamnûj ím centrem v roby mincí a penûïního obûhu bylo oppidum Hradi tû u Stradonic, leïící na fiece Berounce. ProtoÏe velk poklad zlat ch mincí objeven zde v roce 1877 byl témûfi cel roztaven (Radomûrsk 1955, 44 45, ã. 28), máme k dispozici pfiedev ím poãetné spektrum jednotlivû nalezen ch, tzv. ztrátov ch mincí. Kromû nûkolika dílãích prací (Militk 2004; t Ï 2010), zatím bohuïel postrádáme moderní vyhodnocení celého souboru a klíãov v znam tak stále nepozbyla práce Josefa Ladislava Píãe, vydaná v rámci monumentálního nûkolikasvazkového díla StaroÏitností zemû âeské (Píã 1903). Celkem je dnes ze Stradonic podchyceno témûfi 2000 jednotlivû nalezen ch mincí (lze jen odhadovat, kolik dal ích raïeb nalezen ch pfii amatérsk ch prûzkumech s detektory kovû v posledních 20 letech zûstalo neregistrováno). Tímto poãtem se Stradonice fiadí mezi nejv znamnûj í lokality v celé Evropû a jsou srovnatelné s lokalitami jako Manching v Bavorsku (Kellner 1990) ãi Bibracte ve Francii (Gruel, Popovitch 2007). Ve srovnání s pfiedoppidálním obdobím se mincovní produkce znaãnû zmûnila. Hmotnostní standard zlatého statéru se sníïil na 7,3 150
aï 7,2 g a redukce se projevila také u 1/3 a 1/8statérÛ. Vzhledem k tomu, Ïe sniïování hmotnosti v prûbûhu oppidálního období dále pokraãovalo, jde zfiejmû o dûsledek inflaãních procesû. S nástupem oppid pfiestaly b t v âechách raïeny 1/24statérÛ jejich produkce pokraãovala pouze na Moravû. Podívejme se nyní na svûdectví stradonick ch mincovních nálezû, tzv. ztrátov ch mincí. ádovû v desítkách exempláfiû jsou odtud známy zlaté raïby typické jsou mu lovité statéry a jejich díly (1/3 a 1/8statéru), reprezentující místní mincovní v robu. Nejtypiãtûj í série z období B (star í relativnû-chronologick úsek raïby) mají na líci nepravideln hrbol (patrnû zcela stylizovanou hlavu) a na rubu pûlmûsíc a plochu s paprsky (ãi bez nich) okolo stfiedové jamky. Statéry z období C (mlad í relativnû-chronologick úsek raïby) nesou na líci navíc stylizovanou lidskou ruku nebo oválnou ãi obdélnou prohlubeà na vrcholu hladkého hrbolu, nûkdy lemovaného klikatkou (obr. 10). Rubní obraz mu lovit ch statérû vznikl zfiejmû postupnou barbarizací rubu typu Athéna/Athéna-Alkis, získal v ak posléze nov obsah. Jeho v znam není jasn, mûïe jít napfi. o zobrazení slunce a mûsíce; témûfi s jistotou ale nejde o zobrazení mu - le a v eobecnû akceptované oznaãení této skupiny raïeb je de facto nesprávné. Velmi vzácné jsou atypické statéry s obrazem stoãeného draka (obr. 11). U 1/3statérÛ mûïeme sledovat postupnou barbarizaci od typu Athéna-Alkis, která dala vzniknout novému motivu, tvofienému dvûma ovály lemovan mi klikatkou v fiadû variant (obr. 12). Geneze rubního motivu 1/8statéru je ménû zfietelná. Obraz se ustálil do formy trojúhelníku lemovaného paprsky a dole zpravidla dvûma fiadami kuliãek v znam tohoto motivu je ov em nejasn (obr. Obr. 11. Zlat statér s obrazem stoãeného draka, nález oppidum Stradonice (archiv autora). 151
PRAVùK Obr. 12. Zlatá 1/3statéru mu lové fiady, nález oppidum Tfiísov (archiv autora). 13). Detailní typologii zlat ch mincí známe pfiedev ím z pokladû, o kter ch bude je tû fieã. Stradonickou mincovní produkci velmi dobfie dokumentují nálezy drobn ch stfiíbrn ch mincí s obrazem koníãka na rubní stranû jde o jedin znám stfiíbrn nominál. V souãasné dobû je z této lokality registrováno okolo 1600 kusû tûchto mincí jejich produkce musela b t skuteãnû obrovská. Tyto drobné nominály naz váme typ Stradonice (hlava/koník) a mlad í emise s v raznû miskovit mi stfiíïky (hladk líc/koník), blízké mincím typu Karlstein, oznaãujeme jako typ Stradonice / Karlstein. Oproti pfiedoppidálním obolûm typu Obr. 13. Zlatá 1/8tatéru mu lové fiady, nález oppidum Stradonice (archiv autora). 152
Obr. 14. Stfiíbrn obol typu Stradonice, nález oppidum Stradonice (archiv autora). Roseldorf / Nûmãice I a II se znaãnû sníïila hmotnost drobn ch stfiíbrn ch mincí zpravidla se pohybuje v rozmezí 0,5 aï 0,3 g (obr. 14). Zfiejmû v ak i tyto raïby je moïné oznaãovat jako oboly, které patrnû slouïily pfiedev ím k lokálnímu drobnému obchodu. To je nejspí e také dûvod, proã tyto mince zatím neznáme z pokladû drobné mince patrnû nepouïívaly k tezauraci. Stále více se ukazuje, Ïe tyto nominály byly bûïnû roz ífieny také ve venkovském prostfiedí. Vyskytují se také jako jednotlivé exempláfie na v znamn ch lokalitách v Bavorsku tyto nálezy dokumentují intenzivní osobní kontakty mezi obûma regiony. Kromû drobn ch obolû s koníãkem byly v dobû oppid raïeny také kvináry praïského typu jejich ãesk pûvod je v ak jen málo pravdûpodobn spí e jde o raïby importované z oblasti Bavorska (Kellner 1965). Lokální mincovní v robu ve Stradonicích dokládá poãetná kolekce zlomkû tavících destiãek a nálezy pfiedev ím stfiíbrn ch stfiíïkû. Lokální produkci mincí raïen ch ve Stradonicích doplàují pomûrnû poãetné nálezy importovan ch keltsk ch a v men í mífie také fiímsk ch republikánsk ch mincí. Jako velmi intenzivní se ve svûtle mincovního importu jeví pfiedev ím kontakty do jihobavorské oblasti a Galie. Závûreãná fáze raïby mincí ve Stradonicích není zatím úplnû zfietelná, do této doby spadají nejmlad í typy statérû a zfiejmû i znaãná ãást produkce stfiíbrn ch obolû typu Stradonice / Karlstein (Militk 2008, 124, 127). Tato fáze stradonického mincovnictví a existence celé lokality je nepochybnû paralelní s obdobím raïby D (asi 70. aï 40. léta 1. století pfi. Kr.), které K. Castelin (1965, 213 224) pfiedpokládal jiï pouze na bratislavském oppidu. Toto datování dokládají také nále- 153
PRAVùK zy stfiíbrn ch mincí typu Simmering, raïen ch v této dobû na oppidu Bratislava. Byla to právû bójsko-dácká válka v letech 44/40 pfi. Kr., která mohla nepfiímo zpûsobit postupn zánik stradonického oppida. K otázce závûru bójsk ch oppid se v ak je tû vrátíme. Pfii srovnání se Stradonicemi je z ostatních ãesk ch oppid známo mincí nesrovnatelnû ménû, v echny v ak pocházejí ze systematick ch v zkumû (nûkteré z nich lze provázat s archeologick mi situacemi) ãi profesionálních povrchov ch prûzkumû. Dlouholet v zkum oppida Závist pfiinesl kolekci 16 pfiedev ím bójsk ch raïeb. Byla zde nalezena 1/3statéru a dvû 1/8statéru mu lovit ch fiad, 11 obolû typu Stradonice a Stradonice / Karlstein. Jedním exempláfiem je zastoupen obol typu Staré Hradisko a nejspí e bavorsk kvinár praïského typu (Drda, Rybová 2001, 314 316). Je otázka, které z bójsk ch mincí vznikly pfiímo na Závisti a které sem byly pfiineseny z jin ch lokalit. Lokální mincovní v robu zde v ak dokládá poãetná kolekce zlomkû tavících destiãek. Je zfiejmé, Ïe z privátních detektorov ch prospekcí existuje i dal í nálezov materiál, vûdeckému bádání je v ak nepfiístupn. Pouhé tfii bójské mince (1/8statéru a dva oboly typu Stradonice) pocházejí z oppida Hrazany (Castelin 1967). I zde ojedinûlé nálezy tavících destiãek dokládají mincovní v robu. Poãet zde registrovan ch mincí není zfiejmû reprezentativní z privátních detektorov ch prospekcí taktéï existuje dal í nálezov, bohuïel v ak nepfiístupn materiál. Oficiální detektorové prûzkumy probíhaly pomûrnû intenzivnû na oppidu âeské Lhotce, mince zde v ak zatím byla objevena pouze jediná suberátní mu lovit statér. Do nedávné doby bylo také z oppida Tfiísov známo pouh ch est mincí, objeven ch v prûbûhu systematického v zkumu Národního muzea v letech 1954 aï 1983 (Militk 1995, 38, ã. 12; 2010, 46, ã. 77). Od roku 2006 zde v ak probíhají profesionální prûzkumy s detektory kovû a do jara 2011 zde bylo registrováno jiï celkem 110 mincí. Struktura tfiísovského mincovního souboru se do znaãné míry podobá kolekci ze Stradonic. V raznû zde pfievaïují typické bójské raïby je zde zastoupen zlat mu lovit statér a jeho díly, stfiíbrné oboly typu Stradonice a Stradonice / Karlstein. Nûkolika exempláfii jsou zde zastoupeny atypické drobné stfiíbrné mince, které by mohly b t lokálními raïbami. Mince se tu nepochybnû vyrábûly dokládají to nálezy stfiíbrn ch stfiíïkû a také jeden zlomek tavící destiãky. Spektrum bójsk ch mincí doplàují také importované raïby z Bavorska, Galie, západního Norika, naddunajského Rakouska a jedním exempláfiem je zde zastoupen také fiímsk republikánsk as z roku 147 pfi. Kr. Právû mincovní importy velmi dobfie ilustrují nadregionální charakter této lokality. Na moravském území jsou známa dvû oppida Host n a Staré Hradisko. Zatímco z Host na pochází jen nûkolik mincí (Kolníková 154
Obr. 15. Zlatá 1/24tatéru s abstraktním motivem, nález oppidum Staré Hradisko (archiv autora). 2002), kolekce ze Starého Hradiska ãítá jiï témûfi 300 exempláfiû. Ani tato kolekce nebyla dosud v úplnosti vyhodnocena (Meduna 1970a; t Ï 1970b; âiïmáfi 1995; t Ï 1997; t Ï 2002), takïe je zatím nutné omezit se pouze na základní charakteristiku. JiÏ nyní je zjevné, Ïe toto oppidum je z numismatického hlediska velmi specifické. Je nápadné, Ïe je zde pomûrnû vysoká koncentrace mincí je tû z pfiedoppidálního období zlaté nominály Athéna-Alkis a stfiíbrné oboly typu Roseldorf/Nûmãice II. MÛÏe jít o náznak velmi raného zaloïení oppida nebo neopevnûné osady, která teoreticky mohla opevnûné fázi pfiedcházet. Pfiirozenû jádro kolekce ze Starého Hradiska tvofií mince datovatelné do prûbûhu oppidálního období. Mezi standardní bójské raïby zde patfií pouze mu lové statéry, 1/3 a 1/8statérÛ mu lov ch fiad jde o dûkaz, Ïe tyto mince mûly skuteãnû nadregionální charakter. Jsou zde ov em zastoupeny také zcela atypické zlaté emise. Jde Obr. 16. Stfiíbrn obol typu Staré Hradisko, nález oppidum Staré Hradisko (archiv autora). 155
PRAVùK pfiedev ím o jednoznaãnû lokálních 1/8statérÛ s abstraktním motivem. Nejasn je také pûvod 1/8statérÛ s motivem písmene T na rubu tyto raïby rovnûï mohou b t lokálním specifikem, ale i importem z naddunajského Rakouska. Jednoznaãnû lokálního pûvodu jsou 1/24statéry s abstraktními motivy, raïené v fiadû variant (obr. 15). Tento nominál je v oppidálním období typick jen pro Moravu, v âechách jiï raïen nebyl. Velmi zajímavá je produkce lokální drobné stfiíbrné mince jde o zcela specifické stfiíbrné oboly nûkolika typû, jeï na jin ch oppidech nemají obdoby (obr. 16 17). Na Starém Hradisku je nejlépe v ãesk ch zemích dokumentována místní mincovní v roba. Známe odtud stfiíbrné stfiíïky, poãetné zlomky tavících destiãek, ale také zku ební olovûn odraïek a pfiedev ím dvû mincovní razidla (obr. 18). Je zajímavé, Ïe ve spektru zastoupen ch mincí z této lokality tvofií importy jen mal díl. Pomineme-li mince z ãeské oblasti, jsou nûkolika exempláfii zastoupeny raïby z Galie, jiïního Bavorska, Norika a je tu také jeden fiímsk republikánsk as z roku 133 pfi. Kr. Zdá se, jako by obyvatelé této lokality mûli spoleãenské a obchodní vztahy se vzdálen mi oblastmi, zvlá tû pfii srovnání se strakonick m oppidem, na daleko ménû intenzivní úrovni. Skuteãn m pfiíãinám tohoto jevu ale zatím nerozumíme. Do období existence oppid spadá celá fiada mincovních pokladû. Ukládání kovov ch pfiedmûtû ãi jejich zlomkû do zemû má tradici jiï od star í doby bronzové. V konkrétních pfiípadech je obtíïné rozhodnout, kdy jde o depozity majetkového charakteru a kdy jde o depozity votivní. Po celou dobu laténskou se také je tû setkáváme s hromadn mi nálezy Ïelezn ch pfiedmûtû, z nichï fiada je zfiejmû právû votivního charakteru (napfi. Michálek 1999). Zatímco v pfiedoppidál- Obr. 17. Stfiíbrn obol typu Staré Hradisko, nález oppidum Staré Hradisko (archiv autora). 156
Obr. 18. Îelezné razilo na oboly typu Staré Hradisko, nález oppidum Staré Hradisko (archiv autora). ním období jsou mincovní poklady pomûrnû vzácné, od pozdního 2. století pfi. Kr. se i v âechách stává ukládání mincí do zemû zfiejmû pomûrnû obvykl m zpûsobem manipulace s penûzi. Je zajímavé, Ïe na Moravû zatím obdobné nálezy chybí. BohuÏel vût ina z tûchto pokladû se dochovala jen jako torzo nebo zanikla zcela, navíc zlaté mince byly ãasto roztaveny. Nejvût í dochovan poklad pochází ze Starého Kolína obsahoval 197 mu lovit ch statérû a 107 1/3statérÛ (pûvodní poãet nalezen ch mincí v ak byl rovnûï vy í). DÛleÏit je spoleãn v skyt obou nominálû, umoïàující synchronizaci jednotliv ch typû (Neme kalová-jiroudková 1998). Nález lze datovat do relativnû chronologického úseku raïby B (Castelin 1965, 12 14). Stejnû lze datovat také depot z Leskovic, kter obsahoval nejménû 27 zlat ch mincí, z nichï se dochovalo 7 mu lovit ch statérû a jedna 1/8statéru (Militk 1995, 35 36, ã. 4). V znamn soubor pfiedstavuje kolekce 38 mu lovit ch statérû údajnû ze západních âech z blíïe neznáme lokality (Kellner Castelin 1973). Do relativnû-chronologického období raïby C (Castelin 1965, 14 15) patfií dva nejvût í a nejznámûj í ãeské keltské zlaté poklady. První byl objeven v roce 1771 u obce Podmokly, kde bylo v bronzovém kotli fiímského pûvodu ukryto asi 5 10 tisíc mincí o hmotnosti 30 50 kg. Více neï 99 % nálezu bylo roztaveno (Radomûrsk 1955, 59 60, ã. 92; Arnold, P., Castelin 1972 1975). Tento soubor byl jedineãn sv m sloïením, neboè zde byly spoleãnû zastoupeny raïby v ech nominálû z mincovních období A aï C vãetnû mincí tzv. vedlej ích fiad. Navíc byl v nálezu také zlat tordovan kruh (torques nebo náramek), kter mûïe naznaãovat symbolick ãi obûtní charakter tohoto depotu. Nelze v ak vylouãit ani moïnost, Ïe podmokelsk depot byl královsk m nebo kmenov m majetkem uloïen m za neznám ch okolností, moïná v souvislosti se zánikem oppida Stradonice. Druh v znamn poklad tohoto horizontu byl odkryt v roce 1877 v areálu oppida Stradonice (Radomûrsk 1955, 44 45, 157
PRAVùK ã. 28). Obsahoval asi 700 mincí a byly v nûm zastoupeny mu lovité statéry z období B i C, jejich díly, ale i mince typu Athéna-Alkis a statéry tzv. vedlej ích fiad typu obliãej/rolltier. AÏ na nûkolik kusû byl cel soubor roztaven. Velmi dûleïité jsou zahraniãní poklady, které obsahovaly zlaté bójské mince. Ty lze rozdûlit do dvou skupin: prvou reprezentují depoty obsahující v hradnû bójské mince, druhou skupinu pak reprezentují nálezy smí ené. Do období bezprostfiednû pfiedcházejícího zavedení raïby statérû mu lovit ch fiad, tedy na sam závûr období A (Castelin 1965, 11), spadá depot z lokality Baãki Obrevac v Srbsku, kter obsahoval nejménû 122 v hradnû bójsk ch statérû (Mariç 1960; Castelin 1969 a 1975). Do období B patfií mimofiádn poklad z oppida Manching, odkryt v roce 1999 (Ziegaus 2000). Obsahoval 483 kusû bójsk ch pfiedev ím mu lovit ch statérû v pestrém typologickém spektru. Souãástí nálezu, uloïeného pûvodnû v koïeném ãi textilním vaku, je také zlat ingot o hmotnosti 217 g, odpovídající zfiejmû 30 statérûm. Tento druh nemincovního platidla byl pro keltskou stfiední Evropu prokázán poprvé a je zfiejmû dokladem, Ïe nûkteré, zvlá tû velké platby probíhaly i v neraïeném kovu. Dal ím nálezem, kter obsahoval nejménû 43 v hradnû mu lovit ch statérû v fiadû typû, je Nádasd/Rohrbach v Maìarsku (Paulsen 1933, 115 116). Ve stfiední Itálii, v lokalitû Campiglia Marittima San Vincenzo byl v roce 1912 odkryt depot 1/3statérÛ mu lovit ch fiad v poãtu asi 300 kusû, z nichï bylo 83 publikováno (Neme kalová-jiroudková 1975; Kaãerovská 1991 1992). V pfiípadû tohoto nálezu nelze vylouãit, Ïe jeho ukrytí spadá aï do období C. Soubor je v znamn m dokladem pronikání bójsk ch mincí do prostfiedí fiímské Itálie. Zlaté bójské mince datovatelné do období B byly jako pfiímûs mezi cizími keltsk m raïbami zastoupeny i v nûkolika dal ích pokladech. V Bavorsku jde o dûleïit depot z lokality Großbissendorf, tvofien 339 vindelick mi statéry a 1/4statéry a dále 36 bójsk mi mu lovit mi statéry a esti 1/3statérÛ mu lovit ch fiad (Ziegaus 1995). Pfiíkladem nálezu spadajícího jiï do období C je Gaggers v Bavorsku, kter obsahoval asi 1300 1400 mincí, pfiedev ím vindelick ch statérû (Kellner 1990, 171 175, ã. 1968 1977). Z dochovan ch 32 mincí tvofií 10 kusû mu lovité statéry. Bójské mince jako jednotlivé nálezy jsou zastoupeny také v fiadû zahraniãních nálezû (souhrnnû: Waldhauser 1995; t Ï 1996). Import bójsk ch mincí do irokého evropského teritoria je zfiejmû odrazem obchodních a dal ích aktivit. Velké penûïní hotovosti typu Manching ãi Campiglia Marittima San Vincenzo lze interpretovat více zpûsoby kromû plateb za obchodní transakce pfiicházejí v úvahu napfi. dary, politické platby, vûna ãi dokonce tributy nebo kofiisti. Pro spí e obchodní charakter importu raïené mince svûdãí smí ené nálezy a pfie- 158
dev ím pfiítomnost jednotliv ch mincí na oppidech a sídli tích. Zvlá tû poãetn v skyt drobn ch bójsk ch stfiíbrn ch obolû na lokalitách v jiïním Bavorsku a Horním Rakousku naznaãuje ãilé vzájemné obchodní styky. Zlaté bójské mince byly za hranice ãeské kotliny vyváïeny také díky hodnotû kovu v jiïním Bavorsku zfiejmû pfiedstavovaly jeden ze zdrojû suroviny pro raïbu vindelick ch mincí. Oppida ve stfiedním Podunají Pro pochopení konce keltské civilizace v naddunajském prostoru je tfieba zamûfiit pozornost do Rakouska a na jihozápadní Slovensko. Zde se nachází nûkolik v inn ch sídli È s doklady osídlení v pozdní dobû laténské. Na rakouském území severnû od Dunaje lze za skuteãné oppidum oznaãit v ak jedinou lokalitu vrch Oberleiserberg, leïící poblíï mûsteãka Ernstbrunn. Toto polykulturní nalezi tû je zkoumáno s pfiestávkami jiï od konce 20. let 20. století a známe odtud bohaté doklady osídlení od 2. poloviny 2. století zhruba do poloviny 1. století pfi. Kr. (Stuppner 2005). Pochází odtud také velmi zajímavá kolekce více neï 140 keltsk ch mincí (Militk, v tisku). Zlaté mince zde tvofií typické bójské nominály zajímavá je pfiítomnost 1/8statéru s motivem T na rubu. Poãetnû jsou zde zastoupeny drobné stfiíbrné bójské mince s koníãkem oboly typu Karlstein. Právnû bójské raïby umoïàují povaïovat i oppidum Oberleiserberg za pfieváïnû bójské, nebo pfiesnûji fieãeno za lokalitu s velmi v raznou bójskou komponentou. Velmi pravdûpodobnou etnickou smûsici obyvatel Oberleiserbergu zajímav m zpûsobem odráïejí mince typy tzv. lokální raïby. Jde pfiedev ím o zcela specifické nominály tfii typy didrachem s hmotností okolo 5 g, nemající jinde Ïádné analogie (obr. 19). Tyto mince napodobují norické a panonské pfiedlohy (Castelin 1972; Göbl 1973 a 1987). Dal í tfii skupiny lokálních raïeb reprezentují drachmy napodobující typ Kapos z oblasti Panonie. Spektrum zdej í mincovní kolekce doplàují importované stfiíbrné tetradrachmy, drachmy a drobné nominály pfiedev ím z oblasti TauriskÛ a Panonie. Naopak jen mal je podíl mincí ze západního Norika, jiïního Bavorska a Galie. Jádro zde nalezen ch mincí patfií pfiedev ím do prûbûhu 1. a 2. tfietiny 1. století pfi. Kr., tedy z doby pfied kolapsem stfiedoevropské keltské civilizace. Na Oberleiserbergu lze sledovat velmi zajímav fakt aãkoliv tato lokalita leïí pouh ch 80 km od Bratislavy, nena la se zde zatím jediná mince typu Biatec ãi Simmering, tedy mince typické pro bratislavskou sídelní aglomeraci. Pfii v znamu této lokality, je tû o ní bude fieã, je absence numismaticky doloïiteln ch obchodních kontaktû na Oberleiserbergu jen tûïko uvûfiitelná. 159
PRAVùK Obr. 19. Tzv. lokální didrachmy raïené a nalezené na rakouském oppidu Oberleiserberg (archiv autora). Pfiirozenû se nabízí otázka, proã zde bratislavské mince chybí. Zde se ov em jiï pohybujeme v úrovni hypotetick ch spekulací, ale zdá se, jako by se zde oráïel náznak nûjaké historické reality, jejíï souãástí bylo neobchodování s bratislavsk m oppidem. Tento fakt jen dokreslují numismaticky zfietelné vztahy k Panonii a TauriskÛm (usazen m na území t rska a Slovinska), coï jen podtrhuje zcela jinou obchodní a snad i politickou orientaci. Tento jev je tedy zfiejmû indicií nûjaké politické reality, jde zfiejmû o náznak existence vnitfiní teritorializace formálnû vnûj kovû kompaktního tzv. bójského teritoria v pozdní dobû laténské. A právû proto je toto zji tûní velmi zajímavé a v úrovni bûïn ch moïností interpretace numismatick ch a archeologick ch pramenû svého druhu unikátní. Oberleiserberg je velmi dûleïit také pro hledání odpovûdi na otázku, kdy a proã se vytrácí laténská kultura z mapy stfiední Evropy. Byly to právû tzv. lokální didrachmy, které svého ãasu R. Göbl inter- 160
pretoval jako velmi mladé keltské tetradrachmy, raïené od 30. let 1. století pfi. Kr. aï do roku 15 pfi. Kr., kdy k Dunaji pfii li ímané (Göbl 1983). Tento názor pak v raznû ovlivnil pfiedstavy o datování konce lokality, která mûla pfiedstavovat nejmlad í oppidum nad Dunajem. Nová anal za mincí a velmi poãetného kovového archeologického inventáfie z lokality v ak naznaãuje ponûkud jiné datování. Pfiedev ím rozbor spon ukazuje, Ïe Ïivot na Oberleiserbergu se zastavil nûkdy na poãátku 2. poloviny 1. století pfi. Kr. Chybí zde zjevné doklady násilného zániku, a je tedy znaãnû pravdûpodobné, Ïe i zde keltské osídlení skonãilo nejspí e v souvislosti s prohranou válkou s Dáky na konci 40. let 1. století pfi. Kr. k této válce se je tû vrátíme. Na jihozápadním Slovensku bylo v 90. letech 20. století objeveno (opût pfii amatérsk ch prûzkumech detektory kovû) v znamné oppidum Trnãianské Bohuslavice (Pieta 2008, 76 77, 114, 356). Kromû jednotliv ch mincí zde byl objeven také poklad zlat ch bójsk ch mu lovit ch statérû a jejich dílû. Souãástí nálezu byly také drobné stfiíbrné mince typu Karlstein (Kolníková 1998). Právû jejich spoleãn v skyt v pokladu je dûleïit pro chronologii mj. díky tomuto souboru je zfiejmé, Ïe oboly typu Karlstein jsou typické pro celou 1. a 2. tfietinu 1. století pfi. Kr. V pfiehledu v znamn ch lokalit pozdní doby laténské v podunajské oblasti se dostáváme k nejdûleïitûj í lokalitû stfiedního Podunají oppidu Bratislava. Jeho archeologické poznání je znaãnû komplikované, neboè laténské situace se nacházejí pod historickou zástavbou hradu a historického jádra mûsta pfiesto v ak jiï bylo prozkoumáno velmi mnoho situací z doby existence oppida (Pieta 2008, 120, 138 140, 193). Mimofiádnû v znamné svûdectví k v voji lokality pfiiná í také numismatika. Kromû ãetn ch nálezû jednotliv ch mincí pochází z Bratislavy jiï nejménû 10 mincovních depotû a známe odtud i poãetné doklady mincovní v roby v podobû nálezû tyglíkû a tavících destiãek (Ondrouch 1958; 1961, 44 48; Kolníková 1991 a 1996; Vrtel 2006). Mincovní systém na bratislavském oppidu reprezentuje fiada zlat ch a stfiíbrn ch nominálû. Zlaté mince tvofií mu lovité statéry se jmény BIATEC a jejich díly 1/3statéru se zkratkou jména BIAT a 1/8statéru se zkratkou jména BIA. Tyto mince byly donedávna známy pouze z jediného depotu, objeveného v roce 1855 u obce Deutsch- Jahrdorf (Paulsen 1933, 113 115), a jeden exempláfi z Parndorfu (Dembski 1998a, 78, ã. 536). Dal í statéry se jménem BIATEC byly v roce 2009 zji tûny v depotu na hradním návr í, kter poskytl poprvé také tfii statéry se jménem NONNOS (Musilová, Kolníková 2009). Prostfiednictvím pokladu z Deutsch-Jahrdorfu v ak známe rovnûï do- 161
PRAVùK klady o paralelní produkci anonymních mu lovit ch statérû a jejich dílû. Úloha tûchto anonymních emisí b vá ve vztahu bratislavskému mincovnictví ponûkud podceàována, av ak právû tyto mince naznaãují, Ïe produkce zlat ch mincí i zde mohla b t vy í, neï naznaãují zlaté nominály s nápisy. V kaïdém pfiípadû nápisové i anonymní emise zlat ch mincí lze oznaãit jednoznaãnû za bójské mince, umoïàující spojení s ãesk m prostfiedím. Tato zjevná souvislost stála za pfiedstavou o odchodu keltsk ch elit z ãesk ch zemí do stfiedního Podunají. Tento pfiedpoklad má jistû své logické opodstatnûní a nelze tvrdit, Ïe k nûmu nedo lo, ale ukazuje se, Ïe tento transfer obyvatelstva rozhodnû v âechách nezpûsobil úpadek osídlení. Z numismatického pohledu je také zjevné, Ïe ani v závûreãném období D nedo lo v âechách k pfieru ení produkce zlat ch a stfiíbrn ch mincí (Militk 2008, 124, 127). Nápisy na zlat ch nominálech mají obrovsk interpretaãní v znam umoïàují spolehlivû propojit do jednoho mincovního systému také stfiíbrné mince typu Biatec a jejich díly. Velké stfiíbrné mince, souhrnnû oznaãované jako typ Biatec (ãi také tzv. biateky), byly dfiíve oznaãovány jako tetradrachmy (Kolníková 1991). Anal za R. Göbla (1994) prokázala, Ïe jde v ak o hexadrachmy. Atypická vysoká hmotnost tûchto mincí okolo 17,2 aï 16,9 g odpovídá prakticky pfiesnû osmi exempláfiûm mincí (drachem) typu Simmering. Stfiíbrné hexadrachmy typu Biatec (obr. 20) jsou v rámci bójského mincovnictví zcela jedineãné jako nominály a mimofiádné jsou také z epigrafického hlediska. Kromû jediné anonymní emise nesou vïdy na rubu v hradnû latinkou psaná osobní jména AINORIX, BIATEC, BUSSU, BUSSU- MARUS, COBROVOMARUS, COISA, COVIOMARUS, COVNOS, DE- Obr. 20. Stfiíbrná hexadrachma typu Biatec s nápisem COVNOS raïená na bratislavském oppidu, bez známého nalezi tû (archiv autora). 162
VIL, EVOIURIX, FARIARIX, IANTUMARUS, MACCIUS, NONNOS a TITTO. Z hromadn ch nálezû je zfiejmé, Ïe nejintenzivnûji byly ra- Ïeny mince se jménem BIATEC a NONNOS, ostatní emise byly zfiejmû daleko ménû poãetné. Také ikonografická podoba mincí typu Biatec je v rámci bójského mincovnictví jedineãná. ada z tûchto ra- Ïeb má jednoznaãnû identifikovatelné pfiedlohy v fiímsk ch republikánsk ch denárech z rozmezí let 80 aï 46 pfi. Kr. (Göbl 1994, 13 21) jde tedy o nejpfiesnûji post quem datovatelné bójské mince. ada motivû je v ak specificky keltská, nemající v ak nikde obdoby. Mnohokrát opakovan byl fakt pfiítomnosti latinkou psan ch keltsk ch jmen na bratislavsk ch mincích. V kontextu doloïiteln ch pfiedloh republikánsk ch denárû jde v ak o jedineãn doklad fiímské kulturní infiltrace elit bratislavského oppida, a to bez ohledu na to, jestli jde o jména skuteãn ch vládcû ãi pouze vysoce postaven ch osob z aristokratického prostfiedí snad jak chsi úfiedníkû odpovûdn ch za raïbu mince, podobnû jako v ímû. V rámci stfiedoevropského keltského mincovnictví, na rozdíl od Galie a Británie, je pfiítomnost latinkou psan ch nápisû na mincích velmi v jimeãná. Pouze v západním Noriku, pravdûpodobnû pfiímo na Magdalensbergu, byla raïena fiada emisí stfiíbrn ch tetradrachem s latinkou psan mi nápisy TINCO, COPPO, ELVIOMAR, ESCINGOMA, ADNAMATI, NEMET, SVICCA a ECCAIO (Göbl 1973). Magdalensberg byl jiï v dobû pfied fiímskou okupací Norika pod siln m fiímsk m vlivem a jeho nezávislost na ímu skonãila v roce 15 pfi. Kr. Nové archeologické nálezy v prostoru akropole bratislavského oppida zásadnû pozmûnily dosavadní pfiedstavy o podobû tamní zástavby. V zkumy zde prokázaly existenci zdûné architektury se zdoben mi maltovinov mi podlahami po fiímském zpûsobu (Musilová Kolníková 2009), av ak s vysokou dávkou pravdûpodobnosti datovatelné do doby, kdy zde byly je tû v obûhu zlaté a stfiíbrné mince typu Biatec depot tûchto mincí byl objeven pfiímo v interiéru jedné z budov. Existence velmi vyspûlé antické zdûné architektury v oppidálním kontextu umoïàuje zcela nov pohled na fiímsko-keltské kontakty v pozdní dobû laténské a v této souvislosti se pouïití latinského písma na mincích jeví jako jeden z projevû fiímské kulturní infiltrace do bójského prostfiedí na stfiedním Dunaji. Kromû hexadrachem typu Biatec existují dva typy velmi vzácn ch nominálû, patrnû 1/3hexadrachem se jmény BIATEC a NONNOS (Göbl 1994, typ II/6 a XIV/2). Masová byla v Bratislavû naopak produkce drobn ch mincí typu Simmering (obr. 21). Jde o drachmy s hmotností v rozmezí 2 aï 2,4 g, raïené v fiadû typû mnoha razidly. Typologie tûchto mincí byla dosud zpracována jen ãásteãnû (Kolníková 1991, 82, ã. 17 24; Göbl 1994, Taf. 8:23 33). Aãkoliv je iko- 163
PRAVùK Obr. 21. Stfiíbrná drachma typu Simmering raïená na bratislavském oppidu, bez známého nalezi tû (archiv autora). nografie drachem typu Simmerig oproti hexadrachmám znaãnû odli - ná, lze je s nimi bezpeãnû provázat do jednoho mûnového systému. Kromû ãastého spoleãného v skytu v depotech je na rubu jednoho typu drachmy také nápis NONN (Göbl 1994, Taf. 8:28), coï je zcela bezpeãnû zkratka jména NONNOS. Souãást bratislavského mûnového systému tvofií také drobné oboly typu Karlstein, doloïené z fiady jednotliv ch nálezû v rámci oppida (Kolníková 1991, 34 38) 2 tyto raïby lze obecnû datovat do 1. aï 2. tfietiny 1. století pfi. Kr. Konec bratislavského mincovnictví spadá na sklonek 40. let 1. století pfi. Kr. Nûkdy v rozmezí let 44 aï 40 byli bratislav tí Keltové úãastníky války proti dáckému králi Burebistovi. Jeho protivníkem byl vûdce BójÛ a TauriskÛ Kritasir (Dobesch 1994, 51 68; Pieta 2008, 45). Tohoto vojenského dobrodruïství se zfiejmû úãastnili i Bójové z ãesk ch zemí. Válka skonãila pro Kelty katastroficky; poráïka BójÛ byla tak stra livá, Ïe historik Strabon mluví dokonce o bójské pou ti. Tato událost byla zfiejmû zlomov m momentem, vû tícím konec keltské civilizace na rozsáhl ch územích severnû od Dunaje. Kolaps pozdnû laténské civilizace Kolaps oppidálních komunit v prostoru severnû od Dunaje je téma, které pfiedstavuje zásadní zlom v dûjinném v voji stfiední Evropy. Naprost nedostatek písemn ch pramenû nedává pfiíli prostor k vy- 2 Autorka je v dobû publikace je tû tradiãnû povaïovala za mince norické dnes je zjevné, Ïe jde o typické drobné bójské nominály, patrnû oboly. 164