Biologie 13, 2014/2015, Ivan Literák



Podobné dokumenty
KVANTITATIVNÍ GENETIKA dědičnost kvantitativních znaků Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Základní pojmy I. EVOLUCE

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

Populační genetika III. Radka Reifová

Osnova přednášky volitelného předmětu Evoluční vývoj a rozmanitost lidských populací, letní semestr

World of Plants Sources for Botanical Courses

Nové směry v evoluční biologii. Jaroslav Flegr Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecká Fakulta UK Praha

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

2. Druh, speciace a evoluce

Typologická koncepce druhu

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Taxonomický systém a jeho význam v biologii

Vývoj názorů na variabilitu rostlin a její klasifikaci (od typologických přístupů k evolučně systematickým)

Úvod (1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie. (1/1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie.

Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. -pro učitele i žáky

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

Maturitní témata Biologie MZ 2017

SSOS_ZE_1.10 Příroda projevy živé hmoty

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

NIKA A KOEXISTENCE. Populační ekologie živočichů

Ekologie. organismus. abiotické prostředí. vztahy a procesy. organismus. Faktory - klimatické - edafické - hydrické

Mendelistická genetika

II. Evoluce a přírodní výběr, biologický druh

Typologická koncepce druhu

Zkoumání přírody. Myšlení a způsob života lidí vyšší nervová činnost odlišnosti člověka od ostatních organismů

Speciace. Radka Reifová. Katedra zoologie

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami

Tematický plán učiva BIOLOGIE

Přírodopis. 8. ročník. Obecná biologie a genetika

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/

Ekologické a evoluční aspekty genetiky

Ekologie Ing. Vladimír Hula, PhD.

Velká rodina života. mlha se zvedá

Zesouladení ( sjednocení ) poznatků genetiky a evolucionistických teorií

Dědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování

Paleogenetika člověka

Cvičeníč. 9: Dědičnost kvantitativních znaků; Genetika populací. KBI/GENE: Mgr. Zbyněk Houdek

PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Evoluční mechanismy. Biologie I. Evoluce pohledů na evoluci

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

M A T U R I T N Í T É M A T A

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Metody studia historie populací

Mgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita

Základy zoologické systematiky

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Environmentální výchova základní podmínky života, ekosystémy, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí

Rekonstrukce biogeografické historie: outline přednášky

Speciace a extinkce. Druh

Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Přírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika

Průřezová témata, souvislosti, metody Environmentální výchova Výchova ke zdraví. Výstupy Učivo téma Konkretizace

Maturitní okruhy z biologie

Příklady z populační genetiky volně žijících živočichů

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

Nauka o dědičnosti a proměnlivosti

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Genetika populací. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Fylogeneze a diverzita obratlovců I.Úvod

VY_32_INOVACE_ / Genetika Genetika

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

36-47-M/01 Chovatelství

DARWINOVO NEJSLAVNĚJŠÍ DÍLO

Populační genetika II. Radka Reifová

Země živá planeta Vznik Země. Vývoj Země. Organické a anorganické látky. Atmosféra Člověk mění složení atmosféry. Člověk mění podnebí planety

Technická univerzita v Liberci fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. ZÁKLADY EKOLOGIE.

Projevy života. přijímání potravy dýchání vylučování růst pohyb dráždivost rozmnožování dědičnost

Genetika zvířat - MENDELU

Základy genetiky populací

Biologie - Sexta, 2. ročník

Dědičná a nedědičná variabilita rostlin, zákonitosti biologické evoluce, fylogeneze

Základní genetické pojmy

Drift nejen v malých populacích (nebo při bottlenecku resp. efektu zakladatele)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

PŘEDMLUVA Zamrzlé vzpomínky a evoluční trendy v evoluční biologii 13 1 VŠECHNO JE JINAK, NEŽ SE ZDÁ 17

SOBECKÝ GEN. Proč gen? Co je fitness? Proč sobecký? Můžou se posádky promíchávat? Jak se geny šíří?

Obsah. Předmluva 9. Úvodem 11

SOBECKÝ GEN. Proč gen? Co je fitness? Proč sobecký? Co je objektem přirozeného výběru? Jedinec? Skupina? Gen (resp. alela)?

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky s různými názory a teoriemi o vzniku života na Zemi.

SSOS_ZE_1.13 Základy ekologie, prezentace

ŠVP Gymnázium Ostrava-Zábřeh Seminář a cvičení z biologie

Biologie I. 8. přednáška. Evoluční mechanismy

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

Podmínky pro hodnocení žáka v předmětu biologie

zaměřuje se často na prvky, které v souvislosti s porozuměním sledovaných jevů nemusejí být nedůležité.

Transkript:

Biologie 13, 2014/2015, Ivan Literák

Bible Starý zákon První kniha Mojžíšova (Genesis) Vznik člověka I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo.

V západním světě historicky v souvislosti s křesťanstvím se tradovalo konvenční paradigma: Země je stará jen několik tisíc let, existují na ní neměnné formy života, které byly vytvořeny během 1 týdne. Stvoření Evy Michelangelo, strop Sixtinské kaple Stvoření Adama Bible Moralisée, 1250

ZÁKLADY EVOLUČNÍ BIOLOGIE H.M.S. Beagle, Charles Darwin, 1831

BIOLOGICKÁ EVOLUCE teorie o historickém vývoji života, zabývá se vznikem, štěpením a zánikem jednotlivých vývojových linií života a mechanismy jejich regulace úrovně studia: - samotný vznik života - mikroevoluce - změny v populacích téhož druhu - speciace - vznik nových, geneticky izolovaných druhů - makroevoluce - vznik a vývoj vyšších taxonů než druhů, evoluční novinky, celkové změny biodiverzity

EVOLUCE probíhá na úrovni: - molekulární genů/alel - organismů - populací - biocenóz FYLOGENEZE = historický vývoj organismů ANAGENEZE, KLADOGENEZE, SYNGENEZE, STAZIGENEZE PODMÍNKOU EVOLUCE genetická variabilita

anageneze kladogeneze syngeneze

DRUH V BIOLOGII biologický koncept druhu, T. Dobzhansky, E. Mayr jedinečný evoluční původ a historie soubor jedinečných vlastností fenotypových i genetických (jedinečný genofond) jedinečná ekologická nika (soubor nároků a tolerancí vůči vnějšímu prostředí) tvoří uzavřené reprodukční společenství (RIM reprodukčně izolační mechanizmy) rodičovské generace plodí potomstvo patřící stejnému druhu PLATÍ pro dvourodičovské organismy množící se pohlavně Omezení tohoto konceptu: - nepohlavně se množící organismy - mezidruhová hybridizace

OSTATNÍ KONCEPTY DRUHU Morfologický/typologický (morfospecies) podle morfologických charakteristik a typových muzejních položek Ekologický odlišení podle ekologické niky i když morfologicky jsou jedinci identičtí Evoluční/fylogenetický sdílejí společného předka a tvoří jednu linii (větev) na stromu života Dopady v ochraně přírody dle biologického/morfologického konceptu je 143 druhů turovitých (2005) dle fylogenetického konceptu 279 druhů (2011)

HISTORIE EVOLUČNÍ BIOLOGIE období předdarwinovské do r. 1859 období klasického darwinismu 2. pol. 19. st. období neodarwinismu 1. pol. 20. st. postneodarwinismus 2. pol. 20. st. - dosud OBDOBÍ PŘEDDARWINOVSKÉ Anaximandros (6. st. př. n. l.): živé bytosti z vody, suchozemská zvířata (i člověk) z ryb Empedokles (5. st. př. n. l.): organismy vznikají z částí, které původně existovaly samostatně Aristoteles (4. st. př. n. l.): druhy se liší v esenciálních vlastnostech, uvnitř druhu se jedinci liší v nedůležitých vlastnostech, abiogeneze

škola DILUVIANISTŮ (diluvium = potopa): nálezy fosílií, zkamenělin - zbytky živočichů, kteří zahynuli při biblické potopě 17. st. anglický přírodovědec Robert HOOKE (1635-1703) paleontologie - nauka o vyhynulých zvířatech a rostlinách v uplynulé geologické době, paleobiologie 18. st. Carl von LINNÉ taxonomie, Švéd n Georges-Louis Leclerc, hrabě de BUFFON - druhy se mění (ale neposkytl důkazy), posunul vznik světa z r. 4004 př.n.l. na 75 000 let začátek 19. st. francouzský přírodovědec Georges CUVIER (1769-1832) zavedl Linnéův systém v paleontologii neuznával proměnu druhu, vyslovil teorii kataklyzmat celosvětových katastrof NATURÁLNÍ TEOLOGIE: neměnnost druhů, adaptace organismů jsou důkazem, že každý druh byl stvořen za určitým účelem

ENVIRONMENTALISMUS řídícím mechanismem evoluce jsou změny biotického a abiotického prostředí Jean-Baptiste de LAMARCK - LAMARCKISMUS hlubší studium paleontologických materiálů: druhy se postupně vyvíjí! zahrnul fosílie do evolučního kontextu vytvořil první ucelenou evoluční teorii La Philosophie Zoologique, Paris, 1809 Hlavní teze: organismy mají vrozenou schopnost a vůli měnit se k složitějším a dokonalejším formám evoluce druhu!!! vliv prostředí je přímý nabízí nové příležitosti ovlivní tělesnou stavbu, ovlivní chování žirafí krk, bicepsy kováře) nově získané znaky se přenášejí na další generace (mylná teze dědičnosti získaných vlastností )

Étienne GEOFFROY SAINT HILAIRE změna prostředí vzbuzuje aktivní potřebu změny organismů: organismy se mění přímo vlivem prostředí (ovlivnění embryogeneze), Francouz Extrémní varianta environmentalismu sovětský lysenkismus z 20. let 20. st., ČR 50. léta 20. st. Trofim Denisovič LYSENKO (1898 1976) sovětský biolog a agronom, který odmítal Mendelovu genetiku a prosazoval revidovanou formu lamarckismu. Po 30 let byl diktátorem sovětské biologie. Poznámka: obdobné názory jako Lamarck měl Darwinův dědeček botanik Erasmus DARWIN

další impulzy pro studium vývoje života v 19. st. - rozvoj botaniky a zoologie (popisy stovek nových druhů) - rozvoj geologie - poznání, že přírodu v dávné minulosti formovaly tytéž zákonitosti jako v současnosti, procházela postupným vývojem, poznání přítomnosti je klíčem k poznání minulosti = UNIFORMITARIANISMUS (princip uniformity, gradualismus, aktualismus) James HUTTON (skotský geolog) Charles LYELL : Základy geologie Principles of Geology, Londýn, 1830 skotský geolog - rozvoj chovatelství a šlechtitelství, vznik řady moderních plemen ve viktoriánské Anglii (umělá selekce), i Darwin experimentoval např. s holuby

Charles Robert DARWIN - DARWINISMUS 1809-1882, anglický přírodovědec, biolog, geolog studia v Edinburghu a Cambridge, ve 22 letech pětiletá cesta kolem světa na lodi Beagle tvůrce evoluční teorie (teorie o vzniku druhů přírodním a pohlavním výběrem) Ch. Darwin: On the origin of species by means of natural selection, or the preservation of favoured races in the struggle for life, London, 1859 Ch. Darwin: The descent of man, and selection in relation to sex, London, 1871

http://www.aboutdarwin.com/index.html

Hlavní teze klasického DARWINISMU původ všech druhů je společný, při vývoji může dojít až k divergenci vývojových linií jedinci v populacích jsou variabilní, proměnlivost je náhodná a dědičná populace mají neomezenou kapacitu růstu, omezené jsou potravní a prostorové zdroje (převzato od anglického ekonoma Thomase Roberta MALTHUSE), jedinci o ně soutěží a jen malá část se dožije reprodukce proces evoluce se děje gradualisticky (postupně, pozvolna, nepřetržitě) a jeho předpokladem je individuální variabilita

hlavní silou vývoje je přírodní výběr (přežívají a reprodukují se pouze jedinci nejlépe přizpůsobeni danému prostředí) a pohlavní výběr (potomky plodí pouze jedinci nejúspěšnější při soutěži o účast v reprodukci) Darwin sepisoval evoluční teorii od r. 1844, r. 1858 obdržel rukopis anglického přírodovědce Alfreda Russela WALLACEHO (1823-1913), který dospěl ke stejným závěrům: 1858 zasedání Královské Linnéovské Společnosti v Londýně 1. Referát CH. Darwin 2. Referát A. R. Wallace Oba referáty publikovány v Proceedings of The Royal Linnean Society, London, 1858 v

(strnadovití Emberizidae) pěnkavka Geospiza spp. jakarini modročerný Volatinia jacarina

Darwinovi obhájci a následovníci T. H. Huxley v Anglii (přezdívka Darwinův buldok ) Ernst Haeckel v Německu Darwinův hlavní oponent ve vědeckých kruzích Richard Owen (srovnávací anatom a paleontolog, zakladatel Britského přírodovědného muzea, autor pojmu dinosauři ) Jeho socha v hale Britského muzea byla v r. 2009 nahrazena sochou Darwina

NEODARWINISMUS = Moderní syntetická teorie evoluce, Huxleyho evoluční teorie Julian Sorell HUXLEY: Evolution The Modern Synthesis, 1942 R. A. FISCHER, T. DOBZHANSKY, E. MAYR ( Darwin 20. století ) Uplatnění poznatků: počátek 20. st.: - doplnění darwinismu zejména o MENDELISMUS - studia přírodního výběru v experimentálních populacích - matematické teorie populační genetiky - moderní genetika, systematika, paleontologie - biochemie, ekologie, etologie

Zdroje genetické variability 1. mutace 2. rekombinace genetické informace - crossing-over - volná segregace homologních chromozomů - kombinace rodičovských gamet při oplození - horizontální přenos genetické informace u bakterií konjugace, transformace, transdukce Základní mechanismy evoluce Příčinou evoluce živých soustav je neustálá změna podmínek prostředí, ve kterém žijí. Živé soustavy se na tyto změny evolučně adaptují: 1. vývoj různými směry (divergence) 2. trend ke zvyšování organizovanosti Genetická variabilita jedinci se vyskytují v populacích (místních rozmnožovacích společenstvech). Z hlediska evoluce je významná populace, ne jedinec: jedinec se během života genotypově nemění, brzy umírá, populace je genotypově variabilní a trvale pokračuje v čase

MIKROEVOLUCE krátkodobá evoluční změna uvnitř populace (genetická variabilita + selekce) přírodní výběr zvyšuje adaptaci organismů na prostředí, ale má svá omezení daná genetickým materiálem v populaci genotyp je funkční jako koadaptovaný celek: funguje do té míry, která neohrožuje funkci celku KRÁTKODOBÉ MIKROEVOLUČNÍ PROCESY vznik rezistence - mikroorganismy antibiotika - hmyz insekticidy - hlodavci rodenticidy vznik průmyslového melanismu DLOUHODOBÉ DŮSLEDKY MIKROEVOLUCE u druhů s rozsáhlým areálem: subpopulace s jiným přírodním výběrem poddruhy (subspecie) nové samostatné druhy

Industriální melanismus drsnokřídlec březový Biston betularia KOEVOLUCE evoluce dvou nebo více druhů ovlivněná vzájemnými vztahy: kořist predátor (závody ve zbrojení), kvetoucí rostlina opylovač, výstražně zbarvený jedovatý organismus výstražně zbarvený nejedovatý organismus (vosa pestřenka)

SPECIACE VZNIK DRUHŮ Speciace fyletická ANAGENEZE: změny v neštěpící se evoluční linii (morfologické, fyziologické, etologické) Speciace štěpná KLADOGENEZE: se zmnožením počtu druhů, následek reprodukční izolace a vzniku reprodukčně izolačních mechanismů (RIM) Allopatrická vikariantní (pozvolná, dichopatrická geografická) kladogeneze původně souvislý areál je geograficko-ekologickou bariérou rozdělen do dvou nepřekrývajících se areálů (kontinent rozdělený mořem), přechod přes bariéru není možný, izolovaná evoluce, genetická divergence Allopatrická peripatrická (zrychlená geografická) k. izolace malých populací na okraji souvislého areálu, kolonizace nového, často extrémního prostředí Sympatrická k. speciace uvnitř téže populace bez geografické izolace (= ekologická nebo kompetiční speciace), př.: cichlidy, rákosníci

ALOPATRICKÁ SPECIACE (Řecky allos = jiný, patria = vlast) Zdvih And v Jižní Americe Odtržení Madagaskaru od Afriky

SYMPATRICKÁ SPECIACE Cichlidy v jezeře Malawi v Africe

1 2 3 1 1. rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) 2. rákosník zpěvný (A. palustris) 3. rákosník proužkovaný (A. schoenobaenus) 2 3

Adaptivní radiace (divergence evolučních linií během procesu adaptace na volné ekologické niky) Africké cichlidy Lat. radius = paprsek radiace = záření, vyzařování

SYNGENEZE spojování původně samostatných vývojových linií Hybridogeneze z rodičovských druhů vzniká hybridizací populace se specifickými vlastnostmi, která je ve své existenci schopna pokračovat pouze hybridizací s jedinci rodičovského druhu Rodičovský druh 1: skokan skřehotavý Pelophylax ridibunda Rodičovský druh 2: skokan krátkonohý Pelophylax lessonae Hybridní populace klepton skokan zelený Pelophylax kl. esculenta Soubor zúčastněných populací - synklepton Transgeneze př. zubra evropského (bizon + pratur), kozorožců, koz Symbiogeneze (eukaryotická buňka, lišejníky) STAZIGENEZE dočasná evoluční neměnnost

STAZIGENEZE živé fosilie teorie přerušované rovnováhy (x Darwinův gradualismus) latimérie podivná haterie novozélandská přetrvaly beze změn přes 100 mil let

MAKROEVOLUCE evoluční procesy nad úrovní druhu vznik a vývoj vyšších taxonů MIKROEVOLUCE: zdroj evolučních novinek mutace MAKROEVOLUCE: zdroj evolučních novinek SPECIACE osud druhových linií v čase: kompetice druhový výběr (species selection) výsledek rychlosti SPECIACE x EXTINKCE 1. linie dlouhodobě setrvává v klidu, beze změn STAZIGENEZE 2. v krátkém úseku štěpení linie do velkého počtu druhů RADIACE, ADAPTIVNÍ RADIACE evoluční novinky (apomorfie), klíčové evoluční inovace přítomnost preadaptace Př.: peří u předků ptáků (termoregulační adaptace pokožky) byla vhodná preadaptace pro let uvolnění ekologické niky, nová adaptivní zóna efekt pána hory 3. zdokonalování adaptace SPECIALIZACE 4. evoluční úpadek - EXTINKCE

POSTNEODARWINISMUS N. ELDREDGE, S.J.GOULD Dinosauři v kupce sena, 2005 nespojitý charakter evoluce PUNKTUACIONALISMUS, TEORIE PŘERUŠOVANÉ ROVNOVÁHY - změny záhy po speciaci pak dlouhá evoluční stáze Richard DAWKINS Sobecký gen, 1976 GENOCENTRICKÉ pojetí evoluce, objektem evoluce (selekce) je konkrétní alela a kritériem její evoluční úspěšnosti je nárůst její frekvence ve srovnání s ostatními alelami daného lokusu Čím znak zvýhodňuje alelu (ne nositele alely), která je za jeho vznik odpovědná? J.M.SMITH, G.R.PRICE kritériem evoluční úspěšnosti není zvyšování fitness, ale zajištění EVOLUČNĚ STABILNÍ strategie (ve smyslu teorie her )

EVOLUCE, FYLOGENEZE Nemá účel ani cíl, nesměřuje k člověku, ten není jejím vyvrcholením. Živočichy nedělíme na nižší a vyšší, ale na původnější (primitivní) resp. více bazální a odvozenější. x kreacionismus, teorie inteligentního designu

ČLOVĚK JAKO ZDROJ EVOLUČNÍCH ZMĚN Člověk dnes vnáší do přírodního výběru prvky, které mohou podstatně ovlivnit další evoluci: rychle mění regionální i globální parametry biosféry a geosféry a tím rychle mění kritéria na výhodné a nevýhodné fenotypy (genotypy) zvyšuje genetickou variabilitu zaváděním stále nových genotoxinů (mutagenů) přímo zasahuje do genomu řady druhů a potenciálně i svého vlastního potenciálně může uvolnit takové množství energie (nukleární), které by znamenalo podstatnou změnu organizovanosti živých soustav extinkce v globálním měřítku izolační efekt fragmentace ekosystémů člověkem by teoreticky mohl napomáhat mikroevoluci, de facto však vede k extinkcím a ztrátě biodiverzity

A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. Bible kralická (1613)