Věřím, že přehledné informace o zahraniční politice České republiky, které Vám tato publikace nabízí, pro Vás budou zajímavým a přínosným čtením.

Slovo úvodem Vážení čtenáři, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky pro Vás připravilo již sedmou zprávu o zahraniční politice České republiky. Ta Vám poskytne souhrnné údaje o naší zahraniční politice za rok 2005 a bude Vás informovat o výsledcích činnosti české diplomacie. Během zachyceného období se zahraničněpolitické aktivity České republiky soustředily - vedle tradičních priorit, jako jsou posilování euroatlantické vazby a rozvíjení přátelských vztahů s našimi sousedními státy - na podporu demokracie a rozvoje lidských práv v zemích, kde autoritativní režimy tyto pro nás dnes již samozřejmé hodnoty stále potlačují. Česká republika se také nadále podílela na boji se světovým terorismem, který znovu připomněl Evropě reálnost své hrozby. Naše zahraničněpolitické priority jsme též aktivně prosazovali v rámci Evropské unie, kde jsme úspěšně završili první rok našeho členství. V knize naleznete rovněž údaje o ekonomické a kulturní dimenzi naší zahraniční politiky a prostor je věnován i zahraniční prezentaci České republiky, kde mezi nejvýznamnější počiny za rok 2005 patřilo představení jejího nového, originálního loga. Věřím, že přehledné informace o zahraniční politice České republiky, které Vám tato publikace nabízí, pro Vás budou zajímavým a přínosným čtením. Cyril Svoboda ministr zahraničních věcí České republiky 1

Obsah Úvod... 6 I. MNOHOSTRANNÁ SPOLUPRÁCE... 24 1. Česká republika a Evropská unie... 24 ČR a Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU... 41 ČR a evropská bezpečnostní a obranná politika... 43 2. Česká republika a Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO)... 48 3. Česká republika a regionální spolupráce... 60 Visegrádská spolupráce... 60 Středoevropská iniciativa (SEI)... 62 Regionální partnerství... 65 Pakt stability pro jihovýchodní Evropu... 65 4. Česká republika a ostatní evropské mezinárodní organizace a fóra... 67 Česká republika a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)... 67 Rada Evropy... 71 5. Česká republika a mezinárodní organizace... 75 Organizace spojených národů (OSN)... 75 Hlavní orgány OSN... 75 Mezinárodní konference OSN... 80 Odborné organizace systému OSN... 83 Programy, fondy a další specializované orgány OSN... 88 ČR a mezinárodní organizace... 96 ČR a světová ekonomika (OECD, WTO, MMF, SB, EBRD, CEB, MBHS, MIB). 96 Členství ČR v některých dalších mezinárodních organizacích... 106 6. Nešíření zbraní, kontrola zbrojení a odzbrojení... 109 7. Česká republika v boji proti mezinárodnímu terorismu... 120 8. Zahraniční rozvojová a humanitární pomoc a transformační spolupráce... 127 II. BILATERÁLNÍ VZTAHY ČESKÉ REPUBLIKY... 133 Albánská republika... 133 Alžírská demokratická a lidová republika... 135 Angolská republika... 136 Argentinská republika... 136 Arménská republika... 138 Australské společenství... 139 Ázerbájdžánská republika... 140 Belgické království... 142 Běloruská republika... 143 Bolívarovská republika Venezuela... 145 Bosna a Hercegovina... 146 Brazilská federativní republika... 147 Bulharská republika... 148 Bývalá jugoslávská republika Makedonie... 150 Čínská lidová republika... 152 Dánské království... 157 Egyptská arabská republika... 159 2

Estonská republika... 160 Etiopská federativní demokratická republika... 161 Filipínská republika... 162 Finská republika... 163 Francouzská republika... 164 Ghanská republika... 167 Gruzie... 168 Chilská republika... 169 Chorvatská republika... 171 Indická republika... 172 Indonéská republika... 174 Irácká republika... 175 Íránská islámská republika... 176 Irsko... 178 Islámská republika Afghánistán... 180 Islandská republika... 181 Italská republika... 182 Japonsko... 184 Jemenská republika... 187 Jihoafrická republika... 188 Jordánské hášimovské království... 189 Kanada... 190 Kazašská republika... 192 Keňská republika... 193 Knížectví Lichtenštejnsko... 194 Kolumbijská republika... 195 Konžská demokratická republika... 196 Korejská lidově demokratická republika... 197 Korejská republika... 197 Kostarická republika... 199 Království Saúdské Arábie... 201 Kubánská republika... 202 Kyperská republika... 202 Libanonská republika... 203 Litevská republika... 204 Lotyšská republika... 206 Lucemburské velkovévodství... 207 Maďarská republika... 208 Malajsijská federace... 210 Maltská republika... 212 Marocké království... 213 Moldavská republika... 214 Mongolsko... 215 Nigerijská federativní republika... 217 Nizozemské království... 218 Norské království... 220 Pákistánská islámská republika... 222 Palestina (Palestinská autonomní území)... 223 Peruánská republika... 224 Polská republika... 225 3

Portugalská republika... 229 Rakouská republika... 230 Republika Slovinsko... 234 Rumunsko... 236 Ruská federace... 238 Řecká republika... 242 Senegalská republika... 244 Singapurská republika... 245 Slovenská republika... 245 Spojené arabské emiráty... 248 Spojené království Velké Británie a Severního Irska... 250 Spojené státy americké... 253 Spojené státy mexické... 256 Spolková republika Německo... 257 Srbsko a Černá Hora... 260 Stát Izrael... 262 Stát Kuvajt... 263 Svatý stolec... 264 Syrská arabská republika... 264 Španělské království... 265 Švédské království... 267 Švýcarská konfederace... 269 Thajské království... 272 Tuniská republika... 273 Turecká republika... 274 Ukrajina... 276 Uruguayská východní republika... 278 Uzbecká republika... 279 Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja... 280 Vietnamská socialistická republika... 281 Zambijská republika... 282 Zimbabwská republika... 283 III. EKONOMICKÁ DIMENZE ZAHRANIČNÍ POLITIKY ČESKÉ REPUBLIKY... 285 1. Ekonomická diplomacie a proexportní aktivity MZV ČR... 285 2. Ekonomický vývoj ČR v roce 2005... 292 IV. LIDSKÁ PRÁVA V ZAHRANIČNÍ POLITICE ČESKÉ REPUBLIKY... 301 V. KULTURNÍ A INFORMAČNÍ POLITIKA ČR V ZAHRANIČÍ... 307 1. Prezentace ČR a její kultury v zahraničí... 307 2. Média a informace... 311 3. Internetová prezentace MZV ČR... 315 4. Vysílání Českého rozhlasu do zahraničí... 316 5. Česká centra... 318 VI. KRAJANÉ... 322 VII. MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ, KOMUNITÁRNĚPRÁVNÍ A KONZULÁRNÍ DIMENZE ZAHRANIČNÍ POLITIKY ČR... 328 4

1. Mezinárodněprávní dimenze zahraniční politiky ČR... 328 2. Komunitárněprávní dimenze zahraniční politiky ČR... 331 3. Konzulární dimenze zahraniční politiky ČR... 333 VIII. ČESKÁ ZAHRANIČNÍ SLUŽBA... 337 1. Personální činnost... 337 2. Diplomatická akademie... 339 3. Rozpočet a provoz MZV ČR... 342 PŘÍLOHY... 350 Přehled o diplomatických stycích České republiky... 350 Přehled o členství České republiky v mezinárodních organizacích... 357 Přehled o účasti České republiky v mírových misích... 363 Vedoucí zastupitelských misí České republiky (stav k 31. 12. 2005)... 364 Koncepce zahraniční politiky ČR na léta 2003 2006... 373 Priority a hlavní směřování zahraniční politiky České republiky v roce 2005... 395 Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (personální složení)... 403 Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (personální složení)... 404 Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR (personální složení)... 405 Výbor pro záležitosti Evropské unie Senátu Parlamentu ČR (personální složení)... 406 Delegace P ČR do Parlamentního shromáždění NATO (personální složení)... 407 Delegace P ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy (personální složení).. 408 Delegace P ČR do Parlamentního shromáždění OBSE (personální složení)... 409 Laureáti Ceny Gratias Agit 2005... 410 Česká centra (stav k 31. 12. 2005)... 412 Publikace vydané ve spolupráci MZV ČR s Ústavem mezinárodních vztahů... 414 Publikace útvarů MZV ČR... 414 Nejvýznamnější obchodní partneři ČR v roce 2005 (celní území dle obratu)... 417 Nejvýznamnější obchodní partneři ČR v roce 2005 (celní území dle dovozu)... 418 Nejvýznamnější obchodní partneři ČR v roce 2005 (celní území dle vývozu)... 419 Nejvýznamnější partneři ČR v roce 2005 z hlediska investic... 420 Zahraniční obchod České republiky v letech 2003 2005 (v tis. Kč)... 422 Organizační schéma MZV ČR (stav k 31. 12. 2005)... 431 Zkratky útvarů MZV ČR... 432 Zkratky příspěvkových organizací zřízených MZV ČR... 433 5

ÚVOD Zahraniční politika ČR v roce 2005 vycházela z Programového prohlášení vlády a z Koncepce zahraniční politiky ČR na léta 2003-2006, která byla vypracována v březnu 2003. I přes zjevnou prioritu evropského formátu se i nadále starala o rozvíjení bilaterálních vztahů s dlouhou řadou zemí, jakož i o plnohodnotné fungování v rámci mezinárodních organizací, konferencí a dalších mnohostranných setkání. Věnovala se též prosazování českých národních zájmů v dalších oblastech ekonomické, kulturní, veřejné, stejně jako na nevládní úrovni. Aktivně se podílela na naplňování opatření a sankcí schválených Radou bezpečnosti OSN. Se stále větším nasazením se ČR zapojovala do všech forem boje proti světovému terorismu, jehož hrozba nijak nepomíjí. I v roce 2005 byla hlavní oblastí zahraniční politiky České republiky Evropská unie a její Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP); tentokrát již nešlo o přípravu či o seznamování se s mechanismy a praxí EU, ale o plnohodnotné vytyčování svého místa a svého manipulačního prostoru v rámci SZBP. České republice se podařilo poměrně rychle definovat svoje priority a oblasti zájmů tak, že je naši partneři vnímají jako takové a začínají je respektovat. To vše se odehrávalo v situaci, kdy se odmítnutím Smlouvy o Ústavě pro Evropu Unie ocitla v jisté koncepční krizi. Kohezivní síly evropské integrace však prokázaly svoji pevnost a většina unijních mechanismů fungovala i při pětadvaceti členech, překonávajíc rizikové situace, jakými byly reforma Paktu stability a růstu, finanční perspektiva či postoj EU k integraci Turecka. Byť se i v roce 2005 stávalo, že někteří z vysokých ústavních činitelů prosazovali na zahraničních fórech názory, které nebyly zcela v souladu se zahraniční politikou prosazovanou vládou ČR, lze mluvit o zlepšení koordinace a situace se dostává do rámce standardního tříbení názorů, které není v evropské politice nijak výjimečné. Obě komory Parlamentu ČR se opět aktivně podílely na formování i realizaci české zahraniční politiky. Dařilo se zlepšovat komunikaci mezi Ministerstvem zahraničních věcí a především zahraničními výbory Parlamentu. Svými aktivitami a jednáními při zahraničních cestách pomáhali poslanci i senátoři dále prosazovat zájmy České republiky ve světě. Ministerstvo zahraničních věcí bylo i v roce 2005 hlavním tvůrcem, aktérem a koordinátorem zahraniční politiky země a jejího slaďování s politikami EU. Zhodnocením 6

potenciálu země prosazovalo na mezinárodní scéně zájmy republiky, případně otupovalo hroty, které by mohly fungování ČR ve světě komplikovat. Celkově lze říci, že se pozice České republiky na mezinárodní scéně dále posílila. Obě unijní předsednictví roku 2005 tj. lucemburské a britské se musela zabývat především ekonomickými otázkami. Přijaty byly změny Paktu stability a růstu, a i když se jim vytýká rozvolnění pravidel, Pakt i nadále představuje rámec pro rozpočtovou disciplínu. EU se také dohodla na novém pojetí Lisabonské strategie se silnějším důrazem na systematické vytváření lepších podmínek pro hospodářský růst a na tvorbu nových pracovních příležitostí. Do popředí se dostala podpora vědy, výzkumu a inovací. Britské předsednictví dokázalo nalézt společné východisko národních zájmů členských států EU tak, že Evropská rada mohla přijmout rozpočet úsporný a založený na principu solidarity, podporujícím zrychlení ekonomického rozvoje zvláště nových členských států, včetně ČR. Rozpočet přitom předjímá modernizaci své výdajové i příjmové stránky. Teroristické útoky v Londýně (7. 7. 2005) pobídly EU k urychlení přípravy komplexního Akčního plánu EU v boji proti terorismu či k dohodě o směrnici o uchovávání dat. V rámci boje proti terorismu ČR zdůrazňuje, aby se pozornost věnovala jak předcházení teroristickým činům, tak jejich případným následkům. V souvislosti se šířením tzv. ptačí chřipky ve světě během r. 2005 přijaly WHO a EU řadu preventivních opatření. ČR se aktivně účastnila mezinárodních jednání a přípravy ministerské dárcovské konference v Pekingu. V r. 2005 pokračoval ratifikační proces Smlouvy o Ústavě pro Evropu, avšak po zamítnutí v referendech ve Francii a Nizozemsku se postup schvalování až na ojedinělé výjimky prakticky zastavil. S výjimkou pozitivního výsledku referenda ve Španělsku získala ústavní smlouva ratifikační souhlas pouze v těch státech, které ji předložily ke schválení parlamentu. Bilance ratifikací na konci r. 2005 vykázala počet 13. Evropská rada (ER) dospěla 16. 6. 2005 ke konsenzuálnímu doporučení, podle kterého pokračování procesu není zpochybněno, nicméně vzhledem k nesouhlasným referendům ve Francii a v Nizozemsku se prodloužil původně předpokládaný termín ukončení řádného ratifikačního procesu (1. 11. 2006). Vláda ČR v návaznosti na doporučení ER rozhodla, že k ratifikaci evropské ústavní smlouvy se budou mít možnost vyslovit občané do konce r. 2007. Shoda napříč spektrem parlamentních stran prozatím naznačuje, že ratifikace proběhne formou referenda. 7

Dne 12. 10. 2005 zveřejnila Evropská komise (EK) plán 3D Demokracie, debata a dialog. EK v něm mj. navrhuje zaměřit budoucí národní debaty na tři základní témata: ekonomický a sociální rozvoj, vnímání Evropy občany a pracovní místa v EU, evropské hranice a role EU ve světě. Předseda EK J. M. Barroso a komisaři V. Špidla a M. Wallströmová navštívili 18. 11. 2005 ČR a představili v ní, jako v první členské zemi EU, aktivity EK s plánem 3D související. Přestože se rozšíření Unie o deset zemí v některých státech původní patnáctky neodůvodněně připisují negativní konkurenční vlivy ekonomické i sociální, proces dalšího rozšiřování EU v r. 2005 to výrazně nepoznamenalo. Pátá vlna rozšíření EU pokročila podpisem přístupové smlouvy s Bulharskem a Rumunskem, poté EU začala jednat o podmínkách členství s Chorvatskem a Tureckem a prosincová Evropská rada udělila status kandidátské země Makedonii (FYROM). Česká republika principiálně podporuje politiku dalšího rozšiřování s tím, že je třeba důsledně posuzovat absorpční schopnost EU přijímat nové členy a diferencovat mezi jednotlivými zeměmi ucházejícími se o členství podle kvality jejich vnitřní připravenosti na přebírání závazků člena EU. Česká republika v roce 2005 intenzivně pokračovala v jednáních o finančním rámci EU na léta 2007-2013 (tzv. finanční perspektiva, FP). Vyjednávání o FP začala již v únoru 2004, ale nejkomplikovanější část probíhala právě v r. 2005, během kterého bylo předloženo celkem šest návrhů lucemburského a tři návrhy britského předsednictví. Až v samém závěru britského předsednictví v prosinci 2005 dosáhli zástupci všech 25 zemí politické shody o podobě FP. Celkový objem schváleného rámce FP na léta 2007-2013 má činit 1,045 % hrubého národního důchodu EU, tj. 862,36 mld. EUR (ve stálých cenách r. 2004). Přínos české diplomacie pro schválení dohody byl viditelný a z pohledu národních ekonomických zájmů ČR jej lze označit za pozitivní. České republice, podobně jako ostatním novým členským státům, dohoda o FP odkrývá zlepšené možnosti získávání finančních prostředků z EU na strukturální politiku, na politiku soudržnosti a na rozvoj venkova. V oblasti ekonomické a sociální soudržnosti v r. 2005 usilovala česká zahraniční politika především o sjednání co nejvýhodnějších podmínek a dostatečného objemu alokovaných prostředků ze strukturálních fondů EU a Fondu soudržnosti v příštím rozpočtu 8

EU. Výsledkem je dohoda o indikativních příjmech ČR z politiky soudržnosti, které v období 2007-2013 dosáhnou výše cca 23,7 mld. EUR (v cenách r. 2004), tj. cca 685 mld. Kč. V roce 2005 sílily vnitřní i vnější tlaky na reformu Společné zemědělské politiky (SZP) EU. Zatímco vnitřní tlak vyvrcholil na jednání Evropské rady v červnu 2005 a stal se jednou z příčin tehdejší nedohody o FP, vnější zahraničněobchodní tlaky provázely jednání o změnách tarifů na zemědělské dovozy do zemí EU a kulminovaly na jednání ministerské konference Světové obchodní organizace v Hongkongu v prosinci 2005. Česká zahraniční politika se na jednáních o reformě SZP aktivně podílela: ČR podporovala v zásadě celkovou liberalizaci Společné zemědělské politiky; bránila však snižování již tak omezených přímých plateb pro zemědělské podnikatele z nových členských států. Vstupem do EU převzala ČR tzv. schengenské acquis v plném rozsahu s tím, že předpisy byly rozděleny do dvou kategorií podle data jejich implementace. Schengenské acquis kategorie 1 bylo plně implementováno ke dni vstupu ČR do EU; schengenské acquis kategorie 2, které souvisí se zrušením kontrol na vnitřních hranicích, bude aplikováno v ČR na základě rozhodnutí Rady, vydaného po konzultaci s Evropským parlamentem (EP), o plném zapojení České republiky do schengenského systému. Dle závěrů Evropské rady z listopadu 2004 může dojít k plnému začlenění nových členských států do schengenského prostoru vnitřních hranic od října 2007. V celosvětovém srovnání je EU největším poskytovatelem vnější pomoci. Objem rozvojových projektů a humanitární pomoci činí cca 30 mld. EUR ročně, což v globálním měřítku představuje 55 % všech dárcovských příspěvků. ČR v r. 2005 plně participovala na jednáních formací EU věnovaných zahraniční rozvojové spolupráci, a to jak při formulaci rozvojové politiky a zásad vnější pomoci, tak při vytváření podmínek pro praktickou realizaci rozvojových projektů členských států EU ve světě s principy koordinace, komplementarity a koherence. V oblasti komunikační strategie EU v r. 2005 skončilo financování Informačních center EU z unijních prostředků a v nových členských státech zahájila činnost jednotná informační síť Europe Direct. Ministerstvo zahraničních věcí pokračovalo v realizaci národní komunikační strategie především prostřednictvím informačního serveru o EU, bezplatné telefonní informační linky o EU a informačních stojanů, tzv. eurobodů. Od ledna 2005 se součástí komunikačních nástrojů spravovaných MZV stalo i Informační centrum Evropské 9

unie (ICEU), které MZV převzalo od Zastoupení EK v Praze. V průběhu roku byly komunikační nástroje o EU převedeny z MZV na Úřad vlády ČR. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU (SZBP EU) Česká republika vidí jako významný nástroj hájení evropských hodnot ve světě i jako důležité fórum pro artikulaci a koordinaci postojů jednotlivých členských zemí. SZBP EU za poslední roky prochází dynamickým vývojem, což napomohlo ke zvýšení prestiže EU ve světě. EU se přes veškeré těžkosti postupně jeví jako důležitý aktér globální politiky. ČR se podílí a nadále hodlá podílet na aktivním formulování SZBP EU, vycházejíc z toho, že SZBP EU je založena na vzájemné solidaritě a podpoře členských zemí. To otevírá menším zemím prostor pro uplatnění jejich zájmů a preferencí a zároveň jim poskytuje příležitost k aktivitě při prosazování společných cílů z hlediska jejich národních priorit a potřeb. Proto vláda schválila v r. 2005 materiál definující priority ČR v rámci SZBP EU, mezi něž patří boj proti terorismu, ochrana lidských práv, podpora demokracie a posilování transatlantických vztahů. ČR zaměřuje svou prioritní pozornost na následující teritoria: západní Balkán (Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora, včetně Kosova), země východní Evropy (Rusko, Ukrajina, Moldavsko) a na Blízký východ. V roce 2005 EU pokračovala v implementaci klíčového dokumentu SZBP, Evropské bezpečnostní strategie (EBS), formulující představu EU o bezpečnostních výzvách a jejich řešení. Zvýšená pozornost v implementaci EBS byla věnována terorismu jako rostoucí strategické hrozbě pro celou Evropu. V regionu Blízkého východu byla EU a samozřejmě i ČR tradičně činná. ČR věnovala zvýšenou pozornost problematice blízkovýchodního mírového procesu, zejména v kontextu stažení Izraele z pásma Gazy a části Západního břehu, důraz kladla také na sledování situace v Íránu v souvislosti s jeho jaderným programem a sledování politického procesu v Iráku, který vyvrcholil parlamentními volbami. Česká republika se intenzivně zapojila do vytváření a provádění zahraniční politiky EU vůči zemím východní Evropy. V roce 2005 pokračovala spolupráce s Ruskem v rámci konceptu čtyř prostorů vzájemné spolupráce. Předmětem zájmu EU byla rovněž politická a bezpečnostní situace na západním Balkáně. V r. 2005 byla zahájena jednání o Stabilizační a asociační dohodě se Srbskem a Černou Horou a Bosnou a Hercegovinou a také jednání o budoucím statusu Kosova. Vojáci Armády ČR jsou součástí jednotek KFOR v Kosovu 10

a EUFOR v Bosně a Hercegovině a čeští policisté se účastní mise EUPM v Bosně a Hercegovině. Velmi aktivně se ČR podílela i na formování společné politiky EU vůči Kubě. Navázala na dlouhodobou podporu demokratického disentu a v rámci vnitrounijního dialogu byla jedním z nejvýznamnějších zastánců neústupnosti vůči kubánskému režimu, důrazu na lidská práva a podpory kubánské opozici. Evropská bezpečnostní a obranná politika (European Security and Defence Policy, ESDP) se rozvíjela i v roce 2005. EU zahájila řadu nových misí a rozvíjela své klíčové koncepty a aktivity ve vojenské i civilní dimenzi, jako jsou koncept battle groups, Evropská obranná agentura (European Defence Agency, EDA), civilně-vojenská buňka či integrace civilně-vojenských aktivit. Východiskem ČR je ESDP komplementární k NATO, které zůstává klíčovou bezpečnostní organizací a partnerem EU v oblasti ESDP. Vztahy EU a NATO sice v roce 2005 v politické rovině stagnovaly, ale soustředily se na praktickou spolupráci. Civilně-vojenská operace ALTHEA v Bosně a Hercegovině, vedená EU od prosince 2004, prověřila mechanismy spolupráce Berlín plus, tj. využití prostředků a kapacit NATO pro potřeby EU. Evropská unie v roce 2005 rozšířila záběr svých aktivit ESDP i na oblasti vně svého bezprostředního okolí. Zahájila nové mise na Blízkém východě, v Africe i v Asii. Během britského předsednictví Evropská rada přijala strategii EU k Africe, která zahrnuje i oblast ESDP. Je zřejmé, že africkému kontinentu bude věnována zvýšená pozornost v rámci ESDP bez ohledu na preference jednotlivých předsednictví. Pro ČR nicméně zůstalo prioritní angažmá na západním Balkáně, Blízkém východě a v postsovětském prostoru. V oblasti vojenských kapacit EU pokračovala v naplňování Rámcového cíle do roku 2010, zejména ve zpracování Katalogu požadavků (Requirements Catalogue, RC 05), přijatého na listopadovém jednání Rady EU. RC 05 byl zpracován s využitím technické podpory alianční agentury NC3A. Na základě požadavků v RC 05 může být v r. 2006 zahájen proces nabídky sil. V průběhu r. 2005 byly dále rozpracovány aspekty konceptu sil rychlé reakce EU v podobě battle groups. Důležitým příspěvkem v teoretickém a především praktickém rozvoji ESDP byl listopadový mezinárodní odborný seminář MZV ČR k ESDP, který otevřel řadu problémů k řešení. 11

Česká republika se v roce 2005 aktivně angažovala i v druhém hlavním integračním systému, na němž se podílí v Organizaci Severoatlantické smlouvy (NATO); ČR spoluvytvářela politiku NATO v souladu se svými zahraničněbezpečnostními prioritami, které jsou obsaženy ve strategických dokumentech české zahraniční a bezpečnostní politiky. Podle svých možností přispívala ČR v duchu spojenecké solidarity ke společné obraně NATO a k dalším bezpečnostním úkolům Aliance, založeným na principu nedělitelnosti bezpečnosti. Mezi klíčová témata pro NATO v roce 2005 patřily pokračující politická a vojenská transformace NATO a příprava reformy mechanismu financování Aliance a dalšího rozšíření jejího operačního záběru. V roce 2005 se uskutečnilo několik důležitých zasedání nejvyšších představitelů členských zemí Aliance. Politický vrchol přišel již v únoru, kdy se v Bruselu uskutečnil summit NATO za účasti prezidenta V. Klause a premiéra S. Grosse. Summit vyslal signál o tom, že USA, Kanada a Evropa jsou připraveny společně čelit novým bezpečnostním hrozbám a že se shodují v geografickém zaměření svého úsilí. V průběhu roku se konala pravidelná zasedání ministrů zahraničních věcí a ministrů obrany. V novém formátu, poprvé jako Bezpečnostní fórum, se v květnu ve švédském Åre konalo zasedání Rady euroatlantického partnerství. Zapojení sil a prostředků Armády České republiky do vojenských operací a misí NATO v roce 2005 vycházelo z politických a bezpečnostních priorit a odpovídalo dostupným zdrojům. Armáda ČR se účastnila misí v Kosovu (KFOR), v Afghánistánu (ISAF) a v Iráku (NTM-I). ČR navíc přispěla do páté rotace NRF pro druhé pololetí 2005 četou 30 osob pro ochranu před chemickými biologickými a radioaktivními látkami (CBRN). Česká republika prosazovala české zájmy v oblastech financování vojenské infrastruktury a zapojení českých firem do aliančních výběrových řízení. Agentura NATO registruje v databázi pro údržbu a zásobování devět subjektů a v databázi pro konzultace, velení a kontrolu pět subjektů. Registrace dalších probíhá. Rok 2005 byl významným pro politickou transformaci Aliance. Prohlubování strategického politického dialogu spojenců a politické konzultace v NATO získaly novou úroveň, především po únorovém summitu v Bruselu. Zejména Spojené státy iniciovaly mnohé diskuze k tématům, která se běžně v NATO nevyskytují, například o Blízkém východě, Íránu či KLDR. Aliance se za aktivního přispění ČR věnovala rovněž strategickému rozhodování 12

o svém budoucím příspěvku k boji proti terorismu. Nutnost zabývat se systematičtěji agendou boje proti terorismu zvýšily útoky ve Velké Británii, Španělsku, Turecku a Egyptě. Generální tajemník NATO inicioval podrobnější, strukturovanou diskuzi k této problematice. Prostor pro zlepšení spolupráce je ve sdílení informací výzvědných služeb mezi členskými státy i s partnery a ve spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi. NATO pokračovalo ve vojenské transformaci, zahájené summitem v Praze (2002). Spojenci se rozhodli neměnit Strategickou koncepci z roku 1999, ale zásadním způsobem zlepšit systém obranného plánování. Z hlediska nasazení spojeneckých vojáků prošla Aliance dvěma historickými momenty. Poprvé operuje v Africe (Súdán) a třikrát se zapojila do humanitární pomoci. Počátkem roku Aliance darovala ženijní vybavení cunami postižené Indonésii. Po srpnovém hurikánu Katrina poskytlo NATO humanitární pomoc USA a po říjnovém zemětřesení zahájilo záchrannou pozemní operaci v Pákistánu. Aliance při tom poprvé využila nově vybudované Síly rychlé reakce (NATO Response Force, NRF). Česká republika se zapojila svými silami a prostředky do většiny uvedených operací a misí. Česká republika v roce 2005 v Kosovu udržovala kontingent mezi 400 a 500 vojáky. Když ČR převzala po Finsku velení Mnohonárodní brigády v sektoru Střed, byl 1. 8. 2005 navýšen početní stav české jednotky na 500 osob. Dílčím úspěchem politiky ČR je zapojení zástupce NATO do rozšířené Kontaktní skupiny pro vyjednávání o statusu Kosova. Český diplomat se v březnu stal zástupcem politického poradce velitele KFOR. Hlavní operací mimo tradiční euroatlantickou oblast byla v roce 2005 operace ISAF v Afghánistánu. V březnu 2005 vyslala Armáda ČR do správy kábulského mezinárodního letiště novou skupinu vojenských odborníků odřad pro likvidaci min a nevybuchlé munice a skupinu meteorologů. V souladu s žádostí Pákistánu o pomoc po zemětřesení schválilo NATO poskytnutí leteckých a námořních kapacit pro přepravu humanitární pomoci a později rozhodlo o operaci přímo na postiženém území. ČR vyslala třicetičlenný zdravotnický tým do polní nemocnice zřízené Nizozemskem. Česká republika je zastáncem alianční politiky otevřených dveří. Proto i v roce 2005 intenzivně spolupracovala se zeměmi, které o členství usilují, a sdílela své zkušenosti z přístupu a působení v NATO, a to zejména s kandidáty z jihu Evropy. ČR se počátkem roku 2005 stala v Politickém výboru NATO iniciátorem diskuze o posílení politického dialogu 13

o vztahu NATO k Ruské federaci. Těžištěm spolupráce NATO s RF zůstává boj s terorismem na základě Akčního plánu boje s terorismem. Od 1. 1. 2005 převzala ČR roli Kontaktního velvyslanectví NATO v Izraeli, jehož hlavní úlohou jsou informace o Alianci prostřednictvím aktivit veřejné diplomacie. I v roce 2005 se ČR aktivně angažovala v řadě regionálních uskupení, jichž je členem. Visegrádská skupina (V4) je nyní nejzřetelněji vyprofilovanou iniciativou v regionu střední Evropy. Získala si dobré renomé jako určitý katalyzátor integračních procesů a jako symbol stability střední Evropy. Představuje sdružení zemí, které se pozitivně vyrovnaly s následky vlády komunistických režimů. V roce 2005 V4 rozvíjela zejména občanskou dimenzi spolupráce, realizovala pravidelné konzultace postojů zemí V4 k záležitostem EU a pokračovala v rozšiřování spolupráce ve formátech V4+ k otázkám Evropské politiky sousedství (European Neighbourhood Policy, ENP) a asistence zemím, v nichž probíhají politické a sociální transformace. V oblasti vnějších vztahů se v roce 2005 rozvíjela spolupráce Visegrád - Benelux, oblasti vzájemné spolupráce jsou projednávány také s Japonskem. Změněná situace na Ukrajině otevřela v roce 2005 nové možnosti spolupráce s Ukrajinou. V4 se v zahraničněpolitické rovině zaměřila také na podporu demokratizačního procesu v Bělorusku a rozhodla se zařadit mezi své další priority spolupráci s Moldavskem. Během roku 2005 pokračovala konsolidace mechanismů spolupráce a působení Středoevropské iniciativy (SEI) v podmínkách, kdy 7 ze 17 členských zemí SEI bylo současně členy EU a řada zemí západního Balkánu se navíc podpisem stabilizačních a asociačních dohod výrazně k EU přiblížila. V tomto smyslu si SEI podržela svou původní roli multilaterální platformy prohlubování vztahů mezi zeměmi s různou úrovní společenského a ekonomického rozvoje a zejména odlišným stupněm zapojení do evropských struktur. Spolupráci ve formátu Regionálního partnerství (Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko) naplňují od jeho vzniku v roce 2001 především setkání ministrů zahraničí, vnitra a životního prostředí. Za nejlépe se rozvíjející konkrétní oblast spolupráce Regionálního partnerství lze označit spolupráci v otázkách vnitřní bezpečnosti. Pakt stability pro jihovýchodní Evropu (PS) v šestém roce své činnosti nadále plnil svoji úlohu iniciátora a koordinátora mezinárodní pomoci regionu západního Balkánu 14

a Moldavska. Aktivity PS se soustředily především na podporu regionální spolupráce s cílem postupně předat jednotlivé iniciativy a projekty partnerským zemím tak, aby regionální spolupráce vycházela přímo z regionu. Česká republika nabídla uspořádání zasedání PS s cílem ukázat zemím - příjemcům výsledky hospodářské transformace a evropské integrace, a tím podpořit pozitivní změny v zemích regionu. Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) považuje Česká republika za významnou součást evropské bezpečnostní architektury. Podpora její činnosti je jednou ze zahraničněpolitických priorit české vlády. Česká republika má zájem na tom, aby OBSE byla flexibilní organizací, schopnou adaptovat se na aktuální výzvy a úkoly, a za tímto účelem inovovat své instrumenty. Trvalým zájmem ČR je, aby OBSE ve všech dimenzích své činnosti (politicko-vojenské, ekonomicko-environmentální a lidskoprávní) dbala na dodržování přijatých standardů všemi účastnickými státy a dále posílila svou schopnost monitorovat případy jejich porušování a napomáhat nápravě. ČR se soustavně zasazuje o to, aby OBSE byla schopna pružně čelit starým i novým bezpečnostním hrozbám a rizikům. Roli OBSE spatřuje zejména v předcházení konfliktům a postkonfliktní obnově. I v roce 2005 se ČR plně zapojila do spolupráce s ostatními členskými zeměmi EU v rámci OBSE, kde členové EU představují téměř polovinu účastnických zemí a svými příspěvky se podílejí přibližně dvěma třetinami na zdrojích OBSE. Česká republika se aktivně podílela na tvorbě stanovisek EU k obecným otázkám i konkrétním problémům a jako každoročně v Praze hostila zasedání Ekonomického fóra OBSE na úrovni Vysoké rady, které je vždy hlavní událostí OBSE v ekonomické dimenzi. V lidské dimenzi OBSE nadále důležitou oblastí zůstalo monitorování volebních procesů. V roce 2005 Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) vyslal volební pozorovatele zejména do zemí jihovýchodní Evropy a SNS. Podpůrný tým volebních expertů OBSE působil též na Palestinských autonomních územích. Česká republika se aktivně podílela na pozorování voleb v účastnických státech OBSE; řadu volebních aktů monitorovali členové české delegace do Parlamentního shromáždění OBSE. Ve dnech 16. 17. 5. 2005 proběhl ve Varšavě 3. summit Rady Evropy. Hlavy států a vlád jednaly o následujících tématech: Evropská jednota a evropské hodnoty, Výzvy pro evropskou společnost a Evropská architektura. Cílem bylo potvrdit klíčovou misi Rady Evropy v budoucích letech podporu a prosazování společných hodnot, tj. zejména ochrany 15

lidských práv, právního státu a demokracie. ČR reprezentoval prezident V. Klaus, který přednesl proslov na téma Evropská jednota a evropské hodnoty. V projevu se mj. dotkl otázky soužití dvou mezinárodních organizací, Rady Evropy a Evropské unie, s tím, že Rada Evropy i po rozšíření Evropské unie zastává a bude zastávat nezastupitelnou roli při ochraně lidských práv v Evropě. Zapojení České republiky do aktivit OSN se rostoucí měrou realizuje prostřednictvím koordinačního mechanismu EU. Její pracovní skupiny formulují stanoviska EU k těm otázkám týkajícím se OSN, v nichž se EU koordinuje a které jsou následně předsednickou zemí prezentovány na jednotlivých fórech této organizace. ČR samozřejmě vystupuje samostatně v otázkách, kde není zformulována společná pozice EU, i jako volič do volených orgánů systému OSN či při výkonu funkcí v těchto orgánech, pokud byla zvolena za region východní a střední Evropy. V první polovině roku 2005 pokračovalo 59. zasedání Valného shromáždění (VS) OSN. Přípravy na summit OSN 2005 vycházely ze souboru reformních návrhů, které předložil v březnu 2005 generální tajemník OSN ve zprávě Ve větší svobodě: k rozvoji, bezpečnosti a lidským právům pro všechny. Tato zpráva se snažila aktualizovat pojetí základních pilířů mezinárodních vztahů v současném světě (rozvoj bezpečnost lidská práva), uvést je do rovnováhy a nabídnout odpovídající institucionální změny. V rámci snah o reformu Organizace pokračovala jednání o rezoluci k revitalizaci Valného shromáždění, při kterých byl český stálý představitel při OSN v New Yorku jedním z pěti facilitátorů. Hlavní (podzimní) část 60. zasedání VS OSN proběhla v New Yorku ve dnech 14. 9. 23. 12. 2005; zahájilo ji plenární zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů na vysoké úrovni summit, které se uskutečnilo v souvislosti s 60. výročím vzniku OSN. Zasedání se zúčastnili hlavy států a předsedové vlád ze 154 členských států OSN, z nichž 149 na summitu vystoupilo s projevem. Jedním z hlavních cílů summitu bylo vyhodnocení plnění úkolů odvíjejících se od Summitu tisíciletí z roku 2000 a zejména tzv. rozvojových cílů tisíciletí. Vedle rozvojové problematiky dominovala také otázka reformy OSN. Hlavní výsledky jednání summitu byly shrnuty v tzv. Závěrečném dokumentu, hodnoceném jako politický úspěch. I když se do něj nedostaly pasáže o odzbrojení a modality jiných reformních kroků musely být kvůli 16

nedostatku konsenzu vypuštěny, dokument obsahuje prakticky všechny rozvojové, bezpečnostní, lidskoprávní, sociální, ekologické i organizační priority Evropské unie. Pozornost navazující všeobecné rozpravy 60. VS OSN se pak soustředila především na následné aktivity summitu. Vedoucí delegace ČR, ministr zahraničních věcí C. Svoboda, promluvil o aktuálních tématech globálního charakteru, jako jsou problémy chudoby, hladu a nemocí v Africe. Zdůraznil, že za ně a jejich řešení nesou odpovědnost všechny státy světa. V závěru ministr C. Svoboda připomněl nutnost společné politické vůle řešit prostřednictvím efektivní a skutečně univerzální OSN problémy současného globalizovaného světa a zdůraznil připravenost ČR převzít část této kolektivní zodpovědnosti jako člen RB OSN, pokud by do ní byla zvolena na období 2008-2009. Za podpory ČR došlo také k otevření nového bodu agendy VS OSN, v jehož rámci plénum VS schválilo historicky první rezoluci o holocaustu a vyhlásilo 27. leden Dnem památky holocaustu. Jedním z praktických námětů je podpora vzdělávacích programů proti genocidě. Pro ČR bylo jedním z důležitých výsledků 60. VS OSN zvolení za člena Hospodářské a sociální rady OSN pro funkční období 2006 2008. Rada bezpečnosti OSN v r. 2005 přijala 71 rezolucí, vydala 67 předsednických prohlášení a 56 tiskových prohlášení. Kromě Afriky se RB zabývala agendou Iráku a Afghánistánu, rozhodla o zahájení jednání o statusu Kosova a intenzivně se zabývala bojem s mezinárodním terorizmem. Jednou z nejcitlivějších politických otázek projednávaných v r. 2005 v Radě byla problematika Libanonu. Ta zcela nahradila v agendě palestinskou otázku, ke které, s výjimkou pravidelných měsíčních briefingů, nebyla přijata žádná rezoluce. V roce 2005 se ČR věnovala přípravám na II. fázi Světového summitu o informační společnosti (WSIS II), který se uskutečnil ve dnech 16. - 18. 11. 2005 v Tunisu. Přípravu summitu v ČR koordinovalo Ministerstvo informatiky ČR ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR. Cílem WSIS II, jehož se zúčastnila též delegace ČR, bylo zajistit implementaci a dopracování závěrů I. fáze WSIS a pokračování procesu podporujícího vytváření globální informační společnosti, zaměřené na člověka a jeho všestranný rozvoj. I v roce 2005 pokračovala donorská aktivita ČR do Světového potravinového programu (WFP), odkázaného na dobrovolné příspěvky dárcovských zemí, institucí, 17

soukromých podniků a jednotlivců. ČR věnovala WFP v roce 2005 více než 29 milionů Kč, určených na humanitární operace v Indonésii, Gruzii, Nigeru, jižní Asii, Guatemale, Salvadoru a Albánii. V prosinci 2005 navštívil Prahu J. M. Powell, náměstek výkonného ředitele WFP, který jednal s vedením MZV o možnostech další spolupráce, včetně zapojení českých expertů do struktur WFP. ČR i nadále aktivně působila v řídicích orgánech řady fondů a programů OSN Programu OSN pro životní prostředí OSN (UNEP), Institutu OSN pro vzdělávání a výzkum (UNITAR), Programu OSN pro lidská sídla (UN-HABITAT), Mezinárodního výzkumného a vzdělávacího institutu pro postavení žen (INSTRAW) a v Koordinační radě UNAIDS. V prosinci r. 2005 uplynulo deset let od vstupu ČR do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V této souvislosti ministr zahraničních věcí C. Svoboda pozval Radu OECD, složenou ze stálých představitelů 30 členských zemí, do Prahy, kde ve dnech 1. 2. 12. 2005 uspořádala své výjezdní zasedání. Členové Rady a nejužšího vedení OECD tak společně s českými představiteli nejen zrekapitulovali 10 let členství ČR v OECD, ale diskutovali o budoucím směřování OECD vzhledem k výzvám globalizace a potřebám a očekávání členských zemí. ČR se podrobila druhému dvouletému (2004 2005) hodnocení politiky, stavu a vývoje životního prostředí. OECD se při něm zaměřila na otázky prosazování udržitelného rozvoje s důrazem na implementaci vnitrostátní a mezinárodní politiky životního prostředí a rovněž na vzájemné propojení ekonomických, sociálních a environmentálních aspektů v rozhodovacích procesech. Delegace ČR úspěšně obhájila 19. 5. 2005 v Paříži výsledný hodnotící dokument. V roce 2005 se delegáti ČR aktivně zapojovali do projednávání otázek spojených s reformou OECD a dalšími institucionálními záležitostmi, jako jsou např. strategie spolupráce s nečleny, otázky řízení, priority a rozpočet, hodnocení výborů či výběr nového generálního tajemníka. Pokračovala rovněž koordinace zemí EU zejména k otázkám týkajícím se činnosti Rady OECD a rozšíření organizace. Vrcholnou akcí OECD bylo ministerské zasedání Rady OECD k otázkám globalizace a energetiky v Paříži ve dnech 3. 4. 5. 2005. Vzhledem k principu zastoupení ve Světové obchodní organizaci (WTO), kde je EU považována za celní unii a v souladu se svými kompetencemi ji reprezentuje Evropská komise, prosazovala Česká republika své zájmy v rámci společných stanovisek EU ve Výboru 18

133 a v dalších pracovních orgánech Rady EU a EK nebo v Ženevě při koordinačních jednáních před nebo v průběhu zasedání pracovních orgánů WTO. Česká republika se profilovala jako liberální stát se značným zájmem na urychlení liberalizace obchodu a dopracování jeho mnohostranných pravidel. Nejdůležitější oblastí činnosti WTO zůstala mnohostranná obchodní jednání o Rozvojovém programu. Organizace se jimi zabývala prakticky v průběhu celého roku, přičemž vrcholem mělo být přijetí modalit (konkrétních technických postupů) pro liberalizaci obchodu v průběhu VI. Konference ministrů v Hongkongu, na níž se však členským státům WTO nepodařilo dospět ke shodě v otázce modalit. Česká republika je členem Mezinárodního měnového fondu (MMF) ode dne svého vzniku, tj. od 1. 1. 1993. Rada guvernérů MMF se schází na pravidelných výročních zasedáních, která jsou společná pro MMF a Světovou banku (SB). Poslední výroční zasedání se konala 24. 25. 9. 2005 ve Washingtonu. Hlasovací síla ČR v rámci MMF je dána výší členské kvóty a činí 0,39 %. Česká republika je též členem všech pěti samostatných institucí tvořících skupinu Světové banky. Také Rada guvernérů SB se schází na pravidelných výročních zasedáních, společných pro SB a Mezinárodní měnový fond, tentokrát 24. 25. 9. 2005 ve Washingtonu. Hlasovací síla ČR se odvozuje od výše jejího kapitálového vkladu a činí 0,41 %. Zásadní změnou ve vztahu ČR a SB, ke které došlo v r. 2005, byla graduace ČR ze skupiny klientských zemí banky mezi země vyspělé. Boj proti mezinárodnímu terorismu byl a zůstává jednou z priorit české zahraniční politiky. Česká republika vnímá své zapojení jako vyjádření solidarity se státy postiženými terorismem a zároveň jako odpověď na bezpečnostní hrozbu, která má vliv na mezinárodní mír a stabilitu, což ovlivňuje i bezpečnostní situaci v ČR. V roce 2005 se opět zvýšil počet teroristických útoků a incidentů a vzrostl i počet obětí teroristů. Tyto útoky potvrdily, že před mezinárodním terorismem není v bezpečí žádný civilizovaný stát. Je stále zřejmější, že kapacita teroristických skupin naplánovat, připravit a realizovat sofistikované útoky neklesá a že zmírnění hrozby terorismu je dlouhodobým úkolem, k jehož splnění nestačí pouze represivní kroky a je nezbytná mezinárodní spolupráce. Zahraniční politika ČR proto nadále prosazovala komplexní přístup k boji proti terorismu s důrazem na mezinárodní spolupráci a respekt k lidským právům a se snahou 19

o identifikaci a zmírnění faktorů, které přispívají k radikalizaci a nárůstu terorismu. Tento přístup reflektuje vývoj mezinárodního terorismu, ve kterém velkou část aktuální hrozby představují velmi volně propojené nebo zcela samostatné teroristické skupiny, často spojené pouze stejnou ideologií. ČR ratifikovala 27. 12. 2005 Úmluvu OSN o potlačování financování terorismu, a krátce poté (po uložení ratifikačních listin) se tak stala smluvní stranou všech 12 platných mezinárodních smluv zaměřených na potírání mezinárodního terorismu. Evropská rada schválila na zasedání v prosinci 2005 novou Protiteroristickou strategii. Její součástí je i nově strukturovaný Akční plán. Česká republika při projednávání tohoto návrhu plně podporovala úsilí britského předsednictví o vytvoření dokumentu, který by přehledně, srozumitelně a úsporně prezentoval složitou a komplexní evropskou protiteroristickou problematiku. V průběhu celého roku se ČR podílela na vytváření Strategie a akčního plánu Evropské unie proti radikalismu a rekrutování. ČR se též zapojovala do boje proti terorismu v rámci aktivit NATO a Euroatlantické rady partnerství/partnerství pro mír. NATO považuje terorismus za jednu z hlavních bezpečnostních hrozeb současnosti, což potvrdily hlavy států a vlád členských zemí NATO na summitu v Istanbulu v červnu 2004. Již v roce 2002 na summitu v Praze zahájila Aliance hlubokou politickou a vojenskou transformaci svých vojenských a civilních schopností boje proti terorismu. Boj proti terorismu ČR prosazuje rovněž jako téma spolupráce NATO a Evropské unie. Česká republika se jako součást mezinárodního společenství demokratických a ekonomicky vyspělých zemí a jako člen Evropské unie (EU) hlásí k principům všelidské sounáležitosti a přijímá svůj díl odpovědnosti za řešení globálních problémů. Jedním z projevů tohoto postoje je zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS), která je integrálním prvkem české zahraniční politiky. ZRS v širším smyslu představuje ucelenou vládní politiku vůči partnerským rozvojovým a transformujícím se zemím. V užším smyslu pak představuje finanční, materiální, expertní či technickou pomoc českého státu v zájmu dlouhodobého udržitelného rozvoje v těchto zemích. Hlavní cíle české ZRS jsou ve shodě s mezinárodními závazky České republiky, zejména s tzv. rozvojovými cíli tisíciletí, přijatými na summitu OSN v roce 2000 a potvrzenými na summitu OSN v roce 2005. ČR tradičně poskytuje finanční, materiální i záchranářskou humanitární pomoc do zahraničí. Česká humanitární pomoc je nedílnou součástí zahraniční politiky ČR. Bilaterální 20