ZÁKLADY ÚSTAVNÍHO PRÁVA

[1] Vladimír Tetur ZÁKLADY ÚSTAVNÍHO PRÁVA

1) TEORETICKÉ OTÁZKY ÚSTAVNÍHO PRÁVA 2) TEORETICKÉ OTÁZKY LIDSKÝCH PRÁV 3) LIDSKÁ PRÁVA V KONTEXTU HISTORIE 4) MEZINÁRODNÍ DIMENZE OCHRANY LIDSKÝCH PRÁV 5) EVROPSKÁ DIMENZE OCHRANY LIDSKÝCH PRÁV 6) GENEZE ÚSTAVNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE 7) ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY 8) LEGISLATIVNÍ PROCES 9) LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD [2]

POJEM A PŘEDMĚT ÚSTAVNÍHO PRÁVA 3

CO JE TO ÚSTAVNÍ PRÁVO? 1. odvětví práva konkrétního státu upravující ústavněprávní vztahy = vztahy mezi subjekty ústavního práva formy seskupení osob (např. lid, národ, národnost, obec ) orgány veřejné moci (např. vláda, prezident, senát soudu) orgány samosprávy (např. obecní zastupitelstvo, akademická obec) fyzická či právnická osoba 2. vědecká disciplína 3. pedagogická disciplína v systému vysokoškolského vzdělání 4 POJEM ÚSTAVNÍHO PRÁVA

CO JE PŘEDMĚTEM ÚSTAVNÍHO PRÁVA? 1) základy veřejné moci a její mocenské povahy hodnotové principy, suverenita, povaha a forma státní moci 2) základy společenské samosprávy teritoriální, politická, profesní, spolková apod. 3) uznání a vymezení svobody individua v podobě základních práv a svobod v podobě garance realizované veřejnou mocí 4) základy politické demokracie volná soutěž politických sil 5) základy systému spravedlnosti organizace a činnost justice 6) ústavněprávní symbolika 5 PŘEDMĚT ÚSTAVNÍHO PRÁVA

pojem zaveden v XVIII. století znamená schopnost zřizovat, formovat constituer = ustanovit, utvořit, vytvořit, zřídit od XVIII. století akt vymezující základy zřízení státu 6 ÚSTAVA A JEJÍ VZNIK

USA 1787 Polsko 1791 Francie 1791 7 Norsko 1814 Belgie 1831 ÚSTAVA A JEJÍ VZNIK

typologie ústav charakter právního systému charakter vnitřní formy státu (státy jednoduché, složené) utvrzení určitého typu soustav nejvyšších ústavních orgánů a jejich vztahů psaná ústava nepsaná ústava (Velká Británie, Saudská Arábie, Izrael) 8 ÚSTAVA A JEJÍ VZNIK

britský ústavní model částečně je tvořen psanými dokumenty (zákony), částečně pravidly nepsanými součástí je i common law (právo rozvíjené judikaturou soudů) historické dokumenty upravující práva občanů (Magna Charta Libertatum, Habeas Corpus Act) francouzský ústavní model Deklarace práv člověka a občana jakožto celosvětově uznávaná ústavní koncepce svobody individua a občana americké ústavní model rozvíjel se zejména prostřednictvím dodatků = součást ústavy je charakteristický úlohou soudů při rozvoji ústavy resp. soudní kontrolou ústavnosti je ústavním modelem federalizovaného státu ÚSTAVA A JEJÍ VZNIK 9

HISTORICKÁ ETAPIZACE 1.ústavy spjaté s revolucí americkou, francouzskou založeny na koncepci dělby moci nová revoluční filozofie týkající se postavení člověka ve společnosti jako svobodného individua např. Francie (1791) 2.ústavy XIX. století odrážejí formování národních států upravují vztahy mezi nejvyššími státními orgány, ale utvrzují i politické svobody občanů např. Norsko (1814) 3.ústavy vzniklé jako stabilizace nových ústavních režimů po 1. světové válce prohlubují pojetí pluralitní, parlamentní demokracie a politická práva občanů, svobodu sdružovací a právo volební např. ústava Československé republiky (1920) 4.ústavní vývoj po 2. světové válce vznik poválečných demokratických režimů šedesátá léta a dekolonializace sedmdesátá léta a pád některých evropských diktatur (Řecko, Portugalsko, Španělsko) rozpad reálného socialismu a federací SSSR, SFRJ, ČSFR 10 ÚSTAVA A JEJÍ VZNIK

klasická ústava je vždy spjatá s politickým vývojem utvrzuje nové pořádky a instituce normativně vymezuje postavení subjektů práva občana, poslance, vlády, apod. upravuje obecné principy právních vztahů globální instituty ústavy (globální struktura ústavy) konkrétní instituty ústavy (dílčí) mohou být i státní symboly, kontinuita či diskontinuita s předchozím právním řádem, vztah k mezinárodnímu právu 11 OBSAH ÚSTAVY

charakter daného státu a práva, principů veřejné moci postavení člověka a občana organizace veřejné moci (zejména pak státní moci) GLOBÁLNÍ INSTITUTY ÚSTAVY vertikální struktura (členění) státu 12 jsou případně konkretizovány v tzv. konkrétní, dílčí instituty ústavy (např. v rámci výkonné moci upravuje postavení a činnost vlády) OBSAH ÚSTAVY

ústava = základní zákon doktrinálně v kontinentálním pojetí vrchol soustavy právních norem značný stupeň obecnosti část jejich ustanovení přímo vyžaduje konkretizaci normami běžných zákonů (explicitně, implicitně) ústava a veřejné právo správní právo (např. volební zákony, zákon o politických stranách) ústava a soukromé právo občanské a obchodní právo (konkretizují ústavní normy upravující postavení osobnosti, možnost podnikatelské aktivity) 13 ÚSTAVA JAKO ZÁKLADNÍ ZÁKON

VEŘEJNÉ PRÁVO SOUKROMÉ PRÁVO správní právo konkretizuje zásadní volební principy finanční právo konkretizuje organizaci finanční správy trestní právo konkretizuje organizaci a činnost justice, postavení občana před ní občanské právo konkretizuje postavení osobnosti, občana obchodní právo konkretizuje možnost podnikatelské aktivity 14 ÚSTAVA JAKO ZÁKLADNÍ ZÁKON

forma ústavy jak jsou organizovány a formulovány ústavní normy jeden = ústavní kodex více normativních aktů struktura ústavy preambule cíle ústavy, historické podmínky jejího vydání ústavní instituty (dvě klíčové části ústavní materie) systém vrcholných orgánů státu (forma vlády) základní práva člověka a občana (status fyzické osoby) normativní systém ústavní normy obecné principy stát je založen na demokratických principech ústavní normy stanovící práva a povinnosti právo pokojně se sdružovat je zaručeno ústavní normy konstitutivní 15 FORMA A STRUKTURA ÚSTAVY

obsahem ústavněprávních norem je i systém vztahů odpovědnosti odpovědnost je naplněna jednáním, jímž jsou porušena ustanovení ústavy nečinností jinou činností, je-li předpokládána činnost právě určitého druhu (např. složení slibu s výhradou) ústavněprávní sankce zrušení zákona odvolání orgánu, kdy ústavní orgán nenaplní podmínky ústavněprávní odpovědnosti rozpuštění orgánu ztráta mandátu zrušení výsledku voleb 16 ODPOVĚDNOST A SANKCE

vydání právního předpisu (ústavní zákon, zákon apod.) rozhodnutí orgánu (akt aplikace práva) kontrolní činnost (např. interpelace) rozhodování sporů (rozhodování Ústavního soudu) činnost fyzických či právnických osob (podání ústavní stížnosti) jednání ústavních orgánů navenek státu (pravomoc prezidenta republiky zastupovat stát navenek) 17 ZPŮSOBY REALIZACE ÚSTAVY

1) hodnotová učení, koncepce, ideje zformulované v různých deklaracích, doktrínách apod. 2) politické nebo státnické dokumenty (programy stran, vládní prohlášení) 3) normativní (monolegální resp. polylegální právní akty, rozhodnutí obsahující autentické interpretace ústavy justičních autorit, zákony bezprostředně provádějící ústavu (volební zákony, zákony o politických stranách) 4) vědecko-doktrinální zdroje (ústavněprávní koncepce, uznávané nosné doktríny) 5) normy mezinárodního práva 6) normativní akty orgánů výkonné moci a hlav státu (rozhodnutí prezidenta republiky) 7) ústavněprávní obyčeje (nesepsaná pravidla chování, které však soudy nechrání) 8) religiózní kodexy (prameny církevního práva mohou být pramenem práva v některých zemích, Írán šaríja) 9) právo ES/EU (souhrn zakládacích smluv ES a smluv dále je měnících) 18 TYPOVÉ ZÁKLADNÍ PRAMENY ÚSTAVY

ústavodárná moc originární = subjekt tvořící ústavu v situaci, kdy vznikají nové státy, probíhají revoluce, zásadně se mění politický režim stará ústava je suspendována, nový systém je ve zrodu tato moc není založena ústavou ústavodárná shromáždění (konstituanta) ústavodárná moc odvozená je předvídaná ústavou = stanoví způsoby eventuálních změn ústavy samé moc kompetentní ke změnám ústavy 19 ZPŮSOBY PŘIJETÍ ÚSTAVY

neexistuje univerzálně platný model nedemokratický způsob ústava oktrojovaná (vnucená) demokratický způsob referendum či parlament 20 POSTUPY PŘIJETÍ ÚSTAVY

iniciativa změnit ústavu pravomoc ústavu změnit změnu může provádět tentýž subjekt, co ústavu přijal nebo subjekt odlišný zvláštní procedura na rozdíl od změn obyčejných zákonů ústava rigidní (snaha o stabilitu, konzervaci ústavních poměrů) ústava flexibilní ústavodárce může vyloučit změnu určitých částí ústavy nebo některých právních institutů čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR Změna podstatných náležitostí demokratického státu je nepřípustná. (např. nález Ústavního soudu z roku 1995 týkající se zrušení části zákona o politických stranách, zákona o NKÚ) 21 ZMĚNY ÚSTAVY

postupně se formuluje princip, podle něhož ústava musí být dodržována PRINCIP ÚSTAVNOSTI postupně se zřizuje systém soudních pravomocí kontroly a ochrany ústavy nezbytnost ústavní kontroly je podmíněna hierarchií právních norem 22 OCHRANA A KONTROLA ÚSTAVNOSTI

ústavní systém kontroly otevřený každému občanovi (anulování zákona - erga omnes (Německo, Rakousko), anulování zákona voie d exception inter partes (U.S.A.)) systém nepřipouštějící přímou možnost občana namítnout protiústavnost předpisu (francouzský) preventivní ústavní kontrola (prověřování normativního aktu než nabude právní síly) následná ústavní kontrola (prověřování normativního aktu po nabytí právní síly [po nabytí účinnosti]) abstraktní kontrola (prověřování bez vztahu ke konkrétní právní věci) konkrétní kontrola (prověřování ve spojení s určitou konkrétní věcí) formální (prověřování z hlediska procesu přijetí normativního aktu) materiální (prověřování z hlediska obsahu normativního aktu) 23 DRUHY ÚSTAVNÍ KONTROLY

ÚSTAVNÍ SOUDNICTVÍ soudní činnost směřující ke kontrole (ochraně) ústavnosti americký model decentralizovaný kontrola konkrétní (soud ji uskutečňuje v souvislosti s aplikací na konkrétní případ) a kontrola následná (uskutečňována na základě zákona platného/účinného) evropský kontinentální model centralizovaný, koncentrovaný ovlivněn zvláštnostmi psaného právního systému (vertikální hierarchie právních předpisů) posuzování souladnosti zákonů a jiných právních aktů a textem základního zákona 24 OCHRANA A KONTROLA ÚSTAVNOSTI

ÚSTAVNÍ SOUDY v evropském kontinentálním pojetí = orgán zvláštního soudního typu název Spolkový ústavní soud (Německo), Ústavní tribunál (Polsko), Ústavní rada (Francie) způsoby kreace parlament (Německo Bundestag i Bundesrat) hlava státu (Česko se souhlasem Senátu) několika ústavními i jinými subjekty (Francie prezident republiky, předseda Národního shromáždění, předseda Senátu) funkční období stanoveno (Česko 10 let, Portugalsko 6 let) nestanoveno, ale věkové omezení soudců (Belgie do 70 let) 25 OCHRANA A KONTROLA ÚSTAVNOSTI

PRAVOMOCI ÚSTAVNÍCH SOUDŮ soulad obecně závazných právních předpisů s ústavou (preventivní [pouze abstraktní] i následná [abstraktní i konkrétní]) spory mezi nejvyššími ústavními orgány spory vyplývající z federativního uspořádání spory mezi nejvyššími orgány a orgány územní samosprávy věci volební a mandátové ústavní odpovědnost ústavních činitelů ústavnost/zákonnost politické strany (Německo, Česko) výklad ústavní normy (abstraktní užití právní normy pro futuro nebo v konkrétní situaci, tedy aplikovaně na konkrétní případ) ústavní stížnost jako právní prostředek ochrany základních stanovených práv a svobod fyzických resp. právnických osob 26 OCHRANA A KONTROLA ÚSTAVNOSTI

jazyk a styl ústav závisí na typu právní kultury románsko-germánský právní systém složité právní konstrukce vysoká právní čistota a přesnost anglosaský právní systém složitost právních textů je spjata se soudní tvorbou práva (konzervativností) stylistika je archaická až anachronická 27 JAZYK A STYL ÚSTAVY

příznačný jev pro demokratickou společnost LIDSKÁ PRÁVA nejsou respektovány z důvodu vnějších okolností, mezinárodních závazků, ale jsou imanentní součástí jejich ústavního pořádku jejich meze stanovené toliko zákony a úcta k jejich nedotknutelnosti = atribut právního státu takovýto přístup vyplývá z pojetí, že občané si vytvářejí stát a další instituce k tomu, aby je chránily a i jinak jim sloužily, nikoli, aby jimi byli podrobeni a porobeni 28 STUDIUM LIDSKÝCH PRÁV

pojem základních lidských práv jakožto katalogu práv a svobod praxe vytvořila přirozenoprávní škola = každý jednotlivec má svá přirozená, nezadatelná a věčná práva jako člověk a občan jednotlivec má tolik základních práv a svobod, kolik mu státy vnitrostátně nebo mezinárodně přiznaly 29 STUDIUM LIDSKÝCH PRÁV

30 DŮLEŽITOST SEPĚTÍ PRÁV LIDSKÝCH A OBČANSKÝCH S PRÁVY SOCIÁLNÍMI, KULTURNÍMI A POLITICKÝMI SEPĚTÍ LIDSKÝCH A SOCIÁLNÍCH PRÁV