Šéfredaktorka: Zuzana Stuchlíková, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze

Časopis Současná Evropa Časopis Současná Evropa (dříve Současná Evropa a Česká republika) je recenzované odborné periodikum interdisciplinárního a multidisciplinárního charakteru, zaměřené na původní studie a diskusní příspěvky českých a zahraničních autorů, zprávy z vědeckého života, dokumenty a recenze týkající se všech aspektů procesu evropské integrace a postavením České republiky v Evropské unii. Vychází dvakrát ročně. Je distribuován do významných knihoven, na pracoviště státní správy apod. Obsah jednotlivých čísel časopisu a aktuální informace jsou k dispozici na webových stránkách Centra evropských studií Vysoké školy ekonomické v Praze: http://ces.vse.cz. Redakce: Šéfredaktorka: Zuzana Stuchlíková, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze Redakční rada: Peter Bugge, Aarhus University, Aarhus, Dánsko Eva Cihelková, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze Peter Čajka, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, Slovensko Vladimíra Dvořáková, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze Vlastimil Fiala, Právnická fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc Alexandr Hobza, Evropská komise, Belgie Irena Homolová, Evropský parlament, Belgie Jana Hošková, Evropský účetní dvůr, Lucembursko Petr Kopecký, Leiden University, Leiden, Nizozemsko Zuzana Lehmannová, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze Hana Machková, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze Radka Papoušková, Evropský účetní dvůr, Lucembursko Blanka Říchová, Fakulta sociální věd, Univerzita Karlova Zbyněk Švarc, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze Dana Zadražilová, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze Petr Zahradník, Česká spořitelna a.s. Časopis připravuje Centrum evropských studií Vysoké školy ekonomické v Praze s finanční podporou Konrad-Adenauer-Stiftung. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 18662. (c) Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica - 2009 ISSN 1804-1280

SOUCASNÁ ˇ EVROPA OBSAH ROČNÍK XIV ČÍSLO 2/2009 Stati: Pracovní migrace v České republice po vstupu do Evropské unie (Marie Popovová) 3 Imunita členů Evropského parlamentu (Zuzana Trávníčková) 21 Konzultace: Premeny suverenity európskych štátov v kontexte vybraných teórií medzinárodných vz ahov (Jaroslav Ušiak) 35 Česká republika pět let v Evropské unii: aktuální problémy přijetí eura (Tomáš Jelínek) 55 Klastrové politiky v Německu a Rakousku: (případové studie s implikací pro ČR) (Josef Abrhám) 71 Rusko jako strategický trh pro české exportéry a investory (Hakob Samsonyan) 85

SOUCASNÁ ˇ EVROPA CONTENTS VOLUME XIV NUMBER 2/2009 Labor Migration in the Czech Republic after Accession to the European Union (Marie Popovová) 3 Immunity of Members of the European Parliament (Zuzana Trávníčková) 21 Changes of Sovereignty (Jaroslav Ušiak) 35 5 Years in the EU: Current Issues of Adopting Euro in the Czech Republic (Tomáš Jelínek) 55 Cluster Policies in Germany and Austria: (Case Studies with Implications for the Czech Republic) (Josef Abrhám) 71 Russian Federation as Strategic Market for Czech Exporters and Investors (Hakob Samsonyan) 85

Marie Popovová Pracovní migrace v České republice po vstupu do Evropské unie * Abstrakt: Začlenění České republiky do Evropské unie v roce 2004 podpořilo bezprecedentní nárůst pracovní migrace, ke kterému docházelo už od začátku 90. let. Hlavními determinanty vývoje pracovní migrace na straně pull faktorů byl především hospodářský vývoj (růst HDP, nezaměstnanost), vývoj demografický a také celková charakteristika trhu práce. Jednotlivé migrační komunity se vyznačují různými specifiky a zapojením do české ekonomiky. Období hospodářského růstu se vyznačuje vysokou mírou růstu u zaměstnanosti cizinců a naopak. V tomto ohledu se na stavu počtu cizinců na českém trhu práce výrazně projevuje současná hospodářská krize, která potvrzuje předpoklad, že zahraniční pracovníci představují nejcitlivější složku pracovní síly, která může rychle reagovat na dané ekonomické změny. Klíčová slova: Ekonomická migrace, pracovní trh, migrační komunity, Evropská unie, Česká republika Česká republika zažívá od začátku tohoto tisíciletí naprosto bezprecedentní nárůst pracovní migrace, a to jak co se týče přílivu zahraničních pracovníků, tak odlivu pracovních sil směrem ze země. Integrace České republiky do Evropské unie v roce 2004 zřejmě tento trend jen posílila. Přitom je zajímavé, že mezi ostatními zeměmi Visegrádské čtyřky zaujímá Česko v počtu zaměstnaných cizinců výsadní postavení. Potřeba zmapování migračních pohybů na českém pracovním trhu a jejich dopadů na nejrůznější oblasti ekonomiky i společnosti je tak citelnější než dříve. Cílem této práce je na jedné straně posoudit vliv začlenění České republiky do Evropské unie na rostoucí trend pracovní migrace a poukázat na hlavní migrační komunity a jejich činnosti na pracovním trhu České republiky. Důraz je přitom kladen na specifikaci hlavních společných rysů či odlišností jednotlivých migračních komunit a způsobů jejich zapojení do české ekonomiky. Na druhou stranu je také stanovena hypotéza, že přítomnost zahraničních pracovníků na českém trhu reaguje citlivě na hospodářské cykly, což je předmětem analýzy statistických údajů zejména z roku 2008 a hodnocení dopadů současné hospodářské krize na zaměstnanost cizinců v České republice. * Tato studie vznikla v rámci malého grantového vědeckého projektu Fakulty mezinárodních vztahů Efekty členství České republiky v EU po pěti letech. Současná Evropa 02/2009 3

Marie Popovová Práce metodologicky vychází zejména z údajů Českého statistického úřadu, Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, stejně jako Eurostatu a dalších statistických institucí ostatních členských států Evropské unie. Obsah statě se zaměřuje především na období po roce 2004, ale pro zdůraznění některých ekonomických souvislostí jsou grafy vytvářeny alespoň v desetiletém rozmezí. Úvod článku stručně popisuje hlavní determinanty vývoje pracovní migrace v České republice po roce 1989 a současný stav zaměstnanosti cizinců na českém trhu práce. Následuje shrnutí hlavních příčin pracovní imigrace do České republiky v kontextu situace v ostatních zemích Visegrádské čtyřky. V další části je charakteristika nejdůležitějších migračních komunit a vymezení jejich hlavních specifik, co se týče působení na českou ekonomiku. Závěr práce se pak věnuje souvislosti současné hospodářské krize a hospodářských cyklů obecně s přítomností cizinců na českém pracovním trhu. 1. Vývoj pracovní migrace v ČR po roce 1989 Od počátku devadesátých let přichází do České republiky cizinci za prací. Ekonomická transformace a konjunktura počátku devadesátých let spolu s liberální migrační politikou pozitivně ovlivňovaly dynamiku pracovní migrace. Počet cizinců na trhu práce rychle rostl a dosáhl vrcholu v letech 1996 a 1997. Zpomalení ekonomického růstu v následujících letech vedlo k ochraně domácího trhu práce. Příčinou byla zvyšující se nezaměstnanost domácího obyvatelstva a rostoucí počet nelegálně zaměstnaných cizinců. Období liberální migrační politiky let 1990 1997 bylo vystřídáno obdobím restriktivní politiky v přístupu cizinců na trh práce i ve vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Úřady práce zpřísnily vydávání povolení k zaměstnání cizinců. 1 Vláda ČR také uzavřela řadu bilaterálních dohod 2 o vzájemném zaměstnávání osob, určujících podmínky zaměstnávání občanů příslušných zemí. Snížení počtu cizinců směřujících do ČR za prací významněji ovlivnila pouze dohoda s Ukrajinou, která zavedla dočasné restrikce (roční kvóty) povolení k zaměstnání vystavovaných Ukrajincům. V důsledku omezení povolení k zaměstnání pak došlo k přeorientování části cizinců směrem k živnostenskému podnikání. V roce 2000 došlo ale také ke změnám v podmínkách zaměstnávání žadatelů o azyl (bez povolení k zaměstnání), které znamenaly prudké zvýšení počtu 1 Tyto změny se týkaly zejména Zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jehož účinnost vešla v platnost 1. 1. 2000 (novelizace zákonem č. 140/2001 Sb., 151/2002 Sb. a 217/2002 Sb). 2 Jednalo se o dohody s Bulharskem, Litvou, Lucemburskem, Maďarskem, Mongolskem, Německem, Polskem, Slovenskem, Švýcarskem, Ukrajinou a Vietnamem. Zákon č. 325/199 Sb. o azylu a o změně zákona 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů. 4

Pracovní migrace v České republice po vstupu do EU žadatelů o azyl v následujícím roce 2001. Poté, co bylo toto opatření zrušeno a žadatelé o azyl mohli získat povolení k zaměstnání až po uplynutí doby jednoho roku pobytu v ČR, jejich počet prudce poklesl. V roce 2003 se ale znovu zvýšil. Příčinou byl očekávaný vstup České republiky do EU, kdy část cizinců z třetích zemí využila azylové procedury k usnadnění vstupu na trh práce ještě před přistoupením Česka do EU. Jak je patrné z grafu č. 1, od roku 2001 Česká republika zažívá zcela bezprecedentní nárůst imigrace. Dá se usuzovat, že vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004, který znamenal zvýšení atraktivity země zejména pro pracovní migranty, tento trend pouze posílil. V tomto období ale došlo také k akceleraci růstu ekonomiky, která zlepšila rovněž situaci na trhu práce a způsobila další impuls k přílivu zahraniční pracovní síly. Graf č. 1: Vývoj míry čisté migrace 4 v ČR v letech 1990 2007 (roční průměr na 1 000 obyvatel) Pramen: Vlastní graf vytvořen podle údajů z OECD Factbook (2009): Economic, Environmental and Social Statistics. Paris: OECD 2009. V současné době jsou na českém pracovním trhu registrováni lidé ze 190 zemí světa. Většina pracovních migrantů směřujících do ČR je ale ze sousedních zemí (s výjimkou Ukrajiny). Z celkového počtu 439 762 cizinců bylo v roce 4 Míra čisté migrace je definována jako celkový počet přibývajících státních příslušníků a cizinců minus celkový počet ubývajících státních příslušníků a cizinců za určitý časový úsek na 1 000 obyvatel. Příjezdy a odjezdy za účelem turistiky či obchodní cesty nejsou ve statistice zahrnuty. Míra čisté migrace se používá k popisu přispění mezinárodní migrace k růstu populace, přičemž na druhé straně se v úvahu bere přirozený přírůstek, tedy rozdíl mezi počtem narození a úmrtí v daném roce. Současná Evropa 02/2009 5

Marie Popovová 2008 v Česku zaměstnáno celkem 361 709 osob. 5 Cizinci se tak na pracovní síle podílí téměř 6,5 %. 6 S rostoucím počtem zaměstnaných cizinců roste přirozeně také jejich podíl na pracovní síle, jak ukazuje graf č. 2. Tento ukazatel se ale velmi liší v jednotlivých regionech České republiky. Pohybuje se od 1 do 15 %, přičemž tradičně nejatraktivnější jsou velká města (Praha, Brno, Plzeň). Graf č. 2: Celková zaměstnanost cizinců v ČR a jejich podíl na pracovní síle v letech 1996 2008 (v %) Pramen: HORÁKOVÁ, M.: Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 22 VÚPS, v.v.i. Praha, 2009. 2. Příčiny pracovní migrace v ČR Příčiny migrace se dají rozdělit do dvou základních kategorií. Pokud se jedná o důvody, které způsobují, že lidé emigrují ze země původu, mluvíme o tzv. push faktorech. Na druhé straně způsobují migrační toky také okolnosti vyplývající z charakteristik zemí příjmových; to, co táhne migranty do těchto zemí, pull faktory. Stěžejním důvodem migrace bylo vždy hledání lepších životních podmínek. Ve zdrojových zemích pracovní migrace převažuje tristní socioekonomická situace vyjádřená velmi nízkou životní úrovní obyvatel (např. restrikce sociálních programů, rostoucí nezaměstnanost, jak oficiální, tak skrytá, prosperující 5 ČSÚ vyjadřuje toto číslo jako tzv. zaměstnanost cizinců, která je součtem povolení k zaměstnání cizinců (tito jsou evidování úřady práce) a živnostenských oprávnění cizinců. 6 ČSÚ: Trh práce v ČR 1993 až 2008 [2009-09-25]. Dostupné z: <http://czso.cz/csu/2009edicniplan. nsf/p/3103-09>. 6

Pracovní migrace v České republice po vstupu do EU černý trh práce, negativní vývoj mnoha demografických ukazatelů, katastrofální zdravotnické služby i celkový zdravotní stav populace atd.). Ekonomické motivy převažují i dnes, ale rozhodnutí migrovat je stále více ovlivňováno nejrůznějšími neekonomickými impulsy. Zatímco v minulosti byly převažujícími faktory mzdové rozdíly, kvalita a množství pracovních příležitostí, dnes se spektrum migračních motivací rozšiřuje s obrovskou propastí mezi životní úrovní v bohatých a chudých regionech. Na straně push faktorů je významné také vytváření sociálního kapitálu, který souvisí s osobami, se kterými je migrant v úzkém styku. Jakmile osoba migruje, cena a riziko mezinárodní migrace se pro příbuzné, přátele a známé dané osoby snižují. Někteří příbuzní či známí pak sami migrují, což zpětně zvětšuje síť lidí svázaných s danou migrací, roste sociální kapitál. Ten vybízí další osoby k migraci, což zase dále zvětšuje síť atd., celý koloběh pokračuje. Na druhé straně vyšší sociální status migrantů a jejich spotřebitelské a investiční aktivity mění ekonomicky i psychologicky lokální prostředí v místě jejich původu, a to opět ve směru stimulace migrace u dosud nemigrující populace. Graf č. 3: Srovnání vývoje čisté migrace (počty imigrantů minus emigrantů) v zemích Visegrádské čtyřky ď Pramen: Graf vytvořen podle údajů z EUROSTAT: Population statistics [2009-09-25]. Dostupné z: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/population/data/main_tables>. Mezi zeměmi Visegrádské čtyřky zaujímá Česká republika z hlediska ukazatele čisté migrace (počet imigrantů minus počet emigrantů) od roku 2001 výsadní pozici (viz graf č. 3). Jednou z příčin tohoto vývoje je skutečnost, že Česká republika nezaznamenala po roce 2004 takový odliv svých občanů do nově otevřených států Evropské unie, jako tomu bylo např. v sousedním Polsku. Na stra- Současná Evropa 02/2009 7

Marie Popovová ně imigrace jsou pak hlavními důvody jednak příznivý vývoj jednotlivých ekonomických ukazatelů (HDP, volná pracovní místa, nezaměstnanost), jednak je to vývoj demografický, který ovlivňuje míru neuspokojené poptávky po pracovní síle. V těchto charakteristikách se však Česká republika od ostatních zemí Visegrádské čtyřky neliší tak markantně, jak rozdílný je vývoj zaměstnanosti cizinců. Vysvětlení lze tedy spatřovat v dalších oblastech, zejména vlastnostech českého pracovního trhu. Graf č. 4: Podíl minimální mzdy na hrubé mzdě (v %) Pramen: VÚPSV: Vývoj hlavních ekonomických a sociálních ukazatelů České republiky 1990 2008. Bulletin č. 24 VÚPS, v.v.i. Praha, 2009. Lze vyjmenovat souhrnné důvody, proč je český pracovní trh schopen absorbovat imigranty. 7 Jedná se zejména o globalizaci a internacionalizaci české ekonomiky, dále o nízké nastavení minimálních mezd a vysokou sociální podporu (čeští občané raději zůstanou nezaměstnanými, než aby zastávali takový druh práce, za jejíž vykonávání je mzda téměř srovnatelná se sociálními dávkami). Minimální mzda v ČR patří k nejnižším v EU, a to nejen nominálně, ale především v poměru k průměrnému platu; její výše leží hluboko pod jeho polovinou v roce 2008 činila minimální mzda pouze 34 % z průměrné hrubé mzdy, 8 což je ukazatel, který se navíc v posledních letech spíše zhoršuje (viz graf č. 4). V nepo- 7 JANSKÁ, E., DRBOHLAV, D.: Economies and labour markets in Central Europe: Key characteristics and policy options for labour migration The Czech Republic. Prezentace z Mezinárodní expertní konference v Budapešti, 11. 13. června 2007. Katedra sociální demografie a regionálního rozvoje. Přírodovědecká fakulta UK v Praze. 8 VÚPSV: Vývoj hlavních ekonomických a sociálních ukazatelů České republiky 1990 2008. Bulletin č. 24 VÚPS, v.v.i. Praha, 2009. 8

Pracovní migrace v České republice po vstupu do EU slední řadě je tu touha zaměstnavatelů po levné pracovní síle a relativně nízká mobilita českých pracovníků. Pracovní trh v České republice má navíc mnoho nedostatků, které se dají rozdělit do tří hlavních skupin. Jsou to jednak 1) demografické problémy (nízká porodnost, stárnutí populace); 2) nedostatečná flexibilita vládních politik (problematické začlenění postižených skupin obyvatel, zejména nejmladších a nejstarších, na pracovní trh) a konečně 3) nízká pracovní motivace spojená s nemožností uzavírat flexibilní pracovní smlouvy, s nedostatkem rekvalifikačních kurzů, štědrými sociálními dávkami a minimální mzdou. Při detailnějším pohledu jsou vidět další problémy. Mezinárodní srovnání ukazuje, že celkový počet vysokoškoláků je malý. Navíc vzdělávací systém neodpovídá potřebám pracovního trhu, kdy jeho požadavky narážejí na krizi učňovského školství a nedostatek výučních vzdělávacích programů. České republice je dále vytýkána netransparentnost v systému sociálního zabezpečení, obecně vysoké daně z příjmů, nedostatečně rozvinutý systém celoživotního vzdělávání, pouze velmi omezená pozornost předpovídání potřeb pracovního trhu a také nízká úroveň získaných znalostí a dovednosti pracovníků (včetně znalosti cizích jazyků a podnikatelských schopností). Mezi významný sociologický jev patří skutečnost, že práce načerno se stala rozšířenou a nedělitelnou součástí ekonomické kultury a stále není zanedbatelná. Regionální diverzita hraje také významnou roli: Praha je nejdůležitějším hospodářským centrem a vysoce dominuje nad ostatními regiony, zato regiony jako je Severní Morava a Slezsko, které byly těžce postiženy transformačním procesem, trpí nejvíce. K tomu bohužel nepřispívá ani fakt, že pracovní a geografická mobilita je velmi omezená. Česká ekonomika bude potřebovat cizinců stále víc s tím, jak relativně ubývá ekonomicky aktivních obyvatel a jak také Češi odcházejí pracovat do zahraničí. Prognózy předpovídají, že Česku bude za 25 let chybět 400 tisíc kvalifikovaných pracovníků. Řešením této situace bude pak logicky nárůst imigrace. Výzkumy odhadují, že za pouhých dvanáct let by mohlo žít v Česku 7,5 % imigrantů a jejich dětí a v roce 2065 už skoro 30 %. 9 Podle současného vývoje půjde hlavně o lidi z Ukrajiny, Vietnamu, Číny a postsovětských republik, protože ti už u nás mají zázemí a svým krajanům nabízejí snazší start. Přestože by si cestou dál na západ v životní úrovni polepšili, velká část jich bude v Česku zůstávat. Lidé z Ukrajiny například i kvůli blízkému jazyku a kultuře. Naopak málo bude lidí z Afriky nebo Jižní Ameriky. 9 BURCIN, B., DRBOHLAV, D., KUČERA, T. (2008): Možnosti migračního řešení perspektivního úbytku a demografického stárnutí obyvatelstva České republiky. Sociologický časopis/czech Sociological Review, 44, č. 4, s. 653 682. Současná Evropa 02/2009 9

Marie Popovová 3. Charakteristika jednotlivých migračních komunit Nejvýznamnější zdrojovou zemí pracovní migrace je tradičně Slovensko, které představuje zhruba 30 % zaměstnaných cizinců. Poté jsou nejpočetnější Ukrajinci (28 %), Vietnamci (13 %), Poláci (6 %) a Mongolové (4 %). 10 Pořadí nejvýznamnějších zdrojových zemí je více méně stabilní, i když se stále zvyšuje podíl příslušníků ze zemí mimo Evropskou unii. 11 Graf č. 5: Zaměstnanost cizinců podle státního občanství v letech 1998 2008 Pramen: HORÁKOVÁ, M.: Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 22 VÚPS, v.v.i. Praha, 2009. Rozhodující podíl na celkovém počtu cizinců u nás mají cizinci s povoleným dlouhodobým pobytem, nikoli trvalým, protože jejich cílem není zůstat v České republice natrvalo. Cizinci s povoleným dlouhodobým a trvalým pobytem jsou dvě odlišné skupiny imigrantů, které se liší jak v motivaci příchodu do ČR, tak v charakteru svého pobytu. Cizinci, kteří mají povolený trvalý pobyt na našem území, se postupně přibližují domácí populaci, zatímco cizinci s dlouhodobým pobytem si spíše zachovávají své zvyklosti, svou kulturu a ve většině případů se ani nesnaží o začlenění. Vzhledem k dobré ekonomické situaci v naší zemi a dostatkem pracovních míst v dělnických profesích, o které češi nejeví přílišný zájem, přichází velký počet cizinců do České republiky s vidinou získání zaměstnání a zlepšení své ekonomické situace. 10 ČSÚ: Cizinci v ČR 2008 [cit. 2009-09-01]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/datove_udaje/ciz_ekonomicka_aktivita>. 11 Srovnej s ČSÚ: Cizinci v ČR 2008 [cit. 2009-09-01]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/cizinci. nsf/datove_udaje/ciz_ekonomicka_aktivita>. 10

Pracovní migrace v České republice po vstupu do EU Pokud se podíváme na imigraci z hlediska původu imigrantů, můžeme vidět dvě velmi rozdílné skupiny. Jednak je to tzv. východní kategorie, do které můžeme zařadit země bývalého Sovětského svazu a bývalé Jugoslávie, ale také země z Dálného východu (Mongolsko, Vietnam, Čína). Tato kategorie se vyznačuje zejména důrazem na rodinné a neformální vztahy. Na druhé straně existuje i tzv. západní kategorie pracovních migrantů, kterou tvoří příslušníci západní Evropy, Spojených států, ale také Slovenska (i když tato komunita je vzhledem k nedávné historii ČR velmi specifická a je obtížné někam ji zařadit). Tato skupina využívá spíše formalizované vztahy a vyznačuje se vyšším respektem zákonů. 12 V České republice spíše převažuje první, tedy východní kategorie. Zde se jednotlivé hlavní imigrační segmenty vyznačují určitými charakteristikami. 13 Ukrajinci pracují v ČR individuálně, mívají pracovní povolení, ale často jsou zde také nelegálně. Většinou zastávají manuální a výpomocné práce na stavbách, ale také v průmyslu (např. potravinářský, textilní nebo zemědělský). Z hlediska sociálního statusu jsou to chudší lidé, dělníci, anebo také lidé s vyšším vzděláním, ale to zde není doceněné. Jedná se většinou o muže. Typické jsou jejich časté návraty do vlasti 14. Pobývají téměř ve všech částech České republiky, tradičně v Praze a středních Čechách a také ve velkých městech. Příslušníci vietnamské komunity zde pracují také jak legálně, tak nelegálně. Charakteristickou oblastí je maloobchodní podnikání, nákup a prodej oblečení a elektroniky. Mezi cizinci v ČR představují určitou kvazi-střední třídu. Také jsou ve všech oblastech Česka, zejména však při západní hranici s Německem a Rakouskem a ve velkých městech. Další výraznou přistěhovaleckou komunitou jsou Číňané. Ti zde pracují většinou nelegálně, případně prostřednictvím obchodních společností nebo velkých podniků. Jsou to často reprezentanti čínských firem nebo menší podnikatelé. Zabývají se dovozem, distribucí (velkoobchodem) a prodejem oděvů, bot a lehkých průmyslových výrobků. Typické jsou pro ně silné příbuzenské vazby a regionální sociální sítě. Také se relativně často dočasně vrací do své země. Působí především v Praze. V poslední době (až do vypuknutí hospodářské krize) nabývala na významu také početná mongolská skupina pracovníků, pro niž se Česká republika stala vedle Jižní Koreje, Japonska, Číny a Spojených států nejoblíbenějším zemí, kam 12 S tímto tvrzením by mohli polemizovat lidé mající zkušenosti s různými nadšenci ze Západu, např. s americkými učiteli angličtiny, kteří v České republice často pracují tedy bez pracovního povolení. K opatrnosti při této klasifikaci ale také nabádají údaje o kriminalitě cizinců, zejména pak Slováků. 13 JANSKÁ, E., DRBOHLAV, D. (2007): Economies and labour markets in Central Europe: Key characteristics and policy options for labour migration The Czech Republic. Prezentace z Mezinárodní expertní konference v Budapešti, 11. 13. června 2007. Katedra sociální demografie a regionálního rozvoje. Přírodovědecká fakulta UK v Praze. 14 Pro svůj opakovaný charakter má tento migrační fenomén často označení cirkulární migrace. Současná Evropa 02/2009 11

Marie Popovová si jezdí vydělat. Mongolská migrace je poměrně feminizovaná, podíl žen v roce 2007 tvořil 59 %. 15 4. Druhy činností pracovních migrantů Legální pracovní migraci v ČR tvoří dva základní pracovní režimy cizinců: zaměstnávání cizinců na základě povolení k zaměstnání vydávaných úřady práce v ČR a podnikání cizinců na základě živnostenského oprávnění vydaného živnostenskými úřady v ČR. Ke konci roku 2008 bylo registrováno 77 158 cizinců, kteří v Česku podnikali. Mezi nimi jednoznačně dominovali zástupci dvou zemí: Vietnamu a Ukrajiny (viz graf č. 6). Graf č. 6: Zaměstnaní cizinci a cizinci s živnostenským oprávněním (ke 31. 12. 2007) Pramen: ČSÚ: Cizinci v ČR 2008 [cit. 2009-09-01]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/cizinci. nsf/datove_udaje/ciz_ekonomicka_aktivita>. Jak ukazuje následující graf č. 7, v průběhu let roste především počet osob v závislém zaměstnání (dnes se podílí na zaměstnanosti cizinců asi třemi čtvrtinami), naopak stagnuje živnostenské podnikání cizinců. Pokud jde o zahraniční pracovníky evidované úřady práce, angažují se především ve zpracovatelském průmyslu, stavebnictví a obchodě, kde svým způsobem zaplňují mezery na trhu. Většina okresů, ve kterých jsou migranti významněji zastoupeni, má totiž spíše nízkou úroveň nezaměstnanosti. 15 ČSÚ: Cizinci v ČR 2008 [cit. 2009-09-01]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/datove_udaje/ciz_ekonomicka_aktivita>. 12

Pracovní migrace v České republice po vstupu do EU Nejpočetnější skupinu cizinců s povolením k zaměstnání v roce 2008 tvořili pomocní a nekvalifikovaní pracovníci, kterých bylo 33 % z celkového počtu. Zhruba čtvrtina povolení k zaměstnání cizinců připadala na řemeslníky, kvalifikované výrobce a opraváře. Pouze v asi 2,5 % případů bylo povolení vystaveno cizincům v postavení manažerů. Graf č. 7: Zaměstnanost cizinců podle postavení v zaměstnání v letech 1997 2008 (k 31.12.) Pramen: ČSÚ: Cizinci v ČR 2008 [cit. 2009-09-01]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/cizinci. nsf/datove_udaje/ciz_ekonomicka_aktivita>. Další kategorií cizinců, kteří se vyskytují na trhu práce ČR, i když primárně mezi pracovní migranty nepatří, jsou žadatelé o azyl. Restriktivní politika ve vydávání pracovních povolení vedla v nedávné minulosti k tomu, že se azylová procedura stává jednou ze vstupních bran na český trh práce. Nedílnou součástí pracovního trhu jsou neoprávněné ekonomické aktivity cizinců, které zahrnují jak činnosti kvazi-legální (migranti sice mají pobyt i práci/podnikání legálně zajištěné, ale jiným způsobem porušují zákony, např. pracují v jiném regionu, odvětví nebo profesi, než mají povoleno, neoprávněně užívají tzv. Švarc systému apod.), tak činnosti nelegální, kdy migrant nemá příslušné povolení k pobytu a současně k práci/podnikání, nebo má příslušné povolení k pobytu, ale nelegálně pracuje či podniká. 16 Nelegální práce převažuje ve stavebnictví, výrobě, zahradnictví, pohostinství a v malých podnicích. Ženy jsou často nelegálně zaměstnávány v úklidových službách, hotelnictví a jiných službách (prostituce). 17 16 DRBOHLAV, D. (ed.): Nelegální ekonomické aktivity migrantů (Česko v evropském kontextu). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008, str. 23. 17 HORÁKOVÁ, M.: Employment and working conditions of migrant workers Czech Republic. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Praha, září 2007, str. 8. Současná Evropa 02/2009 13

Marie Popovová Tab. č. 1: Četnost cizinců podle odvětví ekonomických činností (31. 12. 2008) Celkem 284 551 Zpracovatelský průmysl 102 922 Stavebnictví 69 076 Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel 23 794 Profesní, vědecké a technické činnosti 19 846 Činnosti v oblasti nemovitostí 9 119 Administrativní a podpůrné činnosti 8 746 Doprava a skladování 7 909 Informační a komunikační činnosti 7 267 Ubytování, stravování a pohostinství 6 169 Zdravotní a sociální péče 5 514 Zemědělství, lesnictví a rybářství 5 426 Vzdělávání 4 197 Ostatní 14 566 Pramen: ČSÚ: Cizinci v ČR 2008 [cit. 2009-09-01]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/cizinci. nsf/datove_udaje/ciz_ekonomicka_aktivita>. Tab. č. 2: Četnost cizinců podle kategorie zaměstnání (31. 12. 2008) Celkem 284 551 Vědečtí a odborní duševní pracovníci 19 452 Provozní pracující ve službách a obchodě 13 483 Techničtí, zdravotničtí, pedagogičtí pracovníci 19 478 Příslušníci armády 509 Nižší administrativní pracovníci (úředníci) 8 534 Kvalifikovaní dělníci v zemědělství a lesnictví 2 593 Obsluha strojů a zařízení 49 738 Řemeslníci, kvalifikovaní výrobci, opraváři 68 775 Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 94 905 Zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci 7 084 Pramen: ČSÚ: Cizinci v ČR 2008 [cit. 2009-09-01]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/cizinci. nsf/datove_udaje/ciz_ekonomicka_aktivita>. 14

Pracovní migrace v České republice po vstupu do EU Informace o tom, kolik cizinců v ČR pracuje nelegálně, nevydává žádný z oficiálních úřadů. Podle studie, kterou již v roce 1997 zpracoval Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 18 lze předpokládat, že složení nelegálních pracujících cizinců bude kopírovat co do státní příslušnosti i oboru ekonomické aktivity složení legálně pobývajících i pracujících cizinců. Podle Delfy výzkumu odborníků z Univerzity Karlovy 19 neexistuje na otázku počtu nelegálně pracujících cizinců v ČR shoda ani v pohledech nejrůznějších odborníků (jejich odhady se pohybovaly v rozmezí 40 000 až 400 000). 5. Ekonomické souvislosti pracovní migrace v ČR po vstupu do EU Při pohledu na vývoj počtu zahraničních zaměstnanců v letech 1998 až 2008 se ukazuje silná korelace s ekonomickým cyklem. V období silného růstu můžeme identifikovat razantní nárůst počtu zahraničních pracovníků, zatímco v případě recese dochází k jejich odlivu. Tento závěr je zřetelný i z grafu 8, který zachycuje meziroční změnu počtu zahraničních pracovníků a růst HDP. Nedávný příliv zahraničních zaměstnanců tak lze připsat silnému hospodářskému růstu. Graf č. 8: Vývoj míry zaměstnanosti cizinců (vpravo) a růstu HDP (vlevo) v letech 1998 2008 v % Pramen: ČSÚ: Cizinci v ČR 2008 [cit. 2009-09-01]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/cizinci. nsf/datove_udaje/ciz_ekonomicka_aktivita> a VÚPSV: Vývoj hlavních ekonomických a sociálních ukazatelů České republiky 1990 2008. Bulletin č. 24 VÚPS, v.v.i. Praha, 2009. 18 KROUPA, A., HORÁKOVÁ, M.: Nelegální zaměstnávání a podnikání cizinců na českém trhu práce. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Praha, říjen 1997. 19 DRBOHLAV, D. (ed.): Nelegální ekonomické aktivity migrantů (Česko v evropském kontextu). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008, str. 112. Současná Evropa 02/2009 15

Marie Popovová V roce 2008 je z grafu patrný silný pokles růstu HDP i počtu zaměstnaných cizinců. Zde se potvrzuje hypotéza o vysoké citlivosti zaměstnanosti migrantů na stav ekonomiky. Migranti jsou totiž v podstatě nejflexibilnější složkou pracovního trhu v době prosperity zaplňují snadno mezery na trhu práce, naopak v případě recese není tak problematické jejich propuštění. Méně jednoznačné jsou ale závěry týkající se dopadů aktivit pracujících migrantů na českou ekonomiku. Hlavním pozitivem je bezesporu schopnost migrantů zaplnit mezery na trhu práce jde obvykle o práce málo atraktivní, špatně placené, o něž ve většinové společnosti není zájem. Na druhou stranu se cizinci také angažují v podnikání v kulturně nových oblastech či službách, případně jde o vysoce kvalifikované pracovníky, kteří se uplatní všude. Na straně negativních aspektů může být nebezpečí nadměrného upřednostňování oblastí náročných na levnou pracovní sílu. Tato tendence může ve spojení s potlačením investic do kapitálově náročných projektů, rozvoje a high-tech technologií vést k celkovému zaostávání ekonomiky. V případě nelegální pracovní imigrace jsou problémem ztráty příjmů na daních a pojištění, včetně narušování právního systému. Z dosavadních analýz 20 vyplývá, že ekonomická imigrace pomáhá hnát motory ekonomiky, protože se soustředí zejména do hlavních center hospodářského rozvoje, do velkých průmyslových měst a urbanizovaných oblastí. Právě tato území jsou typická poměrně nízkou nezaměstnaností, což vyvrací argument o vytlačování domácích pracovníků a potvrzuje předpoklad o efektu doplnění trhu práce. Závěr Začlenění České republiky do Evropské unie v roce 2004 podpořilo rostoucí trend pracovní migrace. Na českém trhu práce byla silná poptávka po pracovní síle především v oblastech sekundárního sektoru ekonomiky. Hlavními determinanty vývoje pracovní migrace na straně pull faktorů byl především hospodářský vývoj (HDP, nezaměstnanost) a vývoj demografický. Velmi důležitým aspektem, který ovlivnil skutečnost, že Česká republika se stala z hlediska mezinárodní ekonomické migrace nejvyhledávanější z postkomunistických zemí, je celková charakteristika trhu práce. Strukturu a rozsah nabídky zahraničních pracovníků dále významně ovlivňují vytvořené migrační sítě, především u nejčetnějších státních občanství s dlouhou migrační historií v České republice (Slovensko, Ukrajina, Vietnam a Polsko). 20 DRBOHLAV, D.: Immigration and the Czech Republic (with a Special Focus on the Foreign Labor Force). International Migration Review, 37, No. 1, s. 194 224. 16

Pracovní migrace v České republice po vstupu do EU Rostoucí trend pracovní migrace se projevuje u všech hlavních komunit působících na českém pracovním trhu, ale v posledních letech je příznačné posilování migrace z nečlenských zemí EU na úkor zemí Visegrádské čtyřky. Příslušníci jednotlivých komunit působí v České republice jak v zaměstnaneckém poměru, tak s živnostenským oprávněním, přičemž mezi podnikateli jasně dominují zástupci Vietnamu a Ukrajiny. Analýza ekonomických souvislostí pracovní migrace v České republice potvrdila hypotézu, že období hospodářského růstu a tím pádem růstu volných pracovních míst se vyznačuje vysokou mírou růstu u zaměstnanosti cizinců a naopak. V tomto ohledu se na stavu počtu cizinců na českém trhu práce výrazně projevila současná hospodářská krize, která dále potvrzuje předpoklad, že zahraniční pracovníci představují nejcitlivější složku pracovní síly, která může rychle reagovat na dané ekonomické změny. Současná Evropa 02/2009 17

Marie Popovová Literatura: 1) ČSÚ: Trh práce v ČR 1993 až 2008 [2009-09-25]. Dostupné z: <http:// czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/3103-09>. 2) BURCIN, B., DRBOHLAV, D., KUČERA, T. (2008): Možnosti migračního řešení perspektivního úbytku a demografického stárnutí obyvatelstva České republiky. Sociologický časopis/czech Sociological Review, 44, č. 4, s. 653 682. 3) DRBOHLAV, D,: Ekonomické dopady migrace. In: Migrace do ČR. Člověk v tísni, 2007. 4) DRBOHLAV, D.: Immigration and the Czech Republic (with a Special Focus on the Foreign Labor Force). International Migration Review, 37, No. 1, s. 194 224. 5) DRBOHLAV, D. (ed.): Nelegální ekonomické aktivity migrantů (Česko v evropském kontextu). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008. 6) EUROSTAT: Population statistics [2009-09-25]. Dostupné z: <http://epp. eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/population/data/main_tables>. 7) HORÁKOVÁ, M.: Employment and working conditions of migrant workers Czech Republic. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Praha, září 2007. 8) HORÁKOVÁ, M.: Mezinárodní pracovní migrace v ČR. Bulletin č. 22 VÚPS, v.v.i. Praha, 2009. 9) HORÁKOVÁ, M., ČERŇANSKÁ, D.: Zaměstnávání cizinců v České republice. Část II. Závěrečná zpráva z empirického šetření. VÚPS, v.v.i. Praha, prosinec 2001. 10) JANSKÁ, E., DRBOHLAV, D.: Economies and labour markets in Central Europe: Key characteristics and policy options for labour migration The Czech Republic. Prezentace z Mezinárodní expertní konference v Budapešti, 11. 13. června 2007. Katedra sociální demografie a regionálního rozvoje. Přírodovědecká fakulta UK v Praze. 11) KROUPA, A., HORÁKOVÁ, M.: Nelegální zaměstnávání a podnikání cizinců na českém trhu práce. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Praha, říjen 1997. 12) MPSV: Přehled zaměstnanosti občanů ČR na území států EU/EHP a Švýcarska v letech 2005 2007. Dostupné z: <www.mpsv.cz/files/clanky/5296/obcane_cr_v_eu.pdf>. 13) OECD Factbook (2009): Economic, Environmental and Social Statistics. ISBN 92-64-05604-1. Paris: OECD 2009. 14) VÚPSV: Vývoj hlavních ekonomických a sociálních ukazatelů České republiky 1990 2008. Bulletin č. 24 VÚPS, v.v.i. Praha, 2009. 18

Pracovní migrace v České republice po vstupu do EU 15) TRÁVNÍKOVÁ, B. (2004): Česká republika a nelegální migrace. In: Za prací do Česka. Zákony, statistiky, nelegální migrace, brain drain, mýty, klientský systém, sankce. Člověk v tísni společnosti při ČT, o.p.s. 2004 [cit. 2009-09-01]. Dostupné z: <http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1955344>. 16) TURKOV, V., PAVEL, J.: Zaměstnanost cizinců v ČR. Výzkumná studie 6/2007. Ministerstvo financí České republiky, 2007. 17) Zákon č. 325/199 Sb. o azylu a o změně zákona 283I1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů. 18) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jehož účinnost vešla v platnost 1.1.2000 (novelizace zákonem č. 140/2001 Sb., 151/2002 Sb. a 217/2002 Sb). Summary: Labor Migration in the Czech Republic after Accession to the European Union Integration of the Czech Republic into the European Union in 2004 has strengthened an unprecedented increase in labor migration that has taken place since the early 90s. Main determinants pull factors of the development of labor migration were principally economic development (GDP growth, unemployment), demographic characteristics and an overall state of the labor market. Individual migrant communities are characterized by different features and their involvement in the Czech economy varies, too. A period of economic growth is characterized by high growth in employment of foreigners and vice versa. In this respect, the status of foreigners in the Czech market was strongly reflected in the current economic downturn, which confirms the assumption that foreign workers are the most sensitive component of a workforce that can quickly respond to the economic changes. Key words: Economic Migration, Labor Market, Migration Communities, European Union, Czech Republic Současná Evropa 02/2009 19

Zuzana Trávníčková Imunita členů Evropského parlamentu * Abstrakt: Imunita členů Evropského parlamentu je zakotvena v Protokolu o výsadách a imunitách ES z 8. dubna 1965. Podobně jako vnitrostátní úpravy v jednotlivých členských státech zahrnuje neodpovědnost za názory vyslovené v souvislosti s výkonem funkce a dále nestíhatelnost v rozsahu, která náleží představitelům národního parlamentu. I přes setrvalé snahy Evropského parlamentu aktualizovat platnou úpravu a odstranit z ní národní rozměr nebyl Protokol dodnes změněn. Přesto se nedá říci, že by byl institut parlamentní imunity rigidní a nijak se nevyvíjel. Rozhodování o zbavení nebo ochraně imunity patří k pravidelné agendě Výboru pro právní záležitosti i pléna Evropského parlamentu. Některé posuny ve výkladu parlamentní imunity jsou zřetelné ze zpráv, kterými se výbor vyjadřuje k jednotlivým žádostem, jiné dovodíme ze změn Jednacího řádu Parlamentu. K výkladu platné úpravy parlamentní imunity a vymezování mantinelů její aplikace výrazně přispívají i evropské justiční orgány. Klíčová slova: Výsady a imunity, parlamentní imunita, Evropský parlament, ochrana imunity, zbavení imunity, European Court of Justice Včervnu 2009 proběhly volby do Evropského parlamentu. Postavení nově zvolených zástupců se přitom v mnoha ohledech liší od postavení jejich předchůdců, neboť prvním dnem nového volebního období vstoupil v platnost Statut poslanců Evropského parlamentu (EP) ze dne 28. září 2005. 1 Statut definuje některá práva poslanců a obsáhle se zabývá jejich finančním zabezpečením. 2 Přestože se Evropský parlament dlouhodobě snažil o to, aby Statut nově upravil i otázku výsad a imunit poslanců, žádná z navrhovaných formulací se do textu nedostala. Na druhou stranu, k otázce imunity se na podzim roku 2008 ve dvou různých případech vyjádřily Soud prvního stupně (SPS) a Soudní dvůr (ESD). Vstup Statutu v platnost i zmíněná soudní rozhodnutí tak vybízí k zamyšlení se nad současným stavem imunity europoslanců. 1 2005/684/ES, Euratom. Úřední věstník L 262, 07/10/2005 S. 0001-0010. 2 Velká pozornost byla a je věnována zejména ustanovením týkajícím se platu poslanců, který je stanoven ve stejné výši pro všechny poslance (dosud se výše odměn lišily podle státu, v němž byl každý poslanec zvolen, což mnozí poslanci dlouhodobě kritizovali). * Text byl zpracován za podpory Grantové agentury Akademie věd České republiky v rámci řešení grantového projektu Diplomacie v měnícím se světě (GA 407/08/0120). Současná Evropa 02/2009 21

Zuzana Trávníčková Následující text se pokusí odpovědět na otázku, jaká imunita náleží europoslancům a v jakém historickém a právním kontextu je přiznávána a uplatňována. Východiskem bude výklad platné smluvní úpravy Protokolu o výsadách a imunitách ES z roku 1965. Kromě Protokolu budou vzaty v úvahu i další prameny práva, které institut poslanecké imunity interpretují, dotvářejí, resp. nad rámec Protokolu formují (zprávy Evropského parlamentu, jeho jednací řád, rozhodnutí soudních institucí ES). Každá pravidla, a platí to i o těch týkajících se imunity, neexistují sama pro sebe, ale ožívají teprve ve spojení s praxí, v tomto případě v rozhodování Evropského parlamentu o žádostech o ochranu, resp. vzdání se imunity. Z mnoha desítek případů, jimiž se Parlament dosud zabýval, bude dále zmíněno jen několik málo. Půjde o záležitosti, které se týkaly českých zástupců a dále o ty, jejichž posouzení proběhlo před Soudem prvního stupně a Soudním dvorem. Byť je téma imunity europoslanců mediálně zajímavé, v odborné literatuře nepatří k evergreenům. Těžiště zkoumání výsad a imunit poslanců EP tak leží ve studiu a analýze primárních zdrojů (platného práva EU, rozhodnutí Parlamentu, rozsudků Evropských soudů). Sekundární prameny jsou skromné. V prvé řadě stojí za zmínku interní studie EP, zpracovaná Klausem Offermannem v říjnu 2005 4, která pokud jde o imunitu europoslanců úzce navazuje na starší práci Marílii Crespové Allenové z července 1999. 5 Dále by měla být uvedena komparativní studie Simona McGee z roku 2001 6 (která se věnuje především srovnání vnitrostátních parlamentních imunit ve starých členských státech). Na loňské rozsudky ESD a SPS reagovalo několik komentářů, spíše popisného charakteru. 7 Novinové i televizní zpravodajství se pokud jde o imunitu europoslanců téměř výhradně omezují na informace o rozhodnutích Evropského parlamentu, kterými se Parlament vzdává nebo nevzdává imunity poslanců pro konkrétní řízení. Zájem přitahují zejména domácí poslanci, jako byli v případě České republiky Vladimír Železný (v roce 2005) a Miloslav Ransdorf (v roce 2009). 4 OFFERMANN, Klaus. Parliamentary Immunity in the European Parliament: IPOL/C/JURI/ NOTE/2005/4/a [online]. European Parliament, 24.10.2005, 19.07.2007 [cit. 2009-04-14]. Dostupný z WWW: <http://www.europarl.europa.eu/comparl/juri/immunity/pe360487_en.pdf>. 5 CRESPO ALLEN, Marília. Parliamentary Immunity in the Member States of the European Union and the European Parliament [online]. European Parliament, 1.11.1999 [cit. 2009-04-22]. Dostupný z WWW: <http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/studies/download.do?language= en&file=4123>. 6 MCGEE, Simon. Rules on Parliamentary Immunity in the European Parliament and the Member States of the European Union [online]. European Centre for Parliamentary Research and Documentation, 2001-06-01 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: <https://ecprd.secure.europarl.europa. eu/ecprd/getfile.do;jsessionid=e41ef75f8209fa2d4305a238e06b2763?id=5062>. 7 Immunity of Members of the European Parliament: Joined Cases C-200/07 and C-201/07 [online]. November 01, 2008 [cit. 2009-04-22]. Dostupný z WWW: <http://eulaw.typepad.com/ eulawblog/2008/11/immunity-of-members-of-the-european-parliament-joined-cases-c-20007- and-c-20107.html>; KNOOK, Allard. Case T 345/05, Mote v European Parliament [online]. ECJblog.com, November 13, 2008 [cit. 2009-04-22]. Dostupný z WWW: <http://courtofjustice.blogspot. com/2008/11/case-t34505-mote-v-european-parliament.html>. 22

Imunita členů Evropského parlamentu Výsady a imunity v mezinárodních vztazích a vnitrostátním právu Výsady a imunity voleným nebo jmenovaným zástupcům státu přiznává mezinárodní i vnitrostátní právo. Pravidla mezinárodního práva jsou starší, např. o právu na nedotknutelnost vyslance se můžeme domnívat, že bylo respektováno již v předstátní společnosti. Podle mezinárodního práva je poskytována ochrana a výhody zástupcům státu na území jiných států. Mezinárodní smlouvy (v mnoha ohledech navazující na předchozí obyčejové normy) zaručují zvláštní postavení diplomatickým zástupcům, 8 konzulárním úředníkům, 9 členům zvláštních misí, zástupcům státu při OSN a odborných organizacích přidružených OSN; pokud jde o regionální organizace, pak smluvní úpravu výsad a imunit si sjednali např. členové ES/EU, NATO, OECD 10 nebo OAS 11. Mezinárodní právo v obyčejové formě chrání při zahraničních cestách nejvyšší vnitrostátní představitele (hlavy státu, předsedy a členy vlád). Rozsah výsad a imunit poskytovaných jednotlivým osobám se liší. Rozdíly najdeme i v tom, jak jednotlivé národní právní řády upravují vnitrostátní imunitu svých ústavních představitelů a kdo všechno imunity v jednotlivých státech požívá. Dále se s ohledem na cíl textu zaměřím pouze na imunitu poslanců a jiných volených zástupců, tzv. parlamentní imunitu. Její kořeny najdeme ve 14. století v Anglii, 12 je tedy podstatně mladší než mezinárodním právem přiznávaná diplomatická imunita. Zejména vnitrostátní úpravy členských států Evropské unie (a především první patnáctky členských zemí) byly předmětem několika komparativních studií. 13 Z nich plyne, že parlamentní imu- 8 Vídeňská úmluva o diplomatických stycích ze dne 18. dubna 1961. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb. ze dne 10. června 1964 o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. V platnost vstoupila v dubnu 1964 a v současnosti váže 185 států a Svatý stolec. 9 Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z 24. dubna 1963. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb. ze dne 12. února 1969 o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích. V platnost vstoupila dne 19. března 1967 (pro ČSSR 12. dubna 1968), vedle Svatého Stolce dnes zavazuje 171 států. 10 Supplementary Protocol No. 1 to the Convention for European Economic Co-operation on the Legal Capacity, Privileges and Immunities of the Organisation, Paris, 16 April 1948 [online]. Organisation for Econonomic Co-operation and Development, datum neuvedeno [cit. 2009-04-22]. Dostupný z WWW: <http://www.oecd.org/document/2/0,3343,en_2649_201185_39985730_1_1_1_1,00. html>. 11 Agreement on Privileges and Immunities of the Organization of American States, Washington, 15. 5. 1949 [online]. Organization of American States, Department of International Law [cit. 2009-04-22]. Dostupný z WWW: <http://www.oas.org/juridico/english/treaties/c-13.html>. 12 Report on the regime of parliamentary immunity : CDL-INF(1996)007e [online]. Strasbourg: Council of Europe, 4 June 1996 [cit. 2009-04-24]. Dostupný z WWW: http://www.venice.coe.int/docs/1996/ CDL-INF(1996)007-e.asp. 13 Např. výše zmíněný Working Paper Marílii Crespové Allenové, práce Simona McGee, z českého prostředí jmenujme podklad Parlamentního institut zpracovaný Jindřiškou Syllovou a jeho novější verzi z roku 2006: SYLLOVÁ, Jindřiška MEDKOVÁ, Eva NEMETH, Marek. Rozsah poslanecké imunity ve vybraných státech: Srovnávací studie. 1.175 [online]. Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, červenec 2006 [cit. 2009-04-24]. Dostupný z WWW: < http://www.psp.cz/kps/pi/prace/pi-1-175.pdf >; SYLLOVÁ, Jindřiška. Zásady úpra- Současná Evropa 02/2009 23

Zuzana Trávníčková nita má napříč srovnávanými právními řády dvě základní složky: neodpovědnost a nestíhatelnost, resp. nedotknutelnost. Neodpovědnost obvykle pokrývá veškeré projevy učiněné poslancem při výkonu jeho poslaneckých povinností. Takové projevy nemohou být předmětem trestního ani civilního řízení, a to ani po skončení mandátu. Nestíhatelnost poslance chrání před stíháním, zadržením, vzetím do vazby nebo omezením svobody, a to bez zkoumání, zda se jedná o čin spojený s výkonem mandátu či nikoliv. Právní základ parlamentní imunity Hlavním pramenem upravujícím výsady a imunity europoslanců je Protokol o výsadách a imunitách ES z 8. dubna 1965, platný od 1. července 1967. 14 Podobně jako jiné texty upravující výsady a imunity ve vztahu k mezinárodním organizacím, vyjmenovává Protokol nejprve výsady a imunity, které náleží organizaci a jejím orgánům a následně definuje jednotlivé kategorie osob a jejich výhody. Kromě poslanců Evropského parlamentu jsou výsadami a imunitami nadáni také zástupci členských států, kteří se účastní činnosti orgánů ES/EU, úředníci organizace, členové Komise, soudci, generální advokáti a další zaměstnanci Soudního dvora a Soudu prvního stupně. Postavení europoslanců je upraveno v čl. 8, 9 a 10 Protokolu. Článek 8 Volný pohyb členů Evropského parlamentu, kteří jedou na místo zasedání Evropského parlamentu nebo se z něj vracejí, nepodléhá žádným omezením správní či jiné povahy. Členům Evropského parlamentu při celním odbavení a při devizové kontrole: a) přiznává jejich vlastní vláda stejné výhody, jaké přiznává vyšším úředníkům pohybujícím se v zahraničí při plnění dočasného úředního poslání; b) přiznávají vlády ostatních členských států stejné výhody, jaké přiznávají zástupcům zahraničních vlád při plnění dočasného úředního poslání. vy poslanecké imunity: Informační podklad č. 1.041 [online]. Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, červenec 1993, září 1994 [cit. 2009-04-24]. Dostupný z WWW: <http://www.psp.cz/kps/pi/prace/pi-1-041.doc>. 14 Protokol o výsadách a imunitách ES. Úřední věstník L 152, 13/07/1967 s. 0013. V souvislosti s přijetím Maastrichtské smlouvy byly výsady a imunity vyjmenované Protokolem vztaženy i na členy Evropské centrální banky a Evropského měnového institutu. 24

Imunita členů Evropského parlamentu Článek 9 Členové Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce. Článek 10 V průběhu zasedání Evropského parlamentu jeho členové: a) na území vlastního státu požívají imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu; b) na území všech ostatních členských států nemohou být zadrženi ani soudně stíháni. Jsou chráněni imunitou rovněž během cesty na místo zasedání Evropského parlamentu a při návratu z něj. Imunity se nelze dovolávat v případě přistižení při činu; Evropský parlament je oprávněn svého člena imunity zbavit. Článek 8 zajišťuje poslancům volný pohyb při cestě na zasedání EP nebo při návratu ze zasedání, ohledy při celním odbavení a devizové kontrole. Jeho inspirací jsou výhody přiznávané mezinárodním právem (např. čl. 26 a 36 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích). Aplikace v praxi nepůsobí výraznější problémy. 15 Stručný článek 9 upravuje neodpovědnost poslanců za jejich názory a hlasování během výkonu funkce. Následující čl. 10 poskytuje poslancům nestíhatelnost a ochranu během cesty na místo zasedání EP a při návratu. Ustanovení č. 9 a 10 jsou jádrem parlamentní imunity. Poslední slova čl. 10 Protokolu zmiňují možnost, že EP zbaví svého člena imunit. Podrobnosti takového rozhodování stanoví Jednací řád EP, zejména v čl. 6 a 7. 16 Článek 6 Zbavení poslanecké imunity (výňatky) 2. Každá žádost o zbavení poslanecké imunity, se kterou se příslušný orgán členského státu obrací na předsedu, je oznámena v plénu a je postoupena příslušnému výboru. 15 Jeho vztahem k čl. 10 se zabýval Soud prvního stupně ve věci Mote v. Parliament. CFI. Mote v. Parliament. T-345/05, Judgment, 15 October 2008. 16 Jednací řád Evropského parlamentu 16. vydání březen 2009. [online]. Evropský parlament, 6. dubna 2009 [cit. 2009-04-24]. Dostupný z WWW: <http://www.europarl.europa.eu/sides/getdoc. do?pubref=-//ep//text+rules-ep+20090309+toc+doc+xml+v0//cs&language=cs>. Současná Evropa 02/2009 25