Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s. r. o.

Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s. r. o. Využívání Bazální stimulace u osob se zdravotním postižením Sociální práce Vypracovala: Řehořková Šárka Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Šímová Čelákovice 2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci na téma Využívání Bazální stimulace u osob se zdravotním postižením vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění k obhajobě. V Čelákovicích 11. května 2012... Řehořková Šárka 2

Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala paní Mgr. Kateřině Šímové za vedení absolventské práce, za cenné rady a připomínky, za podporu, kterou mi během psaní poskytovala. Poděkovat musím i své rodině, která mě podporovala po celou dobu mého studia. 3

Obsah Úvod...6 1 Cíle práce...8 1.1 Hlavní cíl... 8 1.2 Dílčí cíl... 8 2 Teoretická část...9 2.1 Historie konceptu Bazální stimulace...9 2.2 Obsah, teorie a možnosti konceptu Bazální stimulace...11 2.2.1 Neurofyziologický model vývoje... 13 2.2.2 Genetický prvek vývojové psychologie... 14 2.2.3 Poznatky z fyzioterapie... 14 2.2.4 Poznatky z psychologie... 14 2.3 Cílová skupina... 15 2.3.1 Klinická péče... 15 2.3.2 Sociální služby... 16 2.3.3 Výuka ve speciálních školách... 16 2.3.4 Hospicová péče... 16 2.3.5 Rehabilitační péče... 17 2.4 Využití konceptu Bazální stimulace u osob se zdravotním postižením... 17 2.4.1 Mentální retardace... 17 2.5 Typy Bazální stimulace základní i nástavbové...20 2.5.1 Somatická stimulace... 20 2.5.2 Vestibulární stimulace... 22 2.5.3 Vibrační stimulace... 22 2.5.4 Optická stimulace... 22 2.5.5 Auditivní stimulace... 23 2.5.6 Orální stimulace... 23 2.5.7 Olfaktorická stimulace... 23 2.5.8 Taktilně haptická stimulace... 23 3 Praktická část...25 Úvod... 25 3.1 Kazuistiky... 27 3.1.1 Kazuistika č. 1... 27 3.1.2 Kazuistika č. 2... 28 3.1.3 Kazuistika č. 3... 29 3.1.4 Kazuistika č. 4... 30 3.2 Vyhodnocení rozhovorů... 31 3.2.1 Rozhovor č. 1... 32 3.2.2 Rozhovor č. 2... 33 4

3.2.3 Rozhovor č. 3... 34 3.2.4 Rozhovor č. 4... 35 4 Diskuze...36 Závěr...38 Резюме...39 Bibliografie:...41 Přílohy...44 5

Úvod Tématem mé absolventské práce je koncept Bazální stimulace. Vybrala jsem si toto téma, protože v domově pro osoby se zdravotním postižením jsem společně s kolegyněmi zaváděla Bazální stimulaci do praxe. Když jsem se seznámila blíže s problematikou osob, které jsou těžce mentálně i tělesně postižené, začala jsem pátrat, jak ještě by bylo možno těmto lidem pomoci. Péče, která se jim dostává, je na velmi slušné úrovni. Zahrnuje jak péči o základní lidské potřeby jako jsou jídlo a spánek, tak i péči o sociokulturní potřeby těchto lidí. Jenže zde byl právě nalezen problém, a to převážně v komunikaci, která byla pouze jednostranná. A to ze strany pečujících. Od klientů přicházely jisté signály, ale s těmi jsme neuměli pracovat. Začala jsem tedy hledat v různých oblastech jak navázat komunikaci s lidmi, kteří jsou těžce mentálně retardovaní. A zaujal mne koncept Bazální stimulace, který je v ČR porevoluční novinkou. Navštívila jsem základní kurz Bazální stimulace, který mne velmi zaujal, a to nejen díky přednášející lektorce, ale především proto, že jsme si mohli vše vyzkoušet na vlastní kůži. Tato zážitková cvičení byla velmi přínosná. Člověk si částečně uvědomí, co mohou cítit, prožívat, ale hlavně vyjádřit lidé beze slov. Kurz mne tak nadchl, že jsem se rozhodla se ještě více zdokonalit a absolvovala jsem ještě další dva kurzy pod vedením stejné lektorky. Kurz nástavbový a prohlubující. Tyto další kurzy šly už více do hloubky. Po úspěšném absolvování jsem se rozhodla v domově s touto metodou začít pracovat. Kurz jsem navštěvovala ještě s dvěma kolegyněmi, takže na zavádění do praxe jsem nebyla sama, což má také svou výhodu. Teoretická část práce bude zaměřena na objasnění pojmů jako je koncept Bazální stimulace, okrajově se dotkne i ontogenetického vývoje lidského těla, zejména mozku. Vývojová psychologie má v tomto konceptu také své místo. Koncept jako takový nefunguje samostatně, ale je propojen s několika dalšími koncepty a studiemi. 6

Praktická část má za cíl na příkladech z domova pro osoby se zdravotním postižením ukázat, jak lze zkvalitnit komunikaci mezi klientem a pečujícím, porovnat kvalitu života klientů před používáním Konceptu Bazální stimulace a po jeho zavedení do praxe. Hodnotit mi pomohou speciální pedagogové, kteří pracují v domově již 6. rokem a znají tedy klienty, kteří zde bydlí. Domnívám se, že dokáží objektivně posoudit změny, ke kterým již došlo a ke kterým dochází. Dále mohou být se svými názory ukazatelem, kudy se ubírat dál. 7

1 Cíle práce 1.1 Hlavní cíl Porovnat kvalitu života klientů před a po zavedení konceptu Bazální stimulace. 1.2 Dílčí cíl Prostřednictvím rozhovorů zjistit klady a zápory pro klienty při využívání konceptu Bazální stimulace. 8

2 Teoretická část 2.1 Historie konceptu Bazální stimulace Profesor doktor Andreas Fröhlich, speciální pedagog, je autorem tohoto konceptu. V 70. letech 20. století pracoval v rehabilitačním centru, kde byly děti, které se narodily s těžkými kombinovanými somatickými a intelektovými změnami. Vypracoval koncept Bazální stimulace během svého doktoranského studia. Převážně se zabýval podporou senzorické komunikace. V 80. letech 20. století začal spolupracovat s Christel Bienstein (zdravotní sestra), která se věnuje problematice péče o lidi, kteří mají omezenou nebo změněnou schopnost vnímání, komunikace a pohybu. Byl vyvinut ošetřovatelský koncept Bazální stimulace a vypracován systém vzdělávání lektorů a průvodců konceptem. Dále se oba (Prof. Dr. A. Fröhlich a Ch. Bienstein) věnují vědeckým projektům v této oblasti. S dětmi, které mají velmi těžké změny vnímání, není možné navázat verbální komunikaci, protože jejich možnosti jsou velmi omezené nebo žádné. Úspěšnou komunikaci se podařilo Prof. Fröhlichovi navázat s těmito dětmi na bázi somatické, vestibulární a vibrační komunikace. Po vyhodnocení vědeckých studií z oblasti vývojové prenatální psychologie byl přesvědčen, že tyto vrozené schopnosti každého lidského organismu dávají dostatek výchozího pracovního materiálu v oblasti komunikace a vnímání. Dosáhl výsledků, které přispěly k rozvoji schopností u dětí s těžkým kombinovaným postižením. Mnoho dalších odborníků z oblasti medicíny se začalo o jeho koncept zajímat blíže a podpořili jej dalšími svými vědeckými studiemi. Tak se stal uznávaným pedagogickoošetřovatelským konceptem a Prof. Fröhlich mohl pro něj registrovat ochrannou známku a vytvořit strukturu vzdělávání lektorů, kteří zajistí relevantní vyškolení ošetřujících a integraci konceptu do praxe. [FRIEDLOVÁ, 2009]. Spolu se zdravotní sestrou Ch. Bienstein vypracovali koncept Bazální stimulace 9

pro ošetřovatelskou péči. Po další spolupráci s mnoha kolegy z ošetřovatelské praxe je nyní k dispozici taková forma konceptu, která je snadno použitelná v každodenní ošetřovatelské péči. To znamená, že ošetřující personál volí takové ošetřovatelské nabídky, které zohledňují koncept Bazální stimulace a individualitu pacienta. Koncept umožňuje stylizovat kulturu kontaktu mezi lidmi s těžkými změnami stavu a jejich okolím. Okolím rozumím všechny, kteří přijdou s tímto člověkem do styku. [FRIEDLOVÁ, 2009, s. 7]. Bazální stimulace patří mezi nejpopulárnější koncept v současném ošetřovatelství. Dnes řadí koncept neodmyslitelně k životu lidí se změnou vnímání, hybnosti a komunikace, pacientů v ústavní péči, obyvatelů domovů pro seniory. V péči o nedonošené děti má nezastupitelné místo. V současnosti přešel koncept Bazální stimulace z fáze dokazování a přesvědčování do fáze zavádění do praxe a realizace. Rozlišuje se počet ošetřovatelského personálu, který tento koncept realizuje v praxi. Přibývá diskuzí, kde si pečující sdělují nové poznatky a zkušenosti, protože jako každý nový postup tak i tento koncept Bazální stimulace vyvolává řadu otázek a názorů. Pořádají se různé semináře a konference, které umožňují pečujícím si své poznatky rozšířit o nové zkušenosti jiných účastníků. V neposlední řadě je k dispozici i literatura a nesmíme opomíjet ani internet. V zahraničí je koncept zahrnut do osnov výuky ošetřovatelství na zdravotnických školách, v praxi se konceptem pracuje na většině pracovišť. Některá velká zdravotnická zařízení a zdravotnické školy mají vlastní lektory. V ČR byl první kurz Bazální stimulace v roce 2003 v Olomouci. Od této doby bylo uskutečněno mnoho základních, nástavbových i prohlubujících kurzů. Bylo vyškoleno nejen mnoho ošetřujícího personálu, ale i např. ergoterapeuti, lékaři, logopedi i speciální pedagogové. 10

V říjnu 2005 byl v ČR založen Institut Bazální stimulace, který je garantem kvality poskytovaných seminářů a supervizí na pracovištích, která pracují s konceptem. V ČR je zohledněn ve Vyhlášce MZ ČR o stanovení činnosti všeobecné sestry ve Sbírce zákonů č. 424/2004, 4, odstavec h. [ FRIEDLOVÁ, 2009, s.9] 2.2 Obsah, teorie a možnosti konceptu Bazální stimulace Základní myšlenkou Bazální stimulace je potřeba celistvosti, není možno vystihnout rozdíl mezi tělem a duševnem. [FRIEDLOVÁ, 2009,s.14] Aby mohlo dojít ke komunikaci (nikoli verbální) je nutné, aby si člověk uvědomoval svoje tělo a okolí. Za tímto účelem je potřeba zvolit vhodný komunikační kanál. Tato komunikace vychází z nejranější formy komunikace a to v prenatálním období mezi matkou a nenarozeným dítětem. Jedná se o tyto formy: komunikace somatická, komunikace vestibulární, komunikace vibrační. U vyvíjecího se lidského zárodku je první schopností vnímat schopnost vnímání somatického (kožního). Velmi brzy je v prenatálním období vyvinutá i schopnost vnímání vestibulárním smyslovým aparátem, a to daleko dříve než vnímání sluchové či zrakové. [FRIEDLOVÁ,Karolína.Sociální služby,č.8-9,2010,s.36] Tyto tři základní druhy vnímání evokují u člověka pocit jistoty. Postnatálně vykazují matky, které vezmou dítě do náruče automaticky prvky chování, které stimulují tyto tři základní prvky. Somatická stimulace je tělesný kontakt, pohupování sem a tam je vestibulární stimulací, a poklepávání na záda je vibrační stimulace. Tento způsob chování je intuitivní a objevuje se napříč všemi kulturami. 11

Každý jedinec je brán jako individualita, která má své vlastní prožitky, návyky, životní zkušenosti i způsob komunikace. Pečující, kteří pracují s konceptem Bazální stimulace, se musí adaptovat na komunikační úroveň klienta. Klient musí být považován za rovnocenného partnera. V lidském mozku jsou životní návyky uchovávány v paměťových drahách. Správnou a cílenou stimulací dochází k aktivizaci uložených vzpomínek. Všichni vnímáme pomocí smyslů a smyslových orgánů, které vznikají v embryonálním věku a vyvíjí se po celý život, mají nenahraditelnou úlohu v našem životě. Pokud dojde ke ztrátě či poškození jakéhokoliv smyslu je nutné vnímání podporovat a rozvíjet pomocí smyslů, které zůstaly zachovány, a to bez ohledu na věk. Například člověk se sluchovým postižením má lépe vyvinutý hmat a chuť. Vnímání je významným prvkem konceptu Bazální stimulace. Jako první se vyvíjí vnímání vlastního těla (somatické vnímání), a to nás informuje o našem těle. Další, je vnímání chvění (vibrační vnímání), to nám dává informaci o intezivitě chvění. Vnímání rovnováhy (vestibulární vnímání) nám dává informace o poloze těla v prostoru. Dále se u nás rozvíjí rytmické vnímání chvění (auditivně-rytmické vnímání). Tento způsob vnímání mají vyvinutější lidé s poruchou sluchu. I takové cucání palce a polykání plodové vody mají svůj význam, dochází tím k orální stimulaci, k níž se po narození přidává schopnost cítit vůně a pachy (olfaktorické vnímání). Vývoj sluchového vjemu (auditivní vnímání), další schopností je hmat (taktilně-haptické vnímání) a vývoj zraku (optické vnímání). Takto zjednodušeně se vnímání vyvíjí u nenarozeného člověka. Prostě se narodíme již s těmito schopnostmi, které nám umožňují poznání sebe sama a okolí. Pokud jsou tyto smysly nepoškozeny. Pokud dojde k poškození jednoho či více smyslů, dochází tím ke změně vnímání sebe sama i okolí. Poškození může vzniknout jak prenatálně (tedy před narozením), tak postnatálně (po narození). Poškození dále může mít vnitřní faktory nebo vnější. Dále může poškození být vrozené nebo získané. Bazální stimulace vychází z toho, že každý člověk i s těžkou formou změny vnímání je schopen v úplně každé situaci alespoň některými ze svých smyslů 12

vnímat." [ FRIEDLOVÁ, 2009,s.18] Dále je třeba zmínit, že sociální vztahy jsou nezbytné pro vznik, vývoj a přežití člověka. Každá životní situace je závislá na společnosti, výměně informací s okolím. Vztah klienta a pečujících se neustále vytváří. Je ovlivňován z obou stran. Je tedy velice důležité všímat si všech signálů, které klient vysílá do svého okolí, protože i změna frekvence dýchání může být způsob navázání komunikace. Za základní princip konceptu Bazální stimulace je považováno zjištění, že při vnímání vlastního těla je jedinec obeznámen o realitě. Holistické pojetí člověka v konceptu Bazální stimulace má šest důležitých oblastí vývoje, které jsou na stejné úrovni, neexistuje mezi nimi nadřazenost ani podřazenost, ale je zde souvislost. Jedná se o oblasti: motorika, kognice, komunikace, sociální zkušenost, emoce a vnímání. Teorie konceptu Bazální stimulace je založena na těchto čtyřech předpokladech: neurofyziologický model vývoje, genetické prvky vývojové psychologie, poznatky z fyzioterapie a poznatky z psychologie. 2.2.1 Neurofyziologický model vývoje Základní stavební jednotkou nervové soustavy je neuron, který se skládá z těla a výběžků dvojího druhu. Činnost neuronu se projevuje jako vzruch, který se šíří v nervové soustavě, a výsledkem této činnosti je reflex. Neurony vytvářejí v CNS (centrální nervová soustava) vzájemně propojenou síť. Pro koncept Bazální stimulace jsou svou funkcí důležité mozková kůra a limbický systém. Mozková kůra provádí detailní rozbor zevního a vnitřního prostředí a uchovává v paměti (krátkodobé i dlouhodobé) většinu přijatých informací. Limbický systém je zapojen do procesu ukládání, udržování a vybavování informací, takže vlastně do paměti. Pokud je okolí člověka málo stimulující může dojít k senzorické deprivaci. 13

2.2.2 Genetický prvek vývojové psychologie Vývoj mozku je složitý proces. Nejprve vzniká trubice na hřbetní straně zárodku, z ní se vytvářejí tři váčky, z nichž vzniknou základní oddíly mozku. V dalším období vývoje vznikají hlavové nervy a rozvíjí se mozeček. Dále se vyvíjí hemisféry velkého mozku. Od šestého měsíce, jak prokázaly studie, je schopen se mozek plodu učit. Výsledky tohoto učení mohou ovlivnit chování po narození. Samotný porod je pro vývoj mozku a centrální nervové soustavy důležitý v tom, že dochází k velké změně prostředí a je tedy zapotřebí zapojit co nejvíce nových nepodmíněných reflexů. Pohyby a motorické jednání umožňují dítěti porozumět okolí a přizpůsobit se mu. 2.2.3 Poznatky z fyzioterapie Koncept Bazální stimulace vychází pro tuto oblast z jiného konceptu a to z konceptu manželů Bobathových. Ti svůj koncept postavili na základě fyziologických pohybových vzorů a reflexů. Hybnost lze zlepšit cílenými formami cvičení. Na základě podrobného vyšetření, které se zaměřuje na to, co dítě dovede bez pomoci, s dopomocí, co nedovede, a dle kvality tonu a pohybu stanovuje terapeut svůj léčebný cíl. Terapeut neučí dítě pohybům, ale dělá vše pro to, aby pacient mohl pohyb sám co nejsprávněji provést. Veškerá terapie je prováděna v rámci funkční situace. Snahou terapeuta je umožnit dítěti získat novou senzomotorickou zkušenost a tím příznivě posunout jeho vývoj vpřed. [www.cadbt.cz,1] 2.2.4 Poznatky z psychologie Uvědomění si vlastního já je možné již v prenatálním období. Vnímání vibrační (chvění, hlasy, tóny, zvuky), vestibulární (určuje polohu těla, uvědomuje si 14

pohyb) a somatické (podávají informace o sobě sama a okolí). Kůže je v tomto případě největší percepční orgán. Koncept Bazální stimulace vychází z předpokladu individuální strukturované péče na základě biografické anamnézy klienta. Druhým podstatným faktorem pro tuto péči je integrace klientovi nejbližší osoby do péče. [www.bazalni.stimulace.cz,2] 2.3 Cílová skupina Autor konceptu Prof. Fröhlich začal pracovat s dětmi, které se narodily s těžkými kombinovanými somatickými a intelektovými změnami. Nyní je koncept využíván napříč pečovatelskými obory. Koncept Bazální stimulace se využívá v klinické péči, sociálních službách, při výuce ve speciálních školách, v hospicové péči i v rehabilitační péči. 2.3.1 Klinická péče Integrace konceptu Bazální stimulace do klinické péče výrazně zvyšuje kvalitu poskytované zdravotní péče. Nejen kvalitu pacientů, klientů. Snižuje se ošetřovatelská zátěž u těchto klientů a zároveň také riziko vzniku komplikací následkem dlouhé imobilizace. Délka hospitalizace a náklady na vynaloženou péči se snižují. [www.bazalni-stimulace.cz,3] Koncept přispívá výrazně ke zvýšení kvality péče, a to prokazatelnými změnami, které nastanou ve stavu klienta. Jedná se o nemocniční péči, která zahrnuje jak dětské pacienty, tak pacienty dospělé. S využitím konceptu Bazální stimulace v nemocnicích jsou popsány zkušenosti nejen ze zahraničí, ale od roku 2003 touto metodou pracují i některá oddělení nemocnic v ČR. Koncept se používá převážně na intenzivní péči JIP, ARO, neonatologických odděleních, v psychiatrické a geriatrické péči. 15

2.3.2 Sociální služby Koncept Bazální stimulace podporuje kvalitu a bezpečnost poskytovaných služeb uživatelům v domovech pro seniory, denních centrech a stacionářích a domovech pro osoby se zdravotním postižením. [www.bazalni-stimulace.cz,4] 2.3.3 Výuka ve speciálních školách Koncept Bazální stimulace je určen také pro žáky s mentálním a kombinovaným postižením. Vychází z vědeckých poznatků o výuce podle individuálních vzdělávacích plánů. Pomocí konceptu se žáci se změněným vnímáním, hybností a komunikací mohou účastnit výuky, při které je respektováno jejich zdravotní znevýhodnění. Pedagogický koncept Bazální stimulace pracuje s výchozím předpokladem, že individuální vzdělávací plány žáků jsou strukturovány s ohledem na integraci nejbližšího sociálního prostředí žáka (zejména rodičů) do pedagogického procesu. Vychází z vývojové úrovně dítěte (žáka) a je jednou z možností poskytování podpůrných opatření při naplňování speciálních vzdělávacích potřeb žáků s těžkým zdravotním postižením. [www.bazalni-stimulace.cz,5] 2.3.4 Hospicová péče Forma paliativní péče, kterou tvoří souhrn lékařských, ošetřovatelských a rehabilitačně-ošetřovatelských činností, poskytovaných preterminálně a terminálně nemocným, u kterých byly vyčerpány možnosti kauzální léčby, ale pokračuje léčba symptomatická s cílem minimalizovat bolest a zmírnit všechny obtíže vyplývající ze základní diagnózy i jejich komplikací a zohledňující biopsycho-spirito-sociální potřeby nemocného. Hospicová péče má tři základní formy. Rozděluje se na: 16

1. Domácí hospicová péče: je nejideálnější pro nemocného, ale rodina se může dlouhým trváním vyčerpat a unavit. Důležité je rodinné zázemí. Tato forma péče je náročná pro zbytek rodiny, i když pomáhají profesionálně kvalifikovaní pracovníci. 2. Stacionáře (denní pobyty): stacionář je obyčejně součástí hospice. Nemocný přichází ráno a odpoledne nebo večer odchází domů. 3. Lůžková hospicová péče: je aktuální zejména tehdy, když předchozí dvě formy nestačí. Pokud dojde ke zlepšení zdravotního stavu je možný opětovný návrat domů. [www.hospice.cz,6] 2.3.5 Rehabilitační péče Je interdisciplinárním oborem medicíny, která kombinuje a koordinuje znalosti z oblasti sociální, lékařské a výchovné k dosažení plnohodnotné integrace člověka po úraze, s vrozenou či chronickou vadou do společnosti. 2.4 Využití konceptu Bazální stimulace u osob se zdravotním postižením Osoba se zdravotním postižením se pro účely zákona 108/2006Sb., o sociálních službách rozumí jako tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby. [www.mpsv.cz,7] 2.4.1 Mentální retardace je vývojová duševní porucha se sníženou inteligencí demonstrující se především snížením kognitivních, řečových, pohybových a sociálních schopností. 17

Dělení mentální retardace podle stupně postižení (klasifikace mentální retardace podle WHO z roku 1992) : 1. Lehká mentální retardace (IQ 69-50) nápadnější problémy mezi 3-6 rokem, malá slovní zásoba, opožděný vývoj řeči, vady řeči, nedostatečná zvídavost, stereotyp ve hře. Hlavní obtíže v období školní docházky-omezená schopnost logického myšlení, slabší paměť, jemná a hrubá motorika lehce opožděna, porucha pohybové koordinace. 2. Středně těžká mentální retardace (IQ 49-35) Rozvoj myšlení a řeči je opožděn, omezení psychických procesů (časté neurologické a tělesné obtíže). Řeč je jednoduchá, slovník obsahově chudý, časté mluvnicky nesprávné tvary, u některých jedinců je pouze nonverbální komunikace. Vývoj jemné a hrubé motoriky zpomalen. Přetrvává celková neobratnost, nekoordinovanost pohybů, neschopnost jemných úkonů, sebeobsluha mnohdy pouze částečná, emocionálně labilní, časté afektivní nepřiměřené reakce. 3. Těžká mentální retardace (IQ 34-20) psychomotorický vývoj výrazně opožděn již v předškolním věku, minimální rozvoj komunikativních dovedností. Časté motorické poruchy a příznaky celkového poškození centrální nervové soustavy. Dlouhodobým tréninkem lze osvojit základní hygienické návyky a jiné činnosti sebeobsluhy (ne u všech), nestálost nálad, labilita. 4. Hluboká mentální retardace (IQ 20 a níže) téměř všichni takto postižení jedinci nejsou schopni sebeobsluhy, vyžadují péči ve všech základních úkonech. Motoricky těžce omezeni, nápadné stereotypní automatické pohyby, kombinace postižení sluchu, zraku aj.. Řeč není rozvinuta, komunikace nonverbální beze smyslu. [www.dobromysl.cz,8] 18

Klient se kterým pracujeme konceptem Bazální stimulace, nemusí splňovat žádné předpoklady, není od něho ani očekáván žádný výkon nebo znalosti. Cílem konceptu Bazální stimulace je vytvořit takové podmínky okolního prostředí, aby na člověka s těžkým postižením vhodně působily, podporovaly jeho vývoj a umožnily mu prožít život formou kvalitních prožitkových zkušeností. [FRIEDLOVÁ,Sociální služby,2010,č.8-9,s. 37] Mnozí lidé (bohužel i z ošetřovatelského týmu) se domnívají, že lidé s těžkou a hlubokou mentální retardací nic necítí a nevnímají. Jak jsou tito lidé (mile i nemile) překvapeni, když se podaří navázat bližší kontakt a zjistit jejich přání a potřeby. Jak již bylo uvedeno, koncept Bazální stimulace slouží k navázání komunikace. Lidé se zdravotním postižením mají komunikaci nějakým způsobem ztíženou. Nabídkou podnětů a stimulací pohybové aktivity se u těchto lidí dá navázat komunikace. Lidé se zdravotním postižením se pomocí konceptu Bazální stimulace naučí vnímat hranice svého těla, mají zážitek ze sebe sama, vnímají okolní svět a dovedou vnímat přítomnost jiného člověka. Koncept umožňuje sestavení individuálního plánu, jehož součástí je biografická anamnéza (někdy se uvádí autobiografická anamnéza). Biografická anamnéza obsahuje určité okruhy, které později slouží při realizaci konceptu Bazální stimulace (příloha č. 1). Biografickou anamnézu lze měnit během práce s konceptem Bazální stimulace vždy, když jsou známy nové poznatky jak pozitivní, tak i negativní. Při sestavování biografické anamnézy bychom se měli zaměřit na tyto kruhy: doteková anamnéza, denní rituály, biorytmus dne, návyky, zvyky a životní styl, používání různých pomůcek (př. potřeby denní hygieny), pohyb a tělesná aktivita, uspořádání okolí. Právě pro sestavování individuálního plánu a biografické anamnézy jsou cenným zdrojem informací rodinní příslušníci. Ovšem lidé se zdravotním postižením vždy nevyrůstají v rodinném prostředí, pokud jsou umístěni v domovech (př. domov pro osoby se zdravotním postižením, domov seniorů), jsou zdrojem informací lidé pečující. Do 19

sestavování biografické anamnézy by se měli aktivně zapojit všichni členové ošetřovatelského týmu. Každý člen týmu má jinou zkušenost, jinak vidí, vnímá a interpretuje poznatky týkající se klienta. Ale tato vazba funguje i v opačném směru. Klient rozdílně vnímá členy ošetřovatelského týmu. Proto se mohou některé údaje lišit. Je proto velmi důležité tyto informace posbírat, zhodnotit a začlenit do okruhů biografické anamnézy. 2.5 Typy Bazální stimulace základní i nástavbové Somatická stimulace Vestibulární stimulace Vibrační stimulace 2.5.1 Somatická stimulace Ruce ošetřujících jsou komunikačním médiem a umožňují získat pacientovi spoustu informací o sobě samém i okolním světě. [FRIEDLOVÁ,2009,s.15] Abychom navázali úspěšnou komunikaci s klientem, je potřeba mu dát na vědomí svou přítomnost. To učiníme nejlépe použitím iniciálního doteku, což je pevný dotek na vhodné části těla (rameno, ruka), který je provázen i verbálně. Kůže je největší percepční orgán. Somatickou stimulaci provádíme pomocí celkové tělesné koupele. K této stimulaci není zapotřebí žádného zvláštního vybavení, využíváme klientovi osobní hygienické potřeby a pomůcky. Důležitý je zde iniciální dotek a stálý kontakt s tělem klienty (myšleno kontakt rukou). Další technikou somatické stimulace je podpora dýchání v konceptu Bazální stimulace. Užívání technik: Kontaktní dýchání: ruce jsou na hrudníku klienta a lehce tlačí jen tak, aby byl dotek cítit, a zvedají se a opět klesají v rytmu dýchání klienta. 20

Kontaktní vibrační dýchání: postup je stejný jako při první uvedené technice pouze přidáme vibrační prvek (ruce se jemně zachvějí při nádechu). Masáž stimulující dýchání je jednou ze základních technik. Cílem této techniky je pravidelné, klidné a hluboké dýchání. Podpora vnímání technikami polohování je také důležitou složkou somatické stimulace. Polohování a mikropolohování (částečné polohování) umožní klientovi získat informace o svém těle. Některé tělesné pozice pro podporu tělesného vnímání jsou: propletení prstů rukou, položení rukou na hrudník, překřížení dolních končetin, uchopení nohy rukou, poloha mumie a poloha hnízdo. Poslední dvě zmíněné tělesné pozice jsou hojně využívány, proto si zaslouží podrobnější popis. Poloha mumie se dá použít u klientů, kteří jsou velmi neklidní, zmatení a agresivní. Využití nachází i u pacientů, kteří dospávají anestézii nebo se probouzejí z komatu, a klientů, kteří jsou dlouhodobě upoutaní na lůžko. Ani u této techniky není potřeba zvláštních pomůcek. Postačí tvrdší matrace, ručníky, deky, povlečení. Důležité je klienta seznámit s naším záměrem (iniciální dotek, doprovodné slovo). Nabídneme polohu na zádech, podložíme hlavu. Tělo po stranách obložíme srolovanými ručníky nebo dekami, ruce mohou být zkřížené na hrudi, ale stejně tak i podél těla (vše záleží na klientovi). Zahalujeme od nohou až po hrudník, vždy ponecháváme možnost klientovi se z této polohy vymanit samostatně. Pokud je reakce pozitivní, ponecháme klienta v této poloze, maximálně však 20 minut. Polohou hnízdo se snažíme navodit klientovi příjemné pocity, aby mohl odpočívat. Poloha hnízdo má navodit u klienta pocit bezpečí a jistoty. Pomůcky k této poloze jsou opět srolované deky nebo povlečení, vhodné jsou perličkové polohovací polštáře. Začneme opět iniciálním dotekem a nabídkou polohy verbálně. Klienta uvedeme do oblíbené polohy, srolujeme deky do pevné role, ohraničíme klientovo tělo. A klienta přikryjeme, tak jak si přeje. 21

2.5.2 Vestibulární stimulace Vestibulární vnímání umožňuje klientovi vnímání rovnováhy. Povzbuzuje mozkovou aktivitu a ovlivňuje svalový tonus. Vestibulární stimulaci můžeme provádět přímo my velmi pomalým a lehkým otáčením hlavy, houpacími pohyby v lůžku, tzv. pohyb ovesného klasu (klienta usadíme na pevnou podložku a svými dolními končetinami ho obepneme v úrovni stehen, záda máme opřená o svůj hrudník a lehce pohupujeme sem a tam). Nebo prostřednictvím různých pomůcek: houpačky, houpadla, houpací křesla, trampolíny. 2.5.3 Vibrační stimulace Somatické vnímání prohlubuje vnímání vibračních podnětů, které se děje jednak pomocí kůže, ale i klouby, šlachami a svaly. Vnímání vibrací je ryze individuální záležitostí. K této stimulaci můžeme využít opět ruce pečujícího, ale abychom dosáhli lepšího prožitku, je vhodné využít pomůcky např.: bateriové vibrátory, holicí strojek, elektrický zubní kartáček, vibrující lehátka a sedátka. Toto jsou základní prvky konceptu Bazální stimulace na ně navazují nástavbové prvky konceptu Bazální stimulace. Jedná se o stimulaci optickou, auditivní, orální, olfaktorickou a taktilně haptickou. 2.5.4 Optická stimulace Tato stimulace je založena na nabídce optických vjemů, jako jsou světlo a tma, obrázky (zde je důležitá velikost a umístění), fotografie, ale i sledování televize. Důležité je dodržovat dobu stimulace. Pokud by byla dlouhá, ztrácí stimulace smysl, klient ztrácí zájem a opadá soustředěnost, může vzniknout iluzorní vnímání. Změny ve zrakovém vnímání mohou vyvolat zářivky. Změna polohy těla klienta má své důležité místo, protože pouhé pootočení hlavy mění zorný úhel pohledu klienta. Vhodná k optické stimulaci je zejména dětská kresba, 22

nevyvolává negativní reakce. 2.5.5 Auditivní stimulace Cílem auditivní stimulace je stimulace sluchového vnímání a schopnost rozlišit jednotlivé zvuky, navázat kontakt s klientem, mobilizace vzpomínek klienta, budování pocitu jistoty a umožnění orientace. Auditivní stimulaci je vhodné zahájit iniciálním dotekem. Stimulaci lze provádět pomocí hudby, vyprávění, zpěvu a za použití nástrojů. Měli bychom vycházet z biografické anamnézy. Pracovat tímto prvkem konceptu Bazální stimulace lze individuálně, ale i ve skupině. 2.5.6 Orální stimulace Tento prvek konceptu Bazální stimulace dává klientovi informace z jeho úst. Stimulaci lze provádět samostatně nebo jako přípravu na stravu. Vždy by měla předcházet somatická stimulace obličejové části hlavy, při níž dochází ke stimulaci slinných žláz. Důležitá je poloha těla klienta, která ovlivňuje schopnost polykání. Lidská ústa jsou jedním z nejintimnějších míst těla člověka. Na to je potřeba brát ohled při vstupu do této zóny. Dále pozor na záměnu pojmů orální stimulace a hygiena dutiny ústní. Jsou to dva různé pojmy a postupy. Hojně jsou využívány tzv. cucací váčky (poživatina zabalená do gázy a namočená v minerální vodě), které se vkládají do úst klienta. 2.5.7 Olfaktorická stimulace Stimulace založená na nabídce vůní a pachů. Opět je třeba vycházet z biografické anamnézy. Stimuly bychom neměli nabízet kontinuálně, klient by si mohl zvyknout a nedocházelo by ke správné stimulaci. 2.5.8 Taktilně haptická stimulace 23

Stimulujeme klientovi ruce a rozvíjíme schopnost úchopu. Lidské ruce mají schopnost poznávací. K taktilně haptické stimulaci můžeme použít oblíbené předměty, hračky, kelímky, hrníčky, žínky, ručníky, teplo, chlad, předměty denního života. Vycházíme z autobiografické anamnézy. 24

3 Praktická část Úvod Domov pro osoby se zdravotním postižením je zařízení sociálních služeb, které zřizuje Středočeský kraj. Domov je poskytovatelem pobytové sociální služby s kapacitou 30 lůžek. Je určen pro osoby s kombinovaným postižením, osobám s mentálním postižením, osobám s tělesným postižením. Cílem snažení je poskytovat obyvatelům domova zázemí, jistotu, kvalitní péči využívající moderní a ověřené metody a postupy, péči zaměřenou na individuální potřeby a přání klientů, plnou pochopení a porozumění. Trvale vytvářet pro klienty příjemné prostředí, v němž si rozvíjí své schopnosti, vytvořit podmínky co možná nejpodobnější běžnému bydlení, podporovat vztahy klientů s jejich rodinami a s přáteli. Posláním domova je vytvořit lidem s mentálním a fyzickým postižením možnost žít v přirozeném prostředí domova, kde se cítí bezpečně a spokojeně, při zachování jejich důstojnosti a možnosti svobodné volby. Domov disponuje rozlehlou zahradou, kde mohou klienti nejen trávit svůj volný čas, ale i praktikovat různé aktivity. V letních měsících je k dispozici bazének, houpačka a příjemné venkovní posezení u rozkvetlých záhonů. Podzim nabízí krásně barevné listí, s jehož úklidem mohou klienti pomáhat. Zima je v zahradě nádherná, zasněžené stromy, rampouchy visící ze střechy. Občas zahradu přeběhne veverka či dokonce zajíc, kočky tady mají svou milostnou stezku. Lidé v domově jsou těžce mentálně retardovaní a komunikují pouze neverbálně. Nemají rádi prudké změny a rychlé zvraty. Jejich dosavadní život plynul stále ve stejných kolejích a každé malé vybočení by mohlo znamenat zhoršení jejich zdravotního stavu. Začali jsme tedy pozvolna. 25

Pro svou práci jsem si vybrala čtyři klienty tohoto domova, dvě děvčata a dva mladé muže. Všichni jsou v domově od útlého dětství. Jejich život prošel mnoha změnami (tak jako sociální služby), ale stále ještě je mnoho a mnoho věcí, které jim chybí. A já se domnívám, že právě koncept Bazální stimulace jim může svou nabídkou pomoci ke zlepšení komunikace a tudíž ke zkvalitnění života. Pokud budeme rozumět reakcím jak pozitivním tak i negativním můžeme se vyvarovat omylů a mýtů, které jsou zde dlouhodobě zakořeněny. 26

3.1 Kazuistiky 3.1.1 Kazuistika č. 1 dívka (13 let) Dg.: DMO (dětská mozková obrna), spastická kvadruparéza, hluboká mentální retardace, těžká zraková vada Dívka je v domově pro osoby se zdravotním postižením od svých tří let. Rodina jeví minimální zájem, návštěva jedenkrát za rok. Navštěvuje výuku speciálních pedagogů pátým rokem. Před využíváním konceptu Bazální stimulace: dívka leží v lůžku schoulená, posunuje se po ložné ploše od jedné postranice ke druhé. Dívka je krmena kašovitou stravou lžičkou. Při podávání jídla těká očima a nejeví dostatečný zájem o stravu, stále má tendenci posouvat se po lůžku. Sama vyhledává hračky, které rukou uchopí a ihned vloží do úst. Pokud není po ruce hračka, zakousne se klidně do oblečení či přikrývky. Dívka je velmi lekavá při náhlém vstupu člověka do pokoje trhne celým tělem. To samé činí při velkém hluku. Vycházky ven má ráda, ale v kočárku ve kterém jezdí, se opět posouvá od jedné strany ke druhé. Při prudké změně polohy kočárku má trhavé pohyby. Při používání konceptu Bazální stimulace: nejdůležitějším krokem bylo zavedení iniciálního doteku. Ten jsme umístili na rameno dívky. Pokaždé byl doprovázen verbálně (křestním jménem dívky). Dalším krokem bylo polohování (somatická stimulace), kdy se nejvíce osvědčila mumie (dala dívce pocit bezpečí, kdy ucítila hranice svého těla). Dále dívka pozitivně reaguje na vestibulární stimulaci, kdy je pohupována v náručí pečovatelů (klas v poli). Tato poloha ji velmi uklidňuje. Využili jsme jejího úchopového reflexu při taktilně haptické stimulaci. Orální stimulace dívce dala možnost ochutnat potraviny, které dříve nebyly v jejím jídelníčku. Sestavujeme biografickou anamnézu. 27

Poznatky: dívka se celkově zklidnila. Zlepšilo se přijímání stravy. Lekavost není už tak markantní, ale stále přetrvává. Umíme přečíst z její tváře některé reakce. Rozšířila se nabídka aktivit, která je součástí individuálního plánu. 3.1.2 Kazuistika č. 2 mladý muž (23 let) Dg.: DMO (dětská mozková obrna), spastická kvadruparéza, hluboká mentální retardace, st.p. po operaci zažívacího traktu (ileus???) Chlapec je v domově od svých tří let. Rodina nejeví žádný zájem, má ustanoveného opatrovníka. Navštěvuje výuku speciálních pedagogů. Před využíváním konceptu Bazální stimulace: chlapec tráví většinu dne v lůžku, nebo polohovacím vozíku (nezvládá sed). Stravu přijímá lžící mixovanou. Jeví zájem o okolní předměty, které bere do ruky. Vyhledává takové předměty, které vydávají zvuk. Je velmi lekavý. Na vycházky chodí pouze na zahradu ve svém polohovacím křesle. Při prudké změně polohy, velkém rámusu a rychlých pohybech pečovatelů má trhavé pohyby zejména horní poloviny těla (psychomotorický neklid). V koupelně při koupeli dává najevo obavy z budoucích úkonů. Při využívání konceptu Bazální stimulace: první jsme zavedli iniciální dotek, který jsme umístili na rameno chlapce a vždy ho verbálně doprovázíme (křestním jménem chlapce). Somatickou stimulaci využíváme především při polohování v jeho křesle, kdy dáme jasné hranice jeho tělu pomocí perličkových polštářů. Vestibulární stimulace se stala také oblíbenou, je pohupován v rytmu hudby. Auditivní stimulaci provádíme za pomoci hudby, protože reakce na hudbu byla velmi pozitivní. Orální stimulace v podobě cucacích váčků rozšířila spektrum chutí. Úchopový reflex jsme zapojili při taktilně haptické stimulaci. 28

Poznatky: došlo ke zlepšení příjmu potravy, rozšířila se nabídka denních aktivit. Chlapec získává pocit jistoty a bezpečí. Pečovatelé mohou lépe číst chlapcovy reakce. Dochází ke zlepšení komunikace a vypracováním biografické anamnézy doplníme individuální plán o další dlouhodobé cíle. Změnilo se výhodněji uspořádání prostoru pokoje chlapce. Částečně byl odbourán psychomotorický neklid. Zklidňující koupele dávají chlapci pocit jistoty. Další úkony spojené s osobní hygienou už snáší daleko lépe. 3.1.3 Kazuistika č. 3 mladý muž (19 let) Dg.: DMO (dětská mozková obrna, spastická kvadruparéza, hluboká mentální retardace, pravděpodobná slepota Chlapec je v domově od svých čtyřech let. Rodiče jeví o chlapce zájem (mám dojem, že pouze formální). Navštěvuje výuku speciálních pedagogů. Před využíváním konceptu Bazální stimulace: chlapec tráví svůj čas převážně v lůžku, je velmi lekavý, stravu přijímá z kojenecké lahve, často pláče. Není patrná žádná snaha o pohyb v lůžku. Na vycházky nechodí. Koupel celou propláče. Při velkém rámusu je patrný psychomotorický neklid. Nemá žádný úchopový reflex. Při využívání konceptu Bazální stimulace: zavedli jsme iniciální dotek, který jsme umístili na rameno, vždy je doprovázený verbálně (křestní jméno chlapce). Somatická stimulace nám umožnila nabídnout chlapci pocítit hranice svého těla. Používáme metod jak mumie, tak i hnízda za pomoci perličkových polštářů, dek a dalších lůžkovin. Vestibulárně stimulujeme pohupováním jak v náruči pečovatelů, tak i v houpacím vaku. Koupel provádíme zklidňující, abychom navodili pocit bezpečí a jistoty. Vždy dáváme pomocí taktilně haptické stimulace možnost osahat si předměty, které budeme při koupeli používat a verbálně doplníme. Auditivní stimulace se nám osvědčila pouze formou vyprávění. Na 29

hudbu (pop, country, metal, vážná) byly vždy negativní reakce. Orální stimulace, která se provádí pomocí cucacích váčků, do kterých jsme vložili celé kousky potraviny (př. část stroužku mandarinky, karamelu, bonpar) je přijímána pozitivně. Doplnili jsme biografickou anamnézu. Poznatky: došlo ke zlepšení příjmu potravy a tedy i celkovému propívání. Rozšířili se chutě a vůně, které dříve chlapec v jídelníčku neměl. Ústa dostala pocit kousků, které jsou jinak ve stravě běžné. Koupel již není provázena pláčem. Chlapec získal pocit jistoty a bezpečí, pocítil hranice svého těla. Jsou patrné reakce i pozitivní. Na obličeji se občas objeví úsměv. Komunikujeme převážně pomocí taktilně haptické stimulace. Rozšířili jsme nabídku aktivit. 3.1.4 Kazuistika č. 4 dívka ( 19 let) Dg.: DOM (dětská mozková obrna), spastická kvadruparéza, těžká mentální retardace, astma bronchiále, zažívací potíže sezónní??? Dívka je v domově od tří let, rodiče nejeví zájem. Navštěvuje výuku speciálních pedagogů. Před využíváním konceptu Bazální stimulace: dívka tráví většinu času v lůžku, trpí častými záněty horních cest dýchacích. Pro časté zahlenění špatně přijímá potravu, někdy ji zcela odmítá. Vycházky jsou ojedinělé pro alergické projevy, které často přejdou v zánět horních cest dýchacích. Při využívání konceptu Bazální stimulace: zavedli jsem iniciální dotek, který jsme umístili na rameno, je vždy verbálně doprovázen (křestní jméno dívky). Somatickou stimulaci využíváme při posazování do křesla, hranice těla dáváme poznat pomocí polštářů plněných perličkami. Zaměřili jsme se na techniky dýchání, používáme kontaktní dýchání, kontaktní vibrační dýchání, masáž 30

stimulující dýchání. Vestibulárně stimulujeme pohupováním v houpacím vaku. Auditivní stimulace je dívkou přijímána pozitivně, zejména pop music. Orální stimulace pomocí cucacích váčků je dobře snášena. Zkoušíme kousky ovoce, tvrdé bonbony, čokoládu a další pochutiny. Doplnili jsme biografickou anamnézu. Poznatky: dívka je celkově zklidněna, rozšířila se nabídka aktivit, chutí a vůní. Umožňujeme poznat a uvědomit si hranice svého těla. Zlepšilo se dýchání a příjem potravy v době akutního respiračního onemocnění. Vycházky zůstaly sezónně omezeny, pro alergické projevy. Zapracováno do individuálního plánu. 3.2 Vyhodnocení rozhovorů Metodu rozhovoru jsem si vybrala ke zhodnocení cíle mé práce, a to porovnat kvalitu života klientů domova pro osoby se zdravotním postižením před zavedením konceptu Bazální stimulace a po jeho zavedení do praxe. Rozhovor mi poskytli speciální pedagogové, kteří v domově vyučují již šestým rokem a mohou tedy podat hodnověrné informace, zda došlo či dochází ke zkvalitnění komunikace a života klientů. Metoda rozhovoru: otevřený řízený rozhovor, otázky jsou pokládány pedagogům a jsou zaměřeny na jejich pedagogickou činnost. Cílem rozhovoru je zjistit, zda se změnila kvalita života klientů a zda došlo ke zlepšení komunikace. Otázky: 1. Znala jste koncept Bazální stimulace již dříve? 2. Zajímala jste se blíže o tento koncept? 3. Domníváte se, že je koncept přínosem pro tyto žáky? 4. V čem vidíte přínos tohoto konceptu? 5. Zaznamenali jste nějaké negativní reakce? 6. Vnímáte nějaké zápory tohoto konceptu? 31

3.2.1 Rozhovor č. 1 Mgr. A. H. (65 let) Otázka: Znala jste koncept Bazální stimulace již dříve? Odpověď: O tomto konceptu jsem slyšela již dříve na různých seminářích. Jak od přednášejících tak od kolegyň. Otázka: Zajímala jste se blíže o tento koncept? Odpověď: Dostala jsem kontakt na webové stránky Institutu Bazální stimulace a tam jsem si přečetla obsah a využití konceptu. Otázka: Domníváte se, že je koncept přínosem pro tyto žáky? Odpověď: Já osobně se domnívám, že je velkým přínosem pro naše žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Otázka: V čem vidíte přínos tohoto konceptu? Odpověď: Největší přínos vidím vůbec v navázání komunikace s našimi žáky. Došlo také k upevnění vztahu žáka a pedagoga. Prohloubila se vzájemná důvěra. Sjednotili jsme individuální plán, který nyní komplexně působí na rozvoj žáka. Otázka: Zaznamenali jste nějaké negativní reakce? Odpověď: Negativní reakce je součástí navazování vztahu během konceptu Bazální stimulace. Takže ano zaznamenala. Ale beru je jako jasné signály odmítavé odpovědi. Což pro mne znamená, že příště nebude tato nabídka učiněna. Otázka: Vnímáte nějaké zápory tohoto konceptu? Odpověď: Jako každá novinka nemusí být přijímána vždy s nadšením. Někteří pečující se mohou domnívat, že jim to přinese práci navíc. 32

3.2.2 Rozhovor č. 2 Mgr. R. H. (45let) Otázka: Znala jste koncept Bazální stimulace již dříve? Odpověď: S konceptem Bazální stimulace jsem se seznamovala postupně, při seminářích, samostudiu, ale i skrze ošetřovatelský personál. Otázka: Zajímala jste se blíže o tento koncept? Odpověď: Protože jsem velice zvídavý člověk, tak mi to nedalo a vyhledala jsem si dostupnou literaturu a webové stránky. Přihlásila jsem se na základní kurz Bazální stimulace. Otázka: Domníváte se, že je koncept přínosem pro tyto žáky? Odpověď: Koncept je velkým přínosem pro žáky, které v domově vyučuji. Jsou to žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Koncept Bazální stimulace usnadňuje rychlejší a kvalitnější plnění cílů v individuálních plánech. Otázka: V čem vidíte přínos tohoto konceptu? Odpověď: Koncept pojímá člověka jako celek, je zaměřen na neverbální komunikaci a zde vidím ten stěžejní přínos, došlo k sjednocení komunikačních kanálů a prohloubení vzájemné důvěry. Využíváme různých pomůcek, jako jsou například Orffeovy nástroje, polohovací vaky, hadi, různé aromatické olejíčky atd. Otázka: Zaznamenali jste nějaké nagativní reakce? Odpověď: Ano. Ovšem negativní reakce je také odpovědí na mou vyslanou nabídku. Je třeba ji plně respektovat a novou nabídku podat v jiné formě. Otázka: Vnímáte nějaké zápory tohoto konceptu? Odpověď: Strach klientů z nových věcí, pečující nebude mít kladný vztah ke klientovi a své emoce na něj může přenést a tím nedá dobrou nabídku. 33

3.2.3 Rozhovor č. 3 Mgr. T. J. (48 let) Otázka: Znala jste koncept Bazální stimulace již dříve? Odpověď: Koncept Bazální stimulace jsem poznala až tady v domově. Otázka: Zajímala jste se blíže o tento koncept? Odpověď: Začala jsem se zajímat blíže, abychom sjednotili přístup k našim žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Otázka: Domníváte se, že je koncept přínosem pro tyto žáky? Odpověď: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají svůj vlastní styl komunikace a pochopit a porozumět mu umožňuje právě koncept Bazální stimulace. Dochází k rozvoji osobnosti žáka. Otázka: V čem vidíte přínos tohoto konceptu? Odpověď: V rozvoji osobnosti žáka, v upevnění vzájemných vztahů, naplnění cílů v individuálním plánu. Otázka: Zaznamenali jste nějaké negativní reakce žáků? Odpověď: Negativní reakce jsou odmítavou odpovědí na nabídku. A já ji musím respektovat a předat dalším kolegům, abychom se jí příště vyvarovali. Otázka: Vnímáte nějaké zápory tohoto konceptu? Odpověď: Možná nedostatek zkušeností s tímto konceptem a málo informací. 34

3.2.4 Rozhovor č. 4 Mgr. K. Š. (38let) Otázka: Znala jste koncept Bazální stimulace již dříve? Odpověď: Ano. Otázka: Zajímala jste se blíže o tento koncept? Odpověď: Ano. Otázka: Domníváte se, že je koncept přínosem pro tyto žáky? Odpověď: Ano. Otázka: V čem vidíte přínos tohoto konceptu? Odpověď: Tento koncept umožňuje přiblížit lidem se, kteří mají kvůli svému postižení omezený kontakt se světem kolem sebe. Lidé, kteří byli uzavřeni do sebe a apatičtí, se pomocí Bazální stimulace začínají zajímat o své okolí, rozvíjejí se a následně jsou spokojenější a klidnější. Otázka: Zaznamenali jste nějaké negativní reakce žáků? Odpověď: U některých klientů je potřeba postupovat opatrně, protože jsou např. více citliví na dotek nebo na určité zvuky. Pokud se respektovaly tyto individuální potřeby, k žádným negativním reakcím nedocházelo. Otázka: Vnímáte nějaké zápory tohoto konceptu? Odpověď: Vidím spíše překážky než zápory. Nedostatek ochotného a kvalifikovaného personálu. 35

4 Diskuze Za téma své absolventské práce jsem si vybrala Bazální stimulaci a její využití v domově pro osoby se zdravotním postižením. Nejnáročnějším úkolem péče o tyto osoby je poznat a pochopit jejich potřeby a porozumět jejich komunikaci. Verbální komunikace je pro nás samozřejmá a život bez ní si lze jen těžko představit, protože ani naši nejbližší nám pak nemusí rozumět. Ke své práci jsem použila odbornou literaturu od doktorky Friedlové, dále časopisy zaměřené na sociální práci a v neposlední řadě webové stránky. Názory v odborné literatuře se shodují na širokém spektru klientů, pro které je Bazální stimulace vhodná. Je velmi překvapivé, že pomůcky vhodné pro stimulaci jsou finančně dostupné, nebo nahraditelné předměty denního používání. V teoretické části své absolventské práce jsem se snažila přiblížit celý koncept Bazální stimulace, jeho historii a vývoj. Obsah a uplatnění napříč ošetřovatelskou sférou. Dále jsem zde popsala typy Bazální stimulace a pomůcky, které jsou vhodné pro danou stimulující oblast. Praktická část jsou kazuistiky a řízený rozhovor, který hodnotí koncept a jeho možnosti. Při porovnání života klientů před a po zavedení konceptu Bazální stimulace jsem nabyla dojmu, že pokud došlo k navázání dobré komunikace, byla rozšířena nabídka činností, která vede ke zkvalitnění jejich života. Dochází k celkovému zklidnění a k prosperitě jedinců. Domnívám se, že klady převažují nad zápory tohoto konceptu. Mezi zápory bych řadila to, že klient zkouší nové věci, ze kterých by mohl mít strach. Pečující nemusí mít kladný vztah ke klientům a nemá vždy dostatek zkušeností s tímto konceptem. Jinak koncept Bazální stimulace je v praktické části hodnocen kladně. Ukázalo se, že klient je klidnější pokud ví, co se bude dít. Došlo k upevnění vztahu a sjednocení komunikačního kanálu. Naučili jsme se 36

rozeznávat negativní reakce klientů a hlavně je respektovat. Pomohli jsme jim rozšířit nabídku aktivit, zažít nové zkušenosti. Klienti se stali celkově klidnější, atmosféra domova je přátelštější. Setkala jsem se v praxi i s odmítavým postojem pečujících, ale ten byl, domnívám se, vyvolán pouze nedostatkem informací. Souhlasím s názorem popsaným doktorkou Friedlovou: Ti, kteří konceptem pracují, by měli disponovat víceoborovými znalostmi a určitou dávkou profesionální senzitivity, aby byli schopni zaznamenat a vyhodnotit reakce pacienta na své ošetřovatelské nabídky. [FRIEDLOVÁ, 2009,s.12] Jsem přesvědčena, že využívání konceptu Bazální stimulace usnadní integraci osob se zdravotním postižením do současné společnosti a pomůže těmto osobám, s jejich uplatněním v běžném životě. Domnívám se, že koncept Bazální stimulace je nejen vhodný způsob k navázání komunikace, ale i pracovní nástroj (např. masáž, relaxace). 37

Závěr Cílem mé absolventské práce bylo porovnat kvalitu života klientů před a po zavedení konceptu Bazální stimulace a zjistit klady a zápory konceptu v domově pro osoby se zdravotním postižením. Teoretická část je zaměřena na historii a vývoj konceptu, jeho obsah a využití. Je zde i popis některých technik a vhodných pomůcek konceptu. V praktické části jsem za pomoci kazuistik a řízených rozhovorů se speciálními pedagogy předložila využití konceptu v domově pro osoby se zdravotním postižením. Pedagogové mají možnost hodnocení, neboť v domově pracují již šestým rokem a koncept byl zaveden teprve v nedávné době. Osoby se zdravotním postižením musí být chápány jako osobnosti se svými potřebami a touhami. Je potřeba tyto osoby rozvíjet komplexně. Usnadnit jim orientaci a rozvoj vlastní identity. Navázání komunikace je prvním a zároveň základním krokem k uspokojování všech lidských potřeb. Zde se musí uplatnit holistický přístup ke klientovi. Komunikace s lidmi, kteří mají vědomí či možnosti vyjadřování omezené, je velmi náročné. Je proto zapotřebí využít všech komunikačních kanálů. Mostem pro tuto komunikaci jsou doteky. Domnívám se, že cíl mé absolventské práce se podařilo splnit. Kazuistiky i rozhovory vypovídají o kvalitě života klientů před a po zavedení konceptu Bazální stimulace a ukázal klady a zápory konceptu. Klady jednoznačně převažují. U všech zmíněných klientů došlo ke zkvalitnění života (celkové zklidnění, nové zážitky, více nabídek aktivit). Myslím si, že tato práce by mohla ovlivnit další pečovatelské týmy. Ale i názor veřejnosti na integraci osob se zdravotním postižením. Lidé často změní názor až ve chvíli, kdy se to dotýká jich osobně, nebo někoho z úzkého rodinného kruhu. Možná se mi podaří pouze změnit jejich náhled na cenu lidského života. 38