IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Podobné dokumenty
Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Imunitní systém.

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

+ F1 F2 + TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA. Inbrední kmen A. Inbrední kmen B. Genotyp aa. Genotyp bb. Genotype ab. ab x ab. aa ab ab bb Genotypy

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Funkce imunitního systému

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

2 Inkompatibilita v systému Rhesus. Upraveno z A.D.A.M.'s health encyclopedia

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

HLA - systém. Marcela Vlková

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Imunogenetika imunologie. imunity imunitních reakcí antigenů protilátek. imunogenetika. erytrocytárních antigenů histokompatibilitních antigenů

Doc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno

CZ.1.07/1.5.00/

CZ.1.07/1.5.00/

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Nativní a rekombinantní Ag

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Imunitní systém. Antigen = jakákoliv substance vyvolávající imunitní odpověď Epitop = část antigenu rozpoznávaná imunitními receptory

polymorfní = vícetvarý, mnohotvárný

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Imunitní systém, transplantace

MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST

ZÁKLADY BIOLOGIE a GENETIKY ČLOVĚKA

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

15 hodin praktických cvičení

Genetický polymorfismus

Výukové materiály:

Specifická imunitní odpověď. Název materiálu: Datum (období) vytvoření: MUDr. Zdeňka Kasková. Autor materiálu: Zařazení materiálu:

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

ČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

imunologie vznikla z mikrobiologie

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

Intracelulární detekce Foxp3

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím

Proč nemáme vakcínu proti HIV-1?

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů

IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

Genetika člověka GCPSB

Krevní skupiny - přehled

Genetický polymorfismus

CO TO JE IMUNOLOGIE? IMUNITNÍ SYSTÉM SE VYVÍJÍ A JE OHROŽOVÁN PATOGENY IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH REAKCÍ BUNĚK A MOLEKUL

Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

ZÁKLADY IMUNOLOGIE V.Hořejší, J.Bartůňková, T.Brdička, R.Špíšek. 6. vydání Triton, Praha (k dostání v Lípové ulici)

Perorální bakteriální. u alergických pacientů. Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Mimotělní oplození. léčebně řeší stavy, kdy:

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

Imunohematologická DNA diagnostika

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Lékařská biologie a genetika (III. díl)

Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie

Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

(akt , pro IMUNL)

Imunopatologie. Luděk Bláha

Metody testování humorální imunity

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

Genetika člověka GCPSB

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU

Transkript:

IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým látkám zajištění homeostázy individuality a integrity organismu ORGANISMY JSOU BIOCHEMICKY JEDINEČNÉ IMUNITNÍ SYSTÉM ROZPOZNÁ VLASTNÍ MAKROMOLEKULY REAGUJE POMOCÍ IMUNITNÍCH MECHANISMŮ S NEZNÁMÝMI MAKROMOLEKULAMI (antigeny) Antigeny antigen látka, která se specificky váže s protilátkou, jejíž tvorbu indukovala patogeny: viry, bakterie, houby, chemické látky cizorodé látky vnitřního prostředí: zplodiny metabolismu, odumřelé, nádorové nebo transplantované buňky atp. NA BUŇKÁCH TKÁNÍ JSOU PŘÍTOMNÉ TRANSPLANTAČNÍ ANTIGENY MOLEKULY KÓDOVANÉ GENY HLA KOMPLEXU a dalších H lokusů Antigeny krevní skupiny, transplantační antigeny ABO systém cytoplasmatická membrána erytrocytů a somatických buněk alely q raménka chromosomu 9 Rh systém antigeny pouze na erytrocytech C/c, E/e, D/d alela d je ztrátová mutace Transplantační antigeny na somatických buňkách, ne na erytrocytech vysoký polymorfismus kodominance Základní charakteristika specifické imunitní odpovědi specifita: antigen / receptor diversita: rozlišení kolem 10 11 antigenních determinant variabilita receptorových vazebných míst podmíněna geneticky komplex genových segmentů, které se různě skládají (kombinatorní diversifikace) rekombinace genových segmentů kódující sekvence se vytvářejí během vývoje jedince diferenciace B buněk 1

Nespecifické imunitní mechanismy kůže mechanická a chemická bariéra lysozymy enzymy v potu, slinách, slzách sekrety a enzymy žaludku interferony produkce buňkami po infekci zánět reakce na jakékoliv poškození tkáně buněčné faktory: NK buňky, makrofágy, monocyty humorální faktory: fagocytóza / pinocytóza (makrofágy, antigen presentující buňky) komplement kaskádově aktivován (více než 25 glykoproteinů) usnadňuje fagocytózu, porušuje povrch bakterií (osmotické proniknutí vody do infikované buňky) Specifické imunitní mechanismy Blymfocyty plasmatické buňky protilátky zakotvené v membráně, cirkulující protilátky Paměťové buňky humorální imunita T lymfocyty proteinové receptory cytotoxické T c / CDCD8 pomocné T h / CDCD8 buňkami zprostředkovaná imunita Specifické imunitní mechanismy Blymfocyty, imunoglobuliny Imunoglobuliny gen kódující těžký řetězec Ig molekuly Specifita a diversita B lymfocytů Kmenová buňka Antigen Diferenciace (genové rekombinace v supergenu pro receptory) Specifická vazba s antigenem signál pro diferenciaci a pomnožení klonu zralých efektorových buněk Nezralé lymfocyty s receptory PLASMATICKÉ BUŇKY PAMĚŤOVÉ BUŇKY 2

Imunologická paměť T lymfocyty primární imunitní odpověď sekundární imunitní odpověď plasmatické buňky / paměťové buňky rozlišení vlastní cizí přirozená imunologická tolerance Interakce Tc lymfocytu s buňkou infikovanou virem Interakce T lymfocytu s antigen presentující buňkou Hlavní histokompatibilní lokus (HLA lokus) H antigeny histokompatibilitní antigeny, marker vlastní identity transplantační zákony syngenní vztah alogenní vztah chromosom 6, p raménka kodominance mnohotná alelie rekombinace molekuly (antigeny) I. třídy na membráně všech buněk kromě erytrocytů molekuly II. třídy převážně pouze na membráně B lymfocytů HLA systém Genotyp celá genetická informace nebo její část: např. geny I. třídy HLA A 8 A 2 C 9 C 16 B 11 B 2 (heterozygot ve všech třech sublokusech) Fenotyp transplantační antigeny lze stanovit na základě imunologických reakcí, vztah mezi alelami jednotlivých sublokusů HLA lokusu je kodominance: při výše uvedeném genotypu bude fenotyp A 8 A 2 C 9 C 16 B 11 B 2 Haplotyp kombinace alel dvou nebo více těsně vázaných genových lokusů na tomtéž chromosomu, např. geny I. třídy HLA systému A 8 C 9 B 11 /A 2 C 16 B 2 (lze stanovit na základě rodokmenové studie) Syngenní vztah: genetická shoda transplantátu a příjemce v histokompatibilitních antigenech Alogenní příjemce: geneticky podmíněný rozdíl mezi antigeny dárce transplantátu a jeho příjemcem

Stanovení haplotypů rodokmenová studie Doplňte HLA haplotypy k fenotypům sublokusů A a B HLA systému! A 8 B 11 A 8 B 19 A A 8 A 2 B 11 B 2 A 8 A 10 B 1 B 19 2 B 2 A 10 B 1 Trvalé přihojení transplantátu A 8 B 11 B 19 A 8 A 2 B 19 B 2 A 10 A 2 B 1 B 2 A 8 B 11 A 8 B 19 A 10 B 1 A 8 B 19 A 2 B 2 A 2 B 2 SYNGENNÍ TRANSPLANTACE Trvalé přihojení transplantátu Odhojení transplantátu kmen B kmen B kmen B SYNGENNÍ TRANSPLANTACE ALOGENNÍ TRANSPLANTACE Odhojení transplantátu kmen A TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA F1 kmen B Genotype ab ab x ab kmen B ALOGENNÍ TRANSPLANTACE F2

TRANSPLANTAČNÍ PRAVIDLA kmen A F1 kmen B Genotype ab ab x ab F2 5