Putování po archivech (nejen) za rodovou historií (pokračování) Dalším archivem je Národní archiv v Praze. Má dvě pracoviště, jedno je na Chodovci, kde je i jeho sídlo a druhé je v Dejvicích. Zde jsou uloženy například Tereziánský katastr, Josefský katastr, Stabilní katastr a Robotní seznamy. ------------------------------------------------- V roce 1770 nařídila císařovna Marie Terezie z důvodu sčítání lidí číslování domů. Přidělená čísla popisná (NC - Numerus conscriptio) se již objevují jak v Robotních seznamech, tak v Josefském katastru a usnadňují tak rodopisná pátrání. II. Robotní seznamy (1777) Začátkem roku 1775 vypuklo povstání poddaných, kteří odmítali robotovat a žádali úpravu svých robotních povinností. Téhož roku, 13. srpna vydala císařovna Marie Terezie poslední robotní patent pro Čechy, který jednotně upravoval vztahy k vrchnosti a jímž byla stanovena robota podle velikosti hospodářství (lánů) u usedlíků a u ostatních byla odstupňována podle výše roční daně (kontribuce), kterou poddaní odváděli v roce 1773. Na jednotlivých panstvích se začaly pořizovat robotní seznamy. Současně byla stanovena délka robotního pracovního dne: v zimě na 8 hodin, v létě na 12 hodin včetně přestávky na oběd a na cestu do práce a z práce. Poddaní si také mohli vybrat a do 16. října nahlásit, zda budou robotovat po staru, nebo přejdou od 1. listopadu na nově stanovenou robotu. Své rozhodnutí však mohli do roka znova změnit a zůstat při robotě staré. Robotní povinnost se vztahovala na jednotlivá hospodářství-statky, ne na osoby, a tak hospodář nemusel přikázanou robotu vykonávat sám, ale mohl za sebe vyslat někoho jiného, např. čeledína. Stávalo se, že v době největší práce, jako byly setby, žně apod., kdy byla na hospodářství potřeba každá ruka, byla ze statku poslána na robotu nejméně výkonná osoba. Při robotě s potahem se oralo a sváželo z polí, luk a lesů, pěší robotníci pracovali při sekání a sušení sena a otav a při žních. V patentu bylo také uvedeno, že ti poddaní co nejsou povinni konat třídenní robotu v týdnu musí však na žádost vrchnosti pro ni pracovat za plat. Plat za tuto práci byl také stanoven robotním patentem a to tak, že za práci vykonávanou od října do února dostal poddaný 7 kr., od března do konce června 10 kr. a od července do konce září 15 kr. Při stanovení roboty byli poddaní rozděleni do 11 robotních tříd. Z toho 7 tříd určovalo ruční robotu a 4 třídy robotu potažní: v roce 1773 platili : měli povinnost vykonávat : 1.třída podruzi (nádeníci) neplatili žádnou kontribuci Ročně - 13 dnů ruční (pěší) roboty 2.třída domkáři kontribuce do 57 kr. Ročně - 26 dnů ruční (pěší) roboty 3.třída chalupníci kontribuce 57 kr. do 2 zl. 51 kr. Týdně - 1 den roboty 4.třída chalupníci kontribuce 2 zl. 51 kr. do 4 zl. 45 kr. Týdně - 1 a půl dne roboty 5.třída chalupníci kontribuce 4 zl. 45 kr. do 7 zl. 7 ½ kr. Týdně - 2 dny roboty 6.třída chalupníci kontribuce 7 zl. 7 ½ kr. do 9 zl. 30 kr. Týdně - 2 a půl dne roboty 7.třída chalupníci kontribuce 9 zl. 30 kr. a více Týdně - 3 dny roboty
Hranicí mezi robotou pěší a potažní, která se prováděla buď s koňmi nebo voly, byla kontribuce ve výši 9 zlatých a 30 krejcarů. Poddaní, kteří konali potažní nebo obojí robotu a platili v roce 1773 více než shora uvedenou sumu 9 zl. 30 kr. kontribuce, měli pak podle nového robotního patentu povinnost robotovat takto: v roce 1773 platili : měli povinnost vykonávat týdně : 8.třída sedláci kontribuce do 14 zl. 5 kr. 3 dny potažní roboty s 1 ks dobytka 9.třída sedláci kontribuce 14 zl.15 kr. do 28 zl. 30 kr. 3 dny potažní roboty se 2 ks dobytka a v období od sv. Jana do sv. Václava 1 den ruční roboty týdně s 1 člověkem 10.třída sedláci kontribuce 28 zl. 30 kr. do 42 zl. 45kr. 3 dny potažní roboty se 3 ks dobytka a v období od sv. Jana do sv. Václava 2 dny ruční roboty týdně s 1 člověkem 11.třída sedláci kontribuce 42 zl. 45 kr. a výše 3 dny potažní roboty s 4 ks dobytka a v období od sv. Jana do sv. Václava 3 dny ruční roboty týdně s 1 člověkem Poznámky: sv. Jan Křtitel (24. června), sv. Václav (28. září) nádeník člověk najímaný na práci na den podruh člověk, jenž bydlel v podruží (nájmu), který si musel odpracovat domkář neměl pole, někdy jen zahrádku, která patřila k domku chalupník držitel menší usedlosti s malou výměrou pole láník držitel lánu. 1 lán = přibližně 18,5 hektaru (hektar = 10 000 m²); vyskytovali se i držitelé menších výměr půdy, např. půlláník, čtvrtláník atp. Robotní seznam pro obec Ždírec Ve Ždírci byl robotní seznam sepsán v pátek 29. srpna 1777. Je to vlastně jen velký dvojlist silného papíru, text je psaný německy. Originál je uložen v NA Praha, RS Čáslavsko, sign. V/56/54.
Hrabě generál-major Olivier Wallis byl vládou pověřen úkolem slavnostně vyhlásit nový patent.
Čáslavský kraj panství Polná obec Ždírec Robotní seznam daně jméno číslo placené držitele gruntu domu v roce má celotýdně robotovat s koňmi má celotýdně robotovat s voly 1 2 3 4 1 2 3 4 1773 spřežení spřežení celotýdně během celého roku ruční robota od Jana do Václava 1⅓ libry chleba sedláci č.p. zl. kr. gr. dnů dnů dnů dnů Wenzl Růžička 7 41 55 ¾ 3 2 Wenzl Karnik 20 17 13 ½ 3 1 Wenzl Stehno 26 45 6 3 3 půlsedláci Mathias Stukhejl 19 14 5 3 Martin Daniel 22 13 33 3 Jacob Sedlák 25 13 9 ¾ 3 wittib [vdova] Rosaria Wasserbauerova 30 14 5 3 ročně celkem poznámka Přítomní sedláci z čp. 7 a 26 mají povinnost jen s 2 voly Rychtářský úřad zastává Frantz Hendl domkáři bez pozemků Wenzl Paula 4 26 Mathias Misarz 5 26 Carl Sedlak 8 26 Anton Pruža 9 26 Wenzl Smišek 10 26 Johann Sedlak 11 26 Jozef Sedlak 14 26 Jozef Zvolanek 15 26 Adalb. Smejkal 16 26 Wenzl Pruža 13 26 Johann Hulak 18 26 Jozef Misarz 28 26 Jacob Sedlak 29 26 wittib Vondráčkova 12 26 wittib Misarzova 27 26 podruzi 13 Poznámka: popisy kolonek nejsou vždy doslovným překladem originálu. Jména byla ponechána v původní podobě; wittib = vdova.
V robotním seznamu nejsou uvedena všechna čísla popisná a jejich robotní povinnosti, chybí tu například čp. 1, 2, 3, 6, 17, 21, 23, 24, (31-..?). Čp.1 patřilo Ostrolovskému (panskému) mlýnu, čp. 2 byla panská hospoda, kde byla zřejmě zároveň i rychta, a v čp. 3 byla kovárna. Jak rychtáři, tak i mlynáři měli v obci výsadní postavení a to sebou přinášelo i jisté úlevy vůči vrchnosti. Rychtáři byli vlastně nižšími panskými služebníky a po dobu výkonu funkce byli od roboty osvobozeni úplně. Jako rychtáře uvádí RS Františka Hendla, který byl podle gruntovní knihy v roce 1781 nájemcem právě panské hospody (ŽZ, únor 1984). Ostatní neuvedená čp. patřila stavením kde žili poddaní, kteří patřili do 1.robotní třídy, tedy podruzi a nádeníci s robotní povinností 13 dnů ročně. Ty už bohužel RS neuvádí jmenovitě, a tak neznáme jména obyvatel skoro ze čtvrtiny obce. Největším gruntem ve Ždírci bylo hospodářství čp. 26 (později Novotných, dnes Kozlovi) zařazené do 11. robotní třídy, které patřilo Václavu Stehnovi. Druhé pak čp. 7 (později Šupitovi, nyní sklady JZD) s hospodářem Václavem Růžičkou (robotní třída č. 10). Oběma byla vrchností udělena výjimka a přikázanou potažní robotu vykonávali jen se dvěma voly. Mezi sedláky patřil ještě Václav Kárník z čp. 20 - robotní třída č. 9 (nyní Bencovi). Všichni tři dostávali (někdy se uvádí, že denně, někdy týdně) za vykonávanou robotu v době od sv. Jana do sv. Václava 1 1/3 libry chleba (libra = vídeňská jednotka hmotnosti používaná v českých zemích mezi lety 1764 a 1876; 1 libra = 0,56006 kg ). Čtyři půlsedláci pak byli zařazeni do robotní třídy č. 8, a 15 domkářů do 2. třídy. Je to obdobný stav jaký byl v roce 1749, kdy bylo ve Ždírci povinno robotou 7 sedláků a 12 chalupníků (MUDr. František Půža: Poddanství lidu vesnického, 1937). Věra Novotná