Příspěvek Evropského hnutí pro zdravotně postižené pro 2. evropskou konferenci ministrů odpovědných za politiky integrace osob se zdravotním postižením Tento příspěvek prezentuje názory nevládních organizací na to, jakým směrem by se měl ubírat vývoj evropské politiky v oblasti řešení problémů osob se zdravotním postižením v příštím desetiletí, a podává konkrétní návrhy a požadavky adresované Radě Evropy a jejím členským státům. Příspěvek byl zařazen na program 1. plenárního zasedání 2. evropské konference ministrů odpovědných za politiky integrace osob se zdravotním postižením dne 7. 5. 2003, kde jej jako závěr Evropského fóra nevládních organizací přednesli společně p. Yannis VARDAKASTANIS, prezident Evropského fóra pro zdravotně postižené (EDF), a p. Mario GARCÍA SANCHEZ, prezident CERMI (Španělského národního výboru pro osoby se zdravotním postižením). Úvod 7. a 8. dubna 2003 se za finanční podpory IMSERSO a Fundacion ONCE v Madridu konalo Evropské fórum nevládních organizací pod záštitou Evropského fóra pro zdravotně postižené (EDF) a Španělského výboru pro osoby se zdravotním postižením (CERMI), kterého se zúčastnilo 130 představitelů z nevládních organizací věnujících se problematice osob se zdravotním postižením z více než 30 různých členských států Rady Evropy. Překládaný text byl navržen na základě příspěvků přednesených na Fóru jako příspěvek pro 2. evropskou konferenci ministrů odpovědných za politiky integrace osob se zdravotním postižením, která proběhne ve dnech 7.-8. května 2003 v Malaze. Bylo odsouhlaseno, že příspěvek bude na ministerské konference prezentován prezidentem EDF společně s prezidentem CERMI. OD SLOV K ČINŮM Evropské hnutí pro zdravotně postižené vítá iniciativu Rady Evropy pořádat 2. evropskou konferenci ministrů odpovědných za politiky integrace osob se zdravotním postižením. Vítá rovněž cíl stanovený v úvodním materiálu pro konferenci, že konference ministrů se bude snažit o přijetí společné Politické deklarace prosazující zásady a směrnice pro práci evropských vlád v oblasti problematiky osob se zdravotním postižením pro příští desetiletí. Zásady, na něž se odkazuje v úvodním materiálu pro ministerskou konferenci, zvláště rovnost příležitostí, nezávislý život, plné občanství a aktivní účast v životě společnosti a závazek zapojení všech činitelů, včetně osob se zdravotním postižením, jsou vítány. Jedná se zejména o odkaz na potřebu změny přístupu od čistě lékařského přístupu ke zdravotnímu postižení k přístupu sociálnímu, založenému na lidských právech tento odkaz je dobrým shrnutím toho, jak by se politiky pro osoby se zdravotním postižením potřebovaly změnit.
Tento příspěvek obšírněji nerozvíjí, jak by se mělo přistupovat k řešení problematiky zdravotně postižených, protože úvodní materiál (zejména pokud jde o změnu v přístupu) ukazuje, že mezi vládami a nevládními organizacemi panuje shoda v zásadách. Madridská deklarace, přijatá v březnu 2002, je pak stále adekvátním odkazovým materiálem i rámcem. Avšak, vyjasněme si od samého počátku naše cíle. Cílem není přijmout dobře míněné politické deklarace. Cílem je přejít od slov k činům. Náš příspěvek bude proto zaměřen hlavně na zajištění toho, aby dobré závazky učiněné v úvodním materiálu vyústily v konkrétní aktivity ve všech členských státech Rady Evropy. Potřeba antidiskriminační legislativy EDF podporuje implementaci ucelené antidiskriminační legislativy ve všech členských státech Rady Evropy a považuje to za hlavní závazek, který by měl být včleněn do akčního plánu připravovaného Radou Evropy. Komplexní a vymahatelná antidiskriminační legislativa se ukázala být dobrým nástrojem k posunu v přístupu uplatňovaném v politice pro osoby se zdravotním postižením. Mění fyzické a komunikační prostředí a řeší rovněž subjektivní bariéry. Je základem pro přístup založený na uplatňování práv a dává osobám se zdravotním postižením, jejich rodinám a jejich zástupným organizacím pravomoc uplatnit právní postup, pokud jejich práva nejsou respektována. Je východiskem pro přeměnění hesla Práva, ne charita ve skutečnost. Staví osoby se zdravotním postižením na stejné pozice s dalšími činiteli. Komplexní antidiskriminační legislativa brání vytváření nových překážek a stanovuje rozumný časový rámec pro eliminaci stávajících překážek. K tomu, aby antidiskriminační legislativa byla účinná, musí pokrývat všechny důležité oblasti života, jako sociální ochranu včetně sociálního zabezpečení, sociální výhody, zdravotnictví a zdravotní služby, vzdělání, zaměstnání, veřejnou dopravu, přístup ke službám, institucím a zboží, které jsou dostupné veřejnosti, včetně kultury, přednášek a sportu, pojištění, dopravy, komunikací, interiérů staveb, bydlení a vyráběných a navrhovaných výrobků, stejně jako volební a politická práva. Jsou rovněž požadovány silné vynucovací mechanismy - z důvodu, aby antidiskriminační legislativa byla účinná. Musí být proto zaručeno právo obrátit se na soud a musí být stanovena pravidla sankcí pro případ narušení práva. Musí být rovněž zajištěny opravné prostředky. Pozitivní akční opatření Avšak antidiskriminační opatření nedostačují. Musí být doplněny o pozitivní akční opatření.
Hnutí pro osoby se zdravotním postižením se významně liší a politiky to musí brát v úvahu. Dobrým příkladem jsou zcela závislé osoby. Pokud tato skupina osob nebude profitovat z kvalitních služeb přihlížejících k jejich požadavkům, nebude antidiskriminační legislativa pro tuto skupinu nijak významná. Zaměstnání je právě oblastí, kde antidiskriminační legislativa musí být doplněna pozitivními akčními opatřeními, pokud se úroveň zaměstnanosti žen a mužů se zdravotním postižením má skutečně významně zvýšit. Kampaně zvyšující povědomí a zaměřené na celou společnost a stejně tak na klíčové činitele hrají též významnou úlohu ve změně přístupu společnosti. Tyto kampaně musí posílit přístup do společnosti založený na právech. Prosazení problematiky osob se zdravotním postižením na všech úrovních (mainstreaming) Mainstreaming problematiky osob se zdravotním postižením musí být brán v úvahu vždy, když se připravuje nová legislativa a jsou plánovány nové činnosti. Osoby se zdravotním postižením by měly mít přístup ke zdravotním, vzdělávacím, výcvikovým a sociálním službám a všem příležitostem, které jsou dostupné osobám bez zdravotního postižení. Implementace inkluzivního přístupu ke zdravotnímu postižení a k osobám se zdravotním postižením vyžaduje změny v současné praxi na všech úrovních. Je potřeba zajistit, aby politiky a služby dostupné osobám se zdravotním postižením a jejich rodinám byly koordinovány napříč různými sektory a aby byl uplatněn inkluzívní přístup ke zdravotnímu postižení. To bude vyžadovat změny v současné praxi, neboť potřeby různých skupin osob se zdravotním postižením na dostupnost musí být zváženy již při plánování jakékoli činnosti, a ne až dodatečně, po skončení plánování. Potřeby osob se zdravotním postižením a jejich rodin jsou různé a je důležité navrhnout komplexní odpovídající opatření, které bere v úvahu jak jedince, tak různé aspekty jeho života. Pozornost k odlišnosti osob se zdravotním postižením vyžaduje komplexní plány Osoby se zdravotním postižením vytvářejí vysoce diversifikovanou skupinu, která se potýká s odlišnými překážkami a která proto vyžaduje komplexní akční plány beroucí v úvahu tuto odlišnost. Zvláštní pozornost musí být věnována osobám se zdravotním postižením vystaveným mnohonásobné diskriminaci, např. ženám se zdravotním postižením, stejně jako zcela závislým osobám se zdravotním postižením. V tomto ohledu zprávy Rady Evropy o diskriminaci uplatňované proti osobám se zdravotním postižením a osobám se zdravotním postižením vyžadujících vysokou míru podpory, což je problém, který bude diskutován napříč tématy ministerské
konference, budou jistě významnými příspěvky a Rada Evropy musí vyvinout veškeré úsilí pro realizaci doporučení včleněných do těchto zpráv. Úloha rodin dětí se zdravotním postižením a osob plně závislých, které nejsou schopny vlastní reprezentace, je klíčová a zaslouží si primární pozornost při vytváření politik pro osoby se zdravotním postižením a stejně tak rodinných politik. Musí být realizovány alternativy k velkým zařízením sociální péče Některé členské státy Rady Evropy ukázaly, že je možné nahradit velká zařízení sociální péče alternativními službami poskytovanými obcemi, které odpovídají odlišným potřebám osob se zdravotním postižením. Podobné snahy by měly vyvinout ostatní členské státy, které by se měly zavázat k uzavření velkých zařízení sociální péče v rozumném časovém intervalu. Velká zařízení, která permanentně nebo po dlouhou dobu poskytují ubytování a služby výlučně osobám se zdravotním postižením a která nesledují cíl svobodného rozhodování a rovné účasti osob se zdravotním postižením na životě společnosti, by měla být uzavřena. Tato velká rezidenční zařízení, která nikdy nejsou vhodným řešením k zajištění toho, aby osoby se zdravotním postižením požívaly lidských práv a těšily se kvalitě životě, musí být nahrazena, kde je to potřebné, službami poskytovanými obcemi, které sledují výše uvedené cíle. Adekvátní implementace různých zpráv Rady Evropy a návaznost na ně Rada Evropy má tradici v přípravě dobrých zpráv z oblasti problematiky osob se zdravotním postižením. Posledními z těchto zpráv jsou - Rezoluce o nových technologiích z r. 2001 - Rezoluce o univerzálním projektování z r. 2001 - Doporučení přijaté Parlamentním shromážděním Rady Evropy o sociálním začleňování osob se zdravotním postižením - Doporučení přijaté Parlamentním shromážděním Rady Evropy o znakové řeči, která je preferovaným komunikačním prostředkem pro sluchově postižené osoby užívající znakovou řeč - Zpráva o diskriminaci žen se zdravotním postižením, kterou Rada Evropy právě připravuje - Zpráva o životě osob se zdravotním postižením vyžadujících vysokou míru podpory v obci, kterou Rada Evropy právě připravuje. Mezi různými členskými státy Rady Evropy však panuje velká starost o úroveň implementace těchto zpráv a návaznost na ně. Musí být učiněno větší úsilí k zajištění toho, aby doporučení obsažená v těchto zprávách byla členskými státy Rady Evropy realizována. To bude zvláště důležité v procesu zahájeném 2. ministerskou konferencí.
Požadujeme proto, aby byl zřízen kontrolní mechanismus, jehož prostřednictvím by členské státy Rady Evropy podávaly zprávy o úrovni souladu s doporučeními zahrnutými do zpráv Rady Evropy. Reprezentativní národní a evropské nevládní organizace zaměřené na problematiku osob se zdravotním postižením by měly hrát v tomto procesu ústřední roli. Více úsilí by též mělo být věnováno tomu, aby zprávy Rady Evropy byly známy významným činitelům. Účast nevládních organizací zaměřených na problematiku osob se zdravotním postižením v aktivitách Rady Evropy Jak je zmíněno v úvodním materiálu připraveném Radou Evropy, úloha nevládních organizací věnujících se problematice osob se zdravotním postižením se stává časem důležitější a to by tvůrci politik měli brát v úvahu. Osoby se zdravotním postižením učinily velké úsilí, aby spojily své síly a zřídily reprezentativní zastřešující organizace ve většině členských států Rady Evropy. Jsou to především a hlavně organizace, které zastupují osoby se zdravotním postižením a mají právo být zapojeny do rozhodovacího procesu ve všech otázkách, které se týkají osob se zdravotním postižením. Jedním z hesel organizací pracujících v zájmu osob se zdravotně postižením je Nic, co se týká osob se zdravotním postižením, se nesmí dít bez osob se zdravotním postižením (v originále: Nothing about disabled people without disabled people ). Organizace věnující se problematice osob se zdravotním postižením vědí, co je zapotřebí ke zlepšení života osob se zdravotním postižením. Vznik, realizace a hodnocení politik pro osoby se zdravotním postižením je nutné provádět v úzké spolupráci s reprezentativními organizacemi pro osoby se zdravotním postižením. Toto začlenění organizací věnujících se problematice osob se zdravotním postižením je jejich právem a ukáže se jako klad nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale i pro veřejné úřady a společnost obecně. Rada Evropy by měla ve své práci jít příkladem v zapojení reprezentativních organizací věnujících se problematice osob se zdravotním postižením. Návrhy a požadavky adresované Radě Evropy a jejím členským státům Na základě dosud provedené analýzy a s cílem zahájit přechod od slov k činům bychom rádi předložili následující návrhy a požadavky, které jsou adresovány jak Radě Evropy samotné, tak rovněž jejím členským státům. Některá z těchto doporučení jsou začleněna do zprávy přijaté Parlamentním shromážděním Rady Evropy koncem ledna 2003 (Doporučení 1592 (2003) K plné sociální integraci osob se zdravotním postižením ).
S cílem posílit přístup k osobám se zdravotním postižením založený na lidských právech navrhujeme: - Začlenit speciální odkaz na diskriminaci založenou na zdravotním postižení (dívek, chlapců, žen a mužů se zdravotním postižením) do dvou hlavních právních instrumentů Rady Evropy: Evropské úmluvy o lidských právech (čl. 14) a Revidované Evropské sociální charty (část V, čl. E). - Aby členské státy Rady Evropy ratifikovaly Revidovanou Evropskou sociální chartu a Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zakládající systém kolektivních stížností z r. 1998. - Aby se členské státy Rady Evropy řídily doporučeními ze zprávy Parlamentního shromáždění Rady Evropy o ochraně znakové řeči v členských státech Rady Evropy (Doporučení 1598, 2003). - Aby byl zahájen proces vytváření Doporučení Výboru ministrů členským státům k zajištění ochrany lidských práv a důstojnosti osob s mentálním postižením, zvláště osob umístěných nedobrovolně do psychiatrických zařízení. Pracovní skupina odpovědná za vypracování návrhu textu nevzala v úvahu doporučení Parlamentního shromáždění a v této skupině též neměli zastoupení osoby s mentálním postižením, ani osoby s intelektuálními a psychosociálními potížemi. - Rada Evropy by se měla aktivně zúčastnit iniciativy OSN v přípravě Úmluvy o ochraně a podpoře práv osob se zdravotním postižením. - Přikročit k vypracování studie, jak zvýšit ochranu lidských práv osob se zdravotním postižením v současných lidskoprávních instrumentech Rady Evropy, zvláště Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropské sociální charty a Evropské úmluvy o prevenci mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání. - Zřídit operační skupinu v Radě Evropy k národním periodickým zprávám podávaným Výboru OSN pro vyloučení veškeré diskriminace proti ženám (CEDAW) ve spolupráci s nevládními organizacemi zastupujícími ženy se zdravotním postižením a EDF, ve snaze vyvinout metodický nástroj a kombinovat vládní a parlamentní zkušenost se zkušenostmi nevládních organizací s pokračujícím podáváním národních zpráv pro existující monitorovací mechanismy k uvedené úmluvě. K posílení mainstreamingu problematiky zdravotního postižení (tj. jejímu promítnutí do všech úrovní) navrhujeme: - Zřídit meziresortní skupinu nebo operační skupinu pro rozšíření problematiky zdravotního postižení do všech aktivit a sektorů práce Rady Evropy a zvýšit povědomí o problematice osob se zdravotním postižením v práci této organizace. K zajištění toho, aby se Rada Evropy řídila příkladem ve svých vlastních činnostech, navrhujeme: - Zřídit interní kodex dobré praxe týkající se problematiky přístupnosti prostředí, stejně jako zaměstnávání osob se zdravotním postižením. - Vyzvat Rozvojovou banku Rady Evropy, aby trvala na souladu s požadavky přístupnosti prostředí, pokud schvaluje půjčky pro stavby.
K zajištění adekvátního zastoupení a účasti organizací věnujících se problematice osob se zdravotním postižením v práci Rady Evropy navrhujeme: - Zajistit Evropskému fóru pro zdravotně postižené, jako zastřešující organizaci osob se zdravotním postižením v Evropě, status pozorovatele v řídící skupině Výboru pro rehabilitaci a integraci osob se zdravotním postižením (CD-P-RR), aby bylo aktivní činitelem v práci navazující na ministerskou konferenci. - Zajistit účast Evropského fóra pro zdravotně postižené jakožto plnoprávného člena všech výborů nebo pracovních skupin, které budou ustaveny pro záležitosti osob se zdravotním postižením, aby tak bylo zajištěno, že budou reprezentovány a pokryty všechny dimenze zdravotního postižení. - Zajistit, aby Evropské fórum pro zdravotně postižené bylo vyzváno k příspěvkům pro další aktivity Rady Evropy, které by mohly mít dopad na práva a život osob se zdravotním postižením. Ke zvýšení dopadu a návaznosti aktivit podniknutých Radou Evropy v oblasti problematiky osob se zdravotním postižením navrhujeme: - Aby do aktivit Rady Evropy v oblasti problematiky osob se zdravotním postižením byly zapojeny všechny členské státy Rady Evropy, nejen ty státy, které podepsaly Dílčí úmluvu v sociální oblasti a oblasti veřejného zdraví, která má v současnosti pouze 18 členů. - Aby všechny členské státy Rady Evropy zřídily speciální kontrolní výbor složený ze zástupců odpovědných ministerstev, organizací hájících zájmy osob se zdravotním postižením a dalších činitelů, aby byl monitorován soulad s doporučeními zpráv Rady Evropy. Konečně, akční plány připravované členskými státy Rady Evropy jako follow-up k ministerské konferenci - Musí být komplexní akční plány, které vezmou v úvahu různorodost osob se zdravotním postižením a budou založeny na antidiskriminační legislativě, pozitivních akčních opatřeních a prosazování problematiky zdravotního postižení do všech důležitých sektorů a politik (mainstreaming). - Musí být koncipovány, realizovány a monitorovány za aktivní účasti reprezentativních národních nevládních organizací pro zdravotně postižené. - By měly zahrnovat akce zaměřené na uzavření velkých zařízení sociální péče v rozumném časovém intervalu, za současného vzniku alternativních služeb poskytovaných obcemi, které jsou založeny na odlišných potřebách různých skupin osob se zdravotním postižením, které dosud žijí v těchto velkých rezidenčních zařízeních. Závěry Druhá evropská konference ministrů odpovědných za politiky integrace osob se zdravotním postižením se koná v roce 2003, což je Evropský rok osob se zdravotním postižením. Osoby se zdravotním postižením a jejich reprezentativní organizace v celé Evropě vkládají do této konference a na ni navazující aktivity velká očekávání.
Rok 2003 by měl být v budoucnu vnímán jako rok, který byl zlomem v evropské politice pro osoby se zdravotním postižením, rok, v němž se slova staly činy. Madrid, 8. dubna 2003