The Council on State Support to Non-governmental Bulletin červen 2014 8 Centra ázerbájdžánských a kaspických studií Vydáno s finanční podporou Rady pro státní podporu nevládních organizací pod záštitou prezidenta Ázerbájdžánské republiky Mezinárodní konference Praha, 9. červen 2014 Ázerbájdžánská bezpečnostní politika jako faktor míru a regionální stability
2 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 Vážení čtenáři, do rukou se Vám dostává monotematické číslo Bulletinu Centra ázerbájdžánských a kaspických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, které je věnováno výsledkům společného projektu Centra a Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Ázerbájdžánská bezpečnostní politika jako faktor míru a regionální stability. Projekt byl realizován s finanční podporou ve formě grantu Rady pro státní podporu nevládních organizací pod záštitou prezidenta Ázerbájdžánské republiky a jeho ambicí bylo představit politický, ekonomický a bezpečnostní potenciál země, která je významným politickým aktérem v regionu jižního Kavkazu a v kaspické oblasti s přesahem na Střední východ. Děje se tak prostřednictvím devíti analytických studií renomovaných expertů, kteří se dlouhodobě zabývají problematikou Ázerbájdžánu, Zakavkazska a geopolitickým a bezpečnostním vývojem v globálním i regionálním měřítku. S jejich obsahem se můžete seznámit na následujících stránkách. Najdete zde též informaci o konferenci, která se stejným názvem jako celý projekt proběhla v pondělí 9. června 2013 pod záštitou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jana Hamáčka a velvyslance Ázerbájdžánu v České republice J. E. Tahira Taghizadeho za účasti více jak stovky účastníků z řad představitelů státní správy, akademické a bezpečnostní komunity, zástupců komerčního sektoru, diplomatů, novinářů a studentů. Vystoupení a otevřená diskuse ve čtyřech diskusních blocích ukázaly významnou regionální váhu Ázerbájdžánu v Zakavkazsku, jeho významnou roli při zajišťování evropské a české energetické bezpečnosti s potenciálem stát se regionálním transportním hubem na důležité tranzitní ose mezi Asií a Evropou. V centru pozornosti byla i problematika reformy bezpečnostního sektoru, která je pro Ázerbájdžán významná především s ohledem na jeho polohu v bezpečnostně velmi komplikovaném regionu. Věřím, že monotematické číslo Bulletinu bude pro všechny jeho čtenáře vítaným zdrojem nových informací a poznatků. PhDr. Miloš Balabán, Ph.D. Vedoucí SBP CESES FSV UK Ázerbájdžánská bezpečnostní politika jako faktor míru a regionální stability Centrum ázerbájdžánských a kaspických studií se stalo spolu s partnery z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a Centrem pro strategická studia pod prezidentem Ázerbájdžánské republiky spolupořadatelem konference nazvané podle grantu hlavního organizátora akce, Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Ázerbájdžánská bezpečnostní politika jako faktor míru a regionální stability. Konference se uskutečnila v pondělí 9. června 2014 v reprezentativních raně barokních prostorách Profesního domu na Malostranském náměstí v Praze, v sídle Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Konferenci zahájil vedoucí Střediska bezpečnostní politiky CESES Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze PhDr. Miloš Balabán, Ph.D. informací o grantu a spolupráci s partnery. Ocenil nevšední podporu J. E. velvyslance Ázerbájdžánské republiky Tahira Taghizadeho celému projektu, kde veškerá komunikace probíhala v českém jazyce. Dále zmínil, že konference byla bohužel poslední akcí J. E. pana velvyslance v České republice, neboť jeho mise, která začala v roce 2007, končí. Pan velvyslanec si právě kvůli konferenci prodloužil pobyt v Praze. Na závěr mu popřál hodně úspěchů v jeho novém působišti v Londýně. Jako druhý vystoupil s projevem předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jan Hamáček. Zdůraznil velký význam akce, ocenil úsilí organizátorů i připravené materiály, neboť Ázerbájdžán je podle jeho slov pro Českou republiku velmi důležitým partnerem. Připomenul úspěchy v budování vzájemných styků obou zemí od ustavení velvyslanectví Ázerbájdžánské republiky v Praze v září 2007 i českého zastoupení v Baku v lednu 2010. Zavzpomínal na své cesty do Ázerbájdžánu a dojmy, které v něm zanechala tato dynamicky se rozvíjející země. Závěrem poděkoval J. E. Tahiru Taghizademu za mimořádné nasazení během jeho celé mise u nás. Úvodní projevy zakončil sám pan velvyslanec J. E. Tahir Taghizade perfektní češtinou. Řekl mimo jiné, že je velmi rád, že se začíná dařit měnit obraz Ázerbájdžánu pouze jako ropné velmoci, nýbrž také jako historicky zajímavé a kulturně bohaté země, a že se daří rozvíjet spolupráci nejen na poli energetiky, ale také ve vědě a v kultuře. Zmínil se o spolupráci s Palackého univerzitou v Olomouci v rámci letní školy slovanských jazyků, Ostravskou univerzitou a Univerzitou Karlovou v Praze, kde se na Filozofické fakultě podařilo založit Centrum ázerbájdžánských a kaspických studií a na Fakultě sociálních věd získat grant, který umožnil uspořádat dnešní konferenci. Poděkoval předsedovi Poslanecké sněmovny Janu Hamáčkovi za trvalou podporu vzájemným vztahům a popřál konferenci úspěch. Následovaly příspěvky rozdělené do čtyř panelů, jak patrno z přiloženého programu. Po úvodních vystoupeních probíhala odborná diskuse z řad panelistů i přítomných v sále. Velmi podnětné byly prezentace a vystoupení ázerbájdžánských kolegů. PhDr. Jana Gombárová, Ph.D.
Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 3 Opouštím Českou republiku, zemi, kterou miluji, miloval jsem a budu milovat Rozhovor s velvyslancem Ázerbájdžánu v České republice Tahirem Taghizadem Vaše Excelence pane velvyslanče, Vaše diplomatická mise v České republice končí. Jak byste ji zhodnotil? Otázka vskutku krásná, zajímavá a na místě. S politováním musím konstatovat, že život jde bohužel dál a já opravdu musím Českou republiku opustit zemi, kterou miluji, miloval jsem a budu milovat zemi, lidi i kulturu. Je to beze změn a to se ani nemůže změnit. Víte, diplomat potřebuje mít zemi, ve které je akreditován, rád, pokud chce být efektivní. Jestliže to jenom předstírá, tak se to dříve či později projeví. Tady jsem nic předstírat nemusel. Jak jsem říkal tuto zemi jsem měl, mám a budu mít rád vždycky. Dosáhli jsme velkých úspěchů za těch sedm let, co tady velvyslanectví funguje. Ani nemyslím to, že se uskutečnila řada cest oproti těm dvěma návštěvám na úrovni náměstků ministrů před zahájením činností ambasád: našeho velvyslanectví tady a českého zastupitelství u nás. Byla tady setkání na všech úrovních, včetně čtyř prezidentských návštěv. Tři návštěvy našeho prezidenta sem a jedna českého prezidenta v Baku. Nemyslím tím ani to, že pan prezident Zeman před rokem charakterizoval pracovní vztahy mezi Ázerbájdžánem a Českou republikou jako strategické spojenectví, což je velký pokrok oproti jen tomu vlažnému zájmu před sedmi lety z obou stran. A nemyslím tím ani ten úplně hlavní ukazatel a tím je to, že velice vyrostla obchodní výměna mezi oběma státy. Momentálně činí přes 1,6 miliardy dolarů. Samozřejmě z toho větší část připadá na energetiku. Ale i na ty neenergetické sektory zůstává v poslední době dost přes 300 milionů. Ale ani to není adekvátní číslo. Mohlo by být ještě vyšší. Nicméně ani to z mého hlediska není to nejdůležitější. Co je opravdu důležité, je to, že roste zájem lidí, roste počet mezilidských kontaktů, roste počet cest. Ať už se jedná o české podnikatele nebo české turisty nebo naše lidi, kteří jezdí sem do České republiky. Na začátku jsme vydávali 50 víz měsíčně, teď vydáme 50 víz za jeden den. J. E. Tahir Taghizade působil od roku 2007 jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Ázerbájdžánské republiky v České republice. Bulletinu poskytl rozhovor při příležitosti ukončení jeho diplomatické mise v Praze. Jak vidíte budoucnost našich vztahů, vztahů mezi oběma zeměmi co myslíte, že by se dalo ještě zlepšit? Děkuji velice správná otázka. Já jsem záměrně z toho dosavadního seznamu věcí, které jsme udělali dobře podle mého mínění, vypustil Centrum ázerbájdžánských a kaspických studií na Karlově univerzitě. Já si myslím, že toto je ta cesta, kterou by se to mělo ubírat. Abychom nebyli státy, které se navzájem vnímají jen z jednoho hlediska. Aby Ázerbájdžánci a to už je u nás realitou nevnímali Českou republiku pouze jako krásnou turistickou destinaci, kde se vyrábí výborný křišťál a skvělé pivo. Aby Česká republika neviděla v Ázerbájdžánu pouze zemi, na kterou připadá 25 % jejích energetických zdrojů nebo paliva, které se tady spotřebuje, to na jedné straně, a na druhé straně zemi, kde lze levně nakoupit kvalitní koberce a kaviár. Já si myslím, že právě Centrum dělá z tohoto hlediska hodně. Samozřejmě, že původním zaměřením Centra je především energetická bezpečnost. Centrum však dělá spousty dalších věcí. A tady musím uznat zásluhy jak pana profesora Gombára, tak pana doktora Dilbaziho. Centrum dělá hodně z hlediska diverzifikace zájmu, který v České republice o Ázerbájžán je.
4 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 Kam myslíte, že by se měla ubírat další činnost Centra ázerbájdžánských a kaspických studií? Samozřejmě je to jen přátelská rada, neboť užší spolupráce bude pokračovat s novým panem velvyslancem. Možná to budu v budoucnu zase já, protože pan prezident Aliyev se vyjádřil předsedovi poslanecké sněmovny, že máme zavedenou praxi, že se naší velvyslanci občas vracejí na místo svého působiště. Takže nevylučuji, že se sem někdy zase vrátím. Momentálně já bych to viděl tak. Udělali jsme velmi dobrou věc, a tou byla knížka Přehled ázerbájdžánské gramatiky pana velvyslance, dr. Laněho. To je cesta, kterou bychom se měli ubírat. Teď bych viděl jako nejlepší věc zahájení studia: studia Ázerbájdžánu jako oboru, např. energetika nebo reálie, ale i studia ázerbájdžánského jazyka, protože zájem o něj roste. Jazyky jsou si velmi blízké to vy sama víte a s ázerbájdžánštinou se domluvíte i mimo Ázerbájdžán v Turecku a okolí. Další věcí je dělat více společných akcí, jako byla konference o ázerbájdžánské bezpečnostní politice z minulého týdne, jejímž hlavním organizátorem bylo Středisko bezpečnostní politiky CESES FSV UK s podporou Rady pro státní podporu nevládních organizací pod záštitou prezidenta Ázerbájdžánské republiky, a na jejíž organizaci se podílelo Centrum ázerbájdžánských a kaspických studií. To bylo zajímavé. Akce spojila dohromady mnoho organizací, které se nescházejí každý den nevládní organizace, Parlament, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu a obchodu. To je to, čemu Američané říkají task force. Oni když potřebují něco řešit, např. otázku Perského zálivu, nevytvářejí kvůli tomu zvláštní agenturu, ale dají dohromady skupinu z různých organizací. A tato akce tato konference byla svým způsobem task force. Vidím Vám na očích, že máte ještě další nápady ohledně Centra. Já tyto věci vidím jako to, co je třeba udělat. Myslím, že Centrum jako živý organismus musí mít vývoj. Cokoli se zastaví, je odsouzeno k zániku. Já si myslím, že na ázerbájdžánské straně zájem je. Musí být i na české. A teď střílím do nebe. Možná bychom se mohli pokusit rozšířit činnost Centra i mimo Prahu. Já například vím, že pan profesor Mašláň, rektor Univerzity Palackého v Olomouci, projevoval obrovský zájem o rozvoj vztahů s Ázerbájdžánem. Takže pokračovat ve spolupráci s Palackého univerzitou. Česko-ázerbájdžánské kulturní fórum v Ostravě je další možnost. A možná by bylo dobré vykročit i mimo akademickou sféru. Zmínil jste, pane velvyslanče, že byste se mohl ještě někdy vrátit? To bychom byli rádi. Ani nevíte, jak rád bych byl já. Já doufám, že pokud to v Londýně nepokazím, že mám šanci. Mohli bychom se tedy na Vás občas obrátit? Určitě, určitě jednoznačně. Dnes jsem se na tureckém velvyslanectví setkal s několika českými podnikateli. Oni říkali, že někde se to povedlo. Já jsem za ně hodně loboval. U nás mi říkají, že je to až neúnosné, že jsem spíše druhým českým velvyslancem v Baku. Podařilo se to určitě Tatře Kopřivnice. Škoda Transportation má rozjednaný obrovský kontrakt za 6 miliard eur. Moc mne mrzí, že se to dodnes nepodařilo Vítkovicím z Moravskoslezského regionu, který mám tak rád a kde mám spoustu přátel. Toto budu prosazovat dál i z Londýna. Rozesílám kontakty a budeme spolupracovat dál. Samozřejmě do té míry, abych nezasahoval do práce novému panu velvyslanci. Pan velvyslanec, jenž přijede, umí česky? Bohužel neumí. Přijede z Kanady, z Ottawy. Ale je to opravdu velmi zkušený diplomat, kamarádský a otevřený a velice konstruktivní člověk. Já si myslím, že to bude perfektně fungovat. Rozhovor vedla Jana Gombárová
Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 5 Institut mezinárodních studií Fakulta sociálních v d Univerzita Karlova v Praze Institute of International Studies Faculty of Social Science Charles University in Prague Ázerbájdžánská bezpe nostní politika jako faktor míru a regionální stability Termín: 9. ervna 2014 Místo: Profesní d m, Malostranské nám stí 25, Praha 1 Organizáto i St edisko bezpe nostní politiky CESES Fakulty sociálních v d Univerzity Karlovy v Praze Centrum ázerbájdžánských a kaspických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních v d Univerzity Karlovy v Praze Centrum pro strategická studia pod prezidentem Ázerbájdžánské republiky Azerbaijan s Security Policy as a Factor of Peace and Regional Stability Date: June 9, 2014 Venue: Profesní d m, Malostranské nám stí 25, Praha 1 Organizers Center for Security Policy CESES, Faculty of Social Sciences, Charles University in Prague Center of Azerbaijani and Caspian Studies, Faculty of Arts, Charles University in Prague Institute of International Studies, Faculty of Social Sciences, Charles University in Prague Center for Strategic Studies under the Auspices of the President of the Republic of Azerbaijan Project implemented with the financial support of the Council on State Support to Non-Governmental Organizations under the Auspices of the President of the Republic of Azerbaijan Projekt je realizován s finan ní podporou Rady pro státní podporu nevládních organizací pod záštitou prezidenta Ázerbájdžánské republiky S laskavou podporou Velvyslanectví Ázerbájdžánské republiky v eské republice Záštitu p evzali Jan Hamá ek, p edseda Poslanecké sn movny Parlamentu R J.E. Tahir Taghizade, velvyslanec Ázerbájdžánské republiky v eské republice Program 8:30 9:00 Registrace 9:00 9:30 Zahájení 10:00 10:45 Komentá e a diskuse František Masopust, výkonný editel Komory pro hospodá ské styky se Spole enstvím nezávislých stát B etislav Ture ek, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Moderátor Miloš Balabán, vedoucí SBP CESES FSV UK 10:45 11:00 P estávka Blok 2 Reforma bezpe nostního sektoru v Ázerbájdžánu: zkušenosti, výsledky, perspektivy 11:00 11:15 Vystoupení Kamal Makili-Aliyev, vedoucí v decký pracovník, Centrum pro strategická studia pod prezidentem Ázerbájdžánské republiky 11:15 12:00 Komentá e a diskuse Jan Vykoukal, zástupce editele odboru bezpe nostního výzkumu a policejního vzd lávání Ministerstva vnitra R Brig. gen. Jaromír Z na, editel Agentury logistiky Armády eské republiky Moderátor Libor Stejskal, SBP CESES FSV UK 12:00 13:00 Ob d Blok 3 Role Ázerbájdžánu v zajiš ování evropské a eské energetické bezpe nosti 13:00 13:30 Vystoupení Eltay Dilbazi, Centrum ázerbájdžánských a kaspických studií FF UK Pavel Kavina, editel odboru surovinové a energetické bezpe nosti Ministerstva pr myslu a obchodu R 13:30 14:30 Komentá e a diskuse Jitka Holubcová, tajemnice zvláštního velvyslance eské republiky pro energetickou bezpe nost Luboš Palata, MF Dnes Michael Romancov, Institut politologických studií FSV UK Moderátor Jan Ludvík, SBP CESES FSV UK 14:30 14:45 P estávka Blok 4 Miloš Balabán, vedoucí SBP CESES FSV UK Jan Hamá ek, p edseda Poslanecké sn movny Parlamentu R J.E. Tahir Taghizade, velvyslanec Ázerbájdžánu v eské republice Blok 1 Ázerbájdžán jako významný regionální politický, ekonomický a bezpe nostní aktér a partner EU 9:30 10:00 Vystoupení Fariz Ismailzade, prorektor Diplomatické akademie Ázerbájdžánské republiky Eduard Gombár, editel Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK Ázerbájdžán: významná tranzitní zem mezi Asií a Evropou 14:45 15:15 Vystoupení Slavomír Horák, Institut mezinárodních studií FSV UK Mustafa Gurbanli, editel Odd lení mezinárodních vztah, Rada pro státní podporu nevládních organizací pod záštitou prezidenta Ázerbájdžánské republiky 15:15 16:00 Komentá e a diskuse Michal Roh, editel Odboru podpory prodeje, D Cargo, a.s. Jan Šír, Institut mezinárodních studií FSV UK Moderátor Lud k Moravec, SBP CESES FSV UK 16:00 16:05 Zakon ení Miloš Balabán, vedoucí SBP CESES FSV UK konference 16:05 18:00 íše vína Po ádá J.E. Tahir Taghizade, velvyslanec Ázerbájdžánu v R With a support of Embassy of the Republic of Azerbaijan to the Czech Republic Under the auspices of Jan Hamá ek, President of the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic H.E. Tahir Taghizade, Ambassador of the Republic of Azerbaijan to the Czech Republic Program 8:30 9:00 Registration 9:00 9:30 Introductory words Miloš Balabán, Head of the Center for Security Policy CESES FSS CU Jan Hamá ek, President of The Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic H.E. Tahir Taghizade, Ambassador of the Republic of Azerbaijan to the Czech Republic Session 1 Azerbaijan as a significant political, economic, and security actor and partner of the EU in the region 9:30 10:00 Opening remarks Fariz Ismailzade, Vice-rector of Diplomatic Academy of the Republic of Azerbaijan Eduard Gombár, Director of Institute of Middle East and African Studies, Faculty of Arts, Charles University 10:00 10:45 Comments and discussion František Masopust, Executive Director of the Chamber of Trade and Industry for CIS countries B etislav Ture ek, Head of the Centre for Middle Eastern Studies, Metropolitan University Prague Moderator Miloš Balabán, Head of the Center for Security Policy CESES FSS CU 10:45 11:00 Break Session 2 Security sector reform in Azerbaijan: experiences, results, perspectives 11:00 11:15 Opening remarks Kamal Makili-Aliyev, Leading research Fellow, Foreign Policy Analysis Department, Center for Strategic Studies under the President of the Republic of Azerbaijan 11:15 12:15 Comments and discussion Jan Vykoukal, Deputy Director of Security Research and Police Education Department, Ministry of the Interior of the Czech Republic BrigGen Jaromír Z na, Director of Logistics Agency, Armed Forces of the Czech Republic Moderator Libor Stejskal, Center for Security Policy CESES FSS CU 12:15 13:00 Lunch Session 3 Role of Azerbaijan in ensuring the European and Czech energy security 13:00 13:30 Opening remarks Eltay Dilbazi, Center of Azerbaijani and Caspian Studies, FA CU Pavel Kavina, Director of the Energy Security Department, Ministry of the Industry and Trade of the Czech Republic 13:30 14:30 Comments and discussion Jitka Holubcová, Secretary to the Ambassador-at-Large for Energy Security of the Czech Republic Luboš Palata, MF Dnes Daily Michael Romancov, Institute of Political Studies FSS CU Moderator Jan Ludvík, Center for Security Policy CESES FSS CU 14:30 14:45 Break Session 4 Azerbaijan: an important transit country between Asia and Europe 14:45 15:15 Opening remarks Slavomír Horák, Institute of International Studies FSS CU Mustafa Gurbanli, Head of the Department of the International Relations, the Council on State Support to Non-governmental Organizations under the Auspices of the President of the Republic of Azerbaijan 15:15 16:00 Comments and discussion Michal Roh, Head of Sales Support Department, D Cargo, plc Jan Šír, Institute of International Studies FSS CU Moderator Lud k Moravec, Center for Security Policy CESES FSS CU 16:00 16:05 Conclusion Miloš Balabán, Head of the Center for Security Policy CESES FSS CU 16:05 18:00 Glass of wine Hosted by H.E. Tahir Taghizade, Ambassador of the Republic of Azerbaijan to the Czech Republic Simultaneous Czech/English interpreting provided. Simultánní tlumo ení eština/angli tina zajišt no.
6 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 Eduard Gombár Ázerbájdžán jako významný regionální partner Evropské unie Summary Azerbaijan is an important political, economic, and security partner of the European Union in the region of South Caucasus in particular, and in Caspian region and in the Middle East in general. It was founded as a secular state respecting the principle of territorial integrity as a barrier against security risks connected with Islamist religious extremism and international terrorism. Economic orientation of Azerbaijan is very important factor of energy security of the European Union. In the same time, Azerbaijan maintains excellent partnership relations with the NATO. However, the general security in the South Caucasus region depends on solution of frozen conflicts. Geopolitické historické dědictví Ázerbájdžánu Ázerbájdžán je významný politický, ekonomický a bezpečnostní aktér a partner Evropské unie v regionu Jižního Kavkazu v užším smyslu a v kaspické oblasti a na Středním východě ve smyslu širším. Ázerbájdžán zdědil své současné geopolitické postavení ze své historie. Teritorium severního a jižního (íránského) Ázerbájdžánu je od 11. století osídleno převážně turkickým obyvatelstvem, jehož moderním jazykem je ázerbájdžánština. Koncem 18. století se toto území formálně nacházelo pod svrchovaností Perské říše, fakticky však bylo složeno z řady nezávislých chanátů. K nejvýznamnějším patřily chanáty Baku (Bakı), Šírván (Şirvan), Quba, Derbent (Dərbənd), Šeki (Şəki), Gandža (Gəncə), Karabach (Qarabağ), Talyš (Talış), Jerevan (İrəvan) a Nachičevan (Naxçıvan). Po dvou rusko-perských válkách, ukončených v říjnu 1813 gulistánskou smlouvou a v únoru 1828 turkmančajskou smlouvou, carské Rusko anektovalo severní Ázerbájdžán. Ruská administrativa záhy zrušila bývalé chanáty včetně těch, které se dobrovolně vzdaly pod slibem zachování dřívějšího statutu. Zároveň se snažila osídlovat dobytá území křesťanským obyvatelstvem. Za zmínku stojí německá kolonizace v lokalitě Helenendorf (dnes Göygöl) z roku 1818. K dramatickým změnám v etnickém složení populace Náhorního Karabachu (Dağlıq Qarabağ) došlo v letech 1823 1832, kdy se podíl Arménů zvýšil ze 7,5 % na 34,8 %, a v roce 1897 Arméni dosáhli většiny 53 %. Charakter ruského Ázerbájdžánu se od poloviny 19. století výrazně změnil v souvislosti se zahájením těžby ropy. V tomto ohledu měl Ázerbájdžán světové prvenství, neboť první vrt byl poblíž Baku proveden již v roce 1846, zatímco ve Spojených státech se těžba ropy v Pensylvánii datuje od roku 1859. Ropa dodala městu Baku před první světovou válkou výrazně kosmopolitní charakter s pozoruhodnou architekturou paláců ropných baronů i veřejných budov. Po první světové válce se profilovalo silné národní hnutí usilující o nezávislost. Dne 28. května 1918 byla vyhlášena Ázerbájdžánská demokratická republika. Tento den se oficiálně slaví jako státní svátek. Po obsazení země Rudou armádou vznikla v dubnu 1920 Ázerbájdžánská socialistická republika. Po sovětské éře se 18. října 1991 obnovila nezávislost Ázerbájdžánu. Významnou roli při formování nového státu sehrál prezident Heydar Alijev (1923 2003) s prozíravou koncepcí zachování územní celistvosti a nevytváření autonomních oblastí, které se mohou stát předmětem zasahování jiných států do vnitřních záležitostí, jak se stalo například v Gruzii. Válečný konflikt s Arménií o Náhorní Karabach v letech 1992 1994 vyústil v arménskou okupaci téměř 20 procent ázerbájdžánského území. Nejznámějším případem porušování lidských práv byl masakr ázerbájdžánského obyvatelstva v Chodžali (Xocalı) 26. února 1992. Vznikl tak jeden z nejzávažnějších zamrzlých konfliktů v oblasti Jižního Kavkazu. Ázerbájdžán jako politický partner EU Soudobý Ázerbájdžán je budován jako sekulární stát na bázi národního principu s důrazem na zásady územní celistvosti a s ohledem na bezpečnostní rizika vyplývající z mezinárodního terorismu a náboženského extremismu. Geopolitické postavení Ázerbájdžánu je charakterizováno hraniční polohou s mocenskou osou Moskva Jerevan Teherán na stra-
Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 7 ně jedné a zřetelnou orientací ázerbájdžánské reprezentace směrem na Západ obecně a k Evropské unii zvlášť na straně druhé. Naproti tomu sousední Arménie odmítla asociační dohody s Evropskou unií a směřuje k celní unii vedené Ruskem. Dokud byl Ázerbájdžán součástí Sovětského svazu, veškerá infrastruktura a komunikace byly orientovány směrem k Ruské federaci. To po získání nezávislosti vedlo k jisté izolaci země, kterou bylo nutno překonat rychlým budováním ropovodů, plynovodů a železnice západním směrem přes Gruzii a Turecko. Teprve poté bylo možné přeměnit ekonomický potenciál daný bohatými přírodními zdroji, zejména ropou a zemním plynem, v realitu. Ázerbájdžán se přeměnil ve významného politického aktéra v regionu Jižního Kavkazu v užším smyslu a v kaspické oblasti a na Středním východě ve smyslu širším. Zároveň se stal spolehlivým a užitečným partnerem Evropské unie. To se projevilo zapojením Ázerbájdžánu do projektu Východního partnerství, které bylo založeno v květnu 2009 v době českého předsednictví Evropské unie. Vrcholná schůzka Východního partnerství v Praze, které se 24. dubna 2014 zúčastnil prezident Ilham Alijev (İlham Əliyev), ukázala úzké vazby Ázerbájdžánu k Evropské unii společně s Gruzií a Moldavskem. Prohloubení vzájemných vztahů by se mělo odrazit i v zjednodušení vízového režimu. Celkově pozitivní vývoj ve vztazích mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánem se odrazil i v rozvíjejících se vzájemných vztazích mezi Českou republikou a Ázerbájdžánem. Svědčí o tom častá setkání hlav obou států, při státní návštěvě prezidenta Václava Klause v Baku (květen 2011), prezidenta Ilhama Alijeva v Praze (duben 2013), jakož i při setkáních prezidenta Miloše Zemana s prezidentem Alijevem v Soči (7. února 2014) a v Praze (24. dubna 2014). V této souvislosti stojí za zmínku rozvoj ázerbájdžánské bohemistiky pěstované na Bakuské slovanské univerzitě, jakož i pravidelná česká účast na každoročním Bakuském mezinárodním humanitárním fóru. Geopolitická stabilita Ázerbájdžánu je do velké míry závislá na vnitropolitické stabilitě země jako sekulárního státu založeného na bázi národního principu a principu územní celistvosti. Proto není na místě v souvislosti s demokratickými a ekonomickými reforma- Baku pohled na centrum města. Zdroj: Fotolia.
8 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 mi přikládat velkou váhu kritice, kterou občas ventilují některá média. Výraznou bezpečnostní hrozbou pro Ázerbájdžán a širší region jsou islamistický náboženský extremismus a s ním spojený mezinárodní terorismus. Jak ukázal průběh arabských revolucí po roce 2011, snahy o demokratizaci mohou být zneužity islamistickými silami k nastolení náboženské diktatury. Ázerbájdžán jako ekonomický partner EU Ekonomická politika a projekty Ázerbájdžánu jsou velmi důležité pro energetickou bezpečnost Evropské unie. Dnešní Ázerbájdžán se stal významným ekonomickým aktérem regionu Jižního Kavkazu, jeho role stále roste a přeměňuje se v ekonomického lídra této oblasti. V září 1994 byla v Baku podepsána dohoda o podílech produkce ropy (Production Sharing Agreement) a založeno konsorcium deseti mezinárodních ropných společností. Mezitím se Ázerbájdžán stal také významným producentem zemního plynu v ložiscích Šah Deniz I a Šah Deniz II v Kaspickém moři. Toto bohatství mohlo být využito pouze budováním exportní infrastruktury. Pokud jde o vývoz ropy, k dispozici byl pouze ropovod Baku Novorosijsk k Černému moři a možnost oživení ropovodu Baku Supsa v Gruzii. Významnou změnu přinesl ropovod Baku Tbilisi Ceyhan v Turecku na břehu Středozemního moře. Pokud jde o zemní plyn, paralelně s ropovodem Baku Tbilisi Ceyhan byl budován plynovod Baku Tbilisi Erzurum, kde se napojuje na tureckou a evropskou plynovou soustavu. Jako velký projekt byl koncipován plynovod Nabuccco, jenž však nezískal dostatečnou podporu ze strany Evropské unie. Poté bylo nastoleno téma nového projektu plynovod TANAP (Trans Anatolian Gas Pipeline) k turecko-řeckým a turecko-bulharským hranicím a na něj navazujícího plynovodu TAP (Trans Adriatic Pipeline) z Řecka přes Albánii a Jaderské moře do Itálie. Tyto projekty mají zásadní význam pro energetickou bezpečnost Evropy. Když hovoříme o infrastrukturních projektech, nelze opominout ani velice důležitý moderní železniční koridor Baku Tbilisi Kars, jenž umožňuje přímé spojení Ázerbájdžánu přes Gruzii s Tureckem, přičemž se vyhne průjezdu přes arménské území. Evropská unie však zatím nedává Ázerbájdžánu v ekonomické oblasti dostatečné signály, jak ukazuje osud některých projektů. Pokud se tato situace nezlepší, Baku by se nemuselo spoléhat jen na evropské partnery, ale mohlo by hledat alternativní odbytiště pro svou energetickou produkci. Ázerbájdžán jako bezpečnostní partner NATO V bezpečnostní oblasti jsou partnerské vztahy s NATO celkově výborné. Toto partnerství je založeno na strategických základech. Ázerbájdžán se chystá spojencům předložit nový Individuální akční plán partnerské spolupráce (IPAP), který bude substantivně pokrývat všechny oblasti spolupráce. Probíhají společné odminovací projekty v Ázerbájdžánu a pokračuje přechod ázerbájdžánské armády na standardy NATO. Bezpečnost autonomní oblasti Nachičevan je zajištěna ve spolupráci s Tureckem. Ázerbájdžán podporuje stabilizaci Afghánistánu, byl uznán za potenciálního partnera pro novou alianční misi v Afghánistánu a zvažuje navýšení bilaterálních výcvikových aktivit. Rozhodl se navýšit příspěvek do aliančního fondu na podporu afghánské národní armády na celkových 3 mil. euro. Hodlá se angažovat i v ekonomickém rozvoji země prostřednictvím investic a zkušeností nabytých při budování vlastní rozvrácené ekonomiky. Celková bezpečnost na Jižním Kavkaze je však přímo podmíněna řešením zamrzlých konfliktů. Ke všem těmto konfliktům by mělo být přistupováno stejně, protože mají stejný původ, jsou důsledkem okupace území a externích vlivů. Pokud jde o problém Náhorního Karabachu, Arménie trvá na udržení statu quo, čímž se dostává do stále větší izolace a závislosti na Rusku. Na rozdíl od Ázerbájdžánu není ochotna ustoupit od maximalistických požadavků. Čím dříve se problém začne řešit, tím lépe pro všechny. Samotná rekonstrukce okupovaných území a Náhorního Karabachu bude stát hodně peněz a času. Podle NATO klíčovým principem řešení zamrzlých konfliktů na Jižním Kavkaze je princip územní celistvosti.
Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 9 Břetislav Tureček Blízký východ a ázerbájdžánská hra na obě strany Ázerbájdžán považují za spřátelenou zemi jak Írán, tak Izrael, tedy dva blízkovýchodní státy, jejichž politici a generálové si nezřídka navzájem vyhrožují válkou! Jak se Baku do takové kuriózní pozice dostalo? Malé státy se snaží prosadit mezi paralyzovanými velmocemi Nestává se často, aby izraelská veřejnost obracela svoji pozornost ke Kavkazu většinou je to nanejvýš z nostalgie těch obyvatel židovského státu, kteří z postsovětských kavkazských republik pocházejí. V uplynulých letech se ale izraelská média zabývala jmenovitě Ázerbájdžánem hned několikrát v souvislosti s vysoce aktuálními tématy. Ve stejné době a ze stejných pohnutek se Ázerbájdžánem zabývají také v Íránu. Baku se tak stalo průsečíkem nejen mediální pozornosti, ale hlavně politického uvažování dvou blízkovýchodních zemí, které spolu svádějí otevřenou i skrytou válku o vliv v celém regionu a o prosazení vlastních bezpečnostních zájmů. Ázerbájdžán přitom nepatří mezi země Blízkého východu a leží pouze na hranici tohoto regionu. Přesto nebo možná právě proto hraje velmi důležitou roli v otázkách blízkovýchodní geopolitiky a bezpečnosti. Na otevřené scéně a na očích světové veřejnosti jsou hlavními vnějšími hybateli dění na Blízkém východě Spojené státy, Evropská unie či OSN, ačkoli v případě Sýrie nebo izraelsko-palestinského konfliktu se jasně ukazují limity jejich možností a ochoty prosadit účelná a spravedlivá řešení. Teprve detailní pohled do blízkovýchodního tisku a poznámkových bloků tamních odborníků odkrývá, že v zákulisí mohou hrát značnou roli i relativně malé státy, mezi nimi Ázerbájdžán. A jak Írán, tak Izrael se toho snaží využít ve vzájemném politicko-bezpečnostním konfliktu. Přichází po bouři se švábem obrat ve vztazích mezi Baku a Teheránem? Vztahy mezi Íránem a Ázerbájdžánem zatížilo v uplynulých letech několik incidentů bezpečnostního charakteru. Ázerbájdžánské úřady v letech 2012 i 2013 opakovaně oznámily, že odhalily Íránce nebo na Írán napojené osoby, chystající teroristické útoky proti izraelským a židovským cílům v oblasti Baku (The Jerusalem Post, 21. 11. 2013). V obou případech média v Ázerbájdžánu i v Izraeli uváděla, že šlo o operace řízené íránskými revolučními gardami (The Jerusalem Post, 22. 2. 2012). V lednu 2012 naopak Írán obvinil Ázerbájdžán, že pomohl izraelským tajným službám s vraždou íránského jaderného vědce a univerzitního pedagoga Mostafy Ahmadí- -Roušana v Teheránu. Tyto aféry vždy vedly k diplomatickým protestům i mediálním přestřelkám mezi oběma státy, které pečlivě zaznamenávaly i západní sdělovací prostředky (BBC, 13. 2. 2012). Interakce mezi Teheránem a Baku ale utvářejí i celá desetiletí komplikovaných historických vazeb. Delikátnost a pozadí těchto vztahů výstižně dokládá například aféra z května 2006, jakkoli se jedná spíš o kuriozitu. Víkendová dětská příloha íránského deníku Írán tehdy otiskla článek doprovázený karikaturami o tom, jak je těžké domlouvat se se šváby, protože tento hmyz nerozumí lidské řeči. V jednom okénku chlapec sedí proti švábovi a oslovuje ho různými zkomoleninami slova súsk, tedy perského výrazu pro švába. Hmyz ale nerozumí a ptá se Cože? Namana? což ovšem není persky, ale ázerštinou (IRIN, 25. 5. 2006). I když toto slovo už proniklo i do hovorové perštiny a samotný karikaturista rovněž patřil k ázerské národnostní menšině, u jejích příslušníků na severozápadě Íránu článek vyvolal dojem, že perskojazyčný establishment Summary Political conflict between Israel and Iran over the Islamic Republic s nuclear program and alleged mutual terrorism sometimes dominates world diplomacy and media headlines and has a capacity to inflame whole Middle East. Baku gradually took an unique position between the two states. Both Iran and Israel consider Azerbaijan to be a friendly country and strategic ally, even against the adversary in their mutual warmongering. Until know, Baku has played its delicate role to the benefit of the regional stability.
10 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 zesměšňuje dotyčnou komunitu. Krátce po otištění článku proto vypukly rozsáhlé nepokoje v íránském Tabrízu, Orúmíji, Ardabílu a dalších městech. Někteří demonstranti ničili veřejný majetek, pořádkové jednotky tvrdě zasahovaly a jak tehdy uvedly íránské úřady, celkem čtyři lidé přišli o život a 330 dalších bylo zatčeno pro podezření, že nepokoje vyvolávali. Celá aféra ale měla také mezinárodní rozměr, který se týkal rovněž Ázerbájdžánu. Někteří íránští politikové totiž obvinili několik zahraničních vlád včetně ázerbájdžánské, že etnické nepokoje namířené proti centrální vládě záměrně vyvolaly. V tomto duchu vystoupil i nejvyšší íránský vůdce ájatolláh Alí Chámeneí, který je přitom rovněž ázerského původu (Asia Times Online, 8. 6. 2006). Otázku ázerské menšiny v severozápadním Íránu neboli v jižním Ázerbájdžánu, jak někdy říkají ázerbájdžánští nacionalisté samozřejmě nelze pominout. Bez ohledu na oficiální postoje Baku a Teheránu se ji totiž snaží využívat různé nátlakové organizace k oslabení Íránu. Takové pokusy existují i ve Spojených státech například republikánský člen Sněmovny reprezentantů Dana Tyrone Rohrabacher v červenci 2012 prohlásil, že USA by měly podporovat úsilí Ázerů žijících pod agresivní íránskou diktaturou. O dva měsíce později pak navrhl rezoluci vyzývající k právu na sebeurčení Ázerů, rozdělených mezi Ázerbájdžánskou republiku a Islámskou republiku Írán. Kongresman Rohrabacher k dokumentu nesehnal žádného dalšího podporovatele, jeho aktivit si ale všimla média (EurasiaNet, 1. 11. 2012) i aktivisté internetových nátlakových kampaní. V dubnu 2013 předložil návrh, aby americké Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky vysílaly do Íránu nejen v dosavadní perštině, ale aby pro Islámskou republiku zavedly i speciální vysílání pro tamní ázerskou komunitu. K tomuto návrhu Dana Rohrabacher získal podle databáze Kongresu USA jednoho spolusponzora. Prezidenti obou států si slíbili lepší zítřky I přímo v Baku mají iredentisté ze severozápadního Íránu své stoupence. Faktem ale je, že na mezistátní úrovni se mezitím vztahy mezi Íránem a Ázerbájdžánem prokazatelně ubírají jiným směrem. Přinejmenším v oficiální rovině. V dubnu 2014 navštívil Teherán ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev. Tato návštěva je důležitým krokem na cestě k posilování vztahů, prohlásil prezident hostitelské země Hasan Rouhání, který se dostal do čela íránské vlády po loňských prezidentských volbách. Jak dodal, s novou vládou nejsou k posilování vztahů s bratrským Ázerbájdžánem žádné překážky. Zajímavá byla v této souvislosti i poznámka Ilhama Alijeva o zemích, které se snaží sbližování Baku a Teheránu zmařit. Mnoho sil si přátelství mezi Íránem a Ázerbájdžánem nepřeje a snaží se tento vztah překazit, prohlásil Alijev, aniž ale dotyčné státy konkrétně zmínil. Jak dodal, Baku a Teherán každopádně musejí podniknout protiopatření. Ázerbájdžánský velvyslanec v Teheránu Džavanšir Achundov později íránské agentuře Mehr potvrdil, že už se připravuje reciproční návštěva Hasana Rouháního v Baku (agentura Trend, 27. dubna 2014). Ázerbájdžán také na veřejnosti vyvrací hypotézy, že by mohl dát své území nebo vzdušný prostor k dispozici k útoku na Írán tyto spekulace se objevují v souvislosti s hrozbami Izraele zlikvidovat vojenskou silou íránský jaderný program. Vyjádřil se tak naposledy ázerbájdžánský ministr obrany generál Zakir Hasanov, který navštívil Teherán v dubnu 2014, týden po prezidentu Alijevovi, a se svým íránským protějškem Hosejnem Dehkánem jednal o prohlubování bezpečnostní spolupráce. Ázerbájdžánská ústava nedovoluje vybudování cizích vojenských základen na území státu, a Ázerbájdžán ani nikdy nepovolí využití svého území k útoku proti některé své sousední zemi, prohlásil generál Hasanov podle íránského deníku Tehran Times (16. 4. 2014). Do toho přicházejí zprávy o civilních, i když také vysoce strategických projektech spolupráce. Jak informovala íránská agentura IRNA, když prezident Rouhání přijímal letos 22. dubna pověřovací listiny od nového gruzínského velvyslance Josifa Čachvašviliho, mluvil s ním o plánu chystané železnice, která by spojovala Írán s Gruzií právě přes území Ázerbájdžánu; trať z íránského Kazvínu do ázerbájdžánské pohraniční Astary už je ve výstavbě. Hasan Rouhání prohlásil, že propojení železničních sítí dotyčných států je v zájmu celého regionu a pro Teherán pak podle něj bude velkým přínosem hlavně přímé železniční spojení s Černým mořem přes gruzínský přístav Batumi (Trend, 22. 4. 2014). Jestliže je tedy Írán řadou politiků západního světa vykreslován eufemisticky řečeno jako kontroverzní země, ázerbájdžánské vedení se alespoň navenek snaží přistupovat ke svému sousedovi s pragmatismem a snahou udržet či dokonce rozvinout přátelské
Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 11 vztahy. Zjevné je i to, že k tomu napomohla loňská výměna v čele íránské exekutivy, kdy Hasan Rouhání nahradil v prezidentské funkci Mahmúda Ahmadínežáda. Také Izrael hledá muslimské spojence Ve stejné době se ale Baku snaží o maximálně pružné a klidné vztahy také s úhlavním regionálním nepřítelem Íránu, tedy s Izraelem. Ve světových médiích se v této souvislosti v uplynulých letech objevilo několik textů, které však už kvůli podstatě zveřejněných údajů mohou být jen velmi těžko ověřeny. Jedná se totiž o spolupráci tajných služeb, navíc údajně namířenou proti Islámské republice Írán. V únoru 2012 zveřejnil britský deník The Times a po něm i izraelská média údajné výpovědi důstojníka izraelské tajné služby Mosad působícího v Baku. Muž identifikovaný jako Šimon si v článku pochvaluje, že Ázerbájdžán nabízí vynikající podmínky ke sbírání špionážních poznatků o Íránu. The Times k tomu poznamenal, že Izrael se snažil využít tehdejší rivality mezi Ázerbájdžánem a Íránem způsobené mimo jiné tím, že Teherán upevňoval své vztahy s Arménií (The Jerusalem Post, 12. 2. 2012). Ačkoli šlo pouze o anonymní výroky, které mohly být i součástí psychologické války mezi Izraelem a Íránem, a nikoli stoprocentní realitou, Teherán se rozhodl na článek listu The Times oficiálně zareagovat. Íránské ministerstvo zahraničí si den po otištění britského článku předvolalo ázerbájdžánského velvyslance Džavanšira Achundova a vyzvalo jeho prostřednictvím vládu v Baku, aby zamezila dalším operacím Mosadu na svém území (Ha- arec, 13. 2. 2012). Tyto mediální a diplomatické události je možné spojovat s érou, kdy íránskou vládu ještě řídil prezident Ahmadínežád. Izraelští stratégové však spolupráci s Ázerbájdžánem považují za žádoucí a přínosnou i z dlouhodobého hlediska. Jeruzalém navštívil v dubnu 2013 ázerbájdžánský ministr zahraničí Elmar Mammadjarov. Šlo o první takovou návštěvu od vyhlášení nezávislého Ázerbájdžánu a jedním z jejích výsledků bylo oznámení, že Baku chce v Tel Avivu v brzké době otevřít svou ambasádu. Prezidenti Ázerbájdžánu a Izraele v Baku, 2009. Zdroj: Government Press Office, Izrael.
12 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 Dvojice analytiků telavivské Bar Ilanovy univerzity v červenci 2013 tedy více než měsíc po zvolení současného íránského prezidenta Rouháního a čtvrt roku po dotyčné Mammadjarově návštěvě zveřejnila analýzu, která konstatuje existenci strategických vazeb mezi Izraelem a Ázerbájdžánem nejen v minulosti, ale i do budoucna. Izrael a Ázerbájdžán mohou z posilování vztahů jedině těžit. Z izraelského pohledu je velký potenciál v utužování ekonomických vazeb opřený nejen o to, že Baku Izraeli prodává ropu a kupuje od něj špičkové technologie a vojenské vybavení, jako jsou bezpilotní letouny, obrněné transportéry, raketomety a útočné pušky Tavor, uvádí dokument Beginova a Sádátova centra pro strategické studie (BESA Center, 15. 7. 2013). Ve vztahovém trojúhelníku s Íránem analytici v narážce na občasné kontroverze mezi Baku a Teheránem doslova uvádějí, že Izrael může v přístupu k Ázerbájdžánu těžit z poučky, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Připomíná, že Ázerbájdžán je pro Izrael cenným partnerem i proto, že jde o muslimskou, navíc převážně šíitskou zemi, která může v regionu zastoupit Turecko, jehož vztahy s Izraelem procházejí už čtyři roky velmi komplikovaným obdobím. Izraelský velvyslanec v Baku Michael Lotem se také pokusil strategické vazby utužit prohlášením, že Ázerbájdžán představuje výkladní skříň pokroku v muslimském světě (ISN ETH Zurich, 30. 1. 2013). Závěr Uvedené souvislosti dokládají, že Ázerbájdžán se zdánlivě paradoxně stal zemí, na kterou při obtížném hledání regionálních spojenců sázejí oba největší rivalové na Blízkém východě, Stát Izrael a Islámská republika Írán. Vůdci židovského státu i šíitské teokracie vzývají Ázerbájdžán jako mimořádně důležitého spojence a v podtextu jejich prohlášení můžeme cítit, že i spojence vůči druhé, znepřátelené zemi. V kontextu neklidné oblasti Kavkazu a zejména Blízkého východu lze říci, že vedení v Baku si je těchto souvislostí velmi dobře vědomo a snaží se z nich maximálně těžit k posilování vlastní pozice. Z hlediska bezpečnosti je pak tato ázerbájdžánská hra na obě strany v neklidném regionu bezesporu přínosem. Zdroje IRIN, 25. 5. 2006: http://www.irinnews.org/ report/26910/iran-iran-azeris-unhappy-at -being-butt-of-national-jokes. Asia Times Online, 8. 6. 2006: http://www.ati mes.com/atimes/middle_east/hf08ak02. html. The Jerusalem Post, 12. 2. 2012: http://www. jpost.com/international/mossad-using -Azerbaijan-as-hub-for-Iran-spying. Ha arec, 13. 2. 2012: http://www.haaretz.com/ news/diplomacy-defense/iran-rebukes-azer baijan-for-allegedly-aiding-israel-s-mos sad-1.412511. BBC, 13. 2. 2012: http://www.bbc.com/news/ world-europe-17015238. The Jerusalem Post, 22. 2. 2012: http://www. jpost.com/international/new-iran-linked -terror-plot-uncovered-in-azerbaijan EurasiaNet, 1. 11. 2012: http://www.eurasia net.org/node/66134. ISN ETH Zurich, 30. 1. 2013: http://www.isn.et hz.ch/digital-library/articles/detail/?lng =en&id=157415. BESA Center, 15. 7. 2013: http://besacenter.org /perspectives-papers/israel-and-azerbaijan -geopolitical-reasons-for-stronger-ties-2/. The Jerusalem Post, 21. 11. 2013: http:// www.jpost.com/iranian-threat/news/ Azerbaijan-arrests-Iranian-suspected-of -planning-attack-on-israeli-embassy-in -Baku-332501. Tehran Times, 16. 4. 2014: http://www.tehrantimes.com/politics/115129-no-country -can-attack-iran-via-azerbaijans-soil-aze ri-official. Trend, 22. 4. 2014: http://en.trend.az/news/ politics/2266088.html. Trend, 27. 4. 2014: http://en.trend.az/news/ politics/2267632.html.
Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 13 Libor Stejskal Bezpečnost a obrana Ázerbájdžánské republiky: Kam dospěly a jakým výzvám čelí? Čím je Ázerbájdžán důležitý z bezpečnostního hlediska? Ázerbájdžán navzdory své relativně malé rozloze i počtu obyvatelstva hraje relativně významnou roli ve stabilitě kaspického a kavkazského regionu, a to i v obecně bezpečnostním i užším vojenském smyslu. Jeho role, postavení a možnosti ale nejsou ani pevně dané, ani definitivní, a už vůbec ne neměnné. Ovlivňuje je jednak vnější prostředí, na něž má Ázerbájdžán jen určitý a omezený vliv, a jednak proces reformy, rekonstrukce a rozvoje vlastního bezpečnostního systému, kam řadíme ozbrojené síly a ostatní bezpečnostní sbory. Pro stabilizační roli Ázerbájdžánu je podstatný vnější kontext, tvořený řadou faktorů. Jako první lze uvést aktuálně probíhající intenzivní militarizaci kaspického a kavkazského regionu. Dále jsou to negativní historické zkušenosti Ázerbájdžánců jako etnika i jako politického národa se sousedy v první řadě Arménií, dále s Íránem a s Ruskem. Zcela konkrétní historickou zátěží je pak zamrzlý konflikt s Armény a Arménií o Náhorní Karabach. Ten představuje jedno z nejnebezpečnějších ohnisek napětí v prostoru širší Evropy. Dalším aktuálním tématem je přítomnost organizovaného zločinu na území Ázerbájdžánu, přes nějž vedou významné tranzitní trasy ilegálního obchodu s drogami a v menší míře i obchodu s lidmi a se zbraněmi. Jako klíčový prvek pro bezpečnostní roli a postavení Ázerbájdžánu lze označit jeho geopolitický status: podle Zbigniewa Brzezinského je lokalita nejen úzkým hrdlem uzavírajícím či otevírajícím celý přirozeně izolovaný region, ale přímo zátkou v láhvi (Souleimanov Kraus 2011). Michael Romancov hovoří o křižovatce cest či bráně podle toho, kdo a jak místo kontroluje. Každopádně je jižní Kavkaz a Kaspická oblast neuralgickým bodem, v němž působí zájmy velmocí (Rusko, USA, EU) i mocností druhého řádu (Turecko a Írán), přičemž Írán sám je (aktivně i pasivně) zdrojem rizika v globálním měřítku. Podobně klíčovým faktorem pro pozici Ázerbájdžánu je jeho vlastní význam pro energetickou bezpečnost Evropy a dalších zemí Západu. Tento potenciál je dán rozvojem produktovodů mimo přímou kontrolu Ruska, a přímo jej lze ilustrovat faktem, že Česká republika pokrývá čtvrtinu své spotřeby ropy právě dodávkami z Ázerbájdžánu. Posledním faktorem, který je nutno zmínit, bude dopad změny klimatu: pro celý jižní Kavkaz (Ázerbájdžán, Arménii i Gruzii) se potvrzuje predikce výrazného nárůstu teplot, zvláště v létě, poklesu srážek, pokles průtoku řek, odtávání horských ledovců, to vše s negativním dopadem na zásobování pitnou vodou a zemědělství a s rostoucím výskytem extrémního počasí a živelních pohrom. Stav bezpečnostního sektoru a ozbrojených sil Podle CIA World Factbook má v roce 2014 Ázerbájdžán 9,68 milion obyvatel. Rozloha činí 86 600 km 2. Jedná se tedy o zemi v obou veličinách plně srovnatelnou s Českou republikou. Překvapivě může působit fakt, že obranné výdaje této jihokavkazské republiky dosáhly v roce 2013 výše 5,2 % HDP, což ji řadí na páté místo v celosvětovém měřítku (CIA World Factbook 2014); v roce 2012 tvořil obranný rozpočet 14,8 % státního rozpočtu (SIPRI Yearbook 2012). Pro službu v ozbrojených silách je k dispozici teoreticky až 1,77 milionu mužské populace, přičemž každý rok do braneckého věku dospívá kohorta asi 77 tisíc mladých mužů. Existuje branná povinnost a základní vojenská služba, jíž se musí podrobit muži ve věku 18 35 let. Velikost a struktura ozbrojených sil je velmi tradiční a nese dosud znaky sovětského dědictví. Dělí se na pozemní síly (armádu), námořnictvo, letectvo a protivzdušnou obra- Summary Azerbaijan is undergoing a slow reconstruction of its security and defence sector. In context of a significant militarization of the South Caucasus and Caspian region the Azerbaijani security policy is facing a set of challenges including a frozen conflict with a neighbouring Armenia, geopolitical tensions with Russia and with Iran. Azerbaijan has been developing relations with the EU, NATO, US, and is present in regional multilateral organizations. The potential risks include geopolitical power shifts, Islamic fundamentalism, terrorism, separatism, organized crime, and climate change, too.
14 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 nu. Podle ročenky IISS The Military Balance 2012 jsou celkové stavy ozbrojených sil a jejich jednotlivých složek následující: ozbrojené síly mají jako celek 66 940 příslušníků v činné službě, z toho armáda necelých 57 tisíc, námořnictvo přes 2 tisíce, letectvo a protivzdušná obrana necelých 8 tisíc. Jádrem je 23 motostřeleckých brigád členěných do pěti sborů, jejichž výzbroj sestává z tanků (hlavně T-72 v počtu 244 kusů), bojových vozidel pěchoty (nejvíc BMP-1 a BMP-2, celkem 76 kusů), obrněných transportérů pásových (336 kusů řady MT-LB) a kolových (21 kusů řady BTR). Dělostřelectvo disponuje celkem 458 systémy, z toho je 52 samohybných (v rážích 122 mm a několik 152 mm), dále 219 tažených (v rážích 122 203 mm), 18 samohybných a 107 tažených minometů, jakož i 62 raketometů. Ve výzbroji je celá škála protitankových střel a systémů protivzdušné obrany vojsk, vesměs sovětského původu. Odhaduje se, že Ázerbájdžánci mají také 4 komplety balistických střel krátkého dosahu SS-21. Námořnictvo používá 8 bojových plavidel pro strážní a pobřežní službu, 4 minolovky a 6 vyloďovacích plavidel. Letectvo sestává z jedné letky stíhacích MiGů-29, jednoho pluku s MiGy-21, stíhacími bombardéry Su-17, útočnými Su-24 a bitevníky Su-25. Transportní letka používá An-12 a Jak-40, k výcviku slouží 40 kusů československých L-29 Delfín a L-39 Albatros. Bitevních vrtulníků Mi-24 je 26 kusů, dopravních 20 kusů (13 Mi-8, 7 Mi-2). Teprve v posledních letech jsou pořizovány zcela nové druhy bojové techniky. Jako příklad uveďme lehká obrněná vozidla Otokar Cobra z Turecka (až 550 kusů), v Ázerbájdžánu vyrobené jihoafrické obrněnce Marauder a Matador (až 220 kusů celkem), 104 kusů nových ruských BMP-3, 94 ruských tanků T-90, a především moderní raketový komplet S-300. Další typy (např. raketomety) procházejí modernizacemi, nejčastěji od firem z Izraele a Ukrajiny. Z tohoto přehledu je zřejmé, že modernizace ozbrojených sil i přes značné investice viditelně pokročila teprve v poslední době a jen částečně. Zcela určitě tak je zásadním problémem udržovat velké počty zastaralé techniky často však jen v několika kusech jednoho typu v provozuschopném stavu. Evidentně tak panuje značná nevyrovnanost v operačních schopnostech mezi jednotlivými jednotkami i mezi druhy zbraní a služeb. Dramaticky rostoucí obranný rozpočet v roce 2010 činil 1,59 miliardy dolarů, 2011 už 1,68 miliardy, v roce 2012 pak 1,77 miliardy umožnil Ázerbájdžánu stát se 38. největším dovozcem zbraní na světě, což je pozoruhodné v porovnání s Arménií, jejíž obranné výdaje dosáhly roku 2012 jen 400 milionů dolarů. Paradoxně oba státy nejvíc nakupují v Rusku Ázerbájdžán 55 % importu zbraní, Arménie dokonce 96 % (SIPRI Yearbook 2012). Mezi ozbrojené sbory Ázerbájdžánské republiky se řadí také Státní pohraniční služba podřízená ministerstvu pro vnitřní záležitosti, která má cca 5 tisíc příslušníků a je vyzbrojena nezanedbatelným počtem 168 bojových vozidel pěchoty (BMP-1 a BMP-2) a 19 kolových obrněných transportérů řady BTR. Její součástí je i pobřežní stráž s osmi plavidly (včetně jednoho dodaného USA). Existuje také vojsko ministerstva pro vnitřní záležitosti (označované též milice či vnitřní vojsko) v počtu přes 10 tisíc příslušníků, jež má k dispozici několik kolových obrněných transportérů. Jeho úkoly lze přirovnat k četnictvu či bývalým vojskům ministerstva vnitra a zahrnují udržování vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku, krizové řízení a zvládání přírodních katastrof či ochranu kritické infrastruktury. Dalším zvláštním prvkem v celkové architektuře bezpečnostního sektoru je tzv. národní garda, vzniklá po roce 1991 a podřízená přímo prezidentovi, která je ale v současnosti s nejvyšší pravděpodobností začleněna do Zvláštní služby ochrany státu. Ta zůstává jakousi gardou s úkolem chránit prezidenta a další vrcholné ústavní činitele a orgány, ale velmi zajímavě též převzala klíčovou roli při ostraze a ochraně nově vybudovaných ropovodů (zvláště Baku Tbilisi Ceyhan). Za tím účelem údajně některé členské státy NATO poskytují této gardě materiální podporu (vrtulníky a vozidla). Ministerstvu pro vnitřní záležitosti je podřízena také národní policie, odpovědná za prosazování práva, boj s kriminalitou, veřejný pořádek, ale třeba také civilní ochranu. Policie má cca 23 tisíc příslušníků a je rozdělena do 84 okrsků. Struktura kriminality se vyznačuje zajímavým prvkem, a to vysokým podílem trestné činnosti spojené s výrobou, přepravou a prodejem drog (přibližně 20 % registrovaných trestných činů souvisí s drogami). Počty vražd mezi lety 2000 a 2007 výrazně klesly ze 478 na 201 na 100 tisíc obyvatel, u krádeží došlo k poklesu ze 4 943 na 1 775, ovšem u loupeží došlo k nárůstu z 216 na 672 vždy na 100 tisíc obyvatel (OSCE 2008). Míra kriminality je tedy relativně vysoká. Zmínit je třeba též kontroverzní otázky kolem působení a fungování policejního sboru.
Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 15 Prvním okruhem jsou problémy s postupem policie vůči islámským fundamentalistům a radikálům. Ty je totiž nutno vnímat nejen jako možné porušování lidských práv, z něhož bývá ázerbájdžánský režim obviňován poměrně často a paušálně, nýbrž také jako pochopitelný důsledek napětí mezi zcela legitimním sekulárním a unitárním charakterem státu na jedné straně, a šířením radikálních forem islámu (zvl. saláfismu) v kavkazském a kaspickém regionu. Hrozba teroristických útoků jak proti ázerbájdžánským, tak zahraničním cílům v Baku není zdaleka jen hypotetická. Druhou otázkou je míra centralizace a kontroly nad výkonem policejních funkcí: podle expertních odhadů dochází v některých segmentech k určité neformální privatizaci výkonu. Mezinárodní dimenze ázerbájdžánské bezpečnostní politiky Z pohledu ČR a EU jsou přirozeně významné vazby na Západ, ale historickou a geografickou realitou je dána v první řadě vazba na partnery v regionu. Ta je zhmotněna především bilaterálními vztahy, jimž Ázerbájdžán dává přednost ve všech podstatných otázkách. Klíčovým je pak vztah k bratrskému Turecku, jež poskytuje jihokavkazské republice velmi širokou a intenzivní podporu v bezpečnostní a vojenské problematice. Další silné vazby jsou vyvíjeny směrem ke Gruzii a Ukrajině (zde opět v přímé vojenské spolupráci). Ázerbájdžán se však zapojuje také do multilaterálních uskupení. Jako postsovětská republika je zapojen již od vzniku roku 1991 do Společenství nezávislých států (SNS), které deklaruje mj. koordinační roli v bezpečnostních otázkách, vojenské spolupráci (zvláště protivzdušné obraně), prevenci terorismu a přeshraniční kriminality. Rusko jako dominantní aktér však postupně přeneslo vážnější vojensko-bezpečnostní spolupráci na půdu menší Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), která se strukturou podobá NATO. Jejím členem byl Ázerbájdžán od vzniku roku 1992, avšak v roce 1999 své členství ukončil (spolu s Gruzií). Vystoupení z tohoto společenství jasně reflektuje postupně sílící a poté stabilní distanci Baku od Moskvy a jejího vlivu v regionu. Součástí této politiky distance je naopak alternativní uskupení Gruzie, Ukrajiny, Ázerbájdžánu a Moldavska (GUAM), ustavené roku 1997, respektive 2001. To však díky přílišné heterogenitě členských zemí nemá výraznou přidanou hodnotu a jeho členové se nad rámec volné koordinace pravidelně uchylují k bilaterálním vztahům (SIPRI 2007), což je přesně případ Ázerbájdžánu. Směrem k Západu je ázerbájdžánská politika nesena intenzivní, byť minimálně artikulovanou spoluprací s USA. Ta zahrnuje dílčí vojenskou podporu při výcviku, společných operacích v Kaspickém moři, v logistice a vyzbrojování, ale také v boji proti terorismu. Vztah k NATO se vyvíjí v mezích možností Ázerbájdžán je od roku 1994 členem programu Partnerství pro mír a od roku 2005 realizuje a pravidelně obnovuje Individuální akční plán partnerství (IPAP) zaměřený na prohloubení spolupráce. Ta rozhodně není jen formální, což dokazuje i zapojení Ázerbájdžánu do aliančních operací. V letech 1999 2008 působili jeho vojáci v rámci tureckého praporu v Kosovu (KFOR); od roku 2002 pak byli nasazeni v Afghánistánu (ISAF), kde ázerbájdžánský kontingent dosáhl v roce 2012 počtu 94 mužů. Pod americkým velením bylo nasazeno ázerbájdžánské rotní uskupení v síle 150 mužů také v Iráku. Mezinárodní spolupráci realizuje také ázerbájdžánská národní policie. Od roku 1992 je členem Interpolu. Konkrétní projekty k posílení schopností v zemi realizovala také OBSE; jedním z nejvýraznějších projektů byl twinningový projekt s Českou republikou, zaměřený v letech 2007 2009 na reformu policejního vzdělávání v Policejní akademii v Baku, zahrnující několik vzájemných pracovních pobytů a tvorbu a aplikaci nového výcvikového kurikula. Z přehlídky ázerbájdžánských ozbrojených sil. Zdroj: Reuters.
16 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 Obrněný transportér ázerbájdžánských pozemních sil při přehlídce. Zdroj: Fotolia. Klíčovým mezinárodním aktérem je také Evropská unie a v daném kontextu hlavně její projekt Východního partnerství (od roku 2009). Ten nemá samostatnou bezpečnostní agendu, ale skrze posílení vzájemné spolupráce a závislosti, ekonomický a institucionální rozvoj může dlouhodobě sblížit i země ve vzájemném konfliktu tedy Arménii a Ázerbájdžán. Evropská unie se v tomto zamrzlém konfliktu angažuje naprosto minimálně a nejednoznačně: trochu Východním partnerstvím, trochu evropskou politikou sousedství, trochu SBOP. Na vlažnost Evropské unie k bezpečnostním obavám Ázerbájdžánu (jemuž chybí potvrzení principu územní celistvosti) tak zcela pochopitelně navazuje zdrženlivost Baku v podstupování zásadnějších demokratizačních reforem požadovaných Bruselem (FRIDE 2010). Závěr Ázerbájdžán se nachází v nezáviděníhodné pozici výbušného sousedství s Arménií, chladných, byť korektních vztahů s Ruskem a chladných, byť stabilních vztahů s Íránem. Evropská unie bohužel zatím nemá pro jeho bezpečnost téměř co nabídnout. NATO a USA jsou dnes kvůli vyčerpání z Afghánistánu a krizi na Ukrajině maximálně zdrženlivé k jakékoli přímé angažovanosti v nestabilních regionech Eurasie, zvláště v blízkosti Ruska. Vláda v Baku se tyto faktory snaží poměrně úspěšně tlumit a vyvažovat. Rostoucí vojenský potenciál země je jedním z nástrojů, sám o sobě však k zajištění udržitelné bezpečnosti určitě nestačí. Zdroje CIA World Factbook 2014. FRIDE 2010. Working paper 99: The EU s Eastern Partnership: One year backwards. IISS The Military Balance 2012. OSCE Assistance to Azerbaijan in Implementation of Police Reforms. 2008. Dostupné z: http://www.dcaf.ch/content/download/34 434/524085/version/1/file. SIPRI Yearbook 2007. Chapter 4. Regional security cooperation in the former Soviet area. SIPRI Yearbook 2012. SOULEIMANOV, Emil a KRAUS, Josef. 2011. Postsovětský Ázerbájdžán a militarizace Kaspického moře. Almanach (Actual Issues in World Economics and Politics), Bratislava: Vydavateľstvo EKONÓM, roč. 6, č. 2, s. 25 36. ISSN 1337-0715
Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 17 Eltay Dilbazi Význam Ázerbájdžánu pro zajištění energetické bezpečnosti Evropské unie Ázerbájdžán po rozpadu Sovětského svazu na začátku 90. let 20. století zahájil aktivní účast v energetických projektech na šelfu Kaspického moře. Hlavní směr energetické politiky Ázerbájdžánu byl již od počátku orientován směrem na Západ do Evropy. Prvním úspěšným mezinárodním projektem mezi Ázerbájdžánem a některými stávajícími členskými státy Evropské unie byl projekt ropovodu Baku Tbilisi Ceyhan (BTC). Projekt se stal hlavní energetickou páteří nejen Ázerbájdžánu, ale i celého Kaspického regionu. Cílem tohoto ropovodu byla dodávka ázerbájdžánské a v pozdějších etapách kaspické ropy na evropský trh. Od června 2006 do června 2013 proteklo přes tento ropovod 230 milionů tun ropy. Tři čtvrtiny podílu v tomto projektu vlastní evropské a americké společnosti, pouze 25 % ázerbájdžánská vláda. Hlavním operátorem ropovodu je britská ropná společnost British Petroleum, jejíž podíl činí 30,1 % akcií. Projekt je dodnes přes veškeré skeptické názory na osud ropovodu v Ruské federaci velice úspěšný a je považován za politické vítězství Západu v geopolitickém smyslu. Rusko považuje tento projekt za nástroj oslabení svého politického tlaku na Baku a oslabení geopolitického vlivu v regionu, který od 18. století považuje za sféru svého zájmu. Destabilizace regionu přes podporu okupace Náhorního Karabachu ze strany Arménie (jediného státu na území Jižního Kavkazu, kde jsou dislokovány ruské ozbrojené síly) a pozdější okupace gruzínských teritorií Jižní Osetie a Abcházie v roce 2008 je očividným nástrojem udržení geopolitické nadvlády Ruska v regionu. Za pozornost stojí i připomínka faktu, že celý středoasijský region, kde jsou významní exportéři ropy a zemního plynu, nedisponuje na Rusku nezávislými produktovody. Celý objem středoasijského exportu energetických surovin je pod totální kontrolou Ruska a bez jeho politického souhlasu tyto státy nejsou schopny dodávat ropu a plyn do Evropy. Dodávky ropy na Západ z Kazachstánu a Turkmenistánu se uskutečňují převážně přes Kaspické moře a dál přes ázerbájdžánské území a produktovody. Baku Tbilisi Erzurum Paralelně s BTC byla zahájena stavba tzv. Jihokavkazského plynovodu Baku Tbilisi Erzurum (Ázerbájdžán Gruzie Turecko). Projekt byl uveden do provozu v září 2006. Tento plynovod kopíruje trasu ropovodu BTC, ale zastavuje se v tureckém městě Erzurum a nepokračuje do středomořského přístavu Ceyhan. Délka plynovodu činí 970 km. Propustná síla v první fázi je 8,8 mld. m 3 /rok. Po dokončení realizace plynového ložiska Šah Deniz II v kaspickém šelfu se má kapacita plynovodu zvýšit na 25 mld. m 3 /rok tím, že bude posílena dodatečnými propustnými stanicemi. Z města Erzurum se plynovod napojuje na tureckou plynovou soustavu, odkud se pumpuje dál do Evropy. Tento plynovod měl původně pokračovat podél dna Kaspického moře až do Turkmenistánu, aby zajistil dodávku turkmenského a kazašského plynu na evropský trh. Pod tlakem Ruské federace a Íránu však tyto státy nakonec projekt nepodpořily. Zde je nutno poznamenat, že během rusko- -gruzínského konfliktu v oblasti Jižní Osetie a Abcházie v létě 2008 byla dodávka plynu přes tento plynovod zastavena operátorem (BP) na několik měsíců až do uklidnění situace. Baku Achalkalaki Kars Dalším krokem pro posílení nezávislých dodávek ropy a ropných výrobků do Evropy bylo, že Baku oficiálně iniciovalo projekt Baku Summary Energy policy of Azerbaijan for the last 20 years is targeted towards European Union. The energy projects realized within these years include not only oil and gas pipe lines but also railway and sea roads which increases its capacity to export its oil and gas products to the EU countries. Participation of European companies in Caspian energy projects is very important for EU in diversification of its energy dependence on Russia. Energy security of European Union should not rely on one major source and on this way Azerbaijan can be one of its reliable partners.
18 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 Achalkalaki Kars (Ázerbájdžán, Gruzie, Tu recko), který spočíval ve stavbě železniční tratě z Ázerbájdžánu do Turecka a přes Turecko dál k evropským železničním systémům. Projekt byl podpořen bývalým gruzínským prezidentem Michailem Saakashvilim i tureckou stranou. Tato železniční trasa je součástí ázerbájdžánské energetické politiky zajistit bezpečnou a nezávislou dodávku svých energetických nosičů na evropský trh. Projekt byl zahájen v roce 2007. Předpokládaná dostavba je rok 2015. Celková délka tratě činí 826 km. Z toho 153 km je plánováno na rekonstrukci staré tratě mezi Gruzií a Tureckem a na území Gruzie stavba nové trasy v délce 29 km. Ázerbájdžán poskytl gruzínské straně nízkoúročený úvěr ve výši 775 mil. USD. V tomto projektu jsou zapojeny jako věřitelé rovněž české banky (Česká exportní banka, 215 mil. EUR) a firmy, které zajišťují stavební práce. Z ekonomického hlediska je projekt velmi efektivní. Na počáteční trase má být přes něj přepraveno přes 1 mil. osob a kolem 6,5 mil. tun zboží. Celková kapacita projektu je přes 3 mil. osob ročně a přes 15 mil. tun ročně. Práce na ázerbájdžánské straně (rekonstrukce původní trasy) Baku Boyuk Kasik je již úspěšně završena. Čeká se na dokončovací práce na straně sousední Gruzie. Z politického a bezpečnostního hlediska je tento projekt nepochybně posílením pozic Ázerbájdžánu a Gruzie v energetické sféře. Pro státy Evropské unie to znamená další alternativní na Rusku nezávislý logistický zdroj pro přepravu energetických surovin. Po změně vlády v Gruzii a nástupu Bidzina Ivanišviliho do funkce premiéra (25. října 2012) a po oslabení moci prezidenta Saakašvilího, se dá říci, že v Gruzii byly veškeré velké projekty přehodnoceny. Hned po nástupu Ivanišviliho oznámila gruzínská vláda zastavení stavebních prací na projektu Baku Achalkalaki Kars na území Gruzie. Jako důvod byla uvedena neefektivnost projektu a finanční zátěž pro Gruzii. Zajímavé je, že gruzínská vláda neinvestovala do tohoto projektu ani dolar, navíc dostala velice výhodný úvěr na částku 200 mil. USD s úrokovou sazbou 1 % na 25 let a 557 mil. USD se sazbou 5 %. Kromě toho by gruzínská strana podle dohody měla úvěr splácet z příjmů získaných z toho projektu. Reálně je ekonomický projekt pro Gruzii velmi výhodný, pomineme-li skutečnost, že díky němu dochází k modernizaci infrastruktury státu. Na druhé straně vezmeme-li v úvahu, že premiér Ivanišvili byl od začátku prorusky orientovaný politik a tento projekt je v rozporu s ruskými zájmy v regionu, je možno spekulovat o skutečných důvodech negativního postoje gruzínského premiéra. V závěru návštěvy Ivanišviliho v Baku v prosinci 2012 se situace uklidnila, obavy gruzínské strany byly rozptýleny a dokončení projektu opět dostalo zelenou. Šah Deniz II Po exploataci kaspického plynového ložiska Šah Deniz I v roce 2006 a jeho exportu přes plynovod Baku Tbilisi Erzurum na evropský trh byly objeveny další značné zásoby zemního plynu. Největší z dosud objevených ložisek zemního plynu dostal název Šah Deniz II. Pro srovnání s jeho předchůdcem, který disponoval zásobami 7 m 3 plynu, má tento projekt schopnost zajistit 16 mld. m 3 zemního plynu ročně. Celkové zásoby tohoto ložiska jsou 1,2 bilion m 3. Stavba projektu má začít v roce 2016 2017. Tato ložiska právě slouží z větší části pro zásobování plynovodu BTE. TAP Po zastavení projektu NABUCCO, který nedostal politickou podporu ze strany Evropské unie, bylo nastoleno téma nového projektu TAP (Trans Adriatic Pipeline). Jedná se o projekt, který má dopravit kaspický a středoasijský plyn do EU. Trasa plynovodu je naplánována následujícím způsobem: Ázerbájdžán, Gruzie, Turecko, Řecko, Albánie, Jaderské moře a Itálie. Propustná síla plynovodu je v počáteční fázi 10 mld. m 3 ročně, později je naplánováno zvýšení propustné síly do 20 mld. m 3 ročně. Akcionáři tohoto projektu jsou: BP 20 %, SOCAR 20 % (State Oil Company of Azerbaijan Republic), Statoil 20 %, Fluxys 16 %, Total 10 %, E.ON 9 % a Axpo 5 %. Tento projekt nabízí evropským spotřebitelům další alternativní zdroj dodávek zemního plynu. Vzhledem k tomu, že v současné době závislost Evropské unie na dodávkách zemního plynu z Ruska činí přibližně 40 % celého objemu importu, do roku 2030 by se měla zvýšit ještě o 20 %. V reálných číslech to znamená, že Evropská unie nyní pokrývá 50 % svých energetických potřeb importem. Očekává se, že v důsledku vyčerpání většiny domácích zásob ropy a plynu se tato závislost za 15 let zvýší až na 70 %. V takovém případě samozřejmě vzniká otázka, nakolik je racionální sázet na spolehlivost ruských dodávek energetických nosičů. Bylo by velmi naivní se domnívat, že Rusko nevyužije situace jako ná-
Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 19 stroj manipulace v geopolitických otázkách. Evropská unie se tak může dostat do pasti a ocitnout se v pozici vydíratelného partnera, neboť Rusko nepochybně dobrovolně nezanechá své ambice. Nikdo se asi neodváží tvrdit, že se nemohou vyskytnout konflikty typu krymského scénáře, ale v tomto případě by se mohly dotknout i některých členských států Evropské unie. Je třeba mít na zřeteli, do jaké míry se dodržují dohody a smlouvy mezi Ruskem a ostatními členy OSN. Na druhé straně může Evropská unie při správné geopolitické rozhodnosti získat v Ázerbájdžánu opravdu spolehlivého partnera v otázkách zajišťování energetické bezpečnosti Evropy. Podle mého soudu nejsou zatím ekonomické a geopolitické signály vůči Ázerbájdžánu ze strany Evropské unie na uspokojivé úrovni a potenciál vzájemné spolupráce je dá se říci slabý. Dokud nedá Evropská unie jasnou podporu, Ázerbájdžán nemůže riskovat vztahy se sousedními státy, jako je Írán a Rusko. Proto na této úrovni si myslím, že musí být nastaven jiný princip spolupráce, který bude dávat jasné signály. Pokud ale nedojde k otevřené spolupráci mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánem, Baku nemusí mít důvody spoléhat se pouze na evropského partnera a asi by mělo hledat alternativní trhy pro odběr energetických surovin. Takovým velkoodběratelem je i samotný ruský Gazprom, který by rád odkoupil veškeré zásoby plynu a dál by je distribuoval přes své nezanedbatelné sítě. Tento scénář by nejspíš nebyl podle představ Evropské unie. Dostala by se do závislosti na ruských dodávkách a přišla by o celý region alternativních zdrojů energetických nosičů. Ztráta Ázerbájdžánu podle mne neznamená jen ztrátu jednoho státu, ale celého Kaspického regionu. Jediná cesta, která by obcházela ruské a íránské kontroly ze střední Asie do Evropy, vede totiž přes Ázerbájdžán. TANAP Projekt TAP navazuje na turecko-řecké hranici Kipoi na plynovod TANAP (Trans Anatolian Gas Pipeline). Od roku 2013 se Ázerbájdžán aktivně podílí na spolupráci s tureckou stranou na stavbě tohoto plynovodu. Datum dokončení plynovodu je rok 2017. Hlavní akcionáři tohoto projektu jsou Turecko (BOTAŠ a TPAO) s podílem 20 % a Ázerbájdžán (SO- CAR) s 80 %. Tento projekt samozřejmě bude mít možnost fungování i bez napojení na projekt TAP tak, že v Řecku nebo v Bulharsku budou vybudovány plynové přijímací stanice a odtamtud přes tankery anebo železnicí se dostane do dalších evropských měst. Zásobování tohoto projektu je plánováno ze zdrojů Šah Deniz II. Závěrem lze říci, že po dokončení výše jmenovaných energetických projektů bude Ázerbájdžán aspirovat na pozici nezávislého energetického giganta v regionu. Zároveň pro členské státy Evropské unie to znamená mít spolehlivého dodavatele energetických surovin a bezbariérový přístup k těmto zdrojům. Zvýší-li se evropský kapitál na takových projektech, situace v regionu bude stabilní. To znamená, že Evropská unie by v takovém případě měla větší možnost hájit své ekonomické zájmy. Právě jen stabilní Ázerbájdžán může být správným partnerem pro Evropu. Stabilita v celém regionu Kaspického moře v tomto duchu znamená alternativní zdroje ropy a plynu pro Evropu bez zásahu Ruska. Zdroje Oficiální stránka ropného fondu Ázerbájdžánské republiky: www.oilfund.az Oficiální stránka ropné společnosti Ázerbájdžánské republiky: www.socar.az Stránka energetického informačního střediska Kaspických států: www.caspenergy.com TANAP má zajistit energetickou bezpečnost Turecka a přeměnit Turecko v energetický koridor. Zdroj: World Bulletin.
20 Bulletin Centra ázerbájdžánských a kaspických studií červen 2014 Luboš Palata Až zase budou Arméni jezdit do Baku k moři Summary Transcaucasia should again become a federation, as in 1918; otherwise it will be annexed to Russia as Putin strives to restore the USSR. A reconciliation between Armenians and Azeris is possible, as shown by the reconciliation between Czechs and Germans. Představte si stát velký téměř jako Rumunsko, s počtem obyvatel asi jako Nizozemsko a s významem regionální mocnosti. To by dnes byla Zakavkazská demokratická federální republika, státní útvar, který vznikl v dubnu 1918 na místě dnešní Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu. Vydržel bohužel pouhých několik měsíců, ale jeho odkaz, jako demokratického státu, který v sobě sdružoval na základě společných zájmů všechny národy Zakavkazska, tohoto nejrozmanitějšího, ale také nejkrásnějšího koutu Evropy jaký znám, by neměl být zapomenut. Nejsem si jistý, zda by z tohoto odkazu mělo přetrvat všechno, například rubl jako společná měna, nebo ruština jako státní jazyk, ale jsem přesvědčen, že naděje na mír, prosperitu a rozvoj celého zakavkazského regionu leží právě ve společné budoucnosti zakavkazských národů. Ostatně evropská perspektiva, k níž jak Gruzie, Arménie, tak Ázerbájdžán přes různou rychlost a občas, jako v případě Arménie i zákruty, celý region ve formě Východního partnerství směřuje, má tento cíl. Ano, Evropská unie sice ještě dnes není plně funkční nadnárodní, či federativní útvar, ale k této vizi své budoucnosti pomalu, s rozvahou a formou vzájemné dohody směřuje, což je něco v lidských dějinách dosud nevídaného. A program Východního partnerství, který vznikl před pěti lety právě tady v Praze, se stal prostředkem, jak navázat a prohlubovat naše vztahy s námi blízkými zeměmi východní Evropy. Účast na tomto programu byla nabídnuta i Ruské federaci, která to však odmítla. Původně si mnozí mysleli, že je to proto, že jí přijde program Východního partnerství málo, ostatně samo Rusko mělo s Evropskou unií podepsán program o strategickém partnerství, který předpokládal v některých ohledech ještě intenzivnější formu spolupráce. Jenže společně s utužováním nedemokratické formy vlády v Ruské federaci, autoritativním režimem, který dá jednou této době přízvisko putinovské Rusko, se v Moskvě začala rodit idea obnovy Sovětského svazu. Pod jiným názvem, bez zástěrky komunistické ideologie, ale s imperiálním obsahem. Jeho první obětí se stal ukrajinský Krym, následuje východní Ukrajina, o připojení k Rusku žádají Moskvou vydržovaní, nebo přímo dosazení vládci státečků Abcházie, Jižní Osetie a Podněstří. Kroky směřující k územnímu rozšíření nadvlády Moskvy se dějí zatím pod záminkou sjednocování ruskojazyčného obyvatelstva. Putin obnovuje SSSR. Přinejmenším My v Evropě si dobře vzpomínáme, že podobné kroky s velmi podobnými metodami podnikal na konci třicátých let nacistický diktátor Adolf Hitler. Na jaře 1938 se stalo obětí tohoto sjednocování Němců Rakousko a ano, dějiny se opakují, protože podobně jako na Krymu následovalo po vojenské okupaci referendum, v němž se drtivá většina Rakušanů v uvozovkách svobodně rozhodla potvrdit připojení své země k Německu. O pouhý půl rok později následoval Mnichovský diktát, kdy západní mocnosti ve slepé důvěře, že tím budou Hitlerovy choutky ukojeny, věnovaly nacistům české pohraničí. Ano, bylo převážně osídleno Němci, ale spolu s českými Němci se stali součástí Třetí říše i statisíce Čechů. Z Československa, které přišlo o tisícileté historické hranice, se stalo bezbranné torzo, které Hitler nejdříve rozdělil a pak jeho českou část okupoval a vytvořil tu Protektorát Čechy a Morava. Nacistické Německo, do té doby usilující pouze o sjednocení Němců, náhle pozřelo přes sedm miliónů Čechů. Teprve tehdy se demokratický západní svět probudil, ale ani podpis spojenectví s Polskem a urychlení západních příprav na válku trium-